Žádného z prostředků sem spadajících se nesmíme zříkati, všechny musíme co nejpečlivěji připraviti a v mezích možnosti podle stanoveného plánu uskutečniti.

Všechna zařízení a opatření dotýkají se pak v zázemí výhradně civilního obyvatelstva samého a jistě je na místě, aby ono samo si svoji bezpečnost co nejlépe zajistilo.

Předpokládáme-li, že budeme míti v době nebezpečí vyspělou aktivní obranu, že budeme míti tolik bombardovacího letectva útočného, které bude moci preventivně prováděti obranu státu tím, že bude ničiti letiště, továrny a jiné důležité podniky nepřítele, a v každé chvíli bude s to prováděti odvetu za jeho počiny; ze budeme míti dostatek stíhacího letectva, bránícího nás proti nepřátelským letounům, které se již dostaly na naše území, že budeme míti dostatek pozemních prostředků aktivních, dělostřelectva, kulometů, ochranných balonů, že provedeme co nejlépe veškerá opatření pomocná, hlásnou a poplachovou službu, jakož i opatření sloužící k ztížení činnosti nepřátelského letectva, zastírání a zhášení světel, musíme přece jen připustiti, že se nepřátelské letectvo nad cíl dostane a svůj úkol provede.

Proti tomuto nebezpečí je nutno tedy chrániti obyvatelstvo v ohrožených místech. I po evakuaci obyvatelstva zbude ve velkých městech dosti těch, kteří jako vojáci na frontě musí zůstati na svých místech a vykonávati své práce. Ty je nutno ochrániti ať hromadně, či jednotlivě.

Studiem možností nepřítele a pravděpodobných leteckých cílů je nutno stanoviti místa ohrožená a rozsah opatření, která tato místa k své ochraně musí provésti. Je samozřejmé, že nebezpečí bude se týkati především velkých míst s velkými průmyslovými podniky, důležitými pro obranu státu, důležitými komunikačními uzly a jinými důležitými zařízeními. Požadavek činnosti ve všech odvětvích výrobních, zásobovacích a provozních, se zvláštním zřetelem na potřeby armády, dotýká se všech resortů státní správy, samosprávy, obcí i jednotlivců a ochranná opatření musí tedy býti provedena všemi: Obcemi v obcích, státními úřady v zařízení do jejich správy spadajících, jednotlivci v podnicích a budovách.

Ochranná opatření spočívají jednak v hromadné ochraně v úkrytech, v ochranných předmětech, jednak v organisaci služeb zabezpečujících činnost zařízení a v organisaci pomocných služeb zdravotních a bezpečnostních. Veškeré obyvatelstvo musí býti informováno, aby si jasně uvědomilo dosah leteckého nebezpečí, že ochrana a obrana proti němu je možná, a jakým způsobem se může chrániti. Obyvatelstvo poučené nebude nikdy překvapeno, nepodlehne panice a zachová si jeden z nejdražších statků, morálku, a rádo se podřídí všem pokynům, sloužícím k jeho zabezpečení.

Lidé zabezpečují se kolektivně výstavbou a zařízením úkrytů. Úkryty musí míti takové vlastnosti, aby odolaly výbušným pumám, musí býti plynotěsné a odolávati požárům, neboť útok bude proveden pravděpodobně kombinovanými pumami. I u nás je nutno zabezpečiti úkryty, neboť je nutno činiti pro ochranu vše, i když v tomto případě jsme si předem vědomi, že realisování může se díti jen postupně od nejjednodušších zákopů v zahradách a na volných prostranstvích až k budování dokonalých úkrytů. Zvláště v tomto bodě nutno si však uchovati smysl pro možnou uskutečnitelnost, je nutno vytvořiti rozumný program. Snad především tento: vyhledati si existující podzemní vyhovující prostory, adaptovati je co do únosnosti, východů, utěsnění, přívodu vzduchu a připraviti je pro vybavení nutnými přístroji a předměty. Zbaviti radikálně půdní prostory veškerých předmětů snadno zápalných a zabezpečiti okamžitý zásah vycvičených hlídek. Tento počátečný úkol je snad skromný, ale již velmi účinný proti pumám střední ráže, střepinám, plynům i požáru. To je také to, co v našem sousedství se uskutečňuje, a o čem často zveličeně mnoho se píše a mluví.

Osoby, které jsou určeny k výkonu veřejných služeb, je nutno, právě tak jako vojáky na frontě, vybaviti tak, aby mohly svůj úkol plniti, to je dáti jim plynové masky a ochranné obleky. Bude se to týkati především složek hasičských, bezpečnostních, zdravotních, asanačních a všeobecně zaměstnanců podniků, ústavů a jiných zařízení. Ale i pro ostatní civilní obyvatelstvo je nutno předvídati zabezpečení úkrytů a individuální ochrany, především vyzkoušeti typy plynových masek, zabezpečiti hromadnou výrobu a udržování zásob. V pomocných službách, poplachové, požární, zdravotní a samaritánské, asanační, bezpečnostní event. pracovních oddílů nutno disponovati dostatečným počtem osob, neboť stávající mírové orgány obci nestačí. Tyto orgány musí býti rekrutovány z osob nepodléhajících branné povinnosti, poněvadž v opačném případě by se armádě neulevilo; předpokládají odborný výcvik, zabezpečení výzbroje a vybavení potřebným materiálem.

Aby pak pro řečené úkoly vyhovovala zařízení, bude nutno upraviti dosavadní a přizpůsobiti je s ohledem na obranu proti letadlům, jako: zabezpečiti spojovací síť v městech i mezi obcemi, upraviti elektrické, plynové a jiné osvětlení a upraviti síť komunikační.

Životní otázkou je dále úhrada nemalých nákladů. Zákon řeší otázku tu všeobecně a je samozřejmé, že ukládá-li povinnosti, předpokládá i úhradu. Má-li míti náklad ráz celostátní, bude hrazen státem, resp. resortem, do jehož oboru působnosti ta která část záchranných a ochranných opatření spadá. V ostatních případech budou to města, průmyslové podniky a na konec jednotlivci, pro jejichž dobro se opatření konají. A když se postavíme za rozumné požadavky uprostřed těch dvou extrémů, mezi ty, kteří nechtějí dělati vůbec nic, a ty, kteří by chtěli nemožnosti, lze předpokládati, že uskutečnění jen minimálního programu, který se dá provésti, bude již velmi účinné.

Uvědomujeme si, že mnohá zařízení nebudou tak úplně neproduktivní již v době míru. Ale ať jsou to produktivní vydání nebo nejsou, jedno je jisto, že jsou nevyhnutelná. V Evropě, kde pomalu všecky státy, velké i malé, se připravují na obranu svého území proti leteckému nebezpečí, je svatou povinností státu našeho vůči obyvatelstvu, aby také zůstal na výši. Je to otázka jednak rovnováhy a rovněž i humanity. Uhájení naší existence vyžaduje většího vypětí všech prostředků a sil, než je tomu u států jiných, které mají šťastnější polohu, situaci hranic. Nejprve je však třeba mít důvěru v obranu. V obranu důvěřovat však je možno tehdy, jsme-li hluboce přesvědčeni o hodnotě a účinnosti všech opatření pro leteckou válku. Jde nám jenom o to, abychom neztratili v této přípravě už ani hodiny, tím spíše, že z posledních zpráv je zřejmé, jak bez ohledu na zákazy mírových smluv připravují se naši sousedé zvláště v útočných prostředcích, které pro naši geografickou situaci jsou přímo hrozivým mementem.

Přicházíme-li teprve nyní, přicházíme za všemi sousedními státy, u nichž je obrana proti letadlům organisována a skutečně také prováděna. Má-li býti celá otázka postavena na reálný základ, z něhož by se mohla zdárně vyvíjet, bylo zapotřebí právě tohoto zákonného podkladu.

Slavná sněmovno! Jménem branného výboru doporučuji vám osnovu zákona k přijetí. My jako malý stát musíme učiniti všecko, abychom nezanedbali nic na bezpečnosti našeho obyvatelstva. Nechceme nic cizího, ale své si musíme také hájit všemi možnými prostředky. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahajuji proto rozpravu.

Předsednictvo se usneslo, aby pro tuto věc byla navržena řečnická lhůta 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Kliment, Juran; na straně "pro" pp. posl. Srba a Polívka.

Uděluji slovo prvnímu řečníkovi na straně "proti", p. posl. Klimentovi. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Kliment: Právě projednávaná osnova zákona o ochraně proti leteckým a jiným útokům, jakož i řada podobných militaristických zákonů, o kterých také mluvili oba páni zpravodajové, jsou nejenom znamením doby a příznakem celé situace, nýbrž opravdu strašlivou obžalobou celého kapitalistického světa, celého toho kapitalistického poválečného pořádku, který stále a stále všechna léta usiloval o mír, sjezdil desítky, sta konferencí. A tak jako všechna ta léta mluvilo se o míru, mluví se o něm také nyní. Důvodová zpráva také odůvodňuje letecké kryty mírem, o míru mluví Hitler, mluví o něm největší váleční štváči, ale válka se připravuje. To také nemohli popříti oba dva páni zpravodajové. Ať se podíváme kamkoli, na všech stranách zvedá hlavu nebezpečí imperialistické války. Kapitalismus ji také jako poslední své východisko ze strašlivé, smrtelné krise připravuje. Mraky imperialistické války stahují se hrozivě na všech stranách. Celá Evropa zmítá se ve strašlivém válečném zbrojení, ovzduší roku 1914 je zde. Versailleský mír, který dal nynější hranice Evropy a který byl prohlašován za staletou záruku míru, je roztrhán, nezbylo z něho nic než ty hranice, které jím jsou dány, a opravdu situace, ke které celý kapitalistický svět směřuje, je, aby novým dělením světa, cestou strašlivé válečné katastrofy jeho strašlivá smrtelná krise byla řešena.

Poslední události to plně potvrzují. Zavedení branné povinnosti v Německu, tichý souhlas Anglie s vyzbrojováním a militarisací Německa ukazuje a potvrzuje, že německo-japonský spolek za tichého souhlasu anglické politiky snaží se co nejrychleji vytvořiti takové seskupení sil, aby cestou válečného řešení, cestou nového dělení světa, především na účet Sovětského svazu a také na účet svobody a národní existence malých národů, došlo k novému dělení světa. Tato politika mezinárodního kapitalismu, na níž lví podíl má i politika anglických lordů, opírající se zejména o německý fašismus, je pochopitelně diktována celou strašnou, smrtelnou krisí prohnilého kapitalismu, obavami a strachem před rostoucí velikou silou Sovětského svazu, a také strachem před narůstající velikou revoluční silou mezinárodního dělnického hnutí ve všech státech i také v zemích fašistického teroru. Hitlerovské Německo usiluje proto o seskupení všech kapitalistických států nebo jejich většiny proti Sovětskému svazu. Usiluje se i o vtažení Francie a malodohodových států do této fašistické fronty. A i když toto seskupení je velmi nepravděpodobné, politika kapitalistických států není nikdy spolehlivá. Ukazuje to na př. Polsko. Kdo chce dokazovati, že Polsko a Německo patří dohromady? Polsko, které se dlouhou dobu s Německem hitlerovského fašismu ustavičně svářelo! Jsou zde veliké rozpory, polský korridor, Gdansko, baltické pobřeží - a najednou z Polska a Německa jsou dva velcí přátelé! Proč? Nebezpečí Sovětského svazu a nebezpečí nového života, který vane ze Sovětského svazu, ohrožení jak německého, tak i polského kapitalismu, to jsou příčiny, které vedly k tomuto spolku - a tak se ukazuje a potvrzuje, jak nespolehlivá je politika všech kapitalistických států, a že opravdu jediné Sovětský svaz, mezinárodní dělnická třída, jsou zárukami a baštami míru. Proto i vaše prohlašování o přátelství k Sovětskému svazu je problematické a velmi nespolehlivé. Dokazuje to na př. to, že ještě dnes se odsuzují dělníci a lidé za výkřik: "Ať žije Sovětský svaz!" Rozpouštějí se schůze za prohlášení, že ne Berlín, ale Moskva je náš program. [ ].

Mohl bych vám uváděti řadu takových příkladů, kdyby řečnická lhůta na to stačila, ale všechny potvrzují, jak falešné a nepravdivé je vaše prohlašování lásky a spojenectví k Sovětskému svazu a rudé armádě. Myslím, že toto jsou doklady, že jste se ani nepostarali, aby naše zfašisované soudy přestaly odsuzovati za výkřiky: Ať žije Sovětský svaz, a že jste ani neřekli svým státním návladním, aby nežalovali výkřiky: "Ať žije rudá armáda", když ji zde prohlašujete stále za spojeneckou armádu.

Vedle toho je zde ovšem nejvážnější důvod, abychom o tom pochybovali. Kdo ručí za to, co bude po volbách? Stříbrný, Preiss a celé národní sjednocené hnutí už nyní volá a plaiduje pro dohodu s Hitlerem. Pan Kramář nemůže si odpustiti, aby se nerozepsal na svá stará léta a aby neodůvodnil rytířskou, čestnou funkci Hitlera proti bolševickému barbarství. Také tyto pány v čele se Živnobankou a dr Preissem vede strach před koncem jejich prohnilého společenského řádu, strach před komunismem, před novým společenským socialistickým uspořádáním, před novou společností, t. j. před tím novým činitelem, který vystupuje na arénu světových dějin, strach před proletářskou třídou, která dnes vší silou usiluje, aby novým uspořádáním světa skončila se tato katastrofa bídy, hladu a válečného nebezpečí, a tento strach právě vede je k tomu, aby hledali spojenectví a dohodu, třeba i s Hitlerem i za cenu obětování vlastní národní existence československého národa. Taková je politika českých vlastenců "národně sjednocených".

Ale nejsou to jenom oposičníci národně sjednocení, jsou to také vládní strany. V poslední schůzi soc.-politického výboru i pan posl. Dubický volal po následování Německa a ukazoval na německý příklad. Znovu opakuji: Kdo ručí za to, co bude po volbách a jaká bude po nich konstelace, když ve všech měšťáckých stranách jsou plány nastoliti po volbách i u nás fašistickou diktaturu, takovou konstelaci, aby byla vytvořena dohoda s Německem, to znamená, proti Sovětskému svazu, a ovšem i proti socialismu a celé mezinárodní dělnické třídě. Proto také ve volbách, které nadcházejí, budou na pořadu konečné cíle určování politiky Československa proti komunistům. Proti vaší politice české vládní i oposiční buržoasie, které pomáhají vládní socialistické strany, stavíme a organisujeme širokou frontu proti válce a za mír. A poněvadž je nevyvratitelná skutečnost, že jedinou silou, která je bezpečnou zárukou míru, je Sovětský svaz a mezinárodní dělnická třída, proto my, vědomi si veliké válečné katastrofy, která hrozí všemu lidstvu, nespoléháme se na vaše kryty, ale voláme do jednotné fronty všechny síly proti válce, na obranu SSSR, v boj za mír. To je jediná záruka míru. Co vy vydáváte za obranu míru, je příprava války. Mluvíte sice, že nechcete válku, ale připravujete ji po linii, jak nedávno prohlásil náčelník generálního štábu, když řekl: "Válka hrozí a proto nechceme, aby naši vojáci byli kanonenfutr, ať kanonenfutr je na druhé straně." Ne, náš boj za mír je, aby kanonenfutr nebyl na žádné straně. (Potlesk komunistických poslanců.) Bude-li kanonenfutr na straně nepřátelské, bude i na straně naší a proto bojujeme, aby nebyl kanonenfutr ani na té, ani na oné straně. To je naše řešení a náš boj proti válce a za mír.

Vy jste také v boji za mír a proti válce zavedli dvouletou vojenskou službu. R. 1913 byla zavedena tříletá služba ve Francii a to byl také boj za mír. My jsme zavedli prodloužení vojenské služby i u nás, říká se tomu také boj za mír. Militarisuje se celý život tak, jak o tom máme doklady z Italie a všech jiných států. (Posl. Srba: Litvinov to potvrzuje.) V Sovětském svazu není militarisace. Proti takovému zajišťování míru máme své odmítavé stanovisko a bojujeme proti takové politice. A jako my bojujeme proti válečným přípravám, tak bojuje celá mezinárodní dělnická třída. Bojují polští i němečtí komunisté proti válečným přípravám vlastní buržoasie a připravují se, [ ] k povalení fašismu, fašistického režimu jak Hitlerova, tak Pilsudského, aby svrhli kapitalistický režim a zajistili skutečný mír. (Potlesk komunistických poslanců.) To je také jediná cesta, jak rozmetati panství kapitalismu a odstraniti příčinu válek, kapitalismus. K tomu vede cesta jediná, sjednocený boj proletariátu a proto usilujeme ze všech sil o sjednocení proletariátu, o sjednocení všech pracujících lidí, o socialistické souručenství. Proto rudá odborová internacionála podala nabídku mezinárodní odborové internacionále na jednotný boj proti fašismu, proti válečnému nebezpečí. Jen sjednocený proletariát, revoluční internacionalismus, vítězství socialismu je zárukou míru. Nebyla-li dosud válka, pak ovšem nemá o to zásluhu dosavadní politika, militarisace, nýbrž Sovětský svaz a vedle toho ovšem také strach z bolševismu, komunismu, který drží a držel válečné štváče, dobyvačné imperialisty zpátky.

Že by se šíleným zbrojením a militarisováním celého života dal zachovati mír, tomu ani sami nevěříte. Čím více se zbrojí, tím více roste válečné nebezpečí, a proto náš mír je vítězství socialismu. Váš mír je militarisace. Dokazuje to celá kapitalistická i vaše argumentace při všech opatřeních. Bylo tomu tak i při prodloužení vojenské služby. Chtěl bych na příkladu předvojenské výchovy ukázati, jak vypadá opravdu vaše politika a váš boj za ochranu míru. Nemluvím k připravované předloze, chci dáti jen příklad, týkající se předvojenské výchovy. Je všeobecně známo, že náčelník generálního štábu generál Krejčí v rozhovoru se zástupci tisku dne 19. ledna prohlásil: "Branná výchova mládeže je bezpodmínečně nutna a bude ještě r. 1935 uskutečněna. Nebude prováděna v dosavadních tělocvičných spolcích, nýbrž ve zvláštní k tomu účelu založené organisaci. Nebude dobrovolná, ale povinná a nařízená zákonem, budou ji říditi důstojníci a poddůstojníci, aktivní i záložní. Na vypracování osnovy se pracuje s největším urychlením."

To prohlásil náčelník generálního štábu, generál Krejčí. Je to jasná a srozumitelná řeč. Zde se již vůbec militarisační náplň celého života mládeže netají. Každý musí vidět, že jde zde o vytvoření nové militaristické organisace, velmi podobné Hitlerovským formacím, které proklínáme a posíláme k čertu, těm formacím, které vychovávaly masy mladých lidí v poslušné opory a nástroje kapitalismu a vládnoucí třídy. Pan zpravodaj zde poznamenal, že v Rusku totéž činí Ossoviachim. (Zpravodaj posl. dr Slávik: Ossoaviachim!) To je přece něco docela jiného. V Sovětském svazu není militarisace a pod. V sovětském Rusku není militaristické armády. To je ten velký rozdíl mezi tím, co je v Sovětském svazu a jinde. Tam kasárna jsou otevřená. Ruská armáda hraje divadlo pro všechny občany. Kde tam chcete mluviti o militarisaci? To je to, co čiší ze všech vašich zákonů, poněvadž jsou to zákony kapitalistické, úplně spoutané a úplně zbavené jakékoli svobody všemi těmi organisacemi. Proto také touto novou organisaci, kterou míní p. náčelník generálního štábu, je ovšem organisace, která má úplně zmilitarisovati veškeru naši mládež. Otcem všeho usilování a přání o takovou militaristickou organisaci je pochopitelně na prvním místě Živnobanka a hlavním propagátorem Stříbrného a Kramářovo Národní sjednocení. Vždyť je to právě fašista Stříbrný, tisk Národního sjednocení, kteří neustále dokazují nutnost spoutání mládeže předvojenskou výchovou. Při tom se netají nikterak svými sympatiemi k Hitlerovským SA a SS. Ptáme se, nepřipomínají vám návrhy vašich generálů, vytvořiti novou organisaci podrobenou velení aktivních i záložních důstojníků ony hitlerovské sbory, určené k výcviku mládeže v krvavém řemesle proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli? Výchova mládeže podle tohoto návrhu má býti svěřena též takovým důstojníkům, jako je generál Medek, který nedávno na plná ústa hrozil pokrokovým českým lidem koncentračními tábory. A Medek není jeden. Vezměte si "Národní listy" a čtěte, co říkal ten a ten pán na předvolebních schůzích, které se připravují, a jak to vypadá, ukázal i židenický puč. Více než dosti přátel má pan Gajda, Kramář a Stříbrný v armádě. Mnoho důstojníků sympatisuje zcela otevřeně s fašismem a mají nyní dostati do svých rukou a pravomoci monopol na výchovy mladé proletářské generace. Dokonce podle návrhu mají býti trestáni ti, kteří by odepřeli zúčastniti se cvičení a podvoliti se nařízení. Předvojenská výchova má býti povinná a tresty mají sloužiti k donucení mládeže k takové poslušnosti, aby jako dříve na povely fašistických zupáků provádělo se na cvičišti do zemdlení pověstné "auf" a "nieder".

To všechno v době, kdy se množí případy, že nejen na Zakarpatsku, Slovensku, nýbrž i na Moravě a i v Čechách nedodržuje se školní povinnost a děti nechodí do školy, poněvadž nemají obuv, nemají co obléci, nemají chléb. Takovým příkladem je výchova a starost naší vládní většiny a celého kapitalistického společenského řádu o mladou generaci. Nemajetní studenti nemohou dostudovat, protože se jim nedostává prostředků. Předvojenská výchova, hromadná výchova kanonenfutru má nahraditi výchovu rozumného člověka. Je to jediná výchova, kterou dovede dát pracující mládeži prohnilý kapitalismus. [ ]. Kapitalismu nestačilo, že vzal lidem chléb, práci, poslední špetku klidu a spokojenosti, že jim vzal možnost existence, sahá nyní na to poslední, chce sebrati i dělnické děti a to všechno v zájmu záchrany své prohnilé kapitalistické společnosti odsouzené k zániku, ke kterému celý kapitalismus spěje. Ovšem my přes to pevně věříme, že pracující mládež zůstane věrná své třídě a bude s námi společně bojovati proti fašismu, proti válce, na obranu velikého činitele míru SSSR a za mír. Ovšem za toto naše mezinárodní bratrství, za náš internacionalismus jsme označováni za velezrádce a to nejen od národně sjednocených, nýbrž i od jiných až po řady vládních socialistů.

Všechny tyto zákony i taková připravovaná předvojenská výchova, všechna válečná opatření odůvodňujete obavou před ztrátou národní existence, před ztrátou samostatnosti českého národa, obavou před Hitlerem, před tím, co snad má přijíti. [ ]. Víme velmi dobře, co znamená fašismus pro svobodu proletariátu a pro svobodu všech malých národů, které by mu byly event. podmaněny. Jsou to však právě fašističtí propagátoři předvojenské výchovy mládeže, páni Preiss a jeho kapitalističtí společníci, jeho Stříbrní a Maixneři, kteří tuto samostatnost jsou ochotni dáti všanc, dohodnouti se s Hitlerem, vydati německý pracující lid a mládež do spárů jeho spojenců, hakenkrajclerských henleinovců, jen když je zbaví nebezpečí marxismu, jen když žehnán Stříbrným a Kramářem potáhne Hitler na Sovětský svaz a vrátí Kramářovi jeho ztracenou vilu a plantáže na Krymu. To je právě vlastenectví všech těch lidí a jejich fašistický cíl a při tom vykládají, že to vše se děje k zabezpečení míru. Táži se, od kdy se zabezpečuje mír militarisací? 15 let se takto zabezpečuje mír v Evropě a výsledek je nejvyšší válečné nebezpečí. Ohánějí se tím, že je to boj proti Hitlerovi, proti fašismu a zatím se nemohou fašismu v Československu dočkati. Napodobují každý krok Hitlerův a jeho opatření. Ale my říkáme, že fašismus se nikdy fašismem neporazí. Fašismus v Německu jako u nás porazí jediný jeho skutečný nepřítel, a to jest sjednocená dělnická třída, protifašistická armáda proletariátu a pracující mládeže. V Německu to bude Thällmannova armáda, která porazí fašismus. Proto voláme, pryč se všemi válečnými předlohami, pryč s předvojenskou výchovou, pryč s každou militarisací! Zbrojení, militarisace, příprava války zvyšuje hlad a bídu pracujícího lidu. Není peněz na nic, všechno pohltí žralok militarismu. To dosvědčuje § 34. Podle něho obce, vůbec kdekdo, bude povinen přispívati na vybudování ochranných krytů. Když jsme před několika týdny podali zde návrh zákona na pomoc nezaměstnané mládeži, kde jsme navrhli, aby nezaměstnané mládeži byla vyplácena denní podpora 10 Kč, byla to demagogie, nebylo na to peněz. Co je s tímto návrhem? Byl snad utopen v pověstném šuplíku některého sněmovního výboru jako řada dřívějších návrhů pro nezaměstnanou mládež a nezaměstnané dělníky?

Na vypracování návrhu zákona o povinné předvojenské výchově mládeže se pracuje s největším urychlením a pílí, jak ujistil generál Krejčí a ministr nár. obrany. Ta rychlost a píle vymizela opravdu rychle, jakmile šlo o to, vydati zákony, které by prospívaly lidu, právě pokud se týká zmíněného návrhu, za který se postavilo více než 100.000 mladých proletářů a nezaměstnaných. Tam se nepospíchá. A přece se neobáváte - protože je před volbami a chcete mládež krmit řadou velkých slibů - tvářit se radikálně, ministři dokonce mluví o miliardách, které jsou připraveny na investiční práce. Mluvíte o pomoci mladé generaci, ale mladá generace zatím strádá a zejména mládež je ve psí. Kupíte sliby do nepřehlednosti a nedáváte nic, jenom válečné zaměstnání. To jim snad přejete a připravujete. Jenom jeden chléb, jednu práci jim dáváte nebo připravujete. To jsou ty prapory práce atd.

Když se v Československu začala dělat nálada pro pracovní tábory, byli jsme to právě my, komunisté, náš komunistický svaz mládeže, kteří jsme přes všechnu špínu na nás vylévanou, přes všechny bídné pomluvy, že nepřejeme mládeži ani ten nejmenší výdělek, splnili svou povinnost a masu nezaměstnané mládeže před pracovními tábory varovali. Řekli jsme nezaměstnané mládeži a mladé nezaměstnané inteligenci, že pracovní tábory nejsou výsledkem snahy zaopatřit výdělek, že ani aspirantským zákonem nebylo mládeži nic dáno, že mu není připravována cesta k novému lidskému životu, nýbrž co se dává pracovními tábory, že to není nic jiného, než věrná kopie hitlerovských Arbeitsdienstlágrů, v nichž je mládež vychovávána v otroky, v žoldnéře krvavé diktatury velkokapitálu, kde je z ní dělán materiál pro děla a tanky pánů Kruppa a Thyssena.

A rok existence těchto pracovních táborů dává nám, komunistům, za pravdu. Pracovní tábory svou výstavbou, tuhou disciplinou, svým vojenským drilem, surovostí, s níž je tam s mladými lidmi jednáno, svým fašistickým režimem a šovinistickou výchovou jsou jenom přelejvárnami, kde z hochů, uvědomujících si svou třídní příslušnost, jsou vyráběni stávkokazi, nepřátelé dělnictva, zaujatí proti pracující mládeži jiných národností a uctívající slovo kapitalistů jako nejvyšší zákon. A práce v těchto táborech, to je kapitola pro sebe. Všichni pánové, kteří je tolik doporučovali, ať už to byl pan Stříbrný, který se nemohl dosti naplaidovat pro ně, nebo ať to byl pan ministr sociální péče, měli by jíti se aspoň podívati nebo zkusiti, jak se to pracuje za mizerný žvanec jídla a za 5 Kč denně. Přesvědčili by se, že místo chleba a práce dostala mládež něco úplně jiného, fašistickou dresuru, dřinu, robotu, podvýživu a namnoze i hlad. To dostala mládež, a to ještě není všechno, co poskytuje mládeži kapitalism, peklo bídy ještě nedostačí. (Místopředseda Roudnický zvoní.)

Válečnou katastrofu připravuje kapitalism plnou parou [ ].

Proti všem těmto vašim plánům, proti fašismu bojuje již dnes proletariát a v jeho čelo staví se mladí. Vede je komunistická strana Československa, komunistický svaz mládeže. Všechen pracující lid, všechna pracující mládež nemá jiné cesty než zdvihnouti se do velkého boje, jednotně protestovat, demonstrovat, stávkovat za nové uspořádání společnosti, za socialism, za sověty, protože sověty to je jediná cesta a východisko jak proti hladu a bídě, tak také proti válečné katastrofě. Proti politice kapitalismu, katastrofy a války voláme a vedeme pracující lid na cestu společného boje, na cestu socialistického souručenství, za socialism, který jediné zajistí mír. Pracující lid stojí před dějinným rozhodnutím a má na vybranou. Bude se rozhodovat: Buď komunismus nebo fašismus, buď socialismus, osvobození lidské společnosti, nebo fašismus a její zánik v nejhroznějších válkách. Nelze proto váhat. Stavíme se do boje za socialistickou republiku, která odčiní křivdy, umlčí fašismus, vyvlastní Preisse a všechny kapitalisty, za socialistickou republiku, za kterou dne 14. října 1918 desetitisíce, statisíce dělníků v Československu vytáhlo a demonstrovalo. Socialistická republika, to byla touha, přání a volání dělníků a socialistická republika, pod jejímž heslem spontánně se tvořily a byly voleny r. 1920 dělnické rady, které tehdy nabývaly a požívaly větší a větší důvěry dělnických mas a které opravdu měly připraviti nastolení socialistické republiky. Stokrát a tisíckrát na velkých dělnických shromážděních ozývalo se volání: Chceme socialistickou republiku! Socialistická republika je také dále tužbou a cílem proletariátu českého, německého, polského, slovenského, maďarského a ukrajinského a i dnes uvědomuje si pracující lid, že jen svržením vlády buržoasie, rozmetáním panství kapitalismu, nastolením socialistické republiky bude znemožněn fašismus a zabráněno katastrofě Bílé hory. Socialistická republika vyvlastní kapitalisty, udělá konec vykořisťování a utiskování a v opravdovém bratrském, nejtěsnějším přátelství se Sovětským svazem bude bojovati a brániti mír. Socialistická republika, která jako Sovětský svaz dá všemu pracujícímu lidu, pracující mládeži práci, chléb, radostný život, budoucnost, svobodu a mír.