Další kapitolou jest podporování cizinců. My máme podporu v nezaměstnanosti, kterou hradí částečně odborové organisace, částečně stát. Stává se, že na př. cizozemci nedostanou státního příspěvku, i když stran toho byly zjednány dohody se státy. Jest na př. verbální nota s Italií, žádná mezistátní smlouva, podle které oba tyto státy vyplácejí podpory týmž způsobem jako domácím lidem. U nás se stále ještě stává, že Italové, kteří jsou zde odborově organisováni, nedostávají státního příspěvku.

Další kapitolou jest podpora státních příslušníků v cizině. Německo vyplatilo od r. 1933 4 mil. Kč svým chudým státním příslušníkům zde v Československu, a to jednotlivcům po 56 Kč týdně, a když jde o rodiny se 3 až 4 osobami, 84 Kč týdně. To jest dobrovolná podpora. Podle státní smlouvy máme povinnost podporovati zde cizince a venku v říši mají povinnost podporovati i naše lidi. Bez ohledu na to se říšským Němcům, jakmile zde dostanou podporu od úřadu pro obecné blaho, odnímají potravinové lístky, ačkoliv nemají zákonitého nároku na tuto podporu. To však působí, že říšský úřad pro obecné blaho uznává to za podnět, aby svým vlastním lidem nevyplácel podporu.

Rád bych varoval před příliš přísným postupem vůči cizincům. U nás v Československu žijí 32.000 říšských Němců, proti tomu v Německu 280.000 Čechoslováků. Proto se doporučuje pokud možno liberální postup, nemá-li tento návrh nám býti na újmu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Śliwka.

Posl. Śliwka (polsky): Pánové! Leží před námi osnova upravující poměry vystěhovalců, cizinců, ke státu československému. Skutečně je v republice pod vlivem zesílené fašisace v sousedních státech velmi mnoho, desítky, sta i tisíce nespokojených a ohrožených lidí jiného přesvědčení, kteří musili hledati záchranu v útěku ze svého státu. Já se omezím pouze na vystěhovalce, přicházející k nám z Polska. Mohu potvrditi, že jednání českých úřadů k polským vystěhovalcům je přímo neslýchané. Ministerstvo pro věci zahraniční v dorozumění s ministerstvem vnitra pokouší se každého vystěhovalce z Polska na území československém uvězniti, vyvézti ho na hranice a tam ho vydati do rukou polských satrapů.

A přece i český národ měl ve svých dějinách také vystěhovalce, kteří utíkali přes hranice do Německa a Polska, jak na př. České bratry, kteří kdysi našli přece jen laskavé přijetí v cizí zemi. A Poláci ve svých revolučních bojích proti carismu v listopadovém povstání r. 1831, v lednovém povstání r. 1863/4, stejně jako r. 1848 musili hromadně utíkati za hranice. Ale tenkrát situace polských revolučních, demokratických vystěhovalců, zvláště na západě, v době, kdy žil Schiller a Göthe, nebyla ani zdaleka tak těžká jako nyní v civilisovaných zemích, mezi nimi i v Československu.

Neboť co čeká takového vystěhovalce uprchlíka, chyceného s kouskem komunistického tisku na hranicích v Československu? Ukazuji na jeden případ, který jest výslovným porušením práva asylu, zajištěného zákonem. Jde o případ sl. Friedové a Ulenicové, která před 9 měsíci byla chycena a společně s několika občany československými a 2 občany polskými uvržena do vězení a tam držena celých 9 měsíců. Obžaloba nemohla býti podána, neboť skutečně nebylo k tomu důvodu, a pan ministr dr Beneš v Ženevě, sídle Společnosti národů, stále Polsku naznačuje, že vláda Československé republiky je velice loyální k fašistickému Polsku.

Pan ministr dr Beneš se odvážil říci, že ta sl. Friedová byla zatčena, abychom se zalíbili Polsku, ačkoliv věděl, že nebylo proč ji zatknouti. Při tom byl vyhozen z práce jeden zatčený dělník, který byl později propuštěn pro nedostatek důkazů viny.

A dnes zase oznamují noviny podobný případ. Byl chycen nějaký vystěhovalec a s ním 2 českoslovenští občané s několika kilogramy komunistických brožurek, které jednaly pouze o boji proti fašismu v Polsku. Československé noviny uveřejňují úslužné zprávy tohoto druhu: Vidíte, Poláci, jak se naše ministerstvo vnitra stará, aby ani jediný polský komunista, který je zde v republice, nepotíral fašistické Polsko a nebojoval proti režimu Piłsudského! Dnešní české noviny dokazují, že konají svou úlohu četníka pro fašistické Polsko Piłsudského.

Majíce takovou zkušenost jsme nuceni rozhodně přes to, že máme zákon o asylu, bezohledně požadovati, aby revolučním vystěhovalcům z Polska bylo na území Československé republiky poskytnuto neomezené právo pobytu a asylu. V této historické chvíli se obracíme k celému slezskému lidu bez rozdílu jazyka a přesvědčení s touto výzvou proti válce a fašismu:

Proti válce a fašismu se musí ozvati proletariát a celý lid československý i polský, neboť nebezpečí fašismu a války vzrůstá v této chvíli, kdy v nové politické protisovětské konstelaci Hitler spolu s Piłsudským tvoří zjevně a vědomě frontu války a útoku proti sovětům.

Není to sen, nýbrž je to dokázaný a potvrzený fakt. Potvrzuje to zvláště jednání o Východní pakt, vědomé sabotování tohoto paktu Německem Hitlerovým a Polskem Piłsudského. Tón polského tisku proti sovětům zjevně projevuje protisovětskou náladu. Vladislav Studnicki, známý poštěvač Piłsudského, ve svém spise "Politické otázky Evropy a Polska" výslovně volá, aby se více utěsnila solidarita s Hitlerovým Německem a zahájilo křižácké tažení proti sovětům.

Tím směrem se obrací strašná štvanice proti revolučním emigrantům v Polsku a za jeho hranicemi. Proto také, aby se uskutečnilo a provedlo toto zfašisování všech vystěhovalců v Polsku i za hranicemi, zahajuje se ve všech zahraničních polských koloniích, ve Francii, Belgii, Americe a také u nás v Československu štvanice polských fašistů. U nás ve Slezsku chce polský fašismus rovněž získati Poláky československé a proto se šíří iredenta, nadhazují se rozličné zprávy o plebiscitu, aby polské proletářské masy v Československu byly získány.

Národní a sociální demagogií chtějí dělnické masy zapřáhnouti do fašistického triumfálního vozu. Tuto národní a sociální demagogii pomáhají rozšiřovati polské strany v Československu, polská strana lidová a svaz slezských katolíků. Dohodují se výslovně s Hlinkou a koketují dokonce i s Henleinem. Jednání zástupců těchto polských stran u nás směřuje zřejmě ke zfašisování lidu, stejně jako to dělá Henlein. Jako Henlein je spojovacím mostem mezi Hitlerem a jeho fašistickými přívrženci v Československu, tak zástupci zmíněných polských stran jsou mostem a spojením mezi polským fašismem Piłsudského a fašismem zdejším.

Proti tomu rozhodně bojuje polský dělnický lid městský i vesnický, protože důkladně ví, co očekává polský lid pod jařmem každého fašismu a co se děje za hranicemi česko-polskými. Ze sousedství známe velmi dobře ten vychvalovaný ráj polských fašistů. Víme, co udělali polští fašisté se sociálními zřízeními proletariátu, co se tam děje s národní menšinou ukrajinskou, běloruskou, německou a židovskou. Sociální práva byla úplně zrušena. Hornické, nemocenské a úrazové pojištění bylo unifikováno tak, že ohromná část břemen připadla na proletariát, ale kapitalisté jsou jich zproštěni. Nemocenské pokladny obsadili komisaři, majoři, podplukovníci a plukovníci, fašističtí přívrženci, kteří diktují, co chtějí.

Jak polský fašismus zachází se samosprávou Slezanů, vidíme z návrhu vojvody Gražyńského v Katovicích, který chce jedním škrtem pera zrušiti samosprávu Horního Slezska. Horní Slezsko má býti připojeno jako obyčejná provincie fašistických satrapů varšavských. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

A jak se vede komunistické straně v Polsku? Komunistická strana je v podzemí, komunisté jsou vyňati z práva. Bereza Kartuska, proslulý koncentrační tábor, to je nejlepší důkaz, jak ukrutná je fašistická vláda v Polsku.

Nejen v Polsku vystupuje toto ostří fašismu proti polským dělníkům, nýbrž i na Těšínsku jsme mohli pozorovati, jak polská vláda zachází s dělníky. Do demonstrujících dělníků v Golešově střílela oddělení polské policie a četnictva, zabit byl jeden a poraněno několik dělníků. Nedosti na tom, že je ranili - ranění ještě byli uvrženi do vězení a po roce odsouzeni do těžkého žaláře. Polský proletariát na Těšínsku nemá příčiny, aby cítil sympatie s režimem Piłsudského. Pryč s tou fašistickou politikou hladu, teroru a vraždy! Nejdůležitější naší povinností v této dějinné chvíli jest boj na život a na smrt s fašismem vůbec a s polským fašismem u nás zvláště.

Polský proletariát v Československu se nedá nachytati na plevy slibů krásné budoucnosti v polském fašistickém ráji, nestane se nástrojem bratrovražedného národnostního boje mezi dělníkem polským a českým. Předně ví a přesvědčil se na tisíci případech, že polská buržoasie jako nositelka fašismu jest a bude zvláště u nás v Československu věrným pomocníkem mezinárodního kapitalismu v potlačování a vykořisťování polského dělníka. Za druhé proto, že polský lid v Československu vidí, že stejně jako jej zde nemilosrdně poškozuje hospodářsky, hmotně a duševně česká buržoasie za pomoci socialistů, Chobota a českého fašismu, tak též a dokonce ještě ve vyšším stupni týž polský fašismus, řízený rukama Piłsudských, Biernackých, Malhommův a Rippů, společníků Wolfa, Jungy a spol., nemilosrdným způsobem do krve a kostí vykořisťuje celé pracující Polsko, ohněm a mečem uklidňuje menšiny jiných národností, a uloupil všechny dělnické vymoženosti demokratické a sociální, získané ještě před válkou a po válce.

Polská území Československa se mají státi územím národnostní iredenty, plebiscitu, nástrojem sil pro fašismus k válce a útoku na SSSR. Polský pracující lid má zase vzíti zbraně a stříleti do svých sovětských bratří jako r. 1919 u Vilna a r. 1920 u Varšavy.

Nikoliv! Do fronty Hitlera a Piłsudského nepůjdeme, válku nepřipustíme. Polský lid chytne podanou zbraň, ale obrátí ji proti polským a hitlerovským fašistům.

Hnutí stoupenců Piłsudského není národním osvobozeneckým hnutím, nýbrž jest to dílo agentů polské fašistické reakce, kapitalistů a šlechty. Politika Piłsudského příčí se zájmům 90% Polska a podporuje ji jen 10% boháčů, byrokracie a šlechty.

Strany, které jsou v čele tohoto hnutí, nejsou ani demokratické, ani pokrokové, ani reformní ve smyslu národním, nýbrž protirevoluční, zpátečnické, proti pokroku a proti socialismu.

Jestliže vy, páni polští fašisté, chcete udělati z Těšínska přechod k fašismu, my jsme z něho udělali a děláme tvrz mezinárodní solidarity a boje s fašismem jak polským, tak i českým.

Nepůjdeme s českou buržoasií a socialistickými vládními stranami ke korytu českého fašismu, nýbrž společně s českými dělníky do nejostřejšího boje o osvobození od Prahy a Varšavy. Nikoliv hitlerismus, nikoliv sociální vlastenectví, nýbrž leninismus! Pryč s iredentou a plebiscitem, neboť to znamená vyzývavost, zločiny a nové oběti.

Přirozeně nemohu přejíti ani to, co se děje uvnitř. Ve vnitřní politice došlo k takovým teroristickým činům, jako bylo zničení obrazů presidenta Masaryka, rozbití pomníku "Kde domov můj" v Třinci. Není to nic jiného než důkaz bezmocnosti polských fašistů, ale přes to jest to důkaz provokace zasluhující odsouzení, která působí nové oběti a křivdy nevinných lidí, neboť původci se schovávají za silnými zády.

Naši polští fašisté hledají spojence sebe hodné v Kahánkovi, Hodáči, Stříbrném (Posl. Dubický: Piłsudský!). Ano, to jest zřejmé, že kde je Kramář, tam jest i Piłsudský. Tito lidé z polského fašistického tábora chtějí pro polské obyvatelstvo v Československu dobýti ráj ve spojenectví se Stříbrným a Národním sjednocením. To není ráj, nýbrž peklo pro polský lid, národnostní teror a hospodářská žebrota. Nikoliv fašismus, ani fronta s Hlinkou, Stříbrným a Hodáčem, ani solidarita s Piłsudským, nýbrž boj polského, českého a německého proletariátu pod vůdcovstvím komunistické strany v Československu a socialistické dohody pro boj s utlačováním, vykořisťováním polské menšiny v Československu.

Ale i u nás, v Československu, zuří fašismus. Pryč s vykořisťováním, národnostním útlakem a počešťováním v Československu!

Situace polské menšiny ve Slezsku pod vládou české buržoasie a jejích socialistických pomocníků společně s Chobotem jest žalostná. S pomocí potlačených stávek, zákonů, nařízení a zrádných smluv socialistické dohody s kapitálem, prostřednictvím vládních úkazů s bezohledným potlačováním všeliké obrany a stávek byla životní úroveň polské pracující menšiny měst a vesnic, továren a polí slezských snížena na žebrácké živoření. Hrdinné boje horníků byly překonány násilím, hromadnými výstřely do stávkujících (v Orlové 1925), hromadným vězněním a policejní štvanicí. Stejně třinecký proletariát se zakrvácel v bídě, neboť ztratil 60% svých dřívějších výdělků. Frýštátské huti, továrny Thonetovy, pily a cihelny na polském území v Československu byly zastaveny a dělník zůstal bez práce, pomoci a budoucnosti.

Tisíce nezaměstnaných sotva že žijí nemohouce umříti pro výpomoci ze státní akce nebo gentského systému, kterýžto zjev zvláště v oblastech národních menšin ve Slezsku jest zvlášť křiklavý. Polský drobný a prostřední rolník společně s řemeslníkem a duševním pracovníkem jest ve Slezsku odsouzen k pomalé, ale jisté záhubě. Obilní monopoly a dobytčí syndikáty, tudíž politika vysokých cen vede zadluženého sedláka exekucemi k vy vlastnění a záhubě.

Přes slavnostní sliby Prahy a vládních polských poslanců Chobota a Buzka jest polské školství ve Slezsku věčně zanedbávanou Popelkou. Polské gymnasium v Orlové nebylo přes tisíceré ujišťování Chobota a spol. po 15 letech ještě zestátněno. Čtyři soukromé obecné školy nejsou zestátněny. Sedm měšťanských škol rovněž není ve státním rozpočtu. To je ostuda a důkaz zřejmého národnostního utlačování, tudíž úplného fiaska vládní politiky polských poslanců.

Proti tomu komunistická strana mobilisuje zástupy polského a českého proletariátu na obranu utiskované polské menšiny, která pouze touto cestou zachrání menšinové polské školství a získá sebeurčení a svobodu.

Trýznění dozorců, inženýrů v dolech, v hutích a ve státních lesích, propouštění a vykazování z práce, bezprávné a věčné posílání na dovolenou, vykonávané stranicky se zřejmým národnostním zahrocením proti polským dělníkům, bylo již tisíckrát dokázáno, přibito na pranýř, a přes to se stále beztrestně opakuje. Polský dělník a polský sedlák jest nucen za cenu vyžebraného chleba zbavovati se svého jazyka, přesvědčení a školy pro své děti.

Desítky tisíců zde narozených polských dělníků a rolníků, kteří po rozdělení Slezska zůstali bez státní příslušnosti, jsou bezohledně dále zbavovány této příslušnosti, příslušnost se jim rozhodně odpírá a proto se jim odnímá i zaměstnání, jsou propouštěni z práce a bez dotazu jsou násilím a postrkem posíláni za hranice do fašistického Polska.

Vklady a podíly v rozličných těšínských a slezských spořitelnách, vdovské a sirotčí peníze, nastřádané pro případ nehody, vinou pražské a varšavské vlády zamrzly a leží neužitečně, místo aby jich mohli užíti potřební a oprávnění; jsou to miliony Kč drobných vkladů, uspořených pro případ neštěstí. Sta chudých vdov, sirotků, dělníků a rolníků slezských nemůže dostati své peníze pro zdráhání české a polské vlády.

Slezané hynou hladem nebo sebevraždou, poněvadž nemají peněz na živobytí. Kdyby Praha a Varšava uvolnila a valorisovala tyto úspory, byla by tu pomoc. Ale vlády ani vládní strany si toho nepřejí. Proto také slezský lid jsa jimi oklamán vyžene je od sebe a při volbách se s nimi rozloučí.

Nespokojenost a rozhořčení poškozeného polského lidu ve Slezsku chcete uklidniti a odstraniti? Čím? Nápravou křivdy? Nikoliv, zesílenými kordony četnictva a vojska, které hromadně přejíždějí pohraničními vesničkami, nezesílíte autority Československa ani důvěry lidu. Naopak způsobíte ještě větší paniku a zlověstnou náladu v lidu, který toto zakročení četnictva považuje jako Ukrajinec v Polsku za uklidnění Haliče. Těchto četníků se užilo nikoliv proti fašistům, nýbrž po prvé 15. února t. r. za demonstrací v Třinci a Karvinné proti polským a českým komunistickým dělníkům.

Proto jménem tisícových zástupů proletariátu českého Slezska a zvláště jeho polské pracující menšiny žádáme rozhodně po stránce hospodářské: 1. otevření zastavených továren v českém Slezsku; 2. přijetí zpět všech dělníků z práce propuštěných; 3. poskytnutí všem osobám nemajícím příslušenství práva výdělku; 4. poskytnutí podpory v nezaměstnanosti všem ve stejné výši, ve výši existenčního minima; 5. zavedení čtyřicetihodinového pracovního týdne bez snížení platů; 6. navrácení všech hornických vymožeností z let 1932 až 1934; 7. sanaci a zlepšení hornického pojištění (bratrských pokladen a pojištění vůbec) na útraty státu a kapitalistů.

Pro slezské drobné a střední rolníky, chalupníky, řemeslníky a drobné obchodníky žádáme: 1. úplné škrtnutí všech dluhů u Státního pozemkového úřadu za parcelované pozemky; 2. úplné škrtnutí všech dluhů na daních v berních úřadech, soudech a u advokátů; 3. zrušení všech dluhů za nájem státních polí, lesů a salaší; 4. snížení všech dluhů až na 10-50% skutečného dluhu; 5. přeměny krátkodobých dluhů na vysoký úrok na dlouhodobé s nízkým úrokem; 6. moratoria na všechny dluhy na celou dobu krise, dokud nebude zase možno vydělávati; 7. zajištění všech úspor a vkladů drobných a středních podílníků na kapitálu velkých bank a státu; 8. zrušení zákona o obecních býcích a o poplatku z domácího dobytka poráženého pro vlastní užitek.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že již vyčerpal svou řečnickou lhůtu.

Posl. Śliwka (pokračuje): Ihned skončím.

V oboru kulturně národním žádáme jménem celého pracujícího lidu v českém Slezsku: 1. přiznání polské pracující menšině všech práv stejně jako jiným občanům republiky; 2. zanechání násilí, pronásledování, propouštění z práce, trýznění v dolech, hutích, úřadech, ve státních lesích, odstranění teroru "Národního sdružení", agrárních národních gard proti našemu lidu pro jeho původ, školy a přesvědčení. Pryč s fašistickým terorem v továrnách! 3. potrestání všech, kdož se provinili terorem a trýzněním ze zmíněného důvodu; 4. zanechání postrku osob nemajících příslušnosti z Československa za hranice; 5. udělení státního občanství republiky všem osobám nemajícím příslušnosti, které o ni zažádaly; 6. zestátnění všech škol obecných, měšťanských a polského gymnasia v Orlové již s konečnou platností od 1. září 1935; 7. přidělování práce ve státních lesích místním povozníkům a lesním dělníkům s vyloučením vší protekce a nadržování pro fašistickou nebo agrární legitimaci; 8. pryč s polskou iredentou a plebiscity!

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že překročil řečnickou lhůtu.

Posl. Śliwka (pokračuje): Pryč s počešťováním a utlačováním hospodářským a národnostním! K obraně ohrožených národnostních a hospodářských práv vybízíme všechen pracující lid, aby ve válečné jednotě všech bez ohledu na stranické přesvědčení, ať je to socialista, komunista, indiferentní nebo křesťanský socialista, Polák, Němec a Čech, ruku v ruce pod vedením komunistické strany v socialistické dohodě a spojení vytrval v boji, dokud nezvítězí jeho spravedlivé požadavky a postuláty.

Proto všichni hromadně k obraně ohrožených zájmů na velké manifestace slezského lidu a shromáždění ve Třinci dne 20. března v půl 3. odpoledne, v Orlové a Českém Těšíně dne 31. března t. r.

Do boje o chléb, práci a svobodu národnostní a materiální! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní):

Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Žádám o přečtení podaného pozměňovacího návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Doplňovací návrh posl. Krehana, Hodinové-Spurné, Kubače, Töröka, Śliwky a soudr.:

§ 1 budiž doplněn tímto odst. 6:

"(6) Je-li žadatelem cizinec, který se vystěhoval pro svůj boj s fašistickým režimem nebo pro své protifašistické smýšlení vůbec, jest úřad povinen příznivě vyříditi žádost o povolení pobytu. Povolení pobytu takových cizinců není časově omezeno. Není-li takovému cizinci možno splniti požadavky, vytčené v tomto zákoně, jest úřad povinen prominouti mu splnění těchto požadavků. Legitimování takového cizince provádějí spolky za tím účelem založené, jejichž stanovy jest úřad povinen schváliti.

Takový cizinec nesmí býti vypověděn ani z území Československé republiky, ani z jednotlivých obcí, okresů nebo zemí."

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k doslovu o obou osnovách zpravodaji p. posl. dr Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! V této debatě promluvila řada pánů řečníků, kteří se většinou přihlásili a mluvili k osnově druhé, totiž k osnově zákona o pobytu cizinců.

Mezi nimi se zejména p. dr Holota domáhal novelisace zákona o státním občanství, poukazuje na případ, že v republice je řada lidí, kteří nemají nikde práva domovského a kteří nemohou dosíci občanského práva.

Tento návrh a tento názor přirozeně nesouvisí s touto osnovou a mohu tedy prostě jenom vzíti na vědomí, co zde bylo proneseno, s tím, že s osnovou samou to nesouvisí.

Pan posl. Bródy uvedl zde řadu případů, kde došlo k vypovídání cizích státních příslušníků, kteří na Podkarpatské Rusi bydlí, z území Československé republiky. To jsou případy rázu administrativního, které také nesouvisí s projednávanou osnovou.

Pan posl. Kunz zejména poukazoval, že musíme býti velmi opatrní při uzákonění této osnovy, abychom zejména nezhoršili styk pohraniční. Zdůrazňuji, že příslušné předpisy o pohraničním styku zůstávají a zůstanou i po tomto zákoně nedotčeny a zejména že zlepšení pohraničních styků závisí obyčejně od obou stran. S naší strany nezavdáváme jistě příčiny, aby docházelo k nějakým přísnějším opatřením zejména při těchto pohraničních stycích, při čemž chci poukázati, že pohraničního styku nesmí býti ovšem používano - co jsme se dověděli od jednoho poslance v ústavně-právním výboru - že byl dopaden člověk, který chtěl propašovati do Československé republiky při pohraničním styku celý náklad t. zv. boxerů. Takovéto zboží ovšem potom málo slouží k utužení vzájemných pohraničních styků.

Pokud p. posl. Kunz zdůrazňoval, že musíme býti opatrní při tomto zákoně se zřetelem na to, že u nás máme jenom 32.000 příslušníků republiky Německé, kdežto našich příslušníků v Německu je 280.000, odpovídám p. posl. Kunzovi, že v důvodové zprávě vládního návrhu najde ustanovení, podle kterého osnova zákona, kterou my dnes máme odhlasovati, v Německu analogicky už platí, a to od r. 1932. Je to pruské nařízení ministerstva vnitra ze dne 27. dubna 1932, jehož předpisy byly v podstatě převzaty též jinými zeměmi Německa. My tedy zavádíme opatření, které Německo udělalo již před více než 2 roky a není tedy žádného důvodu k obavě před nějakou reciprocitou.

Páni poslanci z komunistické strany, totiž pp. posl. Krehan, Hodinová-Spurná, Kubač, Török, Śliwka a soudr., domáhají se doplnění nynějšího návrhu zákona, a sice žádají doplnění §u 1 odstavcem 6 tohoto znění:

"(6) Je-li žadatelem cizinec, který se vystěhoval pro svůj boj s fašistickým režimem nebo pro své protifašistické smýšlení vůbec, jest úřad povinen příznivě vyříditi žádost o povolení pobytu".

Vážená sněmovno, ukládati úřadu přímo povinnost, že má vyříditi žádost toho kterého žadatele příznivě, takovéto ustanovení neznáme ani pro státního občana Československé republiky. Tedy zde by se chtělo dosíci pro cizince z určitých důvodů více, než po případě přísluší občanu Československé republiky.

Mluví se zde dále, že "povolení pobytu takových cizinců není časově omezeno. Není-li takovému cizinci možno splniti požadavky, vytčené v tomto zákoně, jest úřad povinen prominouti mu splnění těchto požadavků." Toto ustanovení je opět nezvyklým a není také dobře možné, aby prostě úřad byl povinen prominouti splnění určitých požadavků, které zákonem jsou uvedeny.

Na konec žádají pánové, aby legitimování takového cizince prováděly spolky za tím účelem založené, jejichž stanovy jest úřad povinen schváliti. To by bylo jistě unikum v zákonodárství nejen u nás, nýbrž snad vůbec v zákonodárství světovém, aby se ukládalo úřadu, že musí stanovy určitého spolku v takovém případě příznivě vyříditi, aniž by se řeklo, jaké stanovy budou, co budou ustanovovat, jestli budou zejména v souhlase a souladu s naší ústavou, republikánskou demokratickou formou, jednotností státní atd. Z toho, co jsem uvedl o obsahu, je ovšem patrno, že takovýto doplňovací návrh doporučiti nemohu, a navrhuji, aby tento doplňovací návrh byl zamítnut. (Výkřiky posl. Bródyho.)

Tím jsem vyčerpal odpovědi pánům řečníkům a doporučuji slavné posl. sněmovně, aby schválila obě osnovy zákonů tak, jak jsem si dovolil jménem ústavně-právního výboru je navrhnouti. (Souhlas. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní):

Nyní vykonáme oddělené hlasování o každé ze společně projednávaných osnov.