Naše vysokoškolská mládež nemá dosud této možnosti, aby doma nabývala základních teoretických vědomostí, jimiž nezbytně musí býti vyzbrojen nestranný národohospodář pro své rozrostlé praktické úkoly. Pro národohospodářské funkce vzdělávají se u nás mladí lidé na školách studiem právnickým, technickým i filosofickým a musí je pak doplňovati, nezískavše sami dostatečného národohospodářsky uceleného vzdělání, teprve dlouhým a často nesystematickým soukromým studiem. Mnozí hledají doplnění svých vědomostí na vysokých školách v cizině, které jsou organisovány speciálně pro národní hospodářství a vědy politické. Rozbíhají se do všech koutů světa, nassávají eklekticky nauky nejrůznějších národohospodářských škol a když se pak vracejí k práci na domácí půdě, při praktickém použití takto získaných vědomostí si často vzájemně nerozumějí. Na toto minus nesoustavného zahraničního studia poukázal také nedávno vynikající italský politik Carlo Sforza ve svém jinak positivním hodnocení národního charakteru Jihoslovanů. Zahraniční studium má všeobecně, ale zejména pro hospodářské odborníky význam jenom tehdy, jde-li o lidi, kteří již soustavným studiem a přesnou znalostí poměrů ve vlastním státě došli k ucelenému systému hospodářského myšlení.

Na našich vysokých školách poskytuje nejhlubší národohospodářské vzdělání nejmladší z nich, vysoká škola obchodní. Obráží se tu jednak naléhavost veřejných zájmů v době, kdy tato škola vznikla, jednak sám její účel. Než celé studium vysoké školy obchodní je ovšem organisováno jenom s hlediska jednoho směru, daného účelem školy, takže ze školy vycházejí odborníci hospodářští, kteří dovedou prováděti organisaci v různých odvětvích našeho hospodářského života, zejména v exportu se zvláště osvědčují, avšak vysoká škola obchodní nemůže vychovávati národohospodáře pro ostatní obory správy našich věcí.

Dále je národohospodářské studium organisováno na fakultách právnických, kde je v mezích dosavadních možností dán předpoklad jeho nejširšího pojetí. Jde tu však o účelné národohospodářské vzdělání právníků, ne však o výchovu národohospodářů. Ať je program studia právního v oboru sociálně-ekonomických věd jakýkoliv, je jisto, že při ohromném rozsahu vlastního právnického studia odnášejí si právníci pravidelně z oboru vědomostí sociálně-ekonomických jen základní poznatky národohospodářské teorie. Projevilo se to nedávno v oněch širších polemikách národohospodářských, které byly vedeny a které se pohybovaly většinou jen na základě hospodářské teorie. Nepronikala jimi právě znalost historie hospodářské politiky u nás i v cizích státech, kteroužto znalost je právě možno si osvojiti jen dlouhodobým sociálním studiem. Vzdělání národohospodářů je nutno upnouti ke studiu právnickému, ale rozsah právnického studia musí býti u národohospodářů omezen jejich výhradní potřebou, aby se uplatnili v hospodářské politice. Nesmí býti proto zatěžováni vším tím, čeho nebudou potřebovati, na př. studiem trestního práva. Mnohé předměty právnické budou jim přednášeny jen encyklopedicky, aby byl získán čas pro prohloubení ve vlastních vědách národohospodářských a politických.

Život národní jde stále novými cestami a proto nesmí býti zanedbána povinnost, aby nové generace národa byly pro své úkoly co nejlépe připraveny. Funkce jednotlivých oborů povolání se obměňuje. Juridicielní průprava zůstane vždy nutnou pro soudce a advokáty, ale již na př. obor působnosti okresního hejtmana je podstatně jiný dnes než dříve. Dnes okresní hejtman jako předseda samosprávy je často hospodářským vůdcem okresu více než policejním nebo politicko-administrativním orgánem, jakým býval dříve. A tak se zesílená hospodářská stránka objeví i v řadě jiných oborů povolání.

Soudím, že není třeba více zdůrazňovati požadavek, který si dovoluji dáti v úvahu naší státní správě školské, aby bylo zajištěno samostatné vysokoškolské studium národního hospodářství a politických věd, které by rostlo ze znalosti a styků s našimi domácími poměry a jen za těch okolností bylo s to dáti nám národohospodáře schopné řešit naše vnitrostátní hospodářské problémy. Použitím oněch našich předních národohospodářů, kteří jsou již profesory vysokých škol, a využitím znalostí vysokých úředníků, kteří jsou činní v hospodářské politice, ve spolupráci s historiky, kteří by se věnovali historii hospodářské, a i s ostatními odborníky vědeckými, kteří by přicházeli v úvahu, dala by se provésti organisace tohoto studia jistě bez zvláštních nákladů. Šlo by pouze o nový směr vedle studia právnického, o směr hospodářsko-politický, podobně jako je organisován na řadě zahraničních universit, zejména ve Švýcarsku a v Německu.

Současná doba dala však naléhavostí hospodářských otázek tak velmi zřetelně najevo, že by všichni intelektuálové, a zejména všichni lidovýchovní pracovníci měli být vzděláni tak, aby svým vlivem na široké vrstvy lidové dovedli šířiti vědomosti o rozdílech mezi subjektivním hospodářským ideálem jednotlivce nebo jednotlivých skupin sociálních či hospodářských a objektivním ideálem celého národního hospodářství. Navrhuji proto, aby bylo dbáno toho, co se objevilo již také v rozpočtovém výboru a co již vícekráte v naší veřejnosti bylo navrhováno, aby do učebných osnov všech typů škol, na nichž jsou učitelské síly, jimž se dostalo nebo které si mohou osvojiti znalost národního hospodářství, zejména do osnov všech škol středních a odborných, chlapeckých a dívčích zařaděn byl předmět: základy národního hospodářství a hospodářské politiky, v němž by formou a v rozsahu přizpůsobeném jednotlivým typům škol a úrovni jejich žactva byla tato základní národohospodářská školní výchova zajištěna.

Jiná národohospodářsky významná otázka našeho vysokého školství vyžaduje bedlivé pozornosti naší veřejnosti a zejména naší zemědělské veřejnosti. Letošní katastrofálně suchý rok přinesl nám dosti poučení, jak nesmírnou cenu pro člověka a jeho zdravotní stav i hospodářskou prosperitu a zvláště pro zajištění zemědělské výroby má voda. Problém soustavného vodního hospodářství, s kterým se i naše slavná sněmovna častěji již setkala, posledně při projednávání obou státních vodohospodářských fondů r. 1931, jest již ve svém významu chápán širokými vrstvami zájemnictva, avšak jest nutno starati se včas o všechny nové potřebné úpravy, kterých si vyžádá velký rozvoj věd i kulturou rostoucí potřeba obyvatelstva v tomto směru.

U nás ve středním Polabí, kde máme hladové, lehké půdy a k tomu ještě nejvýše nepříznivé poměry meteorologicko-klimatické, víme dobře, jakou cenu má pro nás a naše hospodářské snahy voda a vodní hospodářství. Stejně to vidíme na zápase, který se odehrává takřka před našima očima, na zápase mezi zemědělci Mělnicka a zájmem města Prahy o vodu. Na obou stranách je nezbytná potřeba vody. V kolisi těchto dvou zájmů, řekla bych venkova a města, nesmějí býti zkráceny životní zájmy zemědělců Mělnicka, avšak nesmíme také připustiti ohrožení obyvatelstva našeho hlav. města, které by mohlo vzniknouti, kdyby nebylo včas postaráno o řešení jeho vodovodního problému.

Před 50 lety byl vydán meliorační zákon a jím se počala soustavná péče o zvelebování zemědělství vodními úpravami. Ale zůstali jsme na začátku těchto snah. Tisíce ha orné půdy čeká na odvodnění nebo zavodnění, tisíce km řek na svoji úpravu k zabránění škodám, tisíce obcí na své řádné zásobování vodou a pro vedení kanalisace, sta míst na našich tocích, způsobilých k akumulaci vody, čeká na výstavbu údolních přehrad, abychom si k účelům ochranným i zásobním uchovali zásoby svých vod pro města i vesnice, pro své zemědělství, pro výrobu elektrické energie a konec konců pro vylepšování našeho klimatu, které nabývá čím dále tím více charakteru vnitrozemského.

Letošní sucha nebyla by nás zastihla nepřipraveny, kdybychom byli včas udělali všechny možné úpravy. Máme možnost zabezpečiti si zásoby vod, s nimiž nehospodaříme. Vodohospodářské meliorace všeho druhu jsou podniky vysoce rentabilní a při tom mohly by nám dát možnost, aby bylo lépe čeleno nezaměstnanosti naší produktivní péčí o nezaměstnané, neboť práce na melioracích dávají zaměstnání i nekvalifikovanému dělnictvu a při tom se získává trvalý užitek veřejného zájmu.

O vodní hospodářství se nemohou starat jen úřady. Je třeba, aby i zájemníci zde konali svoji povinnost. Všechny snahy byly by jen polovičaté, kdyby nebyl zároveň plný zájem státní správy obrácen k tomu, aby byla zajištěna výchova odborná i vědecká našeho inženýrského dorostu pro potřeby vodního hospodářství.

Na našich školách technických byla právě po vydání melioračních zákonů zřízena vysoká škola kulturního inženýrství, která po 40 let je svojí prací úzce spjata s rozvojem vodohospodářských úprav všeho druhu. Dík této spolupráci školy, vědy a prakse dospěli jsme v melioracích často ke stupni, kterým jsme předčili i cizinu, v mnohém nás jinak pokročilejší.

R. 1920/1921 byla tato vysoká škola oddělena od vysoké školy stavebního inženýrství a jako zvláštní samostatné oddělení zavedena na všech čtyřech technikách. Měla za úkol pěstovati v celé šíři všechna odvětví vodního hospodářství a kulturní techniky. Po ukončení této promyšlené studijní reorganisace chybí ještě obsazení nezbytných profesur odborníky vodohospodářskými a kulturními, dále třeba obsaditi dlouho již uprázdněné stolice obecných nauk zemědělských. Bez nich není možna výchova vodohospodářů.

V poslední době se vynořily dokonce pověsti, že snad má tato vysoká škola býti opět sloučena s odborem inženýrského stavitelství konstruktivního a dopravního v jednu vysokou školu stavebního inženýrství. Poslání i studijní základ této druhé školy je zcela jiný. Tím by byl vývoj porušen. A my vidíme, že na druhé straně postup věd je takový, že nelze od specialisace vraceti se ke kumulaci diferencovaných již směrů studijních. To by ani vědecky, ani prakticky nedávalo předpoklad slibného vývoje. Kulturní i národohospodářský zájem státní žádá, aby vysokoškolské vodohospodářské studium bylo organisováno samostatně.

V závěru dovolte mně ještě poukaz k možnosti zásahu do chaotických poměrů nezaměstnanosti v současné době, jenž nepostrádá rovněž svého národohospodářského významu. Naše státní školská správa udržuje různá zařízení, která připravují pro povolání v oborech, kde ze současného stavu je zřejmo, že bude dlouho nemožno umisťovati absolventy těchto různých typů škol. Jako praktický příklad dovolila bych si uvésti výchovu pěstounek mateřských škol. Pro ně je zřízeno několik státních ústavů a velká řada ústavů soukromých, z nichž vychází každoročně mnoho absolventek, ač je zřejmo, že nejen po řadu let, nýbrž desítek let nebudou moci tyto absolventky najíti umístění.

Vedle několika málo městských škol mateřských je většina těchto školek zřízena státem, značná část Ústřední maticí školskou. Celkový počet pěstounek je něco kolem jednoho tisíce. Po převratu byly tyto školky zakládány najednou hojně, takže došlo ještě r. 1930 ke zjevu, že nebylo dosti zkoušených pěstounek. Dnes však je přesycení v tomto oboru takové, že ročně získává nově umístění jen 5 až 12 sil. Ročně je podáváno kolem 200 nových žádostí, takže dnes je přes 1000 nevyřízených žádostí nových uchazeček. Je jistě národohospodářsky nezdůvodněno, aby bylo pokračováno v přípravě těchto sil, z nichž mnohé nikdy se na místa nedostanou. Při tom je třeba uvážiti, že vzhledem ke krátké době přípravy odhodlávají se pro toto povolání z velké části dívky ze sociálních poměrů nejslabších. Studium je poměrně vysoce nákladné, takže jde skutečně o plýtvání národním jměním, není-li veřejnost uvědomována o skutečném stavu, nýbrž naopak pokračováním v přípravném studiu sváděna k předpokladu, že studiem tímto zajištěna bude řadě dívek obživa.

Dovoluji si proto navrhnouti, aby v podobných okolnostech, a to i v jiných oborech, kde by šlo o jiné typy škol, zejména škol odborných úzce specialisovaných, státní správa zavírala dočasně nebo přechodně podobné ústavy v okamžiku, kdy je zřejmo, že by absolventi jich nemohli v brzké době najíti místo, a aby veřejnost o důvodech takových opatření byla uvědomována. Jen tak bude působeno, aby se volba povolání děla v poměru ke stále se měnícím potřebám národního života.

Omezila jsem své poznámky k rozpočtu a úpravám, které ovšem měly svůj vztah pouze k otázkám kulturním. Dějiny československého národa, jak řekl Palacký, dokazují, že kdykoli jsme zvítězili, dálo se tak silou ducha. V době, kdy je všechen zájem soustředěn k tomu, aby národ byl vyzbrojen proti nepříteli všemi zbraněmi, je jistě naší nejpřednější povinností, abychom dbali o zbraň, která nikdy nezklamala, abychom pečovali o to, aby zbraň, která nás dosud vždycky vedla k vítězství, národní kultura a síla ducha, nepozbyla v žádném směru své účinnosti. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Tučný. Dávám mu slovo.

Posl. Tučný: Slavná sněmovno! Položka 650 milionů (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) v našem osmimiliardovém státním rozpočtu stojí jistě za to, aby zde bylo mluveno o jejím účelu a také o všem tom, co s ní souvisí. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní) 650 milionů na pomoc nezaměstnaným je důkazem, jak je u nás stále ještě nezaměstnanost živým problémem. A ještě přesvědčivějším důkazem o jeho ožehavosti je situace těch, kteří již 4 roky procházejí peklem hospodářské krise, kterých se již zmocňuje nervosita, kteří už upadají v zoufalství a nejsou již přístupni jinému přemýšlení než o své bídě a o tom, co se jim jeví jako pendant a jako krvavá ironie o rozmařilém marnotratném životě jedné části naší společnosti, což považují za výraz nedostatku lidského cítění. (Výborně!)

V takové situaci se musí jednati za každou cenu a musíme si všichni osvojiti zásadu anglického národohospodáře MacMillana, že nebezpečnější než chybná ekonomická politika je žádná ekonomická politika. Neboť statisíce těch, kteří trpí hospodářskou bídou, nebudou věčně státi se založenýma rukama, když prostředky, kterých potřebují k živobytí, jsou jim nedostupné.

Nemáme ještě spolehlivého obrazu o rozsahu nezaměstnanosti. Doznal to sám p. ministr soc. péče ve svém exposé v soc. politickém výboru. Statistika zprostředkovatelen práce staví před nás fakt, že jest skoro celých 600.000 nezaměstnaných. Ale jiná statistika, která je vyňata z evidence o počtu pojištěnců pro případ nemoci, staví nás před skreslený obraz; je tu rozpor o celých 100.000, poněvadž kdybychom srovnali rok 1929 s r. 1934, dělá úbytek pojištěnců r. 1934 více než celých 700.000. A není to ještě číslice úplná, protože všichni pojištěnci nejsou registrováni v Ústřední sociální pojišťovně; jsou tu ještě t. zv. úřednické nemocenské pojišťovny, u nichž jistě bude také vykázán v této době úbytek pojištěnců. K tomu jest ještě potřebí si uvědomiti, že ve statistice zprostředkovatelen práce i ve statistice, která vyplývá z evidence pojištěnců, přicházejí v počet pouze úplně nezaměstnaní a není tu hodnocena také nezaměstnanost, která vyplývá z omezeného zaměstnání. A kdybychom mohli číselně zhodnotiti omezenou zaměstnanost, teprve potom bychom dostali pravý obraz naší nezaměstnanosti. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Nechci se pouštěti do analysy statistiky, to nemá významu, něco jiného má význam. Ale chci upozorniti na jeden zjev, který bude sloužiti pro orientaci, kde je možno a kde není možno vůbec upínati jakékoliv naděje v třeba sebe skrovnější vyléčení nezaměstnanosti. A vracím se znovu ke statistice pojištěnců. Je zajímavo, že v červenci letošního roku vykazuje statistika proti červenci 1933 úbytek pojištěnců o 6.036 osob. Ale rozdělíme-li katastr pojištěnců na pojištěnce průmyslové a na pojištěnce zemědělské, stojíme před zajímavým zjevem, že pojištěnců průmyslových přibylo o 1.943 osoby, kdežto pojištěnců ze zemědělství ubylo o 7.979 osob. Zde stojíme před faktem, že nemůžeme svou orientaci upnouti k zemědělství, poněvadž tam není možno na nezaměstnanosti ani sebe skrovnější díl vyléčiti. Není, myslím, možno, aby se tento zjev vysvětloval nějakou neúrodou, protože se domnívám, že ani v letošním roce nebylo možno o nějaké neúrodě nebo podprůměrné úrodě mluviti.

Jsem potěšen, že ministerstvo soc. péče uznává nutnost střežiti také regionální přehled nezaměstnanosti, poněvadž nezaměstnanost není rovnoměrně rozložena po všech končinách Československé republiky. To nejlépe vysvítá ze skutečnosti, že máme na př. 99 okresů, ve kterých je počet nezaměstnaných pod 1.000, ale naproti tomu máme 5 politických okresů, kde nezaměstnanost dostoupila čísla přes 10.000 osob. Pochopitelně, že především tam, kde se koncentroval největší díl nezaměstnanosti, je potřebí nasaditi všecky pomocné prostředky, aby zde bylo nezaměstnanosti čeleno a aby zde byla nezaměstnanost zmirňována. A chci demonstrovati, jak je to rozumné počínání, bude-li podle těchto směrnic také v budoucnosti postupováno, na jednom větším kraji, na župě moravsko-ostravské, která je, myslím, extrémem, posuzujeme-li rozsah nezaměstnanosti.

Ve 13 okresech moravsko-ostravské župy je napočítáno jenom podle statistiky zprostředkovatelen práce, která vykazuje číslici, jak jsem řekl, mírnější než statistika o pojištěncích pro případ nemoci, 66.511 nezaměstnaných, to znamená 12% celkové statistikou vykazované nezaměstnanosti. Zde je jistě potřebí, aby se daly na váhu všecky prostředky, kterými je možno tomuto kraji pomoci. A chci ukázati na tomto příkladu, že kdyby dnes na př. bylo možno - a věřím, že je to možno - na základě nově upraveného poměru Československé republiky k sovětskému Rusku pomoci k větší zaměstnanosti jedinému podniku v tomto kraji, vítkovickým železárnám, okamžitě by se objevil důsledek v tom, že skorem všecky politické okresy moravsko-ostravské župy vykázaly by pokles nezaměstnanosti, protože skoro ze všech politických okresů orientace k hledání existence směřovala do Mor. Ostravy, resp. do vítkovických železáren. Do těchto krajů spadá také jeden z nejchudších krajů, které máme v Československé republice, Valašsko, které je také požehnané více než tíživou nezaměstnaností a kde už dnes jsou hospodářské poměry a situace zaměstnaneckého světa vystupňovány do takových rozměrů, že to, čím jsou živeny 3leté děti a všechna školní mládež, se podobá všemu možnému jinému (ukazuje), jenom nikoliv tomu, čemu říkáme potravina. A bylo by opravdu potřebí, aby z lékařských kruhů byly přezkoumány tyto hmoty, které jsem v tom kraji dostal na ukázku, aby bylo posouzeno, zdali je postaráno o zdraví národa, když tříleté dítě je takovýmito hmotami živeno.

A jsou tu nejenom tyto důsledky sociální a hospodářské, nýbrž také morální. Jestliže při šetření rodinných poměrů na Valašsku byly zjištěny případy, že již 9leté děvčátko a 13letý chlapec byli usvědčeni ze styků s druhým pohlavím, tož při zkoumání příčin tohoto zarmucujícího mravního zjevu se přišlo na to, že pružinou, která hnala do této mravní propasti, byla hospodářská bída, že za tuto cenu obyvatelstvo Valašska si pomáhalo ke kousku živobytí. Konstatuji, že se z těchto krajů neozývají žaloby ani kletby, nýbrž že se ozývají pouze prosby, úpěnlivé prosby, a proto smím snad vznésti apel zejména na p. ministra soc. péče, aby na tento kraj, o němž opravdu platí přísloví, že tam přestává chleba a začíná kamení, pamatoval ve směru splnění těch úpěnlivých proseb, které odtud přicházejí. (Potlesk.)

Je všeobecně známo, že v tomto kraji si pomáhali tím, co je nazýváno ventilem, že si pomáhali vystěhovalectvím. Pan ministr soc. péče ve svém exposé nám ukázal, do jaké míry se mohou ještě dnes v takovýchto zamořených krajích upínati naděje, že snad aspoň vystěhovalectvím pomůže si náš chudý svět k nějaké existenci. Zatím co jsme ještě roku 1929 měli 28.319 vystěhovalců, roku 1933 se ten počet smrštil pouze na 4.834. Pan ministr soc. péče ve svém exposé řekl: Ventil je téměř uzavřen. Myslím, a prosím za prominutí, když řeknu, že tato these není do důsledku správně postavena. Správně by zněla, že nám tento ventil byl uzavřen (Tak jest!), poněvadž není již dnes jediného státu, který by se nebyl ohraničil v zájmu sebezáchovy čínskou zdí, která nepropouští nikoho ze zahraničního světa, a že již není pomalu státu, nejen v Evropě, nýbrž snad na celém kontinentě, který by ještě libovolně přijímal vystěhovalce a který by neznal opatření, jímž se říká ochrana domácího trhu práce. U nás od Jasiny na nejzazším východě naší republiky až po Cheb a ašský výběžek ozývají se stejné hlasy, aby republika měla smysl pro to, dopřáti napřed existenci domácímu dělnictvu a teprve pak aby poskytovala asyl lidem z ciziny, ať již sem přicházejí pod jakýmkoliv titulem nebo za jakýmikoliv účely. (Výborně. - Potlesk.)

Je, myslím, samozřejmé, že k správné therapii je potřebí mít napřed jako základ správnou diagnosu. Ministerstvo sociální péče chce zkoumati nejen příčiny nezaměstnanosti, nýbrž také naděje, které v tom kterém pracovním odboru jsou ještě do budoucnosti, a to v tom smyslu, zdali ještě zaměstnanci těchto pracovních odborů budou moci se jednou k svému původnímu zaměstnání vrátiti. A jestliže posuzujeme otázku nezaměstnanosti s tohoto stanoviska, vidíme velmi jasně, že bude zase prováděno velmi účinné a velmi významné šetření pro budoucí léčení nezaměstnanosti, protože jest pro mne jako pro každého jiného laika jasno, že v hornictví nebo ve sklářství se nedostaneme již nikdy na takový výrobní stupeň, abychom mohli zaměstnávati stejný počet sklářů nebo horníků, jaký jsme zaměstnávali ještě r. 1929.

Jestliže naše statistika mluví o počtu 16.520 úplně nezaměstnaných horníků, tedy i když je to bolestný fakt, není možno zavírati oči před tím, že těchto 16.520 horníků jest již odsouzeno, aby si svoji příští existenci hledali v jiném pracovním odboru nežli v hornictví, poněvadž je tu přirozený a všeobecný úbytek spotřeby uhlí, a tento počet se již ke svému bývalému zaměstnání nebude moci z technických příčin vrátiti.

Zmínil jsem se pouze o dvou pracovních odborech, ale platí to o řadě jiných a jsem rád, že dnes již se také v úředních a vládních kruzích uznává nutnost přeorientace naší výroby, což hlásá strana čsl. národních socialistů již od r. 1924, tedy již v době, když jsme ještě neměli potuchy, že přijde tak těžká hospodářská krise s tak těžkými důsledky sociálními. A dnes se tomuto přesvědčení o nutnosti přeorientování naší výroby dává i praktický výraz v tom, že dnes vidíme nejen se strany průmyslníků, nýbrž i zaměstnanců usilovnou snahu o zabrzdění v tvoření nových podniků určitých pracovních odborů, někde pod titulem numerus clausus, někde pod jasným, zřetelným zákazem tvoření nových průmyslových podniků. Domnívá se, že to nemůže býti zazlíváno, nýbrž vysvětlováno zase jen pudem sebezáchovy, poněvadž dnes je celá naše národohospodářská veřejnost přesvědčena, že jsme skutečně v některých pracovních oborech překrveni a že spásu a zlepšení poměrů na pracovním trhu musíme hledati v nových pracovních oborech a to v takových, kde ještě soběstačni nejsme.

Z prohlášení vládních činitelů dostali jsme ujištění, že se vláda chce pustiti do houževnatého boje s nezaměstnaností a jejími sociálními důsledky. Dostali jsme ujištění, že bude daleko intensivněji než dosud prováděna produktivní péče o nezaměstnané. Můžeme toto rozhodnutí jenom schvalovat, ale prosíme o jedno: aby při zintensivnění produktivní péče o nezaměstnané byla otázka uspořádána tak, aby také obcím a okresům, které na přechodnou dobu anebo až do té toužebně čekané sanace samosprávných financí nemají vlastních prostředků, bylo umožněno bráti účast na státním příspěvku pro provádění takovéto produktivní péče.

Máme ujištění, že investiční činnost bude prováděna na novém podkladě, a to systematicky a organisovaně, což má velikou důležitost pro to, aby u nás jednou nemusela býti pracovní doba natahována i přes normální denní dobu pracovní, a aby zase v některých periodách ročních nemusela býti omezována na polovinu nebo dvě třetiny týdne. Béřeme také s potěšením zejména na vědomí, že je vláda odhodlána vydati přísný, striktní zákaz každé práce přes čas, dokud trvají desolátní poměry na pracovním trhu, a připojili bychom k tomuto ujišťování pouze upřímné přání, aby také dělnickému světu, jak se o to postaral pan ministr veř. prací v uhelné těžbě (Výborně!), byla umožněna kontrola dodržování dosud platných ustanovení o pracovní době dělnickými asistenty, kteří budou přičleněni k živnostenským inspektorátům, protože - i když se bezdůvodně nechci nikoho nepříznivě dotknout - jsem přesvědčen, že dělnictvo bude míti především k těmto dělnickým inspektorům důvěru, že budou objektivně a přísně nejen zjišťovat, nýbrž také oznamovat všechny přestupky nedodržování zákona o 8hodinové denní době pracovní. (Výborně! - Potlesk.)

Ale tato opatření, o nichž jsme slyšeli ujištění z vládních prohlášení, nám nepostačují. Chceme ještě jedno a neúprosně se ho budeme domáhat, ač o něm ve vládním prohlášení zmínka nebyla; aby byla konečně provedena nová úprava zprostředkování práce. Musíme míti novou organisaci zprostředkování práce, abychom zejména v takových těžkých dobách, jaké prožíváme dnes, nebyli při zprostředkování zaměstnání soukromého svědky stejných zjevů, jaké vidíme při zprostředkování zaměstnání ve službách veřejných, zejména ve službách státních, že se totiž do takového zaměstnání mohou dostati jen protekční děti, jen ti, kteří mají za sebou účinnou a dosti silnou protekci. (Výborně! - Potlesk.) Musíme už jednou odstraniti zjev, že se pod rouškou dobrodiní provádí něco, co není možno nazvati jinak než nejnemravnějším znásilňováním základních práv občanských, totiž koaliční svobody a svobody přesvědčení (Výborně! - Potlesk.), že se při soukromém zaměstnání nabízí možnost existence jen za cenu zrady na dělnické cti a dělnickém charakteru. (Výborně! - Potlesk.)

Mluvím-li o této trapné kapitole, budiž mi prominuto, že se tu obracím k agitátorům průmyslových i zemědělských zaměstnavatelů s nejvážnějším apelem, aby nechali toho znásilňování dělnické cti a dělnického charakteru, protože i v dělnictvu je vypjatý smysl pro tyto občanské statky a mohlo by jednou při pokračování v této taktice získávání duší dojíti k výbuchům, které by potom těžko inspirátoři a iniciátoři zažehnávali. (Výborně! - Potlesk.)

Doporučoval bych, aby jako doplněk toho, co se dnes děje ve směru získávání levných pracovních sil a získávání úspor na pracovních silách, šetřena byla také otázka, do jaké míry jsou dnes zaměstnáváni důchodci na normálních pracovních místech, na kterých mohou a mají býti dělníci, kteří nemají vůbec žádného opatření a kteří jsou odsouzeni k intensivnímu hladovění.

Čeho si nejvíce vážím z vládního prohlášení a z toho, co nám v nejbližší budoucnosti má přijíti jako úleva v těch strašných poměrech, je závazek, který zde slavnostně byl proklamován p. předsedou vlády Malypetrem, že vláda chce vyřešiti problém nové úpravy denní doby pracovní. Jsem-li u této kapitoly, chci poznamenati, že je mně srdečně líto, že význam a dosah této sociální reformy je bohužel podceňován i v řadách socialisticky orientovaných. Je posuzován falešně, protože se jeho účin odhaduje podle dnešní situace. Proto se mluví o efektu nanejvýše 50.000 osob nově zařazených do výrobního procesu. V tom pro mne není význam nové úpravy denní doby pracovní, nýbrž v tom účinu, který se projeví, až jednou budeme zase moci konstatovati šťastnou skutečnost, že žijeme v normálních hospodářských poměrech. A podíváme-li se do té budoucnosti, kdy se snad budeme těšiti z této skutečnosti, nebudeme-li míti jako preventivní opatření realisovánu novou úpravu denní doby pracovní, potom i když bude obrat našeho zahraničního obchodu dělati zase 23 nebo 24 miliardy Kč, budeme překvapeně otevírati oči a dívati se na problém, že i při té expansi a při té vystupňované konjunktuře máme 400 až 500.000 nezaměstnaných, skorem stejný počet, jako jsme měli v dobách hospodářské tísně. Poněvadž při posuzování účinů zkrácení pracovní doby je třeba vycházeti z fakta ničím neoddisputovatelného, že tato nezaměstnanost není nezaměstnaností konjunkturální, nýbrž že má příčiny strukturální. A jestliže v budoucnosti 40hodinový pracovní týden bude odhadován ve svých účincích při normálních hospodářských poměrech, pak to nebude efekt 50.000 lidí vrácených do výrobního procesu, nýbrž musí to býti logicky, a neúprosně logicky, 16% celkového zaměstnaneckého světa, čili počet 300 až 360 tisíc nově do výrobního procesu vrácených osob.