Lituji také, že nebyl novelován § 7 platného zákona. Poskytuje okresním úřadům právo omezovati politickou svobodu jednotlivého občana. Ale tím, že jednotlivé okresní úřady rozhodují o tom, v jaké míře se vysloví omezení politických svobod, vytvořila se naprostá nerovnost, při čemž mají vliv často i staré účty mezi občanem a úřadem nebo občanem a jednotlivými úředníky; při tom může tento úředník podle zákona působiti tomuto státnímu občanu nepříjemnosti a omezovati jeho svobodu pohybu. Znám případ, kdy byl kdosi, jenž byl pod policejní kontrolou, vypovězen dokonce ze svého domovského okresu do sousedního. Když konečně zase dostal povolení vrátiti se ke své rodině a do svého okresu, bylo mu to povoleno jen pod podmínkou, že se nejen musí hlásiti, že se nejen podrobuje poštovní kontrole, nýbrž že se zároveň takřka úplně isoluje, vytrhává ze svazku se svou širší rodinou a svými přáteli, poněvadž mu bylo také zakázáno účastniti se jakékoliv spolkové činnosti, byť jen lidumilné. O tomto případu ví ostatně i ministerstvo vnitra.

Domnívám se tedy, že i politická správa měla potíže, které povstaly z §u 7 tohoto zákona, vysvětliti sněmovně nebo zpravodaji - a přirozeně především vládě - poněvadž přece takové plné moci, přenechané svobodnému uvážení jednotlivého úředníka, přispívají k tomu, aby mezi obyvatelstvem vzbudily ohromné roztrpčení a pocit, že objektivní právo chybí. Myslím, že jest úkolem ministerstva vnitra nejen spravovati a užívati sankcí některého zákona, nýbrž také udržovati důvěru obyvatelstva ve stát, v úřady, ve státní pořádek a poskytovati obyvatelstvu vědomí, že v právním pořádku státu jest úplně v bezpečí. K tomu by bylo také patřilo, aby ustanovení §u 7 byla zrevidována a aby se byla poskytla možnost zaručiti pokud možno stejné právo.

Dovolte mi ještě dvě poznámky. V původním zákoně byl připraven § 13, který ustanovoval sankce i proti členům zastavených a rozpuštěných stran, kteří byli státními zaměstnanci. Tento paragraf nebyl pojat do zákona č. 201/1933 Sb. z. a n. Ale musím upozorniti, že třeba tento paragraf není v zákoně, byli přece úředníci podle §u 13 do zákona nepojatého pronásledováni, totiž potud, že se dokazovalo, že strana, jejíž činnost byla zastavena, musí býti vymýcena z veřejného života; to prý byl smysl zákona č. 201/1933 Sb. z. a n., musí tedy býti i v přeneseném smyslu správné, aby úředníci, kteří patřili k zastavené nebo rozpuštěné straně, byli z veřejně činnosti vyloučeni, aby se učinilo zákonu zadost. Zákon č. 147/1933 Sb. z. a n. ustanovil sice sankce proti úředníkům, ale jen tehdy, když spáchali konkretní protistátní činy, t. j., když je lze stíhati i podle zákona na ochranu republiky. Přes to se zde kázeňské moci užívalo vlastně tak, že se, ačkoliv zákon o zastavování činnosti politických stran nemá vůbec sankcí proti státním úředníkům, ačkoliv skutková podstata §§ 1 a 2 zákona č. 147/1933 Sb. z. a n. musí býti předpokladem pro stíhání úředníka, podle nálady ve smyslu intensivního, částečně i extensivního výkladu zákona č. 201/1933 Sb. z. a n. proti úředníkům neobyčejně ostře a nespravedlivě postupovalo. Znám asi 500 případů; nejprve konstatuji, že řádné řízení bylo velmi často porušeno, za druhé konstatuji, že se nedělal skorem žádný rozdíl mezi stranou rozpuštěnou a stranou, jejíž činnost byla zastavena, a za třetí konstatuji, že zvláště případy, které se projednávaly přímo po vydání zákona č. 201/1933 Sb. z. a n., znamenají takové křivdy, že je snad lze posuzovati v psychoze, ale nikdy na půdě práva. Stejně jako dříve musíme tedy trvati na tom, aby nám zůstala zachována a konečně nám byla poskytnuta možnost, aby tyto případy byly napraveny.

Konečně bych rád promluvil ještě o případu, který sice nesouvisí přímo s tímto návrhem, kterým se však sněmovna dosud nezabývala, leda ve formě, jak zde o něm mluvil kol. Špaček: je to postup vicepresidenta chebského krajského soudu Fridricha, který porušil dobré mravy a předpoklady našeho spolužití, a to tak beztaktně, že jsme zvláště podle informací, které jsme dostali od pánů z vlády, měli za to, že se německému obyvatelstvu, ale také německým soudcům a státním zástupcům poskytne dostiučinění, jakého jest zapotřebí a jaké jest nezbytné, nechcete-li nás ponižovati a stavíte-li se na půdu společného života a působení. Musím zde tento případ uvésti již proto, poněvadž od té doby uplynuly tři týdny a poněvadž slib, že toto nepatřičné chování úředníka bude přiměřeně vytčeno a odsouzeno, nebyl dosud splněn.

Očekávali jsme, že pan ministr spravedlnosti tuto věc vysvětlí. Poněvadž se to nestalo, naléháme na to se vším důrazem. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. dr Hodáč.

Posl. dr Hodáč: Paní a pánové! Jsem jistě, jak se říká, handicapován, když, aniž bych měl před sebou protokol a v tomto krátkém odstupu časovém pokládám za svou povinnost odpověděti aspoň na některé z věcí, o nichž kol. Stránský zde hovořil. Mám však za to, že sněmovna není místem, kde bychom pronášeli monology, a měl bych za to, že jsem v rozporu se svým respektem k parlamentarismu (Posl. Koudelka: Našemu nebo stavovskému?) - odpovím na to pane kolego - kdybych jasně neodpověděl na to, co v této rychlosti je možno zachytiti z řeči kol. Stránského.

Kol. Stránský kritisoval postup národní demokracie, jež se dohodla o společném postupu politickém se dvěma jinými stranami, a kritisoval, že vydáváme takovouto dohodu za postup, který směřuje a který nás má podle našich intencí a podle naší vůle přiblížiti ke sjednocení a soustředění národních sil, krátce k národnímu sjednocení. (Výkřiky.) Kol. Stránský pravil, že si tím osobujeme funkci, kterou koná dnešní vládní většina. Já říkám velmi jasně: Kdyby dnes vládní většina tuto funkci skutečně konala, nebylo by nutné, abychom my podnikali zvláštní kroky k sjednocení národa s takovouto energií. Konáme ji proto a jdeme za tím proto, že vládní většina této funkce, kterou by míti měla, nekoná a máme obavu (Posl. dr Stránský: Od devalvace teprve?) ze škod, které z toho vzniknou a které vidíme, že již vznikají státu.

Jestliže se Stránský táže, zda toto vidíme od devalvace, tedy mu jasně říkám, že to vidíme od té chvíle, kdy na místo autority bývalého pěti- a později šestičlenného výboru koalovaných stran nastoupilo dohodování a vyřizování věcí ve vládě podle stranicko-politických hledisk, zvláště také v otázkách hospodářských. Od té chvíle to vidíme, kdy přestala jednotící autorita, kterou byla stará "pětka" ve svých obměnách, kdy se ve vládě dohodovalo a jednalo podle stranicko-politických hledisk. A jestliže se všichni ministři musili předem dohodovati také o každé otázce věcného rázu se svými výkonnými výbory, pak ovšem to dělal a musil dělati nár. demokratický ministr stejně. Ale právě tento způsob, tato nutnost otázky, které se měly řešiti podle ryze věcných hledisk, podle jednotné, koalicí vlády dohodnuté směrnice řešiti - a čím dále více - ve vládě samé s hledisk stranicko-politických, vede k tomu, že v naší politice, že ve vyřizování hospodářských i mnohých politických věcí nastala stagnace, která v době hospodářsky tak svízelné a tíživé musí míti důsledky, které cítí stát, které cítí každý jeho občan.

To je příčina, proč nekoná vládní většina funkce, kterou má konat. (Výkřiky posl. Jaši. - Posl. Vaněk: To nejsou žádné argumenty!) Chcete-li argumenty, pánové, podívejte se na jednu věc. Myslím, že je tomu 5 nebo 6 měsíců, kdy byly dány stanovy exportnímu ústavu; my všichni víme, vy všichni víte, jaký má býti úkol tohoto ústavu, co má vykonati pro náš export. Všichni víte, že od chvíle, kdy se rozhodlo, vládní většina, která by vedla opravdu energický boj s nezaměstnaností, že tato většina do týdne tu musila vyříditi, co 5 až 6 měsíců do dneška není vyřízeno. (Posl. dr Stránský: Presidentem jmenovala vláda národního demokrata!) Nejde o to, je-li národním demokratem. Mně by bylo milejší, kdyby v jeho čele stál někdo, kdo třebas i nebude nár. demokratem, ale kdyby ústav již 5 měsíců pracoval. Na konec z toho vyjde exportní ústav, jehož správu povede 59 členů. Dámy a pánové! Když se mne kol. Vaněk ptal na argumenty, toto je argument. Věřte mi, co tvrdím, vždyť vy to sami musíte cítiti.

Když jsem zde mluvil o automobilovém zákoně, kol. Brodecký na mne vykřikl: "Bude novelován!" Ano, měl by býti novelován. Měl by býti rychle novelován. Řeklo se kdysi, že to bude do tří měsíců. Nebude do Nového roku novelován, poněvadž je tolik věcí, o kterých se jednotlivé strany politické mezi sebou nedohodly, a poněvadž tento způsob rozklížení většiny podle těch jednotlivých stranicko-politických hledisk... (Výkřiky posl. Bergmanna.) Podívejte se, kol. Bergmanne, zde byly vzneseny vážné námitky, tož je vážně poslouchejte. (Posl. dr Stránský: Hodáči, dovol!) Prosím. (Posl. dr Stránský: Jen jedno řeknu! Prosím, jak se to slučuje s tím odůvodněním, že dělá koalice všechno podle stranického klíče, že v čelo exportního ústavu, teď, kdy národní demokracie je v oposici, tato vláda domněle stranicko-politických hledisk postava nár. demokrata? - Místopředseda Roudnický zvoní.) Ty mně nerozumíš, já netvrdím, že koalice nebo vláda v této věci a také v jiných nakonec udělá vždy něco, co by musilo poškoditi stranu, která je v oposici. Já v tom ostatně nevidím nic zvláštního, nýbrž vidím v tom logickou věc, že president obchodní komory je postaven v čelo toho ústavu. Kdyby však bylo řečeno, že vláda ho postavila v čelo proto, poněvadž je nár. demokrat, já první bych šel a stěžoval bych si do toho, poněvadž nesmí záležeti, má-li býti někdo presidentem exportního ústavu, na tom, je-li nebo není-li národní demokrat, nýbrž musí zde rozhodovati jen odborné znalosti, jež má president obchodní komory. Ale konečně je zde president a nyní jsou hádky o to, aby z místopředsedů jeden byl blízky republikánům, druhý německé straně. Počítají se stranické klíče. Naše obchodní komory také jsou složeny podle politického klíče, a odtud ten handicap pro jejich odborné práce. Toto je přece jen základní vada, na kterou naráží náš hospodářský život.

Vezměte si historii margarinového kontingentu, vždyť to je příklad, který mluví za mnoho. Měsíce trvá - nechci mluviti o tom, je-li to správné, že se omezila tato výroba - ale trvá to 5 nebo 6 měsíců, že o kontigentu se ministři nedohodli, poněvadž i v takové věci se musí strany politicko-stranicky dohodovati o postupu ve vládě, protože jednotlivá ministerstva se pokládají za državu jednotlivých politických stran. Sbory ministrů se radily, smí-li pekař dávati do pečiva margarin čili nic - to nemá řešiti ministr, nýbrž odborný referent.

Říkám proto, že koalice nekoná své funkce; proto celý vývoj, celý zápas s hospodářskou bídou se ocitl v té stagnaci, ve které jest. Vezměte si nedodělané věci, které tu máte, jako automobilový zákon, otázku exportního ústavu, - všechno, co směřuje k tomu, aby se rychlým a energickým zásahem pomohlo hospodářskému životu, se brzdí stranickými sváry tohoto druhu. (Posl. Langr: Proto vozíte úderné roty na schůze!) Na vše odpovím, také na ty úderné roty.

Paní a pánové, uvažte další věc, jak vypadají naše státní finance. Mluvím jen o věcech, které jsou veřejně známy, které si každý může přečísti. Vždyť jste předložili rozpočet, že by poplatníci museli o 600 milionů více zaplatiti než letos, aby byly příjmy z přímých daní takové, jaké rozpočet předpokládá. V rozpočtu dále není, co stát ročně doplácí na bratrské pojištění, není tam, až na část, úmor státního dluhu; musí se počítati se zvýšením celkové částky starobních příspěvků, a při tomto stavu, kdy bude nutno do rozpočtu tolik zařaditi, čím příští generace budou zatíženy, tím stále ještě není vyrovnáno ani daňové přetížení, ani křivda, která se stala státním zaměstnancům, když se jim snížily platy a provedla devalvace. (Výkřiky.) Slyšte, co vám při té věci vytýkám a proč vám to vytýkám. (Výkřiky.) Hlasovali jste pro to vy, my jsme hlasovali také pro to, ale rozdíl je ten, že my jsme to dělali... (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): ... za předpokladu, že nebude provedena devalvace, kdežto vy jste to udělali, ačkoliv jste hned na to provedli devalvaci. (Posl. Langr: Sám jste přišel se srážkami!) Paní a pánové, devalvace zamezila... (Výkřiky posl. Langra.) Vždyť já odpovídám, pane kol. Langře. Kdybyste mne poslouchal, věděl byste, že jsem vám odpověděl.

My jsme byli toho přesvědčení, že po 4% poslední srážce by se bylo projevilo snížení nákladu na životní potřeby, kdyby nebylo došlo k devalvaci. Devalvace je o něco zdražila, ale zejména zabránila zlevnění cen. Vždyť to byl její účel. Ale to chci říci... (Posl. Bergmann: Ale na váš účet to jíti nesmělo!) Na váš účet to šlo, šlo to na účet státních zaměstnanců, já to vím, ano, říkám vám to a právě proto vy máte nejméně protestovat.

A proč je tento stav státních financí? Proto, že v koalici - a to musím říci ke cti kolegů, s nimiž sedím v úsporné komisi - se sice našel sbor, který měl odvahu navrhnouti takové úspory, taková šetření a takové rázné reformy ve státní správě, že bychom dnes nestáli před perspektivou, že máme v rozpočtu zase výdaje, které ještě dnes nejsou kryty a které se připojí ke starým schodkům - ale jakmile návrhy vyšly z úsporného výboru, jedné politické straně se nehodilo, že má býti zrušeno ředitelství pošt v Pardubicích, jiným, také kolegům z mého rodného města, že má býti zrušena pobočka poštovní spořitelny v Brně, třetím se nelíbilo, že má býti zrušeno zemské finanční ředitelství v Opavě, jiným zase, že mají býti sloučeny obě německé techniky v jednu, ačkoliv to bylo usneseno i německými členy komise - tak byla ta komise zceleným celkem. Proč se nestalo, co jsme předložili v červnu minulého roku? Protože ihned do toho zasáhly stranicko-politické zájmy a nebylo zde jasné a pevné autority, která by byla nad ně postavila společný zájem, o kterém dr Stránský říkal, že má býti úkolem většiny. Ano, je to vaším úkolem, ale vy ho neplníte. (Výkřiky.)

Paní a pánové! Já to chápu a chápu i tu nejednolitost, která zde je. Podívejte se na všechny obecní volby; vždyť dole v lidu vypadají ty konstelace a sdružení stran docela jinak než koalice ve vládě, docela jinak. Je jasné, že je u dnešního způsobu vládnutí a dnešní koalice nedostatek jasné a jednotící vůle a mluvíme-li my, jak nám vyčítáte, také o volbách, tedy proto, že bychom chtěli míti konečně jasnou shodu mezi míněním lidu a tím, jak bude složena vládní koalice. (Hlasy: Proč jste v oposici?) Tážete se, proč jsme v oposici. Proto, že veškerou naší snahou, abychom jednáním a kompromisy, které šly do nejzazších možností, jednáním na všechny strany a snahou dojíti v každé otázce ke kompromisu i tam, kde jsme byli za to od vlastních lidí vydáni kritice, se nám nepodařilo dojíti k tomu, abychom pohnuli těmi výsledky stranicko-politického přebujení u nás. Jsme přesvědčeni - a proto jdeme do zápasu - že jenom velkou silou veřejného mínění, které má dosti těchto věcí, dosáhneme, aby ti, kteří zde povedou strany, nalezli způsob, jak potlačiti toto přebujení stranicko-politických hospodářských zájmů a jak je nahraditi soustavou, kde bude jednotná, jasná, společná, jednotící vůle. (Potlesk.)

Víme, že vývoj šel proti nám, proto jsme v oposici. Nesluší se, aby nám nár. socialisté vytýkali, že jsme v oposici. Vždyť obě socialistické strany také již byly v oposici a, paní a pánové, jen si vzpomeňte - a je vás zde hodně, kteří si mohou vzpomenouti - jak jste drželi zpravodaje za ruce a házeli spisy, jak jste psali a mluvili, jak vůbec vypadala tenkráte vaše oposice, a srovnejte to s tím, jak vypadá naše oposice. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): Ještě 21. září 1934 napsal agrární "Venkov", když na tuto věc vzpomínal: "Když jsme se bránili, aby stát náš nesměl být jarmarkem, na nějž svobodně smí každý šejdíř - rozbíjeli (soc.-dem.) přece stejně tak stoly ve sněmovně, jako jejich bratří čeští socialisté." A to byla, nemýlím-li se, oposice, která vznikla z důvodu, který, věřte mně - bylo to tenkráte pro agrární cla - byl maličkostí proti tomu, co znamenala devalvace. Když jste vy mohli jíti do oposice pro tuto věc, můžeme my jíti do oposice pro velkou myšlenku, pro kterou jsme do ní šli. Tedy prosím, paní a pánové, pak že je rozvracení, co děláme? (Posl. dr Stránský: Venku! - Posl. Bergmann: Co děláte venku!) Paní a pánové, proti nám mluvíte o rozvracení? Zde bratr David před několika dny právem a po našem plném svědomí také za nás mluvil o našem stanovisku k branným předlohám, právem také za nás! My jsme ho také zmocnili, nám nevadilo, že je to národní socialista, na takové věci my zapomínáme a měli by ostatní zapomínati ve chvíli nebezpečí! (Posl. dr Stránský: Stříbrný byl proti!) Stříbrný mluvil svého času v debatě o určitých jiných názorech, řekl, že tyto názory mají býti uváženy generálním štábem, a když generální štáb rozhodl, že správnějším hlediskem je dvouletá vojenská služba, šel pro to stejně jako my. Tak ta věc byla. Já se na ni pamatuji.

Paní a pánové! Vy na socialistických lavicích nám nemůžete vytýkati, že jsme šli do oposice. Jeden muž zemřelý, mrtvý velký muž, ten by byl měl právo s námi se o to příti! Ant. Švehla by byl měl právo k tomu, poněvadž nikdy do oposice nešel. Ale když jste dělali takovou hlomoznou oposici, jak jste ji dělali zde i venku, nemáte práva vytýkati nám, že jsme šli do oposice! Švehla by to právo měl, vy ne! (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Dr Stránský uvedl jako důvod stanovisko, které dr Kramář zaujímal k řadě veřejných otázek v tom, že nebyl radikálem, nýbrž positivním politikem, a vytýkal mu stanovisko, které po zralé úvaze, po dobré úvaze, po svém svědomí zaujal k obvinění Jiřího Stříbrného. Dr Kramář nemůže zde býti. Dr Kramář odpoví na tyto věci; ani ve své chorobě se nebál, vynaložil by vše, co má, aby šel hájiti svou myšlenku osobně, svou politiku, svůj život, svůj velký život a zásady, za kterými jde a každý čin, který koná. (Posl. Hatina: Stříbrného neočistí!) Jedno vám řeknu! Ano, dr Kramář byl vždycky v celé své politice, v celém svém životě positivním politikem, a smím-li mluviti o nás, kteří jdeme za ním, my jsme také positivními politiky. Ale, paní a pánové, jestliže ten dr Kramář takovým způsobem volá do sjednocení a do zápasu o změnu těchto poměrů, pak posuďte jaká je propast, před kterou stojíme! (Výkřiky.) To jest jeho povinností, to jest jeho právo. Byl muž, kterému dnes říkají otec vítězství a kterému stavějí pomníky ve Francii a ve světě, George Clemenceau, a v době nejtěžší války tento Clemenceau volal tak, jako volá dnes Karel Kramář, do zápasu za lepší příští, za lepší budoucnost. (Posl. dr Stránský: Clemenceau by se nespojil se Staviským! - Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): Paní a pánové, a proto vám říkám, že my, také my jdeme za positivním cílem, my jdeme za tím, abychom věci napravili! My jsme přesvědčeni, že je nutno míti zde program, kterým budeme čeliti hrozné bídě. Ale, paní a pánové, nejde jen o program - již jsem vám to řekl, krásné programy jsme podali nejen my, také vy - jde také o metodu, kterou se provádí. A co bych ještě o tom mnoho hovořil. Přečtete si, co napsal Modráček v "Právu lidu" a co řekl Macek zde o těch metodách, kterými se - chtěl jsem říci postupuje, ale správně nepostupuje, poněvadž jsme založeni na soustavě nekonečného odvažování vzájemných stranických prospěchů tak, že se nedostaneme k činu. Chceme kladnou nápravu a proto voláme veřejné mínění.

A ještě za třetí. Také o tom musím mluvit. Rád bych, abych postihl aspoň ty hlavní věci, které tu byly řečeny dr Stránským a o kterých musím mluviti. To je také otázka demokracie.

Zde jsem slyšel otázku, jsme-li pro demokracii parlamentní. Ale nejdříve několik maličkostí. Toto je velká věc a vrátím se k ní na konec.

Vytýkáte nám, že prý porušujeme demokracii tím, že někam vozíme úderné roty. Paní a pánové, vysvětlete mi jedno. Ze všech rozbitých schůzí v poslední době nebyla ani jedna vaše schůze, nýbrž byly to naše schůze. Přece nebudeme voziti lidi na to, abychom si rozbíjeli své vlastní schůze! (Výkřiky: Nevíte o všech!) O všech vím. Musím to říci, aby to bylo jasně konstatováno, když se zde na nás volal ministr vnitra. Nerozbili jsme nikomu schůze a nebudeme cizích schůzí rozbíjet, ale jedno přece si nemyslete: když nám chodíte soustavně rozbíjet schůze, nemyslete si, že budeme tiše. (Výkřiky posl. Zeminové.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pí posl. Zeminovou k pořádku.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): My si své schůze a svobodu projevu obhájíme přesvědčením svých příslušníků, silou své mládeže.

Druhá věc. Zde bylo řečeno... (Výkřiky posl. Zeminové. - Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pí posl. Zeminovou po druhé k pořádku.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): ... zde byl čten text, z něhož by se dalo souditi - kol. Stránský toho netvrdil - jako by národní demokracie dostávala jakékoliv peníze přímo nebo nepřímo od Svazu průmyslníků. (Posl. dr Stránský: To jsem netvrdil!) Já vím, tys to netvrdil, ale plynulo by to z přečteného textu. Národní demokracie od Svazu průmyslníků nikdy haléře nepřijala, ani přímo ani nepřímo, a nemohla by ho přijmout, poněvadž soustava, kterou doporučujeme - a zde se dostávám k tomu, co říkal kol. Koudelka - to je soustava, kde musí býti odděleno hospodářství od stranické politiky. (Hluk. - Výkřiky posl. Stejskala.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Stejskala k pořádku.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): Proč nemůžeme a nemohli bychom od odborové organisace tohoto druhu přijímati peníze? Naše soustava je založena na přísném oddělení odborové samosprávy od silné státní moci. To jest, co volal kol. Koudelka, když se mne tázal, jsme-li pro stát stavovský. Paní a pánové, je velkým omylem, že stavovský neboli korporační systém by musel být jen v diktaturách. Naopak, máte-li uvésti pořádek do hospodářského života, musíte také v demokracii odděliti řešení věcí hospodářských od stranické politiky v rámci vlád. Musíte je svěřiti odborovým organisacím, které se mezi sebou dovedly dohodnout vždy, dokud zde byla silná vládní moc, ve věcech hospodářských i ve věcech sociálních.

Dámy a pánové, odpusťte: na všech velikých návrzích, které směřovaly k tomu, aby v klidu, bez boje a spravedlivě byly řešeny veliké spory sociální v prvních letech republiky, byla podepsána 3 jména: Hampl, Hodáč a Tučný. (Hlasy: Tehdy jste se báli!) Nikoliv. Ale byli jsme přesvědčeni, jestliže máme vyjíti z hospodářského zmatku, že se musí řešiti spravedlivou dohodou věci sociální a hospodářské. Ale právě proto musí být vedle těchto organisací nad nimi neodvislá, silná státní moc. (Posl. Koudelka: Jak se to srovnává s vašim hlásáním vyhlazovací války marxismu? - Místopředseda Roudnický zvoní.)

Pane kolego, já vám odpovím. Naše stanovisko k marxismu je v teorii asi podobné, jako vaše stanovisko v praxi. Marxismus hlásá třídní boj. Vaše velké organisace odborové nešly tehdy za třídním bojem, nýbrž za tím, aby hájily zájem dělníků dohodou v poslední fási s těmi ostatními, a dělaly dobře. Je zásluhou, že tato tři jména a ještě někteří jiní, kteří se dohoda i o těch věcech, zachránili republiku od sociálních bojů, do kterých by byla přišla. A proč to šlo? Poněvadž vedle odborových organisací zde byla autorita Švehly, který měl za sebou "pětku". Nikoliv to politické jednání politických stran ve vládě, rozhodla autorita "pětky", kde každý platil svou osobností a svým argumentem, a nikoliv podle politického klíče. Proto dnes, paní a pánové, musíme to, co vytvořily veliké osobnosti, těch kteří nám vytvořili stát. (Posl. Koudelka: To tedy musíte ostouzet?) Koho ostouzíme? (Posl. Zeminová: Masaryka!) Prosím velmi, aby mně kol. Zeminová toto dokázala. (Výkřiky posl. Stejskala.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Stejskala po druhé k pořádku.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): Nejsem odpovědný za toho, co 27. října psal "Hlas národní fronty". Odpověděl jsem kol. Zeminové den po její schůzi v Písku, když jsem řekl: že my jsme měli, máme a budeme mít úctu k hlavě státu, tak velikou úctu, že se budeme bránit tomu, aby byla zatahována do stranických nebo politických debat. (Výborně!)

Moje úcta k Masarykovi je starší než mnohých jiných, z doby, kdy jsem s ním byl na schůzi u Helmů, kdy jsem před válkou navrhoval jeho volbu za předsedu svazu studentstva. Svého přesvědčení, svých názorů o lidech jsem nezradil a nezradím, ať jsem kdekoliv. Jdu za velkou politickou ideou a ne za věcmi, které, jak vidím, nejsou ničím jiným, než pěstováním starých osobních věcí, s nimiž se nikdy nikam nedostaneme. (Posl. David: Co chceš odpověděti k tomu, jak mluví Havlín o Masarykovi!) Nevím, co by byl o něm mluvil, není mi to známo!

Ale vraťme se k otázce demokracie. Odpovídám kol. Koudelkovi, že soustava stavovských korporací je možná také za demokracie, poněvadž ve skutečnosti existovala již za Švehlova režimu. Pro mne je v hospodářských věcech nejspolehlivější cestou k demokracii, která nám je drahá, ale která v očích lidu je otřesena... (Výkřiky. - Smích.) Můžete se smáti, ale nesvědčí o vysokém pojmu parlamentní demokracie, jestliže tak na mne pokřikujete, když mluvím o vážných věcech.

V čem je rozdíl našich názorů? Rychlého řešení dohodou stavovských útvarů bez třídního boje, za spolupráce, může býti dosaženo a musí býti dosaženo také v demokracii, a může ji nejlépe zachrániti nejen v očích nás, nýbrž i v očích lidu.

Opakuji v ocích nás, poněvadž mně je demokracie opravdu drahá. Sto let zápasil národ s nadvládou Vídně, sto let zápasil proti nadvládě habsburských císařů, sto let zápasil proti nadvládě cizích biřiců, a vy myslíte, že tento národ, by se dal svésti k tomu, aby byl pro nějakou diktaturu? Ne, těch sto let zápasů nechalo v národě hluboké stopy, kterých nikdo nesetře, to z nás učinilo sokolský demokratický národ, nedáme si demokracii bráti, ale musí býti opravdu demokracií. (Výkřiky.) Chceme, aby tato demokracie měla důvěru v očích i v srdcích lidu, kde ji dnes povážlivou měrou ztrácí, poněvadž lid začíná příliš viděti tu přebujelost politického stranictví. (Výkřiky posl. Procházky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana posl. Procházku k pořádku.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): Vývoj jde v našem směru sjednocování a tvoření bloků. Tak jako 16 let vývoj šel k tříštění a stálému přebujení stranicko-politických sil, tak dnes tento vývoj jde opačným směrem a jde k tomu, za čím jdeme my a k čemu voláme každého, kdo je ochoten postaviti se na stejnou základnu; jde za tím, zmenšiti počet politických stran a vytvořiti, co mají velké západní demokracie. Proč je odsouzen k nezdaru jakýkoliv pokus o diktaturu v Americe nebo v Anglii? Protože mají demokracii, která není opřena o rozdrobené množství vzájemně si nedůvěřujících stran, nýbrž o silné a velké stranické útvary. To je tendence, za kterou jdeme my. Začali jsme podle svých sil. Mám za to, že v zájmu demokracie by se mělo jíti dále. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Řekl jsem těchto několik slov, abych odpověděl po svém svědomí tak, jak ty věci cítíme a jak jsme přesvědčeni. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): A snaha, dojíti k rychlému řešení, napraviti poměry nás vede k tomu, že tak jasně a velce stavíme nacionalismus jako svůj cíl, poněvadž jsme přesvědčeni, že jenom velká mravní síla napraví také hospodářské poměry, a největší mravní silou je pro nás myšlenka silného národa a silného národního státu. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. dr Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Vážená sněmovno! Tato debata je debatou politickou a nabyla rozsahu, na který ovšem, jsa si vědom svých povinností zpravodaje, nemohu reagovati.

Dovolte, abych se dotkl několika připomínek, které byly k věci samé předneseny, zejména připomínek jednoho z pánů řečníků. Připomínky se týkají jednak mé důvodové zprávy, jednak některých paragrafů prodlužovaného zákona. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.)

Bylo vytýkáno, že v důvodové zprávě je uvedeno, že poměry, které si vynutily zákon, se za doby platnosti zákona nezměnily k lepšímu a že jsem jako referent neuvedl, že přece provádění zákona mělo za následek určitý zásah proti dvěma německým stranám. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) Nechci nikterak tímto obratem snad popírati skutečnost; mně je známo, že zákona bylo užito proti dvěma německým stranám, kdežto proti ostatním nikoliv. To je však skutečnost, která nic nemění na tom, co jsem zde uvedl a co bych blíže precisoval v ten smysl, že se poměry za provádění nynějšího zákona nezměnily do té míry, aby nevyvolávaly nutnost jeho prodloužení, a také jsem to odůvodňoval tím, že jsou zde ještě jiné živly a hnutí, které vzbuzují obavy a které by mohly směřovati proti základním povinnostem státu.

Pan kol. Peters uváděl dále, že se mělo při prodloužení pamatovati, aby v §u 15 byl připuštěn stejně možný přechod při likvidaci hospodářských útvarů jako v §u 3 při zastavení politické strany. Nemohu se přece jen k tomuto názoru přikloniti, poněvadž mezi zastavením činnosti politické strany a jejím rozpuštěním je velký rozdíl. Zastaví-li se činnost některé politické strany, počítá se s možností, že se tato strana vrátí do politického života, kdežto rozpouští-li se strana, s touto možností se vůbec nepočítá, takže jakákoliv přechodná opatření by zde velký význam neměla.

P. posl. dr Peters poukazoval konečně na omezování, která jsou uvedena v §u 7 a týkají se osobních svobod. Nepopírám, že omezení tam uvedená jsou dosti značná. Nepatřím k těm, kteří by byli těmito omezeními nadšeni. Jako referent chci uvésti, že jestliže se při provádění tohoto paragrafu dává možnost volného uvážení dotčeného úřadu, že podle známé praxe musíme všichni očekávati, že volné uvážení znamená zvýšení odpovědnosti a že tedy, pokud se sahá k opatřením podle §u 7, musíme předpokládati, že dotčený úředník jest si vědom své zvýšené odpovědnosti a že paragrafu toho nebude používati přes míru, která je právě nutná se zřetelem k účelu tohoto zákona.

To jsou asi připomínky, které jsem chtěl říci v odpovědi p. dr Petersovi.

Jinak konstatuji, že pozměňovací návrhy podány nebyly. Odvolávám se na zprávu výboru a na svůj referát, který jsem měl v úvodu, a doporučuji tuto osnovu slavné sněmovně k přijetí. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Budeme hlasovati.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 2 články, nadpis a úvodní formuli.

Podán byl návrh na přechod k pořadu a dám tedy hlasovati v tomto pořadí:

Nejprve o návrhu posl. Klimenta a soudruhů na přechod k pořadu; bude-li zamítnut, dám hlasovati o celé osnově najednou ve znění zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu hlasování. (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo tedy souhlasí s návrhem posl. Klimenta a soudr. na přechod k pořadu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 články, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala celou osnovu podle zprávy výborové, a to ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému: