Věřím, slavná sněmovno, že významné opatření, jako jsou záruky za vývozní úvěry na 1 miliardu Kč, jistě zmírní naši nezaměstnanost a že má veliký význam. Jsme si však vědomi, že bude potřebí ještě jiných zákroků v boji proti nezaměstnanosti, než je zákrok, který právě projednáváme.

Při této příležitosti chtěl bych zdůrazniti, že loni na př. byl vládním nařízením zřízen exportní ústav. Od prakse a činnosti tohoto exportního ústavu jsme očekávali, že pronikavě zasáhne do našich exportních možností. Bohužel, musím však konstatovati, že činnost exportního ústavu nám dodnes neukazuje žádných praktických výsledků. Bylo dále rozhodnuto, aby byly poskytovány úvěry průmyslové. Od těchto průmyslových úvěrů jsme očekávali, že bude pomoženo firmám, které jsou naprosto rentabilní, v jejich úvěrových potížích, aby mohly pracovati. Ale prakse ukazuje, slavná sněmovno, že tu všechno neklape tak, jak by to jíti mělo. Mám na př. sám dva případy, které se týkají koželužských továren a dva případy, které se týkají textilních továren. Tyto továrny, v Kuklenách a Kvasinách, dostávaly velké zahraniční objednávky, potřebovaly peníze. Obrátily se podle předpisů na ministerstvo financí. To je poukázalo na Zemskou banku, Zemská banka opět na ministerstvo financí. My jako poslanci jsme intervenovali na různých místech, uplynulo více než půl roku, a já konstatuji, že objednávky zatím jsou pryč, a bohužel, dodnes tyto úvěry pro samé šetření, pro samou byrokratickou zkostnatělost nejsou povoleny a lidé marně čekají na práci, která se nám nabízí. (Posl. Hynek: Na žiru Živnobanky je hezkých pár milionů!) Ano, na žiru Živnobanky leží ohromné částky, kterých se nepoužije k rentabilní práci a které mrtvě leží v této těžké době ladem. Prosil bych proto, aby na praksi v tomto případě, při poskytování průmyslových úvěrů, bylo dobře dohlédnuto a aby těžkopádný systém byl změněn tak, aby tyto úvěry byly poskytovány včasně, aby nám z toho nevznikaly veliké škody a nezaměstnanost.

Až dosud, slavná sněmovno, postrádáme výrobního a odbytového plánu pro průmysl. Dnešní poměry jsou naprosto neudržitelné! Padá nám jeden průmyslový obor za druhým.

Nekalá soutěž je vedena až do úplného zničení. Máme na mysli záchrannou cestu ve formě organisovaného zásahu, ve formě syndikalisace určitých průmyslů, které jsou pro tyto syndikalisační zásahy zralé, a takovýchto průmyslů, zralých pro organisovaný zásah, máme radu.

Co očekáváme od syndikalisace výroby? Očekáváme od ní výrobní, spotřební a vývozní plán. Očekáváme odstranění nekalé soutěže, kterou na konec strašným způsobem odnášejí zaměstnanci, očekáváme od ní stabilisaci poměrů a semknutí všech hospodářských sil. Očekáváme zavedení minimálních mezd, které by byly výnosové i pro zaměstnance, pro dělníka. Očekáváme v rámci chystané syndikalisace závaznost kolektivních smluv pro všechny stejnou. Je pravda, že máme vládní nařízení č. 118, podle kterého se prodlužuje platnost kolektivních smluv do konce dubna t. r. Ale je také pravda, slavná sněmovno, že tato stoosmnáctka neplatí, bohužel, pro všechny podniky stejně. Přiznávám loyálně, že toto vládní nařízení č. 118 ochránilo zaměstnance v podnicích, kde byly nebo jsou smlouvy, před chystaným snížením mezd, ale nemohu zastírati faktu, že vedle těch závodů, které mají nebo měly smlouvy, stojí závody neseriosních, často neodpovědných podnikatelů, kteří neměli žádné smlouvy a na které se nařízení č. 118, bohužel, nevztahuje, takže máme dnes vlastně takový zjev, že zákon jednoho postihuje a tentýž zákon druhého nechá volně běžet, nepostihuje ho vůbec. (Posl. Hynek: To je anarchie!) Právě, je to anarchie, a aby tato anarchie byla odstraněna, musily se sejíti zájmové složky, zájmové organisace dělníků a zaměstnavatelů a připravují návrh, aby vláda akceptovala vydání vládního nařízení, podle kterého v určitém oboru průmyslovém, konkretně řekněme textilním, bylo by zařízeno také opatření, že by byla zavedena závaznost kolektivních smluv a pevnost mezd pro všechny textilní podniky v Československé republice, ať se na ně vztahuje zákon č. 118 čili nic. (Výborně! - Posl. Babel: To nepomůže dělníkům!) To právě pomůže a byl bych rád, kdybyste i vy nám pomohli. V nejbližších dnech půjde deputace k význačným členům vlády, k panu předsedovi vlády, k resortním ministrům. S tohoto místa reklamuji a prosím, abychom pro tento hlas a tuto dohodu, která ve veřejnosti je kvitována s velikým zájmem a porozuměním, dostali také ve vládě oporu, aby vyšlo vládní nařízení, které by znamenalo pevné mzdy dělnictvu textilnímu, zaručené kolektivní smlouvy a konečně stabilisaci kalkulačních a mzdových poměrů. (Výborně!)

Tato otázka se týká 180.000 zaměstnaných dělníků, a myslím, že se bagatelisovat nedá, že je velmi důležitá, o čemž svědčí také velmi četné projevy souhlasu z řad jak dělníků, tak také seriosních a odpovědných podnikatelů.

Chtěl bych také při této příležitosti zdůrazniti, že v rámci chystaných opatření je nutno, aby co nejdříve byla konečně upravena pracovní doba na 40 hodin v týdnu. Jsme pro autoritativní zavedení 40hodinového pracovního týdne, poněvadž máme zkušenosti, že se dobrovolné jednání o zkrácení pracovní doby nedostalo k positivním výsledkům, jaké bychom chtěli míti.

Proti zprávám tisku a některých jednotlivců chtěl bych říci (Výkřiky posl. Čižinské. - Místopředseda Špatný zvoní.), že otázka mzdová při řešení tohoto problému není věcí podružnou, nýbrž velmi významnou a musí býti řešena s největší vážností s celým tímto problémem najednou.

Žádáme, aby nezaměstnanost byla mírněna, aby se ihned projednala také otázka zprostředkování práce (Výkřiky posl. Čižinské. - Místopředseda Špatný zvoní.), kteroužto otázku je nutno míti vyřešenu vzhledem k tomu, že máme armádu lidí, kteří práci nemohou dostati, zatím co jsou mnozí lidé kapitálově zámožní, kteří na úkor nejchudších a dlouho nezaměstnaných práci mohou dostati.

V závěru chtěl bych slavné sněmovně říci, že poslanci strany čsl. nár. socialistů budou hlasovati pro tuto dobrou osnovu, která je dnešnímu plenu sněmovnímu předložena.

Zároveň však voláme po rychlých zásazích vlády, které by znamenaly pořádek ve výrobě (Výborně!) i pořádek v odbytu, který by přinesl dělníkům práci a této práci také rentabilitu.

Volební termín je pro nás vedlejší, hlavní je, aby vláda celý tento pracovní program, za kterým stojíme, také co nejdříve vyřídila. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Bacher. Dávám mu slovo.

Posl. dr Bacher (německy): Vážení pánové! Slavná sněmovno! Předložený návrh zákona o rozšíření státních záruk pro vývoz uvítali jsme srdečně jako bílou vránu zákonodárství, jak mohu upřímně říci. Uvítali jsme jej proto, že přece jen ukazuje vůli učiniti něco rychle proti nezaměstnanosti, a uvítali jsme jej i z toho zvláštního důvodu, že trochu béře pod ochranná křídla pastorka zákonodárství a správy, totiž vývozní průmysl, a tím více jsme jej uvítali, že v poslední době jsme zase svědky projevů, které se pokoušely podporovati autarktické úsilí v republice v tom směru, že se proti průmyslu stavěly na ono neblahé defaitistické stanovisko; že prý máme příliš mnoho průmyslu, že nám nezbývá nic jiného než průmysl rozebrati, rozbourati a zemi proměniti ve stát drobných a středních rolníků, kde by ovšem určité zemědělské průmysly, jako průmysl pivovarský, cukrovarský a lihovarský obstarávaly domácí spotřebu.

Československo jest země, která má dnes skoro 15 mil. obyvatelů, a za nynějších poměrů jest jejím úkolem, aby udržela ve svých hranicích přírůstek obyvatelstva na východě republiky, který se za starého Rakouska stěhoval tam, kde byly lepší životní podmínky. V dohodě s podrobnými znalci struktury této země odvažuji se tvrditi, že bychom těchto skoro 15 mil. lidí v čistě zemědělském státě, i tehdy, kdybychom ještě dosavadní větší pozemkový majetek rozparcelovali na menší usedlosti, nemohli uživiti. Můžeme toto obyvatelstvo uživiti jen průmyslem a to průmyslem, který pracuje pro vývoz, a těší nás tedy, že proti těmto defaitistickým projevům ocitá se dnes na stolech sněmovny návrh zákona, který ukazuje pochopení vlády pro náš vývozní průmysl, při čemž chci ještě připojiti, že vývozní průmysl má zvláštní význam hlavně pro německé obyvatelstvo v našich pohraničních územích. Při tomto tvrzení nemohu nevysloviti své politování, že do veřejnosti stále pronikají nesprávné zprávy o poměrech v německých průmyslových územích. Tak se na příklad praví - a dokonce na nejvyšších místech jest toto mínění, bohužel, rozšířeno - že se ještě před převratem pro toto území udělalo již tolik, že v těchto územích nelze již vlastně zadati žádnou práci. Kdo prostudoval návrhy, které velmi pečlivě vypracovaly obce a okresy v těchto územích o opatření práce, uvidí, co se tam má ještě udělati a co se zvláště proto udělati musí, že v posledních 15, 16 letech se pro tato území udělalo poměrně velice málo.

Mluvíme-li o vývozu, musíme si ujasniti, že nejlepší zákony o podpoře vývozu zajištěním úvěru nic nepomohou, nebude-li se zboží raziti cesta do ciziny. K vývozu patří vždy dva: jeden, který vyváží, a druhý, který zboží odebírá. Chceme-li obchodovati s cizinou, musíme míti obchodní smlouvy. Po této stránce neměla naše obchodní politika, buď pro vnější okolnosti, na které nemůžeme působiti, nebo však také nikoliv docela bez naší viny, v posledních letech velkého štěstí. Vývoz naráží dnes na velmi velké nesnáze pro rozličná devisová opatření, pro clearingové soustavy, pro kompensační soustavy, pro kontingentní ustanovení a rozličné variace a permutace, ve kterých tato opatření mezi státy trvají. Vývozní průmysl trpí nejistotou měnových poměrů, ale i tím, že se často stává, že jedna strana prostě libovolně zvrátí platné smlouvy, aniž se dosud podařilo vytvořiti sankce pro případ, že platné smlouvy byly v obchodním styku svévolně porušeny, právě jako se pokoušejí vytvořiti sankce, když byly porušeny mezinárodní smlouvy jiné povahy. Velmi rád bych uvítal, kdyby na sjezdu mezinárodní obchodní komory, který se má konati příštího léta, s československé strany byla nadhozena také otázka, zdali by se obchodní smlouvy, uzavřené mezi dvěma státy, nemohly mezinárodně chrániti proti svévolným jednostranným porušením.

Co se týká zvláště československého problému při uzavírání obchodních smluv, získali jsme zkušenosti, které ve velké míře vzbuzují naše pochybnosti, totiž fakty, které se projevují při poslední obchodní smlouvě, která byla uzavřena s Německou říší. Nebezpečí, že by československé pohledávky mohly v Německé říši zamrznouti, způsobily, jak známo, omezení vývozu; celý poměr k Německu, které bylo naším největším dodavatelem a odběratelem, utvářil se tak, že konec konců objem tohoto dovozu a vývozu stále více se zmenšuje, částečně z důvodů, které jsou mimo naši moc, totiž pro vývoj říšskoněmecké měny. Ale u tohoto kontingentu se ukázalo toto: Kontingenty, které se vztahovaly na zemědělské výrobky nebo také na výrobky zemědělského průmyslu, byly poměrně mnohem příznivější než kontingenty, které se vztahovaly na čistě průmyslové výrobky. Lituji, že nemám těchto číslic po ruce, mluvilo se o nich v prosinci, když se ve Svazu průmyslníků jednalo o keramickém průmyslu. Na těchto číslicích byste viděli, že u nás není té spravedlnosti a nestrannosti v zacházení s průmyslem při projednávání choulostivé otázky kontingentů, jak bychom si měli přáti pro důležitost průmyslu a pro význam toho, že naši dělníci jsou zaměstnáni. Nadržování agrárním živlům táhne se totiž jako červená nit našim celým obchodně-politickým děním. Prosím, abyste toto konstatování nepovažovali snad za odpor nebo také jen za podceňování důležitosti zemědělství v Československu. Kdo studoval dějiny Anglie a dějiny francouzských sedláků před revolucí, dále vývoj Německa v 19. stol. a zvláště má bystrý zrak pro poměry v dnešní Evropě, nebude ani na chvíli podceňovati zemědělství po stránce hospodářské, ale také po stránce politiky obyvatelstva. Ale jsme na naprosto chybné cestě, budeme-li dosavadní cestou pokračovati.

Byly zde v rozpravě nadhozeny dvě velmi důležité otázky. Jedna z nich se týkala činnosti správy, druhá otázky úvěru. Pokud jde o činnost správy, právě předcházející pan řečník vylíčil strašné případy. Nejkrásnější zákony nepomáhají, neprovádějí-li se správně, ale také nepomáhají, neprovádějí-li se v čas. Když správní aparát, místo aby podporoval tyto účely zákona, překáží lidem, kteří jsou odkázáni na provádění zákonů, nebo když správa zneuznávajíc své úkoly zakročuje třeba jen tak, že zdržuje, prostě se znemožňuje splnění účelu zákona a pro vyrábějícího člověka není snad nic tísnivějšího, než když musí získati zkušenost, že by snad mohl pracovati a zaměstnávati dělníky a zřízence, ale že správní aparát selhává, poněvadž nemá smyslu pro to, že obchodník nemůže čekati celé měsíce, nýbrž že obchody musí býti uzavřeny často v několika hodinách. Přál bych si, když se již takové zákony vydávají, aby konečně vnikl do správy i onen obchodní duch, který jest nezbytný k prospěšnému provádění zákonů.

Pokud jde o úvěr, lze si rozhodně ze srdce přáti, aby se pokračovalo ve snižování úroků. Na této cestě postupujeme jen velmi pomalu. Abych se vrátil k projevu pana zpravodaje, přiznávám, že jsem dlouho byl protivníkem politiky otevřeného trhu, poněvadž jsem se tázal, zdali naše Národní banka, když na trhu kupuje půjčky, bude také moci tyto půjčky odbýti, když se tyto půjčky zase promění v bankovky, neboť jsem si pravil, že mezi Anglií, kde jest politika otevřeného trhu dávno obvyklá, a finanční strukturou Československa jsou velké rozdíly. Zkušenosti zatím získané v cizině, jakož i pozorování, že dosavadní cestou není možno obchodní směnku zase oživiti, že tedy obchodní směnka za nynějších poměrů nebude moci na dohlednou dobu plniti svého úkolu, poučilo mne o novém pojmu, pravím to otevřeně, že jsem byl po této stránce obrácen. Jak vlastně povstaly tyto obchodní směnky? Wagener se v Berlíně také tím zabýval, když byl ještě správcem ústavu pro konjunkturu, a vyvozuje nedostatek obchodních směnek z toho, že praví, že dříve, před válkou, kdy byla všeobecná důvěra, banky vlastně průmyslovému podnikateli, když přišel s dobrým návrhem, poskytovaly nezaložený úvěr, a z tohoto úvěru se vyvinuly tyto obchodní směnky. Když se pro nedostatek důvěry, jak tomu je dnes, neposkytují nezaložené úvěry, stala se půda pro obchodní směnky mnohem užší. Musíme tedy hledati jiné formy úvěru, a proto se nevyhneme tomu, abychom nedělali pokusy. Dělají-li se pokusy, nesejde na tom, jaký pokus jest, nýbrž také na tom, v jakém rozsahu se dělá a jaké brzdy se přikládají k nově zavedenému stroji, aby, kdyby příliš rychle jel nebo špatně účinkoval, mohl býti donucen k pomalejší jízdě nebo snad i zastaven. Právě jako v omezeném rozsahu, v ohraničeném rozsahu vítám úsilí, která se projevují v Jablonci a v Liberci, aby se clearingovým obratem, obratem bez peněz pomohlo vnitřnímu hospodářství v oblasti, která se dá snadno přehlédnouti, a nevidím v tom nebezpečí inflace - i když je mi jasno, že kdyby se to stalo všeobecným, nebylo by vyloučeno nebezpečí, že se peníze budou uměle čerpati - tak si mohu docela dobře představiti i přísně ohraničené, podle cenných papírů a jejich přijetí přísně omezené, pokusné zavedení politiky otevřeného tru, aniž se domnívám, že by nebezpečí inflace bylo hrozivé. Dlouho jsme se bránili proti ústavu, pro nějž jsem měl předem velké sympatie, totiž pro spojku mezi soukromými bankami a Národní bankou, jakou jest reeskontní ústav. Všichni musíme říci, že reeskontní ústav, i když pracuje v omezeném oboru, se všeobecně osvědčil. Reeskontní ústav podepřel ukládací trh, svým prozíravým, chytrým a obchodnicky zdatným vedením se ukázal jako blahodárný podnik, a kdybychom se chopili věcí přesně přihlížejíce k poměrům v cizině, kdybychom využili zkušeností z ciziny a při tom přihlíželi k našim zvláštním poměrům, domnívám se, že bychom ani při politice otevřeného trhu v mezích prozatím úzkých neuzřeli nebezpečí inflace, a na druhé straně bychom mohli náš zastavený podnikový stroj aspoň poněkud rozhýbati. Nejde o to, co kdo činí, nýbrž také, kdy a jakými prostředky to činí.

Ale i všechny tyto prostředky by se minuly cíle, kdybychom se konečně nevzchopili k tomu, abychom podnikatelům, několika lidem, kteří ještě dnes chtějí něco podnikati, dodali trochu odvahy. Tážete-li se dnes někoho, chce-li něco podniknouti, potřese hlavou a řekne: "Bože, opatřil bych si peníze, nebo mám trochu peněz, ale přece naprosto nevím, co přinese zítřek. Nejen že musím počítati s kolísáním devis, s tak nekonečnými svízelemi, s dovozními a vývozními povoleními, s devisovými osvědčeními, ba, nevím, zdali zítra nebo pozítří nebude vydán zákon, který mne úplně ochromí, který mi znemožní práci, poněvadž zavede zase nový státní zásah, nový státní vliv na mou činnost, což by mi vlastně bylo podnětem, abych litoval kroku, jejž jsem učinil?"

Rozpravy o plánovitém hospodářství, které vedly rozhodující osobnosti státní správy, byly neobyčejně zajímavé, poněvadž se vztahovaly i na tento obor podnikatelské činnosti. Ať to bylo poznání z vlastní zkušenosti, nebo poznání čerpané z vývoje v Německé říši nebo v sovětském Rusku, bylo příznačné, že se všichni tito činitelé více nebo méně postavili na totéž stanovisko, jak Beneš, tak i guvernér Národní banky Engliš, že se totiž podnikatelské činnosti při každém plánovitém hospodářství musí poskytnouti určitá, velmi přesně uvážená volnost, nemá-li vésti ke zbyrokratisování nebo selhání celého hospodářského aparátu.

Pokud jde o zmíněnou zde smlouvu se sovětským Ruskem, mohu se snad, abych se nezdál neskromným, dovolati toho, že jsem skoro pokaždé, kdykoliv jsem s této tribuny mluvil zde o hospodářských věcech, zdůrazňoval důležitost této smlouvy. Dnes vyjednáváme se sovětským Ruskem. Tyto kůže byly již dávno staženy. Co se dalo vzíti, vzali si již dávno Američané, Švédové, Angličani, a my přicházíme dnes s obchodní smlouvou se sovětským Ruskem. Byli bychom si ušetřili poloviční bídu v Mor. Ostravě, kdybychom byli včas sáhli po této smlouvě. Zajisté, i dnes jest ještě lepší, když uzavřeme smlouvu, než abychom ji vůbec neuzavřeli. Tato smlouva je správným příkladem promeškaných, propasených příležitostí v Československu. Rusové přesně platili své směnky, vše, co se namítalo, že by Rusové neplatili, že bychom přišli o peníze, bylo vyvráceno fakty. My jsme zde stáli, bránili jsme se proti tomu, abychom uzavřeli smlouvu se sovětským Ruskem, i když jiní u vrbiček zdravili, a tomu, že jsme nesměli u vrbiček zdraviti, vděčíme, že jsme přišli o sta milionů, a neviděli jsme, že vrchní fašista Mussolini byl první, který našel cestu k sovětským Rusům. Ukázali jsme v této otázce, že jsme byli příliš krátkozrací a úzkoprsí.

Jest ještě jedna otázka, o které bych se rád zmínil, poněvadž zde jde o průmysl a obchod. Doufám, že se tohoto zákona nebude užívati jen ve prospěch průmyslu, nýbrž i ve prospěch vývozního obchodu. Máme velice značný vývozní obchod, pomyslete jen na jablonecké území! Nechceme, aby tato smlouva byla omezena jen na průmysl, máme všechen důvod, abychom myslili i na obchod.

Při této příležitosti bych se rád vrátil také k otázce, která stále ještě velmi silně zneklidňuje naše výdělečné vrstvy jak průmyslové, tak i obchodní. Míním provádění našich daňových zákonů, a to tak, že berní správy nedbají ustanovení zákona, že poplatníka nepovažují za podmět řízení, nýbrž pouze za předmět, že se na př. k přiznání stále ještě patřičně nepřihlíží, že se vytýkací řízení stále ještě neprovádí příslušným způsobem a že se, jak se zdá, přece přes příliš usiluje, aby se z tak zvaného upouštěcího řízení vytlouklo co nejvíce peněz, při čemž se využívá duševního stavu poplatníkova, který se pro daňový přečin musil seznámiti se čtyřmi zdmi vězeňské kobky.

Dámy a pánové! Nerad bych nepoužil příležitosti, abych se neobrátil na vládu s výzvou, aby se zřetelem na těžkou nouzi, ve které jest průmysl, obchod a živnosti, i se své strany přesně dodržovala daňové předpisy a nepovažovala každého poplatníka předem za cejchovaného podvodníka, který nemá jiného úkolu, než všemi prostředky se hájiti proti obviněním, která se proti němu přednášejí nebo konstruují, poněvadž pocházejí od konkurenta.

Pokud jde o zmíněné zde kolektivní smlouvy, měli bychom si přáti, aby, když nařízení o prodloužení kolektivních smluv ztrácí účinnost koncem dubna 1935, včas bylo novým opatřením zjednáno jasno, aby všichni lidé, na které se kolektivní smlouvy vztahují, věděli již v nejbližších dnech, jak na tom vlastně jsou.

Dámy a pánové! Vše, co dnes projednáváme o opatření práce, ať tak nebo onak, dotýká se nejen hospodářských, finančních, nýbrž i všeobecně humánních a sociálních stránek a každá hospodářská politika přestává zasluhovati toto jméno, když zapomíná na mravní, na sociální úkol, který přece musí býti úzce spojen s každým hospodářstvím. Dovolte mi tedy, abych, i když to úzce nesouvisí s dnešním předmětem pořadu, vzpomenul kategorie lidí trpící nouzi, která stojí poněkud vzdálena od toho, co se děje, která je příliš slabá, než aby pro sebe něčeho dosáhla, číselně a hospodářsky příliš slabá, ale která z čistě lidských a mravních důvodů má nárok, aby k ní zákonodárství i správa přihlížela a lidsky s ní zacházela. Jde o tak zvanou čtvrtou etapu státních pensistů. (Posl. dr Macek [německy]: Velmi správně!)

Je to hromádka osob, je mezi nimi mnoho pensistů, kteří nikdy nebudou bráti ani onu nepatrnou pensi, která se vyrovnáním pensí dostala tak zvaným novo pensistům. R. 1930 vydali jsme zákon o zhodnocení pensí a o nadlepšení státním pensistům a třeba to bylo sebe nespravedlivější, byli tehdy z finančních důvodů - vždyť r. 1930 byli jsme již uprostřed krise - pensisté odstupňováni a v jednotlivých stupních dosáhli vyššího, zlepšeného, zhodnoceného výslužného. To se stalo s první, druhou a třetí etapou a čtvrtá etapa měla přijíti na řadu r. 1933. Máme dnes rok 1935 a čtvrtá etapa státních pensistů stále ještě čeká na vyplacení. Mnohdy jsou to lidé, kteří měli smůlu, že se narodili o den později než příslušníci druhé nebo třetí etapy, ale také lidé, kteří kdysi při restrikci státních úředníků ztratili svá místa. Tuto restrikci jsme kdysi zase napravili a mnoho tisíc státních úředníků bylo zase přijato, místo aby se bylo pomyslilo na to, aby lidé, kteří nuceně byli zařazeni do čtvrté etapy, byli zase přijati do služby.

Jaký rozdíl jest mezi pensemi již zhodnocenými a pensemi čtvrté etapy, rád bych vám ukázal na těchto číslicích: Normální nejnižší výslužné úředníka činí 6.600 Kč až 8.100 Kč. Vezmete-li k tomu zákon o srážkách, bez něhož nelze na tuto věc pohlížeti, dostane úředník čtvrté etapy doslova 1.800 Kč ročně. Podúředník z dřívější etapy dostává na výslužném 4.800 až 7.800 Kč, podúředník čtvrté etapy 1.400 Kč ročně. Vdova po úředníku dostává jistě nikoli královské výslužné 6.000 až 6.600 Kč; nemá to opravdu snadné, aby se s tím protloukla. Ale vdova po úředníku z čtvrté etapy dostává ročně jen 1.500 Kč a u vdovy po podúředníku dělá to pravím doslova 1.100 Kč ročně. (Německé výkřiky: Neslýchané!) To ovšem působí také zpět na výchovné a úmrtné. Vypočítejte si, co ztrácí taková vdova jen na úmrtném, postihne-li ji neštěstí, že jí předčasně zemře muž patřící do čtvrté etapy! To, co ztrácí tím, že jeho výslužné nebylo zhodnoceno, činí jen za čtvrtletí třikrát 600 Kč, tedy 1.800 Kč.

Dámy a pánové! Lidé ze čtvrté etapy nejsou lidé, kteří by mohli křičeti, kteří by snad mohli rozhoupati advokáty a moc vlivných osob, které by v jejich prospěch mohly zakročiti na všech místech, to jsou chudáci, kteří se musí obraceti na srdce zákonodárců a správy, na jejich cit pro slušnost a smysl pro spravedlnost. Třeba že jsme povinni velice šetřiti, přece mají tito chudáci, vůči nimž jsme vzali na sebe určité zákonité závazky, nejen s hlediska čistě právního, nýbrž i z ohledů mravních, lidských a sociálních nárok, aby dostali aspoň to málo, co se jim slibovalo. (Posl. dr Macek [německy]: Velmi správně!)

Proto prosím sněmovnu, aby nic nezanedbala a tak rychle, jak jen možno - vždyť nejde o mnoho peněz a počet těchto lidí se přece stále snižuje - poskytla těmto chudákům ze čtvrté etapy jejich právo. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Juran. Dávám mu slovo.

Posl. Juran: Vážení pánové! Jsem zmocněn klubem komunistických poslanců, abych k osnově zákona, kterým se určuje výše záruk pro exportní úvěry, učinil toto prohlášení:

Navrhujeme, aby pro vývoz do Sovětského svazu byl povolen nejméně 70% úvěr až do výše 1 1/2 miliardy Kč. (Zpravodaj posl. dr Macek: Vláda chce navrhovati až do 100%!) My to zvyšujeme na 1 1/2 miliardy Kč! (Zpravodaj posl. dr Macek: Ale zmenšujete to na 70%!) Vývoz do Sovětského svazu je vývozem do socialistického státu a proto podporujeme všechna opatření k podpoře vývozu do tohoto státu. Sovětský stát jako největší stát světa dostává všem svým obchodním závazkům na haléř a není tedy při dodávkách nejmenšího risika. Naproti tomu stavíme se proti vývozním úvěrům do kapitalistických států, zejména z těchto důvodů: Tyto podpory umožňují kapitalistickým dodavatelům a podle nové osnovy i spekulujícím bankám podvody a sanaci jejich spekulací z peněz drobných poplatníků. Zamrzly již miliardy při dodávkách do Německa, Rakouska, Jugoslavie i jiných států a poskytuje se dokonce i vývozní úvěr na vývoz zbraní, kterých může býti použito proti proletariátu a případně proti Sovětskému svazu. Z těchto důvodů prohlašujeme, že jsme pro vývozní úvěry do Sovětského svazu a proti vývozním úvěrům do kapitalistických států. Poněvadž předloha v tomto směru nečiní rozdílu, zdržíme se hlasování o této osnově a budeme hlasovati jen pro náš vlastní pozměňovací návrh. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Bródy. Dávám mu slovo.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! Předložená osnova zákona, jíž se označuje výše státní záruky za vývozní úvěr, aby se povznesl zahraniční obchod a zároveň průmysl ve státě, jest, jak myslím, důkazem, že vláda je ochotna pomoci svému velkému průmyslu, obchodu a zároveň poskytnouti možnost, aby nezaměstnaní dostali práci.

Tak musí každý s tímto návrhem souhlasiti, ale dovolím si zde ukázati na to, že zatím co vláda usiluje zajistiti možnost živobytí, možnost existence obyvatelstvu historických zemí, v téže době obrací málo pozornosti na zajištění existence obyvatelstva na Slovensku a hlavně na Podkarpatské Rusi.

Na Podkarpatské Rusi a Slovensku byl dříve výdělek v lesích, při lesních pracích. Dokud trval zahraniční obchod s dřívím, dokud nebyly přerušeny obchodní styky s Maďarskem, do té doby existence verchovinského obyvatelstva byla poměrně zajištěna. Ale od r. 1930 se situace změnila, naše dříví leží v lesích, nevyváží se a lid, který zůstal bez práce, ztratil existenci, ztratil možnost žíti. Nejen že ztratil možnost konati své občanské povinnosti, totiž platiti daně, dávati zdravé, mladé lidi k ochraně státu, k vojsku, nýbrž, pravím, což jest nejdůležitější, ztratil možnost zajistiti si chléb.

Vláda místo aby se byla postarala o nový trh, o nový odbyt našeho dříví, odevzdala celý obchod dřívím t. zv. Dredomu. Každý myslil, že když je zde Dredom, v jehož čele byl proslulý Kerner, se nyní situace změní. A co se stalo? Situace se zhoršila, poněvadž lesní ředitelství dosud manipulovala dřívím a měla k tomuto účelu ohromný aparát. Tento aparát zůstal i dále, ale při tom byl zřízen nový aparát Dredomu, který si musí také vydělati miliony, aby se mohl udržeti. Ale i tak se neprodalo do ciziny ani o kubický metr dříví více než dosud.