Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se nově určuje výše státních záruk za vývozní úvěry, které smějí býti poskytnuty podle II. hlavy zákona ze dne 16. července 1931, č. 121 Sb. z. a n., o podpoře zahraničního obchodu (tisk 2844).

Zpravodaji jsou: za výbor rozpočtový p. posl. dr Macek, za výbor zahraniční p. posl. inž. Nečas.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Macek: Navrhuji opravu tiskové chyby, aby totiž v odst. 2 §u 1 místo "se zúčastněnými" stálo správně "s účastněnými".

Místopředseda Taub (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, s opravou podle čtení druhého, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2841) zákona o hlášení pobytu (tisk 2847) [podle §u 35 jedn. řádu].

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby jednání o této osnově bylo sloučeno s jednáním o osnově, která jest na pořadu jako další odst. 3, t. j.

3. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2842) zákona o pobytu cizinců (tisk 2848) [podle §u 35 jedn. řádu].

Sloučené jednání navrhuji proto, poněvadž oba tyto zákony upravují evidenci obyvatelstva.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto dvou odstavců? (Nebyly.)

Není jich.

Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodajem při obou těchto odstavcích jest p. posl. dr Patejdl.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Jako zpravodaj o osnově zákona o hlášení pobytu (tisk 2847) uvádím: Státní správa všech států usiluje zejména od poloviny minulého století o to, aby měla evidenci svého občanstva. Důvody pro to byly zřetele bezpečnostní, později finanční, branné, ale také soukromoprávní, jako zejména obchodní. Ve větších městech byla taková evidence nutnou podmínkou preventivní činnosti proti porušení zákonů a předpokladem pro zjištění vinníka v trestním řízení. Právní předpisy o hlášení pobytu v republice Československé jsou zastaralé a nejednotné. V historických zemích opírají se o nařízení ministerstva vnitra a nejvyššího policejního úřadu z 15. února 1857, č. 33 ř. z., na Slovensku a Podkarpatské Rusi o zák. čl. XXVIII/1879. Po nové zákonné úpravě volaly tedy především důvody unifikační; urychlily ji pak ještě naléhavé důvody zákonné úpravy pobytu cizinců, jež se stala za nynějších časů rostoucí emigrace evropské velmi naléhavou. Osnova zákona o hlášení pobytu stanoví především povinnost ohlašovací. Tu ukládá: 1. provozovatelům živnosti hostinské pro všechny ubytované hosty a bez ohledu na to, v kterém místě živnost je; platí tedy všeobecně, pro všechny hostinské a všude. 2. Kromě hostinských podléhá povinnosti ohlašování ubytovaných osob vlastník budovy, eventuálně jeho odpovědný zástupce pro všechny osoby v jeho domu ubytované, majitel bytu pro své podnájemníky a vlastník pozemku pro osoby na něm ubytované. Při pronájmu a pachtu přechází povinnost hlášení na nájemce a pachtýře, při vnucené správě na vnuceného správce, při konkursu na správce konkursní podstaty. Osoby uvedené pod č. 2 shrnuje osnova pod názvem "jiného ubytovatele" a podrobuje je povinnosti hlášení tehdy, když jde o pobyt v obvodu státního policejního úřadu nebo v lázeňském místě nebo v jiném místě, pro které zemský úřad zvláštní vyhláškou povinnost hlášení uložil.

V případech, kde v místech uvedených shora pod č. 2 se ubytovala osoba, která nebyla ubytována ani provozovatelem živnosti hostinské ani jiným ubytovatelem, podléhá povinnosti ohlašovací tato osoba sama, na př. vlastník domu ve svém domě. Osnova trvá z pochopitelných důvodů na pravdivém ohlášení předepsaných osobních dat (§ 4) a proto připouští oprávnění úřadu, aby si vyžádal v případě pochybnosti doklady o totožnosti a správnosti dalších fakt.

Obcím se ukládá v §u 5 povinnost, aby spolupůsobily při provádění zákona a dohlížely vedle státních policejních a okresních úřadů, je-li povinnost hlášení plněna.

Při zákonné úpravě bylo třeba vyhraditi mezinárodním smlouvám, upravujícím tuto otázku, možnost úpravy odchylné a zaručiti jim platnost vedle tohoto zákona. To se stalo v §u 9.

Rozumí se pak samo sebou, že ustanovení osnovy zákona o hlášení nevztahují se na osoby, jimž přísluší exteritorialita, na cizí konsuly a na členy jejich průvodu, pokud nejde o naše státní příslušníky a pokud je zabezpečena vzájemnost (§ 10).

Osnova zákona stanoví trestní sankce pro nesplnění povinností uložených zákonem a nařízeními podle něho vydanými, prohlásivši je za přestupek, trestaný okres. úřadem, po případě policií pokutou až do 5000 Kč nebo vězením do 14 dnů. Účinností zákona pozbudou platnosti dosavadní předpisy o hlášení (§ 12).

Výbor ústavně-právní projednal vládní návrh ve schůzi dne 13. března 1935 a po provedené debatě uznal důvody vlády za přesvědčující a znění návrhu za vyhovující potřebě doby a účelu.

Přijal vládní návrh beze změn a navrhuje slavné poslanecké sněmovně, aby jeho usnesení schválila.

Nyní podám referát o osnově zákona o pobytu cizinců (tisk 2848).

Politické převraty a změny vládních systémů, provedené v řadě států evropských často po předchozích úporných bojích, měly za následek početnou politickou emigraci, jež do značné míry si zvolila za svůj asyl Československo.

I náš národ má ve své historii 2 případy politické emigrace: jeden z doby pobělohorské, druhý z doby světové války. Nebyl a není odpůrcem asylu, ovšem nemůže nečinně přihlížeti, aby se práva toho zneužívalo k politickým akcím, namířeným proti kterémukoliv ze států sousedních, a aby se tím kalily naše styky s těmi státy se všemi možnými následky anebo aby byl rušen vnitřní klid ve státě.

K tomu třeba ještě připojiti, že řada evropských států upravila svými vnitřními předpisy otázku pobytu cizinců způsobem neobyčejně příkrým a že při mezistátním jednání o otázce té s nimi jsme byli až dosud v nevýhodě, protože mezinárodní smlouvy prohlašující vnitrostátní předpisy za nedotčené připouštěly fakticky přísnější postup proti československým státním příslušníkům. Tyto důvody vedly vládu k tomu, aby současně s úpravou obecných předpisů o hlášení, platných pro všechny státní občany, navrhla zvláštní zákonnou úpravu pobytu cizinců podle vzoru jiných států. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Osnova zákona spočívá na zásadě, že pobyt cizího státního příslušníka v republice jest možný jen po předchozím povolení pobytu, které na podanou žádost udílí zemský úřad, že povolení může být uděleno jen za podmínek v osnově zákona uvedených, nejde-li o osoby, jichž pobytem může býti ohrožen veřejný klid, pořádek nebo bezpečnost státu nebo jiné důležité zájmy veřejné, zejména hospodářské, a jsou-li splněny i případné další podmínky, zemským úřadem stanovené.

V části II upravuje osnova zákona evidenci cizinců tak, že cizinec je povinen hlásiti svůj pobyt příslušnému bezpečnostnímu úřadu a stejně tak každou jeho změnu.

Za cizince se považuje každý, kdo nemůže prokázati, že jest státním občanem republiky Československé.

Ustanovení navrhovaného zákona se nevztahují na osoby exteritoriální. Nedotýkají se také mezinárodních smluv, vyhlášených ve Sbírce zákonů a nařízení, pokud upravují otázku pobytu příslušníků druhého státu způsobem odchylným po dobu platnosti takových smluv.

Ustanovení osnovy zákona nevztahují se na cizince, kterým byl před jeho účinností vydán průkaz na způsob cestovního pasu politickým úřadem II. instance podle §u 5 zák. č. 55/1928 o cestovních pasech, dokud jim tento průkaz bude řádně obnovován nebo prodlužován,

dále na cizince, kterým bylo dáno před účinností zákona podle §u 11 zákona o cestovních pasech povolení k pobytu bez cestovního pasu, a

konečně na cizince, kteří přišli na území československé před 1. květnem 1923, zdržují se tu od té doby nepřetržitě a obdrželi o tom osvědčení podle §u 2 zák. č. 39/1928 o ochraně domácího trhu práce, dokud toto osvědčení nepozbude platnosti.

Dále ustanovuje osnova v §u 6, že cizinci, kteří jsou na území republiky zaměstnáni na základě povolení, jehož se dostalo jich zaměstnavateli před účinností zákona č. 39/1928 o ochraně domácího trhu práce, mají po dobu platnosti tohoto povolení nárok na povolení pobytu podle této osnovy zákona, ovšem pokud tomu nebrání důvody bezpečnosti státu, veřejného klidu a pořádku nebo jiné důležité zájmy veřejné, zejména hospodářské.

Ústavně-právní výbor projednal vládní návrh ve schůzi 13. března 1935, uznal důvody návrhu za přesvědčující a formulaci zákona za správnou a s dvěma stylistickými změnami provedenými v §u 1 a jednou v §u 12 schválil vládní návrh beze změny.

Navrhuji proto slavné posl. sněmovně, aby usnesení výboru ústavně-právního schválila. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti": pp. posl. dr Holota, Krehan, Bródy a Śliwka.

Uděluji slovo prvnímu zapsanému řečníku, p. posl. dr Holotovi.

Posl. dr Holota (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Najväčšou vadou návrhu zákona, o ktorom práve pojednávame, je, že za cudzinca kvalifikuje každého, kto nemôže preukázať, že je štátnym občanom československým. Touto vetou a definíciou návrhu zákona sú postižené tisíce našich spoluobčanov na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, ktorí ešte nie sú štátnymi občanmi. Tento návrh zákona nepomýšľal na to, že prehlašuje za cudzincov občanov, ktorí už 40 až 50 rokov bydlia na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, nepomýšľa na to, že za cudzincov kvalifikuje i tých, čo učinili zadosť svojej brannej povinnosti, odslúžili si svoje vojenské roky a prez to na základe tohoto návrhu zákona musia byť pojatí v evidenciu.

S tým vo spojitosti poukázať musím na neudržiteľný stav a na nepochopiteľne zanedbanú otázku, ktorá sa javí v probléme osôb, postrádajúcich štátneho občianstva. Napriek tomu, že posl. snemovňa už pred rokami usniesla sa na rezolúcii, ktorou sa ministrovi vnútra ukladá, aby predložil posl. snemovni návrh moderného zákona o štátnom občianstve, ktorý by vyhovoval dnešným pomerom, neučinilo ministerstvo vnútra dosiaľ nič. Je cynizmus, ako sa s touto otázkou nakladá. Vidíme, že v dôsledku zmenených pomerov menia, novelizujú a fľakujú sa celé hromady zákonov, jedine túto otázku najpalčivejšiu, od ktorej závisia osudy desaťtisíc existencií a ktorá tak rečeno od rokov stále znepokojuje desaťtisíc nešťastníkov na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, ktorí nie sú štátnymi občanmi - túto otázku nechce ministerstvo vnútra a vláda upraviť. Títo ľudia sú udržovaní v stálom nekľude a rozochvení, aniž majú čo len špetku čáky a nádeje, že otázka ich štátneho občianstva dostane sa na kľudný bod.

Ctená posl. snemovňa! Pri pojednávaní o tomto návrhu zákona zostane naším stanoviskom i naďalej, že požadujeme od vlády, aby ministerstvo vnútra súrne vypracovalo a predložilo snemovni moderný zákon o štátnom občianstve, vybudovaný na podklade zásad spravodlivých. Na pomery, ktoré v otázke štátneho občianstva na Slovensku a Podkarpatskej Rusi prevládajú, nemožno už kľudným okom pozerať, a v dôsledku tejto otázky utrží si Československá republika i vo svetovej verejnosti veľmi škaredý posudok. A práve preto súrne požadujeme, aby k úprave tejto otázky už konečne raz došlo.

Čo sa však týka návrhu zákona, o ktorom práve pojednávame, nemôžem ho prijať, aniž ho ctená snemovňa nepozmení v tom smysle, aby sa prihlasovacia povinnosť nevzťahovala na občanov a obyvateľov bydliacich tu od r. 1919, totiž aby títo občania nemuseli požiadať o povolenie k usadeniu alebo k pobytu. Ináče návrh zákona prijať nemôžem.

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále pan posl. Krehan.

Posl. Krehan (německy): Sněmovně byl předložen návrh zákona o povolování pobytu cizincům, který však vykazuje velké krutosti a vyžaduje změny. Podle dosavadních zkušeností v praksi můžeme zjistiti, že se ruským bělogvardějcům poskytlo plné právo asylu a dosud poskytuje, že tyto vystěhovalce nejen stát podporuje a zakládá penězi, nýbrž že ještě dostávají úřady a hodnosti a státní místa, ba že jsou dokonce zařazováni do vojska. Zřizují všude protirevoluční organisace. Jinak se zachází s protifašistickými vystěhovalci. Ukazuji na jugoslávské vystěhovalce, které pražská policie vydala přímo policii jugoslávské, právě tak se stává vystěhovalcům polským a maďarským. Docela zvlášť se však zachází s německými vystěhovalci. Mohli bychom uvésti tisíce příkladů, kdy němečtí vystěhovalci byli vydáni. Když se zakročí u pana ministra vnitra, slíbí, že nikdo nebude vydán, ale okresní úřady vykazují svévolně vystěhovalce. V okresích kraslickém, chomutovském, mosteckém, teplickém nebo libereckém jsou sta takových případů, kdy protifašističtí vystěhovalci byli vykázáni s odůvodněním, že zatěžují veřejnou dobročinnost a nemají peněz, ačkoliv se ví, že žijí z proletářské solidárnosti. Vykázání se odůvodňuje i tím, že ruší klid a pořádek, že se nemohou dostatečně vylegitimovati, že byli v Německu členy a funkcionáři komunistické strany a politicky pracovali a i zde politicky pracují, t. j. že zde provozují zahraniční propagandu proti Hitlerovu Německu. Rakouští členové ochranného svazu byli po stech vykázáni a našli teď v Sovětském svazu útulek a práci! S povolováním pobytu jest to totéž. Nemohou-li se vystěhovalci legitimovati, prohlásí se jim, že do 14 dnů nebo 3 neděl musí opustiti Československo. Proto my komunisté žádáme plné právo asylu pro vystěhovalce, ale také práci pro všechny protifašistické uprchlíky ze zemí s bílým terorem a k rvavým fašismem.

Proto navrhujeme, aby návrh byl v §u 1 doplněn tímto odst. 6:

"Je-li žadatelem cizinec, který se vystěhoval pro svůj boj s fašistickým režimem nebo pro své protifašistické smýšlení vůbec, jest úřad povinen příznivě vyříditi žádost o povolení pobytu. Povolení pobytu takových cizinců není časově omezeno. Není-li takovému cizinci možno splniti požadavky vytčené v tomto zákoně, jest úřad povinen prominouti mu splnění těchto požadavků. Legitimování takového cizince provádějí spolky za tím účelem založené, jejichž stanovy jest úřad povinen schváliti. Takový cizinec nesmí býti vypověděn ani z území Československé republiky, ani z jednotlivých obcí, okresů nebo zemí."

Žádáme plného práva asylu a plné podpory pro všechny protifašistické vystěhovalce.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Bródy.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! Osnovu zákona o hlášení pobytu a osnovu zákona o pobytu cizinců známe již z prakse napřed, dokud se ještě nestala zákonem, protože tento zákon poskytuje správním úřadům možnost ke všelikým politickým persekucím. Ještě se tato osnova nestala zákonem, ale my ji již cítíme na svých zádech.

V Rachově okresní úřad, četnictvo vykázalo z obce československého státního občana, tajemníka Autonomního zemědělského svazu Prokopa právě s takovým odůvodněním, jaké jest uvedeno v zákoně, že totiž "jde o osoby, jejichž pobytem může býti ohrožen veřejný klid nebo bezpečnost státu nebo jiné důležité zájmy veřejné, zejména hospodářské." Tento člověk jest rodem z Izy, z ruské obce, a okresní hejtman nařídil, aby byl vyslán z Rachova do Izy, ačkoliv v Rachově žije jeho rodina.

Zase druhý případ čtu v "Českém slově", že Augustin Budnikovič, jehož praděd žil v obci Bohdanu, byl vykázán z této obce jen proto, že jest důvěrníkem Autonomního zemědělského svazu. Když byl ještě členem agrární strany v dřívějších letech, nikdo se netázal, má-li státní občanství či nikoliv. Dnes od každého sedláka vyžadují státního občanství. Víte, že na vesnicích lidé nemají osvědčení o státním občanství, neboť získání takového osvědčení stojí nejméně 500 až 600 Kč. Okresní úřad, když členové Autonomního zemědělského svazu ohlásí schůzi, zamítá ohlášení s tím, že neprokázali státního občanství, ačkoliv zákon o tom nic neustanovuje.

Kdo jest politicky nespolehlivý, může býti na rozkaz té nebo oné strany podle tohoto zákona vykázán z obce. Pánové, co je to jiného, než poskytnutí možnosti správním úřadům, které jsou pod vlivem té nebo oné politické strany, aby politické protivníky všemožně politicky pronásledovaly?

Toho nevyžaduje zájem státu. Základem státu jest lid, a lid musí býti spokojený, chceme-li, aby republika byla mocná, silná a mohla se ubrániti všem zahraničním pokusům a útokům. Naopak, u nás na Podkarpatské Rusi náš národní živel usiluje zesíliti republiku tím, že žádáme, aby byl proveden ústavní zákon a mírová smlouva, pokud jde o autonomii Podkarpatské Rusi. Ale když žádáme, aby karpatoruský lid se účastnil správy státu, aby měl zájem na ochraně státu, aby měl co chrániti s tímto státem, vládní strany, aby si zajistily půdu, obviňují nás z revisionismu nebo z protistátní činnosti jen proto, že vidí, že se postavení jejich stran zeslabilo. Vidí, že se země pod nimi hýbá a že karpatoruský lid pochopil podstatu demokracie, pochopil, že demokracie, na níž je založena republika, znamená pro něj život, že musí využíti tohoto daru demokracie, práva.

Tento ruský lid žádá ve své zemi účast na vládě, žádá, aby sám mohl rozhodovati o svých věcech, hospodařiti na své půdě a aby sám měl důvod za všelikých nebezpečí chrániti svou půdu, brániti ji, chrániti republiku, a to proto, že má co ztratiti v této republice.

Slavná sněmovno! Když my, ruský lid, bojujeme o ústavní listinu republiky, o vezdejší chléb, o podmínky života, protože autonomie poskytuje možnost žíti každému na Podkarpatské Rusi rozenému občanu, hanebně a ošklivě nás obviňují z protistátní činnosti. Musím prohlásiti, že nikoliv my, nýbrž ten, kdo překáží, aby se provedla ustanovení ústavní listiny, jest nepřítelem státu, ale my, kteří bojujeme o to provedení, bojujeme právě pro stát.

Ruský lid má právo žádati účast ve státním životě, poněvadž to jest základem demokracie a celé naší republiky. Úřady u nás nepřipravují půdu, aby přivedly lid k poznání jeho práv, a nepomáhají mu, aby se domohl účasti ve státním životě. Když na schůzi lidé zazpívali karpatoruskou hymnu, okresní úřad sevlušský pod č. 8868/34 potrestal Vasila Čabana ze Sasova č. 206 a několik jiných Rusínů za to, že zpívali hymnu. Pánové, to již přesahuje všechno. Když už nesmíme ani zpívati naši svatou modlitbu, co vlastně můžeme dělati?

Slavná sněmovno! Na Slovensku v ruských obcích bylo rozkázáno vyučovati náboženství slovensky. Toho demokratická republika nevyžaduje, to se právě příčí demokratickým zásadám našeho státu.

"České slovo" v dnešním čísle napsalo, že Autonomní zemědělský svaz vede agitaci proti státu a že měsíčně vydává na tento účel 100.000 Kč. Prohlašuji vám, pánové, kdybychom měli měsíčně 100.000 Kč, že by na Podkarpatské Rusi nebyla jiná strana než Autonomní zemědělský svaz. Ale prohlašuji vám, že Rusíni putují z obce do obce a vedou agitaci, nikoliv proti státu, nýbrž pro provedení ústavní listiny republiky a že ruský lid považuje republiku za svou a chce ji zajistiti pro sebe. Jenom hlupák nás může obviňovati z protistátní činnosti tím, že prý chceme, jak píše "České slovo", plebiscit pro odtržení Podkarpatské Rusi.

Pánové, bylo by to smutné, kdyby se 100.000 Rusínů postavilo proti státu. Byla by to, pánově, pro vás hanba, že jste k tomu dovedli ruský lid. Prohlašuj i vám, že v duši ruského lidu není nenávisti k republice, nýbrž jest nenávist k těm činitelům, kteří uvrhli karpatoruský lid do bídy.

Karpatoruský lid miluje republiku, chce ji chrániti, ale pro sebe. Proto musím zde prohlásiti panu ministrovi vnitra, že karpatoruský lid jest připraven na všechno. Nám se nepovolují politické schůze z důvodu, jak se stalo ve Veľkém Berezném, že svolavatelé schůze neprokázali československého občanství. Každý z těchto svolavatelů schůze jest občanem republiky a je v seznamu voličů a dnes se od nich žádá, aby předložili politickému úřadu osvědčení o státním občanství.

V berezňanském okrese se stalo, že se našli čtyři lidé, kteří osvědčení měli. Četnictvo hned zavedlo proti svolavatelům vyšetřování a nepovolilo schůzi proto, že "proti svolavatelům schůze se vede vyšetřování". Stejně se stalo v okrese volovském a perečínském.

Časopis nám zabavují, schůze nám nepovolují. Když konáme důvěrné schůze, chodí potom četníci, spisují protokoly, vyšetřují lidi a trestají je pokutou 200 Kč nebo 15 dny vězení. Jedním slovem: bylo proti nám zahájeno pronásledování plným tempem. 6 našich lidí bylo uvrženo do vězení.

Pánové, ukazuje se, že to nepomáhá. Zvláště ta strana, která to přikazuje, strana agrární, ztrácí půdu pod nohama. Vy, pane kolego, marně se smějete, jest tomu tak! (Posl. Zajíc: Protože vám Maďaři dobře platí, musíte takto mluviti!) Dali jsme vám možnost to dokázati, ale vy jste to odvolali a prosili o prominutí. Bolí vás, že my i bez placení lidem můžeme dosíci úspěchu. Vy si myslíte, když vy lidi platíte, že to musí dělat každá strana. Váš konsulent sliboval ve Velké Tuřici 200 Kč za každého kandidáta, který odstoupí s naší listiny. Máme v rukou prohlášení. (Posl. Zajíc: To bychom měli celou Tuřici! Nemáte u sebe 1.000 pengö?) Nejsem licencmajster jako vy. Chodíte za licencemi a vyděláváte. (Posl. Zajíc: Napíši vám to v novinách, že dostáváte peníze z Maďarska!) Dokažte to, a potom budu s vámi mluviti. (Hlasy: V "Českém Slově" to dnes mají! - Posl. Jos. Tůma: Jen se přiznejte!) Nemám se k čemu přiznávati. (Posl. Zajíc: Napíši vám to v novinách!) Ano a budete to dokazovati. (Posl. Zajíc: Ovšem, že to budu dokazovati! Když mne posl. sněmovna vydala, odvolali jste žalobu!) Nemluvte! (Posl. Zajíc: Nastupoval jsem důkaz pravdy, ale vy jste, jakmile mne posl. sněmovna vydala, žalobu odvolali!) To je lež. Nebyl jsem tehdy poslancem a nic jsem neodvolával. (Různé výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Slavná sněmovno! Musím prohlásiti, že zájem státu žádá, aby se národním požadavkům, zvláště slovanských živlů, vyhovělo. (Posl. Zajíc: Kdo vám podpisuje vaše interpelace? Maďaři podpisují vaše interpelace!) Ještě jsem nepodal žádnou interpelaci s maďarskými podpisy a nikdo z nich mi ji tedy nepodpisoval. Račte zjistiti u předsednictva posl. sněmovny, že to, co říkáte, je lež. (Hlasy: Jste Maďar čili nic?) Prosím vás, vy jen stále křičíte. Proto jste zde, abyste křičeli. Račte se zeptati předsednictva, co jsem. (Posl. Zajíc: Co jste byl r. 1919? Proč jste nesložil přísahu věrnosti jako učitel?) To není licence. Tomu vy nerozumíte. (Posl. Zajíc: Tomu rozhodně nerozumím, aby bývalý učitel, který se vydává dnes za nacionalistu, nesložil přísahu Československé republice!) Nebyl jsem po válce učitelem, byl jsem žurnalistou. Tolik byste mohl věděti, ale vy jen za licencemi běháte.

Slavná sněmovno! Zájem státu žádá, aby ruský lid dosáhl svých práv, aby měl guvernéra s plnými právy a pravomocí, ale nikdo neví, jaká práva guvernér má. Žádáme, aby byla určena pravomoc a práva guvernéra, a žádáme, aby byl svolán karpatoruský sněm. S předloženou osnovou zákona nesouhlasím.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Kunz.

Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno! Jedna z obou osnov, jimiž se zde zabýváme, tyká se hlavně hlášení pobytu. Proti tomu bychom neměli námitek. Chceme věděti a míti zjištěno, kdo přebývá v našich obcích a v našem státě. Něco jiného jest druhá osnova, která se zabývá pobytem cizinců v této zemi, jakož i povolováním práce, zákonem ze dne 13. března 1928, č. 39 Sb. z. a n.

Pokud jde o pobyt cizinců, musíme býti nyní docela zvlášť opatrní, poněvadž Československo závisí na cizineckém ruchu a zde zase převážně na malém pohraničním styku. Od té doby, co zde ve státě průmysl tak velice poklesl, jsou pohraniční území, která většinou ovládal průmysl, odkázána na cizinecký ruch, na průjezdný styk. (Posl. Schweichhart [německy]: Jak známo, nepouští sem Německo své lidi!) To se opírá často o vzájemnost, pane kolego, znám jednoho okr. hejtmana, který také nepouští naše lidi za hranice. (Posl. Schweichhart [německy]: Ó, ano!) Nebudete mi přece říkati nic, co mohu potvrditi fakty. To jsou chyby s obou stran, které musíme odsouditi. Chceme cizincům pokud možno vycházeti vstříc. Dvojnásob musíme litovati, když tam v říši pohraniční orgány varují své státní příslušníky, ba snad často je podrobují kontrole, když přicházejí k nám, jen aby neutratili o jednu marku více. To postihuje částečně nás německé hraničáře, kteří jsme nejen hostinští, pekaři a řezníci, nýbrž i zemědělci a živnostníci a závisíme na cizineckém ruchu. Budeme se musiti velice namáhati, abychom ukázali ochotu těm, kdož k nám odtamtud přicházejí. Tu má především velkou úlohu jazyk. Stává se, že říšští Němci přicházejí k celním úřadům, ale orgány u nich úřadující nemluví vůbec ani slova německy. To ohromně ztěžuje styk. Na hranice máme dávati vždy zaměstnance a úředníky, kteří plně ovládají jazyk sousední země.

Rád bych ukázal na něco jiného. Stát má přikládati velkou cenu povznesení cizineckého ruchu, podpoře svazů pro cizinecký ruch. Československo platí úhrnem ročně 4 1/2 mil. Kč na povznesení cizineckého ruchu a na propagandu. Proti tomu vydává malé, chudé Rakousko na tento účel třikrát tolik. Máme velkolepě pracující svazy pro cizinecký ruch, jak oba německé svazy; karlovarský a frývaldovský, tak i český svaz. Nedávno byl úmysl, nadhozený jednou obchodní komorou, zestátniti podporu cizineckého ruchu, organisace pro cizinecký ruch. Varujeme před tím. K tomu patří prakse, kterou mohou naše svazy prokázati činností v cizineckém ruchu desítky let trvající.

Další kapitolou, která se také týká našich návrhů, jest povolování práce cizincům. V zákoně z r. 1928 se praví: Cizincům, kteří prokáží okolnosti uvedené v tomto zákoně, bude o tom vydáno osvědčení úřadem uvedeným v §u 5. Velmi často se stává, že nějaký cizinec jest v této zemi od r. 1920 nebo snad ještě déle. Dostane podle tohoto zákona povolení k zaměstnání, ožení se pak se zdejší příslušnicí, která je zde narozena a nepřetržitě přebývá na území tohoto státu. Dostane povolení pracovati, a zdejší příslušnice, t. j. jeho manželka, která se tím stala cizinkou, ale v době, kdy toto ustanovení vešlo v platnost, byla zdejší příslušnicí, nedostane povolení pracovati. To jest mezera v osnově. V ministerstvu soc. péče je velmi mnoho stížností a odvolání proti rozhodnutí zemských úřadů a několik stížností jest již i u nejvyššího správního soudu. Ministerstvo soc. péče čeká na rozhodnutí nejvyššího správního soudu. Podle znění zákona je to správné, poněvadž ta osoba byla dne 1. května 1923 zdejší příslušnicí. Ale co platilo pro cizince, musí aspoň platiti i pro zdejšího příslušníka. Tato výhoda musí tedy příslušeti i zdejším příslušníkům. Proto jsem si dovolil podati stran toho návrh a prosím, aby se mu vyhovělo. Při této příležitosti můžeme zároveň odstraniti formální vadu v někdejším zákoně.