Pan ministr dr Franke učinil na schůzi dne 14. prosince v Lucerně totéž prohlášení, které se kryje s prohlášením pana premiéra vlády. Toto prohlášení znamená plnění dávného přání uhlobaronů a držitelů moci a fabrik u nás v Československu. Již r. 1932 bránili se horníci v severočeském revíru velikým bojem proti zastavování závodů, zejména dolu Humboldt, a také v jiných revírech bránili se horníci bojem proti zastavování a slučování jednotlivých závodů a vyhazování dělníků ze závodů. Dnes je všeobecně známo, že celé toto prohlášení směřuje proti pracující třídě. My můžeme dnes říci a je to všeobecně známo, že Pražská železářská společnost dostala pro své železárny v Kladně objednávku několika set tisíc kolejnic, a může se státi, že právě v této sněmovně přijde pan ministr železnic Bechyně a bude dokazovati, že dosáhl snížení cen kolejnic, při tom však se nepoukáže, že právě v této době, kdy Pražská železářská společnost, resp. Živnobanka dostává od státu velké objednávky kolejnic, přistupuje k propouštění dělníků a snižování mezd o 8%, a že zároveň v této době, kdy se mluví o snižování cen uhlí, přichází znovu Pražská železářská společnost v uhelných závodech s vyhazováním 2000 dělníků a se žádostí na snížení mezd o 20%. A my můžeme říci, že zde nejde jen o horníky a hutníky, nýbrž že jde o celou pracující třídu u nás v Československu.

Podívejte se, pánové, včerejšího a dnešního dne mluví se o odražení útoku na zdražení piva. Jak se vyřešila tato otázka? Pivovary jsou skartelovány, pivovarům odpustí stát obratovou daň 6 Kč z 1 hl a kdo bude dopláceti na odražení útoku na zdražení piva? Pracující třída, která v jiných formách musí dodati do státní pokladny to, co se má odpustiti pivovarům. Je to politika, která by směřovala k pomoci pracující třídě? Není, celý tento útok je veden proti pracující třídě.

Při rozpočtové debatě stěžoval si pan ministr dr Czech na technická zařízení v uhelných závodech, která vyřazují stovky dělníků ze závodů. My jsme několikráte na to poukazovali zvláště při projednávání zákona o hornopolicejních předpisech, že v uhelných závodech, zvláště na severu, se používá technických zařízení proti hornopolicejním předpisům, a dali jsme tehdy návrh, aby byly odbourávány technické vymoženosti, kterých se používá proti hornopolicejním předpisům, kde jsou přímo v desítkách horníci vražděni. Přišlo se s nedostatečným návrhem, který nikterak horníkům nepomáhá. Jestliže pan premiér vlády ve svém prohlášení říká, že třeba začíti s regulací výroby u horníků, a říká-li, že přebytečné hornictvo má býti zařazeno do jiné pracovní kategorie, tedy my předkládáme návrh, když se má začínati u horníků, aby se začalo, ale ne ve prospěch zaměstnavatelů, nýbrž ve prospěch horníků.

První odstavec našeho návrhu zní (čte): "V letech 1934 a 1935 nesmí býti žádný horník propuštěn ze zaměstnání." Dále: "Propuštění horníků, kteří byli r. 1934 již propuštěni ze zaměstnání, se ruší a tito horníci mají právo na opětné přijetí do práce, jakož i na výplatu ušlého výdělku původním zaměstnavatelem, případně právo na náhradní zaměstnání."

"Zaměstnavatelům se zakazuje v letech 1934 až 1935 zavésti jakákoliv racionalisační opatření, která by měla za následek zmenšení počtu horníků.

Je-li nutno pro nepředvídané okolnosti zastaviti těžbu, nesmí býti horníci propuštěni dříve, než jim bylo opatřeno náhradní zaměstnání, zaručující jim stejný výdělek, který měli ve svém posledním zaměstnání v hornictví. Pokud jim nebude opatřeno náhradní zaměstnání podle odst. 1, je zaměstnavatel povinen vypláceti horníkům jejich poslední mzdu a všechny požitky v nezkrácené míře." Při tom nikterak necouváme od starého požadavku zkrácení pracovní doby s 8 na 6 hodin.

Pánové, při projednávání rozpočtu a při projednávání různých zákonných předloh je vždy tvrzeno z řad vládních činitelů, že zaměstnavatelé nepřispívají ani haléřem ve prospěch nezaměstnaných dělníků. A jestliže zde v prohlášení p. předsedy vlády, se kterým také souhlasí socialisté, se tvrdí, že je nutno provésti redukci, pak začněme, ale ne ve prospěch kapitalistů, nýbrž ve prospěch horníků, aby zaměstnavatelé nemohli přijíti s tak zoufalým návrhem, s jakým přicházejí dnes, aby nemohli žádati snížení mezd o 20% a aby dále nemohli vyhazovati horníky ze zaměstnání.

My jsme již několikráte poukázali, jestliže se mluví o otázce snížení cen, že to nemůže jíti na úkor horníků, poněvadž horníci svojí mzdou nezatěžují 1 q uhlí v severočeském revíru ani 2 Kč a v ostravském a kladenském revíru 1 q kamenného uhlí ani 3 Kč. Když se pořád mluví, že ceny uhlí mají jíti dolů, a přicházejí-li dnes zaměstnavatelé se snížením mezd horníků, říkáme i dnes, jako jsme již řekli několikráte, že kdyby horníci pracovali zadarmo, nenastane žádné pronikavé snížení cen uhlí, poněvadž zaměstnavatelé vydělávají pohádkové miliony a miliardy z krve a mozolů pracující třídy.

Je možno pomoci horníkům? Ano, okamžitě je možno pomoci horníkům. Ovšem musilo by se důsledně pracovati proti zaměstnavatelům a ne proti horníkům. My také víme, že tato vláda nerozřeší tyto otázky a že tyto otázky musí rozřešiti horníci a pracující třída sama, že musí nastoupiti v jedné bojovné frontě, v socialistickém souručenství, a postaviti si požadavky v závodech, v městech i na vesnicích a že si také musí říci, tak jako po převratě r. 1918 a 1919 si dělníci řekli: To chceme, to se bude dělati a tak se bude postupovati. Pak by nemohlo nikdy dojíti k tomu, aby zde pan posl. Ježek mohl stavěti otázky ve prospěch kapitalistů, jak si to mohl dovoliti dnes. Při socialistickém souručenství by se pan posl. Ježek ani na této tribuně neobjevil, poněvadž dělnická třída, socialistické souručenství, by ho smetla s této tribuny, a nemohl by říci tak pronikavá slova, kterých užil. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. dr Daňkovi.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Vážená sněmovno! Pro krátkost doby nebudu moci reagovati na všecky vývody pánů, kteří zde v debatě mluvili. Proto omezím se pouze na některé věci, které zdají se mi býti nutnými, abych je s tohoto místa jako referent přece jenom připomenul.

U všech pánů v debatě mluvících je možno pozorovati, že uvádějí především jeden důvod, který prý vedl vládu resp. koalici k tomu, aby se provedl odklad voleb, po případě, aby se stanovilo ono funkční období okresních a zemských zastupitelstev. Již jsem zdůraznil, když jsem pronášel svůj referát, jaké to byly důvody, které k tomu vedly. Byly sice nazvány důvody nicotnými, ale nebyl připomenut žádným z pánů řečníků jeden důvod, velmi vážný, důvod rázu finančního, tak závažný a významný. Nejde o důvody účelové, o kterých jsem mluvil včera. Ani nebylo uznáno, zdali je to důvod skutečně vážný či nikoliv, ačkoliv ten, kdo by jenom trochu uvažoval, musil by státi také na stejném stanovisku, že s otázkou sanace financí okresních i obecních souvisí finance samosprávy, že tato otázka je neobyčejně vážná a že tato věc musí býti řešena v klidu a nikoliv v době, kdy celý rok by vlastně musil býti věnován volebnímu boji.

Myslím, že ten strach z voleb není z té strany, jak hovořili všichni řečníci, takový, jak by si pánové vykládali. Myslím, že předpoklady nejsou ještě skutečností, a domnívám se, že je třeba vyčkati, až jak volby dopadnou, aby se mohlo mluviti, že je zde strach z voleb. Možná, že ukáže budoucnost, že právě ti, kteří o tom nejvíce mluvili, aby volby byly, vyjdou právě z těch voleb nejslabší. Tedy to byl takový všeobecný důvod, u všech pánů zde zdůrazňovaný.

Jednotliví pánové zde pronášeli svoje myšlenky, a chtěl bych na některé reagovat. Pan kol. Dvořák, mluvě o demokracii, srovnával naše poměry a tvrdil, že je zde buržoasní demokracie, že sice sovětské Rusko také není demokracií v pravém slova smyslu, ale že je veliký rozdíl mezi způsobem vlády v Rusku, v Sovětském svazu, a vládou resp. správou státní u nás, v republice Československé, kde prý je t. zv. buržoasní demokracie. S názorem p. kolegy o rozdílech je opravdu možno souhlasiti na tolik, že rozdíl je tu veliký, a chtěl bych jenom zdůrazniti jeden z těch rozdílů.

Vážená sněmovno! V republice Československé, jestliže se někdo dopustí skutečně nějaké viny nebo je podezřelý z nějaké viny, dá se mu příležitost k obhajobě i právním zástupcem, ale v Rusku se mu této příležitosti nedá, tam jsou desítky nevinných lidí prostě stříleny a odklizovány. To je ohromný rozdíl a myslím, že tento rozdíl není k neprospěchu Československé republiky, nýbrž spíše k neprospěchu toho, v jehož prospěch chtěl mluviti kol. Dvořák. (Výkřiky posl. Dvořáka.)

Chtěl bych ještě také mluviti k jiné otázce, k té, kterou zde pronesl p. kol. Ježek. Pan kol. Ježek, mluvě také o demokracii, pronesl výrok, že neplnění a nedodržování zákonů a nařízení ohrožuje demokracii. Myslím, že je potřebí také i toto vysvětliti. Pan kol. Ježek neřekl, se které strany neplnění a nedodržování zákonů a nařízení ohrožuje demokracii. Poněvadž mluvil jsem v parlamentu, musím se tedy domnívat, že tím myslel parlament, že parlament neplněním a nedodržováním zákonů a nařízení ohrožuje demokracii. Slavná sněmovno, parlament má právo měniti zákony. Na to parlament je zde. Parlament není však na to, aby plnil zákony, plniti zákony přísluší státní správě a občanstvu, parlament ve svém celku však může měniti zákony. Jestliže tento parlament má měniti také zákon o volbách do okresních a zemských zastupitelstev, je to změna zákona a nemůže se mluvit v tomto smyslu, že by šlo o neplnění a nedodržování zákonů a nařízení. Proto také nelze dedukovat z toho, že jde o nedemokratické jednání. Také když nad vládou a parlamentem nestojí Nejvyšší správní soud, který by ihned zákon o rozpouštění stran kontroloval a také měnil, nelze mluviti, že by to bylo zřízení nedemokratické, nýbrž spíše myslím, když parlament se usnesl na zákonu, jejž provádí vláda, že to není nikterak protidemokratické, jestliže Nejvyšší správní soud tuto otázku potom nad parlamentem a vládou neřeší.

Myslím, že není třeba, abych na všechny ostatní otázky, které byly pronášeny a týkaly se docela jiných věcí, než které jsou právě projednávány tímto zákonem, odpovídal. Také je na to příliš krátká doba, abych se rozšiřoval ve svých vývodech. Proto končím a znovu jménem ústavně-právního výboru navrhuji, aby slavná sněmovna přijala osnovu tak, jak byla předložena vládou. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Osnova zákona má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž byl podán návrh posl. Dvořáka a soudr. na přechod k pořadu, dám hlasovati takto:

Nejprve o návrhu na přechod k pořadu, který podal posl. Dvořák a soudr.; nebude-li přijat, budeme hlasovati o celé osnově najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo tedy souhlasí s návrhem posl. Dvořáka a soudr. na přechod k pořadu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 paragrafy, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala celou osnovu podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo provedeno čtení druhé v téže schůzi.

Proto přistoupíme ihned ke čtení druhému: