V této osnově je předmětem obav též právní postavení zákonem navrhovaného kuratoria oproti obci. Jedná se zde zejména o to, aby obce nebyly pod kuratelou instituce, ve které přesto, že většinu tam budou míti zástupcové zemského výboru a vlády, jistě uplatní se vliv zástupců bankovních a těžkého kapitálu měrou značnou, ne na prospěch samosprávy. Zejména je nutno, aby eventuální stanovení příspěvků, ku kterým obce budou přidrženy, stanovil po slyšení obce a kuratoria zemský výbor, ale aby rozhodování nebylo ponecháno úplně kuratoriu samému v žádném případě, nedojde-li ke shodě mezi kuratoriem a dotyčnou obcí. Obce mají zájem, aby svrchovaným nad nimi byl zemský výbor, ministerstvo vnitra, ale nikdo jiný. Též vymáhání příspěvků pro kuratorium ať se provádí podle nařízení zemského výboru, nikoliv na pouhou žádost kuratoria finančním úřadem II. stolice zabavením přirážek. Pokud se dále týká moravskoslezských obcí a měst žádáme, aby zbaveny byly tyto obce povinnosti přispívati 23% daňové základny a školním paušálem na platy učitelské. Obce v zemi České této povinnosti nemají. Jde zde o příspěvek na vydání povahy tak obecné a veřejné, že obec jako taková neměla by míti s tím nic společného. Obce jsou dále zatíženy vysokými náklady věcnými na školství. Taktéž žádáme, aby příspěvek tento nemusily platit obce úplně nesoběstačné.

Má-li samospráva splnit své poslání, a důležitost jejího poslání je prokázána a obecně uznávána, je nutno, aby její finance byly postaveny na zdravý základ, aby přestal systém hospodaření na dluh a ze dne na den. Jaká je samospráva, takoví jsou konec konců i občané. Nelze připustit, aby ve finančním hospodaření samosprávy byly principy rozvratu, které působí zhoubně i na občanství svou morální reflexí. Samospráva je školou demokracie. Samospráva vykonala pro stát velmi mnoho v minulosti, i ve změněných poměrech v budoucnosti její úkoly jsou veliké a dalekosáhlé. Je třeba věnovat tomuto úseku veřejné správy zaslouženou pozornost a vybavit ji řádně vším, co nezbytně pro zdravý vývoj potřebuje. Prosím slavnou sněmovnu, aby této na výsost závažné osnově zákona věnovala plné porozumění a osnovu zákona odhlasovala tak, aby splnil poslání a zabezpečil samosprávu, jak je nezbytno v zájmu obecném, v zájmu státu a jeho občanstva. Zdravá samospráva, zdravý i stát. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Eckert.

Posl. Eckert (německy): Slavná sněmovno! Má-li býti veškeré hospodářství státu zdravé, musí především jeho samospráva státi na zdravé půdě. Dnešní hospodářství samosprávných svazků, vybudované většinou na dělání dluhů, nedá se příště udržeti a vyžaduje pronikavé úpravy, poněvadž samosprávné svazky, jejichž dluhy dosáhly již výše daleko přes 11 miliard Kč, nemohou je za dnešních krisových poměrů vlastní silou uhraditi. Uznávám tedy úsilí, aby byly upraveny finančně hospodářské poměry samosprávných svazků. Jest toho zapotřebí jak z hlediska udržení činnosti těchto svazků, tak i podle základní myšlenky, aby velká skupina veřejných zadavatelů byla co možno zase brzy včleněna do hospodářství jako taková.

Když se r. 1927 provedla zásadní reforma finančního hospodářství samosprávných svazků, byl každý rozumný člověk pevně přesvědčen, že to s výdajovým hospodářstvím do té chvíle obvyklým dále nepůjde, poněvadž zatížení přirážkami daní přirážkám podrobených nedalo se již snésti, ba dokonce ohrožovalo hospodářství. I ministerstvo financí, jak vysvítá z důvodové zprávy, souhlasilo s tímto míněním, což způsobilo, že zákon č. 77/1927 Sb. z. a n. přirážky omezil. Tento zákon určil jako normální sazbu přirážek pro okresy 110% a pro obce 200%. Za předpokladu, že peníze vybírané podle obecních nebo okresních přirážkových sazeb nestačí ještě k úplné úhradě úroků a splátek dluhů, platně uzavřených obcemi neb okresem do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti, mohly býti tyto sazby přirážek se schválením dohlédacího úřadu ustanoveny pro obce na 300%, pro okresy na 150%. R. 1930 byla tato ustanovení o nejvyšší mezi novelována již s účinností od r. 1931, a sice byly za přípustné prohlášeny normální sazby obecních přirážek až do 350%, aniž byla pro toto zvýšení uložena nějaká omezení kromě požadovaného schválení rozpočtu dohlédacím úřadem a případně požadované kvalifikované většiny.

Podle nynějšího návrhu má nyní jako normální nejvyšší mez býti určena sazba 350%, při čemž zvýšení přirážek přes 300% jest již vázáno podmínkou, že se zřetelem na místní poměry obec vybírá účelné a vhodné dávky a poplatky, jak je předpisují vzorná pravidla. Při tom dlužno konstatovati, že nebyl vytčen požadavek, aby se vybíraly nejvyšší sazby, nebo požadavek, aby se vybíraly všechny dávky, o nichž se zmiňují vzorná pravidla, což nepochybně lépe odpovídá potřebám hospodářství jednotlivých samosprávných svazků, než kdyby byly bývaly ustanoveny tyto požadavky, jak se původně zamýšlelo. Ale kdyby se i s 350% přirážkami nezískala plná úhrada, prohlašuje se podle tohoto návrhu za přípustné, že jak okresy, tak i obce mohou vybírati dalších 50% přirážek, těch se však musí užíti k umoření a zúročení dluhů. Pro zmíněné zvýšení přirážkové sazby se ovšem vyžaduje tříčtvrtinová většina příslušného samosprávného svazku, ale může je naříditi i dohlédací úřad.

Těmito ustanoveními se tedy určují nejvyšší možné sazby přirážek pro obce na 400% a pro okresy na 200%. Zmíněné omezení, že se přirážky přes 300% smějí vybírati jen tehdy, když se již předpisují dávky, které se mají vybírati podle vzorných pravidel, jest sice pro samosprávu proti dosavadnímu zákonitému stavu zhoršením, ale nesmí se přece z hlediska stejnoměrného zatížení podnikatelů tak beze všeho zamítati. Těmito opatřeními jsou obce nuceny hraditi své potřeby z peněz, které samy předpisují a vybírají, čímž, jelikož se vybírání děje přímo, jest jednak zájem poplatníků o obecní hospodářství a tím pak jejich bdělost stále probouzena a jednak se budou poplatky a dávky, které dosud nalézáme jen u finančně slabých obcí, vybírati všeobecně. Mimoto se tím snad přispěje k ozdravění obecního hospodářství potud, že obce mohou tyto částky ihned zachytiti, zatím co nynější soustava přepočítávání přirážek skrývá v sobě ohromnou nejistotu a několikrát způsobila, že se peníze musely vraceti státní pokladně.

Když jsem se zmínil o nejistotě ve vypočítávání, rád bych ihned předeslal, že považuji za nezbytně nutné, aby se soustava vypočítávání přirážek vybíraných k výnosovým daním co nejrychleji změnila. Podle dosavadních ustanovení nutno před uplynutím běžného hospodářského roku dáti do pořádku rozpočet na nejbližší hospodářský rok. V tomto následujícím hospodářském roku smí se hospodařiti jen v mezích tohoto rozpočtu a musí se k tomu užívati peněz, které zatímně byly dány k disposici jako záloha na účet. S jakými částkami může příslušný samosprávný svazek počítati v novém hospodářském období, může se přibližně dověděti nejdříve na podzim téhož hospodářského období, poněvadž se teprve v této době mohou oznámiti daňové předpisy za hospodářské období, které již ze tří čtvrtin uplynulo. Nové hospodářské období samosprávných svazků tedy uplyne, než vůbec byly s to, aby si přibližně opatřily spolehlivé kalkulační základy pro své rozpočty. Prakticky ukázáno jest dnes tomu tak, že na př. r. 1934 musil býti udělán rozpočet na rok 1935, za kteréžto období mohou býti definitivně předepsány daně teprve r. 1936, takže definitivní vyúčtování hospodářského roku 1935 může se skutečně provésti teprve v první polovici r. 1937.

Tato fakta dokazují, že není možno řádně hospodařiti, zvláště když ještě potom zpravidla nastávají podstatné rozpory, že nelze vymoci všech vyměřených a předepsaných daní a že se mimoto podané opravné prostředky proti daňovým předpisům vyřizují teprve po letech. Tato skutečnost se uznává i v této osnově zákona, v §u 12, odst. 2. Má-li v rozpočtovém hospodářství samosprávných svazků nastati jen přibližná úleva proti dnešnímu zmatku, měla by se aspoň dodržeti zásada, že k výnosovým daním dlužno připočísti přirážkové sazby, které byly usneseny pro příslušný rok, v němž normálně mají býti předepsány.

Jistě nelze popírati, že zamýšleným zvýšením přirážek a dalším využitím dávek, které se mají vybírati podle vzorných pravidel, podle ustanovení, o nichž jest dále řeč, ukládají se občanům platícím přirážky nová břemena, ačkoliv tato skupina poplatníků, zvláště pokud jde o obchodníky a živnostníky, již dnes těžce sténá pod nynějšími daňovými břemeny.

Teoreticky by se dal přece očekávati určitý výsledek od zvýšení přirážkové sazby. Ale prakticky lze jistě očekávati jen málo, poněvadž příjmy samosprávných svazků se jistě sotva dají zvýšiti s konečným výsledkem. Zvýšení nejvyšší meze s 350% na 400% znamená pro obec zvýšení o 4˙2% původní sazby. Postaví-li se proti předpisu všeobecné daně výdělkové na r. 1930 v částce 85,426.000 Kč příjem z výdělkové daně za r. 1933, jak jej vykazuje státní závěrečný účet, to jest 68,822.000 Kč, při čemž mám zato, že placení odpovídá asi předpisům 1 daňového roku, jest z toho zřejmý pokles přirážkové základny o 19%. U zvláštní daně výdělkové jest při tomto výpočtu (88,547.000 Kč k 85,184.000 Kč) pokles o 3˙5%. Jest jasné, že v tom jest jakási mez přesnosti, že "předpis" jednoho roku srovnán s "placením" druhého roku vykazuje odchylky, neboť podle poslední účetní uzávěrky za rok 1933 jest vykázán pouze předpis všeobecné daně výdělkové v částce 53,514.000 Kč a zvláštní daně výdělkové v částce 54,888.000 Kč, zatím co rozpočet na rok 1933 vykazoval v prvním případě ještě 70 mil Kč a v druhém případě ještě 80 mil. Kč. Již z těchto srovnání vysvítá, že zvýšení přirážek nelze se domáhati jako rozhodujícího léčebného prostředku. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Nyní se tážeme, zdali vrstvy, o které jde jako o platitele vyšších přirážek, a zvláště obchodníci a živnostníci jsou s to, aby za dnešních poměrů snesli takové vyšší zatížení. Zamýšlená opatření nesmí přesahovati hranici hospodářské výkonnosti poplatníků, neboť by jinak mohl nastati právě opak sanace samosprávných svazků. Vždyť jest všeobecně známo, že zatížení živností a obchodu a také průmyslu daněmi a veřejnými dávkami jest tak vysoké, že se většina těchto podnikatelů již zhroutila a další existence velké části zbytku jest těžce ohrožena.

Při této příležitosti dlužno ukázati i na to, že se již při dřívější zákonné úpravě této věci uvažovalo, jaký účinek bude míti poměr poplatnosti podle nové úpravy daňovou reformou proti poměrům před daňovou reformou. Neboť při ní samo ministerstvo financí prohlásilo, že reforma jest potřebná, poněvadž prý tehdejší zatížení jest překážkou dalšího vývoje drobných a středních podniků v republice.

Když se tedy podle původního zákona č. 77/1927 Sb. z. a n. platilo na všeobecné dani výdělkové při čistém výnosu asi od 180 až 200.000 Kč méně proti stavu před reformou, po novelisaci z r. 1930 bylo tomu tak již jen při čistém výnosu asi do 100.000 Kč. Ale když se nyní znovu zvýší nejvyšší mez, stane se to, že tato hranice klesne asi na 40.000 Kč, to znamená, že již při čistém výnosu asi 40.000 Kč bude se musiti na daních a dávkách platiti více, než se musilo platiti při stejném výnosu před rokem 1927, tedy před daňovou reformou.

Při této příležitosti dlužno velmi důrazně ukázati, že to na dlouhou dobu zůstane vadou tohoto zákona, aniž jest známo, jaký účinek budou míti při provádění změn zde navrhovaných změny zamýšlené v oboru přímých daní podle zákona č. 76/1927 Sb. z. a n.

V této souvislosti byl by jistě oprávněn požadavek, aby opatření učiněná tímto zákonem byla časově omezena. Když se dnes v době krise vytýká zákonu z r. 1927, že nejen nevyšel vstříc tehdejším konjunkturním poměrům a nevyhovoval časovému vývoji, lze nynějšímu návrhu právě tak dobře vytýkati, že vyhovuje jen poměrům v krisi, a že, až se zlepší hospodářská situace, nebude více vyhovovati. Kdyby se proti takové námitce chtělo zase namítati, že se při změně hospodářských poměrů může také provésti změna těchto předpisů zákonodárnou cestou, pak jsme jistě, mluvíce s hlediska živnostenského a obchodnického stavu, oprávněni ukázati, že docela bude záležeti na tom, jak bude v takové pozdější chvíli složena vládní koalice a dá-li se taková novelisace provésti či nikoliv.

Řídíce se těmito úvahami, máme tedy největší pochybnosti o této osnově, poněvadž nemůžeme věřiti, že by tímto druhem předpisů, jak jsou v této osnově ustanoveny, a pouze zvýšením přirážek bylo možno provésti vyvazení z dluhů samosprávných svazků. Snad by bylo přece bývalo správnější zabývati se otázkou, aby se provedl důkladný převrat v odvádění přirážek samosprávným svazkům v tom smyslu, že by se byl podle statistického materiálu podrobil přirážkám příjem, při čemž by ovšem drobné příjmy musily býti od daně osvobozeny.

Předložená osnova zabývá se v čl. II předpisy o dozoru nad hospodařením okresů a obcí a podrobuje okresní města nebo města, mající přes 5.000 obyvatelů, revisi zemského výboru, který se také opravňuje kdykoliv revidovati hospodaření jiných obcí. Revisi zemského výboru se podrobuje také hospodaření okresů.

Zvláštní pozornosti zasluhuje odst. 3 §u 1, čl. II, který ustanovuje, že zemský výbor jako úřad dohlédací má býti oprávněn po slyšení okresu nebo obce naříditi opatření k odstranění závad s hlediska účelného hospodaření, zejména též za účelem zlepšení podniku po stránce ekonomické. Jako sankce za neuposlechnutí takového rozkazu jest příslušný svazek vyloučen ze státních přídělů a zemských příspěvků.

Teoreticky by se snad nedalo nic namítati proti takovému opatření. Ale prakticky nás musí udiviti, když se místu vůbec neobeznámenému s místními poměry poskytuje nařizovací právo nebo právo ustanovovati, kdo má účet zaplatiti, když se taková opatření zvrhají v opak toho, co jimi mělo býti dosaženo.

Zkušenosti učiněné v době od r. 1927 až do r. 1930, tedy za účinnosti původního znění zákona č. 77/1927 Sb. z. a n. se schválením dohlédacího úřadu a se spojeným s tím právem dohlédacího úřadu prováděti změny, připouštějí zde jistě rozličné oprávněné pochybnosti. Výtka tohoto ustanovení nebo poukaz na to, že chybí ustanovení o ručení, jest tím spíše odůvodněný, že přece tato opatření dohlédacího úřadu postihnou zpravidla jen finančně slabé obce, které by těžce snesly další zatížení takovými opatřeními. Považuji za nezbytně žádoucí, aby se tam vložilo aspoň odvolací právo příslušného svazku s odkladným účinkem, spojené s ustanovením, že sankce odst. 4 §u 1, čl. II smějí býti užity teprve po provedení takového práva.

Jak jsem se zmínil již v úvodu, činí dluhy samosprávných svazků přes 11 miliard Kč. Podle důvodové zprávy jest ke zúročení a umoření těchto dluhů zapotřebí přes 950 mil. Kč, a dále se uvádí, že úhrn částek chybících v rozpočtech okresů a obcí, které jsou odkázány na zemský příspěvek, činí 693,208.131 Kč. Na zemských příspěvcích se přiděluje svazkům, které si samy nestačí, k částečné úhradě částky chybící v rozpočtu úhrnem 146,203.914 Kč. Poněvadž tato podpůrná činnost nepostačuje, má se nyní zavésti úprava dluhů pro finančně slabé okresy a obce, při čemž se za takové finančně slabé útvary označují ty, jejichž řádná rozpočtová potřeba není plně uhrazena, třeba že vybírají nejvýše přípustné sazby přirážek. Na úpravu dluhů se pomýšlí v té formě, že zemské fondy, které se mají zříditi, převezmou od samosprávy dlužné závazky, k jejichž zúročení a umoření kromě poskytnutých prostředků mají podle svých sil přispívati i obce, které budou zbaveny břemen.

Co zde vyžaduje přezkoušení, jest poměr mezi příděly zemím a prostředky, které stát na to určuje.

Celý veřejný a hospodářský život v historických zemích trpí finanční krisí samosprávy a jistě by se mělo žádati, aby na př. podíl Čech byl zvýšen na účet Slovenska, neboť jak praví sama důvodová zpráva, má se podílu určeného pro Slovensko užíti tam na účely investiční, poněvadž tam ještě není zapotřebí vyvazovati z dluhů.

Doplnění vyžaduje dále § 4 čl. III, neboť považuji za nezbytně nutné, aby se závěrečný účet zemských fondů, který se má ročně předkládati, předkládal nejen ministerstvu financí a vnitra a nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, nýbrž i Národnímu shromáždění. Národní shromáždění má přece jistě právo žádati výkazu, jak se užilo peněz poskytnutých podle jeho zákonodárných opatření.

Že se musí uplatniti požadavek, aby se přihlíželo k německým spoluobčanům při sestavování kuratorií zemských fondů, jest jistě přirozené a doufám, že se tomuto požadavku vyhoví.

Ve čl. V se ustanovuje, že se ministerstvu financí uděluje právo v dohodě s ministerstvem vnitra zvýšiti nejvyšší hranice dávek vybíraných podle vzorných pravidel, které jsou dnes ustanoveny vládním usnesením nebo nařízením, nebo vůbec schvalovati vzorná pravidla pro nové dávky. Toto právo měla dosud jen vláda. S našeho hlediska musíme však co nejrozhodněji žádati, aby když se již po této stránce zavádí zjednodušení, bylo nutno vyžádati si k takovému opatření aspoň také souhlasu ministerstva obchodu, neboť toto ministerstvo a nikoliv ministerstvo vnitra nebo financí má hájiti zájmy osob postižených takovým opatřením. Přicházíme s tímto požadavkem hlavně také proto, že ministerstvo financí podle svého fiskálního ducha nepřihlíží patřičně k zájmům hospodářství a ani ministerstvo vnitra nemůže snad věnovati svou pozornost tomuto hledisku.

Všeobecně vítáme, že se konečně podniká něco, aby se samosprávné svazky vybavily z dluhů, ale nevěříme, že tento zákon, který vidí výsledek hlavně ve zvýšení přirážek, jest schopen dosíci zamýšleného účelu. Naopak velmi silně o tom pochybujeme, poněvadž se obáváme, že těmito novými břemeny bude hospodářství úplně zničeno. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Mlčoch.

Posl. Mlčoch: Slavná sněmovno! Otázka veřejného hospodářství těsně souvisí s hospodářským životem soukromým a s existencí státu samého. Je nesporno, že základem státu je především jeho hospodářská neodvislost. Každá vláda se má starati, aby bylo spořádané hospodářství státní i veřejné, aby tím byl zabezpečen řádný hospodářský život, pevnost valuty a možnost podnikání. U nás, bohužel, nenalézáme po té stránce dosud pevné a správné linie, neboť od začátku existence naší republiky se v tom směru tápalo, na kterou páku nasaditi naši hospodářskou existenci. Po válce se u nás dělaly pokusy s hospodářstvím monopolním, udržoval se systém státních centrál, který si vyžádal velikých finančních obětí, jdoucích do desítek milionů. Pověstné syndikáty a centrály státní podvázaly úplně hospodářský rozvoj soukromého podnikání a způsobily veliké škody státu tak, že od počátku byl již zadlužen mnoha miliardami Kč. Také dnes nemůžeme ještě říci, že by u nás proces hospodářského vývoje byl ukončen. Vládní režim stále se pokouší o nové systémy hospodářství veřejného a zejména soukromého, a nemůže nalézti tu jedinou správnou cestu, která spočívá v tom, postaviti hospodářství na basi hospodářství soukromopodnikatelského, které je nejzdravějším principem a zaručuje hospodářský, technický i finanční pokrok státu a všeho občanstva.

Je nepopiratelno, že u nás střední stav přesto, že je nejvýznačnější složkou, není dosud uznáván a není také vládním režimem ve své existenci podepřen tak, jak toho zasluhuje on sám i zájem státní. Není státu v celém kulturním světě, v němž střední stav by tvořil tak význačnou složku hospodářskou co do finanční a hospodářské síly i co do početnosti. Právě proto, že u nás je poměrně střední stav daleko silnější, nežli tomu je jinde, nejsou u nás dosud otřesy hospodářské tak hluboké jako v jiných státech, kde více zápasí velký průmysl a velkokapitalism na jedné straně a na druhé straně proletariát o hospodářskou i politickou moc.

Středostavovské podnikání ve svém jádře dává možnost praktického provádění hospodářské demokracie, poněvadž dává nejširším vrstvám lidovým možnost státi se hospodářsky samostatnými a tak distribucí národního majetku, rozdělenou do statisíců jednotlivců, zajišťuje také sociální a politický klid ve státě. Bohužel u nás, zejména v poslední době, tento režim nepřiznává tohoto významu středostavovskému podnikání, zejména živnostenskému, zemědělskému a obchodnímu a nastupuje cestu kolektivního hospodářství státních syndikátů a státních centrál, které skončí na konec všeobecným hospodářským úpadkem.

Má-li stát býti pevný, neodvislý, musí především býti neodvislý a pevný hospodářsky. To znamená, že veřejná břemena musí býti úměrna hospodářské zdatnosti občanstva. Nesmějí přesahovat možnost jeho existence a poplatnosti, nesmějí býti příčinou soustavného hospodářského úpadku podnikatelů a poplatníků.

Bohužel, této stránce hospodářské politiky dosud u nás byla věnována velmi malá péče. Dosud řídili jsme se tím, že poplatnictvo unese všecko. Dosud nebralo se zřetele, zda je možno, aby stát s 15 miliony obyvatelů unesl tak veliká břemena hospodářská, jak tomu je u nás, totiž přes 20 miliard Kč veřejných břemen. Uvážíme-li, že národní důchod občanstva tohoto státu odhaduje se na nějakých 40, 45 miliard Kč, znamená to, že celých 50% důchodu občanstva musí se odvádět veřejné správě a na sociální účely. To je břemeno tak obrovské, že relativně není úměrné hospodářské schopnosti občanstva a daleko přesahuje podobné v jiných státech. Veřejné dluhy u nás dostoupily výše 52 miliard. Z toho činí dluhy samosprávy 12 miliard; úroky a amortisace representují částku přesahující 4 miliardy. Je zřejmé, že tak vysoká veřejná břemena způsobují potom nemožnost naší výrobní a obchodní konkurence a že naše výroba a zboží se následkem těchto břemen nepoměrně zdraží. Je nutno, aby veřejná správa si uvědomila, že nelze tímto způsobem dále pokračovati. Zdálo se, že vládní režim sám přišel již k názoru, že opravdu jsme již u meze daňové schopnosti, zejména u produktivních a obchodnických vrstev. Zatím však, bohužel, se ukazuje opak. Přesto, že v novinách i na schůzích vládních stran slyšeli jsme již po delší dobu, že není možno uvalovati nových břemen na bedra výrobních a obchodních vrstev, že tětiva poplatnosti těchto vrstev je již přepnuta, přichází se dnes opět s finanční osnovou, která má umožniti sanaci samosprávy, jíž budou uvalena opětně nová břemena na bedra těchto vrstev. Sanace samosprávy má býti provedena tím způsobem, že má býti učiněn další průlom do zákona č. 77/1927, který omezil limit přirážek, což byla největší vymoženost berní reformy.

Novou zákonnou předlohou, kterou projednáváme, má se opětně umožniti 100%ní zvýšení obecních a okresních přirážek k dani výdělkové. To znamená, že se zde otevírají dvéře novým 100 milionům, jež mají dále platiti produktivní vrstvy. To však ještě nestačí na úhradu toho, co je zde připraveno, poněvadž je potřebí 202 milionů Kč, kteroužto částkou má býti vybaven pomocný fond, jímž má býti sanována samospráva. Slavná vládní koalice, resp. vláda, přišla sice s novými finančními návrhy, které měly vynésti další desítky milionů, avšak vzhledem k tomu, že jsme těsně před volbami, neodvažuje se přijíti s návrhy, jako jsou: zvýšení daně z benzinu o 72 mil. Kč, daně z umělých tuků o 50 mil. Kč, daně z vína o 50 mil. Kč, daně z minerálních a sodových vod o 15 mil. Kč, daně z pečivových prášků o 15 milionů Kč a zvýšení činžovní daně o 25%, t. j. o 50 mil. Kč. Tedy celý tento nový věnec daní representuje 350 mil. Kč, z nichž 100 mil. Kč máme odhlasovati při dnešním projednávání osnovy zákona.

Je zřejmé, že je to nové veliké, těžké břemeno, které uvalujeme na výrobu a obchod, jež tento snést a unést nemůže. V zájmu hospodářské prosperity těchto vrstev varujeme slavnou sněmovnu před těmito novými břemeny, která opětně zatíží naši výrobu a znemožní naši konkurenci, znemožní další zaměstnanost a způsobí opětně zvýšení nezaměstnanosti. Vláda je povinna respektovati hospodářské zájmy oněch vrstev občanstva, které nesou největší tíhu daňovou, a přispívati, aby mohly vyráběti, obchodovati, vydělávati, zaměstnávati a tím dávati pevný a bezpečný hospodářský základ našemu státu.

Stavíme se proti tomuto novému břemenu z důvodů, které právě uvádím, ale zároveň jako strana státotvorná neomezujeme se pouze na kritiku, nýbrž přicházíme také s vlastními návrhy, jak my si představujeme sanaci samosprávy a možnosti eventuálních nových příjmů. Je potřebí, aby si uvědomila vláda i vládní strany, že je třeba v této době, abyste opravdu tu demokracii, kterou tak rádi hlásáte s těchto míst, i na schůzích, i v novinách, také prováděli, když se jedná o daňovou politiku. Co máme z toho, když nám stále deklamujete, že demokracie je ohrožena jakýmsi fašismem a komunismem, když svojí finanční politikou vlastně ženete občanstvo do zoufalství a ženete je (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.), protože na ně uvalujete nesnesitelná břemena, do tábora namnoze i protistátního? Proč, prosím, nemáte odvahu, když deklamujete o demokracii (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.), také tuto demokracii prováděti, když jde o kapsy? V tomto stavu, kdy republice je finančně zle, musí přispěti každý podle své zdatnosti a schopnosti rovnoměrně na finanční udržení československého státu. (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Jakákoliv daňová protekce musí přestati, ať se týká velkokapitalistických anebo družstevních a jiných podniků. (Výborně!) Chcete-li odbourávati nezaměstnanost, pak ji nesmíte svými zákony a svojí hospodářskou politikou, kterou provádíte, zvětšovati a zveličovati. Nesmíte vyháněti z továren a dílen dělnictvo a živnostnictvo, naopak musíte mu zjednávati práci, musíte chrániti střední a malou výrobu proti strašné a dravé vlně velkokapitalismu, který využívá svých finančních zdrojů a racionalisační politiky, aby zbavoval tisíce dělníků a živnostníků práce. Proč nemáte odvahu, aspoň těsně před volbami provést následující zákony a tím také sanovati finance samosprávy? Zdaňte pořádně obecní daní filiálky, správkárny, zdaňte konsumy a družstva řádnou daní, zrušte anebo pořádně zdaňte jednotkové obchody, zdaňte racionalisované podniky, aby nemohly ničiti a soustavně vyháněti z práce tisíce a tisíce dělníků na ulici a dávati nám je na krk, abychom je my, poplatníci, kteří ještě vyrábíme, obchodujeme a lidi zaměstnáváme, musili samozřejmě vydržovati. Nemáte míti jen odvahu takovéto věci slibovati, nýbrž máte míti odvahu je také prováděti, poněvadž máme-li právo v tomto státě také žíti, pak nám musíte umožniti toto živobytí.

Jak chcete vyřešiti nezaměstnanost? Zaměstnáním statisíců lidí ve státních službách, ve státních podnicích a v pracích podnikaných státem? Jak dlouho to vydržíte? Máte k tomu dostatek finančních prostředků? Kde byste je vzali? Nemáte ani na zaplacení už dodaných dodávek státních. Musíte přicházeti se zákonem, podle kterého nikoli hotovými penězi, nýbrž bony budete platiti státní dodávky. [ ]. (Výkřiky.)

Tedy proveďte ty návrhy, které jsem právě pronesl a které vám přinesou stamiliony nových daňových příjmů pro samosprávu i stát, a nemusíte sahati na ta opatření, která nám předkládáte.

Dále proveďte daňovou spravedlnost také v obecním finančním hospodářství. Dali jsme, pravím všichni, všemu občanstvu rovná politická práva. Dali jsme všemu občanstvu bez rozdílu volební právo také do obcí. Provedli jsme politickou demokracii, pokud se týká obecní samosprávy, ale provedli jsme takovouto demokracii také pokud se týká hospodářství a vydržování té samosprávy? Kdopak vydržuje z veliké části a kdo platí obecní samosprávu? Lidé, kteří platí t. zv. přímé daně. To jsou živnostníci, obchodníci, průmyslníci, zemědělci a majitelé domů. Těmto naměřujete a stále zvyšujete obecní přirážky, takže dnes už budou činiti samosprávné přirážky podle tohoto zákona 700%. Co to znamená? Že jsme se vrátili zpět k tomu, od čeho jsme r. 1927 vyšli při reformě daňové. Vy jste prolomili největší vymoženost daňové reformy, která byla v tom, že poplatník byl chráněn aspoň tím, že obecní, okresní a zemská samospráva nemohla bez jakéhokoli omezení zvyšovati přirážky. Dnes děláte průlom až na 700% přirážek. Prosím, unesou to tyto vrstvy, aniž by se zhroutily? Je to demokracie, je to spravedlnost, že většina občanstva, dnes dvoutřetinová, v obcích odhlasuje proti hlasům poplatníků přímých daní zvýšení přirážek o 100%? Je to spravedlivé, je to demokratické? Není. Zrušte přirážkový systém na výdělkovou daň a zaveďte, když je nutno, přirážky na daň důchodovou (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.), aby každý občan, který má důchodu přes existenční minimum, přispíval rovnoměrně na obecní správu, poněvadž používá všech výhod obecní samosprávy, jako každý jiný občan. (Výkřiky posl. Netolického, Jiráčka a Bergmanna. - Místopředseda Stivín zvoní.) [ ]. Dnes jsou případy takové, že lidi, kteří se pořádně a poctivě živili ze svého podniku živnostenského nebo obchodnického, přivádíte daňovou praksí přímo na mizinu, vyháníte je z podniku a namnoze vháníte i do zoufalství, takže si berou život. [ ] Nemyslíte, že lidé, kteří takovým způsobem si počínají, dělají vlastně službu protistátní? Má stát zájem, aby měl poplatníky, nebo aby je neměl? Jakým způsobem udržíte stát, když budete soustavně ničiti soukromé podnikatele? To vám bude vydržovati stát družstevnictví nebo monopoly? Je vám jedno, existují-li nebo neexistují-li ty statisíce samostatných podnikatelů a miliony samostatných živnostníků, obchodníků a průmyslníků? Na ty se nemá bráti žádného zřetele? Já zde konstatuji, že pan ministr financí projevil zájem a porozumění, aby se nedály takové případy, které ženou lidi přímo do zoufalství a připravují je o majetek a možnosti existence. Ale jak se provádí jeho nařízení? V těchto dnech, a to 20. března došlo opětně k tragickému případu, že poplatník, obchodník v Prostějově, Ladislav Pohloudek, nemoha zaplatiti předepsanou mu daň a nemoha snésti stálé a soustavné pronásledování se strany berních vykonavatelů, sáhl si konečně na život. "Moravský deník", orgán živnostenské strany, tuto věc podle pravdy vylíčil takto (čte):