Na požadavek, aby nová strana, na rozdíl od nár. demokracie, nezávisela - račte dáti pozor - na příspěvcích česko-německého Svazu průmyslníků, prohlásil prý při jednání dr Kramář podle svědectví Stříbrného, který přece dr Kramářovi falešným svědkem není, že nár. demokracie nedostává žádné příspěvky přímo od česko-německého Svazu průmyslníků, že je dostává prostřednictvím třetí osoby, aniž by zkoumala bližší okolnosti. (Slyšte!)

Přiznávám se, že otázka, kolik platí Svaz průmyslníků svému nár.-demokratickému funkcionáři, jeví se mi méně důsažnou, než otázka, kolik dává přímo, jak myslel Stříbrný, nebo diskretně, jak řekl dr Kramář, tato česko-německá organisace nár.-demokratické straně. Stesk Němců, že se za jejich peníze pořádají proti nim demonstrace, nebudí mé lítosti, to je totiž jejich věc a velice snadná pomoc: nedávat ty peníze. (Veselost.) My tu jsme, abychom bránili něčemu jinému: jestliže se za německé peníze demonstruje proti Němcům, je to jejich věc. Ale aby se za německé peníze nerozvracela pod záminkou národního sjednocení Československá republika, to je naše věc. (Výborně! - Potlesk.) Dáváme dnešním zákonem vládě nové zmocnění, aby takovému užití takových peněz mohla vydatně čeliti. Jen bych jí ještě chtěl k tomu, co jsem dříve řekl, připomenouti, že zejména se nám velice nelíbí s hlediska ne stranického, nýbrž demokratického to vození úderných rot národního sjednocení v najatých, draze placených autech ze schůze na schůzi způsobem, jakým se může rozdmychati občanská válka.

Končím, slavná sněmovno. Konec a začátek, začátek a konec všeho našeho uvažování a podnikání: veškeré zákony, na kterých se spolu usnášíme, buďte ve shodě s oněmi zákony věčnými a velkými, které zapsali v naše srdce naši národní buditelé. Ty nechť utuží naši demokratickou frontu, aby vyrostla v národní jednotu skutečnou. Ta potom půjde přes toto falešné, navoněné a zapáchlé, po každé cizí grimase se opičící a každou ryzost domova až po tu naši mateřštinu prznící (Výborně!), přes toto sjednocení ješitnosti se zlobou ke svému dennímu pořádku, ke své práci - a je-li nám v budoucnosti souzen boj, tedy k boji! Budujme a dobudujme svobodnou a spravedlivou vlast ve svobodném a spravedlivém světě. Tvořme národní i mezinárodní pokoj lidem dobré vůle, mařme všelikou vůli zlou, šetřme všeho života, i toho nejchudšího a nejprostšího, upravme poctivě cestu pokolení, které přichází za námi a které přijde po nás, a sami posléze, pokolení odcházející, chystejme si smrt zrna, které umírá, aby vzcházelo. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pí posl. Hodinová-Spurná.

Posl. Hodinová-Spurná: Vždy, když byly uskutečňovány výjimečné zákony, bylo to odůvodňováno, že je potřeba brániti demokracii. Také dnes při projednávání zákona o rozpouštění stran je zde používáno stále více slova demokracie a tímto okřídleným slovem se operuje. Demokracie je prý vláda lidu, bylo zde řečeno přede mnou. Kdo se tímto lidem myslí v kapitalistickém státě, je zřejmě vidět z toho, proti komu jsou tyto zákony namířeny a proti komu jich je používáno. Ano, dělníci po desetiletí bojovali za demokratická práva, po desetiletí bojovali za právo shromažďovací, za svobodu tisku, za všechna práva, která musili vyplatiti svou krví. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Bojovali za demokratická práva proto, aby své myšlenky mohli šířiti v dělnické třídě, aby je mohli šířiti nejen slovem, nýbrž i tiskem. Dělnická třída, která si byla vždy vědoma, že je povolána k tomu, aby odstranila bezpráví a zlo, které páchá kapitalistická třída, tento boj bojovala neúnavně tak dlouho, až svých práv dosáhla. Vždyť velká většina nás za války byla osobními svědky toho. Byli jsme nuceni za každé právo bojovat nejen jako celá třída, nýbrž hlavně my ženy za války jsme bojovaly nejen, abychom svým dětem mohly dáti několik brambor, abychom dosáhly vydání chleba, nýbrž zároveň s tímto bojem jsme bojovaly o to, abychom mohly na náměstí uskutečnit své projevy za chléb a práci. Neodráželo nás, že proti nám, proti mámám, které šly na radnici žádat o chlebenky a o příděl mouky, vytáhli bajonety, že proti nám bylo postupováno brutálně. Tento boj nejen za chléb, nýbrž i za právo shromažďovací, za právo na ulici byl veden dělnickou třídou.

Tenkráte, a zvláště po převratě, jistě tak mnohým dělníkům se nezdálo, že ve svobodné republice právě proti těm, kteří vedli tento neúnavný boj, bude používáno tak brutálních prostředků, jakých je proti nim používáno dnes. Jistě se legionáři Vodičkovi, který v legiích bojoval za právo a svobodu, nezdálo, že ve svobodné Československé republice bude obžalován za to, že si dovolil na schůzi pochybovat o neposkvrněném početí Panny Marie a polemisovat proti němu. Tento legionář Vodička dnes nejenom že byl pro tento svůj výrok, ve kterém pochyboval o neposkvrněném početí Panny Marie, vzat do vazby, zavedeno proti němu ještě trestní řízení a bude podle prakse, která u nás v Československé republice vládne, odsouzen.

Chaberští dělníci se spojili bez ohledu politické stranické příslušnosti, aby bojovali proti fašismu ne slovy, ne okřídlenými frázemi, nýbrž skutkem, aby dokázali, že se budou proti fašismu všemi prostředky hájiti, že budou proti brutálnímu nástupu fašismu hájiti svá demokratická práva a práva těchto chaberských dělníků, kteří dnes, ať soc. demokraté, nár. socialisté nebo komunisté, společně sedí na Pankráci a jsou obžalováni pro veřejné násilí, protože na fašistické schůzi ne násilím, nýbrž polemikou s přítomnými svedenými občany chaberskými chtěli polemisovati o demokracii, o lidovládě, o tom, jak všechna moc pochází z lidu. Tito chaberští dělníci jistě si nedovedli v popřevratových letech a také snad ani před tímto nástupem fašistů v Chabrech uvědomiti, že jim bude demokracií znemožněno i konstatovati v novinách a veřejně, že Národní sjednocení, které tento krvavý masakr v Chabrech provedlo, se těší takové ochraně československých úřadů, že si tam přivezlo své bojůvky, že ústředí všeodborového sdružení před každým nástupem vydá vyhlášky, ve kterých se otevřeně verbují ti, kteří chtějí fašistické masakry prováděti, a že se jim za to slibuje 10 Kč za jednu takovou expedici a že se také chaberským slíbilo, že dostanou vyplaceno po 10 Kč.

Žena, která byla při tom spolunajata a byla při útoku fašistů chaberských, když byla zraněna, před svědky prohlašovala: 20 Kč mi za to slíbili a neřekli mi, co se zde bude prováděti, že se mi zde zlomí ruka. Důkazem pravdivosti těchto slov je, že ještě dnes domáhají se někteří nezaměstnaní, kteří pro svoji bídu dali se svésti k těmto násilnostem, zaplacení slíbené gáže za tyto hrdinské činy.

V "Halo novinách" byl zabaven pravdivý článek, protokolárně zjištěný, podepsaný nejen účastníky, kteří se nerekrutovali z řad fašistických, nýbrž přímo mnohými z těch, kteří byli najati fašistickými násilníky na dělníky, který konstatoval přesná fakta, jakým způsobem bylo verbováno, že nástup byl připraven a proveden, a kdo to je, kdo tyto násilnosti prováděl a kdo je k tomu komandoval.

Máme zjištěno, že na jedné straně je výjimečných zákonů používáno proti dělníkům, kterým je oklešťováno shromažďovací právo, a na druhé straně tvoří fašisté úderky. Při posledních kraválech na pražských ulicích měli je rozestavené v úplně vojenských formacích. Vedoucím těchto úderek platí 250 Kč měsíčně. Úderky jsou cvičeny a používány a rozestavovány po ulicích ve vojenských formacích. Jejich činnost je přirozeně illegální, jejich výcvik je prováděn tak, aby na příště byli schopni proti dělníkům útočiti takovým způsobem, jako se to stalo v Chabrech a jinde. Na druhé straně dělníci, kteří se proti fašismu brání, jsou zavíráni na měsíce jen proto, poněvadž se domnívali, že je demokracii potřeba brániti, a poněvadž si svá demokratická práva nechtěli nechati vzíti. Jistěže v prvém roce republiky, kdy byl první máj jako státní svátek uznán a prohlášen, dělníci v Československu nebyli by si troufali pochybovati, že je možno, aby za trvání demokratické republiky bylo postupováno proti dělníkům, kteří na 1. máje se opovážili demonstrovati.

Letošního roku v Olomouci dělníci na 1. máje demonstrovali jako každý rok. Při průvodu byly jim vzaty všechny standarty s hesly a přání dělníků. Když dělníci na své zpáteční cestě byli v průvodu nuceni jíti kolem věznice, uvědomili si, že v této chvíli, kdy oni demonstrují na ulicích, řada jejich kamarádů, řada těch, kteří se rekrutují z jejich strany, sedí za politické delikty ve věznici krajského soudu, a proto volali před touto věznicí heslo: Svobodu proletářským vězňům! Když tisícový průvod rozhořčený už zásahy policie při odebírání standart, a to nejen průvod rekrutující se z komunistických dělníků, nýbrž hlavně soc.-demokratičtí dělníci, kteří šli ve vlastním průvodu, viděli jednání policie proti demonstrujícím dělníkům a rozhořčovali se proti brutálnímu zásahu policie před věznicí za to, že dělníci volali heslo: "Svobodu proletářským vězňům!", byli napadeni policií a došlo ke srážce a krvavému zbití účastníků májového průvodu. Proti 400 těchto demonstrujících dělníků na 1. máje v Olomouci bylo podáno trestní oznámení a v nejbližších dnech má dojíti k velikému masovému procesu za to, že se dělníci opovážili v den státního svátku 1. máje demonstrovati za svobodu svých uvězněných kamarádů. Jistě že těmto dělníkům, a nejen těmto obžalovaným dělníkům, nýbrž dělníkům na Olomoucku v širokém okolí, v celé Československé republice se tímto projevem demokracie otevřeli oči. My, kteří vždy jsme vedli dělníky do boje za hájení demokratických práv, tím že mobilisujeme dělníky k boji, strhujeme právě tuto roušku s demokracie, kterou vy jste ji obestřeli proto, abyste dali do rukou bohatým všechnu moc, které používají vydatnou měrou proti dělníkům a celé dělnické třídě, že ten nejprostší dělník, který snad nemá ani ponětí o socialismu, dnes prohlédá a vidí, kdo je příčinou jeho zla. Prohlédá a vidí, že je to vládnoucí režim, který je příčinou vší jeho bídy, a že právě proto, poněvadž komunistická strana dělníkům ukazuje, jakých metod boje je potřebí používati k hájení demokratických práv, k hájení toho, co si dělníci za desetiletí vybojovali, je výjimečných zákonů používáno výhradně proti revolučnímu hnutí, proti revolučním dělníkům. Tato činnost je nebezpečná vládnoucí třídě, poněvadž i ti nejneuvědomělejší dělníci poznají, co to znamená demokracie v kapitalistických státech, pro koho platí demokracie, pro koho toto slovo, toto zřízení přináší dobro. Čím více se mluví o demokracii, tím více dělníci poznávají, že o každou píď svého práva se musí všemi prostředky rváti, že o každou píď práva shromažďovacího a tiskového, o každou píď svobody musí svésti velmi těžký a urputný boj. Spravedlnosti je prý potřebí, řekl zde přede mnou také p. dr Stránský. Prý spravedlivě musíme řešiti všechny problémy. Myslím, že ještě nikdy dělnická třída neměla možnost si uvědomiti lépe než právě teď, proč ta spravedlnost v kapitalistických státech je malována se zavázanýma očima. Myslím, že právě teď velmi jasně dělníci a celá pracující třída mají možnost denodenně se přesvědčiti, jaká je spravedlnost pro bohaté a jaká je spravedlnost pro chudé. Několik takových případů:

Vyvstala aféra fy Schenker a spol. a všemi novinami proběhly rozhořčené zprávy, že prý jde o velmi těžkou velezradu. Uplynulo pár neděl a zástupcové fy Schenker byli z vazby propuštěni, velezrádný proces utichl a dodnes ani slovem nikdo se nezmíní, jak tato velezrada dopadla.

Při katastrofě na dole Nelson byly zabity stovky horníků. Mnoho a mnoho slov, mnoho rozhořčených výkřiků bylo tehdy proneseno i v novinách napsáno. Je prý nutno velmi přísně potrestat vinníky. Byli sice někteří pánové vzati do vazby, ale když utichlo pobouření horníků na severu, byli propuštěni na kauci z vyšetřovací vazby a dodnes se nikomu z nich nezkřivil vlas na hlavě.

Na druhé straně se podívejme, jak spravedlnost vypadá proti těm, kteří si dovolili pochybovati o spravedlnosti demokratických řádů. Jen několik takových ukázek. Kolik bylo na př. osob v Praze a okolí za 3 měsíce odsouzeno pro politické delikty. Tak bylo od 1. září do 1. prosince 1934 v pražském kraji odsouzeno 39 osob na 48 roků, 10 měsíců žaláře a 2.300 Kč pokuty. 21 osob si odpykává trest 43 1/2 měsíce žaláře. 88 politických vyšetřovanců bylo v té době na Pankráci a v okresních věznicích a byli drženi celkem 74 měsíců ve vyšetřovací vazbě. 30 osob bylo policejně vězněno 320 dní. Druhý takový případ jest Podkarpatská Rus. Na Podkarpatské Rusi v měsíci únoru, květnu a červnu bylo 251 osob odsouzeno k 457 měsícům žaláře a 45.000 Kč pokuty. Kdybychom se chtěli podívati, v jaké míře zde byli při každém procesu zastoupeni dělníci, ukáže nám to proces perečínský, při němž bylo 110 dělníků před soudem. Skoro všechny soudní případy, o kterých jsem zde mluvila, jsou proto, že se dělníci domnívali, že také v Československé republice platí ještě táž práva, která měli i za dob staré monarchie, že platí pro ně i pro malorolníky podkarpatské hlavně právo pásti na poloninách dobytek, jak jim bylo dovoleno už za starého Rakouska. Tak se děje v Československé republice v době, kdy se jim slibovalo a slibuje plno svobod. To je zrcadlo, pro koho spravedlnost v Československé republice platí a jak spravedlnost, o které mluví řečníci, kteří hájí kapitalistický režim, je nejen vykládána, nýbrž hlavně jak se jí používá. Za politické delikty odsouzení, o nichž jsem zde právě přednesla cifry, jsou vesměs chudí lidé. Chudí příslušníci pracující třídy jsou odsouzeni za to, že svobodně chtěli projeviti své smýšlení ať slovem, tiskem nebo jiným způsobem. Tito dělníci mají rodiny, mají, o koho se musejí starati. Od nepaměti, už od dob, od kdy se datuje dělnické hnutí, datuje se ovšem také pronásledování, ale nikdy si dělníci nedali vzíti právo starati se o druhy těch, jež byli nuceni zanechati na pospas věznění. Vždycky se dělníci sdružovali, aby mohli podporovati příslušníky vězněných svých druhů. V demokratickém státě, v demokratické republice je však zakázáno starati se o příslušníky proletářských vězňů. Je zakázána veliká myšlenka solidarity s těmi, kteří bojovali a bojují za pokrok a kulturu. Byla zakázána organisace, v níž se sdružovali právě ti, kteří byli ochotni podporovati rodiny uvězněných a starati se i o vězně.

Jaký je život proletářských vězňů ve věznicích Československé republiky, o tom jsem mluvila ve své poslední řeči. Dnes mám zde řadu ukázek, jak se v nich zachází s vězni. Klasickým dokladem, jak se zachází s proletářskými a hlavně politickými vězni v kapitalistických kriminálech a jak tam žijí, je ukázka života z policejního vězení, z t. zv. "čtyřky". Strava na "čtyřce" není vůbec poživatelná. Každý, kdo se dostal do policejního vězení v Praze, musí dokázati, že nebýti toho, že měl s sebou několik haléřů nebo že mu jeho rodina nosila jídlo do vězení, byl by musil umříti hlady.

Jaké jsou poměry po stránce hygienické i po ostatních stránkách, ukazuje tento fakt: V policejní věznici na "čtyřce" je vždycky nejméně 150 osob. Jsou ubytovány v malých celách, kde na 6 kavalcích spí 10 až 12 osob. 44 osoby, z nichž vesměs skoro nikdy nemají žádné deky nebo jiné přikrývky, a to ani v zimě. Ovšem že při těchto poměrech jsou vězňové nuceni spáti 2 na jednom kavalci. Šálků a vůbec potřeb k jídlu a pití je zde tak málo, že těchto potřeb musejí používati 2 až 3 vězňové společně bez ohledu na to - poněvadž se nedělá žádný rozdíl - je-li některý z těchto vězňů zachvácen třeba i velmi těžkou nemocí.

Hlavně ženy, které byly nuceny v této věznici ztráviti 14 i více dnů, poukazují, jak strašlivým způsobem je s nimi v této věznici zacházeno i po stránce hygienické; na př. jedna dělnice, která odpykávala si 14denní trest, byla nucena podrobiti se lékařské prohlídce. To ostatně není žádná výjimka. Všechny ženy, které jsou třebas jen pro podezření vzaty na "čtyřku", jsou nuceny podrobiti se lékařské prohlídce. Lékař prohlíží v jedné řadě prostitutky nakažené pohlavními nemocemi a okamžitě na to béře k prohlídce ženy, které tam jsou vzaty pro podezření z politických deliktů, aniž by si umyl ruce. Protokolárně bylo zjištěno, že jedna z těchto žen energickým zákrokem si vynutila, aby si lékař vzal rukavice, když ji prohlížel, nebo aby si alespoň umyl ruce, poněvadž před tím prohlížel syfilitickou prostitutku a okamžitě na to chtěl prohlížeti tuto ženu, která tam byla pro politický delikt.

Úžasným šikanám jsou vystaveny nejen ženy, nýbrž i muži, a vůbec všichni proletářští vězňové na "čtyřce". Není to však jen specialita "čtyřky" policejního vězení pražského. V minulé své řeči jsem mluvila, jakým způsobem se zachází s vězni i v jiných věznicích, zvláště v Brně atd. Řekla jsem již, že se těmto lidem, kteří jsou ponecháváni ve věznicích bez potravy a jakékoliv pomoci, zakazuje jakákoliv pomoc solidarity, přes to, že potrava je tam špatná.

Dělníci, kteří jsou dnes tak strašlivým způsobem persekvováni, žádají zrušení tohoto persekučního zákazu organisace, ve které se sdružovali lidé k podpoře proletářských politických vězňů, která nejen podporovala, nýbrž i vedla dělníky do boje proti persekuci dělnického hnutí, proti oklešťování práv dělnického hnutí. My dnes znovu stavíme heslo, aby byl zrušen zákaz Rudé pomoci, poněvadž Rudá pomoc má býti persekvovaným dělníkům oporou. Proto žádáme, aby zákaz Rudě pomoci byl odvolán.

Chci se ještě jen krátce vrátiti k ukázkám, jak jsou pardonováni zjištění fašističtí násilníci, jako na př. v Chabrech, kde zástupci p. ministra spravedlnosti prohlásili, aby dělníci našli ty, kteří se dopustili násilností. Přesto, že tito násilníci byli zjištěni, zůstávají na svobodě, zatím co dělníci, proti nimž je pouhé podezření, že se nějakým způsobem prohřešili proti fašistům, jsou vzati do vazby. Chci ukázati, jakým způsobem je proti těmto dělníkům postupováno. Je to ukázka právě z doby, kdy na pražských ulicích za rozbíjení oken, za všechny delikty, kterých se dopouštěli, nebyl zjištěným fašistickým násilníkům zkřiven, ani jednomu z nich, vlas na hlavě. A v té době dělník, který ráno šel do práce a ze vzteku nad všemi fašistickými násilnostmi strhl plakát nár. demokracie, kterým ohlašovala svou schůzi, byl vzat na "čtyřku" a vyměřeno mu 14denní policejní vězení, které si musil okamžitě odpykat, a ještě na něj byla podána žaloba, aby mu byl před soudem vyměřen další trest za to, že se dopustil deliktu proti fašistům. To je dvojí loket, kterým měří demokratické zřízení, o němž vy stále mluvíte a jímž se stále oháníte. Jinak se měří těm, kteří mají kapitalistický režim vytáhnouti z bludné uličky, do které se dostal, jinak se měří dělníkům, kteří jsou za demokratická práva odhodláni bojovat všemi prostředky.

Pan zpravodaj Chalupa zde při projednávání vojenských zákonů prohlásil, že u nás v republice ctíme mateřství. Chci zde na příkladě ukázati, jak je mateřství ctěno, a chci se ptáti, je-li také v tomto případě mateřství uctíváno. Mám zde takových příkladů několik a chci se zase vrátiti k pověstné pražské "čtyřce". Na této pražské "čtyřce" - mluvila jsem již o strašlivých poměrech v celách určených nejen pro muže, nýbrž i pro ženy si před krátkou dobou odpykávala trest jedna sekretářka rudých odborů. V dobu, kdy si odpykávala trest, byla v Praze provedena velká šťára a ačkoliv v tu dobu cely byly již přeplněny, byla tam ještě nastrčena strašná spousta prostitutek, bez ohledu, jestli v nich odpykávají trest politické provinilkyně. Právě k této naší soudružce se dostala matka se dvouměsíčním dítětem. To dítě plakalo celou noc, a to proto, poněvadž ani matka, ani dítě po několik dnů nic nejedly. Byly vzaty do vazby pro potulku a matka s dítětem ponechána ve vazbě. Na místo jídla bylo těmto lidem spíláno a na upozornění naší soudružky, aby byl dán matce, která neměla pro dítě než jedinou plenu, kus vaty, bylo jí řečeno, jestliže nebude zticha, bude proti ní zakročeno disciplinárně a jí k jejímu trestu ještě disciplinární trest přidán. Teprve na naléhání všech, které v cele byly přítomny, matka dostala kus vaty, aby své dítě, které bylo celé mokré, mohla ošetřiti.

Ale ještě další případ a také je ukázka, jak se ctí u nás mateřství. Podepsaná Marie Lexová z Berouna protokolárně vypovídala, že byla pro nějaké slovní delikty volána na četnickou strážnici. Když šla k výslechu, nechala své dítě venku na ulici. Dítě se tam dalo do pláče a matka chtěla je jíti ukonejšiti. Ale četníci ji vyzvali, zejména strážník Malý a nadstrážník Zima, že musí zůstati v místnosti, že už ven nesmí odcházeti. Měla prý si o to říci dříve, nyní to už neplatí. Vypovídá (čte): "Když jsem viděla, že dítě stále ještě pláče, rozhodla jsem se, že si pro ně půjdu. Mezitím vyšel Malý na chodbu. Otevřela jsem dveře a volala na své dítě. V tom mne chopil strážník Malý a vší silou udeřil pěstí dvakrát do páteře. Byla jsem ve třetím měsíci těhotenství. Po týdnu dostavil se výsledek tohoto surového zacházení, neboť jsem potratila. Když jsem se ohradila proti bití, prohlásil strážník Šebánek, že si nemohu na nic stěžovat, on že strážníku Malému dosvědčí, že se mi nic nestalo a nikdo mi nic neudělal." - Jako důkaz poslali nám dělníci z Berounska v počtu několika set prohlášení, že se toto zakládá na pravdě, že Marie Lexová, která byla vzata na tři dny do vyšetřovací vazby na Pankrác, na Pankráci v nemocnici potratila.

To jsou ukázky uctívání mateřství a takto se musí dělníkům ukazovati, co znamenají okřídlená slova demokracie pro dělníky. Ano, svoboda slova, svoboda shromáždění, svoboda tisku platí pro ty, kteří hájí kapitalistický řád, kteří se snaží existenci kapitalistického řádu udržeti. Pro dělníky je v tomto státě persekuce, zákazy, platí pro ně jen kriminál za každé svobodné slovo. My se však postaráme, aby procesy, o kterých jsem zde mluvila, a všechny příští se staly velikou obžalobou dnešního kapitalistického zřízení a těch, kteří škrtí každé svobodné slovo dělníků, kteří berou dělníkům právo nejen na život, nýbrž i na každý svobodný projev. Budeme vyzývat i nadále dělníky, aby bojovali všemi silami proti těm, kteří nejen je persekvují, nýbrž zároveň touto persekucí chtějí jim vzíti možnost bojovat za svobodu, za chléb i práci. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Peters.

Posl. dr Peters (německy): Slavná sněmovno! Projednávaný zákon poskytuje mi podnět k několika poznámkám, které souvisí s velkou materií, kterou jste chtěli zákonem upraviti. Nejdříve konstatuji, že se vláda sama rozhodla dosud platný zákon č. 201/1933 Sb. z. a n. novelovati a nikoliv pouze prodloužiti. Vidím v tom důkaz, že vláda sama uznala technické nedostatky tohoto zákona; jen bych si byl přál, aby byla vláda provedla novelisaci zákona ještě ve větší míře. Jde o to, aby se pomohlo správě, která provedením tohoto zákona byla neobyčejně zatížena a zvláště v době před rokem vlastně přestala administrovati, poněvadž se musila hlavně zabývati prováděním zákona.

Několika zlepšení bylo nyní dosaženo tímto novelováním. Především se silněji než dosud dělá rozdíl mezi stranou rozpuštěnou a zastavenou, neboť se zastavené straně poskytují větší úlevy. Nynější novelou nezanáší se již politika do hospodářských organisací v tě míře, jak se to dělo zákonem dosud platným; nyní jest také možnost, že se zákona o rozpouštění stran nebude užívati mechanicky, podle šablony, nýbrž že přece budou moci rozhodovati okolnosti, za kterých bude moci býti zabráněno užíti zákona u hospodářských sborů.

Konstatoval jsem již, že loňský zákon neobyčejně přispěl ke zpolitisování hospodářského života. V družstvech, obchodních komorách atd., jejichž členové vůbec nebo členové jejichž výboru nikdy nebyli voleni podle příslušnosti k nějaké straně a byli činni jen hospodářsky, byli cenní spolupracovníci, ale poněvadž byli také členy zastavené strany, byli z hospodářského života prostě vyřazeni. Dlužno tedy vždy uznati, že se vláda jak s hlediska provádění zákona, tak i s hlediska odpolitisování hospodářství rozhodla doplniti § 10, odst. 1 větou, která aspoň skýtá možnost zabrániti nejnemožnějšímu používání zákona v poměru k hospodářskému životu.

Zde bych rád hned pronesl výzvu ke vládě nebo k pánům ministrům: Zákon č. 201/1933 Sb. z. a n. platí do 1. ledna 1935; jest velmi mnoho případů, ve kterých se ještě tímto zákonem má rozhodnouti o hospodářském mandátu v té neb oné organisaci. Považoval bych za nerytířské, kdyby - když zde Národní shromáždění projevilo, že si přeje změny zákona v tomto směru a takovou změnu vládě ukládá - vláda použila těch 14 dnů, které ještě letos zbývají, aby podle starého zákona zanesla politický neklid do hospodářských sborů. Obracím se zde především na pana ministra sociální péče pokud jde o mandáty v nemocenských pojišťovnách, a na pana ministra obchodu s hlediska zachování mandátů v obchodních a živnostenských komorách. Užije-li se nyní doplňku §u 10, odst. 1 a ocení-li se skutečně spravedlivě a nestranně činnost jednotlivých zmocněnců v hospodářských sborech, domnívám se, že ani jediný z nich nebude již moci ztratiti svého mandátu, poněvadž působí v nepolitickém hospodářském sboru souvisícím se zastavenou stranou, a to nejen v zájmu organisace, kde jest činný, nýbrž i ve všeobecném zájmu národního hospodářství a tím i státu samého.

Mám-li konstatovati, co v novele chybí, a čehož velice lituji, jest to okolnost, že se na § 15 platného zákona nic nezměnilo. Vážení pánové! Vláda a správa velmi dobře vědí, jaká neslýchaná sociální katastrofa nastala, když při použití § 15 byly rozpuštěny ústecké odborové organisace. V §u 15 jde ovšem o strany, které nebyly zastaveny, nýbrž rozpuštěny. I správní vrstvy veskrze uznaly, že pro znění §u 15 nastala taková sociální katastrofa, takže bych si byl přál, aby se byla vláda rozhodla novelovati i § 15 v tom smyslu, že se sice rozpouští a likviduje hospodářská organisace, tedy i odborová organisace, která patří rozpuštěné straně, ale že se přece vydávají lidská přechodná ustanovení, na jaká pamatuje v §u 3 u stran, jejichž činnost byla zastavena. Domnívám se, že vlastně dělnické strany měly by usilovati o zmírnění §u 15, poněvadž se konec konců ukázalo, že právě to byli sociálně slabí, kdož byli postiženi krutostí §u 15. Vždyť se může zase jednou státi, že budete musiti užíti zákona a rozpustiti strany....

Několik poznámek k výborové zprávě. Zpravodaj výboru praví, že zákon byl "pokusem o odzbrojení podvratných živlů". Nevím, byl-li tento pokus proveden logicky a důsledně; nedovolávám se zákona proti nikomu, ale jen bych rád konstatoval, že tím důvodová zpráva přiznává, že tento pokus byl proveden jednostranně nebo nelogicky. Ale, mám ještě jiný důvod, proč o tom mluvím: Ve výborové zprávě se praví: "Protože se poměry, které si zákon vynutily, nezměnily k lepšímu, nýbrž v podstatě zůstaly stejné, musil býti zákon prodloužen." Konstatuji, že se zákona užilo vůbec jen proti německým stranám, a povazuji buď za zneuznávání faktů nebo za příkré chování k Němcům, když pan zpravodaj prohlašuje, že se poměry nezměnily, a to zvlášť proti té straně, proti které se zákona, a to výlučně, užilo. Myslím, že jsem již jednou v této sněmovně řekl, a opakuji to dnes: Asi sotva bude kdy taková situace v německém táboře jako dnes, kdy přes všechno, co se děje v oboru politickém, národnostním a hospodářském, Němci semknutě usilují o to, aby dělali positivní politiku a stále zase se pokoušejí takovou positivní politiku dělati. A tu praví pan zpravodaj, že se poměry nezlepšily a nezměnily! Byl bych si přece přál, aby byl pan zpravodaj své tvrzení omezil a aspoň se svého hlediska uznal, že se všeobecné politické poměry na německé straně zlepšily. Domnívám se, že by zde bylo zapotřebí určitě opravy, doplňku a zlepšení, že by totiž podle všeobecného vývoje s hlediska německé politiky zákona vlastně již vůbec nebylo zapotřebí.

Výborová zpráva podává ještě jedno zjištění, pokud jde o správu a provádění zákona. Jest správné: Politická správa byla zákonem ve své činnosti ochromena. Myslím, i když budou tato nová ustanovení pojata do zákona, že ústředí politické správy bude zcela neobyčejně zatíženo, poněvadž bude podáno tolik odvolání, že když je bude chtíti podle práva a pořádku vyříditi, bude míti ještě velmi mnoho práce. Novela jednak centralisuje, jednak decentralisuje. Decentralisuje rozhodování při přímém použití. Považuji to přes to, že to s hlediska administrativního uznávám za pochopitelné, se stanoviska práva, především rovného práva, za pochybené, poněvadž jednotliví okresní hejtmani budou tutéž věc a stejné předpoklady posuzovati docela odlišně a rozhodně jinak, než by byly posuzovány, kdyby ústřední úřad měl před sebou všechny skutkové podstaty a mohl nyní rozhodovati podle nějaké společné zásady.