Lesní ředitelství musila si ovšem k vydržování svého ohromného aparátu zajistiti peníze. Tu a tam se poskytovala práce, byl malý odbyt dříví, protože vládě se přece povedlo uzavříti s Maďarskem dočasnou dohodu, ale při rozdělování lesních prací hlásily se vždy masy dělníků. A tak se začlo protekcionářství, že "ty a ty, vstup do agrární strany a dostaneš práci", poněvadž lesní ředitelství a celý lesní aparát jest ve službách jedné politické strany. Nikdo proti tomu nic nenamítal, protože si každý myslil: Ať je tomu tak, ať dělníci dostanou práci, neboť jinak budou musiti umírati hladem.

A co se stalo? Loni pomocí této politické strany snížilo lesní ředitelství výdělky dělníků na 4˙50 Kč denně. Proto to zde uvádím, neboť noviny píší, že lesní dělník vydělává denně 11 nebo 12 Kč. Já zde dokáži, že v Bohdaně v revíře Šanľa v lednu 1935 pracoval Ivan Brana, Ilko Mohnačuk, Semen Mohnačuk, Jakub Milčevič osm dní od rána do večera za 4˙50 Kč. Každý z nich má pěti- až šestičlennou rodinu. Táži se, jak je možno žíti z 4˙50 Kč denně se šestičlennou rodinou?

Snad se budete tázati, jak se mohlo státi, že lesní ředitelství snížilo hodnotu práce. Lesní ředitelství se ohražuje tím, že říká: "Nedáváme vám práci denní, protože nechceme na dělníky dohlížeti", a říká dále: "Musíte pracovati na akord", a na akord jim dává práci za tak nízkou cenu, že denně nelze vydělati více než 4˙50 Kč, neboť jsou revíry, kde se dříví těžce dopravuje dolů, a tento dělník může jen málo vydělati, poněvadž není s to, aby za 8 nebo 10 hodin pokácel a vyvezl z lesa předpokládané množství dříví.

Ale byly revíry, kde dělníci pracovali 16 hodin od rána od 4 hodin do 8 hodin večer na akord, poněvadž lesní ředitelství jinak práci nedávalo, a byla dohoda s dělníky, že za každý poražený a spuštěný strom dělník dostane 1 Kč. Tak dělníci pracovali 16 hodin a vydělali 17 až 19 Kč za 16 hodin. A co se stalo? Stalo se, že lesní inženýr Kraus nevyplatil dělníkům vydělanou mzdu 18 Kč a řekl: To je pro vás mnoho za den. Já vám vyplatím jen 10 až 12 Kč. A lidem, kteří pracovali denně 16 hodin, vyplatil za práci na akord místo 18-19 Kč denně pouze 10 až 12 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Proto dělníci žádali od lesního ředitelství, aby jim určilo denní mzdu nebo aby jim určilo úkolovou mzdu, aby věděli, zač pracují. Lesní ředitelství odepřelo určiti mzdu za práci. Následkem toho ovšem dělníci rachovského lesního ředitelství zahájili stávku. Stávka trvá již sedmý týden.

Slavná sněmovno! Podal jsem návrh předsedovi vlády, ministerstvu zemědělství a ministerstvu soc. péče, aby působilo na lesní ředitelství, aby tato stávka byla co nejdříve ukončena. A co se stalo? Stalo se, že lesní ředitelství pod vlivem agrární strany odmítlo likvidovati stávku. Byl jsem osobně u lesního ředitelství a řekl jsem tam: Pánové, v celé republice každý dělník, který koná práci, ví, zač pracuje. Zákony ustanovují osmihodinový pracovní den. Stávkující chtějí hned zahájiti práci, když jim dáte určitou mzdu buď jako denní plat nebo jako mzdu úkolovou.

Lesní ředitelství praví: My chceme zvýšiti mzdu, ale neřekneme, o kolik, a nemůžeme určiti, kolik budeme platiti dělníkům za jejich práci. Při tom ovšem chtějí pokračovati v tom, co dělali dosud. Lesní ředitelství samo přiznává, že byly případy, kdy dělník vydělával denně 4.50 Kč, samo přiznává, že byly případy, kdy vydělaných v akordu 18 až 19 Kč nebylo dělníkům vyplaceno, nýbrž počítal se jim již tehdy denní plat 10 až 12 Kč, a samo lesní ředitelství uznává, že výdělek 10 až 12 Kč jest pro dělnictvo malý, protože dělníci musí kupovati v krámech, zajistiti si chléb a jiné věci, a za hotové peníze musí živit své rodiny. Ale cena 1 q kukuřice stoupla od loňska ze 76 Kč na 115 Kč, oves pro koně ze 70 Kč na 110 až 120 Kč, takže tento výdělek pracující třídy jest tak minimální, že dělník nemůže býti z něho živ. Ale uznávajíce to, ředitel Jordan, Němec, a dva vrchní radové, oba Maďaři, kteří jsou ve službách jisté strany, odepřeli likvidovati stávku a prostřednictvím četnictva, okresního úřadu a notariátu míchají politiku do tohoto boje dělnictva o existenci. A když my jdeme pomáhati dělnictvu, píše se o nás, že tam děláme maďaronskou propagandu, a to tehdy, když v agrární straně Maďaři a Němci zapletli politiku do stávky.

Četnictvo pronásleduje lid, přemlouvá jej, aby šel kaziti stávku a provokuje dělníky. Právě včera mi bylo oznámeno, že byla srážka mezi četnictvem a dělníky, kteří stávkují již sedmý týden a mezi nimiž dnes již hladoví 120 rodin. Násilím chtějí je donutiti, aby zahájili práci bez kolektivní smlouvy, aniž věděli, zač budou pracovati. A zde musím ukázati na smutný fakt, že "České slovo", orgán nár. socialistů, který by měl hájiti chudou pracovní třídu, píše, že my, Autonomní zemědělský svaz, využíváme stávky pro politickou agitaci.

Ale o tom nepíše ani jediný časopis, že dělníci, konající za nepatrný peníz svou povinnost ke státnímu podniku, zjistili, že hajní okrádají stát, okrádají státní lesy tím, že nutí dělníky placené ze státní pokladny pracovati pro sebe, berou dělníky do svých zahrad, aby tam kosili seno nebo konali jinou práci, a platí jim mzdu ze státní pokladny. Když to dělníci oznámili lesnímu ředitelství, ležela tam tato stížnost půl roku. Potom dělníci udali stížnost generálnímu ředitelství v Praze. Na to, prosím, zavedli vyšetřování, ale tito hajní jsou ještě dnes ve službě a pokračují ve svých pletichách tak jako dosud, ale dělníky, kteří učinili udání, vyhodili ze služby.

Slavná sněmovno! Když dělnická třída vidí, že zde nelze získati ochranu pro zájmy státního majetku, co potom od tohoto dělníka můžete očekávati? S jakou důvěrou se může obraceti k těmto úřadům, když oznámil, že okrádají erár, ale zloději do dneška, déle než rok, jsou ve službách bez jakýchkoliv následků? Tam lid ztratí důvěru, že může získati ochranu pro sebe a pro stát. Vždyť je státním zájmem, aby se státní majetek chránil. Ale ředitel nemůže prý suspendovati hajného, neboť podle vší pravděpodobnosti tento hajný ví o jeho hospodaření, a tak ruka ruku myje a obě jsou čisté.

Slavná sněmovno! Navrhuji, aby se všechny socialistické strany, které mají na svém programu ochranu dělnické třídy, postaraly, aby byla vyslána parlamentní komise, aby zjistila, jak rachovské lesní ředitelství hanebně zachází s dělnickou třídou.

Sedm týdnů trvá stávka a dosud se neudělalo ani tolik, co by vlezlo za nehet, aby tato stávka byla ukončena, naopak, okresní úřad nařídil, aby se lidé nemohli scházeti a nemohli překážeti, aby podplacení lenoši mohli choditi do lesa pracovati a tak překaziti stávku. Napomínal jsem pana okres. hejtmana Jenčeka, když byl v Bohdanu a viděl napětí obyvatelů, viděl, že rozhořčení dostoupilo vrcholu a může způsobiti smutné následky.

Napomínal jsem zároveň dělníky před četníky a před notářem: Pánové, musíte se držeti zákonitých ustanovení; napomínal jsem dělníky, aby neviděli v četnictvu své nepřítele, protože četníci mají rozkaz konati svou povinnost, poněvadž ji musí vykonávati, ale v mezích zákona, a musí se vystříhati všech ostřejších zakročení a musí se držeti v mezích zákona, aby dělnictvo mohlo ve svém zákonitém boji: vítěziti.

Ale když jsem přišel na okresní úřad a písemně jsem mu oznámil, že četníci chodí po domech bez člena obecního zastupitelstva a spisují s lidmi protokoly, a chtěl jsem, aby napomenul svoje orgány, aby se zdržely těchto nezákonitých činů, bylo mi prohlášeno, že se zamýšlí vydati takové nařízení. Já jsem řekl: Pane hejtmane, nelze.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta vypršela.

Posl. Bródy (pokračuje): Kolik mně patří?

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta vypršela.

Posl. Bródy (pokračuje): Prosím, já se přihlásím po druhé ke slovu.

Slavná sněmovno! Protože pan předseda mne napomíná, abych ukončil svou řeč, dovolím si přihlásiti se po druhé, abych řekl, co jsem chtěl říci. Tím svou řeč končím.

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Špaček.

Posl. Špaček: Slavná sněmovno! Budu docela stručný. Důvodem mého přihlášení se ke slovu byl jenom útok, který z řad koalice byl podniknut na naši stranu a kol. dr Hajna, jako bychom my snad byli těmi, kteří svým odporem proti uznání Sovětského svazu de jure zavinili zkrácení možností pracovních pro náš vývozní průmysl a tedy pro široké vrstvy dělnictva v něm zaměstnané.

Bylo mně uloženo Klubem, abych konstatoval tyto skutečnosti: že jsme to byli také my, kteří hlasovali pro zákon o umožnění vývozních úvěrů, který se nyní pozměňuje. Je to již déle než 3 roky, a za tu dobu bylo možno zákona užíti, a bylo ho užito, jak konstatovali sami pp. zpravodajové, všude tam, kde k tomu konkretní možnosti skutečně byly dány. Je kromě toho všeobecně známo, že otázka uznání Sovětského svazu de jure nebyla nikdy od počátku trvání republiky na překážku možnostem zahájení obchodních styků s Ruskem. Víme, že dávno před tím některé velké domácí podniky zahájily obchodní styky se Sovětským svazem, s jeho mezinárodním zahraničním oddělením a že při tom dopadly tak i onak, jak to při obchodě vždy bývá. Není tedy správné vytýkati nám, že svým odporem naprosto ideovým proti uznání sovětského Ruska de jure jsme spoluzavinili nebo vůbec zavinili, že nemohly býti tisíce nebo desetitisíce dělníků zaměstnány. Každý informovaný a zejména my, kteří pocházíme z krajů, které měly zájem, aby se podle možnosti do sovětského Ruska vyváželo, víme, že nejpodstatnější příčinou nemožnosti rozvinutí obchodních styků s Ruskem nejen před jeho uznáním de jure, nýbrž i nyní jsou těžké podmínky úvěrové a cenové, se kterými se nabízeči zboží do Ruska setkávají. Jest nám dobře známo, na př. z velkých závodů na Ostravsku, že by byly mohly dostati už dávno před uznáním sovětského Ruska de jure, bez ohledu na stanovisko naší vlády k oficielním snahám o jeho uznání, velké dodávky, kdyby se bylo podařilo opatřiti místní úvěr, potřebný, aby byl investován do prací, které měly býti Rusku dodány, ale které ovšem mohou býti dodány jen tenkráte, má-li podnikatel výrobní náklad, se kterým je pořízení vyvezeného zboží spojeno. Je-li cena tak nízká při konkurenci, která tu vždy byla a je, že nemůže určitou nadějí na mimořádný zisk překonati risiko, které podniká, jestliže mimo to není mu možno z vlastních pramenů, vlastního jmění, z vlastních hotovostí tyto výrobní náklady uhraditi, jestliže nebylo a není možno, jmenovitě dnes, získati úvěr na výrobu zboží, které má býti na úvěr 3 anebo ještě více roků do Ruska dodáno, tu je přirozené, že se nemůže k tomu nikdo odhodlati, ani když má záruky podle dosavadního a dnes prodlužovaného zákona, že mu bude republikou zaplaceno, co by snad ztratil, kdyby dovozní stát své závazky na 100% nesplnil. To je hlavní příčinou, proč jmenovitě vývoz do sovětského Ruska se nemůže rozvinouti, jak by si mnozí přáli, poněvadž není u nás tak velikých koncernů, které by měly dostatečné hmotné prostředky, aby na tuto dlouhou dobu úvěrovou mohly zboží vyrobiti a dodati za všech risik, která jsou spojena s dodáním zboží, jmenovitě také při nejistotě trvání bolševického režimu v Rusku. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ale budeme od toho raději abstrahovati. Víme, že jako bolševici odmítli platiti dluhy, které učinila carská vláda, že tak každá druhá vláda, která přijde po nich, odmítne platiti dluhy bolševiků. A pro tento případ je zde právě ta určitá záruka státu, kterou tento zákon normuje.

My však máme ještě jiné zkušenosti, které naprosto nejsou lichotivé pro vládní koalici v době, kdy jejími členy nejsme. Je přece obecně známo, že již jsme skoro rok mimo koalici, ale přes to, že ihned po našem odchodu byla sovětská vláda, Sovětský svaz naší vládou uznáni de jure, a že kromě toho byl tady zákon, umožňující širokou vývozní činnost našeho průmyslu do Sovětského svazu na základě zákonů garančních, se za tu dobu nijak podstatněji vývoz z našeho státu do Ruska nerozvinul. A je skutečností, že přes to, že už rok byla zde možnost sjednati další dobrou základnou pro umožnění tohoto vývozu sjednáním vhodné obchodní smlouvy se Sovětským svazem, nestalo se tak. Dodnes nebyla obchodní smlouva se Sovětským svazem naší vládou sjednána, tak jako nebyla sjednána řada jiných obchodních smluv, které byly předpokladem pro to, aby vývozní činnost do těchto států mohla býti daleko čilejší a daleko větší pomůckou k odstranění nezaměstnanosti našeho dělnictva ve velkých průmyslových závodech, jaká je pro nás všechny předmětem těžkých denních starostí. (Posl. inž. Novák: Poněvadž je to smlouva obchodně-politická!) Poněvadž je to smlouva obchodně-politická a poněvadž dnes nár. demokracie nemůže býti a - vzhledem k tomu, že je mimo koalici - není žádnou překážkou pro sjednání jakýchkoliv i politických výhod, které by v této obchodní smlouvě měly býti pro Sovětský svaz stipulovány, je viděti, že to nezáleželo od naší existence, nehledě už ani k naší početnosti v býv. koalici, ale že to nezáleželo ani od naší dobré nebo špatné vůle, mohl-li se či nemohl vývoz do Sovětského svazu rozvinouti. Říkám výslovně, že je mně známo, že byly nabízeny - daleko dříve, než bylo sovětské Rusko uznáno, ba daleko dříve, než byly tyto zákony o pojištění vývozních úvěrů Národním shromážděním odhlasovány - veliké, několikastamilionové dodávky na př. našim velkým závodům hutnickým na Ostravsku, ale z těchto nabídek sovětské vlády nic nebylo, poněvadž ani tyto veliké podniky, které tenkráte měly daleko lepší finanční základnu než dnes, poněvadž zde nebyl bankrot domu Rotschildova, nemohly těchto nabídek využíti, poněvadž přes to, že kalkulovaly se značným ziskem, nebyl zisk takový, aby přemohl risiko, bude-li to také zaplaceno či nikoli, a kromě toho nemohly si pro objednávku, která byla nabízena za 600 milionů Kč, sjednati ani z vlastních kapes ani jinde nezbytný základní úvěr několika set milionů Kč.

Z těchto skutečností, které jsou naprosto objektivně zjištěny a které nepřednáším jménem klubu proto, abych z toho dělal nějakou agitaci, je pro každého vidoucího a poměry znajícího zjevné, že ani naše strana, ani dr Hajn, jak to bylo v debatě zmíněno, není překážkou, aby naši dělníci získali práci, nýbrž že tyto překážky jsou povahy finanční a jednak pozůstávají v tom... (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Srby.) Pánové, přikládáte nám daleko větší moc, než jsme měli a máme. Jsem povděčen za to uznání, ale přáli bychom si, abychom měli ten vliv a tu moc, jaké nám přikládáte.

Fakt je, že jsme nemohli způsobit, aby nebyla dělána obchodní smlouva. Rok uplynul, a neudělali jste ji, jako jste ji neudělali s Maďarskem a jinými státy, do kterých bychom mohli vyvážeti.

Mohu vás ujistiti, že každá naše snaha, i když jsme v oposici, bude směřovati k tomu, aby se našemu vývoznímu průmyslu a dělnictvu dostalo práce, a uděláme to také tím, že budeme pro zákon resp. prodloužení dosavadního zákona o vývozních úvěrech hlasovati. (Potlesk čsl. nár. demokratických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Bródy.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! (Posl. Dubický: Ještě jednou?)

Ano, ještě jednou, protože jsem nemohl své řeči dokončiti. Předložený návrh zákona přijímám s nadějí, že se vláda postará, aby ze zaručené půjčky jednoho mil. Kč poskytla pomoc podkarpatoruskému průmyslu, čímž budou zase uvedeny v chod chemické továrny v Bystrém Tuřím, a plným chodem bude zahájena práce v chemické továrně ve Velikém Bočkově a Svalavě, aby i náš karpatoruský lid mohl skutečně dostati práci.

Zároveň vybízím vládu, aby zahájila intensivnější práci s podkarpatoruským dřívím, aby naše dělnictvo zase získalo ztracenou existenci. Zájem státu jest, aby lid byl klidný, aby lid měl práci a chléb.

Maje naději, že příště východní Slovensko a Podkarpatská Rus nebude tak opuštěna jako dosud, když se poskytne záruka zahraničnímu obchodu, budu hlasovati pro návrh.

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného pozměňovacího návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Pozměňovací návrh posl. Dvořáka, Hadka a soudr.:

Osnova zákona budiž nahrazena změním:

Při všech dodávkách zboží československé produkce, které je vyváženo do SSSR, budiž poskytnuta státní garancie do výše 70% prodejní ceny na všechny úvěry do úhrnného peníze 1.500,000.000 Kč.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a jeho provedením pověřují se ministři financí a zahraničí."

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. dr Mackovi.

Zpravodaj posl. dr Macek: Slavná sněmovno! V debatě nebylo žádných podstatných námitek proti této osnově a pozměňovací návrh, který podali páni poslanci z komunistické strany, omezuje tento zákon jenom na obchody s SSSR, a to z důvodu mně neznámého, poněvadž, pokud můžeme souditi, ani SSSR sám neštítí se obchodovati s jinými státy než komunistickými. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ale z dalšího důvodu, mně neznámého, omezuje návrh komunistické strany tuto garancii na 70%, zatím co náš vládní návrh dovoluje garantovati tyto úvěry do 100%. Proč návrh komunistického klubu rozšiřuje tyto záruky do 1.500 mil. Kč, není blíže uvedeno. Jisto je, že původní částku, do které vláda mohla garantovati, již dnes po druhé rozšiřujeme podle toho, jak se jeví potřeba. Bude-li se jeviti potřeba větší, nepochybuji, že s hlediska rozpočtového výboru nebude žádných námitek proti rozšíření této částky. Myslím, že tento návrh není nijak věcně odůvodněn, a proto doporučuji, aby byl zamítnut a přijata osnova zákona, jak se na ní usnesl výbor rozpočtový. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zahraničního, p. posl. inž. Nečasovi.

Zpravodaj posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Připojuji se ve věci pozměňovacího návrhu komunistického klubu k názorům kol. dr Macka a chtěl bych ještě doložiti, že v zájmu zvýšení obchodu mezi naší republikou a Sovětským svazem, v zájmu obou těchto států bych považoval předloženou osnovu za příznivější a lepší, než pozměňovací návrh, který byl předložen klubem poslanců komunistické strany, a to ze dvou důvodů:

1. Z toho důvodu, že zde právě v návrhu klubu komunistických poslanců omezuje se výše záruky do 70%, kdežto vládní návrh chce zahrnouti, když budou obchody opravdu odpovídati všem podmínkám, záruky do plných 100%. To je jedna věc, kde je výhoda osnovy zákona lepší.

2. Druhá věc, velmi důležitá, je ta, že v §u 1 pozměňovacího návrhu je naznačeno, že mají býti i úvěry do úhrnné částky 1 miliardy Kč; později to bylo změněno na 1 1/2 miliardy Kč. I kdyby šlo o 1 1/2 miliardy Kč, dovoluji si zde poznamenati, že podle nynější osnovy je k disposici pro nové obchody částka 1.350,000.000 Kč, ale poněvadž ještě přibývají zaplacené pohledávky, kterými se vyčerpaná záruka obnovuje, je vlastně předložená osnova i v té nynější výši lepší, výhodnější nežli pozměňovací návrh klubu poslanců komunistické strany.

Myslím proto, že klub poslanců z komunistické strany sám odstoupí od pozměňovacího návrhu a že přistoupí na lepší a výhodnější osnovu zákona, který je pro oba státy jak pro Československou republiku, tak i pro Sovětský svaz lepší. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Jelikož posl. Dvořák, Hadek a soudr. navrhli samostatnou novou osnovu, budeme hlasovati nejprve o tomto návrhu posl. Dvořáka, Hadka a soudr.; nebude-li přijat, hlasovali bychom o celé osnově najednou ve znění zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky proti přednesenému pořadu hlasování? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo tedy souhlasí se samostatnou osnovou zákona, kterou navrhují posl. Dvořák, Hadek a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut.

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému.