Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid. (Posl. Jos. Tůma: Rusko vás brzy rozpustí, teď už vás nepotřebuje!)

Posl. Zápotocký (pokračuje): Pan posl. Udržal výslovně tady včera prohlásil a vládní tisk to umlčel, že už musejí přestat řeči, že máme armádu jenom pro obranu. Máme armádu na výboj, řekl p. Udržal musí se počítat s tím, že ta armáda nesmí jen chránit hranice, musí se počítat s tím, že musí mašírovat přes hranice, že musí napadnout svého souseda. Tak to tu bylo mluveno. Ale pan Udržal zde objevil ještě další věc. Mluvil, že je potřebí suspendovat všechna práva vojáků a dokazoval, co dalo práce prosaditi suspendování práv. Vojáci nesmějí míti volební právo. Vojáci nesmějí psát. Psát smějí jen generálové. Aktivní generálové smějí psát. Podívejte se, vy mluvíte o demokracii. Včera p. generál Medek uveřejnil v "Národních listech" politický článek - útok proti spisovatelům. (Výkřiky nár. socialistických poslanců: To všechno víme! On to také odnese!) Vy to víte. Rád uvidím, jak to odnese pan generál Medek. (Hlasy: Půjde brzy za Gajdou!) Ale, kdyby dnes nějaký aktivní voják sedl a napsal článek proti fašisujícím generálům a uveřejnil ho třebas ve vládním časopise, třebas v "Právu lidu"... (Posl. Bergmann: Co pak myslíš, že by to v Moskvě směl udělat?) Smí udělat. Řadu článků od vojáků najdete v novinách a v tom je právě rozdíl, u nás smějí politisovat a smějí míti politická práva páni generálově, a držet hubu musí vojáci. A k tomu vy vedete, to schvalujete, tak vypadají ty věci. (Posl. Hatina: Generál Medek půjde za Gajdou!) Na to si počkám, než to vymůžete. Vojáci a dělnická mládež v důsledku těchto věci nemohli by hlasovati pro rozpočet.

A vezměte malé živnostníky a malorolníky, co rozpočet přináší těmto vrstvám? Rozpočet počítá s bezohledným vymáháním daní a s exekucemi a jak známo, to bezohledné vymáhání daní a exekucí nebude směřovat proti kapitalistům, nýbrž bude směřovati proti středním, chudým pracujícím vrstvám. Pan zpravodaj Remeš řekl, že odpisy daňové činily v posledním roce 847 mil. Kč. Bylo by záhodno vědět, komu se těch 847 mil. Kč na daních odepsalo. Bylo by dobře, kdyby tak pan ministr financí uveřejnil seznam těch, kterým se odepsalo 847 mil. Kč na daních. Jistě bychom mezi těmi, kterým se odepsaly daně, našli málo malých živnostníků a rolníků, ale našli bychom tam kapitalisty a řadu velkých bursovních spekulantů s lidskou bídou. A když se zde pronáší právě s této tribuny řeči, o bídě maloživnostníků a malorolníků, když se vystavují příklady, kolik sebevražd bylo v tomto státě pro exekuce daňové, tak by bylo potřebí se zamyslit nad tím, kdo vlastně tyto lidi dohání k sebevraždám. Ti exekutoři? Ti jsou jen vašimi služebníky, ti na vaše komando v důsledku vašeho hlasování a v důsledku vaší politiky jdou těm malým živnostníkům a rolníkům bezohledně exekvovat poslední hadr, poslední peřinu a vhání je do takové situace. A proto malorolníci a maloživnostníci nemohou hlasovat pro vlastní ožebračování, nemohou hlasovat pro podpory kapitalistům, nemohou hlasovati pro váš rozpočet.

A studenti? Vezměte si studující mládež. Na čem basíruje váš rozpočet? Basíruje na aspirantském zákonu, to jest na bezplatném zaměstnávání studujícího dorostu, na zvyšování kolejného, na zvyšování školního platu, zkrátka sleduje zásadu, že vzdělání a kultura náleží jen majetným. To je zásada, kterou odhlasováváte svým rozpočtem. A poněvadž tato zásada, tento sociální útisk proti studujícím, který se tu uplatňuje, vyvolává nespokojenost a vyvolával vření a hrozil demonstracemi, proto bylo nutno zachrániti situaci a svésti proud nespokojenosti jinam, na jinou stranu, proto byl zaranžován boj o t. zv. insignie. (Veselost.) Pan ministr Krčmář to nařídil a pan San Nicolo protestoval, pan Domin se do toho vložil a za ním Hodáč, Preiss. Stříbrný, Henlein a všichni ostatní. Nacionální vlna se vzdula u nás i za hranicemi. Místo společného boje proti sociálnímu útisku aranžovaly se nacionální demonstrace a vzájemné rozbíjení hlav mezi studenty. (Výkřiky posl. Bergmanna.) Režiséři si nyní mnou ruce, pozornost studentstva se na chvíli obrátila od sociální bídy na nacionální štvanice a všechny tyto sociální útoky, které budily nespokojenost a vření, budete nyní odhlasovávat. S tím ovšem studenti nesouhlasili, to nečekali a nemohli by proto hlasovati pro tento váš rozpočet.

A vezměte otázku invalidů. Dnes zase harašíte mečem a mluvíte o nutnosti nové imperialistické války a příprav k ní. (Veselost. - Různé výkřiky. - Posl. Hatina: Mluvíš proti sovětům!) Víte sami nejlépe, že kdyby nebylo sovětů, byla by už dávno válka mezi imperialistickými státy, že sověty jsou jedinou a největší ochranou míru. (Hlasy: To je správné!) Víte, že kdyby dnes nebylo sovětů a kdyby na místě sovětské vlády byla jiná, že už dávno by byl na východě vzplanul válečný požár. Vy jste vytýkali ve svých časopisech sovětské vládě, že je slabá, že se bojí a nechá se provokovat, a byli byste bývali sami rádi, aby se sověty zapletly do nějaké války. (Výkřiky.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Zápotocký (pokračuje): Já vám ukáži něco jiného. Vy podporujete kontrarevoluční emigraci ruskou proti sovětům, v letošním rozpočtu máte na ni také peníze. (Posl. Zeminová: Polsko nám vyčítá, že držíme ty, kteří stojí proti Pilsudčíkům a po straně Ruska, tak mi řekněte, co je pravda!) Já vám to říkám a uvedu důkaz. Popřete, že nemáte ve svém rozpočtu peníze na kontrarevoluční ruskou emigraci! Chcete-li se postaviti na demokratické stanovisko, že emigraci je třeba podporovat, co jste udělali, kde je ve vašem rozpočtu položka na německé a rakouské emigranty? (Posl. Bergmann: To je také pro ně!) To je pro ruskou kontrarevoluční emigraci. Rakouským a německým socialistickým emigrantům nedáváte nic, naopak jsou případy, že je ještě vydáváte Hitlerovi. (Hluk. - Výkřiky posl. Hatiny.) Ale Hatino, nekasejte se tak, vy o těch věcech nerozhodujete. (Posl. Langr: Vy jste šprýmovný!) Ale jsou vám ty šprýmy setsakramentsky nemilé, neboť jinak byste se tak nerozčilovali, milí přátelé. (Hluk. - Různé výkřiky.)

Rozpočet počítá s dalším snižováním nákladů na válečné invalidy. To znamená nové prohlídky a nové šikany válečných invalidů, umělé snižování procenta invalidity, odbourávání podpor, rozmnožování bídy a vhánění lidí do zoufalství, a proto by ten váš rozpočet musel docela jinak vypadati, kdyby pro něj měl některý invalida zdvihnouti ruku. Mohl bych tu vypočítávati do nekonečna. (Posl. Bergmann: Bylo by to šprýmovné!) Vám se zdá býti lidská bída šprýmovná, pane posl. Bergmanne; jak je viděti, nezáleží vám na tom, když se invalidům odbourávají renty. Vy z toho máte legraci, poněvadž jste zajištěni, máte několikeré platy, vám to neškodí. (Posl. Langr: Nám se zdá šprýmovné, že tu nemluvíte pravdu! O snižování rent nikdo nemluvil! Nezapomínejte, že za těch 15 roků invalidů nepřibylo, vy chytráku!) Ale těm invalidům nohy nenarostly a vy je přece každou chvíli voláte k prohlídkám a konstatujete i u těch, kterým chybí nohy a ruce, že se jejich invalidita snížila, a odbouráváte jim invalidní renty. To je pravda, vy chytráku. Jděte se podívati na Invalidovnu, jděte k těm prohlídkám a invalidi vám řeknou, co soudí o vaší péči. (Posl. Langr: Jen nelžete!) Pojďme spolu na tu Invalidovnu, kde jsou prohlídky, a uvidíte, jaké se tam odehrávají scény. Pak se přesvědčíme, kdo lhal, přesvědčíme se, snižují-li se invalidům renty, uvidíme, dochází-li tam k srdcervoucím výstupům čili nic. Ti invalidé tam přímo brečí, nechtějí se odtamtud hnouti, takže pak přicházejí policajti a četníci a zakročují proti nim. (Posl. Langr: To je něco jiného, my ty prohlídky neděláme! Dělá-li to některý lékař, není to na místě, ale my za to nejsme odpovědní!) Tedy již reterírujete, vidíte, jak jsem vás chytil. Vy se nechcete jíti přesvědčiti. Lehké je mluviti o lhaní... (Posl. Langr: Vy lžete, říkáte-li, že se na základě rozpočtu snižují invalidní renty!) Ovšem, poněvadž snížíte-li rozpočtová čísla, musí se i tam odbourávati. Peníze si z rukávu nikdo nevyklepe. Snižují-li se všechny položky, musí se i tam ubrati a musí se invalidita uměle snižovati.

Rozpočet směřuje proti zájmům většiny obyvatelstva, ale přece bude odhlasován, ovšem proti vůli většiny lidu. Jak je to možné? V tom právě spočívá ta eskamotáž vaší demokracie. Měšťácká demokracie znásilňuje vůli lidu, plní příkazy kapitalistů a podřizuje zájem a prospěch pracujících mas zájmu kapitalistického státu. Tak ty věci se mají. Vy tvrdíte, že to jinak nejde. Vytýkáte nám, že jen planě kritisujeme a nezúčastňujeme se práce. Kladete nám často otázku: chcete vstoupiti do koaliční vlády, chcete nás podporovati a pod. My odpovídáme jasně: ne a tisíckráte ne! (Výkřiky.) Nikdy nebudeme bráti účast na těch podvodech, kterých se koaliční vláda pod rouškou demokracie na dělném lidu dopouští. Za firmou vaší demokracie skrývá se starý bankrotář, a to je kapitalistický řád a ten na konec musí zkrachovati, ať je sanován vaší demokracií anebo fašistickým režimem. (Výkřiky.) Pracující lid a revoluční proletariát ho na konec pošle k čertu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Tvrdí se často, že je krise všude, že nezaměstnanost je zjev světový a že na léčení bídy nedostačují prostředky. Říkáme, že to není pravda. Krise, nezaměstnanost a bída jsou jen důsledkem vlády kapitalistického řádu. Boj proti krisi, nezaměstnanosti a bídě vyžaduje proto boj proti kapitalismu. To je podmínka. (Posl. Brodecký: Proč bojujete proti socialismu?) Brodecký, řekni mi, co je v tom rozpočtu socialistického? (Posl. Brodecký: Co je ve vaší politice socialistického?) V naší politice všechno. (Posl. Brodecký: Vy máte jen socialistickou fraseologii!) V tom je právě otázka. (Výkřiky.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky.)

Posl. Zápotocký (pokračuje): Boj proti krisi, nezaměstnanosti a bídě vyžaduje nezbytně boj proti kapitalismu a vyžaduje odstranění kapitalismu. Vy sice říkáte, že budujete socialismus anebo připravujete příchod socialismu ve spolku s buržoasií, ale nepřipravujete žádný příchod socialismu, pracujete jen ve prospěch reakce, ve prospěch fašismu. Tak ty věci vypadají, Brodecký. (Výkřiky.) Socialismus je možno budovati a základy socialismu je možno klásti teprve tenkráte, když je kapitalismus odstraněn, a nikdy ne dříve. (Výkřiky.) Dokladem toho je Sovětský svaz. (Výkřiky.) Ale vy chcete socialistické budování opírati o policajty pana Dolejše, o buržoasní armádu s takovými generály jako je Medek a pod., o celý tento byrokratický režim buržoasního státu. K smíchu, Brodecký! I vaše schůze nakonec zakážou, i vaše časopisy zkonfiskují! (Posl. Brodecký: Proto, že jdeme s buržoasií, nás zavírají a konfiskují?) V tom je právě ta věc a otázka. Ale vy s tou buržoasií jdete, vy udržování tohoto buržoasního kapitalistického řádu napomáháte. (Výkřiky poslanců komunistických, poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické a čsl. strany nár. socialistické. - Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Dokladem budování socialismu je Sovětský svaz. Tam, na jedné šestině světa, kde vládnou dělníci, není krise. (Výkřiky komunistických poslanců, posl. Brodeckého a poslanců čsl. strany nár. socialistické.) Na jedné šestině světa, kde vládnou dělníci a budují socialismus, není krise, je ohromná konjunktura. V sovětech není nezaměstnaných, jsou tam jen pracující, není tam výrobní hřbitov, který tu dnes připravují kapitalisté celé výrobě, nýbrž budují se tam nové továrny a nové podniky. Neexistuje tam snižování mezd, nýbrž stálé zlepšování dělnické existence, stoupá úroveň pracujících, a to nikdo z vás nemůže dnes popírat, oddiskutovat! (Posl. Vaněk: Ale začátky!) V tom je právě otázka. Začátky socialistického budování byly těžké pro dělnictvo i pro proletariát Sovětského svazu, ale podívejte se, kam se dnes socialistická výstavba dostává, a podívejte se, jaké byly začátky tady, jaké ideály si dělnická pracující třída kreslila a kam jsme dospěli za t. zv. demokratického režimu! Jak dnes vypadá existence dělníka a pracujícího člověka! (Výkřiky posl. Zeminové.) Důkazem socialistického budování je Sovětský svaz a důkazem vaší politiky jsou statisíce nezaměstnaných, ty vyhladovělé děti, rozvrácené existence statisíců pracujících vrstev. (Výkřiky. - Místopředseda Roudnický zvoní.) To je vaše politika, to jsou výsledky vašeho spolku s buržoasií, těch vašich řečí, které pořád pronášíte, ale k práci pro dělníky se fakticky nedostanete. (Výkřiky posl. Zeminové.) Mne neukřičíte, paní Zemanová, totiž Zeminová! (Posl. Zeminová: Já byla Zeminová, když jste ještě nevěděl, co je socialismus!) O tom se s vámi hádat nebudu, ale za socialismus, který vy provádíte, za ten bych se já styděl! (Potlesk komunistických poslanců. - Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid. (Posl. Hatina: Zápotocký, to je socialismus, když jste rozbili dělnickou třídu? - Výkřiky posl. Zeminové a Jos. Tůmy. - Místopředseda Roudnický zvoní.)

Posl. Zápotocký (pokračuje): Komunisté dokázali, co to znamená budovat socialismus. (Výkřiky čsl. nár. socialistických a komunistických poslanců.) Ať kterýkoliv měšťácký demokratický stát vystoupí a měří se se Sovětským svazem. Ať se měří s tím, co dokázali bolševici, revoluční proletariát, co dokázaly ty milionové masy sovětského lidu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Jestliže dnes všude u vás upadá kultura, jestliže ženete lidstvo a národy do krise a ke katastrofám a jestliže dnes někdo ukazuje fakticky cestu do lepší budoucnosti, tedy je to Sovětský svaz a bolševici. (Výkřiky posl. Zeminové.)

Ale jediná cesta hledat východisko z dnešní krise znamená jíti za příkladem sovětů, jíti opravdu k socialismu. A k socialismu není možno dojíti jinak, dokud nebude odstraněn kapitalismus. Za jeho odstranění nutno bojovat. Proto voláme po jednotě pracujících, proto nabízíme souručenství, souručenství k boji za dělnická práva, za dělnické požadavky, proti reakci, proti fašismu a kapitalismu.

Jsme pro bojovné souručenství vždy a na každém místě, ale ne pro kompromisy, pro parlamentní čachry, pro spolupráci s buržoasií, pro koaliční politiku, která dělnickým pracujícím třídám nepřináší nic jiného než bídu.

Nabízíme bojovné souručenství pro boj vykořisťovaných proti vykořisťovatelům, voláme k celé dělnické třídě, k dělnictvu všech táborů: Zrušte koalici a souručenství s buržoasií a kapitalisty, pracující lidé v závodech a na vesnicích spojte se v bojovném souručenství za odstranění kapitalismu, pro boj za socialismus. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Brodecký.

Posl. Brodecký: Slavná sněmovno! Především chtěl bych se zabývati otázkou rozpočtu ministerstva železnic a uvésti některé připomínky. Myslím, že toto upozornění po zkušenostech, kterých jsme nabyli dodnes, bude lépe vnímáno nežli dosud.

Neutěšenost rozpočtu ČSD chtěl bych označiti jako optický klam. Nesčetněkráte jsme o tom mluvili, nesčetněkráte jsme to připomínali, nebylo to slyšeno. Chybí odvaha podívati se věcem do tváře, jak ony ve skutečnosti jsou. Chybí odvaha zabývati se opravdu hospodářstvím železnic a tím jest pak zaviněno, že železnice mají svoji svízelnou situaci na veřejnost i uvnitř ve vlastní administrativě. Bylo voláno nesčíslněkráte "pořádek na železnicích"! Prosím, pořádek se na železnicích dělá. Dnes ministerstvo železnic i ostatní orgány se snaží o pořádek v tomto největším státním podniku. Rozumí se skoro samo sebou - a musím zde říci, že je to logické - že při dělání pořádku nejdříve musela býti odstraňována korupce. Když hlavní vinník této korupce unikl spravedlnosti, a jak je viděti dnes, unikl i správnému posuzování soudné veřejnosti (Výkřiky posl. Vallo.), nezbývá nic jiného než stíhati jeho vychovance a spoluvinníky. Podívejte se však, jak zrovna strany a lidé ve veřejnosti, kteří nejvíce mluvili o korupcích, pořádku atd., se dnes chovají, když se korupci sáhne na krk. Dnes ti lidé, kteří jsou vlastně příčinou těchto korupcí, znemožňují stíhání korupce, a při tom běhají po světě, ukazují čisté ruce a na tyto čisté ruce chtějí dobýti zpět politickou moc, která by jim pomohla zase k hospodářskému řádění. Provádí se reorganisace služby, provádí se reorganisace provozu, ale k pořádku na železnicích patří především, co jsme opakovali z této tribuny nesčíslněkrát - řádné účtování výkonu pro jiné resorty. (Tak jest!) Dva ministři přiznali v debatě ve výboru, že tyto úkony neplacené, ale nutné, činí dnes na miliardu Kč. Počítáme-li k tomu 800 až 900 mil. Kč doplatků podniků do pensijního fondu, máme položky, které hned ukazují, kde by bylo nutno zjednati nápravu, jež by hospodářství železnic postavila ihned do jiného světla.

Nad jiné však je obtížné spravovati a vésti tak veliký podnik jako jsou železnice, když není rozluštěna otázka kompetence. Ve sporech o kompetenci se ubíjí každá snaha o zjednání nápravy. Máme na př. už od roku 1927 vyhlášen zákon čís. 110 Sb. z. a n., o železniční přepravě. V §u 3 tohoto zákona se mluví o tarifních podmínkách a tarifních slevách. O prováděcím nařízení k tomuto zákonu, aby mohl býti uveden v život jsou mezi resorty spory po 7 let (Slyšte!), za 7 let nebylo možno dosáhnouti prováděcího nařízení k tomuto zákonu, které je vlastně podstatnou součástí zjednání pořádku a rovnováhy na železnicích vůbec. (Tak jest!) Je to přirozené. Není snad v našem veřejném životě jediného činitele, který by od železnic nic nechtěl. Všichni se přiživují na železnicích. Každý chce do věcí železničního resortu mluviti, každý chce v nich spolurozhodovati, ale k úpravě a řešení těchto otázek, které zde jsou vlastně nejsměrodatnějšími otázkami tarifů, slev atd. se nikdo nechce odhodlati. Planá kritika je vše, co můžeme slyšeti od těchto stran. Při tom se ví, že železnice ztratily svoje monopolní postavení, a mluví o tom po hospodách při každé příležitosti i lidé, kteří v tomto slavném sboru mohli zjednati nápravu. (Posl. Malý: Kdyby tomu rozuměli!) Ano, kdyby tomu rozuměli! Ale já mám podezření, že ten protichůdný zájem, který tito lidé mají, je silnější, než co by dělali, i kdyby tomu rozuměli.

Železnice již dnes nevystačí s všeobecnými slevami, jak to vidíme po prvních pokusech. Železnice chtějí právní podklad pro možnost individuálních slev, hlavně tam, kde trpí individuální konkurencí. Je to těleso složité. Stačí jenom přijíti do ministerstva železnic, do příslušného oddělení, abychom viděli deputaci za deputací, které žádají, aby jim na dopravném bylo sleveno 30 až 50%, a že pak budou železniční dopravy používati. I státní lesy a statky jsou stálými návštěvníky a vykonávají vliv na železnice, aby slevily na dovozném. Svaz průmyslníků má snahu, aby do tarifní politiky železnic nepřišlo vůbec jasno. Svaz průmyslníků spoléhá na svoji moc, na svoje výhrůžky, že zastaví podniky, zkrátka spoléhá na nejnečistší zbraně, kterými si vynucuje u železnic slevy. A poněvadž Svaz průmyslníků nemá zájem na řádné úpravě tarifní politiky, proto prováděcí nařízení k zákonu č. 110 z r. 1927 nemůže býti vydáno a jednání o něm trvá plných 7 roků. Lidé, strany i korporace, které chtějí ze železnic těžiti, mají jedinou snahu přesvědčiti nebo donutiti - také toto slovo mohu právem užíti - jednotlivé resorty, aby v této nedůstojné hře o kompetenci každou dobrou věc zadržely, když ji nemohou zabíti. (Tak jest!) Dělati pořádek na železnicích je tak jako dělati pořádek v našem národohospodářském životě. Musí se to dělati tak, aby byla možná správná rozvaha. Stačí jenom, když čtete zprávy z ředitelských komisí, z železničních rad a z ústřední rady železniční. K tomu jsme dávali takové sbory dohromady, sbory největších praktiků v této věci? Ze 100 návrhů směřuje jich 99 k snížení tarifů, překládacích poplatků atd. Všichni, kdo mají ústa a jazyk, nezadají po železnicích nic jiného než slevy, jízdy zadarmo a když to nejde, tedy jízdy aspoň za jednu třetinu nebo polovinu.

Podíváte-li se do praktického života, vidíte, že se ze všech stran pracuje proti jakékoli úpravě a jakékoli jasnosti v obchodním hospodaření - které je přece páteř obchodního hospodaření státního podniku - a tu se vás maně zmocňuje přesvědčení, které nabýváte nejen u železnic, nýbrž také jinde, že celá naše administrativa stůně téměř nevyléčitelně. Mluvili jsme o zjednodušení administrativy, o reorganisaci už v zákoně č. 286 z roku 1924. Jmenuji čísla a jmenuji rok proto, abych naznačil, že je to 10 roků, co jsme se usnesli, že do roka a do dne mají býti připraveny vládní návrhy na reorganisaci a zjednodušení administrativy. Za těch 10 let jsme se dostali z konjunktury do krise, jejímž přemožením se neustále zabývá vláda, která, poněvadž prý jinak nemůže, zase hledá spásu se srážkách z platů a příjmů státních zaměstnanců, zřízenců, úředníků atd., místo aby ji hledala u těch, kdož na zhoršování této krise vlastně spolupůsobí.

Jsme krátce v nejvážnějších a v nejdůležitějších věcech státních svědky bohopusté komedie, které, kdyby nešlo o tak vážné věci, mohli bychom se opravdu srdečně zasmáti. Tuto bohopustou komedii hraje byrokracie mezi sebou. Každý resort žádá, aby mu byly předkládány k posouzení věci z jiného resortu, všechny resorty chtějí rozhodovati, ale nikdo na světě nerozhoduje a šibruje se z místa na místo i ta nejnevinější věc. Nechci býti vulgárním, abych opakoval to, co zde už bylo o těch plivátkách atd. řečeno. Akt má spoustu podpisů, ale nikdo nerozhoduje, ani ten, kdo žádal akt k svému posudku a dobrozdání. Každý chce akt jenom proto, aby jej mohl zdržeti, aby z důvodů mnohdy nevysvětlitelných zdržel nebo zabránil provádění. V té věci si dovolíme podati resoluci.

Když komise pro zhospodárnění veřejné správy nemůže vykázati žádných výsledků - a bylo to také předpovídáno - přes elán, se kterým komise začla své práce - pak by mělo už jednou najíti výraz přesvědčení dnes u všech lidí, aby se sprovodily se světa kompetenční spory. Myslím, že dostati se světa kompetenční spory mezi jednotlivými resorty, znamená více, než nám může jakákoli komise pro zhospodárnění správy přinésti. (Tak jest!) Neuděláme-li to, připravujeme vlastně vládu, stát, zastoupení zákonodárné o autoritu vůbec, poněvadž když už poměry dospějí tak daleko, že právě na základě těchto kompetentních sporů se stává luštění jakékoli otázky nemožné, a otázka musí přece býti luštěna, pak se prostě v praktickém životě razí - aspoň v představě veřejnosti - cesta přes formality kompetence, bez ohledu na právní řád. Až příliš často jste postaveni tváří v tvář otázce položené laiky, proč to neuděláte takhle, proč neuděláte tohle? Vykládati venku o kompetenci, která je zde vinníkem, nemůžete a na základě toho ztrácíte autoritu jako zákonodárci, ztrácí autoritu vláda, ztrácí autoritu stát a všechna státní zřízení proto, poněvadž jsme se octli zde v takovém tohuvabohu, ze kterého se nemůžeme dostati, ale ze kterého jednoduchou cestu vidí poslední laik, který stojí venku.

Chci vzpomenouti při této příležitosti prvního pokusu vlády o úpravu kompetence. Už před lety byl tento pokus učiněn. Čím dále tím méně o něm slyšíme a dnes na přímou otázku můžeme slyšeti, že tento pokus vůbec bude opuštěn, protože si z těch pánů nikdo neví s věcí rady. Nikdo nechce škoditi sobě, své prestiži, a protože nechtějí jednotliví pánové poškoditi svoji prestiž, poněvadž chtějí udržeti příslušné zbytečné oddělení, které by se stalo zbytečným po rozluštění sporu o kompetenci, poněvadž za každou cenu chtějí býti přednosty větších a větších oddělení, provedeme řadu bankrotů, když necháme kompetenci o jedné věci v deseti resortech. (Hlasy: Co je potom organisační komise?) Nechci býti osobní, ale podám zajímavé doklady jenom v jedné věci, budou to vlastně dva doklady. Baťa má jedno z nejpůsobivějších hesel: "Služba veřejnosti." Chtěl bych se pokusiti o to, dokázati, že toto heslo by mělo býti doplněno - to není vtip, co říkám - "Služba veřejnosti Baťovi". My slyšíme každou chvíli Baťu z příslušných kruhů chváliti: Kdybychom aspoň takových Baťů měli více! Jsou to také vysocí úředníci, kteří rozhodují v našem národohospodářském životě, kteří tak mluví. A jaká je praktická účinnost, kam tento názor vede prakticky?

Slavná sněmovna má jistě ještě v mysli soudní spor Baťův proti železniční správě o náhradu svéstojných výloh za provoz místních drah Otrokovice-Zlín-Vizovice a Západní moravské dráhy. Prostředky, kterých užil Baťa v boji proti železnici, proti státu, byly jistě - řeknu-li to mírně - velmi nevybíravé. Mohlo by se to říci jinak. Na konec Baťa svůj spor u nejvyššího soudu prohrál. Prohrál ho způsobem, který by každého jiného člověka, který by tak vehementně nešel za svým cílem, aby mu celá veřejnost a celý stát sloužily, odradil a byl by jistě přestal.

Mám ještě jednu věc, která osvětlí lépe než co jiného zmatek v naší kompetenci. Koncem června otiskl Baťa ve svém časopise "Zlín", č. 25, články o pracovních táborech a tam ve článku podepsaném J. A. Baťa honosným způsobem, jak to lidi Baťovi a Baťa sám umí, se praví (čte): "Chceme býti nápomocni vládě v její akci na odstranění nezaměstnanosti, zejména u lidí mladých. Zorganisujeme dva pracovní prapory po 500 mladých mužích nezaměstnaných ve stáří od 18 do 26 roků. Provedeme s nimi stavbu úseku strategicky významné dráhy, spojující Čechy se Slovenskem středem Moravy. První prapor 500 mužů začne pracovati na úseku Vizovice-Jasenná směr na Půchov, atd." Členům tábora byly slibovány různé výhody. Ovšem že v době mizerie, v době dnešní bídy hlásili se lidé se všech stran do práce. Baťa nakonec z tisíců přihlášených zaměstnal 200 lidí mezi 18 až 26 lety. Vybral si lidi lékařskou prohlídkou práce schopné a výkonné, kdo i potom se objeví v práci ne dosti výkonným, je propuštěn, a všechen ostatní proletariát, který on sám ve svém podniku spolupomáhal ničiti, hodí na krk státu na podporu v nezaměstnání (Posl. Skopal Procházka: Tak to není, pane kolego, nikoho nepropustil!) Ale vybral si po lékařských prohlídkách lidi, kteří mu zaručovali, že nebudou nemocní ani těch šest týdnů co je bude zaměstnávat. (Posl. Skopal Procházka: To je přirozené, to dělá každý zaměstnavatel, že si nevezme hrbaté a chromé!) Ale pak nesmí Baťa tolik mluvit o svém dobrodiní pro dělnictvo... (Výkřiky posl. Skopala Procházky.) Podívejte se, se svého hlediska to tedy můžete hájiti, já tuto věc skončím jiným hlediskem.

Nemluvím o tom, pokud má tato dráha po pravdě strategický význam atd., ale Baťa dostal povolení k přípravným pracem, nikoho se neptal, nikomu nepředložil žádost o stavbě. Kdo staví kůlnu nebo cokoliv, musí se zeptati úřadů, smí-li to stavět. (Posl. Skopal Procházka: Ale, pane kolego, když to zaplatil, proč by se koho ptal?) Baťa staví dráhu.... (Posl. Skopal Procházka: na svém území!) Promiňte mně, nevím, jak jste instruován. (Posl. Skopal Procházka: Velmi dobře!) Myslím, že ne mnoho. (Posl. Skopal Procházka: Lépe než vy!) To je možné, ale v tomto případě asi ne. (Posl. Skopal Procházka: V tomto ano!)

Mohl bych jenom říci, proč Baťa dosud nezaplatil těch 80 mil. korun, které doplatila dráha. (Posl. Skopal Procházka: To je jiná věc!) Ano, to je jiná kapitola. Ale máme řadu drah, které byly postaveny bez povolení, s obrovským deficitem, a pak hozeny státu na krk. A zde jde o takovou dráhu; Baťa sice dnes může psát: až dojde určitá doba, připadne to celé státu, a já to platím. Za prvé: Baťa to neplatí a nezaplatí, a za druhé to může hodit na krk státu, až sezná, že je to pochybná spekulace, jako u té prvé dráhy. Ale v tom nespočívá věc. Věc, o které mluvím, spočívá v tom, že přece nemohu - a vaše tvrzení se mi zdá trochu příliš odvážné - na svém pozemku postavit, co chci. Takové učení jsem nikde neslyšel. (Výkřiky posl. Skopala Procházky.) Ale dovolte, nebudete chtíti překrucovat zákon a pravdu v tomto sboru. (Posl. Skopal Procházka: Dohoda je nad zákon!) Jedno je jisté, že Baťa staví dráhu, o jejíž povolení nikoho nežádal, a žádný úřad, který dovede jít a shodit kůlnu chudému člověku, protože nebyla povolena, nemá teď kompetence, aby Baťovi stavbu dráhy zakázal, jako bychom neměli na železnicích dost starostí o to, co už jsme postavili a co ještě postavíme, jenom abychom měli přímější spojení se Slovenskem; nota bene je to dráha - a zde, myslím, nechápete vy instrukcí, které vám byly dány - lokálka, ústící do hlavní trati. Není tedy žádnou vedlejší drahou, nýbrž lokálkou, místní drahou, a tato lokálka je jednokolejná a má až 27‰ stoupání. Je tedy naprosto nezpůsobilá k jakémukoliv velkému transitnímu spojení - a přece se staví. Myslím, že to stačí k tomu, aby bylo prokázáno, že za kompetentní spory se může krýti někdo, kdo se staví přímo proti zákonu, proti státu a nad stát, i když to dělá pod heslem "dohoda nad zákon". S kým udělal Baťa dohodu, aby mohl jíti nad zákon, to byste nám, milý kolego, měl říci, abychom viděli opravdu zdůvodnění pro naše volání po kompetenci. Když již se dělá pořádek, je nutno, aby se dělal v té nejhlavnější věci a aby tu byl někdo, kdo rozhoduje pravoplatně a kdo může rozhodovati rychle, jde-li o zájem státu a státního podniku. Zákon musí platit pro každého a nesmí se jeho platnosti vyhýbati nikdo.