Také se nám podařilo čsl. veřejnost občanskou a dokonce i centrální naše úřady přesvědčiti, že tyto poměry ve skutečnosti již vyvrcholily a že se nelze spoléhati, nač se tak velmi často a rádo u nás ukazovalo, že právě soukromá podnikavost a snaha po soukromé soutěživosti dovede nám dostatečným způsobem najíti obranné prostředky, aby naše výroba nebyla ohrožována a v zásadě podťata. Mezi tou dobou začaly se vyhrocovati kritické poměry hospodářské a výrobní a my jsme právě z těchto ohrožených sklářských krajů nestačili volati o pomoc. Musili jsme soustavně a téměř denodenně ukazovati, jakým způsobem se nám rozmáhá bída, hlad a nezaměstnanost v celé sklářské oblasti, a k tomu jsme přinášeli ještě pádné doklady, že náš soukromý podnikatel ve sklářské výrobě nejen nedovede, nýbrž zásadně ani nechce (Slyšte!) použíti opatření, která mu byla dána k disposici na základě platných zákonů. Dokázali jsme, že zákona o nekalé soutěži, který při dobré vůli podnikatelů a výrobců dával těmto do rukou nejednu zbraň, kterou se mohli hájiti a brániti proti zavlékání naší výroby, proti znehodnocování naší výroby, nejen že nebylo použito, podnikatelé nejenže po této zbrani nesáhli, ale neučinili nic, aby i ta nejprimitivnější opatření byla uvedena v život za tím účelem, aby nejenom náš dělník v oboru sklářském pracující, nýbrž také náš domácí podnikatel nebyl ohrožen. Naopak, šlo se tak daleko, že naši podnikatelé ve výrobě sklářské propůjčovali se k takovým konkurenčním podmínkám, které zcela jasně a zřetelně ukazovaly, že pro naše čsl. sklo tato cesta je cestou derouty, cestou zničení kvality našeho čsl. výrobku. Ale, slavná sněmovno, teprve dnes, kdy nás už kritické doby přesvědčily, že je marno hledati nějaké umělé vykonstruování výroby před tou vlnou zaplavující celý svět, kdy u nás lidé myslící a vážně přemítající přicházejí k tomu, že krise není jenom otázkou hospodářskou, jenom otázkou sociální, nýbrž že je také otázkou mravní, jsme na stanovisku, na němž jsme stáli posuzujíce čsl. sklářskou výrobu v prvním počátku vypuknuvší krise. Tvrdili jsme soustavně, že zejména ve sklářství valná část kritických situací zaviněna je nedostatečnou mravní odpovědností našeho sklářského průmyslu, že je zaviněna neprozíravostí a krátkozrakostí těch, kteří tento průmysl měli ve svých rukou a kteří se z důvodů nicotných a podřadných, z důvodů egoistických vzdávali všech obranných opatření a kteří spolu pracovali plnou parou, abych tak řekla, k tomu, aby byl náš čsl. sklářský průmysl ohrožován, zdecimován a aby každé jeho ozdravění, každá jeho rekreace musila býti posunuta do dalekých dob budoucnosti. (Výborně!)

Ruinováním cen, podbízením cen, ničením kvality zboží, kterou jediné se dalo za stávajících poměrů konkurovati, prohřešil se nás sklářský průmysl do značné míry. Aby nebylo omylu a aby mi nikdo nemohl vyčísti, že jsem zaujata a jednostranná, ukazuji v této věci na odpověď na interpelaci, která byla podána mnou a mými klubovními kolegy a na niž odpověděl pan ministr obchodu. Ve své odpovědi považoval za nutné zdůrazniti, že poměry v ní vylíčené zachyceny byly velmi správně a že také vláda sama sledovala tyto poměry značnou dobu. Sluší však litovati, že ustanovení zákona, o nichž jsem také již mluvila, to je zákona o nekalé soutěži atd., v praksi nebylo používáno s dostatečnou intensitou. Zákon vycházel z očekávání, že majitel podniku ve vlastním svém zájmu učiní preventivně všechna vhodná opatření proti průmyslovému vyzvědačství a že zjištěné případy špionáže učiní předmětem soudního zakročení proti vinníkům. Avšak očekávání takové se nesplnilo. Shledalo se, že mnozí podnikatelé upírají převážně svůj zřetel jen k hospodářské prosperitě podniku, zanedbávajíce téměř úplně obranný systém proti průmyslové špionáži, a že dokonce ani při zjištěných případech průmyslové špionáže nechápou se represivních opatření, jež jim dává zákon na ruku.

Myslím, že nikdo nemohl našim podnikatelům a našim průmyslníkům ve sklářské výrobě vystaviti vysvědčení horší, než jim bylo nuceno vystaviti ministerstvo obchodu jako úřad interesovaný právě na tomto oboru průmyslu a v našem průmyslu vůbec.

Tady je velmi jasně viděti, s čím jsme tu měli co činiti. Měli jsme zde co činiti s nedostatkem dobré vůle, s ledabylostí a především s vypjatou snahou po osobním obohacení za každou cenu, stůj co stůj. Není divu, že tyto poměry nás dovedly k takovým výsledkům, které musí nás dnes naplňovat velmi oprávněnou obavou.

Zjistili jsme řadu prokázaných průmyslových špionáží takového druhu, že nebylo možno se vymlouvati na nedopatření, nedostatečný průkaz, a byli jsme svědky toho, že, bohužel, všechna obranná opatření selhala, i tam, kde bylo možno přímo donutiti, a nechci zde v ostrém a nepěkném významu toho slova užíti výrazu "donutiti", mluvíme-li o zákrocích naší státní správy, zejména našich politických úřadů. Přesto bylo potřebí vyvinouti značné množství energie, aby úřady se odhodlaly stíhati takovéto případy, jednoduše proto, že věděly, že všichni činitelé, kteří by musili v tomto směru něco riskovat, selhou při tomto vyšetřování se strany úřadů.

A tak se nám vyvíjely poměry do nemožností, a pan ministr obchodu odpovídaje na podanou interpelaci, v úvaze všeho toho, co v interpelaci bylo líčeno, slíbil v tom směru nápravu, že vláda urychlí přípravné práce k vydání zákona na potírání průmyslové a hospodářské špionáže.

Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno ještě k tomu připomenouti, že jsme v řadě rozkladů, podání, petic a memorand dokazovali, že ten ubohý stav, ve kterém se naše československé sklářství, zejména v oboru domácké výroby sklářské octlo, není zaviněn jen a jediné poměry všeobecně platnými, pod nimiž trpí celý svět, nýbrž právě tou netečností, indolencí, nestatečností našeho podnikatele. Ukázali jsme, že ono odvětví průmyslové, které ještě r. 1929 vyneslo nám v položkách vývozních 1250 mil. Kč, kleslo za posledních několik roků, a to do poloviny r. 1932, na pouhých 450 mil. Kč. To byla ztráta zahraničních odbytišť nejenom proto, že jsme nemohli konkurovati cenou, nýbrž zejména proto, že jsme nemohli konkurovati kvalitou, že naše zboží za hranice vyvážené, poněvadž se znehodnotilo po cestě, tak bídná byla jeho kvalita, bylo vráceno. A na druhé straně tento pokles znamená, že cenově, jakostně cena tohoto zboží se objevila v takové nízké cifře za dobu necelých 3 let.

Ale my současně při této příležitosti musíme konstatovati, že v této době zastavilo výrobu více nežli 40% průmyslových podniků a závodů zabývajících se výrobou skla. A toto zastavení výroby objevuje se nám v otázce nezaměstnanosti dělnictva takovým způsobem, že více nežli plných 70% dělnictva sklářského je u nás úplně bez zaměstnání.

Tato nezaměstnanost vypadá tak, že odborové organisace za dobu trvání této krise vyplatily částku přesahující několika sty tisíci 20 mil. Kč na podporách v nezaměstnání. Při tom částky representující státní příspěvek činí bezmála 70 mil. Kč. K tomu ovšem je třeba připočísti ještě, že dalších 140 mil. Kč bylo vyplaceno na vyživovací akci občanstva, obyvatelstva zejména krajů sklářské oblasti, postiženého touto úžasnou nezaměstnaností. Když počítáme s faktem, že jsme ve skutečnosti v některých oborech naší sklářské výroby zaznamenávali dokonce i zvýšený vývoz našich výrobků, ale že hodnota těchto vyvezených výrobků v roce, kdy vývoz stoupal 6krát proti letům předchozím, se znehodnotila 14krát, vidíme, jaké nesmírné národohospodářské ztráty způsobeny byly touto úžasnou anarchií, která zavládla ve sklářském průmyslu.

Vláda již jedenkráte přikročila na pomoc určitým vhodným zásahem. Je to zákon, který byl sněmovnami přijat, zákon, který nařizuje, aby po dobu trvání této krise nesměly býti zřizovány nové sklářské podniky. To znamenalo určitý numerus clausus, to znamenalo do jisté míry omezení a paralysování tohoto nebezpečí. Víme velmi dobře, že tato zákonitá opatření přišla poněkud pozdě, že bylo by bývalo účelnější, aby byla provedena dříve, aby byla možnost něco zachrániti. Nyní přichází vláda s druhým vládním návrhem, návrhem na potírání hospodářské špionáže.

Tím, že jsem uvedla historii vzniku tohoto návrhu zákona, chtěla jsem osvětliti jedno. Když ministerstvo obchodu slibovalo předlohu tohoto obranného zákona, vycházelo s hledisek velmi správných a positivních. Rozeznávalo velmi dobře zlo, které jest, které trvá a které nás ohrožuje. Ale přes to, že i já, i můj klub budeme patřiti k těm, kteří zdvihnou ruce pro tento zákon, musím podotknouti, že vzhledem k tomu, jaké jasné a nekompromisní stanovisko zaujalo ministerstvo obchodu k této otázce potírání průmyslové špionáže, byli jsme oprávněni očekávati pronikavější zásah, zejména zásah takového druhu, který sice na jedné straně neměl by snad tak vysoké sankce trestní jako zákon předložený, ale na druhé straně uzpůsoboval by předpoklady k plnění tohoto zákona tak, abychom se také ve skutečnosti mohli nadíti, že nebudeme míti jen zákon representující pochopení a dobrou vůli vlády a sněmovny, potírati tento nemožný stav, ale že budeme míti zákon, který by nám dával záruky, že bez dlouhých průtahů, bez dlouhého mudrování, bez velikých advokátních příprav budeme moci sáhnouti na každého, kdo se u nás odváží jakýmkoliv způsobem o průmyslovou špionáž pokusiti se, nebo dokonce ji také prováděti. (Výborně!) Osnova zákona ovšem předpokládá, že zde nejdříve musí býti veřejná žaloba, k níž musí býti dán souhlas, a ještě když je i dán souhlas a veřejná žaloba podána, je možna řada opravných prostředků a námitek, možnost volati znalce, vyvolati znalecké posudky, prostě je možnost výklad zákona v praxi do nekonečna protahovati a tak nedočkati se kladného výsledku.

Budiž mi odpuštěna tato otevřenost, kterou zaujímám při posuzování zákona. Vycházím ze stanoviska, že lépe jest něco než nic, vycházím ze stanoviska, že lépe je míti v rukou alespoň určité zásady a podle těchto zásad energicky zastrašiti každého, kdo by se chtěl pokusiti proti nim jednati. Ale nemohu připustiti a nemohu uznati, že by tento zákon byl jednoduchým instrumentem k potírání a odstranění hospodářské a průmyslové špionáže. Je potřebí velmi mnoho nejenom poctivé vůle, nýbrž, řekla bych, také velmi mnoho znalostí pro každého, kdo podle tohoto zákona bude se cítiti oprávněn vystoupiti proti těm, jež tímto způsobem stát poškozují, nebo hodlají poškoditi. Ale v praksi a v denním běžném životě máme řadu případů, které by vyžadovaly zakročení okamžitého.. Nesmíme, slavná sněmovno, zapomínati, že v těchto těžkých dobách, kdy pracovní příležitost je tak řídká a kdy ubozí chudáci, kteří jsou dnes při řídkosti pracovní příležitosti odkázáni přímo na milost zprostředkovatelů a exportérů, jsou tito lidé velmi často vystavováni, aniž si toho jsou vědomi, a aniž by mohli proti tomu anebo pro to podati důkazy, svodům k takovéto hospodářské špionáži. Neplynou jim z toho statisícové zisky, jen někdy dosti skromná a omezená pracovní příležitost. Někde je to však příležitost pro zaměstnavatele, zprostředkovatele, faktory, aby přišli k nějakému většímu, nečekanému výdělku. Jsou to, slavná sněmovno, obchody, které se vyjednávají v noci, které se vyřizují od večerního šera do ranního svítání, a výsledky takovýchto dohod a zákroků odvážejí se rychlými dopravními prostředky okamžitě za hranice. Proto je tato osnova zákona ovšem málo platna při stíhání takovýchto smělých, odvážných a situace do krajnosti využívajících pokusů o hospodářskou a průmyslovou špionáž.

Osnova zákona celou svou strukturou ukazuje, že věci byly míněny velmi vážně, že mohlo ministerstvo obchodu dojíti k závěrům, že každý, kdo by se proti tomuto zákonu prohřešoval, má býti opravdu exemplárně potrestán. Nebezpečí konfiskace zisků plynoucích z takovéto vyložené a dokázané špionáže je jistě velmi odstrašujícím příkladem pro všecky, kteří by se takovéhoto pokusu chtěli podejmouti. Statisícové tresty a pokuty ukládané v duchu tohoto zákona jistě že budou odstrašujícím příkladem, aby lehkovážně se nikdo nevrhal do takýchto pokusů a nehověl takovýmto svodům.

Přes to ovšem musím upozorniti na jedno, slavná sněmovno - a snad věru není to ani zbytečné, i s takovéhoto místa na to poukázati. Aby zákon o potírání hospodářské a průmyslové špionáže měl svůj výsledek, dosáhl cíle, který byl obmýšlen, je potřebí, aby i naše ministerstvo obchodu si povšimlo také té velké řady věcí, které spolutvoří předpoklady úspěšného nebo neúspěšného provádění tohoto zákona. Ministerstvu obchodu byly naším klubem podány návrhy zákonů, směřující k zjednodušení poměrů a k ochraně našeho sklářského, zejména pak domáckého sklářského průmyslu. V důvodových zprávách těchto iniciativních návrhů jsme poukazovali na těžké poměry pracovní, hospodářské a sociální, ve kterých toto dělnictvo žije, a na podkladě národohospodářsky zdůvodněného rozboru jsme ukazovali, jak neobyčejně je nutno, aby se určitá opatření u nás stala skutkem. Dovolávali jsme se - a neustáváme to připomínati a o tom psáti - že stát a vláda musí zasáhnouti do vývoje těchto poměrů v určitých výrobních odvětvích velmi pronikavým způsobem.

V této době koná se řada porad, směrujících k dohodám zaměstnanců se zaměstnavateli, k dohodám mzdovým, k dohodám o kolektivních smlouvách. Je velmi třeba, aby nejen ministerstvo soc. péče, nýbrž i ministerstvo obchodu věnovalo těmto vyjednáváním nejbedlivější pozornost. (Výborně!) Nesmíme posuzovati věci jenom tak, že je to obor, v němž se především má sejíti podnikatel se zaměstnancem. Nesmíme zapomínati, že je to obor, v němž podnikatel je vlastně - promiňte, užiji-li toho slova - více méně anonymní, pokud jde o dělnické mzdy. Vždyť vlastním podnikatelem ve sklářské výrobě, zejména jablonecké, je exportér jablonecký, ale zaměstnavatelem sklářského dělníka je zprostředkovatel, to je faktor, a to jsou ne dva, nýbrž tri světy, které se nám tu stýkají nebo jsou v rozporu, pokud jde o tento druh naší sklářské výroby.

Dovozovali jsme a opětovně dovozujeme, máme-li vyřešiti otázku mzdovou u sklářského dělnictva, máme-li zabrániti výrobní anarchii v důsledku neuspořádané mzdové otázky, že musíme řešiti otázku prodejních cen. S plným sebevědomím a v přesvědčení, že vykonáváme službu nejen pro dělnictvo, nýbrž zejména pro stát a pro celou prestyž státu, trváme na tom, aby odborové organisace dělnické měly možnost a právo spoluurčovati prodejní ceny. To je alfa a omega, slavná sněmovno, a jenom touto cestou můžeme dojíti ke skutečnému odstranění anarchie ve sklářské výrobě, jen touto cestou můžeme pro příští, lepší doby zabezpečiti prosperitu v tomto oboru naší výroby. Proto jsem řekla, že tento zákon je jenom částí toho, čeho bychom potřebovali. Myslím, že není sporu, že sklářská výroba v Československu, která takovým krásným a pronikavým způsobem representovala Československo, která národohospodářsky znamenala pro nás nesmírně mnoho, stojí nám všem za to, abychom se o jejím osudu náležitě poučili, abychom tento osud velmi pečlivě a prozíravě sledovali a abychom neustali na tom, že dnes dáme souhlas k opatřením, navrhovaným touto osnovou, nýbrž že připomeneme ministerstvu obchodu a soc. péče ostatní soubory osnov, které tam ještě čekají na propracování a vyřízení. Teprve potom budeme moci říci, že jsme udělali vše, abychom zachránili nejen reputaci čsl. skla, nýbrž abychom také zachránili existenci statisícům sklářských dělníků, kteří dnes hladovějí, ale kteří jsou nejlepší zárukou, že kvalita našich výrobků a jméno našeho zboží za hranicemi zvítězí i v době takovýchto nesnází, i v době hospodářské deprese, i v době vypjetí konkurenčních zápasů. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavně-právního, p. posl. dr Daňkovi.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Celkem se řečníci nevyslovili proti osnově zákona, až na řečníka z komunistické strany p. kol. Dvořáka, který pro své odmítavé stanovisko uváděl některé důvody. Nebudu se všemi zabývati, zejména ne těmi příklady, které uváděl, poněvadž příklady ty uváděl pouze ze svého vlastního vědění. Budu se zabývati jenom těmi věcmi, které jsou více méně všeobecným odmítáním této osnovy.

Na tvrzení pana kol. Dvořáka, že dělníci budou trestáni, poněvadž výklad tohoto zákona je ponechán soudům, chtěl bych říci tolik, že každý zákon, který je vydáván, musí se týkati bez rozdílu všech lidí a musí zasahovati každého, kdokoliv přestoupí tento zákon. Všeobecný trestní zákoník nejmenuje žádnou osobu a při tom zahrnuje všechny osoby, které by se dopustily přestoupení takového zákona. Není tudíž možno, aby byl kdokoliv vyloučen, ať patří k té či oné společenské vrstvě. Jakmile přestoupí zákon, je ovšem stíhán podle tohoto zákona. A také v tomto případě, kdy jde o zákon o hospodářském vyzvědačství, dopustí-li se přestoupení tohoto zákona majitel podniku, který je dokonce v zákoně výslovně jmenován, bude trestán stejně jako kdyby přestoupil zákon kterýkoliv jiný zaměstnanec, ať už inženýr závodu nebo dělník.

Chtěl bych poukázati, že § 3 tohoto zákona výslovně uvádí, že jen tenkráte jde o přečin, je-li zde vědomost dotyčného, že ohrožuje veřejný zájem, když zradí hospodářské tajemství, když vyzvídá a dále když za tímtéž účelem, totiž za vyzvídáním, poškozením a vyzrazením tohoto hospodářského tajemství, dělá si zápisy a výkresy, při čemž musí to všechno býti prokázáno. Je pochopitelné, že taková věc, přijde-li k soudu, musí býti řádným způsobem vyšetřena. Není možno jiným způsobem tuto věc zaříditi, i kdybychom dělali jakýkoliv zákon, než dáti někomu možnost, aby aplikoval zákon na určitý daný případ. A v tomto případě jsou to soudy.

Slavná sněmovno! Myslím, že naše soudy jsou soudy nestrannými, poněvadž máme specielně u soudů soudcovskou odpovědnost, která nám dává dostatečnou záruku. Nemůžeme si stěžovati, že by naše soudy počínaly si nějakým způsobem stranickým a že by nesoudily objektivně, jak souditi mají. (Výkřiky komunistických poslanců.) Myslím, že takové paušální tvrzení nemá ani opory v praksi ani ve skutečnosti. Nelze také naprosto tvrditi, že by tento zákon byl vydán k ochraně velikých. Nevylučuje se zde nikdo, ať je špionáž prováděna v kterémkoliv podniku. A každý bude stejným způsobem trestán. Myslím, že nelze tvrditi (Výkřiky posl. Dvořáka. - Místopředseda Taub zvoní.), že by šlo o ochranu velkých a nelze také mluviti, že by šlo o provokatérství. To je zneužití věci. Je možno zneužíti i sebe krásnější myšlenky i věci. Když se zjistí, velectění, že zneužije se právě takováto myšlenka, myslím, že zneuživatel bude řádným způsobem odsouzen. Také ani persekuce nemůže býti vytýkána této osnově zákona - a není ani zamýšlena - poněvadž se zamýšlí tímto zákonem učiniti nápravu toho, čeho jsme byli svědky, co jsme měli příležitost zjistiti, že totiž byl poškozován vlastní zájem státu proto, poněvadž byl poškozován zájem našeho hospodářského podnikání. (Posl. Török: To dokazuje praxe!) Ano, praxe dokazuje právě to, co tvrdím já. Tedy myslím, že vývody, které pan kol. Dvořák uváděl, nejsou takového rázu, aby tato osnova zákona měla býti odmítána tak, jak s kategorickým přízvukem ji odmítal pan kol. Dvořák.

Pokud se týče řeči p. kol. Kejmara, musím zdůrazniti, že se pan kol. Kejmar celkem vůbec nezabýval touto osnovou zákona. Spíše bych soudil z jeho řeči, že se staví za osnovu. Neřekl nakonec, že se postaví proti této osnově zákona, pouze prohlásil, že živnostenská strana se bude vždycky stavěti za zájem národa a zájem státu. Tedy nevyslovil se, bude-li nebo nebude-li hlasovati pro osnovu. Poněvadž nezajímá při projednávání této osnovy zákona otázka, proč živnostenská strana vystoupila z vlády a proč tam nezůstala, nebudu se dalšími vývody p. kol. Kejmara zabývati, stejně jako se nebudu zabývati otázkami mléčného zákona, které s otázkou hospodářské špionáže nemají, tuším, nic společného.

Řekl bych však ještě několik slov k řeči paní kol. Pechmanové, která se vyslovila, že podnikatelé nepoužívali sami dostatečně zákonů a opatření, které už byly před projednáváním tohoto návrhu zákona, zejména zákona o nekalé soutěži, a že ministerstvo obchodu samo odpovědělo na interpelaci, která byla v tomto směru podána. Právě proto také v ústavně-právním výboru bylo o tom hodně dlouho debatováno a zdůrazněno, že právě proto byla tato osnova vydána a právě proto se tato osnova liší podstatně - a v tom je punktum saliens celé této osnovy zákona - od zákona o nekalé soutěži, že neponechává iniciativu pro stíhání deliktů, vyplývajících z přestoupení tohoto zákona, soukromému podnikateli (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.), nýbrž že dává možnost iniciativy právě veřejným orgánům, poněvadž delikty, které jsou proti tomuto zákonu, jsou delikty oficiosními, tedy delikty, které stíhá veřejná moc z vlastní iniciativy, z vlastního práva a vlastní působnosti. Tedy už v tomto je jistě daleko větší záruka oproti zákonu o nekalé soutěži, že totiž budou delikty stíhány i tam, kde by soukromý podnikatel neměl přímého zájmu, aby taková věc, která se v jeho podniku snad stala, byla stíhána. Závisí potom od veřejné správy, aby ona také v takovém případě postupovala s největší rigorosností a s největší intensitou, aby každé takovéto hospodářské špionážství bylo zamezeno. Aby se vůbec takováto špionáž nedála, o to jde! Ne teprve trestati činy samé, nýbrž trestat už takové jednání, které by mohlo přivoditi teprve hospodářskou špionáž. Má tedy osnova účel a působnost preventivní, zameziti jednání takové, které by vyvolalo špionáž samu.

Záruku, že budeme míti možnost se spoléhati na tento zákon, můžeme ovšem míti pouze v tom, že administrativa, která dostane tento zákon do rukou k provedení, bude ho prováděti takovýmto způsobem a intensivně. Parlament má možnost, aby kontroloval, má možnost, aby poukazoval na to, kdyby snad někde administrativa selhala v používání tohoto zákona.

Rozumí se samo sebou, a tu myslím, že se jaksi nedá také nic jiného očekávati, než že každá věc, tedy i také špionáž, nemůže se jenom tak beze všeho rozhodovati, aniž by se řádně vyšetřila. Je to možno na jedné straně, jak to bylo vytýkáno se strany některých pp. řečníků, že by se někdo mohl cítiti dotčen, aniž by se dopustil nějaké trestní věci, ale s druhé strany je nutno uvážiti, že bez vyšetření by mohl někdo utrpěti daleko větší škodu proto, poněvadž nevyšetřená věc dává daleko větší možnost, že ulpí trestní přesvědčení na někom, kdo se trestního činu ani nedopustil, a že tedy je naprostou nutností, aby taková věc, která by se týkala hospodářské špionáže, byla předem důkladně vyšetřena, aby nebyl trestán ten, kdo je skutečně nevinný, a aby nebyl zase propuštěn ten, kdo ve skutečnosti je vinen.

Myslím tedy, že přes uváděné různé důvody se strany některých řečníků proti této osnově zákona a zase se strany řečníků, kteří se velmi vřele vyslovili o této osnově zákona, se nic nezměnilo na stanovisku, které jsem zastával jménem ústavně-právního výboru, a proto doporučuji slavné sněmovně, aby tuto osnovu zákona, tak, jak už jsem se zmínil na počátku ve svém referátě, přijala ve znění předloženém vládou. (Souhlas.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor živn. obchodní, p. posl. Tykalovi.

Zpravodaj posl. Tykal: Vážená sněmovno! Pan kol. dr. Daněk náležitě odpověděl na jednotlivé výtky, které proti této osnově zákona s některých stran byly učiněny, vysvětlil vše po právnické stránce a zdůraznil, že osnova zákona má pomoci i těm, kteří snad nebudou se cítiti postiženými. Připojuji se k jeho vývodům a jménem živn.-obchodního výboru doporučuji, aby posl. sněmovna přijala tuto osnovu tak, jak se na ní usnesly výbory ústavně-právní a živn.-obchodní. (Souhlas.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Hlasování o tomto odstavci pořadu odložím na dobu pozdější, a nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání dalšího odstavce, jímž jest: