Stalo sa mnoho chýb, poneváč tu sa neraz jednalo o nezdravé ambície jednotlivých šéfov, ktorí sú na čele týchto našich trojnásobných samospráv. Nedodržala sa v týchto prípadoch potrebná miera, vznikla tu temer nezdravá konkurencia, obce sa navzájom predháňaly vo stavbách. Úrady pod tlakom technických oddelení ako aj pod tlakom veľkých podnikateľov rozhodovaly a nariadily milionové investície, čím zrychlovaly úpadok samosprávnych sväzkov. Ja mám sám také doklady, že mnohí podnikatelia donútili určité korporácie k prevedeniu takých stavieb, čím sa obce utiahly.

V malých mestách ako aj v okresných mestách boly budované paláce za milionové čiastky pre okresné úrady a prv dobre situované mestá, obce a okresy boly hnané do dlhov, robiacich mnoho milionov, ačkoľvek na Slovensku, hlavne však vo Spišskom kraji boly hôrne mestá, ktoré neznaly vôbec obecných prirážok a napriek tomu zaopatrily vždy svojmu robotníctvu a živnostníctvu prácu.

Chyba nie je v tom, že bolo zriadené mnoho dobrého a potrebného, že bolo odčinené mnohé, čo bolo zanedbané v dôsledku války, ale v tom, že investície samosprávy boly tak rychlým tempom prevádzané, pri čom sa nepočítalo s únosnosťou dane platiacich občanov. Boly prípady, že v takých mestách, kde radikálne živly maly majoritu, ich exponenti a starostovia mali snahu tieto veľké bremená prevaliť na buržoaziu a tak ju úplne zničiť. Inak robila vláda chybu ako prv, že okresným a župným mestám, ktorým prv dávala subvencie systematicky, tieto naraz odňala a k tomu ešte nové bremená pridala. Vedľa toho rozšíril sa status personálu, čím sa vyhádzalo mnoho peňazí. Ja sa pýtam, prečo bolo nutné v Prešove zriadiť s milionovým nákladom živnostenskú školu, ktorej triedy nie sú ani z polovice obsadené žiakmi.

Vedľa toho, že počet úradníkov v mestských a obecných samosprávach stúpol a pokladne samosprávnych sväzkov tým boly zaťažené, boli ešte po 10 až 15ročnej službe prepustení dobre zapracovaní úradníci samosprávni a posielaní do penzie, čím ovšem rozpočet miest bol ešte viac zaťažený. K tomu ešte na mnohých miestach pristúpilo menovanie vládnych komisárov - asi v 300 prípadoch - ktorým tiež veľké honoráre musely tieto korporácie platiť. Pravda, zákon má veľkú moc a sankcie jeho sú sväté a nedotknuteľné, ale nepostačí, že zákon má sankcie proti každému občanu, zákon musí tiež dať pomoc a ochranu, aniž by zavinil, že krv, ktorú potrebuje taká korporácia, je odvádzaná odtamtiaľ, kde už beztak je chudokrvnosť.

Za druhé sa musíme zbaviť anomálie, že tam, kde sú veľké daňové nedoplatky, zaknihujú sa tieto, sú-li platené, len na konto štátnych daní, ale samosprávné korporácie nedostanú z toho nič, ačkoľvek čiastky tie majú byť rovnomerne rozdelené. Samosprávné korporácie sú dnes bez groša, takže starostovia a pokladníci, keď prijde prvého a majú platiť úradníkom, chodia od banky k banke, ale nikde nemôžu nič sohnať.

Vedľa toho musíme omedziť ľahkomyseľné výdavky, ktoré privádzajú samosprávné korporácie len do biedy. Je treba nielen vydávať, ale i šetriť, a preto je nutné zriadiť akési šraňky - neviem, ako bych to inak riekol. (Posl. dr Markovič: Je ťažko hovoriť po slovensky, keď maďarsky myslím!) Nie, ja mluvím po šarišsku a v šarišskej reči tomu šraňky riekame. Ja mám na všetko svoj výraz, ale vy by ste našim výrazom nerozumeli, a preto sa snažím použiť výrazov, ktorým rozumiete. (Posl. dr Markovič: Máte mluviť literárnym jazykom!) Ja som synom slovenského národa a tiež menom svojho národa mluvím. Keď je treba niečo diktovať, i ten literárny jazyk nájdem, a keď nejaký výraz neznám, vezmem si k ruke slovník. Tiež ešte ani jeden úradný prípis mi neprišiel nazpäť, že by mu niekto bol nerozumel. (Výkřiky posl. dr Markoviče.) Budem vám povďačný, ale je mi ľúto, niesom tak mladý ako vy, v tej mladosti by som sa literárnej reči bol naučil. (Posl. dr Markovič: Nerobte ostudu slovenčine! Keď ste boli mladý, tak ste sa hanbili slovensky rozprávať!) Ja som sa nehanbil, keby som bol chodil do slovenskej školy ako do maďarskej, tak by som teraz slovensky správne literárne rozprával.

Myslím, že práve na žiadosť pána ministra financií priložená bola ruka k dielu. Bol to výbor parlamentnej úspornej kontrolnej komisie, ktorý pôsobil k tomu, aby sa šetrilo. Žiaľbohu, šetrí sa tam, kde sa dá, i tam, kde to nie je možné. A je to menovite na našu újmu, Slovákov a Slovenska. Keby sa bolo šetrilo hneď od počiatku, vtedy by samosprávne korporácie nedošly tam, kde sú teraz. Pán kol. dr Markovič, bývalý minister, je tiež odpovedný za to, čo sa u nás dálo. Z počiatku sa nešetrilo.

Tu je, pánovia, treba, aby vláda zakročila, bolo by na čase, aby ambícia jednotlivých predákov v samospráve bola trochu omedzená, lebo ako prijdú k tomu tie samosprávne sväzky, ktoré dobre hospodarily, a preto i to najpotrebnejšie si odrekli a sú potrestané, že na sanácii buďto vôbec nie alebo len docela z malej čiasti sa zúčastňujú, ale pri tom musia platiť stejné čiastky k ťarchám obecným. Vieme dobre, čo na periferii polooficiálna vôľa mnohdy znamená, ako na pr. školské inšpektoráty postupujú proti cirkevnej samospráve, jestliže táto chce dostať katolickú cirkevnú školu. Vyšle sa komisia, v ktorej je školský inšpektor, lekár a ten ubohý farár, ktorý sa všemožne snaží, aby opravil školskú budovu, alebo ju rozšíril, márne sa namáha, lebo škole sa odojme právo verejnosti, i keď rozšírenie školy alebo oprava bola školským úradom nariadená, ale opravy, rešp. rozšírenie nemohlo byť prevedené v dôsledku nedostatku materiálneho krytia.

Dosavádny postup hospodárenia samosprávnych sväzkov musí byť prísne kontrolovaný a pomožené len tým, ktorí toho zasluhujú. Tí však, ktorí špatne hospodárili, musia byť potrestaní. Medzi tými poslednými nebude nikto z našich radov.

Jestliže niekto v obecných alebo mestských zastupiteľstvách protestuje proti ľahkomyseľnému rozhadzovaniu peňazí, alebo proti jednostrannej podpore jednotlivých kultúrnych inštitúcií, vtedy sme to vždy my, ktorí protestujeme. Vytýka sa nám, že agitujeme. Pričítali nám, kresťanským sociálom, že v Medzilaborci a na hranici poľskej opozične vystupujeme. Ale ja tu verejne vypoviem pod svojou čestnosťou, že ani jeden agitátor, ani jeden poslanec z našej strany tam neagitoval, ani jeden leták, ani číslo novín nebolo vydané Terajšia netrpezlivosť ľudu, ktorá viedla tiež i tam už niekde k tomu, že vybočil z medzí, nemôže sa nám opozičníkom klásť za vinu, poneváč vše ide z vačkov ľudu, na ktorom drastickým spôsobom sú dane vymáhané a ktorý práve tie vysoké dane a ich počet nesnesie. Dane sú tak vyrubované nielen u nás ale, ako sa tu dozvedám, tiež inde, v historických zemiach a nie je divu, lebo úradníctvo je do toho tak vžité, že práve trebárs i s násilnosťami privádza do najväčšej biedy ľud.

Ako som už riekol, niektoré spišské banské mestá, ktoré v minulosti len z chýru poznaly obecné prirážky, ktoré nepotrebovaly ani jedného groša vynútiť na svojom občianstve, ktoré zaokryly potreby svojho mesta, dnes však sa utápajú vo svojich dlhoch.

Som veľmi pesimistický voči výsledkom tejto sanácie, lebo sa nám nedostalo zpráv, ako je zamýšľané krytie a ako sa bude robiť sanácia. Zdá sa mi, že je to taký prostriedok, ako keď z jednej prázdnej kapsy do druhej prázdnej sa dáva.

Boly vážne, svedomité mestá, ktoré sa neprehrešily v tom smere a kryly svoje výlohy na nutné výdavky. Naproti tomu boly mestá ľahkomyseľné, ktoré bez rátania do budúcnosti rozhadzovaly obecné peniaze. Nelzä tedy postupovať bez šetrnosti, treba zaokryť tieto dlhy aspoň z časti.

Monopol značne zvýšil ceny. Je veľký rozdiel medzi obnosom, za ktorý azda predá sedliak svoju kopaninu, a obnosom, za ktorý ju konzum predáva na trhu. Bolo by nutné, aby šéfovia monopolu obilného a snáď budúceho živočišného vracali nazpäť aspoň toľko, koľko robí ten rozdiel u remeselníctva a u živnostníctva, ktoré musí platiť veľké dane.

Chceme-li vážne sanovať, musíme sostúpiť s koňa dolu, musíme svoje požiadavky usmerniť na minimum a tým, ktorí nie svojou vlastnou vinou octli sa v platebnej tiesni, povoliť dlhodobé amortizačné pôžičky. Keďže tak nemôžem veriť, že táto sanácia bude mať skutočne výsledok, nemôžem hlasovať pre túto nedokonalú osnovu zákona.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má p. posl. dr Bacher.

Posl. dr Bacher (německy): Vážené shromáždění! Jest rozumné, že důvodová zpráva tohoto zákona nemluví s vysoka, nýbrž skromně uznává, že zde může jíti jen o jednu etapu řešení, která se sama sebou může také jeviti jen jako výsek z kruhu velkých úkolů, které má zákonodárství splniti. Zákon sám byl nutný, něco se musilo státi k ozdravění financí samosprávných svazků. Ale musíme si uvědomiti, že samosprávné svazky mohou býti trvale uzdraveny jen tehdy, když bude uzdraveno celé hospodářství, a že opatření dnes navržená musí po čase selhati, nepodaří-li se nám vybřednouti z krise. Ale často nelze jinak postupovati při léčení těla, než že se je jednotlivé choré údy zvlášť ošetřují, a to byla také základní myšlenka, která asi převládala při návrhu tohoto zákona.

Nicméně bychom si s hlediska zákonodárného přáli již jedné věci. Víme, že k sanaci samosprávných svazků podle tohoto zákona je zapotřebí peněz, které se mají opatřiti částečně přirážkami a obecními dávkami, částečně příděly státu a jiných samosprávných svazků, částečně však také zavedením nových dávek. Tu se mnoho mluví o změně všeobecné a zvláštní daně výdělkové, o dávce z limonády, o dani z vína, o změně zákona o stabilisačních bilancích atd. atd. Z hlediska hospodářské politiky patří všechna tato ustanovení dohromady a byli bychom si přáli, když se usnášíme na takovém zákonu na sanaci obecních financí, abychom již měli přehled, co se všechno očekává od nositelů přímých daní a spotřebních dávek v mezích návrhů na sanaci obecních financí. Že se to nestalo, musíme litovati. Usneseme se na zákonu, a to jsouce si vědomi, že zde je mezera a že teprve příště budeme musiti zaceliti tuto mezeru novým zatížením poplatníků. To je zákonodárný nedostatek, jejž zde konstatovati považuji za svou povinnost.

Osnova sama ukládá těm, kdož z hlediska demokratického - a v této sněmovně se nemluví málo o demokracii - trvají na samosprávě obcí, kdož myšlenku svobodné obce ve svobodném státě považují za jednu z nejvýznamnějších vymožeností minulého století, oběti na svědomí, mají-li se pro něj rozhodnouti; neboť pokračujeme v tom, že samosprávné svazky ve stoupající míře podrobujeme dozoru a vlivu státních úřadů. To si musíme ujasniti. Tato opatření mají však jistě své světlé stránky a jest příznačné, jak si široké vrstvy obyvatelstva kdysi v r. 1927 přály, aby svoboda obcí při ukládání přirážek byla omezena. To jest již pravda. Udělali jsme velký průlom do zásady, že obce mají zůstati pány svých financí, a tím jsme obětovali velkou část zásady samosprávy. Když takto pokračujeme a zase přijetím zákona projevíme jistou důvěru státním úřadům, musíme s druhé strany vysloviti očekávání, že nejvyšší státní úřady budou tohoto práva užívati také jen v té míře, aby nebyla porušena zásada spravedlnosti a zvláště národnostní spravedlnosti, a že tam, kde jde o finanční nutnosti obce nebo okresu, užije se obdobně zásady rovnosti všech státních občanů, i pokud půjde o samosprávné svazky. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

V právech, která udělujeme nejvyšším vládním úřadům, jdeme příliš daleko a zvláště daleko v §u 11, čl. III, kde je řeč o tom, jak obce nebo okresy mohou uzavírati nové půjčky. Tu jsou uvedena četná omezení, která mají obcím znemožniti uzavření nových půjček, t. j. je docela přesně uvedeno, za jakých podmínek může obec uzavříti novou půjčku a za jakých podmínek může tedy zvětšiti břímě svých úroků a umořování. A pak přichází druhý odstavec těchto ustanovení v §u 11, v němž se ministerstvu vnitra a ministerstvu financí po vyslechnutí zemského výboru uděluje právo celý tento první odstavec prostě zvrátiti. Praví se tam ovšem "ve výjimečných případech", ale kdekoliv jde na př. o stavbu pro veřejné účely, může býti taková půjčka poskytnuta i tehdy, když byla hranice překročena a když všechny dosavadní úroky a umořování nové půjčky nejsou hrazeny obecním rozpočtem. To je jistě výjimka dalekosáhlá. Považuji ji, pokud se mne týká, za zbytečnou, a považuji za chybu osnovy, když v jednom odstavci ustanovuje samosprávu obcí a v dalším odstavci ji zase obětuje, neboť vybavuje nejvyšší státní úřady takovými daleko sahajícími právy.

Ale to jest již jednou tendence našeho zákonodárství, že vše přenáší na vysokou byrokracii. Ovšem se při přenášení práv na byrokracii nepomýšlelo na to, aby této byrokracii byly uloženy také příslušné povinnosti. Stále ještě nemáme zákona o odpovědnosti úřadů vůči státním občanům, ačkoliv příslušný návrh leží již asi 6 let v zásuvce, a také nemáme ustanovení o odpovědnosti činitele nějakého úřadu vůči státnímu občanu za slib, jak se může státi při určitých vzájemných dohodách, při dohodách, jaké zase nalézáme v novém návrhu automobilového zákona. Když se ukáže, že tohoto slibu nemůže úředník dodržeti, ani on ani nadřízený úřad, nemusí se z toho vyvozovati ani nejmenší důsledek. Vše, co platí pro každého státního občana, pro každého člověka, že musí také dodržeti, když něco v obchodním životě slíbil, jest pro naše úřady prostě zbaveno účinnosti, zatím co já pro svou osobu musím nésti důsledky, když ne dodržím svého slibu, jak jest zásadou veřejného života. Když úředník obchodníku při dohodě mezi státem a podnikatelem něco slíbí a nemůže to dodržeti, stačí, když prostě řekne: "Já nic, já muzikant", a věc jest vyřízena. To jsou nevýhody takového zákonodárství, které nepřihlíží k tomu, že při vybavování úřadu dalekosáhlými právy musí také na druhé straně utvořiti souvztažný pojem ve prospěch státních občanů. Jisté myšlenky, které jsou v zákoně vysloveny, jsou nepochybně úplně správné a zasluhují uvítání. Jednu z nejvítanějších myšlenek spatřuji v tom, že se nyní zřizuje tento fond, z něhož mají samosprávné svazky dostávati příspěvky, aby své finance uvedly do rovnováhy. Míním zde fond 202 mil. Kč a ustanovení, která směřují k tomu, že kuratoria jménem obcí a okresů zahájí jednání s peněžními ústavy a budou působiti k tomu, aby krátkodobé půjčky byly proměněny v dlouhodobé a aby se snížilo úrokové břemeno a umořování.

Nevidím v tom jen prostředek, jímž by se aspoň poněkud přispělo k sanaci samosprávných sborů, nýbrž také prostředek, který může míti velký význam pro celé naše hospodářství proto, že se sníží úroky a umořování. Neboť pokračující zlevňování kapitálu považuji za jeden z nejdůležitějších prostředků ke zlepšení našeho hospodářského postavení. Stačí jen, když si představím, co by to znamenalo, kdyby se podařilo snížiti hypoteční úrokovou míru na př. o 1 1/2%. Jistý statistik zvučného jména nedávno vypočítal, že by snížení hypoteční úrokové míry o 1 1/2% znamenalo tolik, jako když nájemné stoupne o 1%. Mně jde méně o to, aby příjmy majetníků domů z nájemného byly zvýšeny o 1%, nýbrž táži se, co by to znamenalo, kdyby se nájemné mohlo snížiti o přiměřenou částku, totiž o částku, která odpovídá 1% úhrnného nájemného; a pokud jde o snížení hypoteční úrokové míry, dovedou o tom vyprávěti právě ti, kdož působí ve sborech, kde jsou budovy, které jsou od 85 do 90% hypotečně zatíženy. Co by se zde dalo vykonati s hypoteční úrokovou mírou o 1 1/2% nižší hlavně pro chudé nájemníky, kteří dnes shánějí nájemné jen s ohromnými těžkostmi, jest zřejmé. Obce trpí velice tím, že musí pečovati o své chudé, pro které vystavěly obecní domy s vysokými hypotékami. Dnes mají obce ve svých rozpočtech ohromný schodek, poněvadž tito nájemníci mohou pro nezaměstnanost platiti nájemné jen v nepatrné míře.

Tato myšlenka jest tedy úplně správná, stejně jako myšlenka, že obce musí usilovati vyčerpati všechny dávkové možnosti, které jsou v jejich oboru působnosti, a rovněž správná jest myšlenka, že zemský výbor nemusí naléhati, aby obce také skutečně zavedly prostě všechny dávky, které jsou mechanicky možné, nýbrž jen takové, které jsou v dané obci účelné a vhodné.

Naopak zdá se mi méně správným ustanovením, že nejvyšší mez, která r. 1927 byla u obcí určena na 350%, lze za jistých podmínek překročiti o dalších 50%. V dubnu 1927 nebylo v důvodové správě k tehdejšímu zákonu nejen nic o nějakém dalším zvýšení přirážek, nýbrž výslovně se tam ustanovuje jako kýžený cíl další snížení přirážek. Můžete mi ovšem odpověděti, že se od r. 1927 mnoho změnilo, že zatím v hospodářství nastalo neobyčejně mnoho věcí, které nebylo lze předvídati. Než přes to měli jsme se spokojiti s nejvyšší mezí z r. 1927 a nebrati dnes jednou rukou to, co jsme kdysi druhou rukou dali k uklidnění hospodářství. Omezení nejvyšší hranicí bylo neobyčejně nutné a zvýšení možnosti ukládati přirážky skrývá v sobě při nedostatku únosnosti a výkonnosti obcí přece jen mnohé nebezpečí. Živnosti a průmysl nejsou v četných oblastech dnes prostě s to, aby vzaly na sebe třebas jen nepatrné břímě a když dnes, byť třebas za jistých podmínek, dopouštíme zvýšení o 50%, lžeme si zase jednou do vlastní kapsy; budeme přirážky předepisovati, ale nebudeme je moci vybírati. Německým územím, která jsou zvlášť těžce postižena krisí, hrozí zvláštní nebezpečí, že podniky, které ještě aspoň omezenému počtu dělníků dávaly chléb, pod nátlakem zvýšených přirážek prostě v příslušných obcích a okresech sbalí své stany a přestěhují se do oblastí, které tak velice netrpí nezaměstnaností a kde jsou podniky také osvobozeny od možnosti, že přirážky budou dále zvyšovány. Ovšem: velké podniky s velkými investicemi nebudou se moci jen tak beze všeho přestěhovati na př. ze severu na jih, ale jsou četné drobné podniky, i živnostenské provozovny, u nichž přesídlení nemá tak velkého významu.

Návrh, aby se nedopustila další možnost zvyšovati přirážky, většina rozpočtového výboru, který v této věci skutečně velmi horlivě pracoval a naprosto neprojednával tuto věc paušálně a formálně, zamítla.

Těší mne, že mohu konstatovati, že se několika ustanoveními poskytuje možnost pečovati o lázeňská místa. Pochybuji, zdali s tím stačíme, octneme se před situací, že budeme musiti našim velkým lázeňským místům, která mají ohromný význam pro náš cizinecký ruch a zvláště pro opatřování devis státu, pomoci bohužel zvláštními opatřeními, neboť i letos se v cizineckém ruchu poměry tak přiostřují, že bohužel není zvláštní naděje, aby se finance lázeňských míst rychle a vydatně zlepšily. Ale nebudeme moci přestati ani na tomto zákoně k ozdravění obecních financí. Poukazuji na souvislost obecních financí se státními. V některých vrstvách si zvykli sypati popel na hlavu samosprávných svazků, říkali, že samosprávné svazky hospodařily lehkomyslně a samy si zavinily svou bídu. To souhlasí u některých obcí, které byly zvlášť velkorysé a domnívaly se, že tučná léta konjunktury budou trvati věčně. Ale u většiny obcí to nesouhlasí. Byly do tohoto víru strženy nikoliv v nepatrné míře mechanismem ukládání a vybírání daní. Státní daně byly předpisovány tak pozdě, že obce nejen nemohly dostati v čas přirážky, nýbrž že zatím to, co se snad ještě v dobrých letech bylo mohlo vybrati, bylo spotřebováno pro špatnou konjunkturu, pro krisové poměry. Daně se musily odpisovati, sestavené rozpočty utrpěly liknavostí státu. Obce byly tedy obětmi liknavosti státní finanční správy, která zase byla zcela neobyčejně brzděna při provádění svých úkolů někdejším rozvržením dávky z majetku.

Nyní se tážeme: Dospějeme v nejbližší době ke zlepšení řízení při vyměřování daní? Slyšeli jsme, že bylo 1200 železničních úředníků přiděleno berním úřadům, že v poslední době byli přijati noví berní úředníci a že finanční úřady stále zvětšují svůj personál. To jistě způsobí určité urychlení řízení, ale nepomůže to dotud, dokud nedospějeme ke sjednocení a racionalisaci daňového řízení samého a neuvědomíme si, jaká marnotratnost to jest, že ke každému přiznání k dani důchodové a k dani výdělkové potřebujeme jednoho úředníka na několik hodin. Jest možno to zracionalisovati, a to provedlo Rakousko již před dvěma lety.

Racionalisací jest paušalování, které jsme také zavedli, paušalování fázové a účelné. Ovšem jak to u nás vypadá? Poplatník je zaplatí často tím, že musí platiti mnohem větší daň z obratu, než kdyby nebyla paušalována. To jde tak daleko, že paušalovaná daň z obratu u posledních poplatníků činí dvakrát tolik, než by činila daň nepaušalovaná. Poplatník zaplatí úsporu úřadů zvýšenou daní. To jest pochybený systém. Druhá možnost spočívá v t. zv. směrnicích. Máme také takové směrnice pro berní úřady, jak mají postupovati při ukládání daně důchodové a daně výdělkové. To jsou však jen vnitřní pomůcky berních správ. V Rakousku se však postupuje tak, že se dnes veřejně oznamují směrnice pro daň důchodovou a výdělkovou, a kdo se s nimi spokojí, zaplatí podle těchto předpisů jistou daň a další řízení se nekoná. Podle těchto směrnic můžeme tedy, když nenastanou větší změny, u určitých druhů podniků, kde lze předvídati stejnoměrný vývoj - a to jest u řady takových drobných a středních podniků - daň důchodovou a výdělkovou stejnoměrně uložiti na celá léta. Ví se napřed, že nebude námitek, uspoří se čas, risiko zpomaleného vybírání a velmi mnoho jiných třenic.

Další systém, jejž bychom velice doporučovali, jest systém daňových příkazů. Záleží v tom, že berní úřad prostě doručí poplatníkovi daňový příkaz. To ovšem předpokládá také takové veřejně vyhlášené směrnice. I to bylo v Rakousku s velkým úspěchem zavedeno. Poplatník dostane daňový příkaz a může nyní buď zaplatiti svou daň podle příkazu, pak není daňové výhrady, nahlížení do knih a všech pomůcek předepsaných našimi daňovými zákony, nebo - může si vybrati - podá námitku a tím převzal na sebe celou tahanici berního řízení. V Rakousku to vedlo k tomu, že z osob, které dostaly daňový příkaz, čtyři pětiny se zříkají námitek, že zbývá tedy jen pětina osob, které podávají odvolání, které se brání příkazu. Ale ovšem má tento systém jen tehdy úspěch - který, jak bylo přiznáno, se příčí zásadě individuality, která jest základem naší daně důchodové a výdělkové - když se daňová sazba nebéře příliš vysoká, stát se musí spokojiti s jistou mírou zdanění, ale má výhodu, že se daně rychle vybírají, že se nepodávají odvolání a že nedochází ke strašnému boji, jak se dnes vede u nás mezi zdaňujícím a poplatníkem. Těchto třecích ploch není. Jaký význam má nyní tak zjednodušený daňový systém pro obecní finance, nemusím snad po svých vývodech dále vykládati.

Další věcí, o které by se velice mělo uvažovati, jest, aby byly zaměstnány podniky při veřejných investicích. Musíme provésti ohromnou spoustu veřejných investic. O tom není sporu, zvláště pro toho, který se stará, co se děje v cizině, při čemž označuji jako cizinu také Čínu a prosím vás, abyste se starali o to, co se v posledních letech udělalo v oboru silničních staveb v provincii hongkongské, která jest tak veliká jako Německo. Musíme mnoho vykonati ve stavbě silnic, v elektrisaci, poněvadž jsme ještě nezapojili do elektrisace tisíce obcí, ačkoliv jsme do ní nastrkali ohromné investice. Když se tedy sejdou podnikatelé, kteří vezmou na sebe takové investice částečně z vlastních prostředků, částečně z cizozemských úvěrů, když podávají takové plány, má stát učiniti vše, aby podporoval tuto soukromou iniciativu, která zasahuje ve všeobecném zájmu. I tato iniciativa by konec konců prospěla našim samosprávným svazkům. (Posl. Kremser [německy]: Nebo by je ještě více zadlužila!) Jde o to, je-li to produktivní nebo neproduktivní investice. (Posl. Kremser [německy]: Musíte se podívati, kolik obcí nemá elektrického světla! Není jich tolik v Čechách, jak se domníváte!) Jděte jednou na východ, čím dále na východ, tím větší jest počet nepřipojených obcí.

Ale to jest risiko podnikatelů. Podnikatel.. (Posl. Kremser [německy]: Nikoliv, obcí!) Nikoliv risiko obcí. (Posl. Kremser [německy]: Při elektrisaci jest to risiko obcí!) Jen tehdy, když risiko na sebe vezmou.

Tak jest v tomto oboru ještě mnoho práce, ale stále si musíme uvědomovati, že musíme zachovávati jistou míru tam, kde hodláme omezovati iniciativu toho, kdo by rád ještě něco podnikal. Nesmíme také zapomínati, jak úzce dnes spolu souvisí politické a hospodářské zjevy. Jen si nic nenamlouvejme! Mnohé z těchto politických zjevů, které dnes vidíme, které se vyvíjejí před našima očima, musíme považovati za neblahé zjevy, neblahé zvláště také z hlediska demokratického vývoje státu a za následek hospodářské bídy. Lidé nemají celá léta co jísti, nevědí, budou-li míti zítra ještě střechu nad hlavou, jsou nespokojeni a ochotni připisovati všechnu vinu politickým poměrům. Zvláště nebezpečné jest to pro mládež, z níž se dnes skládá tak velká část nezaměstnaných, která si zvykla pobíhati kolem bez zaměstnání a spílati starým, kteří tento svět tak špatně zařídili.

Hodláme nyní do jisté míry změniti i své politické poměry. Celé týdny se mluví, že stojíme před změnou volební reformy a že má býti vydán zákon o registraci stran a zákon o kvorum, tedy zákony, které velmi hluboce zasahují do života každého státního občana. Ale neslyšíme nic, že by se zamýšlelo postaviti na jiný základ druhou komoru, senát, po zkušenostech, které byly s touto komorou získány, takže by se tato komora, která má přece velmi mnoho práce schopných a k práci ochotných lidí, proměnila v něco jiného než v pouhý přívěsek, aby ji obyvatelstvo nepovažovalo za zbytečné příživnické zatížení. A neděláme ani nic, abychom zrušili vázané volební listiny, které ze "svrchovaného voliče", jemuž za krátko budeme dělati poklony, dělají prostě předmět stranických kanceláří. Předkládají se mu kandidátní listiny, v nichž nesmí nic měniti ani v pořadí navržených kandidátů. "Ryc nebo nic!' se mu říká a dělá se z něho nula. Jistě mají všechny změny jasné a stinné stránky podle toho, s které strany se na ně hledí. Ale demokratická ústava má úkol a povinnost vybrati z masy obyvatelstva pro zákonodárství a správu to nejlepší. Ale my si slepě nevšímáme vad našich volebních zákonů. Účelem registrace stran a zákona o kvorum není přece nic jiného, než zajistiti nynější strany proti nově povstalé konkurenci. Jsme asi 2 měsíce před novými volbami a přece stále ještě neleží na stolech sněmovny takové pronikavé zákony jako o registraci stran a o kvorum, ačkoliv zde měly ležeti již čtyři neděle. Neboť nejde o to, zdali od 8 do 10 o nich rozhodne koaliční výbor, od 10 do 12 subkomitét a od 12 do 2 ústavně-právní výbor, nýbrž tyto zákony, které se hluboce dotýkají každého jednotlivého státního občana - to jest aspoň naše povinnost - musí býti pro všechny státní občany náležitě upraveny a oni musí býti nějak přibráni k rozhodování. Ale tak promrskáme asi tyto oba zákony za několik dní rychlíkovým tempem. Budeme se sami obelhávati, nemluvě již vůbec o národech, budeme-li říkati, že jsme zlepšili svůj demokratický aparát. Nechci předbíhati zákonu, vždyť jsem jej vůbec ještě ani neviděl a nevím, co v něm bude. Ale proti čemu se bráním, jest, že se ku projednání této osnovy neposkytne již napřed tolik času, kolik jest právě zapotřebí při tak důležitých zákonech, při nichž se od lidu žádá, aby je pak při volbách prováděl.

Pánové! Politické a hospodářské poměry po mnohé stránce spolu souvisí. Naše hospodářství stojí dnes na stanovisku, aby monopoly byly zostřeny a celý aparát stále více zbyrokratisován. Vezměme na př. naši tabákovou režii. Tabákový monopol jest přece jistě ještě jeden z nejlépe pracujících monopolů. Příjmy ovšem rok od roku klesají, co si většinou lze vysvětliti zmenšující se kupní silou obyvatelstva. Ale podívejte se jednou, jak tabáková režie pracuje! Táži se vás, pánové: Jest mezi vámi třeba jen jediný, který by znal byť jen 1/4 výrobků, které tabáková režie uvádí na trh? A přece se každou chvíli vydávají nové druhy doutníků a cigaret, ale stále s vyloučením veřejnosti. Tabáková režie nemá na rozdíl od Rakouska ani ponětí, co znamená reklama a jak se nový výrobek reklamou přiblíží obyvatelstvu. U nás vidíme jen rozšiřování monopolů, další byrokratisování. Prosím, snad to dnes souvisí s myšlenkou plánovitého hospodářství, ale tento pojem plánovitého hospodářství není ještě naprosto podrobně vypracován a bude se o něm ještě mnoho jednati. Člověk může plánovitě hospodařiti a nemusí při tom prostě ničiti hospodářství zbyrokratisováním. To jest jeden z hlavních problémů, před nimiž dnes stojíme, a budeme-li dále pokračovati na této čáře zbyrokratisování hospodářství a zmonopolisování, při čemž prostě úhrn státních občanů musí ručiti za ztráty určité vrstvy státních občanů, nebudeme se pohybovati vzhůru, nýbrž dolů. Ale dnes jest naším úkolem starati se všemožně o to, aby se především oživením vývozu opatřil lidem chléb a práce a nikoliv snad aby se zlepšovala úroveň jediné třídy a vrstvy, nýbrž aby se zvýšila pokleslá všeobecná úroveň, aby občané tohoto státu bylo spokojeni. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i projednávání pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu obdržel na dnešní den posl. Nitsch.

nemocí na dnešek posl. dr Rosche.

Lékařské vysvědčení předložil poslanec Bródy.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Windirsche za posl. Platzera.

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 28. března 1935, č. j. 6156/35 m. r., vládní nařízení ze dne 8. března 1935, č. 39 Sb. z. a n., kterým se doplňuje vládní nařízení ze dne 22. prosince 1934, č. 272 Sb. z. a n., o slevě pachtovného pro sklizňový rok 1934 v okresích zvlášť těžce postižených neúrodou - přikázáno výborům zemědělskému a ústavně-právnímu.

posl. Jurnečkové-Vorlové, Zeminové:

ministru školství a nár. osvěty ve věci prodeje pozemků Konventu Řádu Dominikánů v Braníku a v Řevnicích jejich právním zástupcem dr Pavlem Parkusem, advokátem v Praze (č. D 1468-III),

ministru spravedlnosti v téže věci (č. D 1471-III).

Místopředseda Roudnický sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby příští schůze se konala v pátek dne 29. března 1935 v 11 hod. dopol. s

1 až 8. Nevyřízené odstavce pořadu této schůze, mimo odst. 4.

9. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. trest. soudu v Brně v trest. věci posl. Jurana (tisk 2802).

10. Zpráva výboru imunitního o žádosti vrch. stát. zastupitelství v Košicích v trest. věci posl. Hrubého (tisk 2878).

11. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Č. Budějovicích v trest. věci posl. Chmelíka (tisk 2879).

12. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Jihlavě v trest. věci posl. Novotného (tisk 2880).

13. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě v trest. věci posl. Hrubého (tisk 2881).

14. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě v trest. věci posl. Hrušovského (tisk 2883).

15. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě v trest. věci posl. Siváka (tisk 2885).

16. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě v trest. věci posl. Siváka (tisk 2886).

17. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě v trest. věci posl. Śliwky (tisk 2616).

18. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Chebu v trest. věci posl. inž. Kalliny (tisk 2621).

19. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě v trest. věci posl. Śliwky (tisk 2634).

20. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zastupiteľstva v Bratislave v trest. veci posl. dr Jabloniczkého (tisk 2664).