1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2907) zákona, kterým se mění a doplňují řády volení do posl. sněmovny, senátu, zemských a okresních zastupitelstev (tisk 2960) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem je pan posl. dr Suchý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno! Maje podati jménem výboru ústavně-právního zprávu o osnově zákona, kterým se mění a doplňují řády volení do posl. sněmovny, senátu, zemských a okresních zastupitelstev, chci především konstatovati onu všeobecně známou skutečnost, že tento návrh byl předmětem dlouhých porad. Soudím však, že si nepočínají spravedlivě ti, kteří by tuto skutečnost chtěli připisovati k tíži vládním stranám. Naopak domnívám se, že právě tato okolnost jest svědectvím, že zájem veřejnosti, který byl vládním návrhem vzbuzen, byl vnesen na forum nejkompetentnější, a skutečnost, že na tomto foru byl vládní návrh podroben vážné a důkladné úvaze, by měla tudíž býti připočtena k dobru. Není pochybnosti, že každá osnova, která se zabývá změnou volebního řádu, jest politicky ožehavá, jest důležitá a vzbuzuje tudíž pozornost nejširších vrstev naší veřejnosti. To proto, poněvadž se při ní nadhodí vždycky otázka voličské svobody. Nemůže být ovšem rovněž žádné pochybnosti, že stejně tak jest každá osnova tohoto druhu důležitá právě pro onen sbor, kde se tato a podobné osnovy mají probírat s hlediska právního a věcného co nejúzkostlivěji. Či kde jinde než v ústavně-právním výboru má býti probírána ona souvislost mezi demokracií a pojmem rovnosti a svobody? Kde jinde než v ústavně-právním výboru má býti úzkostlivě dbáno, aby absolutní politická svoboda nevedla k anarchii? Kde jinde má býti dbáno, aby netrpěly důležité zájmy státně politické? Jestliže pak vládní návrh byl postaven především na dvou základech, z nichž jeden byl ten, aby bylo zabráněno zbytečnému politickému tříštění, a druhý onen, aby národnostním složkám, národnostním menšinám se vyšlo vstříc, pak myslím, že úkol ústavně-právního výboru byl tím důležitější a tím ovšem také těžší.

Všichni, kteří víme, že státní zřízení v republice spočívá na politických stranách, kteří víme, jaké myšlenkové proudy teď vanou světem, jak tyto myšlenkové proudy jsou přímo protichůdné oněm, které zde byly v letech poválečných, všichni, kteří vidíme, jak celý svět se zmítá v zápasech o mír a klid, věříme, že právě tyto poměry světové a evropské by měly býti důvodem, abychom všichni bez rozdílu, kteří stojíme na půdě tohoto státu, pečovali, aby státotvorné strany v republice Československé byly pokud možno silné, mocné a konsolidované. (Výborně!) Stejně tak ovšem víme velmi dobře, že o osudu malých států velmi často rozhoduje se na foru jiném než vnitřním, na foru cizím, a pro toto forum je rozhodující, jak si uvnitř počínáme k národnostním menšinám. Proto také myslím, že všichni musíme míti zájem, abychom si tento kredit, se kterým se před očima ciziny můžeme chlubit, zachovali i do budoucnosti. Uvádím tyto okolnosti úmyslně, abych jimi odůvodnil onu důležitost na jedné straně a na druhé straně onu složitost otázek, která způsobila, že ústavněprávní výbor musil tomuto vládnímu návrhu věnovati více pozornosti, než snad očekávala nedočkavá veřejnost.

Slavná sněmovno! Jaký je stručný obsah osnovy zákona, kterou předkládá ústavně-právní výbor? Především se touto osnovou má uleviti zmocněnci volební strany, který má mít napříště možnost jmenovati si svého zástupce.

Jedním z nejdůležitějších ustanovení této osnovy zákona jest ono o pořadí kandidátních listin, a to v tom směru, že pořadí kandidátních listin při volbách do posl. sněmovny, senátu, do zemských a okresních zastupitelstev má se říditi na příště počtem hlasů, jež byly v celém území státním odevzdány při posledních volbách do posl. sněmovny na kandidátní listinu té které kandidující skupiny. Nemá tedy na příště o pořadí rozhodovati jediné los, nýbrž především počet odevzdaných hlasů.

Osnova dále ruší ustanovení o vyhlášení kandidátních listin v "Úředním listě". Ustanovením tímto je sledována úspornost a je zdůvodněno tím, že toto vyhlášení nemá také praktického účinku.

Ustanovení o zákazu prodávati, čepovati nebo podávati nápoje, obsahující alkohol, den před volbou a v den volby mění se tak, že tento zákaz platí v den před volbou od 14. hodiny a v den volby až do uplynutí 1 hodiny po konečné hodině volby.

Nejdůležitější ustanovení osnovy je obsaženo v oné části, která jedná o druhém skrutiniu. Podle návrhu, který byl připraven ústavně-právním výborem, mohou do druhého skrutinia přijíti pouze ony strany, které aspoň v jednom volebním kraji nebo jeho části získaly alespoň 20 tisíc a na celém území republiky aspoň 120.000 platných hlasů. Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že volby do zemských a okresních zastupitelstev mohou se konati první neděli po volbách do posl. sněmovny a senátu, připojuje se za tím účelem příslušné zákonné ustanovení v tom směru, že se 8denní lhůta pro vyložení voličských seznamů přede dnem voleb zkracuje na lhůtu 6denní.

Takový je ve stručnosti obsah osnovy připravené ústavně-právním výborem. Již z toho stručného přehledu je patrno, že ústavní výbor provedl ve vládním návrhu značné změny.

V čl. I byl škrtnut bod 1, protože podrobným šetřením se ukázalo, že úplnému osamostatnění obou částí volebního kraje I vadí některé překážky technického rázu, které nelze v krátké době odstraniti. S tím souvisí škrtnutí bodu 3, 4 a 7 vládní osnovy, protože v ustanoveních těchto bodů provádějí se jen důsledky bodu 1.

V bodě původně 5, nyní 2, škrtnuta slova "nebo jež stala se převažující složkou nové strany" a vsunuta v předposlední větě slova "ústřední volební komisí"; konečně škrtnuta poslední tři slova tohoto bodu.

Prvá změna odůvodňuje se tím, že souvislost nové strany se starou by byla v praxi těžko prokazatelná.

Druhá změna má důvod v úsilí o větší jasnost textu zákona; třetí změna pak v tom, že škrtnutý dodatek byl uznán za nadbytečný a dokonce vzbuzující pochybnost.

Nově přidán bod 4, podle kterého má býti kandidujícím stranám umožněno, aby zálohy na tisk kandidátních listin mohly skládati nejen u předsedů krajských volebních komisí, nýbrž též u předsedy volební komise ústřední.

Ústavně-právní výbor uvažoval také, zda v §u 26, odst. 8 řádu volení do poslanecké sněmovny nemají býti škrtnuta nebo pozměněna závěrečná slova "a určí losem pořadí", došel však ku přesvědčení, že toho potřeba není, protože ze souvislosti zákonných ustanovení je patrno, že ono ustanovení vztahuje se pouze na ten případ, kdy podle §u 26, odst. 5 v novém znění má se přikročiti k určení pořadí kandidátních listin losem.

Dřívější body 6 a 8 přečíslují se na 3 a 5.

Změna v bodě 6 byla provedena proto a to je změna nejdůležitější - aby bylo docíleno jednotné směrnice pro všecky kandidující strany bez rozdílu a aby při tom byla zachována závora proti tříštění stran na jedné straně a na druhé straně aby se vyšlo vstříc požadavku menších a nekompaktních stran.

V článku II, bod 1 byly provedeny změny obdobné změnám v čl. I, bod 2, dále pak škrtnut v čl. II, bod 2, což je pouze důsledkem toho, že bylo upuštěno od úplného rozdělení prvého volebního kraje.

Bod 3 přečíslován na bod 2 a jeho ustanovení bylo upraveno tak, aby odpovídalo principu, přijatému pro II. skrutinium do poslanecké sněmovny. Při zvýšení kvora pro volební kraj hledělo se jednak k tomu, že počet voličů do senátu jest asi o 10% menší nežli do poslanecké sněmovny, jednak k tomu, že celkový počet senátorů tvoří polovinu počtu poslanců.

V čl. III, v bodě 3 provedeny opětně změny, obdobné nové úpravě čl. I, bod 2.

Vypočetl jsem, slavná sněmovno, všechny změny, které na vládní osnově provedl výbor ústavně-právní. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Z obsahu návrhu i z těchto změn je patrno, že se tento návrh nedotýká principu závaznosti kandidátních listin. Tím není řečeno, že by ústavně-právní výbor o této otázce byl nejednal. Jednal již proto, že tuto otázku pochopitelně vnesla do jeho jednání oposice, ale jednal i proto, poněvadž ani v tomto směru nezůstal ústavněprávní výbor ušetřen ohlasu, který tato otázka vzbuzuje ve veřejnosti, a musil se pochopitelně zabývat vším, co s touto otázkou v kruzích teoretických i praktických souvisí.

Ústavně-právnímu výboru muselo býti přece jasno, že i v této sněmovně byly již podány návrhy na uvolnění závazných kandidátních listin, a nemohlo mu zůstati tajno ono myšlenkové proudění cílící k tomu, aby vázané kandidátní listiny byly uvolněny, a snažící se v poslední době dokonce i o to, aby vyvolána byla do života společnost pro svobodné volby.

Byly-li všechny tyto okolnosti ústavněprávnímu výboru jasny, musela býti pochopitelně jasna i okolnost, že vázané kandidátní listiny byly již také spolurozhodnutím této sněmovny uvolněny při volbách do obcí. Jestliže pak přes to přese všechno vládní návrh a také osnova, na které se shodl ústavněprávní výbor, nedotýká se této otázky, neznamená to, že by ústavně-právní výbor si nebyl vědom závažnosti tohoto problému - naopak ústavně-právní výbor byl si důležitosti této otázky vědom - znamená to jen, že ústavně-právní výbor vycházel z přesvědčení, že jde o věc nesmírně složitou, nesmírně důležitou pro vývoj politických a státně-politických poměrů ve státě, o věc, která již proto, že byla při určitých volbách řešena, by si zasloužila, aby byla podrobena náležité úvaze s hlediska účinků tohoto opatření, ale především s hlediska účinků, zda politické poměry a poměry státně-politické vůbec by nebyly nějakým urychleným a nedomyšleným způsobem zle dotčeny. Jsem přesvědčen, že právě v této otázce doba ukáže cestu a že budeme míti ještě příležitost v době klidnější se jí důkladně a vážně zabývati.

Považoval jsem i toto za svou povinnost přidati, aby bylo již předem jasno, že ani ústavně-právní výbor se této věci neuhýbal, že všem z ní nemohl a nemůže dělati nic, co by mělo sloužiti jen a jen agitaci.

A tak končím zprávu jako zpravodaj ústavně-právního výboru dvojím: především žádostí, aby slavná posl. sněmovna přijala osnovu ve znění, jak se na něm dohodl ústavně-právní výbor, a dále přáním, aby všechny volby, které na základě tohoto řádu volení budou v blízké i v pozdější době provedeny, byly volbami vážnými, důstojnými, aby to byly volby, které prospějí konsolidaci politických poměrů a které prospějí republice. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti": pp. posl. Chobot a dr Buzek.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Chobot.

Posl. Chobot (polsky): Slavná sněmovno, vážení pánové! Jako zástupce polského pracujícího lidu shodně se stanoviskem Polské socialistické strany dělnické v Československu dovoluji si stran předložené osnovy zákona na změnu řádů volení do poslanecké sněmovny a senátu učiniti toto prohlášení:

Předložená osnova zákona připouští ve čl. I, čís. 6 právo, že zastoupení v posl. sněmovně mohou dosáhnouti jen ty kandidátní listiny, které získají v jednom volebním obvodu aspoň 20.000 hlasů a mimo to v celém státě 120.000 hlasů. Do senátu činí počet hlasů potřebných k získání mandátu nejméně 35.000 v jednom obvodu a mimo to 120.000 hlasů v celém státě. Toto ustanovení znamená tolik, že národní menšiny, zvláště početně nejslabší menšina polská nebude moci vyslati z vlastní kandidátní listiny své zástupce do posl. sněmovny nebo do senátu, neboť ani v případě, že by se spojením všech polských stran na jednu kandidátní listinu dosáhlo v jednom volebním obvodu požadovaných 20.000 hlasů - co za nynějších poměrů jest velmi pochybné - není vyhlídek, že by se získal mandát se zřetelem na vyžadované quorum 120.000 hlasů.

Ani v případě, že by obě nejslabší národní menšiny v tomto státě, a to menšina polská a židovská, utvořily společnou kandidátní listinu, jak se to stalo při posledních volbách do posl. sněmovny a senátu r. 1929, není vyhlídek, aby se získal aspoň 1 mandát se zřetelem na vyžadované kvorum 120.000 hlasů.

Československá ústava výslovně ustanovuje, že národním menšinám patří právo na poměrné zastoupení v zákonodárných sborech a podle dosavadních řádů volení v obou předcházejících volebních obdobích mohl polský lid vyslati z vlastní kandidátní listiny své zástupce do této sněmovny. Budou-li provedeny změny řádu volení, navržené v této osnově, odnímá se polské menšině možnost vyslati do posl. sněmovny zástupce ze své vlastní kandidátní listiny, čímž se jí působí těžká křivda, a proti tomu musím s této tribuny rozhodně protestovati.

Jako by na posměch rozšiřoval tisk v poslední době zprávu, že navrženým v původním vládním návrhu, který však rovněž nepřinášel menšinám žádného užitku, nýbrž naopak zhoršoval dosavadní stav, nižším kvorem pro nejslabší menšiny, a to 50.000 hlasů do poslanecké sněmovny a 60.000 hlasů do senátu, poskytuje se polské a židovské menšině nějaká výsada, což způsobilo ostré útoky českého šovinistického tisku proti zdánlivému nadržování těmto menšinám. Není známo, zdali pod vlivem těchto útoků tisku nebo z nějakých jiných dosud neznámých důvodů bylo toto ustanovení z vládního návrhu vypuštěno. Stalo se to hlavně pod vlivem směrodatných činitelů z největší vládní strany, českých agrárníků. (Posl. dr Slávik: To nie je pravda! To bola dohoda všetkých strán!) Dobře, ale agrárníků také. Tito činitelé, místo aby podporovali naše odůvodněné požadavky, hleděli odstraniti z vládního návrhu to, co bylo aspoň jakýmsi gestem vůči národním menšinám, a místo toho byly do vládního návrhu pojaty takové změny, které přinášejí užitek jejich spojencům, t. j. německým agrárníkům, kteří cítili, že jsou ohroženi nově povstalou Henleinovou frontou. Všechno úsilí mé a zástupce židovské menšiny posl. dr Goldsteina proti této křivdě bylo, bohužel, marné.

Se zřetelem na to prohlašuji shodně se stanoviskem Polské socialistické strany dělnické, že nemohu hlasovati pro předloženou osnovu zákona na změnu řádů volení, pokud jde o výše uvedený čl. I, čís. 6 a že budu hlasovati proti němu.

Přes to však prohlašuji, že ta část polského lidu, kterou kladu si za čest zde zastupovati a která kráčela dosud vytčenou čarou ke skutečnému přiblížení a spolupráci obou bratrských národů polského a československého, zač mne někteří páni ze "sanačního" tábora nazvali zrádcem polského národa, půjde dále vytčenou cestou, a jsem přesvědčen, že většina československého národa stejně jako my si přeje tohoto přiblížení a spolupráce. Proto také jsem přesvědčen, že přes tuto nespravedlivou volební geometrii, která se skrývá v předložené osnově, budou moci i v příští sněmovně zasedati zástupci polského pracujícího lidu městského a venkovského, k čemu bude přispívati Polská socialistická strana dělnická, která bez ohledu na rozhodnutí některých sanačních exponentů v Polsku a na prohlášení některých zástupců t. zv. národních polských stran v Československu považuje spolupráci dělníků polských a českých na Těšínsku za jedině možnou taktiku, která se shoduje se zájmy celé dělnické třídy v tomto státě.

Za to, že jsem hájil toto stanovisko ve své poslední řeči pronesené s této tribuny dne 8. listopadu 1934, ve které jsem řekl jen pravdu na adresu některých pánů, a že jsem se postavil na stanovisko loyálnosti k demokraticko-republikánskému zřízení Československé republiky, což se nelíbilo některým z brusu novým velebitelům Hitlera z polského tábora, uvrhli na mne někteří jedinci kletbu a hleděli poštvati polský pracující lid ve Slezsku proti mně. Ale polský lid poznal tyto vlky v ovčí kůži, kteří rozbili jednotu polského lidu ve Slezsku, třebaže věděli, že tím způsobí velkou škodu polské věci, a polští dělníci v převážné většině zůstali věrni praporu Polské socialistic. strany dělnické. Několik najatých nebo oklamaných osob z nově utvořené strany, odpadlíků pod firmou Polské strany sociálně demokratické, dalo se sice také zatáhnouti do této akce na rozbití Polské socialistické strany dělnické, ale ani to nás nedovede svésti na sanačně fašistické bezcestí. Polští dělníci bydlící v tomto státě zůstanou věrni své dosavadní tradici a idei polského socialismu. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Buzek.

Posl. dr Buzek (polsky): Slavná sněmovno! Nynější osnova zákona o změně řádu volení rodila se jaksi pod neblahou hvězdou. Skoro dva roky se mluvilo, psalo a rozprávělo o změně tohoto řádu volení. Mluvilo se nejdříve o registraci stran, ale tento návrh padl. Mnoho svízelů způsobilo zavedení t. zv. kvorum. Původně se říkalo, že toto kvorum bude činiti 500.000 hlasů, později 250.000, ve vládním návrhu bylo sníženo na 125.000 a konečně na 120.000.

Ve vládním návrhu bylo kvorum, zdánlivě ve prospěch národních menšin, sníženo na 50.000 nebo na 60.000 a rozhlášeno, že toto ustanovení jest ústupkem ve prospěch nepatrných národních menšin v republice, jakou jest menšina polská a židovská. Toto ustanovení nemá pro nás žádného významu, neboť jest přece známo, že polský lid na Těšínsku nedosáhne 50.000 hlasů. A mluvení o tom, že to jest výsada pro polskou menšinu, mělo býti důkazem jen na venek, jak velice se dbá těchto menšin a dokonce jak se jim nadržuje.

Přiznávám se, že když jsem četl v novinách zprávy o tomto ústupku ve prospěch polské menšiny, nedůvěřoval jsem mu. Vím totiž, že tato polská menšina ve Slezsku nemá žádných výsad, naopak odpírají se jí práva, která jí zaručuje ústava naší demokratické republiky. Víme přece, že ústavní zákon poskytuje nám ve Slezsku na př. možnost úřadovati polsky. Tento zákon se však nedodržuje. V zákoně je ustanovení, že polská menšina má míti polské úřadování v okrese, kde jest menšinou kvalifikovanou, t. j. v okrese těšínském a fryštátském. Tomu však tak není. Po celé volební období uváděla se s tohoto místa fakta o našem odstrčení a našich křivdách jak v oboru kulturním, tak i v oboru hospodářském a politickém. To jsou známé věci, o kterých se zde tolikrát mluvilo. Ale k našim stížnostem se nepřihlíželo, byly marné.

Stav naší državy ve Slezsku se rok od roku zmenšuje. Počet našich dětí školou povinných klesl o polovici, sčítání lidu snížilo počet polských obyvatelů na polovic. Po stránce hospodářské náš lid trpí a jest zanedbáván. Školy, které měly býti podle zákona zestátněny, musí se vydržovati ze soukromých prostředků. Přes všechno úsilí nelze dosíci, aby tyto školy byly zestátněny.

Také náš polský tisk, který má býti zrcadlem našeho národního života ve Slezsku, se velice omezuje a rdousí. Každý článek, který líčí naše odstrkování a křivdy, jest zabavován. Moje prohlášení, že jsem vystoupil z koalice, které bylo uveřejněno v časopise "Prawo Ludu", bylo zabaveno v časopisech "Ewangielik" a "Dziennik Polski". Nejhorším důkazem censury jest věc časopisu "Dziennik Polski", který byl v šesti měsících 45krát zabaven a konečně zastaven. Naopak český tisk má velkou svobodu, zvláště pokud jde o tupení polského lidu a vyčítání iredenty, fašismu atd. lidem, kteří stojí v čele rozličných národních organisací.

Mohu konstatovati s čistým svědomím, že se všechny tyto výtky nezakládají na pravdě. Události, které se staly v poslední době ve Slezsku, jako v Karpentné, v Konské, v Těrlicku a v Albrechticích (Posl. Špaček: V Třinci!), to všechno jsou výstřelky neodpovědných jedinců, které rozhodně odsuzujeme. Nechceme totiž strhovati svůj lid do víru nelegálního boje. Náš lid je loyální; ten, kdo zná našeho člověka, ví, že to je člověk poctivý, pracovitý, dokonce pokorný a že se nebude nelegálně domáhati svých práv. (Posl. Špaček: Co bojůvky?) My takové bojůvky nemáme, já o nich nevím. Tvrdí-li se to, vypadá to jako vyzývavost. (Posl. Špaček: Udělali jsme to naposledy my? Naši lidé to neudělali! Rozbili pomník pana presidenta Češi? Podřezali lípu Češi?) Domnívám se, že člověk se zdravým rozumem to neudělal. Náš lid jest loyální a přeje si smírného společného života s českým národem, ale s druhé strany žádá, aby se dbalo jeho práv. (Posl. Špaček: Všecko máte! Co byste ještě chtěli? Universitu?) Víte, že to není pravda. Kolik našich lidí bylo vyhozeno v práce, kolik slzí prolily naše matky (Posl. Špaček: A naše matky? Naše české děti chodí do polských škol!) proto, že hrozbou, že ztratí výdělek, jsou nuceny posílati své děti do českých škol.

Přes to věřím, že musí nastati změna k lepšímu. Tato chvíle musí přijíti, musí dojíti k dohodě mezi námi pod heslem vyšších cílů (Posl. dr Slávik: Tak je, my sa musíme porozumiet!) a pod heslem společné budoucnosti. Pak musejí umlknouti tyto stížnosti a ti, kdož nutí naše děti, aby chodily do cizích škol, budou se za to styděti. (Posl. Špaček: Ani jedno vaše dítě nechceme, ale slezské ano! Vy myslíte, že co je slezské, je polské!) Já jsem starý Slezan; znám poměry.

Ukažte našemu lidu kus srdce a nikoliv hrozící pěst, potom náš lid vám bude vděčný. (Posl. Špaček: Kdyby ho neštvali páni Malhommeové!) Malhomme ještě tam nebyl, a Poláci byli ve Slezsku. (Posl. Špaček: Dobře, a teď nebude a budeme zase dobře žíti!) Vězíme hluboko kořeny ve slezské půdě, není to tak snadné vytrhnouti a vyhoditi nás ze Slezska. (Posl. Špaček: My vás nechceme vyhazovati!) Dejte nám naše práva, práci a chléb.

Končím svou řeč a protestuji proti změně řádu volení, poněvadž křivdí našemu polskému lidu.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest p. posl. Ježek. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Ježek: Slavná sněmovno! Pan zpravodaj, který velmi pěkným způsobem referoval o předložené osnově, přece jen musel omlouvat, jak tato osnova ve skutečnosti dopadla. Myslím, že po těch velkých článcích a po tom všem, co se mluvilo o volební opravě, o registraci stran, o tom, co všechno přijde do poslanecké sněmovny a o čem se po tak dlouhou dobu koalice radila, přišla osnova, kterou nutno nazvat osnovou naprosto nepatrnou, osnovou, která přináší pouze dva malé body, které neznamenají dohromady v celkovém velkém problému reformy volebních řádů vlastně nic. Mám takový dojem, že skutečně hora porodila myš a že ty velké porady a sliby na konec vyvrcholily v osnově, která téměř nic neznamená.

Slibovalo se a odůvodňovalo podání této osnovy hlavně tím, že politické strany musí míti nějaký právní podklad, že je to stav nesnesitelný, jestliže dnes za republiky nemají ještě politické strany právního podkladu.

Vážená sněmovno, kdykoliv se o těchto věcech mluvilo, vždy jsme zdůrazňovali, že uvítáme předlohu, která by stanovila konečně jednou právní podklad pro politické strany. Bohužel, tato osnova nestanoví tento právní podklad. Když pátráme v této osnově po příčině, proč byla vydána, máme dojem, že to byla zejména ona veledůležitá otázka číslování kandidátních listin. Číslování kandidátních listin, to byl hlavní zájem, proč se dělala tato osnova, a to ostatní, řekl bych, je tam jen proto, aby se neuhodlo, proč se tato předloha dělala. Myslím skutečně, že šlo jen o to číslování. Zase řeknu, slavná sněmovno, že my jsme již dříve ve svých řečech projevili snahu, aby číslování bylo technicky zjednodušeno, aby, když se konají v jednom týdnu nebo ve dvou týdnech několikeré volby, volby do poslanecké sněmovny, senátu, okresních a zemských zastupitelstev, bylo jednotné číslování. Pro to jsme vždy byli, poněvadž je to zcela správné opatření. Ale při tom, jak se to udělalo, hrály, myslím, hlavní roli důvody politické. Tyto důvody stranicko-politické nakonec převážily každý jiný zájem a místo losování, kterým by se bylo stanovilo jednotné číslo pro určitou stranu, nastoupil systém číslování podle dosavadní síly jednotlivých politických stran v poslanecké sněmovně. Domnívám se, slavná sněmovno, že tento systém není správný, poněvadž poměry jsou takové, že když na př. by byly několikeré volby parlamentní za sebou v blízkém čase, stejně by se tato čísla přeházela. Způsob číslování kandidátních listin, který je nám dnes navrhován, je na prospěch - a je to zcela jasné největších stran v Československé republice a proti jejich moci ovšem při tomto systému a při této soustavě je veškerý odpor marný.

Kol. Špaček v ústavně-právním výboru již proti této věci remonstroval. Podal také své pozměňovací návrhy, ale jako malá oposiční strana dopadli jsme tak, že návrhy byly bez dalšího uvažování zamítnuty.

A tu myslím, slavná sněmovno, že nás tato věc vůbec nemusí tak příliš boleti. My jí ani nepřikládáme tak velikou závažnost, jako jí snad přikládají některé strany, které dokonce ještě při projednávání udělaly zase novou změnu návrhem, který byl podán a podle kterého byla vyškrtnuta slova "strany, jež stala se převažující složkou nové strany". Tedy zde je zřejmo, že toto ustanovení je namířeno proti určitým blokům, aby tyto bloky, v nichž jedna strana, která zde byla v posl. sněmovně a má v tomto bloku složku převažující, nebyly číslovány podle té strany, která má převažující vliv v bloku, nýbrž aby byly číslovány podle losování v dalším pořadí, určeném mezi nimi ústřední volební komisí losem.

Domnívám se, že strany koaliční projevují dojemnou starost o toto číslování. Za naši stranu říkám, že nám nezáleží, jaké bude číslování kandidátky, a že nám nezáleží, zda podle starých výsledků voleb bude některá strana první, třetí, čtvrtá, pátá a nevím kolikátá, nýbrž že důležitější je, kolikátou stranou budou jednotlivé strany v nových, příštích volbách. To bude rozhodnuto hlasem voličů, kteří rozhodnou mezi jednotlivými stranami.

Vítám, že od původního návrhu, který byl předložen, se koalice poněkud odchýlila. Naše strana pokládala za zbytečný pokus o rozdělení Prahy na zvláštní dvě samostatné župy a to proto, že je monstrosní, je-li hlavní město Praha rozděleno na dvě části a má-li míti dokonce dvě samostatné kandidátní listiny a ne jednu kandidátní listinu pro A i B jako dosud. Vítám, že od tohoto monstrosního návrhu koalice upustila, že zvítězilo naše stanovisko a že i nadále župy A a B budou na jedné kandidátní listině.

Jsou zde ještě některé věci, které navrhoval kol. Špaček v ústavně-právním výboru. Tyto pozměňovací návrhy, které jsme si dovolili podati také v plenu sněmovním, jsou jistě vesměs velmi dobré - kol. Špaček s energií jemu vlastní tyto věci hájil v ústavně-právním výboru - ale musím přece jen velmi litovati, že v ústavně-právním výboru byly tyto návrhy zamítnuty. Jak známe postup v našich politických poměrech, je zcela jisté, a zcela bezpečně mohu to zaručiti, že budou zamítnuty i zde v plenu, poněvadž při systému, ve kterém žijeme, není možno, aby zde vítězila ta neb ona politická idea, zde vítězí vždy to, co bylo napřed smluveno a dojednáno, co bylo usneseno v koalici. Proto i když děláme jakýsi poslední pokus a předkládáme návrhy, které byly v ústavně-právním výboru zamítnuty, plenu sněmovnímu, jsme si též vědomi, že všechny tyto návrhy budou zamítnuty. Velmi toho lituji, poněvadž tyto návrhy vztahují se na otázky, které se dotýkají všeho voličstva, celého našeho parlamentního systému a celého politického režimu u nás vůbec.