Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana řečníka po třetí k věci.

(Další slova řečníkova nebyla podle §u 50, odst. 2 jedn. řádu již těsnopisecky zaznamenávána.)

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Tyll. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Tyll: Vážení pánové! Při projednávání osnovy zákona tisk 2859 chtěl bych říci, že tuto osnovu je možno přirovnati k dopravnímu řádu na čsl. státních drahách, poněvadž trestní sankce obsažené v této osnově ztotožňují se s trestními sankcemi v dopravním řádu na ČSD. Myslím, že právě p. posl. Brodecký měl by si toho býti plně vědom jako jeden z odborníků železniční dopravy, že tento příští automobilový zákon nemůže býti praktikován tak, jak jednotlivá ustanovení paragrafů znějí, poněvadž železnice jezdí po kolejích, mají řadu technických zařízení, předzvěstí výjezdová, návěští vjezdová, kdežto u automobilové dopravy, jak jsem již zdůraznil v technicko-dopravním výboru, nelze něco podobného zaříditi a ani v případě rozvoje automobilismu do budoucna není možno udělati taková opatření, která by zamezila v každé příčině nebo alespoň z velké části katastrofám, kterých jsme dnes takřka denně svědky.

Jedna z hlavních příčin, která bude brzdit řádný rozvoj na jedné straně a která na druhé straně povede k dalšímu týrání šoférů, je ta okolnost, že naše města, ať je to Praha, Plzeň, Bratislava, Brno, nejsou po stránce komunikací zařízena tak, aby odpovídala potřebám rozvoje automobilismu.

Bylo zde již řečeno, že tato osnova nemá de facto znamenat skoro nic jiného, než aby policajti vybírající pokuty od šoférů měli měsíc od měsíce větší zisk a aby státní pokladna, resp. policejní ředitelství z těchto pokut snad mohlo přibírat další a další policajty a četníky, kteří by na každém 50. kroku chytali šoféra, že má na vozidle nějakou závadu.

Byl jsem sám osobně právě ve dnech veletržních svědkem, jak jeden venkovský automobilista za necelých 20 minut byl chycen na ulicích Prahy 3 policajty a pokaždé mu byla vyměřena pokuta 10 Kč, čili za jeden den vydal 30 Kč. V této osnově se ani v nejmenším neříká nic o ochraně šoférů před libovůlí policie, která si bude vykládat zákon, jak bude chtít. Ovšem u nás, v Československé demokratické republice, před policajtem všecky klobouky a čepice dolů. To je velmi známé. S tohoto hlediska si šoféři musí pochopitelně na zákon stěžovat, nehledě k jiným závadám, které tato osnova obsahuje. Byla sice kritisována p. posl. inž. Novákem, který se o ní vyslovil velmi špatně, ale protože vyhovuje kapitalistům, kteří mají automobilové továrny, tak jako vyhovuje všem buržoustům, kteří sami jezdí v autech, budou pro tento zákon hlasovat.

Šoféři si musí uvědomit, jak naznačil p. posl. Brodecký, že v osnově je o hmotu postaráno, zatím co na druhé straně o šoféra, o člověka postaráno není. Šoféři si musí uvědomit, že jako celá tato koalice naprosto nemá zájmu na lidském materiálu, jako nemá zájmu na nezaměstnaných dělnících, na širokých masách pracujících lidí vůbec, nemá také zájmu ani na šoférech, jak za těmi volanty budou vypadat, nemá zájmu, aby šoféři měli právo žalovat, že se jim nedostává dnes ochrany, ačkoli na druhé straně se na ně kladou veliké požadavky, intensivní práce, pozornost při jízdě atd.

Poněvadž platy jsou soustavně snižovány a mnoho kamarádů, vyučených to šoférů i odborníků, kteří byli vyhozeni za vrata továren, Českomoravské a Škodovky, nemohlo nalézti jinou práci, vypůjčili si někteří šoféři snad několik desítek tisíc Kč od svých příbuzných, nebo sehnali peníze, jak kde mohli, pořídili si nějaké vozidlo, aby uživilo je a celou jejich rodinu. A na tyto šoféry a zejména na autodopravce, kteří byli postiženi již dříve, jejichž existence byla úplně zruinována, přichází se s touto osnovou zákona, který obsahuje trestní sankce, odejmutí vůdčího listu atd. To znamená, že se celá věc bude praktikovati, že korupce naposled bude i v tomto oboru bujeti tak, jako jsme jí svědkem v řadě případů, které jsou na pořadu, ať je to Holeček, pánové z ministerstva železnic neb různí jim podobní.

Autodopravci tak jako šoféři nemohou spoléhati na nikoho, tím méně, když bylo pánům se strany socialistů velmi dobře známo, že tento zákon po stránce sociálního zabezpečení šoférů naprosto nebude vyhovovati. V této době, právě před volbami, přichází se znovu, tak jako v technicko-dopravním výboru přišlo se s velkým silničním plánem, který jistě, kdyby byl prováděn, by měl vliv i na automobilovou dopravu, a měl by také veliký význam pro bezpečnost a ochranu cestujících i chodců. Ale správně bylo i v technicko-dopravním výboru řečeno, že silniční zákon, velký silniční plán je teprve hudbou budoucnosti; ovšem přišlo se s tím právě v této době, jako se přichází s tímto zákonem a chce se něco namluviti širokým vrstvám, v tomto případě šoférům, tak jako těm kamarádům na Slovensku a v Podkar. Rusi, kde otázka silniční má a měla býti řešena, ale řešena nebude, a bude-li řešena, tedy s hlediska vojenského, strategického, což širokým masám slovenského lidu nemůže nic přinésti. Proto šoféři, uvědomí-li si, že do zákona nebyl pojat ani jediný poctivý návrh, který by nestál státní pokladnu pranic, musí dospěti k poznání, že sami věc týkající se postavení šoférů i autodopravců nevyhrají, nýbrž že musí ve spolku s ostatním dělnictvem, s dělnictvem nezaměstnaným, s dělníky pracujícími na závodech, tak jako s ostatním obyvatelstvem na venkově, s malými domkáři a středními rolníky ve společné frontě bojovati za prosazení svých návrhů a cílů, že ve spolku se všemi musí bojovati, aby tento společenský systém soukromokapitalistický byl nahrazen systémem, ve kterém šoféři, nezaměstnaní dělníci a všichni pracující lidé přijdou ke svému, ale jen za socialismu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Pozměňovací návrhy posl. Bílka a soudr.:

V §u 12, odst. 3 nechť věta druhá zní:

"Odbornou způsobilost jest zjistiti zkouškou před zkušební komisí, ustanovenou zemským úřadem; v této zkušební komisi jsou také zastoupeny organisace řemeslných řidičů motorových vozidel."

V §u 15 nechť odst. 1 zní:

"(1) Objeví-li se dodatečně, že majitel oprávněný říditi motorové vozidlo pozbyl tělesné nebo duševní schopnosti, předepsané pro dosažení tohoto oprávnění, budiž mu oprávnění toto odňato okresním úřadem, v jehož rejstříku jest zapsán (§ 17). Toto opatření může však u řidičů z povolání býti učiněno jen tehdy, když s ním předem projevila souhlas dopravní rada (§ 79) na základě předloženého posudku lékařského. Povolení říditi motorové vozidlo může býti na určitou dobu, nejdéle dvou roků odňato, vysloví-li trestní soud v předchozím rozsudku výstrahu, že řidiči může povolení býti odňato, a byl-li řidič přes to znovu soudem trestán pro trestný čin proti bezpečnosti života neb těla a je-li z okolností nade vši pochybnost patrno, že se mu nedostává potřebné spolehlivosti."

V §u 45 nechť odst. 3 zní:

"(3) Odpovědnosti jako řidiči jsou zproštěny osoby, řídicí motorové vozidlo ve výkonu své veřejno-právní povinnosti nebo ve výkonu veřejné služby, jakož i řídící motorové vozidlo z příkazu svého zaměstnavatele nebo ve výkonu povinnosti, vyplývající z pracovního poměru."

§ 48 budiž doplněn tímto odstavcem:

"(6) Zaměstnavateli jest zakázáno přikázati řidiči v námezdním poměru (§ 12, odst. 3), aby předal řízení motorového vozidla osobě zaměstnavatelem určené, která nemá vůdčího listu. Zaměstnavatel, který překročí tento zákaz, jest povinen poskytnouti řidiči z povolání, příp. jeho pozůstalým plnou náhradu škody."

V §u 49 budiž odst. 2 nahrazen zněním:

"(2) Zaměstnanci podniku, kteří byli zproštěni pojistné povinnosti podle platných předpisů o úrazovém pojištění dělnickém a utrpěli při provozování těchto podniků úraz provozem motorového vozidla (podnikový úraz), mohou proti správě svého podniku, nebo jiným osobám uplatňovati nároky na plnou náhradu škody."

§ 79 znějž:

"(1) U ministerstva veřejných prací bude zřízena dopravní rada, v níž budou také zastoupeny odborové organisace řidičů z povolání. Členům těchto organisací bude za práci v dopravní radě poskytnuta přiměřená odměna.

(2) Předpisy o působnosti dopravní rady a o jmenování členů budou vydány vládním nařízením."

V §u 80 budiž odst. 1 doplněn větou:

"U řidičů z povolání nesmí pokuta přesahovati 100 Kč, nebo trest na svobodě 2 dny; řidič z povolání jest beztrestný, jednal-li z příkazu svého zaměstnavatele, nebo došlo-li k přestupku, protože byl řidič ve službě přetížen."

V § 81 budiž odst. 1 doplněn větou:

"U řidičů z povolání nesmí sazba pokuty přesahovati částku 50 Kč. Orgány veřejné moci nejsou oprávněny, aby řidiči z povolání bez zmocnění okresního úřadu (§ 15, odst. 1) zabavily vůdčí list."

Za § 85 budiž vložen nový § 85 a):

"Peněžité pokuty, uložené podle předchozích předpisů, plynou do fondu pro podporu při úrazech motorovými vozidly (§ 64)."

Za § 88 buďtež vložena tato ustanovení:

Řemeslní řidiči motorových vozidel (§ 12, odst. 3), kteří na podkladě pracovního nebo smluvního poměru jsou zaměstnáni při provozu motorových vozidel, podléhají pojištění podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. června 1934, čís. 117 Sb. z. a n.

Pracovní doba řemeslných řidičů motorovými vozidly nesmí trvati déle než 8 hodin denně, nebo 48 hod. týdně.

Práce přes čas musí býti odměněna 50% příplatkem."

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru technicko-dopravního, panu posl. Brodeckému.

Zpravodaj posl. Brodecký: Slavná sněmovno! K vývodům zde předneseným chci jenom krátce konstatovati: Na dotaz, zdali socialisté znali sociální požadavky autořidičů a co dělali pro tyto požadavky, odpovídám docela stručně, že jak v zápisech v senátě, tak i v zápisech techn.-dopravního a ústavně-právního výboru posl. sněmovny se mohou interpelanti dočísti, že tyto požadavky byly socialisty s krajní houževnatostí hájeny.

Byl zde položen dotaz, kdy a kým budou provedena vládní nařízení. Mám za to, že provedena budou těmi, kdož se budou poctivě přičiňovati, aby byla provedena brzy a na prospěch všech zaměstnanců.

Konstatuji, že není pravda, že by osnova nijak nejednala o pracovní době, o pensijním pojištění, naopak z prohlášení vlády je jasně viděti, že si tento požadavek uvědomuje a že jej také bude prováděti.

Kol. Tyll zde líčil poměry tak, jakoby šoféři byli občany postavenými mimo každý zákon. Nechci tvrditi, že je to pravda, jako také nechci tvrditi, že to úplně pravda není, ale byli-li šoféři ve svém pracovním poměru až do dnešního dne postaveni mimo zákon, postavili se mimo tento zákon sami, poněvadž socialistům nelze vytýkati, že by tu nebyl dostatek zákonů, podle kterých by se šoféři mohli ve svém služebním, pracovním a mzdovém poměru dovolati práva, kdyby se ho byli dovolávali. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Chtěl bych jen říci s této tribuny, ale ne vám, pánové (obrácen ke komunistickým poslancům), protože všechny řeči jsou málo platné u lidí vašeho kalibru, nýbrž z okna bych chtěl říci autořidičům, aby si z toho, co bylo, a z toho poznání, které tu vyslovil kol. Tyll, že jsou autořidiči občany postavenými mimo zákon, jednou konečně uvědomili, že z anarchie je zase jenom anarchie a že z anarchistického jednání, kterým byli ovlivňováni šoféři až do dnešního dne, nemůže vzejíti nic jiného než anarchie jejich sociálních poměrů. (Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Brodecký (pokračuje): Za sociální požadavky vidíme bojovati proletariát již více desítek let, ale nemyslíme, že by způsob, jakým se bojuje za sociální požadavky pod vlivem komunistů (Výkřiky komunistických poslanců.), mohl vésti k nějakým výsledkům. (Výkřiky posl. Jurana.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Jurana k pořádku.

Zpravodaj posl. Brodecký (pokračuje): Pokud se týče vývodů p. kol. inž. Nováka, myslím, že bychom automobilismu velmi málo prospěli, kdybychom chtěli neustále tvrditi a lidi v automobilismu zúčastněné upevňovati v přesvědčení, že příčinou jejich bídy není nic jiného než onen strach železnice před konkurencí, onen strach, který podle jeho názoru byl také otcem zákona č. 198/1932. Budeme míti ještě příležitost mluviti s tohoto místa o tomto zákoně; jen bych teď chtěl upozorniti, že to není ani strach železnice před konkurencí, ani tento zákon, nýbrž že příčinou toho, co se jeví dnes v automobilismu, jsou dvě věci: onen nešťastný systém, na kterém byl čsl. automobilismus založen, ona lehkomyslnost, gründérství atd. na jedné straně a na druhé straně hospodářská krise, která snižuje stav veškerého hospodářství v každém odvětví a která nemohla přece jíti přes automobilismus bez jakéhokoliv znamení. To je vyloučeno. Zároveň chtěl bych říci p. kol. Novákovi, že nemluví docela pravdu, když vykládá, že se snažíme toliko o prosazení sociálních požadavků řidičů s jednostranného stanoviska. Ne s jednostranného, nýbrž se stanoviska účelu a záměrnosti organisace celého zákona, který přece chce býti zákonem na zabezpečení bezpečnosti v automobilové dopravě. My si nedovedeme prostě představiti, že by mohla býti zabezpečena bezpečnost automobilového provozu u nás se sociálně zničeným a zlomeným šoférem nebo autořidičem z povolání. (Výkřiky posl. Vallo.) Musíte při každé příležitosti podporovati mluvčího kapitalistů? (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.) To není pravda, že může býti sociální pojištění, pense autořidičů z povolání odmítána s poukazem na lékaře, obchodníky, příručí, inženýry a montéry, kteří ji nemají. Prosím, neračte sem zatahovati věci, které sem nepatří! Vypravujete o lidech, kteří mají o pensijní pojištění postaráno jiným způsobem, jehož se právě domáhají autořidiči, kteří ve výkonu své služby musí vykonati neskonale více než ten, kdo je řidičem amatérem. Kdo není amatérem, kdo jezdí při svém povolání, má jinak o sociální požadavky postaráno. Chtěl bych jenom konstatovati, že to, co dosud nebylo, jeví se v této osnově zákona jako první základy k vybudování sociální ochrany autořidičů. Záleží na lidech, o které jde, aby na těchto základech bylo postaveno něco dobrého. Někteří pp. řečníci berou autořidičům odvahu, aby se starali o provedení těchto slibů a předem jim chtějí vsugerovati malomyslnost, psychologický rozvrat, beznaději a že pro ně v budoucnu neexistuje nic. I když se vám to, pánové, podaří, připraviti takový počet autořidičů do zoufalé, s ničím do budoucna nepočítající situace, pak si jim to kažte, až budete všichni na jedné hromadě, na jednom hnojišti zoufalství. My půjdeme s lidmi, kteří mají odvahu bojovati za svobodu,... (Výkřiky posl. Vallo.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Vallo k pořádku.

Posl. Brodecký (pokračuje): ... za sociální požadavky s těmi lidmi, kteří mají lásku k životu. Půjdeme s každým za prosazení slibů, které tu jsou, a my tyto požadavky také prosadíme. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor ústavněprávní, p. posl. Richtrovi.

Zpravodaj posl. Richter: Vážené dámy, vážení pánové! Osnova sněmovně předložená byla také kritisována s hlediska právního. Některých vývodů pánů řečníků se v tomto smyslu dotknu.

Bylo si stěžováno, že v §u 80 jsou uvaleny na prohřešky proti tomuto zákonu příliš vysoké tresty. Tato stížnost vycházela jak z řad zástupců strany komunistické, tak i se strany naprosto protilehlé, ze strany nár. demokracie. (Výkřiky posl. Vallo.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana posl. Vallo po druhé k pořádku.

Zpravodaj posl. Richter (pokračuje): To je fakt a jasné, že zákon nemůže míti různá ustanovení pro jednotlivé kategorie občanů a že musí jeho ustanovení býti jednotná. Jsou-li v zákoně uvedeny vyšší cifry možných trestů peněžních, je to uděláno z toho důvodu, aby se mohlo v každém případě spravedlivě trestati. Je jistě veliký rozdíl, dopustí-li se nějakého přestupku automobilista-řidič z povolání, člověk celkem ze sociálních vrstev špatně postavených, nebo nějaký boháč, jemuž na nějaké stokoruně nezáleží. Právě tímto rozpětím je dána možnost, aby se spravedlivě trestalo, poněvadž není pro každého řidiče koruna stejně hodnotná. Co je pro jednoho trest ve výši 50 Kč veliký, pro druhého je stejně veliký nebo po případě i vyšší trest, i 500 Kč trestem malým.

Pan inž. Novák označil osnovu za nedokonalou. Já jsem to ve své zprávě nemohl potvrditi, naopak jsem prohlásil, že osnova zákona celkem těm hlediskům, které sleduje, vyhovuje. To je fakt, že je to osnova hodně rámcová, ale nemáme-li býti postaveni v nejbližší době před úkol řešiti tyto otázky znovu vzhledem k vývoji automobilismu, musí rámcová forma zákonné osnovy býti zachována. Ale jsou tu dostatečné a jasné směrnice, jakým směrem se mají vyvíjeti další opatření, která budou prováděna vládními nařízeními, tedy opatřeními moci výkonné. Uznávám a je to správné, že se užívá v této osnově určitých pojmů, jako držitel, provozovatel, které jinak běžně mají jiný význam. Ale upozorňuji na důvodovou zprávu, zejména vládní předlohy, která tyto pojmy vyjasňuje a, řekl bych, k poměrům přiměřeně určuje. Držitel podle této osnovy ovšem není držitelem podle právního pojmu, tedy tím, kdo fakticky ovládá určitou věc, v daném případě automobil.

Pokud se týče provozovatele, upozorňuji na § 45. Tohoto termínu bylo použito z toho důvodu, aby správným způsobem mohla býti vyznačena osoba, která v případě poškození způsobeného jízdou motorovým vozidlem je za tuto škodu odpovědna. Nebylo jiného vyhnutí, musel býti ražen nový obsah termínu, který je v tomto ustanovení přesněji určen.

Pokud se týče trestního příkazu, je v osnově jasně ustanoveno, že nikdo není povinen se mu podříditi, že v každém případě má možnost vyžádati si rozhodnutí příslušného úřadu. Nebude-li vyhovovati příkaz v nepřítomnosti řidiče uložený, pak jistě toto ustanovení, které je úplně nové, nebude praktikováno a každý má možnost se odvolati k úřadu, který může a je oprávněn podle zákona rozhodovati.

To jsou asi věci, kterých jsem považoval za povinnost se dotknouti, poněvadž spadaly do kritiky s hlediska ústavně-právního. Jinak se odvolávám na svůj původní návrh, aby osnova zákona byla schválena ve znění, jak byla předložena, a aby návrhy, které zde byly prečteny, ze strany komunistické, byly zamítnuty z důvodů, které již byly oběma referenty uvedeny. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Osnova zákona má 97 paragrafů ve třech částech, nadpis zákona, nadpisy částí a oddílů a úvodní formuli.

Poněvadž podány byly pozměňovací návrhy, míním dáti hlasovati takto:

Nejprve bychom hlasovali o osnově zákona v úpravě pozměňovacích a doplňovacích návrhů posl. Bílka a soudr., nebude-li přijata ve znění zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky proti přednesenému pořadu hlasování? (Námitky nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s osnovou zákona v úpravě pozměňovacích a doplňovacích návrhů posl. Bílka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut. (Výkřiky.)

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 97 paragrafy, nadpisem zákona, nadpisy částí a oddílů a úvodní formulí podle zprávy výborové, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen 4. odstavec pořadu.

Nyní přistoupíme k odloženému hlasování o 2. odstavci pořadu, jímž jest: