A tu při těchto hlavních otázkách bych se zmínil ještě o druhé změně, kterou provádí předložená osnova, to je návrh o zavedení kvora. Já jsem svého času - myslím, že to bylo při odkladu okres. a zemských voleb - mluvil v parlamentě a říkal jsem výslovně, že, pokud se týče kvora, nevidí-li vláda a koalice žádného jiného východiska proti tříštění, chce-li sledovati cestu, kterou vnášíme my do politického života, aby totiž nebylo tolik politických stran, aby jich bylo co nejméně, aby se strany spojovaly ve větší celky, a doufá-li vláda, že toho docílí nějakým kvorem, nemáme zásadních námitek proti kvoru. Jsme proti tříštění, nejsme proti kvoru 120.000 hlasů - kvorum toto by mohlo býti ještě i vyšší, nám vůbec nevadí číslo kvora - ale proti čemu jsme se musili na celé čáře postaviti, bylo, když se v prvotní předloze řešila otázka tak, že určitým národnostem v Československé republice, národnostem podstatně menším, jednak národnosti polské, jednak národnosti sionistické, se udělovalo jakési privilegium, aby se mohly zúčastnit druhého skrutinia. Proti tomuto principu stáli jsme na celé čáře a já jsem velmi rád, že náš názor v této věci zvítězil. Musím říci, když se o této věci prvně mluvilo, musím zejména, když ministr dr Hodža na Slovensku o této věci mluvil v daleko širších rozměrech, nežli je přinesl původní vládní návrh, že již tenkráte vedli jsme proti této věci velkou žurnalistickou kampaň, a to z toho důvodu, že stojíme na stanovisku, že není možno, aby kterákoliv národnost v Československé republice jakýmkoliv způsobem byla privilegována, že není možno - a to nesměřuje proti žádné národnosti, neboť nemám nic ani proti národnosti polské, ani proti národnosti sionistické - aby zde byla určitá privilegia, která dávají těmto národnostem privilegované postavení i vůči státnímu národu v Československé republice. To je věc, proti které jsme bojovali, proti které jsme šli, a já velmi vítám, že v této věci docílili jsme úspěchu, že v této věci na konec myšlenka privilegia padla a bylo stanoveno kvorum bez těchto výjimek.

Pokud se týče toho, že osnova mění původní svůj návrh, to je zvolení mandátové v prvním skrutiniu na 20.000 hlasů, myslím, že to není správné a že mělo zůstati znění první, a to proto, že máme náš volební řád tak minuciesní, do takových maličkostí jdoucí, že skutečně si ho nemáme ještě více komplikovati, naopak dbáti, aby náš národ nebyl politicky tak roztříštěn, jak nyní je.

Měl bych ovšem při této osnově mluviti spíše o věcech, které v ní nejsou, než o těch, které v ní jsou, poněvadž ty, které tam jsou, jak jsem řekl, jsou velmi nepatrné.

Velmi postrádám na př. v této osnově věc, o které jsme tolikrát mluvili, o kterou jsme tolikrát žádali a která je také velmi důležitá, totiž změnu ve vykládání voličských seznamů. Kol. Špaček v ústavně-právním výboru a nyní v plenu podává k této věci pozměňovací návrh. Slavná sněmovno, račte si představiti, co to znamená, kolik voličů vylučujeme z práva voliti tím, když před volbami nedáváme možnost zanesení do seznamů a když místo toho ve dvou obdobích, která nesouvisí s volbami, mohou býti jediné volební seznamy měněny. Myslím, že se neubráníme této změně a opětně apeluji, aby buď slavná sněmovna přijala pozměňovací návrh kol. Špačka nebo, nepřijme-li ho, o čemž jsem, bohužel, pevně přesvědčen z důvodů, které jsem uvedl, aby se alespoň napříště uvažovalo o konečném vyřešení této věci, poněvadž dnešní ustanovení je jednak nepraktické, jednak drahé, poněvadž se to musí dělati dvakrát ročně, a vlastní účel, umožniti voličovi volbu, je úplně opomíjen. Ale nejen to, ještě i jiné věci v osnově nejsou.

V koaličním tisku se psalo o mladých, o tom, že 21letí mají voliti do okresů a zemí stejně jako do posl. sněmovny, a proto jsem čekal, že koalice s touto věcí přijde. Kolega zpravodaj omlouvá věc tím, že to jsou velké problémy, že bylo těžké zpracovati tyto věci v tak krátké době - to všechno jistě uznávám - ale tento problém není žádným problémem, tato věc není naprosto obtížná. Voličské seznamy zde jsou, 21letí jsou zaneseni do voličských seznamů pro volbu do posl. sněmovny, a bylo by tedy stačilo pouhé ustanovení, že 21letí mají také právo voliti do zemí a okresů, a věc by bývala byla vyřízena. (Posl. Netolický: Stačilo to dáti do původního návrhu!) Ano, stačilo to dáti do původního návrhu, ale, pane kolego, řeknu vám přímo, že jste to byli také vy - ne při tomto návrhu, ale při jiné příležitosti - socialistické strany, které byly proti mladým, ne proto, že jsou mladí, ale protože tehdy byli mladí zachváceni velkou vlnou komunismu a bylo z toho určité nebezpečí pro stát a politické poměry v Československé republice. Myslím, že jak oposice, tak vládní strany máme radost, že se tato vlna u mládeže převalila a že dnes nemůžeme tak mnoho mluviti o komunistické mládeži jako svého času. Není-li dnes toho nebezpečí, bylo povinností nás všech bez rozdílu, aby zde byla provedena změna a aby 21letí volili také do zemí a okresů.

Přicházím k dalším věcem. Když jsem zde mluvil při odkladu voleb do zemí a okresů o tomto odkladu, řekl jsem, že by bylo dobré, když už se koalice bojí voleb a když odkládá volby okresní a zemské, kdyby aspoň v tom mezidobí, co budou volby odloženy, udělala aspoň něco dobrého, aby v tom mezidobí, v těch 3 1/2 měsících, udělala zejména změnu politických okresů, poněvadž politické okresy v té nynější struktuře, trvající již 80 roků, jsou nemožné, nevyhovují moderním požadavkům doby, jsou to okresy, které se svou rozlohou a tím, že se změnily poměry, když se určité město stalo větším než město okresní, staly dnes úplně zastaralými, nepotřebnými útvary, které by bylo potřebí měnit.

Slavná sněmovno! Bohužel, vláda ani koalice neprovedly v této věci nic, rozdělení okresů se nezměnilo, a stejně se neudělalo nic v druhé věci, o kterou jsem žádal, aby pro tu třetinu jmenovaných členů do okresů a zemí byly stanoveny přesné předpisy, aby ta jmenovaná část, ta třetina v okresech a zemích, byla jmenována podle určitých odborných hledisek, poněvadž jinak - jak jsem řekl - je to jenom rozšiřování politického výsledku hlasovacího. Velmi lituji, že se v těchto věcech neudělalo naprosto nic.

A když jdu dále, jsem rád, že kol. Suchý, který zde referoval o osnově, velmi vážně promluvil také o našich námitkách a návrzích, které jsme dělali proti dnešnímu systému, proti systému vázaných kandidátních listin. To nás, slavná sněmovno, nejvíce musí bolet, že tato věc při volební reformě, při té maličké a nepodařené volební reformě, nebyla vůbec uplatněna. Slavná sněmovno! Já myslím, že to není jenom v naší straně. Já jsem přesvědčen, že je to ve všech stranách, že ve všech politických stranách straníci nejsou spokojeni s volebním systémem, který dnes platí pro volby do parlamentu, do poslanecké sněmovny a do senátu, že se v širokých vrstvách voličských volá všeobecně po změně volebního řádu, že se zejména volá, aby byla odstraněna vázanost kandidátních listin, která svazuje naprosto vůli voličovu, která mu nedovoluje, aby si volil poslance, aby si volil určitou osobnost, nýbrž která dovoluje voličovi, aby volil politickou stranu. Myslím, že tento systém není správný. Prosím, my důsledně - konstatuji, důsledně - jsme šli v této věci vždy proti této soustavě. Konstatuji, slavná sněmovno, že tento volební řád, tato volební soustava byla odhlasována za naší neúčasti ve vládě, za rudozelené koalice roku 1920 a že již tenkrát dr Kramář ve své známé řeči z 27. února 1920, řekl (čte): "Mně se zdá, že jsme na místo staré byrokracie a autokracie panovníkovy zavedli něco nového, totiž byrokracii a autokracii stran a jejich vedení." Prosím, to není výrok, jak by se řeklo, předvolební, to není výrok, který by snad byl z důvodů agitačních udělán v poslední chvíli. R. 1920 při sdělávání těchto volebních řádů náš předseda dr Kramář těmito slovy poukazoval na nebezpečí, které tkví v této soustavě a celý vývoj nám to skutečně dokázal. Pánové, řekněme si docela upřímně, kolik z těch lidí, kteří prošli posl. sněmovnou, kteří prošli senátem, by bylo poslanci a senátory, kdyby se volilo přímými volbami, kdyby se volil jednotlivec a ne strany. Vždyť my tím na jedné straně znemožňujeme voličovi výkon jeho volebního práva, ale na druhé straně také snímáme odpovědnost s jednotlivých poslanců, kterou by měli, kdyby byli voleni na své jméno jako individualita. Tato odpovědnost s poslanců je sňata, poněvadž poslanec se schovává v kandidátní listině celé strany.

Dr Kramář také při této řeči řekl velmi jasně vůči těm, kteří tento systém schvalovali (čte): "Já vám nezávidím, že musíte svým hlasováním říci svým voličům, že nevěříte jejich svobodné volbě a že se jich bojíte a že z nich máte strach a že se proto musíte svazovati vázanými listinami, aby se neodvážili hleděti kriticky na osoby, jež vázanými kandidátními listinami utváří vzájemně se pojišťující vedení strany."

Slavná sněmovno, musím říci, jestli v něčem dostal předseda strany dr Kramář plnou satisfakci, že je to právě v této kritice nynějšího volebního systému. Velmi lituji, že tento volební systém se nezměnil a že do nových voleb půjdeme za starého volebního řádu, se kterým nesouhlasí ve svém nitru velká většina všech voličů všech stran bez rozdílu. Jsem ovšem rád, že můžeme míti dokumentováno,- že koaliční strany ve výboru ústavně-právním - a já jsem pevně přesvědčen: také v plenu sněmovním - zamítly a zamítnou návrhy kol. Špačka, který usiloval o průlom do této věci. Jsem rád proto, že bude zcela jasno před všemi voliči, že tyto strany, které obyčejně na schůzích říkají: "Vždyť my jsme také pro změnu, jsme pro to, aby se tento systém změnil, aby byl jiný," když měly příležitost tento systém změniti, tak neučinily.

Pan zpravodaj ve své úloze zpravodajské obhajoval předloženou osnovu a řekl, že o těchto věcech se musí uvažovati klidně, až na to bude více času a pod.

Slavná sněmovno, konstatuji naproti tomu, že my jsme při této příležitosti nedávali žádný velký návrh, který by od základů změnil naši volební soustavu. Takový návrh jsme před tím již podali posl. sněmovně, ale při této příležitosti, abychom umožnili koalici a vládě, aby aspoň menší průlom přijala, jsme dali návrh, který byl naprosto přijatelný, návrh, aby aspoň to, co máme při volbách do obcí, platilo také při volbách do zemí, okresů, posl. sněmovny a senátu, aby bylo dovoleno na jedné straně škrtati jména těch kandidátů, kteří podle názoru voličů nezasluhují důvěry voličstva, na druhé straně podtrhávati jednotlivá jména těch kandidátů, které chce míti volič proti vůli strany, která podává kandidátní listinu, na místě přednějším.

Slavná sněmovno! Skutečně velmi lituji, že této reformy, kterou jsme přece provedli při obcích a která se docela osvědčila, poněvadž v řadě případů skutečně používalo se škrtání a podtrhávání, není také použito při nastávajících volbách, a smutnou útěchou je nám prohlášení pana zpravodaje, že až budou jaksi klidnější, lepší doby, až bude na to více času, že se bude o této věci skutečně uvažovat.

Domnívám se, slavná sněmovno, že to bylo neprozřetelné od ústavně-právního výboru, a také to bude neprozřetelné od většiny poslanecké sněmovny, poněvadž jsem zase pevně přesvědčen, že tuto resoluci zamítne většina poslanecké sněmovny, když byla a bude zamítnuta posl. Špačkovi i resoluce, která pro budoucnost žádá, aby vláda tyto věci připravila. To se přece nijak nekřížilo s tím, co zde sliboval pan zpravodaj, až přijdou lepší, klidnější časy, že se bude o této věci uvažovat. Ústavně-právní výbor zamítl resoluci, která zní: "Vláda se vyzývá, aby pokud možno nejdříve předložila Národnímu shromáždění návrhy zákonů, jimiž se volební řády do Národního shromáždění i samosprávných sborů od základů změní ve směru úplného odstranění vázanosti kandidátních listin."

I tato výzva k vládě byla ústavně-právním výborem zamítnuta, poněvadž ústavně-právní výbor zcela reálně posuzoval situaci, on věděl, že můžeme mluviti, co chceme, že můžeme přinášeti argumenty, jaké chceme, že můžeme psát, co chceme, ale že nakonec zůstane všecko nezměněné, poněvadž, dokud je zde tento systém a režim, do té chvíle bude každá reforma odsunována, ačkoliv reforma tato podle mého názoru by posloužila k posílení demokracie v Československé republice.

Slavná sněmovno! Jaksi mimochodem se ještě zmíním, že byl také zamítnut návrh kol. Špačka stran čepování při volbách. Kol. Špaček mluvil o této věci zcela otevřeně. Jde o pouhých 7 hodin rozdílu mezi návrhem kol. Špačka a návrhem vládním a myslím, že tento návrh byl správný, a to proto, poněvadž dnešní stav, který znáte jistě všichni velmi dobře, je takový, že de facto sice je zákaz prodávat alkohol při volbách, ale že se tvoří soukromé společnosti a že, jak můžete zjistiti u obchodníků s alkoholickými nápoji, zásobuje se jimi na volby kdekdo. Tedy je vidět, že tato věc nikterak neřeší tuto otázku, ale že to naopak poškozuje pouze živnosti hostinské.

A nyní bych se dostal k té idei, kterou bychom chtěli posílit změnami ve volebním řádu. Dostal bych se k pojmu demokracie, která v Československé republice se vykládá tak, že je to něco úžasného. My, slavná sněmovno, mluvíme při všech věcech, že musíme státi na demokratickém stanovisku, že musíme zachovat demokratické principy v Československé republice. Mohu jménem všech svých druhů docela otevřeně prohlásiti, že stojíme na půdě demokracie, ale demokracie opravdové, ne na půdě demokracie privilegované, která určitým stranám dává privilegia, ale která nerepresentuje svobodný demokratický princip v Československé republice.

Když ještě při této věci, slavná sněmovno, uvážíte, jak se demokracie u nás v Československé republice prakticky chrání, tedy vidíte, že docházíme k případům, které ukazují, že se pod rouškou demokracie chrání všecko možné, jenom ne demokracie sama. Mám případy přímo ze své prakse, kdy jsem byl přítomen řadě schůzí, případy, které přímo křičí. Na př. ve Slaném byla zakázána schůze Národního sjednocení, naproti tomu však téměř ve stejný čas byla povolena přednáška komunisty dr Vrbenského o sovětském Rusku; když potom Národní sjednocení svolalo si schůzi, která nebyla veřejná, nýbrž důvěrná, na legitimace, do této důvěrné schůze na legitimace přijde vládní komisař, zástupce okr. úřadu, chodí se 4 svolavateli od jednoho účastníka ke druhému a u každého zjišťuje, kdo je ten člověk, a každý z těch 4 svolavatelů musí o každém prohlásiti, že ho zná a kdo to je. Nevím, ale mám dojem, že demokracie má vypadati trochu demokratičtěji, než vypadá u nás.

Slavná sněmovno, jdu dále. Za starého Rakouska, r. 1918, jsem byl přítomen na důvěrné schůzi tehdejší české státoprávní demokracie; mluvil tam otec nynějšího dr Jaroslava Stránského. Na tuto důvěrnou schůzi, které bylo přítomno nějakých 800 lidí, přišel vládní komisař a co udělal? Obešel sál, konstatoval, že všichni lidé mají pozvánky, zeptal se jaksi na zkoušku na dvě jména a odešel ze schůze. Prosím, u nás je taková demokracie, že se 4 svolavateli se prohlíží a zkouší jména všech účastníků, a když nakonec se podařilo, že jeden z účastníků nebyl jedním ze svolavatelů poznán, tato důvěrná schůze byla zakázána. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Vím, že páni řeknou: právo je na naší straně. Ano, tímto způsobem se dá zákon vyložiti, dá se nalézti předpis, ale myslím, že je to něco přímo úžasného, provádí-li se takto kontrola důvěrného shromáždění státotvorné strany. Já přečtu, nad jakými věcmi se pozastavil komisař na této schůzi, na které jsem mluvil.

Slavná sněmovno, zase je to charakteristické pro naši demokracii. Předseda schůze, na které jsem mluvil, byl vládním komisařem upozorněn, aby mne napomenul, když jsem řekl, že na železnicích mají dnes přednost soc. demokratické legitimace.

Slavná sněmovno, račte si uvážiti, já řekl, že na železnicích mají přednost soc. demokratické legitimace, věc, která na jedné straně je de facto pravdivá, a na druhé straně je to věc, o které se všude mluví a kterou každý ví, a prosím, poslanec je na schůzi napomenut, patrně v zájmu ochrany demokracie nebo státu nebo čeho, když konstatuje, že na železnicích mají přednost soc. demokratické legitimace.

Prosím, po mně mluvil inž. Schwarz, který řekl, že presidentem Anglobanky byl agrárník, býv. ministr Sonntág. Když to řekl, byl napomenut. Račte uvážiti, když konstatoval faktum, které je každému známo, které je naprosto nepopiratelné, že byl napomenut, poněvadž tato pravda, že byl presidentem Anglobanky býv. agrární ministr Sonntág, nesmí se říci na veřejné schůzi. (Posl. Jos. Tůma: Což ti četníci jsou jen proti dělnictvu?) Četníci nestojí proti dělnictvu, nýbrž proti kravalistům, kteří chtějí naše schůze rozbíjeti. Divím se kol. Tůmovi, že se právě do toho plete, svědčí to, že kol. Tůma není dosti dobře orientován o tom, o čem mluvím.

Slavná sněmovno! Uvedu jiný případ, kde komisař napomenul řečníka inž. Schwarze, že řekl: "Když se dělají investice, tak z toho také vypadne vranovská přehrada." Tato věc, o které se psalo v řadě žurnálů, o které se mluvilo, je v tomto demokratickém státě chráněna proti tomu, aby slavné jméno vranovské přehrady bylo vysloveno na veřejné schůzi voličů.

Veřejná schůze lidu v Liberci byla rozpuštěna při těchto slovech, která jsem si ihned zaznamenal, při těchto slovech inž. Schwarze, vedle kterého jsem seděl: "Převzali jsme ze starého Rakousko-Uherska zákony spolčovací a tiskové a posledními zákony a nařízeními jsme svobodu spolčovací a tiskovou i proti těmto starým zákonům omezili." Slavná sněmovno, je to pravda či to není pravda? Je to pravda. To je konstatování všeobecně známého fakta. Toto faktum nikdo nevyvrátí, a prosím, policejní komisař vstal a rozpustil schůzi. Já se stranicky nezlobím. Komisař, který tohle udělá před obecenstvem, dosáhne ovšem u všech politických stran a u všech přítomných asi úplného opaku toho, čeho skutečně dosíci chtěl; ale to přece není žádná demokracie. To je nemožné, když na př. ve slánském "Světle" zkonfiskuje se věta, že "rakouský zákon z 15. listopadu 1867, kterého se ještě používá, t. zv. zákon persekuční, který byl vydán, aby policejní úřady mohly kdejakou schůzi rozpustiti".

Já skutečně myslím, že by slavná sněmovna, která toho tolik slyší o demokracii, která má mezi sebou tolik členů, kteří píší a mluví o demokracii, měla býti trochu citlivější k těmto věcem, které se dějí v Československé republice. Ale jsem přesvědčen, že ani u těch málo pánů, ke kterým mluvím v tomto dohasínajícím parlamentě, naprosto nevzbudím takovou odezvu, aby změnili své přesvědčení, aby se těchto věcí ujali, aby proti těmto věcem remonstrovali, a že to zůstane skutečně, bohužel, jenom právem a povinností oposice, aby na tyto věci upozorňovala.

Ale jde o horší věci. Četli jste snad v poslední době, bylo to asi na 4 nebo 5 místech, kde došlo přímo k otevřenému teroru proti našim řečníkům. Nedávno - nevím, v kterém místě to bylo, bylo to u Prahy, mám dojem, že to bylo v Záběhlicích, můžete si nalézti tuto věc v "Národních listech" - mluvil na schůzi dr Renner, člověk naprosto nevýbojný, forem velmi mírných. Veřejná schůze, která se tam konala, byla rozbita, řečník byl dokonce komunisty insultován. Tedy věci úžasné. Pak se nedivte - jako kol. Tůma projevil podiv - jestliže se koná schůze někde v místě, kde je okresní hejtman, kterému skutečně záleží na pořádku, že zavolá četnictvo a dbá, aby ani jedna, ani druhá schůze nebyla rušena. To je jeho povinnost. (Výkřiky posl. Jos. Tůmy.) Pane kolego Tůmo, kdybyste se podíval do Slaného, když koná, dejme tomu, valnou hromadu komunistická Včela, mohl byste říci také, jakým právem je chráněna četníky. My to neříkáme. Je to správné, jestliže jest obava před nějakými demonstracemi nebo vzájemnými boji, že politická správa chrání komunistické schůze. Myslím, pane kolego Tůmo, že nejste takovým přívržencem komunistů, abyste přál komunistům, aby jejich schůze byly chráněny, kdežto ostatním stranám byste přál, aby jejich schůze byly rozbíjeny bez ochrany. To musí zde být. Přimlouval bych se velmi za to, aby se i nám po této stránce dostalo plné ochrany, jako bych si přál, aby se jí dostalo všem ostatním stranám, aby žádná schůze žádné strany bez rozdílu nebyla rozbíjena. Konstatuji, že jsme nikdy žádné straně žádnou schůzi nerozbili a také nerozbijeme, ale žádám, aby všechny strany bez rozdílu v zájmu demokracie stály na stanovisku, že každá schůze bez rozdílu musí býti chráněna, že každý svolavatel má právo, aby jeho schůze skutečně nerušeně proběhla a řádně se konala. (Výkřiky.)

Mám ovšem dojem, že parlament skutečně málo dbá svých práv. Byli jste svědky, že jsem právě v poslední době měl určitou kolisi ve věcech imunitního výboru s předsednictvem sněmovny.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že již dávno svoji lhůtu překročil.

Posl. Ježek (pokračuje): V této věci šlo zejména o názor, zdali předseda sněmovního výboru je, řekl bych, pouhým vykonavatelem moci předsednictva posl. sněmovny, či zdali může také samostatně přemýšlet a zdali může o své myšlence také promluviti, i když se event. dostane ve svých názorech do kolise s názory předsednictva sněmovny. Bohužel, předsednictvo sněmovny bylo názoru, že předseda výboru vůbec nesmí ani kritisovati, ani polemisovati s názorem předsednictva, že prostě každý předseda sněmovního výboru je jen jakýmsi zřízencem sněmovním, který podléhá předsednictvu posl. sněmovny. Považuji tento názor za nesprávný. Jestliže některé noviny psaly, že za Rakouska to bylo zcela jiné, a jestli jsme slyšeli, že prý zde v potu tváře se nyní shledávají dokumenty, že to bylo také v rakousko-uherském parlamentě, je to velmi smutné, musíme-li se pořád odvolávati na to, co bylo a co nebylo v rakousko-uherském parlamentu. My jsme v demokratické republice, mluvíme o demokracii pořád, s každého místa, když si pustíte radio, slyšíte při přednášce pořád o demokracii, když někdo mluví, mluví jen o demokracii, ale místo toho se zde dějí věci, které jsou přímo v rozporu s demokracií. Co mne při tom zlobí na této věci, jest, že parlament na tyto věci nereaguje, parlamentu je to lhostejné, parlamentu je to jedno. Parlamentu může vzíti vláda nebo předsednictvo sněmovny všechna práva, kdekdo může si s ním udělat co chce, a on bude zde klidně sedět a dívat se na to. Nejvýše se sejde koalice a řekne, že se musí mlčet, a bude se mlčet. To je hrozný stav. Jestliže někdo skutečně ohrožuje demokracii, jestliže někdo skutečně škodí demokracii, pak je to tento parlament, který si nedovede obhájiti svá práva, který je polekán, poněvadž je ve vázaných kandidátních listinách svázán stranickým chomoutem a bojí se vyjádřiti své myšlenky a názory. A jsem pevně přesvědčen, že tyto myšlenky a názory jsou shodné s názory našimi. (Posl. Pik: Ani jednoho voliče zde nezískáte!) Pane starosto, já vím, že nezískám voliče a dokonce ani vaše hlasy pro návrhy kol. Špačka, poněvadž i kdybyste chtěl a i kdybyste ve svém nitru snad mně dal za pravdu, vy nesmíte - poněvadž máme poslanecké reversy a volební soud, který neposuzuje, spáchal-li někdo něco špatného nebo nečestného, nýbrž který posuzuje, byl-li příslušný poslanec dosti poslušný či nebyl (Odpor.), a když nebyl poslušný, přestává býti poslancem. Nedivte se pak, že svého času řekl pan předseda vlády ta slova o manekýnech. Skutečně dělá sněmovna velmi smutný dojem před veřejností, já se obávám, že tento smutný dojem (Posl. Pik: Tím smutnější, že váš klub vás skoro neposlouchá!) povede k bagatelisování parlamentu veřejností. (Posl. Pik: Máte zde dva nejvěrnější kolegy!) Pane kol. Piku, srovnejte naši velikost, je to ještě větší procento, než u vašeho klubu. Tedy nemáme si co vyčítat.

Slavná sněmovno! Tyto věci, tento dojem, který budí sněmovna, musí u opravdových demokratů vzbuditi lítost, poněvadž má-li býti v Československu demokracie zachována - a my bychom si všichni ze srdce přáli, aby zachována byla - tak musí dojíti k veliké změně, k veliké reformě volební, musí dojíti ke změně systému a režimu, musí dojíti k novému, lepšímu a šťastnějšímu Československu. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dále je přihlášen p. posl. dr Goldstein. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Goldstein: Slavná sněmovno! Poprvé za celou dobu své činnosti jsem se v debatě přihlásil na listině řečníků "proti", poněvadž zamýšlím promluvit proti této osnově.

Osnova navrhovaná ústavně právním výborem, kterou právě projednáváme, zužuje poměrné zastoupení stran. Se stanoviska zásad poměrného zastoupení stran není sporu, že jakékoli kvorum zamezuje poměrnost zastoupení zrovna tak, jako předpis, který se touto osnovou mění; předpis o základním mandátu je ve svém principu proti zásadě poměrného zastoupení stran. Kdyby bylo poměrné zastoupení stran provedeno ideologicky do všech důsledků, pak by nesmělo býti žádných překážek a každý by došel úměrným způsobem svého zastoupení podle toho, jak sebral své hlasy. Neplaiduji pro to, aby snad tyto závory zde nebyly. Je mi zcela jasno, proč tyto závory jsou, a rozumím velké starosti, která vedla naši vládu i vlády předcházející k tomu, že nemohla plně zachovati zásadu poměrnosti a ani pro budoucnost ji nebude moci zachovat. Ta starost spočívá v tom, aby nenastalo naprosté roztříštění delegace ve sněmovně a v senátu, a z obavy před tímto roztříštěním jsou zde tyto závory. Proč však uvádím tuto skutečnost? I požadované kvorum, a to jakékoliv kvorum, anebo požadovaný základní mandát jest proti principu toho, co jest obsaženo v našem volebním řádu, a tento volební řád - musíme si to upřímně říci - není trvalým volebním řádem, nýbrž u nás nastala praxe, že každá sněmovna, která končí, vydává novou úpravu volebního řádu, aby konkretně volby právě před dveřmi jsoucí určitým způsobem usměrnila. Ale ve volebním řádu je něco, co měněno nebylo, a doufám, nebude měněno dlouhou dobu, a to jsou ony zásady, které nejsou náhodou jen ve volebním řádu, nýbrž jsou to zásady, které vyplynuly ze zákona mnohem důležitějšího, z onoho základního zákona, z naší ústavy, a v ústavě je stanovena volnost, rovnost, všeobecnost a úměrnost hlasovacího práva. Proto chce-li se někdo odvolávati na ústavnost práva, může poukazovati, do jaké míry náš volební řád stojí na ústavním právu a kde tam či onde je nějaká úchylka. A tu tvrdím, že ustanovení o základním mandátu, které se nyní touto osnovou mění, vlastně se vrací do stavu zákonného z r. 1920, kdy bylo původně stanoveno místo volebního čísla pouze 20 tisíc hlasů, a jest proti zásadě stanovené v ústavě, právě tak jako to, co dnešní osnovou má býti uzákoněno, to je kvorum. Obě tato ustanovení jsou proti principu, proti idei poměrného zastoupení. A tu se obracím proti tomu, že ústavně-právní výbor - a řekněme si to upřímně, ústavně-právní výbor jen formálně, ve skutečnosti vláda naší republiky - změnil svůj původní návrh, kde stanovil skutečnou výjimku a zdánlivé privilegium pro dvě malé národnosti, národnost polskou a národnost židovskou. Divím se tomu velice, že stačilo, aby se proti tomu stal veřejný projev z oposiční strany a vláda změnila své stanovisko.

Proč tak učinila, které měla důvody? Poukazovalo se, a kol. Ježek tak učinil ještě zde ve své řeči, že nejde o výjimku, nýbrž o privilegium, a proto jsem se přihlásil ke slovu, abych se ohradil proti tomuto názoru, že se zamýšlelo dáti nám nějaké privilegium a že jsme dokonce nějaké privilegium chtěli. Nejde o privilegium, a já to chci dokázati. Samozřejmě jako je stanoven základní mandát jeden, mohlo by býti stanoveno základních mandátů 5. Není nijak na překážku zákonodárné činnosti, aby bylo stanoveno základních mandátů 10 i více. Kvorum 50 tisíc pro nás bylo dosti veliké, 120 tisíc jest již větší kvorum, ale myslím, že pro žádnou z velkých českých stran není tak velké, jako pro nás by bylo 50 tisíc. Ale i milion hlasů je kvorum a i více hlasů než 1 milion jest kvorum, a kdyby se žádalo tolik, aby konec konců musel zůstati v tomto parlamentě jenom národ československý, nikdo by nesměl tvrdit, že je učiněno zadost požadavkům minoritního zastoupení. A na tuto otázku chci poukázati. Nivelisace v zákonodárství není ještě rovnoprávnost. Stejné právo musí se přece odstupňovati, poněvadž jinak by vůbec princip minoritního zastoupení a poměrného zastoupení příčil se rovnosti práva, podle názoru těch, kteří myslí, že stanoví-li se menšině jinak, je to privilegium.