Čujme, ako sa vyslovil generál Pellé, vrchný vojensky veliteľ, o sokolskej práci (čte): "Sokolstvu je treba poďakovať verejne za ušľachtilú podporu poskytnutú mi u príležitosti války na Slovensku. Sokolstvo zhostilo sa svojej úlohy s disciplinovanosťou, oddanosťou a porozumením pre situáciu a tým najvyššie uspokojilo všetkých veliteľov, ktorým bolo podrobené."

Je treba si uvedomiť toto skvelé svedectvo a doplniť ho osvedčením generála Hennoquea (čte): "Sokoli konali najriadnejšie služby. Vykonávajúc svoje poslanie svedomite a s nadšením pozoruhodným, znamenajú pre veliteľa oddiel vždy pohotový, vždy pripravený, složený z jednotlivcov výborných, prinášajúcich všetku svoju dobrú vôľu a snahu k vykonaniu dobra. Najvyšší velitelia v tejto obrannej válke osvedčili sa jasne, že sokolská disciplina, sokolská obetavosť vykonala veľký, krásny, záslužný čin." Je treba pripomenúť aj slová básnika slovenského Smreka, ktorý bol členom tretieho práporu "Stráže Slobody". Píše (čte): My sme nasledovali, stúpali v zásadách Tyrša a Fügnera." (Slyšte!) Je nutno si uvedomiť aj onen heroizmus, ako títo nadšenci nevyzbrojení, bez ochrany proti útokom leteckým, bez ochrany proti útokom pancierových vlakov umierali a bojovali. Svedčia tu slová prvého zplnomocneného ministra pre správu Slovenska dr Vavra Šrobára (čte): Sokolstvo prišlo brániť Slovákov slabých, napadených vo svojej oslobodenej vlasti. Nebyť Sokolov, neviem, či by sme boli mohli udržať Bratislavu a či by nepadlo celé Slovensko do rúk krutého nepriateľa, (Tak jest!) či by osud Slovenska nebola bývala ináče značila historia na svojej strane. Stáli sme bezprostredne pred vzdaníam Bratislavy. A tu sokolská posádka z Bratislavy vyslatá na pomoc pozdvihla ducha znaveného vojska, nielen že zastavila postup, ale prešla k víťaznému útoku na nepriateľa. A tak Sokolstvo zachránilo druhý raz Bratislavu Slovensku a štátu. (Výborně! - Potlesk.)

Slávna snemovňa! Je treba pripomenúť aj slová účastníkov bojov u Nových Zámkov a síce brata Jožka Chorváta, ktorý píše o vyčerpávajúcich bojoch toto (čte): Největší hrůza nás čekala teprve ráno. Přišel jsem na nádraží, kde bylo provisorní obvaziště. Zde ležel bratr Venda Brotánek, nadšený Sokol, těžce raněný, jsa dvakráte střelen do života. Dále tu byl bratr Klomínek zabit střelou dum-dum do hlavy, četař br. Bělohlávek střelen do krku a mrtev, br. Stehlík zemřel zasažen dvěma náboji, br. Žlábek raněn do nohy a při obvazování zabit střelou do prsou a desátník br. Kodeda, člen D. T. J., zabit šrapnelem." A keď stretá sa s týmito kamarádmi, má radosť a dostáva odpoveď: "Hochu, to jsem rád, že tě vidím, řekli mi, že jsi též padl." Vyhrkly mi slzy do očí, když jsem pohlédl na prázdný rukáv jeho pláště a řekl mu: "Ty jsi tam nechal ruku." A on s úsměvem na rtech: "Eh, co ti druzí - a měli jsme je tolik rádi - ti tam nechali více: své životy!" Bylo to od něho velké. A ještě jeden bratr zaslouží věčné vzpomínky. Je to bratr Franta Vykoukal z Nuslí. Byl těžce raněn granátem do nohy. Dlouho trpěl v nemocnici. Konečně ho odtamtud propustili, ale jak - noha o 18 cm kratší a - tuberkulosa. Doma neměl z čeho žíti. Prodával tedy v Praze zápalky u Národního divadla a před třemi roky zemřel."

Svedectvo Slováka z Viedne, ktoré som dostal, je dokladom, aké veľké hrdinstvo bolo v Sokoloch (čte):

"Verne bojovali a položili svoje vlastné a drahé životy na oltár Slovenska. Osobne na svoje oči som to videl. Som vyslúžilý starý zupák, ale tak hrdinsky som našich vojínov nevidel bojovať ako bojovali ti víťazní Sokoli. Boh im dopraj tichého odpočinku na Slovenskej zemi. Že Hlinka nevidel Sokolov umierať? Pretože Hlinka a Labaj sa v tom čase vrúcne modlili na Ružomberskej fare, len aby totiž Sokoli vyhrali a Slovensko od zúrivého boľševizmu zachránili. Keby bolševici boli vyhrali, tak by dnes Hlinka jeho zlaté ciborium nemal, boľševici boli by všetky kostoly rozbúrali. Starý kritik Hlinka to dobre vie, koľko Sokolov za jeho vlasť rytiersky bojovalo a životy obetovalo!"

Dovoľte, abych doplnil tieto svedectvá i hrdinným činom bývalého Sokola br. Ferdinanda Procházku, legionára, prof. r. g. v Kyjove na Morave, ktorý prešiel frontou ruskou, francúzskou a italskou, aby v júni 1919 bojoval na Slovensku. Keď bol ťažko ranený v boji s boľševikmi a videl, že by padol do zajatia, ranou z vlastného revolveru ukončil svoj život.

Je známy hrdinský boj v Balažských Ďarmotách, kde sokolská rota bola obklúčená. Pretože vedela, že sa nezachráni, zazpievala "Kde domov můj", odtrhla zápalky od ručných granátov a bol koniec života dobrých chlapcov...

Prečo to spomínam a prečo to v Národnom shromaždení prednášam? Abych odpovedal na otázku: "Koľko Sokolov padlo na Slovensku" a na výtku, že Sokolov nevidel Hlinka zomierať, ale vie, že tancovali v kostole! Podnikol som prácu, ktorá není skončená. Prvé výsledky hovoria, že Sokolov z prvého práporu "Stráže Slobody" padlo v 1. rote 12, z 2. roty jedon a 10 ranených, z 3. roty 6 a od kulometčíkov jedon a z 1. roty 15 ranených, od kulometčíkov 3. Celkom 20 mladých životov, 42 ranených, 4 nezvestní. Od námorníkov-Sokolov 15 životov, a čo tam zostali rôzne; 4 mladistvé životy, celkom 41 mladistvý život z prvého práporu pluku "Stráže Slobody". Bojište nebolo iba u Nových Zámkov, bojište bolo u Komárna, u Levíc, u Parkáne, u Balašských Ďarmôt, u Lučenca, Košíc, u Turne. Tam sú všade roztrúsené mohyly tých, ktorí nemôžu hovoriť, aby sa prihlásili: My sme mreli, ako zákony kázaly nám. (Výborně!)

Slávna snemovňa! I menami poslúžim pánom, ktorí vniesli cynicky otázku: Koľko a kto? Ministerstvo nár. obrany má soznam všetkých obetí, mrtvých, ranených, nezvestných. Je treba si uvedomiť, že sme všetci povinní veľkou vďačnosťou, veľkou láskou a hlbokou oddanosťou za obeti týchto mladistvých životov, ktoré padly na oltár našej slobody.

Básnik Vladimír Roy, kresťan, kňaz evangelický, veľkú obeť sokolských mrtvých oslavuje (čte):

"Krv, čo ste obetnú vyliali z kalicha nadšených prs na hrudu posvätnú Slovenskej Zeme, - ktorá, hoj, oživla, nespí a nedrieme krv vaša sokolia plamenným znamením svieti, otvára zraky vďačných vám detí, na vonných lúčinách predrahej vlasti, čo piesňou velebia slobody deň; spomienka posmrtná na vaše životy, čo kedyš v porobe žiarily jasne, pretkané myšlienkou krás silnej pravdy, dnes vládne mohutne v prestole zlatom hrejivých pocitov, oddaných sŕdc ..."

V závere praví (čte):

"Či vaše dielo, vašu hrdinskú smrť môže nevďak tupý vrhnúť v zabudnutie umlčať nášho srdca nežné hnutie?!

"Večnaja pamiať" vašim chrabrým činom!"

Slávna snemovňa! Toto je iba malá ukážka toho, ako národ takmer nepripravený vedel si obhájiť slobodu v dobách, keď sme neboli vyzbrojení, keď sme neboli pripravení na kruté prepadnutie. Čestne sme v tomto veľkom zápase obstáli.

Je krutou krivdou a veľkou nevďačnosťou tvrdiť, že Sokolstvo v prvých chvíľach slobody nesplnilo svoj úkol, nesplnilo svoje veľké poslanie, aby vybojovanú slobodu hájilo a čestne obhájilo. Čítajme hlasy ľudu pospolitého, ako sa ozývajú na urážky vyslovené z úst tak zvaných vlastencov. "Čo robia, je hanobenie padlých Sokolov, je nekresťanské a neľudské." (Velmi správně!) A československí dobrovolci mi písali: "Nečekali jsme žádných odměn, ale nečekali jsme ani černého nevděku, který nás stihnul."

Slávna snemovňa! Je treba dnes si uvedomiť, že bez duchovnej, mravnej, jednotnej sily duševnej, národnej, citovej marné by boly nám všetky technické opatrenia k obrane vlasti, lebo svorný duch, duch pravý a ušľachtilý v každom z nás musí byť vo smysle odkazu našich prvých mučedníkov za slobodu národa.

A dovoľujem sa dotázať neprítomného pána Monsignora Hlinku, ktorý má pravdepodobne iné starosti, ako byť prítomný pri prejednávaní osnovy zákona, ktorým zabezpečujeme vlasť pre doby ťažké, pre doby vážné, čo ho vedie k tomuto nekresťanskému a neľudskému útoku. Dovoláva-li sa svojho náboženského citu, odpovedám mu ústami Dobrovského - a bol to kňaz vznešený a ušľachtilý - ktorý hovoril: "Už na pohanenie našich Husitov nič nedám, všetko to, čo Jezuiti o Husitoch vymysleli, nie je pravda .." Je to akosi obdobné na našich Sokolov!

Dnes ako by chcel tiež z falošného naboženského citu zabrániť čistému štítu sokolskej práce, aby zhnusený bol Sokol v očiach pospolitého ľudu. Robí-li to Monsignor Hlinka z národnej myšlienky, odpovedám mu: Hanbiť sa budeme za tie doby, keď sa s národnou myšlienkou v dobách prítomných niekoľkými vlasteneckými eskamotérmi robila takáto neplecha. (Výborně!) Príde doba, že národ si uvedomí, že pravé vlastenectvo a pravá láska nie je nenávisťou k druhým, ale je svornosťou, oddanosťou ku vlastnej krvi, kosti ku kosti. (Velmi dobře!) Robí to snáď zo slovanského citu? Čo sú Sokoli? Sú snaď neslovania? Veď Sokol vyrástol zo slovanského ducha, zo slovanského srdca, zo slovanskej krvi. Veď snáď láska, ktorá Hlinku vedie k niekomu inému, v prvom rade má ho viesť k najbližšiemu. Raz z tohoto miesta som zdôraznil, že to bol on a jeho spolupracovníci, ktorí pred válkou sa nehanbili vyznávať československú lásku, vernosť i oddanosť, i keď sa to Maďarom nepáčilo. Nezabúdajme na to, že útoky Hlinkove na celistvosť našej národnej jednoty sú silnejšieho zrna ako boly útoky Hlinkovej politiky kedysi pred válkou proti maďarským magnátom. To historik porovná, to historik vyzdvihne, že neviedla Hlinku tak veľká krutá zloba proti Maďarom, ako vedie mnohdy zloba a zlé svedomie proti jednote, proti všetkým, ktorí vyznávajú lásku a oddanosť k Československu.

Slávna snemovňa! Sme dlžní prvým obetiam války za slobodu národa a nedotknuteľnosť hraníc svoju povinnosť. Nech vláda sa postará, aby všetky tieto hroby padlých hrdinov boly prenesené do dôstojného mauzolea a aby tam v tomto mauzoleu sa národ učil obetavosti, hrdinskosti a pravej láske k národu. (Výborně! - Potlesk.) A bude-li tam viditeľný mohutný pomník nehynúcej lásky k národu, verím, že všetko to klamanie a všetká tá nepravda, ktorá je rozširovaná zlobnými ústami zlých ľudí, úplne sama sebou padne. Sme povinní našim prvým hrdinom poďakovať za ich lásku. Nebolo by nedemokratické, keby v pamätnom slávnom roku Masarykovom všetkým bojovníkom, ktorí dobrovoľne kladli svoje životy za našu slobodu in memoriam bola udelená revolučná medaila. (Výborně! - Potlesk.) To by morálne povznieslo ducha a bolo by aspoň čiastočnou splátkou na mravnú dlžobu národa dnes oslobodeného.

A dovoľte, abych spomenul i iné nejapnosti, ktoré otecko Hlinka užíva k potupení sokolskej práce proti bezbranným učiteľom. Je treba si to uvedomiť, poneváč bezbranní učitelia nemôžu sa brániť proti činiteľovi, ktorý je chránený mnohonásobne svojím významným postavením a poslaneckou imunitou. Čítal som v "Slováku" v nedeľnom čísle 31. brezna, že nám dáva Msgr Hlinka zrcadlo, aby sme sa Sokoli poznali. Jedon taký obrázok kreslí na osobe učiteľa Ondroucha z Tvrdošína.

Poznamenávam, že tento prípad je nepravdivý, a ja by som sa hanbil písať do novín, čo napísal vlastným perom Msgr Hlinka. On vie, že Ondrouch nebol nijakým spôsobom trestaný, že sa nedopustil toho činu, ktorý mu Hlinka pripisuje. Mám tu zápisnicu z trestného pojednávania, ktorá končí (čte): "Súd ďalšie pojednávanie zastavuje, keďže povereník štátneho zástupcu upustil od obžaloby." To znamená, že nemohol byť tento učiteľ trestaný, keď nebola ani obžaloba na neho vznesená. Účel svätí prostriedky. My odmietame takéto prostriedky k výchove národa v dobách, keď celý svet od základu chveje sa o svoju neodvislosť a slobodu a najmä náš mladý štát, Československá republika.

Je treba zdôrazniť, že všetko oslabovanie mravných hodnôt národa, dôvery, lásky, oddanosti a vernosti k tradíciám nášho veľkého revolučného zápasu, toto odpieranie, toto potláčanie pravdy láme náš vnútorný charakter i obranu proti nepriateľu vonkajšiemu. Nepriateľovi vonkajšiemu vieme sa brániť, vieme, kto je, ale vedzme, že najhorší nepriateľ je vnútorný, ktorý podrýva, znehodnocuje všetky hodnoty mravné, národné i všeľudské. A preto všetci na stráž, slávna snemovňa, proti tým, ktorí by chceli popierať, že národ náš nebol natoľko súci a schopný, aby si nebol vytýčil vysoké ideály obetavosti, lásky k obrane národa a našej slobody.

To som si dovolil pričiniť k pojednávanej osnove zákona, aby sme si uvedomili, že brannosť a bezpečnosť národa nemôže byť zaistená iba technicky, ale mravnou, národnou, zdravou výchovou. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Juran.

Posl. Juran: Vážení pánové! Stanovisko k osnově zákona o ochraně proti leteckým a jiným útokům bylo zde již tlumočeno mým kol. soudr. Klimentem. Pan posl. Srba se ovšem snažil reagovati na jeho vývody vtipem. Pan kol. Srba může lehce na tyto vážné otázky reagovati vtipem, poněvadž si není vědom dnešní situace, poněvadž nemůže se ztotožniti s naším stanoviskem, nemůže jíti cestou, kterou jdou komunisté. Pan kol. Srba doporučuje spolupráci s buržoasií, tu cestu, která vedla najmě v Německu ke koncentračním táborům a donucovacím pracovnám. (Výkřiky.) Ano, vaše láska k Sovětskému svazu se nesčíslněkráte projevila. Ještě nedávno jste psali o pečených dětech, o pojídání mrtvol v Sovětském svazu, o nucené práci atd. A nyní to přátelství, jehož příčinou je vaše neutěšená situace a v němž hledáte svoji záchranu. Nyní se snažíte opírati se o Sovětský svaz, poněvadž zde vyvstává jako mocný činitel.

Pánové, nyní chci přejíti k osnově samé. Zjistili jsme v Československu, že jsou zde odstředivé síly, které vyvolávají nejistotu a které mají styky s úhlavním nepřítelem Sovětského svazu a najmě malých národů, s Hitlerem. Právě zde máme dokument, který to potvrzuje. Budiž mi dovoleno, abych jej přečetl (čte):

"Jelikož hnutí Národní obce fašistické, která má velice silné posice zvláště na Moravě, po roztržce s t. zv. Národní frontou nemá možnosti pro blížící se volby opatřiti si od svého členstva dostatečných finančních prostředků, uvažovalo se o možnosti, opatřiti si peníze ze zahraničí, a sice z Německa. (Slyšte!) Jednalo se o tuto formu: já, zemský organisátor Moravy, který ovládá perfektně německý jazyk, formálně vystoupnu nebo budu vyloučen z hnutí, a sice proto, že některé časopisy, které se dověděly, že před několika lety jsem byl pro podvod odsouzen, toho k agitaci proti mně využívají, a sám na vlastní pěst odjedu do Berlína, kde obrátím se na jistého Jana Zenkla (Hanse), který již mně byl osobně představen za svého osobního pobytu v Hrotovicích na Moravě, kdy ovšem tehdy mně ještě nebylo známo, že mezi tímto pánem, který mně byl představen jako majitel restaurace anebo továrny v Berlíně, že jest čelným funkcionářem říšsko-německých Nazi, a některým mně neznámým vyšším funkcionářem Národní obce fašistické je spojení.

Věc pokročila tak daleko, že krátce před mým zatčením v Břeclavě na Moravě dostal jsem pokyn od Jana Gajdy, bratra vůdce Národní obce fašistické Radoly Gajdy, abych po skončených schůzích odjel do Prahy, do fašistické ústředny, kde dostanu další instrukce.

Během měsíce srpna a září letošního roku, když jezdil jsem autem s Janem Gajdou, probíraly se často otázky politické, ve kterých bylo jmenovaným naznačeno, že jest jediným možným cílem nejužší spolupráce s říšskoněmeckými Nazi a že toto se nebude příčiti našemu programu z toho důvodu, jelikož pod heslem sblížení se se slovanským Polskem, které dnes je v politickém kladném poměru k Německu, můžeme i my, když jednou k tomu dojde, před veřejností ospravedlniti tento svůj postup.

Podmínky, které by dnešní vedení říšskoněmeckých Nazi kladlo, jsou splnitelné vydáním veškeré emigrace a nepatrnými územními ústupky v Deutsch-Böhmen.

Získali bychom nutnou finanční podporu, a to, co je nejdůležitější, že na území německé říše podobnou formou, jako jsou tvořeny legionářské formace litevských fašistů, t. zv. železné gardy, Německo by bylo ochotno z uprchlíků, kteří by se v době dnešní nezaměstnanosti snadno získali, zejména ze Slovenska, utvořiti pevný vojenský ozbrojený kádr na cizím území. [ ].

Skutečnost je taková, že v našem státě není možno bez pevně organisovaných vojenských jednotek provésti s úspěchem státní převrat. Takovou jednotku utvořiti na území našeho státu je naprosto nemožné. Proto využije se tato možnost, pokusí se postaviti takovou legii v Německu, která by ovšem formálně neměla s N. O. F. vůbec nic společného, ani s jejími funkcionáři, naopak při event. prozrazení, totiž pomocí naší zpravodajské služby, bude toto ve fašistických listech formálně odsouzeno.

O této věci bylo vyjednáváno s hotelierem Válou, u něhož Gajda a já sám dlel v Brně i s jeho manželkou, která je rozená Němka (špatně mluví česky) a hotelier Vála měl do Německa informativně za ním jeti.

Z toho však sešlo z toho důvodu, jelikož majitel hotelu, tamější usedlý člověk, který nemůže svůj majetek opustiti, mohl by tím kompromitovati sebe i hnutí, což u mé osoby podle jejich předpokladu nebylo. Proto jsem měl o vánočních svátcích jeti sám. Než k této věci došlo, byl změněn značně kurs politického nazírání N. O. F., a to zejména po odchodu bývalého okresního soudce Vážného, a bylo to již v lázních Píšťanech, kde R. Gajda a já dleli a kdy podle doslechu v Píšťanech byli vyhledáváni funkcionáři Nazi z Německa. Pravděpodobnost vidím v tom, že skutečně po odjezdu vůdce vydala N. O. F., v jejímž čele je zemský náčelník Ivák, k tomuto účelu německé přihlášky a tiskopisy a dokonce i její filiálka v Bratislavě, Dunajská ulice, kde úřaduje německý sekretář, za slovenskou sekci jest tam tajemník Bilík. Jméno německého tajemníka mně není známo.

Krátce potom župní náčelník znojemské župy Hrnčíř začíná též organisovati ve Znojmě a německém okolí Němce a posledně i v Bratislavě tamější sekretariát vyžádal si německé tiskopisy a organisuje také Němce.

Podotýkám ještě, že onen vzpomenutý Hans Zenkl letos v Hrotovicích, asi před koncem srpna, kde má své příbuzné, příležitostně seznámil se s J. Gajdou, se kterým po dobu asi 10 dnů stali se důvěrnými přáteli a neustále spolu chodili. Po návratu Zenklově do Berlína vím určitě, že dvakráte asi v září toho roku J. Gajda od něho dostal po 50 Mk, ovšem ne na svou adresu poslaných. Vím to určitě, protože zrovna J. Gajda, když neměl peníze, obdržel 50 Mk, které proměnil za 450 Kč. Přesnou adresu, na kterou si dal J. Gajda korespondenci, pokud se týče těchto peněz, které dostal od Zenkla, posílati, nemohu si vzpomenouti, bylo to však do Brna na nějakou dámu.

Dne 2. května 1934 byl jsem jmenován vůdcem N. O. F., R. Gajdou, zemským organisátorem pro Moravu a Slezsko; finanční existenci zajišťoval Sponov, t. j. národní pojišťovna, která má s N. O. F. pojišťovací obchodní smlouvu. Tato dala mi k disposici osobní vůz značky "Tatra" a platila Kč 2000 měsíčně na moji osobní režii.

Při svatodušním zájezdu vůdce N. O. F. R. Gajdy na Moravu, kdy jsem s ním jezdil 3 dny po župě znojemské, dohodl jsem se s tímto, že ve funkci správce Sponovu pro Moravu jeho bratr J. Gajda za mnou přijede, a byl předpoklad, že on skutečně bude pracovat pro pojišťovnu, ovšem po krátké době pojišťovna se přesvědčila, že J. Gajda pro takovou práci vůbec není, ale zůstal už na Moravě a jezdil stále se mnou. Ve skutečnosti já prováděl organisační činnost pro N. O. F., řečnil v zemi Moravsko-slezské, řečnil jsem na schůzích a ustavoval nové jednoty.

Pan Gajda mne na všech cestách doprovázel a dělal náladu jménem svého bratra R. Gajdy. V Břeclavě jsem byl zatčen pro § 14 zák. na ochranu republiky a při zjišťování přišlo se na to, že ve 3 případech okresní soud v Praze vydal tak zvanou pátranku do svého oběžníku, na základě které okresní soud v Břeclavě oznámil okresnímu soudu v Praze moje zadržení.

Potom v Praze byly tyto moje přestupky, které se týkaly několika potřebných věcí, které jsem na splátky koupil atd."...

To již snad není zajímavé, ale faktem je, že jsme zde odhalili skupinu, která o sobě tvrdí, že jejím heslem jest: Blaho národa zákonem nejvyšším! Prosím, v čem tkví toto blaho národa, nebo jak bude toto heslo vyjadřováno, když se využívá na Slovensku nezaměstnaných, aby byly organisovány t. zv. legie a aby bylo Německu darováno území? Pánové, to je jistě věc, která neslouží míru a které je dlužno si všímati prostě proto, poněvadž to není sám Gajda, je to celá skupina t. zv. Národní sdružení. Tato skupina je financována. Dokonce když tito pánové měli v Brně schůzi, měli celou brněnskou policejní posádku k disposici. Naproti tomu dělnickým organisacím se projevy zakazují. Chtěl bych se ještě zmíniti, kdo je to ten, jehož protokol jsem zde četl. Je to nějaký Klenka, který byl v Rakousku důstojníkem v hodnosti nadporučíka, přidal se pak ke Gajdovi, provedl různé podvody a nyní se dokonce dostal k trestnímu soudu do Prahy. To jsou skutečnosti, které ohrožují mír, neboť se provádějí machinace, při nichž se jedná s cizími mocnostmi proto, aby se mohli tito páni dostati k moci. Říkají sice, že čsl. fašismus je jiný než německý, ale není v tom rozdílu. Fašismus znamená nejsurovější formu reakce, krok zpět do středověku. Proto je třeba proti fašismu bojovat. Neočekáváme ovšem, že by vláda republiky důsledně bojovala proti fašismu, a říkáme, že dělnická třída sama tento boj musí probojovati s mezinárodní reakcí, s mezinárodním fašismem, a že jedinou možností boje proti fašismu je socialistické souručenství. Jsme si vědomi, že páni vůdcové se tomu brání, ale nakonec bude jejich snaha marná, poněvadž proti fašismu je možno jedině brániti se sjednoceně. Soudruhem Klimentem bylo zde také řečeno: Nejenom kryty, je třeba také existenčně zabezpečiti každého dělníka, aby neumíral hlady, aby nežil ve strachu o zítřek, aby mohl říci: ano, já mám co bránit. Ale za dnešní situace nemůže dělník říci: Já mám povinnost. Nemůže míti povinnost vůči společnosti, která mu připravuje katastrofu, která ho odsuzuje k pozvolnému umírání. (Posl. Kliment: Uhořelí ve stohu!) Ano, právě ten případ nyní v Užhorodě je jistě strašnou obžalobou československé vlády, poněvadž lidé, nemajíce kde bydlit, uchylují se do stohů a nakonec na to doplatí svým vlastním životem.

Své stanovisko vyjadřujeme tím, že budeme mobilisovati dělnictvo, že budeme budovati socialistické souručenství, že proti fašistické reakci postavíme jednotnou frontu dělnictva, sbratření národů, odhodlání postaviti se za návrhy Sovětského svazu, kteréžto návrhy jediné směřují k tomu, aby mír v Evropě a v celém světě byl zachován. A na této cestě budeme kráčeti dále, i za cenu persekuce, ve vědomí, že naše myšlenka nakonec zvítězí a že i v Československu bude socialismus uskutečněn. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavně-právního, p. posl. dr Slávikovi.

Zpravodaj posl. dr Slávik: Slávna snemovňa! V debate, ktorú sme práve vypočuli, nebolo vlastne hovorené príliš mnoho o osnove zákona, na ktorom sa dnes usnášame, až na výnimky chvalitebné, o ktorých sa zmienim. Preto by som nemal ani povinnosť odpovedať na všetky vývody, ktoré tu boly, zvlášte z komunistických lavíc prednesené. I kol. Srba mi už vzal určitú časť tejto práce, že by som bol povinen reagovať na výtky, ktoré nám boly dané zvlášte posl. Klimentom, ale preca dovoľte, aby som niekoľko slovami reagoval na slová všetkých dosavádnych rečníkov.

Pán posl. Kliment nehovoril, ako spomínam, k veci, a jeho výlet do medzinárodnej politiky bol iste veľmi pochybnej ceny. (Smích komunistických poslanců.) Dovoľte, aby som poznamenal k tomu, čo už odpovedal kol. Srba, že jestli by skutočne páni komunisti chceli pracovať proti válke a za mier, ako hovoria, museli by podporovať konsolidáciu a mierové snahy tu u nás doma, museli by podporovať našu demokraciu. (Výkřiky posl. Klimenta.) Ale podívajme sa, my sme už dávno na tej línii zahraničnej politiky, na ktorú sa dostáva teraz Sovjetské Rusko. My sme cieľuvedome, naša zahraničná politika i politika domáca, pracovali dosiaľ za zachovanie mieru, mierových smlúv, proti válke, a iste (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) Sovjetský sväz, jestli sa vo svojej zahraničnej politike dostal na tutiež líniu, pripojil sa k snahám, za ktoré my bojujeme od počiatku. (Výkřiky posl. Klimenta.) Tedy iste by sa mal postarať, ako to poznamenal kol. Srba, aby už raz priviedol k rozumu tých našich komunistov, ktorí i ďalej a večne hudú tú agitačnú, demagogickú piesničku, s ktorou začali.

Pán posl. Juran sa divil, že vtipom sa odpovedá potom na ich reči, ale ako neodpovedať vtipom, keď nám hovorí o upečených deťoch a o takých zprávach, aké sa vraj šíria u nás o Sovjetskom sväzu. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.)

Kol. Srba poukázal veľmi správne na to, že osnova zákona, na ktorom sa usnášame, je rámcová a že bude treba, aby vládne nariadenie, ktoré budú vydané na základe tohoto zákona, nezostaly len papierovými opatreniami, ale aby sa vniesly do života. Správne poukázal na to, že je treba najprv organizovať tu prácu a že je treba v prvom rade zriadiť poradny sbor. Súhlasím s ním úplne v tomto smere o zdôrazňoval som už sám vo svojej zpravodajskej reči, že je to, čo dávame, len rámec a že závisí na občianstve, tak ako to zdôraznil kol. Polívka, aby na predpokladoch tých, ktoré tento zákon dáva občianstvu, stvorilo organizovanú súčinnosť za vedenia úradov, aby stvorilo silu. Kol. Polívkovi som veľmi vďačný, že poukázal na príklad našej nepripravenej obrany v minulosti. Bohužial, nebol som prítomný vtedy, keď padly tie slová, za ktoré sa iste musí každý v poslaneckej snemovni hanbiť, ktoré padly o tých, ktorí padli za našu vlasť. Jestli je to volebná agitácia hanobiť našich obrancov, ktorí prelievali svoju krv, tak tá volebná agitácia nebude mať účinku, (Potlesk.) lebo nikdy nezvíťazí trvale zloba a hanobenie, ale trvale môže zvíťaziť len pravda. (Potlesk.) A jestli kol. Polívka ako zástupca zo Slovenska odsúdil takúto agitáciu, ja sa pripojujem k nemu menom všetkých, nielen Sokolov Slovákov, ale som presvedčený, že menom všetkých Slovákov, ktorí to mienia dobre so štátom, ktorí sú presvedčení, že by bolo hanbou, keby sme si hanobili to, čo máme najdrahšie, (Potlesk.) keby sme si k vôli volebnej demagogii pošpinili to, čo je skutočne krásné v našej historii. (Výborně!) My isteže sme si vedomí, čo Sokolstvo znamená nielen pre nás doma, ale aj pre dobré meno nášho štátu v zahraničí. A volebná demagogia musí mať tiež hranice, musí mať hranice potiaľ, aby sa nemohla používať proti nám vtedy, keď nám pošpiní to, na čo môžeme byť hrdí pred svetom.

Pripojujem sa k vývodom kol. Polívku, ktorý uvádzal i mená. My máme všetké mená padlých Sokolov, ktorí vytýčili nám hranice Slovenska na večné veky. Ja sám bol som v úradnom jednaní v maďarských Balašských Ďarmotách, ako to spomínal kol. Polívka, a tam mi ukazoval tamojší hrobár, Slovák, na vojenskom hrobitove hroby padlých Sokolov a vedel označiť, ktoré hroby sú sokolské; ukazoval na príklad, že "ten Sokol padol ranený 24 ranami".

Tedy opätujem, že nenávisť nevytvorila nikdy nič veľkého, a jestli budúce pokolenia budú ceniť nejakú prácu dnešných generácií, nebudú ceniť nikdy tú prácu, ktorá nás trieštila, ktorá nás rozvracala, ale tú, ktorá nás spájala. (Výborně! - Potlesk.)

Dovoľte, aby som potom prešiel ešte k tomu, čo kol. Juran poznamenal. Tu vidíte, aký je príklad ich práce pre našu bezpečnosť a proti fašizmu. Majú doklady - ja som si ich nemohol skontrolovať, neviem, čo je na nich - ale miesto toho, aby ich doniesli štát. bezpečnostným úradom, aby tieto v tajnosti previedly opatrenia, vykričia to, čo vedia udajne zlého, aby tí, ktorým na tom záleží, mohli tie stopy zmariť. (Výkřiky.) Tedy i v tomto prípade, ako aj v tom, na ktorý som poukázal na začiatku, oni vedome či nevedome slúžia vo skutočnosti tým, proti ktorým hovoria. Takú prácu my samozrejme nemôžeme podporovať a ja zdôrazňujem, že jediná možnosť boja proti fašizmu nie je ani fronta robotnícka alebo socialistická, ale fronta demokratická, celého občianstva demokraticky cítiaceho.

Keďže neboly prednesené žiadné dôvody proti opatreniam tejto osnovy zákona, opätovne prosím len, aby naše úrady i občianstvo sa na podklade tejto osnovy zákona prichytily do cieľuvedomej práce, a prosím, aby ste osnovu schválili tak, ako bola pozmenená v ústavno-právnom výbore. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Druhý zpravodaj, za výbor branný, pan posl. Špatný vzdává se slova.

Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 32 paragrafů v 6 oddílech, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých oddílů a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 32 paragrafy, nadpisem zákona, nadpisy jednotlivých oddílů a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému.