Ne vaše cesta krytů, hladových a válečných příprav dá mír, chléb a práva, nýbrž společný boj socialistického souručenství za požadavky dělnictva, za mír, za chleba a za práci, proti fašismu, to je naše cesta, cesta pracujících k socialistické republice, [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Srba.

Posl. Srba: Slavná sněmovno! Dovolte, abych několika slovy reagoval nejdříve na názory předchozího pana řečníka z komunistické strany. Abych se vyjádřil lidově, dělá to na mne dojem, jak se u nás říkává: My o voze, on o koze. (Veselost.) My zde jednáme, jak bychom v případě fašistického útoku, poněvadž o jiný se nemůže jednati, chránili domácí obyvatelstvo v zázemí, nebojující (Výkřiky posl. Klimenta.), a pan kolega nám zde vykládal, že tato obrana se nejlépe bude díti tím, když odstoupíme od takových militaristických názorů, jako jsou kryty pro obranu obyvatelstva, jako jsou masky pro dělnictvo pracující v továrnách, jako je evakuace obyvatelstva z ohrožených míst, a připojíme se a společně s pány komunisty budeme mluviti a zase mluviti. (Výkřiky posl. Jurana. - Místopředseda Roudnický zvoní.) Kdyby komunistické Rusko mělo tytéž názory a tutéž taktiku jako naši domácí komunisté, tak by již dnes neexistovalo. Jestliže Československá republika v této době může býti počítána po podepsání předběžné dohody Ruskem, Francií a Československem ve věci Východního paktu za spojence i Francie i Ruska v obraně míru na východě a jestliže toto Rusko společně s oběma svými spojenci dohaduje se o způsobu této obrany nikoliv řečmi, nýbrž cestou praktickou, tedy to, co vy dnes děláte (obrácen ke komunistickým lavicím) směruje k tomu, že sabotujete přímo práci těch, o nichž mluvíte, že je hájíte, že sabotujete práci sovětského Ruska. Měl jsem čest a příležitost minulého léta, když zde byla návštěva sovětských letců, zúčastniti se jejich vítání a slyšel jsem přípitek, kde tito oficiální zástupci sovětského Ruska připíjeli na zdar a sílu československého letectví. (Výkřiky komunistických poslanců.) My jsme připíjeli na zdar a sílu letectví sovětského a dnes nám vykládají tady pánové z komunistické strany, že všechno, co činíme, abychom zesílili obranu našeho státu a jeho spojenců, schopnost pro případ společné obrany svobody proti fašismu v celé východní Evropě, je hanebný militarismus, se kterým oni nechtějí míti nic společného. To, co vy děláte, už dávno není komunismus, nýbrž čiročirý anarchismus, s jakým jsem se setkával ve svém mládí na prvních schůzích, které jsme měli, ještě když toto hnutí bylo ve floru. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Srba (pokračuje): Já mám jen jediné podivení, a to je to, že po vyřízení těchto elementů, které vy u nás představujete, nebylo už s té strany, z Ruska, učiněno opatření, abyste Rusku nedělali škodu a ostudu. (Veselost. - Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Ale, vážení přátelé, Rusové mají ... (Výkřiky posl. Jurana.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Srba (pokračuje): ... v téhle věci zvláštní stanovisko. Mohu zde citovati český časopis, který napsal, že u příležitosti zájezdu českých novinářů do Ruska uvedl také jeden z delegátů na přetřes otázku: Jak to přijde, že mezi ruskou politikou zahraniční a politikou doma je takový rozdíl, a proč se z Moskvy nezakročí? Na to prý mu bylo odpověděno a bylo to v jednom časopise konstatováno: "Mrtvého osla není zapotřebí uvazovat." (Veselost. - Výkřiky posl. Dvořáka. - Místopředseda Taub zvoní.) To nemá s osnovou zákona o ochraně proti leteckým útokům nic společného. (Výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Srba: (pokračuje): A nyní, prosím, dovolte, abych přikročil k jednání o předložené osnově. Osnova, o níž jednáme, je osnovou ryze rámcovou. Svědčí o tom už to, že bude potřebí neméně než aspoň 20 nařízení a výkladů, aby mohla býti prakticky a fakticky uvedena v činnost. Jde nejenom o to, co v zákoně je, to je pouhý rámec víceméně právní, který umožňuje, aby za daných právních poměrů mohla vojenská správa a ministerstvo vnitra učiniti potřebné přípravy - ale hlavně, co se do toho rámce dostane. Řekl jsem už v branném výboru, kdybych byl komunistou, že bych považoval tento zákon za velmi přijatelný (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) právě pro velikou možnost zásahů do soukromého vlastnictví, kterou tento zákon dává. A ústavně-právní výbor jednaje o něm - vzhledem k tomu, že je tam mnoho vynikajících právníků - trnul, myslím, hrůzou nad různými ustanoveními a jejich dalekosáhlými možnostmi právě v oboru zásahu do soukromého majetku a soukromého práva. Nicméně ... (Výkřiky posl. Dvořáka.) Já jsem se k nim nikdy nehlásil. Kdybych jím byl, tak jím budu a budu dělat komunistickou politiku. (Výkřiky.)

Řekl jsem, že je třeba především klásti důraz na to, jakým způsobem bude tato osnova zákona prováděna. A zde bych chtěl říci, že nejdříve je nutné, aby ustanovení §u 13, který dává možnost vytvořiti při ministerstvu vnitra poradní sbor ze všech složek obyvatelstva, byl počátkem a základem celé věci. V jiných státech, ve Francii a jinde, nejde o pouhé poradní sbory, tam jsou to orgány s velice autoritativními právy a možnostmi. Teprve v souvislosti se všemi složkami obyvatelstva bude lze, aby tato osnova zákona byla uplatněna tak, jak je jejím smyslem a skutečnou potřebou. Prosil bych tedy, aby se ministerstvo vnitra nejdříve postaralo o dobrou organisaci tohoto sboru a s ním teprve společně začalo osnovu zákona prakticky prováděti. Osnova zákona dává možnosti; co se s nimi stane, je věcí provádění zákona. Zde ovšem dojdeme k nejdalekosáhlejším důsledkům. Napsal jsem již v jednom článku v novinách, že kdyby všechno to, čím se nám v nastávající válce hrozí, mělo se státi, třeba jen z části, skutkem, znamenalo by to konec velkých měst, znamenalo by to konec nynější politiky osidlovací, znamenalo by to konec politiky dopravní a obhajoby státu. To jsou věci, jichž si snad ani dosti neuvědomujeme dnes, ale jsou schopny převrátiti svět. Myslím ovšem, kdyby nastala válka, že by to neznamenalo jen převrat technický, nýbrž skutečně také největší převrat sociální. Svět by nesnesl dobře všeho toho, co dnes technické možnosti dávají nám ve věcech vojenských. Ocitáme se vůbec v situaci zcela zvláštní jak ve věcech výživy, tak ve věcech války, tak ve věcech hospodářských vůbec. Technický vývin předstihl mravní a sociální vývin lidstva. Máme dokonalou možnost úplného blahobytu všech, máme životní potřeby - a nedovedeme je spravedlivě rozděliti. Máme nejkrásnější možnost pro ubytování, pro zařízení životů všech lidí, ale nejsme schopni použíti vědeckých vynálezů než především k tomu, abychom právě všechny tyto možnosti vojensky ohrožovali.

Zápas, o který se bude jednati, až se dostaneme k otázce dočasného zabezpečení míru, bude především bojem o povznesení sociálního vědomí a morální hodnoty lidstva. (Výkřiky.)

Nebudu připojovati nic k tomu, co oba pp. referenti věcného zde přednesli, ale chtěl bych se zmíniti ještě o resolucích branného výboru, které jsme připojili k výborové zprávě. Jde tam o tři věci. V prvé se vláda vyzývá, aby učinila opatření, která by znemožnila jakékoli nadměrné zisky při výrobě zbraní pro armádu nebo při výrobě obranných prostředků pro obyvatelstvo civilní. To se může státi sestátněním veškeré výroby zbraní, nebo kde by to nebylo účelné, organisací této výroby pod zvláštní kontrolou státu.

Vážení, chtěl bych podotknouti, že toto je jednou z hlavních věcí toho, řekl bych, morálního usměrnění vojenských příprav. Jestli někdo spoluohrozí mír a udržuje sociální svědomí všemi možnými prostředky na té barbarské úrovni, na níž se většina dosud nalézá, jsou to velké interesy zbrojního průmyslu. Jestliže Svaz národů přichází dnes s myšlenkou zespolečenštění veškerého zbrojního průmyslu, je to věc, s níž myslím, každá myšlenka na trvalý mír musí počítati. Odhalení knižní i novinářské o nesmírném vlivu zbrojního kapitálu na podněcování válek je známo. Je veřejným tajemstvím, že to byl zbrojní kapitál nejen německý, nýbrž také anglicky, který umožnil Hitlerovi jeho vyzbrojení a celou jeho prvotní vojenskou organisaci.

V praktickém malém případu u nás poukazuji na boj, který nastal mezi interesenty o výrobu plynových masek od okamžiku, kdy bylo zjevno, že tato věc má nějakou naději. Nastal hned tlak na všechny možné interesenty, na ministerstvo nár. obrany, na jednotlivé politické strany, bylo nasazeno tolik konkurenčních prostředků, že to ukazuje nejlépe, že tyto věci nemohou dobře z stati v soukromých rukách. Nemohou tam zůstati také proto, že nemůžeme připustiti, aby obyvatelstvo ve své oprávněné snaze o osobní ochranu stalo se předmětem nějakého sprostého vydírání a vykořisťování.

Jestli kde, tedy v případě války jistě má každý občan stejné právo, aby byl jeho život válkou ohrožený uchráněn. To musí se týkati posledního dělníka jako bankéře a musí se tak díti z veřejných prostředků, aby obrana v každém případě byla zaručena a opatřena. V Americe právě nyní přišli s myšlenkou, která je sice stará, ale na niž také my nezapomeneme v nejbližší době, to je otázka celé nové soustavy obrany státu v zápolí v případě válečného konfliktu. Nebude se moci již mluviti, že jeden půjde na frontu a druhý bude vyreklamován, že jedni budou nasazovati kůži a druzí budou vydělávat. Myslím, že jedině správná myšlenka je, jestliže válčí celý stát, na frontě i v zápolí, že bude tedy celý stát zmobilisován, i v té továrně pracující i ten pan ředitel, i ten vyreklamovaný pan podnikatel, bude pouze vojákem s platem vojáka a pod kázní vojáka - a nebudou zde dva, z nichž jeden bude vydělávat a druhý bojovat. (Výkřiky komunistických poslanců: Vy tomu věříte za kapitalistické vlády?) Záleží to na nás. Kdyby se jednalo pouze o vás a o vaše řeči, tak bychom přirozeně k tomu nedošli, poněvadž ještě nikdy jsem neviděl, že by někdo řídil vůz tím, že sedí ve škarpě a nadává kočímu.

Druhá věc, kterou navrhujeme, je, aby vzhledem k mimořádné důležitosti všech složek sportovního letectví pro obranu státu a zvláště pro obranu protileteckou a protiplynovou vláda zařadila do rozpočtu na r. 1936 přiměřené položky pro podporu sportovního letectví a pro běžný r. 1935, aby dala ministerstvu veřejných prací aspoň ty 3 mil. Kč, které k tomu účelu byly v rozpočtu a které pak z úsporných důvodů byly škrtnuty.

Vážení pánové! My dáváme na obranu státu dnes sumy, které se čítají do stamilionů, ale tam, kde jde o to, aby se výhodným a velmi levným způsobem dobrovolně veliká a důležitá část této obrany připravila, tam nejsme schopni pochopiti, že je potřebí vynaložiti na to sumy relativně zcela nepatrné.

V odborné knize, kterou právě čtu, vykládá francouzský generál, že pro případ války musí se počítati s tím, že letecký materiál, a to lidé, i materiál, i letadla, bude potřebí obnovovat tak rychle, že každý měsíc bude nutno nahraditi 1/4 až 1/3 tohoto materiálu. Tedy, že za 4 měsíce nejdéle bude zničen všechen materiál věcný a bude víceméně učiněn služby nezpůsobilým, všichni lidé, letci, piloti i pozorovatelé, kteří budou letecky bojovat. To si málo uvědomujeme. Znamená to tedy, že v těchto věcech musí zde býti ohromné reservy. Reservy materiálové musí býti především potenciální, musí to býti schopnost, aby v případě nutnosti bylo možno vyrobit všechno, co je třeba; musí zde býti továrny, dělnictvo a hlavně suroviny, poněvadž zásoby nějaké nelze dělat, ježto pokrok technický v letectví je tak rychlý, že věci 2 až 3 léta staré přestávají býti vojensky cenné. Ale druhá věc, která se týká personálu, která se týká letců, nemůže býti vyřízena v několika hodinách. Letecký boj vyžaduje lidí dlouho a dlouho školených. Tyto reservy musejí býti připraveny, a nemohou sloužiti na vojně, tyto reservy lze připraviti právě jen a hlavně touto činností sportovních organisací.

My máme možnost při organisaci plachtění, létání bezmotorového, vybrati lidi, ovšem talentované, vycvičiti je prakticky za sumy zcela nepatrné, za nějakých 1000 až 2000 Kč za osobu, vycvičiti je způsobem bezpečným, poněvadž risiko je při těchto věcech úplně malé. Jsou to pak lidé, kteří za zcela krátkou dobu mohou býti zcela nepatrným nákladem vycvičeni na letce na letadlech motorových. Kdo měl příležitost pozorovati na př. na Rané, kde je ústřední škola Masarykovy letecké ligy, co dovedou na bezmotorových letadlech tito lidé, že dovedou všechno to, co se dělá na letadlech motorových, uzná, jaký vysoký stupeň dokonalosti mohou tyto sportovní organisace dáti lidem, které cvičí. Při tom vsak tato centrální škola na Rané nemá ani tolik peněz a možnosti, aby si zavedla elektrické světlo a vodovod z blízké nádrže. O tyto věci se u nás nikdo nestará, zatím co na př. v Německu, odhaduji-li to málo, je nejméně 20.000 letců takto vycvičených, jako potřebné reservy.

Pan referent kol. Špatný poukazoval, že bude potřebí v případě nutnosti vybudovati službu hlásnou, zvědnou a pomocnou z těch, kteří nepodléhají vojenské službě. To je především mládež dorůstající. Masarykova letecká liga má této mládeže dnes organisováno na 20.000, vydává časopis, který má přes 10.000 nákladu, jest tedy možno použíti služeb jejich i podobných organisací k tomuto cíli. Masarykova letecká liga je však odkázána na jednokorunové měsíční příspěvky, které zase dává jen dělnictvo a drobné úřednictvo, zatím co v jiných státech umožňují k těmto účelům počítati se subvencemi, které, jak ukázal opět druhý referent, pan dr Slávik, v Německu jdou do 50 mil. Marek, tedy 500 mil. Kč.

Pak je třetí požadavek, který ukazuje ohromnou nevšímavost našich státních orgánů k těmto základním věcem. Různé naše korporace, Masarykova letecká liga, aerokluby, některé místní letecké korporace, pořádají letecké dny na propagaci letectví a obrany státu, a v každém případě na svůj vlastní účet a risiko, při čemž zpravidla na podnik doplácejí. Doplácejí také proto, že jsou podrobeni dávce ze zábav. To je u nás uznáváno za zábavu. Když sem přijde nějaký cizozemský pán z nějakého biografu, tak se mu udělá v Praze krásná věc a dávka ze zábavy se neplatí. Chceme-li, aby se prohlásilo, že dávka ze zábav bude tu odstraněna, je to minimum a je to smutné, že se musíme hlásiti s této tribuny, poněvadž osobně jsem zakročil u všech orgánů republiky, které s tím mají co dělati, aniž bych se byl nějakým způsobem mohl toho domoci. Resoluce tato byla podepsána třemi koalovanými stranami a také třemi stranami mimokoaličními a byla přijata, aniž by jiné strany oposiční proti ní cokoliv namítaly, takže se domnívám, že vláda má přímo povinnost, aby této resoluci vyhověla.

Osnova zákona nám předložená znamená, že se již uznává a konstatuje, že každá nastávající válka znamená ohrožení všech vrstev obyvatelstva, že nejde jen o ty, kteří budou na frontě, nýbrž o všechno obyvatelstvo v zápolí, že je nutná obrana všech a tudíž třeba, aby všechny věci byly jednotně organisovány a připravovány. Kladl bych ještě zvlášť zdůrazněný požadavek, že přes všechna - řekl bych - třídění, která jsou v této osnově, kde se ukládá jednou továrně, po druhé obci, po třetí soukromému stavebníku, aby se staral o masky, kryty a podobné věci, musíme trvat na tom, aby při provádění této věci bylo zajištěno, bez ohledu na jakékoliv otázky finanční a jiné, že ochrana bude se týkati všeho obyvatelstva bez rozdílu majetku a schopnosti, aby si někdo masku koupil nebo ne, a že je také vyloučeno, když si někdo nějaký podzemní úkryt postaví, třeba soukromým nákladem, aby domácí pán v případě potřeby chtěl snad vybírati vstupné. V tomto případě ujišťuji, že by tato metoda naprosto selhala.

Hlubší smysl této osnovy vězí v tom, že klade základnu prvnímu našemu vojenskostrategickému požadavku, který zní: V případě světového konfliktu válečného vydržet! Československá republika z povahy věci, dojde-li k něčemu, nebude v žádném konfliktu isolovaném. Není naším úmyslem vésti válku s kterýmkoli sousedem a nebudeme ji jistě vypovídat. Dostaneme-li se do konfliktu válečného, bude to proto, že nastane opět konflikt světový. V tomto případě budeme z povahy věci první na ráně. Budeme-li první na ráně, naším hlavním úkolem je, abychom vydrželi v obraně tak dlouho, až se znovu sešikují síly demokracie v ostatním světě a budou schopny nám pomoci. A poněvadž strategie, jejímž prvním vykladatelem je právě nyní znovu do hlavního štábu říšskoněmeckého povolaný generál Seeckt, počítá s okamžitým přepadem vybrané technické armády letecké a motorové a se zničením středisek nepřítele a s terorisováním jeho obyvatelstva, tak aby další obrany a mobilisace vůbec nebyl schopen, tedy přirozeným důsledkem této taktiky musí být, aby ten, kdo je jí ohrožen, nedal se zterorisovat, byl schopen obrany a byl schopen vydržet. K tomu dává, řekl bych, právní možnost právě projednávaný zákon.

A nyní chtěl bych se ještě jenom několika slovy zmíniti o našem celkovém stanovisku. Opětovně se tvrdívá - a také na volebních schůzích se s tím setkáváme - že prý my socialisté, pacifisté, nebo republika vůbec jsme zanedbali důležité věci pro svou obranu a že teprve nyní přicházíme k rozumu a chceme tuto republiku hájiti. Tedy, vážení pánové, to je vyložený nesmysl, protože my v této republice byli jsme v opatření obrany státu vždycky spíše o nějaký kousek napřed, nežli právě velké národy, o jejichž kůži se bude především rozhodovat, než Francie, Anglie, národy severské a do jisté míry i Rusko, u něhož ovšem šlo hlavně o možnosti technické. Rozumělo se samo sebou, že dokud v Německu spolurozhodovala sociální demokracie a dokud v Rakousku nevládl fašismus, nebylo potřebí mluvit o ohrožení míru v Evropě a o ohrožení Československé republiky a nebylo také třeba k tomu účelu činit žádných zvláštních opatření. V té chvíli, jakmile k vládě u našich sousedů se dostal fašismus, který znamená snahu po zavedení pěstního práva v mezinárodním životě, a kdy bylo potřeba počítat s logickým důsledkem těchto názorů, v té chvíli dostala Československá republika od všech svých složek, také od socialistických to, co k své obraně potřebovala, ať se jednalo o prodloužení vojenské služby nebo o opatření vojenského materiálu. My nejsme jistě žádnými nepřáteli Německa jako takového. Každý z nás máme mezi Němci své osobní přátele a ve státě, nebo v zemi, v národě, kde vůdcem českých nacionalistů je Hajn a vůdcem německých Kallina, kde české sociální demokraty vede Hampl a německé Czech, kde německé agrárníky vede Křepek, a české vedl Kuno Sontág, lze těžko mluviti, že bychom byli vůči sobě v nějaké naprosto oddělené nenávisti. A nedávné přátelské projevy našeho integrálního nacionalisty dr Preisse na sjezdu německých průmyslníků v Teplicích a intimní součinnost p. dr Hodáče ve Svazu průmyslníků s p. dr Roschem, i když je to někdy kaleno drobnými dočasnými neshodami, ukazuje, že u nás není žádné nacionální nenávisti, která by vyvěrala nutně a nezbytně z nějakých rasových a jiných rozdílů. Tak čistá rasa, jako jsou říšští Němci, jsme my tady asi také.

Ale my si musíme býti jasni, že to, oč jsme kulturně před fašismem, že demokracii, která, jak skvěle řekl náš p. president, je vlastně humanitou uplatněnou v politice, že tuto demokracii a možnosti, které dává ona pracující třídě k tomu, aby se vzdělávala, vyvíjela a upravovala sociální řády podle svého postupného uvědomování a potřeb, budeme za každou cenu a proti každému hájiti. A mohu jen s potěšením konstatovati, že když se o těchto věcech jednalo v branném výboru, a již v rozpočtovém výboru minulého roku, že i němečtí soc. demokraté uznávali a výslovně prohlásili tuto povinnost hájiti této republiky, hájiti jejích hranic a že uznávají, že demokracie může býti také vlastí, která stojí za obranu životy a statky. (Výborně!) Víme dobře, že máme proti sobě síly, které jsou veliké, ale víme také dobře z dějin, i z nedávné historie, že všechny diktatury jsou konec konců kolos na hliněných nohách. Ukázalo to Rusko, kde car byl dokonce hlavou církve, ukázalo to Turecko, kde zmizel chalif i sultán, ukázalo to Rakousko a ukáže se to také, kdyby nastalo to neštěstí, v každé válce příští.

Žádná válka, bude-li světová, nebude krátká. A při každé válce, která bude dlouhá, zvítězí nakonec síly, které každá válka zocelí, spíše srazí dohromady, které vědí, co hájí a které jsou silami pokroku. (Výborně!) Bylo správně řečeno, a k tomu se přidávám, půjde-li do války takové Německo, tedy těch 12 milionů sociálních demokratů a komunistů se tam neztratilo. Půjde-li do války takové Rakousko, tedy prosím, těch 50 nebo 60.000 Arbeiterzeitungů, které chodí každý týden z Brna do Rakouska, a časopisy, které tam vycházejí vedle toho, ukazují, že síly, které byly zatlačeny, nejsou zničeny a potlačeny. A dojde-li ke světové válce, bude to veliké měření mezi demokracií a diktaturami, a já nepochybuji, kde bude vítězství konečné. Ale my jsme si jasně vědomi, že není potřebí války, aby k tomu vítězství došlo, že postupující uvědomování a rozum dojdou ke stejným cílům na základě spolupráce a dohody. Věřím ve velkou sílu rozumu, věřím, že pravda zvítězí, když ti, kdo ji hlásají, za ni také bojují a jsou schopni všude ji obhájiti.

Jsme pacifisty, jsme si vědomi, jaké neštěstí by mohla přinésti každá válka. Ale my jsme si také vědomi, že se nemůžeme, podle vzoru, který nám zde dává pan kol. Kliment, brániti násilí pouze řečmi.

Ruský spisovatel Doroševič napsal o tom velmi hezkou povídku, jak jeden hloupý karas se domníval, že přesvědčí štiku, aby přestala požírat karasy, když jí jasně vyloží, jaká je to hanebná věc. Důsledek mohl býti ovšem jen jeden, že se totiž zachránil pouze okoun, který je sice také malý, ale má na hřbetě velmi ostré bodliny, které neobyčejně ztěžují štikám, aby ho sežraly. (Výkřiky posl. Klimenta.) My jsme pro jednotný postup proti fašismu a válce s každým, třeba se Sovětským svazem, ale povedeme jej právě těmi prostředky, které jsou schopny fašismu a válce čelit. Jenom ten, kdo je schopen se bránit, pracuje pro mír. Jedno naše krásné české přísloví povídá: Kdo se dělá ovcí, toho vlci sežerou! (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Polívka.

Posl. Polívka: Slávna snemovňa! K prejednávaniu vládnej osnovy zákona o ochrane a obrane proti leteckým a iným útokom na bezpečnosť nášho obyvateľstva a štátu dovoľte, aby som vyzdvihol najmä z dôvodovej zprávy branného výboru, že proti tejto nepriateľskej zbrani je. "primérnym požiadavkom našej sebazáchovy, aby sme sa snažili jej čeliť vhodnou prípravou pre obranu národa a štátu už dnes." A ďálej: "Aby táto ochrana obyvateľstva v kritických dobách nesklamala, najprv však, aby bol pre jej organizáciu a ďalšie rozvíjanie stvorený patričný zákonitý podklad." A o našich povinnostiach dôvodová zpráva hovorí: "Nemôžeme sa im vyhnúť, nechceme-li dať zbytočne hynúť bezbranným a inak neúčastným a chceme-li sa skutočne hájiť i v dobách najhorších a skutočne dokázať, že sme odhodlaní vydržať na svojom mieste, kam nás osud postavil, i proti všetkým zlobám a nebezpečenstvám až do ostatného dychu."

Myslím, že okrem tohoto technického opatrenia proti leteckým útokom na bezpečnosť obyvateľstva a celistvosť nášho štátu je prepotrebným, aby každého z nás, všetko obyvateľstvo a najmä príslušníkov národa československého, prenikalo ono živé a nijakým spôsobom neotrasené vedomie, že naše najhodnotnejšie sily budovaly a vybojovaly našu národnú a štátnu neodvislosť (Výborně!), a že tieto naše vysoké mravné hodnoty musia byť v prvom rade v službách našej samostatnosti a neodvislosti. Skúsenosti z prvej našej mladistvej slobody nám dávajú mnoho príkazov, aby sme nezabudli všetko vykonať k tomu, aby nebolo u nás bezradnosti a aby u nás bolo celistvej, mohutnej jednotnej vôle.

Príklad našej prvej obrany nášho mladého štátu nás musí viesť k tomu, aby sme národu, armáde, všetkému obyvateľstvu podali dôkaz, že republika poskytla všetky prostriedky k obrane našej samostatnosti a nezávislosti. A tu musíme pripomenúť, akými slabými, takmer nedostatočnými silami budovali sme a hájili naše hranice na Slovensku v novembri a decembri 1918 a pri krutom násilnom vpáde bolševickom v máji a júni 1919. Z trosiek armády, ktorá bola vyčerpaná a vracala sa zo všetkých front sveta, boly urobené prvé základy našej slabej armády domácej. Tá musela byť preniknutá a povzbudzená svätým nadšením pre najvyššie ideály národné. Jediným mohutným pojítkom bola tu vznešená idea Tyršovho sokolského programu a tá dala do rúk zbraň, do každej pästi, aby v dobách najvážnejších, v dobách zaisťovania hraníc našej republiky na Slovensku mohla byť naša armáda posilňovaná a pevné hranice zabezpečené. (Posl. Zeminová: To byl právě sjednocený národ!)

Je nám skutočne veľmi ľúto, že o týchto prvých ťažkých dobách, keď najmenší z najmenších dobrovoľne išli brániť celistvosť republiky, dnes čujeme po rokoch cynické poznámky: Koľko tých bojovníkov Sokolov tam padlo, koľko ich obetovalo životy za našu mladú slobodu! Dovoľte, abych na tieto nekvalifikované, priamo cynické poznámky a výkriky, ktoré odoznely, bohužial, tu v našom československom parlamente, predložil niekoľko konkrétnych dokladov.

Ako som spomenul, naša slabá armáda v prvých dobách poprevratových pozostávala z trosiek bývalej rakúsko-uhorskej armády a doplnená bola dobrovoľníckymi sbory našich junáckych rôt a najmä mohutným nástupom sokolských jednôt a Delnických telocvičných jednôt. (Tak jest!) Túto počiatočnú slabú armádu doplnili pluky "Stráže Svobody" a prinavrátivšia legia i italská. Klademe-li si otázku, z čoho pozostávala táto prvá, takmer bezbranná armáda, je nám odpoveď každému jasná: To bola armáda vyzbrojená nadšením, sokolskou obetovnosťou a disciplinou, láskou k svobode, najmä k oslobodenému Slovensku. (Potlesk.) Je treba si uvedomiť, že už v novembri 1918 postavilo Sokolstvo samostatné roty, a to 6 z Čiech, 3 z Moravy, zo ktorých vynikly najmä Slovácka z Uhorského Hradišta a Slovácka brigáda z Hodonína a Vyškova, a že v novembri a decembri za spolupráce Sokolstva a Delnických telocvičných jednôt boly zorganizované 4 pluky "Stráže Slobody", každý po 2 práporoch, so sokolskými veliteľmi, z ktorých ku cti treba pripomenúť: brata Bílka, Agathona Hellera, Jirsáka, Müllera, Vacína, Nováka, Tauca, ktorí odišli na prvú obranu Slovenska. Západná armáda Mittelhauserova dostala tri tieto prápory a východná armáda Hennoqueova dostala tiež 3 prápory "Stráže Slobody". Je treba poznamenať, že prvý a tretí pluk výlučne pozostával zo Sokolov, druhý a štvrtý pluk "Stráže Slobody" zo Sokolov a členov Delnických telocvičných jednôt. Ďalej boly zmobilizované etapové prápory, ktoré byly: z Čiech 4 a jedon z Moravy. Tieto složky, ktoré boly takmer bez munície, bez výzbroje, išly takmer s holýma rukama na obranu Slovenska, ktoré Maďari dobrovoľne opustiť nechceli. Prvý pluk "Stráže Slobody" osvedčil sa v heroických bojoch o Nové Zámky, ďalej pri Komárne, Kürti, Köbölkúte a Leviciach. Pri Leviciach i v Nových Zámkoch sú vybudované veľmi dôstojné mohyly všetkých padlých bratov, ktoré zloba nekresťanská nechce videť, ktoré zloba nekresťanská odmieta uctievať ako prvú obeť na oltár našej slobody.

Čujme, ako generál Mittelhauser, slávny, veľký vojvoda, v bojoch za slobodu Slovenska vyslovuje sa o tomto heroizme sokolskom (čte): "Tri sokolské prápory ťStráže SlobodyŤ boly dané na západnú frontu, 3 prápory boly dané na východnú frontu. Do celej fronty vniesli Sokolovia svoju tradičnú oddanosť a lásku k vlasti a vo veľkých vyčerpávajúcich bojoch prapory ťStráže SlobodyŤ staly sa elitným vojskom. Tento rychlý vzostup dá sa pripisovať individuálnemu výcviku jeho strelcov, gulometčíkov, morálnej hodnote každého Sokola a vojenským vlastnostiam jeho veliteľov." V závere oceňuje (čte): "Sokolské prápory zaslúžily sa o svoju československú vlasť ich príkladom, duchom a obeťmi. Tento príklad, ktorý dali r. 1919, majú slovenskí Sokoli držať verne v pamäti."