"Neslýchaný postup berního úřadu v Prostějově. K tragedii Lad. Pohloudka. Obrovská účast na jeho pohřbu. - Již po dlouhou dobu docházely naší redakci stížnosti na neobyčejně bezohledný a brutální postup berního úřadu v Prostějově, jehož výkonní úředníci bez ohledu na výnosy ministerstva financí, nařizující rozvážné a lidsky soucitné jednání s daňovými poplatníky, počínali a počínají si tak, že v poplatnictvu v Prostějově a na okrese zavládlo zoufalství a že v něm roste krajní nespokojenost a roztrpčení. Přes všechny prosby poplatníků dlužných daní, poukazujících na rapidně klesající výdělky a na strašnou hospodářskou krisi, postupoval berní úřad tak, že v nejednom případě znamenalo to úplné ožebračení postižených, neboť jim byly zabaveny poslední prostředky k výživě a znemožněna další činnost. Máme na to řadu dokladů, na které v serii článků upozorníme.

Nejtragičtěji skončilo jednání berního úřadu s obchodníkem Ladislavem Pohloudkem, jejž bezohledný, ba nelidský postup berního úřadu dohnal k sebevraždě. Zbaven možností k výživě, ožebračen a duševně zhroucen, sáhl si Pohloudek dobrovolně na život a stal se tak vykřičníkem zoufalství, které postihuje dnes i mnoho jiných stejně postižených kolegů.

Lad. Pohloudek dlužil bernímu úřadu daně a přes veškeru upřímnou a poctivou snahu nebyl s to dostáti na něho kladeným povinnostem. Proto zasel na berní úřad a dožadoval se poshovění a splátek. Jak tato jeho zoufalá intervence dopadla, o tom svědčí jeho rozhovor před několika kamarády v den 19. března, den před tragedií. Duševně zhroucen vypravoval jim, že byl na berním úřadě a že tam prosil, aby mu posečkali s placením dlužných daní. Berní úřad mu nevyhověl a nařídil mu, aby do příštího dne do 10 hodin zaplatil 1.000 Kč, jinak že bude proti němu vedena exekuce. Skutečně také druhého dne dostavili se do obchodu Pohloudkova exekutoři Štacha a Opletal mezi 4. a 5. hod. odpol., všechno mu zabavili a dali mu lhůtu do druhého dne do 10. hod. Nezaplatí-li stanovenou částku 1.000 Kč, bude mu všechno prodáno.

Pohloudek s pláčem sděloval dále, že zároveň provedli u něho osobní prohlídku a zpřevraceli mu všechny kapsy, a pravil, že takového ponížení nesnese. Když exekutoři odcházeli, volal za nimi Pohloudek, že zítra ráno o 8. hod. o něm uslyší. V noci se pak oběsil.

Druhého dne ráno přišel exekutor Štacha a chtěl provésti dražbu. Když mu dcera s pláčem oznamovala, že pan šéf je mrtev, lhostejně řekl: "Nu, to se tedy nedá nic dělat" a odešel chladně a netečně, jakoby se skutečně nic nestalo.

Svědci, jimž si Pohloudek den před sebevraždou stěžoval, jak ho berní úřad pronásleduje, jsou ochotni dokázati tato fakta třebas i před soudem. Syn Pohloudka s naprostou jistotou prohlašuje, že otce dohnal k zoufalému činu výhradně postup berního úřadu, neboť exekuce netýkala se žádných dluhů soukromých. Žádná soukromá osoba Pohloudka nežalovala a nevedla proti němu exekuci.

Je přirozeno, že takovýto nelidský a bezohledný postup vyvolává v Prostějově a na celém okrese velké roztrpčení a že obchodníci prostějovští chtěli na důkaz protestu a solidarity v den včerejšího obrovského pohřbu Pohloudkova uzavříti své obchody a dáti tak na jevo, jak jsou rozhořčeni jednáním berního úřadu, který nedbá výnosů min. financí a postupuje přímo provokativně proti tendencím nedávného článku samého min. financí dr Trapla.

Toto jednání prostějovského berního úřadu nedáme si líbit a poslední událost stane se předmětem interpelace na p. min. financí v posl. sněmovně. Není možno trpěti, aby v době nejvýš pro stát a republiku vážné bylo pobuřováno obchodnictvo a živnostnictvo, stav státu nejvěrnější a nejspolehlivější. V zájmu klidu a pořádku v Prostějově a na okrese žádáme přísné vyšetření a potrestání vinníků, po př. jejich odstranění, neboť pakliže lidé odpovědní nedovedou v době tak kritické postupovati vůči poplatnictvu tak, aby v něm živili důvěru ve spravedlnost a lásku ke státu, není na těchto místech pro ně místa.

Zesnulý Lad. Pohloudek byl dlouholetým členem strany nár.-demokratické, pro niž často horlivě agitoval. Tím více zaráží fakt, že orgán této strany, "Hlasy z Hané", nepovažoval za nutné ani registrovat, co se stalo, že stejně ostře neodsoudil postup berního úřadu, který přímo drtí poctivé a slušně se živící poplatníky."

Tato zpráva, která objektivně vyličuje celý případ a kriticky přípustnou formou jej odsuzuje, nenalezla ovšem záliby u pana censora a článek byl i s nadpisem zabaven. (Výkřiky.) Berní správa poslala pak "Moravskému deníku" opravu, kde prohlašuje, že "berní úřad nevedl v době jeho úmrtí proti Pohloudkovi v Prostějově žádnou dražbu pro dlužné daně, nýbrž okresní soud v Prostějově na základě žaloby soukromé osoby. Není pravda, že Pohloudek žádal berní správu o odklad dražby, vždyť berní úřad žádnou proti němu nevedl. Pravda je, že berní úřad i berní správa zachovaly se k Pohloudkovi ohleduplně, týž dluží daně a byly mu povoleny měsíčně splátky vždy, kdy o to žádal. Jelikož článek shora uvedený je úplně nepravdivý a má za následek veliké roztrpčení prostějovských obchodníků proti bernímu úřadu, učinil tento oznámení stát. zastupitelství v Olomouci za účelem stíhání neznámého pachatele."

Tedy u nás v naší demokracii nesmíme napsati pravdu, a když ji napíšeme, pak se nám "zhabá", zabaví a slavný úřad nám pošle opravu, že se věci nezakládají na pravdě, i když je řada svědků, že se opravdu věci odehrály tak, jak se zde tvrdilo.

Konstatuji, že berní správa nesprávně tvrdí, že Pohloudek nebyl vehnán do zoufalství pro daňovou exekuci, nýbrž prý pro soukromé dluhy. To není pravda. Mám zde fotografie daňového upomenutí ze dne 18. února (ukazuje fotografii), kde se výslovně uvádí, aby zaplatil dlužné splátky v nejbližších dnech, jinak že se bude v exekuci pokračovati. Že byla u něho exekuce provedena, o tom svědčí fotografie zájemních nálepek, které byly v jeho obchodě ve všech odděleních se zbožím vylepeny, jak také ukazuje fotografie. Berní úřad tedy výslovně tvrdí nepravdu.

Abychom mohli občanstvu říci pravdu a v Prostějově na místě samém konstatovati, jak se věci staly, aby nebylo občanstvo zbytečně pobuřováno nesprávnými tvrzeními, svolali jsme na zítřek tábor lidu na náměstí, ale tento tábor lidu byl výnosem okr. úřadu rovněž zakázán. Tedy v demokracii nemůže státotvorná strana, stav, který stát vydržuje daněmi a svou prací, použíti spolčovacího zákona, který dříve existoval, a nesmí o věcech týkajících se jeho existence vůbec veřejně mluviti, poněvadž by tím prý byl porušován, jak se praví ve výnosu, klid, pořádek a zákonná ustanovení. Proto se také nepovoluje vylepování letáků a plakátů s textem: "Poslední události v Prostějově nutí svolati protestní tábor obchodnictva a živnostnictva dne 29. března odpoledne o 2. hod. před sokolovnou s programem: Daňová praxe a zoufalé poměry živnostnictva a obchodnictva. Jen masová obrana může ochrániti nás před dalšími katastrofami." To bylo tedy zakázáno, poněvadž u nás v demokracii se nesmí ani psát, ani mluvit, a možná že ani v parlamentě se nemůže tak všechno bez obalu říci, aby to také nepodlehlo parlamentní censuře.

Proti takovému režimu co nejenergičtěji protestujeme a varujeme, aby se takto dále postupovalo, poněvadž by se mohlo státi, čeho si nepřejeme, že právě lidé do zoufalství přivedení bezohledným postupem při vymáhání daní mohli by se dáti na nesprávnou cestu zoufalství. Toho si nepřejeme a proto před takovým postupem varujeme. (Posl. Ostrý: Ale to není jediný případ!) Takových případů jsou tisíce. Jako zástupce lidu a právě tohoto města považoval jsem za svou povinnost dostaviti se osobně do Prostějova a vyšetřiti poměry na místě, a tu jsem zjistil, že to není jediný případ, který tak tragicky skončil a který byl správně vylíčen právě konfiskovanou zprávou v "Moravském deníku", že naopak takových případů, ne sice tragicky skončivších sebevraždou, je v Prostějově řada. (Hlasy: Ale jsou již blízko sebevraždy!) Ano. Považuji za povinnost uvésti je p. ministru financí na pamět, aby je také laskavě vyšetřil. Mám přesná data a jména, ovšem pro veřejnost jména uváděti nebudu, pouze začáteční písmena. Pekař S., člověk hrbatý a churavý, který pracuje sám, prohlásil, že k němu přišel berní exekutor Navrátil 28. ledna večer po 6. hodině. Přeházel všecko prádlo, peřiny, účty, ve stolku korespondenci a všecko. Konečně v hrníčku našel 50 hal. úspor dítěte, které vzal a v šuplíku nalezl 30 Kč, které měla rodina na večeři a oběd příštího dne. Přes pláč a prosbu ženy klidně sebral uvedenou hotovost, nic nepomohlo a rodina zůstala bez krejcaru.

Trhovkyně B. prohlašuje, že k ní přišel exekutor zabavovati pro daně. Vytáhl revolver, položil jej na stůl (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) a pak všecko začal zabavovati.

Klempíř V. K. v Brodku u Prostějova dostavil se na berní úřad (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.), kde na něm chtěli 500 Kč splátky na dlužné daně. Tento člověk nezaměstnává žádného, je naprosto chudý, ... (Výkřiky posl. Jiráčka.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Žádám pana posl. Jiráčka, aby řečníka nevyrušoval.

Posl. Mlčoch (pokračuje): ... řekl, že takovou částku již nevydělal kolik měsíců, neřku-li, aby ji měl dáti, a kdyby se mělo proti němu bezohledně postupovati, že již je v takovém zoufalství, že by se musil zastřeliti. Úředník mu na to odsekl: "No, tak se zastřelte, nám na tom nezáleží."

Stolař Š. z Prostějova, dokonce také člen daňové komise, sděluje, že k němu přišel exekutor pro daně, kterému ukázal stvrzenku, že den před tím splatil na daně 2.000 Kč. Exekutor prohlásil, že do toho mu nic není, a zabavil mu celou hotovost 8.000 Kč, kterou měl dotčený poplatník připravenou na mzdy dělnictva a na materiál. Tento poplatník zaplatil již letos 18.000 Kč na daně, tedy není notorickým neplatičem, jak by snad někdo chtěl tvrditi.

Firmě bratří B. P. M. S., konfekcionářů, zabavil berní úřad několik tisíc kusů dámské konfekce, plášťů a oděvů a prodává každý trhový den zabavené zboží, zejména oděvy, ve svých místnostech za tyto ceny: Krátké zimníky mužské s kožišinou ve výrobní ceně 200 až 300 Kč prodává po 60 až 70 Kč, kabáty listrové ve výrobní ceně 100 Kč po 15 Kč. Pouze mzda činí zde 25 Kč, tedy ani mzda se nezaplatí. Dámské pláště se prodávají po 30 až 40 Kč, ač mají cenu 150 až 200 Kč. Dětské pláště prodávají se po 10 až 15 Kč, ačkoliv výrobní cena je 80 až 100 Kč.

Látky prodávají se na metry jednotlivcům, elektrické žehličky po 7 Kč, ačkoliv nákupní cena je 115 Kč. Krejčovské stoly, které byly zabaveny u fy. B. P., v ceně 180 Kč, prodávají se po 3 Kč. Lidé kupují nejenom pro sebe, nýbrž několik kabátů a plášťů a pak s nimi obchodují. Živnostníci, kteří se těšili na jarní, po případě zimní sezonu, neprodávají nic, poněvadž prodává pan berní úřad. Při poslední své parlamentní řeči jsem mluvil o firmě S. L. z Prostějova. Také pan ministr financí dal tento případ vyšetřiti a uvádí, že prý jsem nebyl správně informován, že při exekučním prodeji byl prý přítomen syn dotčeného a nenamítal nic proti laciným cenám, za které se prodávalo; vyhledal jsem včera tohoto syna a prohlašuje mně osobně: zabavili mně 229 dámských plášťů v ceně přes 60.000 Kč výrobní hodnoty a prodali je i s inventářem za 12.000 Kč. Zmíněný poplatník s útratami ztratil přes 50.000 Kč a byl úplně ožebračen.

Tato řada uvedených obchodníků a živnostníků není ovšem celá a v Prostějově samém podobných případů daly by se zjistiti celé stovky, že jsou živnostníci a obchodníci připraveni bezohledností berního režimu přímo o existenci. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Rovněž vyměřování daní je naprosto libovolné. Přinesl jsem sem dokumenty daňových předpisů (ukazuje). Mohu tedy dokázati všechno na místě. Poplatník P. J., obchodník klobouky. Bylo mu v yměřeno na dani výdělkové, obratové a důchodové r. 1932 4334 Kč. R. 1933 poklesl u něho obrat, avšak daní mu předepsali 9748 Kč, tedy o 120% více.

Jak se vyměřují daně? Marie Z., kramářství. Daně obratové bylo jí vyměřeno r. 1932 7000 Kč - zde, prosím, jsou originály - (ukazuje) a ryzí zisk z obratu 7000 Kč byl odhadnut na 7000 Kč, tedy celý výtěžek byl čistým ziskem podle pána, který vyměřoval tuto daň. R. 1933 měla obrat 8000 Kč a 7000 Kč čistý zisk, tedy 80% zisku.

Že takovýto postup při vyměřování a vymáhání daní nemůže působiti nijak blahodárně a rozsévati lásku k republice, je jasné. Ale my máme zájem, aby občanstvo tohoto státu a zejména živnostníci byli vychováváni v lásce ke státu a v ochotě bránit a hájit tento stát. Proto se nemůže a nesmí tak nelidsky a bezohledně proti nim postupovat, aby nám byli vháněni do zoufalství a abychom dokonce my, poslanci a politické strany, neměli ani právo veřejně to kritisovat a posuzovat eventuálně v časopisech a na schůzích!

Když konstatuji tento zlý čin, který se zde odehrál se strany berních vykonavatelů, pak je to pobuřování? (Hlasy: To je povinnost!) Pobuřuje ten, kdo dělá tyto trestné činy, a ne, kdo je odsuzuje a přibíjí na pranýř.

A abyste, pánové, nemysleli, že jenom městské živnostnictvo je tak častováno a do zoufalství přiváděno, mám zde také případ z obce Štěpánova na Šternbersku, která má asi 12.000 obyvatel. Bylo mi sděleno, že v poslední době v této obci byli přivedeni tito poplatníci do zoufalství, takže si vzali životy většinou pro daně a pro finanční poměry: Slepička Osvald, stolař, předseda společenstva, se oběsil, Merta František, obuvník, se oběsil, Obruča, bednář, se otrávil, Pavlita, obuvník z Lašťan, se oběsil, Henzl, kolář, odborný živnostenský pracovník ze Štěpánova, se oběsil.

V této malé venkovské obci pro nesnesitelné finanční poměry pět případů sebevražd poplatníků, kteří svoji životní pouť skončili tragickým způsobem. To, prosím, má býti lhostejno? To máte, pánové, ještě odvahu dále utahovati ten berní šroub, máte odvahu hlasovati ještě pro další daně, když už dnes přicházejí poplatníci k takovým koncům? Nemyslíte, že je na čase udělati tomuto bezohlednému postupu bernímu přítrž?

V minulé své řeči jsem uvedl řadu podobných případů. Pan ministr financí byl tak laskav, že věci dal vyšetřit. Sdělil mi, že prý jsem byl špatně informován. Konstatuji, že jsem byl opravdu špatně, nedostatečně informován, totiž v tom směru, že je to ještě horší, než jsem to zde přednášel. Řekl jsem, že v Kojetíně byl pro dlužné daně zabaven autobus a prodán exekučně za 15.000 Kč a že dlužná daň činila 12.000 Kč. Zjistil jsem a opravuji se, že poplatník, autodopravce v Kojetíně Alois Tichý, koupil 6 sedadlový vůz a nikoli autobus za 70.000 Kč, na který dodavatelské firmě zaplatil 22.000 Kč. Pro nedoplatek dlužné daně silniční a přepravní byl mu vůz berním úřadem v Kojetíně několikrát zabaven a zavedeno dražební řízení. Konečně byl odhadnut za 26.000 Kč a prodán v dražbě za 13.000 Kč, ač daně byly pouze 2.328 Kč, ne 12.000 Kč, jak jsem tehdy tvrdil. Tento člověk přišel tím o nový vůz a o 35.000 Kč, které musí za vůz, který mu byl prodán, ještě zaplatiti. Celkem byl tento člověk připraven o 55.000 Kč. Tento případ způsobil v občanstvu v Kojetíně takový dojem, že na tohoto majitele autodopravní živnosti, invalidu - tak se staráme o invalidy u nás, aby se mohli poctivě živiti - byla provedena sbírka a občané vybrali asi 5.000 Kč, aby mohl dále živiti rodinu.

O případu Smejkalově jsem už uvedl, že ten případ je daleko horší, než jsem dříve uvedl. Ten člověk byl připraven o 50.000 Kč svého jmění.

Vzhledem k tomu, že jsem byl p. ministrem financí minule přípisem upozorňován, že jsem špatně informován, vzal jsem tyto věci tentokrát dokumentárně s sebou a mohu je tedy odvésti přímo na příslušné místo, aby se pan ministr financí přesvědčil, jak podřízené orgány plní jeho nařízení.

Proti těmto zjevům se musíme ovšem brániti v zájmu státním i v zájmu svého stavu a budeme postupovati bez zřetele, zdali se to někomu líbí či nelíbí, poněvadž zde musí někdo býti, kdo občanstvo bude v takovýchto případech co nejrozhodněji brániti, aby nebylo soustavně a bezohledně ničeno.

Nejenom berní šroub dohání živnostnictvo k těmto koncům, nýbrž i celá dnešní hospodářská politika této vládní koalice má tragické důsledky pro hospodářský život menších podnikatelů. Živnostnictvo nemá ochrany proti velkokapitalistické expansi, proti filiálkám, správkárnám, jednotkovým obchodům, kartelům, syndikátům, družstvům, konsumům, autodopravním zákonům a pod.

Pánové, uvažte, o kolik tisíc existencí v každém tomto případě zde jde. Není to již jenom 50.000 nebo 60.000 obuvníků a k tomu desítky tisíců autodopravců, jsou to tisíce krejčí, mlynářů, pekařů, řezníků, stavebních živnostníků, cukrářů atd., kde všude jde přímo o jejich existenci a není pro ně porozumění.

Stavební živnostníci se nemohou hnouti, poněvadž není stavebního ruchu, protože není úvěru. Člověk, který chce podnikati, nedostane dnes úvěr, a jestliže někdo chce náhodou podnikati a má nějaké peníze, které nepřiznal všechny do posledního puntíku berní správě, nemůže podniknouti nic, poněvadž kdyby podniknul, přijde berní správa vyšetřovati, odkud peníze vzal, a pak podnikati nic nemůže, poněvadž mu to jednoduše sebere. Živnostník, podnikatel, průmyslník nemají možnosti podnikání, poněvadž i když má desateronásobnou záruku, nedostane haléře výpůjčky. Živnosti jdou soustavně na buben, máme celé obce, že číslo po číslu se exekučně prodává, ale bohudíky není zde kupců, kteří by to kupovali, takže výsledek není tak tragický, protože se to prodati nedá. Ale je tu dobrá vůle soustavně ničiti poplatníky, majitele živností a znemožňovati jejich existenci.

Je zajímavé, že stát sám zvyšuje nezaměstnanost také tím, že neplatí dodavatelům včas pohledávky, takže tyto již činí přes jednu miliardu Kč. Kdyby je zaplatil, mohli by opětně podnikatelé živnostenští a ostatní dále pracovati a zaměstnávati dělnictvo. Aby se podnikání ovšem co nejvíce podporovalo a co nejvíce také zpříjemňovalo, vynalézají se další opatření, velice příjemná pro zaměstnavatele. Mají se zřizovati státní zprostředkovatelny práce, aby živnostník nebo podnikatel nemohl si vzíti dělníka, kterého potřebuje, ale aby si musil vzíti takového, kterého mu pošle do podniku politická strana spravující zprostředkovatelnu svými politickými exponenty, aby jí tam dělal event. agitátora a ne pořádného, odborného pracovníka.

Rovněž se staráme o to, aby se zkracovala doba pracovní na 40 hodin, a to nejenom v podnicích průmyslových, nýbrž i živnostenských, poněvadž pan ministr soc. péče má míti právo rozšířiti povinnost zkrácení pracovní doby na 40 hodin i v podnicích, kde není 10 zaměstnaných. Bohužel faktem je, že to nic nepomůže, i kdyby se zkrátila pracovní doba na 30 hodin, poněvadž podniků, které pracují 40 hodin, je dnes již velmi málo. A živnostníci by velmi rádi pracovali i se svou rodinou třebas 60 hodin týdně, jenom kdyby měli komu pracovati, aby mohli vyživiti svoji rodinu a po případě platiti těžké daně. Bohužel, není práce ani na 40 hodin. To, co se očekávalo od tohoto zákroku, myslím, bude velkým zklamáním.

Dále byli zavedeni noví pomocníci při živnostenských inspektorátech, aby se opětně živnostníkům zpříjemnilo podnikání. Budou je navštěvovati zástupci těchto inspektorů, budou jim vše prohlížeti, zdali pracují či nepracují, zdali jsou či nejsou zdraví, zkrátka budou obtěžovati a revidovati. Těch revisí je ještě málo! Po revisi daňové přijde tato revise, pak revise sociální a j. Živnostník vůbec nevychází z revisí; na něho se dnes chodí už také s četníky, jako by byl zločincem, a vůbec se dnes hledí na toho, kdo podniká, jako na nějakého zločince, který musí býti hlídán, kontrolován, trestán a stále pronásledován.

Aby také konsumy nebyly napříště snad obchodnictvem upozorňovány, že překračují svoji působnost a prodávají nečlenům, je vypracován zase nový návrh zákona, myslím, panem ministrem spravedlnosti, aby 20% zboží mohlo býti prodáváno také nečlenům. Jak se bude kontrolovati, zdali je to 20% či méně nebo více, je otázkou. Otevírají se zde prostě dveře porušování zákona do nekonečna, na čem, jak myslím, vláda by neměla míti zájmu. Naopak měla by držeti pevnou ruku nad tím, aby se dodržoval zákon.

S tohoto místa bylo několikrát prohlášeno, zvláště řečníky z řad socialistických - pokud se pamatuji i panem referentem o státním rozpočtu - že konsumy prý nemají žádných daňových úlev, že vlastně platí více daní než obchodníci a živnostníci, že je také platí pořádněji než tito a že je prázdným humbukem, co obchodníci a živnostníci provádějí proti konsumům, i jejich tvrzení, že neplatí daně nebo že platí daleko menší daně. Je-li pravda, že konsumy skutečně žádných daňových výhod nemají, ať docela klidně prohlásí, že nepotřebují žádných výhod při zdaňování a že splní náš požadavek, aby byly zdaněny stejně jako každý jiný řádný obchodník a živnostník, a bude po křiku.

Dnešní situace vrstev středostavovských je tak zoufalá a těžká, že není toho pamětníka. A je zajímavé, že přes to, že o tom podřízené úřady vědí, patrně špatně a nesprávně informují vládní kruhy a odpovědné vládní činitele, poněvadž se nám s těchto míst stále naznačuje, jakoby by bylo lépe a dokonce jakoby se dařilo středním vrstvám velmi slušně. Pánové, mějte odvahu konečně také jíti jednou mezi lidi, vyslechnouti jejich stesky a podívati se, jak to vypadá! Dnes živnostenská strana a živnostenská společenstva pořádají tak obrovské projevy, jakých není vůbec pamětníka. Tisíce živnostníků, obchodníků, našich zaměstnanců a dělníků i učňů ve všední den zastavuje práci a jde manifestovati za svoji existenci na veřejné projevy. Pánové, myslíte, že to dělají všecko jenom pro legraci a ze zábavy? Nemyslíte, že se skutečně těmto lidem daří tak strašně zle a zoufale, že si konečně nevědí jiné rady, než jíti na ulici a na veřejné projevy?

Vy nám to chcete dokonce zakazovati a zakazujete; kam ženete tyto poměry? Kdyby se to stalo dělnictvu, řekne se, že je to průlom do občanských svobod, že se dělnictvu překáží, aby mohlo veřejně projeviti své mínění a hájiti svou existenci, a živnostníkům to zakazujete. Kde to jsme? To je demokracie, když takovýmto způsobem zakročujete proti správnému jednání státotvorného činitele?

Pánové, přes všecka tato vaše opatření pamatujte si, že střední vrstvy živnostenské konečně se poznaly a poznají, že nezbývá jim nic jiného než se sjednotit v jeden mohutný celek, v jeden kádr a súčtovati s režimem, který bezohledně postupuje proti existencím středostavovským, súčtovati s režimem, který nedá možnosti žíti lépe, s režimem, který není schopen odstraniti nezaměstnanost, který způsobuje, že máme na milion lidí nezaměstnaných, s režimem, který nemá chuti a odvahy, aby šel proti všem opatřením, která ničí naši možnost existenční a naše podnikání.

Víme, že v demokracii jediným a nejsprávnějším postupem je opětně demokratický systém hlasovacího lístku. Těšíme se už na ten okamžik, kdy po rozpuštění tohoto parlamentu dojde k zúčtování a k možnosti, aby občanstvo hlasovacím lístkem rozhodlo, zda souhlasí s tímto režimem či nikoliv. Jsem jist, že středostavovské vrstvy ukáží, že porozuměly znamení doby, že se sjednotí a že statisíce těchto voličů, ať mužů či žen, spojí se na společné kandidátky živnostenské strany a že do příštího parlamentu přijde delegace živnostensko-středostavovská zesílena tak, že bez ní a proti ní nebude možno v tomto státě a v této síni vládnouti, že konečně za těžce konané povinnosti ke státu budeme míti také možnost a moc spolupracovati a spolurozhodovati ve prospěch všech občanských vrstev, tak aby opravdu to, co je základem státu, spokojenost, rovné právo a spravedlnost občanstva byla také provedena pro živnostnictvo a obchodnictvo v tomto státě. (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchod. strany středostavovské.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále má slovo p. posl. Dobránsky. Dávám mu je.

Posl. Dobránsky: Slávna snemovňa! Budem sa usilovať, aby som sa pri tejto debate úzko a objektívne držal len osnovy zákona o finančných opatreniach v obore územnej samosprávy. Známo je, že finančné hospodárenie v našich samosprávnych organizáciách bolo zriadené zákonom č. 77 z r. 1927, a vtedy sa ustálilo aj maximum prirážok trojnásobných pre obce, okresy i krajiny. Však ale sa neskoro dokázalo, že ako v iných pádoch, tak aj tu sa ukazovalo vacuum, nedostatky, a pre tieto nedostatky v r. 1930 zákonom pod č. 169 sa čosi znovelizovalo tu vo snemovni a vtedy sa nedostatky jak tak doplnily, nie vo všetkom, lebo vidíme teraz krízu v samospráve a ustálil sa ako najvyššie maximum prirážok obnos pre obce 350% a pre okresy 150%. Vzdor týmto vysokým, veľmi vysokým prirážkam vidíme, že celá samospráva v našej Československej republike upadá, že upadla do krajných finančných nemožností.

Avšak tento návrh ustálil to, že všetky obce v našej republike sú zadlžené, dlhujú celkom asi 12 miliard Kč. Všetky naše okresy dlhujú asi 2 miliardy. K tomu je treba pridať, slávna snemovňa, tiež úroky z týchto ohromným dlhov, čo všetko suma sumarum činí asi blízko 15 miliard Kč. Nie je treba byť účetným virtuózom, lebo stačí na to aj vzdelanie ľudovej školy, aby sa vyúčtovalo, že na jednu obec v republike - máme v republike 15.734 obcí - padne asi 1 mil. Kč dlhov. Keď rozdelíme všetky dlhy a ťarchy medzi 418 okresov, padne na jeden okres asi 5 mil. Kč.

Viem, že to je ovšem iba arithmetická hra, poneváč sú obce, ktoré nemajú ani milion, ani 100.000 dlhov, ale sú obce a mestá, ktoré majú milionové alebo aj stomilionové dlhy, poneváč nie sú všetky rovnako veľké.

Predložená osnova zákona chce pomôcť, chce previesť sanáciu. Slávna snemovňa, dosť pozde. Naša vláda mala už dávno podať samospráve pomocnú ruku, aby naša samospráva nebola ešte viac zadlžená, vláda mala zakročiť zavčas, aby sa naša samospráva nedostala do tak krajných nemožností, aby naše dediny, mestá a okresy neupadly do takých nemožných dlhov, ktoré dlhy ešte viac dnešná hospodárska kríza zväčšuje. Tu veru, veru je mnoho zameškané, a síce intra et extra muros, zameškané od domácich, aj od vládnych. Neviem, či rozumiete slovu "zameškané", u nás po šarišsky hovoríme "zpozdené". Tu či chceme, či nechceme, nemôžeme iného k zodpovednosti volať než zodpovedných faktorov, hlavne systém, ktorý tak rečeno nás nahnal do tak nemožného zadlženia na újmu jestvujúceho a nejestvujúceho domového majetku. Touto otázkou, ako i rychlým zadlžením, v ktorom sa okresy a samosprávne sväzky ocitly, mala sa vláda už preventívne zabývať a so všetkou silou sa zasadiť, aby v mestách, obciach a okresoch zastupiteľstvá, ktorých členovia boli vládou menovaní a ochotne tiež odhlasovali na účet dane platiacich občanov statisícové a milionové výdavky, prizerala, zda-li tieto bremená sú prispôsobené únosnosti občianstva.

Je nesporné, že samosprávné sväzky nemohly sa vyhnúť moderným požiadavkám doby, ktorá nastala po válke, a že muselo mnoho byť prevádzané v interese občianstva. Tak na pr. silnice vo válke zničené musely byť znovuzriadzované, mosty na spadnutie obnovované, prevádzané stavby núdzových bytov, zriadzované nové ulice a v nich dláždenie, opravy obecných domov, stavby kultúrnych domov atď. To bolo nutné všeobecne previesť a dať do poriadku. Ďalej bolo nutné stavať školy alebo ich zväčšovať, zaviesť vodovody, kde ešte neboly, zriadiť reguláciu, elektrizáciu a kanalizáciu. Proti takýmto a podobným zariadeniam nemohol nikto nič namietať, i keď tieto akcie boly spojené s veľkým zaťažením občianstva, poneváč to občianstvo malo z toho užitok.