Druhá věta zněla: "Při vymáhání daní dlužno podle pokynů ministerstva vždy přihlížeti k hospodářské situaci dlužníkově." Tu bych rád připomenul tato slova pana ministra i berním správám, poněvadž se venku často vyvinul systém, který naprosto nepřihlíží k hospodářské situaci dlužníka. Provádějí se svévolné činy, které nejsou oprávněné, které vedou často k hrubým nespravedlivostem a dlužno doporučovati a vítati, že pan ministr pomýšlí na reformu finanční správy. Jest to, abych vyjmul jen jeden příklad, nesmysl, když dne 25. a 26. října zasedala v Praze nová zemská komise pro daňová odvolání a vyřídila 7157 spisů z 9951 odvoláním. To jest směšné, jinak nic jiného, a to nám dovoluje posouditi věc, která by měla

býti změněna.

Dotknu-li se nyní v této souvislosti s optimismem pana ministra financí dr Trapla několika slovy vnitřní a zahraniční politické situace, rád bych přece konstatoval, že ani muži nejvíce nadšenému pro rozhodnutí zbraněmi nejde za dnešních poměrů o nic jiného, než o mír. Dnes není nic jiného, než snaha o mír. Kdo mluví o válce, kdo mluví o válečných úmyslech, páchá trpké bezpráví na státu a lidech. Proto zcela rozhodně souhlasíme se slovy pana ministra dr Beneše, která pronesl na zasedání rady Společnosti národů v Ženevě, jejíž tendencí byla veskrze snaha o mír, a souhlasíme také s vývody, které také směřují jen k míru a které od té doby pronesl. Vážené dámy a pánové! Nebudu dotud věřiti ve válku, dokud budou lidé, kteří prodělali hrůzy poslední války. Proto nevěřím ve válku, poněvadž si prostě nemohu mysliti, že oběti války byly již zapomenuty. Oběti války byly tak ohromné, tyto miliony mrtvých, raněných, sirotků, mrzáků, a ohromné útraty nemohou nikoho sváděti, aby se zabýval myšlenkou válečného rozhodnutí. Odpovíte mi na to, co se stane, když povede válku druhá strana. Tu musím prohlásiti, že k tomu nepatří nic jiného, než solidarita všech. Vždy jsem měl pochybnosti o snahách, o účincích a práci Společnosti národů, ale v dnešní době vítám, že ještě existuje, poněvadž dnes jest jediným místem, kde se lidé scházejí. Vynecháme-li dnes Společnost národů, nemáme vůbec žádné forum, kde by se lidé sešli, aby si o těchto věcech promluvili. Mluvím-li takto jako Němec, prohlašuji vám, že to míníme docela vážně, že jsme všemi silami pro udržení míru a proto také souhlasíme, třebaže vám to snad zní komicky, naprosto se snahami o obranu, ale jsme zcela rozhodnými protivníky jakékoliv válečné psychosy. Uvážíme-li správně věci, nesmíme přehlížeti, že dnes válka může situaci navenek jen zhoršiti. Lloyd George před několika dny při výstavě válečných obrazů připomenul mladé generaci hrůzy války a účelem jeho řeči bylo jedině upozorniti mládež, aby nezapomínala, jak velké hrůzy válka přináší, a že nesnáze, ve kterých dnes žijeme, nejsou nic jiného než jisté účinky války. Oč jde, není přece nic jiného, než najíti v Evropě cestu k politickému smíření. Nejde o nic jiného, než aby politická samostatnost státu zůstala nedotčena a mimo to aby nastalo politické smíření, které by také dovolilo, abychom došli k hospodářskému smíření. Dovolte mi vysloviti zásadu, že souvislosti mezi politikou a hospodářstvím jsou tak příčinné, že nemohou býti odděleny, a celé hospodářství v Evropě - a také v Československu jako části evropského hospodářství - nedosáhne míru, dokud nenastane politické smíření. Proto, myslím, musejí se dnes všechny síly obraceti k tomu, aby působily v tomto směru. Nesmíme si také v Československu namlouvati, že žijeme na nějakém ostrově. Jsme závislí na událostech v našem okolí, potřebujeme druhých. A myslíme-li dnes vážně o hospodářství, musíme uznati, že rozhodně musíme dojíti k pojmu většího hospodářského prostoru, který by nám dovolil dostati se ven s našimi výrobky. Nesmíme hájiti pouze zásadu, že máme jen vyvážeti a nic do země nepouštěti. To si nedají druzí líbiti. Po politickém smíření musíme dojíti k hospodářskému stavu spolupráce.

Proto rozhodně vítáme malou hospodářskou dohodu, i když konstatujeme, že se politické přátelství absolutně nekryje s hospodářsko-politickým přátelstvím. Používám této příležitosti, abych to dokázal na příkladu Francie. Politickému přátelství Francie měl by zcela rozhodně odpovídati mnohem větší zřetel k Československu. Ale jest tomu naopak. S druhé strany nesmíme příliš mnoho očekávati od malé hospodářské dohody, poněvadž jest složena hlavně z agrárních států a Československo jako hospodářsky smíšený stát nemůže výlučně přijímati výrobky Rumunska a Jugoslavie, poněvadž není toho schopno a také jich nepotřebuje. Proto budeme potřebovati větší koncepci. Musím přiznati, že po této stránce jsem naprosto přívržencem názoru pana ministra Hodži. Beze všeho uznávám, že pan ministr Hodža je docela nebezpečně chytrý člověk. Přál bych si, abychom my průmyslníci, obchodníci a živnostníci měli ve svém odboru muže takových vlastností jako ministerstvo zemědělství. Prohlašuji vám, že jsem naprostým přívržencem tak zvaného hospodářského ministerstva. Já bych spojil zemědělství, živnosti, průmysl a obchod v jedno ministerstvo, poněvadž se tato otázka v Československu při jeho hospodářské struktuře rozhodně opírá o vzájemnou dohodu mezi zemědělstvím, obchodem, živnostmi a průmyslem.

Měl jsem potěšení debatovati v rozpočtovém výboru s panem ministrem Hodžou. Byl jsem rád, že se celou hodinu zabýval mými vývody. Tvrdil jsem: Otázka spolupráce mezi obchodem, živnostmi a průmyslem s jedné a zemědělstvím s druhé strany není při politickém významu českých agrárníků prostá. Beze všeho přiznávám, že vy, čeští agrárníci, jste velkolepě organisováni a máte politicky mnohem větší význam, než čím přispíváte k hospodářským prostředkům státního hospodářství. (Výkřiky posl. dr Slávika.) Budete to ovšem popírati, ale, přejete-li si, pane ministře Sláviku, vytáhnu při příležitosti tužku a vypočítám vám to. Ale to jest vedlejší. Tvrdil jsem, že otázka spolupráce jest otázkou rozumu, pochopení a uznání, poněvadž se konec konců ani zemědělství vůbec dobře nedaří, když se průmyslu, obchodu a živnostem daří spatně. My potřebujeme vás jako odběratele a vy potřebujete nás jako odběratele. Musíte také někde prodati své brambory, nemůžete je sami snísti a chcete odbýti i máslo, mléko a dobytek, to také nemůžete sami snísti, nýbrž potřebujete k tomu i jiné. Již z toho vyplývá, že jest nutno společně pracovati. Jsem tedy plným právem nadšeným přívržencem plánu pana ministra Hodži o střední Evropě a v důsledku toho pravím: Otázka střední Evropy spočívá v tom, abychom mohli proti evropským silám postaviti jako střední Evropa 100 milionů obyvatelů, a to jest něco docela jiného, než když máme zde 13, tam zase 15 milionů atd. Ale otázka spočívá hlavně v tom, že se musíme naučiti, že my Evropané se musíme především postaviti do Evropy. Můžeme dokonce jíti dále, nemůžeme zůstati u pojmu střední Evropy, nýbrž musíme se blížiti pojmu Evropy, nebo, řekněme to prostě: Chceme se nejen politicky, nýbrž i hospodářsky přiblížiti k pojmu Panevropy. Především musí nám všem býti košile bližší než kabát a tu bych rád zvláště agrárníkům několika slovy vysvětlil Hodžova slova o významu pojmu střední Evropy. Ministr Hodža měl dne 20. října v Brně přednášku o střední Evropě a hned uvidíte, co to znamená, správně pochopiti tento pojem. V r. 1933 dovezla Francie ze zámoří 98% své spotřeby pšenice, Německo 92%, Anglie 90%, Belgie 86%, Italie 85%, Švýcarsko 79% a Holandsko 66%. Rozumíte nyní této otázce? Pokuste se o problém, že by dnes 100 milionů středních Evropanů mělo přece naléhati na západní Evropu: "Především musíte kupovati pšenici u nás ve střední Evropě a teprve pšenici, kterou nedostanete v Rumunsku, v Československu, v Jugoslavii nebo Maďarsku, kupujte v zámoří." Dojdeme-li k tomuto stanovisku, dojdeme i k roztočení celého hospodářství, agrárníci dostanou práci, budou dostávati ceny za své výrobky, průmysl bude s to, aby mohl zase prodávati své výrobky v agrárních zemích, kde jich potřebují. Vždy jsem dobře rozuměl otázce "střední Evropy". Ale nikdy jsem tomu nerozuměl tak dobře, jako tehdy, když pan ministr Hodža uváděl tyto číslice. Viděti při politickém přátelství Francie s Malou Dohodou, že Francie dostává 98% své spotřeby pšenice ze zámoří, tomu ať rozumí, kdo chce. Tu mi budete musiti úplně dáti za pravdu. Podívejte se, pánové! Při svém stanovisku k ministru Hodžovi, které, jak musíte uznati, jest přátelské, nemohu se přece vyhnouti tomu, abych mu na druhé straně neodporoval, když pravím: Pojem Panevropy, jejž vidí v příliš veliké dálce, uvidíme poněkud blíže, když budeme s to, abychom jeho politické a hospodářské stránky vysvětlili diplomatům. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Neboť za myšlenkou Panevropy po stránce politické a hospodářské nestojí dnes žádná moc. To jest idea, která musí býti teprve ztělesněna.

Velmi zajímavá byla i přednáška, kterou měl pan ministr k sudetskoněmecké venkovské mládeži. Musí nám již dovoliti, abychom si i o tom dvě minuty porozprávěli. Tu zdůrazňuji myšlenkový pochod po stránce stranickopolitické, neboť Hodža mluví vlastně jen o samostatném agrárním hnutí a zavrhuje pojem solidarity, t. j. že se sedlák musí osvoboditi od všech stran tak zvané solidarity, která se svým pojmem rovná lidovým stranám. Strana, která by chtěla všechny uspokojiti, musila by všechny zklamati. V souvislosti s tím přicházím k pojmu totality. Solidarita v tomto směru a totalita se v určité části kryjí. My sudetští Němci bojujeme o dva pojmy, o nichž nám ještě není jasno, když na ně hledíme s hlediska stranického. Máme na jedné straně pojem stavovské strany, na druhé straně pojem strany lidové. A myslím, že mohu tvrditi, že správnějším pojmem jest pojem lidové strany. Na české straně došli agrárníci k pojmu stavovské strany svými velkými organisacemi. Zatím co Češi ostatně všeobecně, ať se podíváme na české národní socialisty, nebo na strany křesťanské, jsou vybudováni na pojmu lidové strany, který předpokládá pojem spojení a pak stranu uvnitř dělí na stavy. Proto jsme mnohem více nakloněni pojmu lidové strany, a to z prostého důvodu, že ve spojení, v zastupování lidových zájmů národních a kulturních, v podřízení stavů, v usměrnění stavů, vidíme hlavní věc, zatím co se stavovskou stranou docházíme k tomu, že rovnoprávnost stavů vlastně neexistuje. Silnější rozhoduje o slabším, zatím co v lidových stranách - u českých národních socialistů je to asi také takové - sedlák má týž význam jako živnostník nebo obchodník, kdežto dnes v koalici rozhoduje politická vážnost, význam stavovské strany.

Tu jest zajímavé čísti, jak chápe otázku stavů Rakousko, typický stavovský stát podle nové ústavy. Přečetl bych rád dvě věty, které pronesl ministr Reiter: vysvětlil členům stavovské rady, že jsou povoláni k tomu, aby zastupovali kulturní a hospodářské zájmy všech, a nikoliv snad jednotlivé výdělečné skupiny. Žádný stav nesmí býti sobecký, mysliti jen na sebe sama, nýbrž musí mysliti i na jiné, kteří zase se své strany musí míti zřetel na něj. Tímto napomenutím byla zdůrazněna podstata věci. Stavovský řád spočívá, chápeme-li jej správně, na společném působení skupin a nic nemůže býti škodlivější než nějaký druh stavovského protekcionářství, než zdůrazňování zvláštních přání bez zřetele na zlatou střední cestu.

To se týká většinou i vás z české agrární strany. To jest zde zásadní věcí a proto pronášíme svou prosbu, aby čeští agrárníci při svém politickém významu přihlíželi i k jiným stavům, poněvadž jen na společném působení stavů a povolání může se opírati úspěšný vývoj státního a národního hospodářství.

Ministr Hodža mluvil k německé venkovské mládeži dále o pojmu totality a zde pravil: Vždyť politické základy jsou dány postačujícími ustanoveními ústavy. Ani na české, ani na německé straně není totalita vítána. Totalita na německé straně způsobila by ještě jen větší totalitu na straně české. Zároveň by nastal klid v řešení našich národnostních otázek, nebylo by to vůbec již řešení otázek, nýbrž jen boj všech proti všem. A tu pravím toto: "Totalita", sjednocení všech lidí na české straně v jednu stranu nikdy nenastane. Právě tak nebude "totality" na německé straně. Proto se vůbec nemusíme zabývati tímto pojmem. Nejsem naprosto tak bláhový, abych věřil, že někdo bude schopen německé sociální demokraty prostě vyhladiti. Bude je moci oslabiti; to jest pohyb v politickém hnutí, ale zničeni mohou býti jen vládním nařízením, jako na příklad národní socialisti a nacionální strana. V politickém boj i mohou býti velmi oslabeni, ale nebudou zničeni. S druhé strany však si nemohu mysliti, že se na příklad němečtí sociální demokrati vzdají svého politického názoru a podřídí se pojmu totality. Právě tak málo si to mohu mysliti o křesťanských sociálech a proto říkám jedno: Pojem "totality" neexistuje na české straně a ani na straně německé. (Posl. Hatina: Henlein, Henlein!) Snad dojdete na české straně k tomu, že se na jedné straně sjednotí socialistické síly, na druhé straně agrární síly a konečně ze se sjednotí tak zvaní praví radikálové, jak je vidíme na příklad kolem Hodáče a Stříbrného. Snad dojde i u Němců ke zjednodušení, ale nikdy k totalitě. Tvrdím, že dobrovolně nikdy k tomu nedojdeme.

Mluvíme-li o těchto věcech, musím zde ve sněmovně promluviti slovo i o pojmu "demokracie". Dnes se žádný politik ani nehne, aby o tom nemluvil. Dnes jest již demokracie průmyslová, agrární, ukázněná a neukázněná a buďme zcela upřímní, když se tolik mluví o demokracii, rozumí se často pod tím něco docela jiného. Proto míním, že by se dnes se slovem "demokracie" nemělo tak hanebně zacházeti. Neboť pojem "demokracie" jest vláda lidu, nepřikládejme tedy slovu "demokracie" jiného významu. Mluvíme-li i o diktatuře a fašismu, tvrdím jako Němec, že v Československu nemůže existovati německý fašismus. (Posl. Jos. Tůma: Co Henlein, to není fašismus?) Tu si musíme teprve uvědomiti, co to vlastně je fašismus. Vždyť v Československu nemůže býti jiný fašismus než český. My sudetští Němci můžeme přece lpěti jen na pojmu demokracie. Vůbec si nemůžeme zahrávati s pojmem diktatury a fašismu. Pro nás může býti rozhodující jen pojem demokracie. Nemohu si představiti, aby sudetští Němci měli účast v nějakém fašismu. Neboť, jaký program má český fašismus? První bod: proti Němcům, druhý bod: proti marxismu; třetí bod: proti Židům. To jsou tři body z programu českého fašismu. Věříte skutečně, že by český fašismus připustil sudetské Němce k účasti ve vládě a moci? (Posl. Jurnečková-Vorlová: Vy myslíte zcela jiný fašismus!)

Zde bych vám řekl: Mohl bych si to představiti, a to mi řekl jistý český politik, jehož jméno se nyní často pronáší: "Velmi rád bych měl hospodářskou spolupráci s Němci." Na to já: "A co potom budete dělati v ohledu národnostním?" On odpověděl: "V ohledu národnostním postupuji samostatně." Táži se: "A v čem spočívá vaše samostatnost? V tom, že chcete potlačovati Němce, to však, řekl jsem, jest nesmysl. Na jedné straně hospodářská spolupráce, na druhé straně chrliti záští a jed proti všemu, co jest německé, to nejde dohromady." A, pánové, psychologicky naprosto nelze pochopiti, jak si to lidé nyní představují. (Posl. Hatina: V praxi to tak není! My známe Hodáče, a když by šlo o potlačení demokracie, všichni si podáme ruce!) Podívejte se, pane kolego, jsem rozhodně s vámi docela téhož mínění o osobě profesora dr Hodáče. Neboť Hodáč to byl, kdož uspořádal společnou práci v čele Svazu průmyslníků s Hlavním svazem německého průmyslu, a jest tím, kdož od průmyslu dostává ještě dnes 300.000 Kč nebo 250.000 Kč, k čemuž přispívají i Němci a týž Hodáč kráčí dnes v čele fašismu. Tohoto muže nelze bráti v úvahu pro spolupráci mezi Němci a Čechy. (Různé výkřiky.)

Vážení! Krise, ve které žijeme, vnesla ohromné otřesy do našeho hospodářského tělesa. To se projevuje částečně velmi silně v zadlužení Československa. Máme ve státním a finančním hospodářství dluhů asi 113 miliard Kč. Připadá tedy na jednoho občana v republice dluh 3.030 Kč jen za stát a samosprávné sbory a úroková služba 150 Kč na osobu. Zemědělství jest zadluženo na 12-15 miliard Kč společně se živnostmi, průmyslem, stavebními družstvy atd. Tu se jistě naskýtá otázka, zdali toto ohromné zadlužení může Československo snésti. Tvrdím, že jest příliš vysoké a že musíme usilovati, abychom státu, samosprávným sborům, soukromému hospodářství, zemědělství stejně jako obchodu, živnostem a průmyslu opatřili levnější úvěr. Ale zde stojíme zase před otázkou dlouhodobého levného úvěru pro všechna odvětví státního a soukromého hospodářství. Páni z české agrární strany uznají za pochopitelné, že se musíme brániti jednostrannému vyvazení z dluhů jen ve prospěch zemědělství, poněvadž máme jiné, kdož jsou aspoň stejně zadluženi jako agrárníci a mají týž nárok na vyvazení z dluhů.

V této otázce rád bych ukázal na článek, který vyšel v posledních dnech v časopise "Prager Tagblatt". Velice zasluhuje pozornosti a pochází z pera pana generálního ředitele Tománka, který vlastně nalezl řešení celé otázky úvěru. V tomto článku "Úvěr na provozní směnky" dělí autor otázku úvěru na dvě části. Jednak na dosavadní úvěr a jednak na nový nastávající úvěr. Považuje za možné, že otázka úvěru týkající se starých úvěrů může býti řešena dlouhou lhůtou a levným zúročením. Nyní jde však o nové prostředky pro další provoz. Vážení! My do nejtěžší doby vlastně teprve přicházíme. Žijeme dnes ještě ve stavu krise; ale, přijde-li rozhýbání, budou chyběti peníze na provoz, a to se ukazuje již dnes v rozličných případech. Tu učinil pan generální ředitel zcela výtečný návrh, že označuje krátkodobý nový úvěr jako tak zvaný úvěr na provozní směnky, t. j. on navrhuje: Příslušný zemědělec nebo průmyslník, podle toho, dá své bance směnku. Banka může tuto směnku dále eskontovati a zemská banka jest ochotna při úrokové míře 4-4 1/4% až 4 1/2% směnku reeskontovati s podmínkou, že obchodní banka nezapočítá dlužníku více než 6%. To považuji za neobyčejně příznivou cestu k rozhýbání hospodářství a myslím, že po této stránce musíme býti Zemské bance za toto mínění velice vděčni a po této stránce musíme učiniti vše, abychom našemu hospodářství zase pomohli na nohy.

Poněvadž mi sem byl již položen lístek, že moje řečnická lhůta jest vyčerpána, rád bych ke konci promluvil jen několik slov o národnostní otázce. Zde bych vám velmi vážně řekl: Mám pocit, že základní tendence u Čechů směřuje přece jen proti menšinám, a to buď na jedné straně otevřeně nebo na druhé straně zakrytě. Do dneska nedošlo v této zemi k řešení národnostní otázky. Národní demokraté sice tvrdí, že národnostní otázka jest vyřešena a že nepotřebuje dalšího řešení. Domnívám se, že s této strany se jistě nedočkáme řešení národnostní otázky i při změně politické formy.

Ale neviděli jsme, že by národnostní otázka byla bývala vyřešena v době, kdy němečtí křesťanští sociálové a agrárníci byli ve vládě, nenašli jsme ještě řešení ani při nynějším seskupení, kdy jsou ve vládě němečtí sociální demokraté a agrárníci. Tu bych se přece jednou rád tázal: Kdy bude národnostní otázka v tomto státě vůbec vyřešena? Vnitropolitická a zahraničně politická hospodářská spolupráce jest docela vítána. Ale ve chvíli, kdy se mluví o národnostních věcech, stává se nacionalistická strana příkrou a druhá, přátelštější strana, odkládá věcí stále se slovy: "Trpělivost, trpělivost, trpělivost!" Musím konstatovati, že na německé straně jsou splněny všechny předpoklady. Na německé straně byla projevena loyalita, že skutečně již nemůže býti jiná. Musili jsme snad konstatovati dokonce přemíru loyality, která byla nám samým odporná a snad i vám musila býti odporná. Konec konců můžete potřebovati jen loyalitu, která existuje v té míře, že můžete věřiti, že jest pravdivá. Nyní vám pravím: Letos při volbě presidenta se stalo, že sudetští Němci volili presidenta, zatím co čeští politikové ho nevolili. Stalo se, že jsme se my sudetští Němci zcela upřímně účastnili dnů brannosti, projevili jsme vám své smýšlení o válce a míru, projevili jsme svou naprostou vůli k míru, slavili jsme s vámi společně, což jste v roce 1918 a 1919 nikdy neočekávali, státní svátek tak, že by ho ani Češi nemohli důstojněji slaviti. Byl bych vám přál, abyste byli přišli do německého území a viděli to. A přes to, že sudetskoněmecké obyvatelstvo projevovalo tuto loyalitu, pokračovali jste ve svém utlačování, ve svém pronásledování po stránce národní, kulturní, hospodářské a sociální. Podívejte se (obrácen k posl. dr Štefánkovi), pane kolego, byl jste ministrem školství. 14 let platí universitní zákon, ale nebyl proveden za všenárodní koalice, ve které byli také Kramář a Stříbrný. Vy jste byl ministrem školství a neprovedl jste ho. Nynější době bylo vyhrazeno provésti universitní zákon, nynější době bylo vyhrazeno dostati jazykový výnos vicepresidenta Fridricha, nynější době bylo vyhrazeno čísti články, jaké psal dr Navrátil z ministerstva obchodu. Přejete-li si, předložím vám je. Dnešní době bylo vyhrazeno, aby se k sudetským Němcům při dodávkách naprosto nepřihlíželo. Pravím vám, myslete si o těch věcech, co chcete; psychologicky jest v těchto kritických dobách, kdy celý evropský svět kolísá mezi válkou a mírem, vaše národnostní chování k nám sudetským Němcům zcela nepochopitelné a jednou přece musí dojíti k tomu, že se my sudetští Němci budeme tázati: "Má tato loyalita vůbec nějaký účel?" Přemýšlím-li o tom, přiznávám, že se do dneška při národnostní otázce nenašel u Čechů ani jediný upřímný přítel našeho národa. Jest mezi vámi velmi mnoho lidí, kteří jsou k nám loyální, jest velmi mnoho těch, kdož nám snad říkají "milý příteli", jest velmi mnoho těch, kdož si cení hospodářskou spolupráci s námi sudetskými Němci, ale do dneška není ještě nikdo mezi Čechy, kdo by si vážně řekl: "Tato otázka musí býti vyřešena a tuto otázku chceme docela vážně řešiti." Toto řešení chcete odložiti na dobu, kdy snad přijdete s tím příliš pozdě. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Zápotocký.

Posl. Zápotocký: Chci jen několik poznámek přičiniti k rozpočtu a k plánům vlády, i které u příležitosti a ve spojení s rozpočtem byly rozvinuty. Nemůžeme hlasovati pro rozpočet a nemůžeme souhlasiti s těmi plány, které vláda pro příští dobu rozvinuje. Rozpočet je protilidový, protidemokratický. Při lidovém hlasování propadl by jistě na celé čáře, poněvadž se staví proti zájmům nejširších vrstev obyvatelstva, staví se zvláště proti zájmům pracujících.

Chci to dokázati. Dnes máme v republice opět téměř milion nezaměstnaných. Co se říká stále nezaměstnaným, co se zdůrazňuje z vládních míst a co se zdůrazňuje po celou debatu? Říká se stále a mluví se, že dělníci nechtějí podpory, že dělníci chtějí práci, ale při tom se nedává práce dělníkům a podpory se v důsledku stálého tvrzení, že dělníci podpory nechtějí, odbourávají a snižují. Tato zásada je vtělena do rozpočtu a do všech vládních plánů. Je vyloučeno, že by na základě tohoto hospodářství, které bude prováděno podle rozpočtu na r. 1935, obdrželi nezaměstnaní práci, a je vyloučeno, že by nezaměstnanost byla likvidována. Práce se nedává a podpory se snižují a odbourávají. Když jsme podávali návrh, aby nezaměstnaným, kteří jsou již dlouhou nezaměstnaností naprosto zkrušeni a existenčně rozvráceni, byla dána aspoň nepatrná vánoční výpomoc, bylo to odmítnuto. Nebylo to pojato do rozpočtu a nebylo to zahrnuto do rozpočtových cifer. Proto, kdybychom šli s rozpočtem před milion nezaměstnaných dělníků a před členy jejich rodin, nezaměstnaní by nemohli hlasovati pro rozpočet a musili by rozpočet odmítnouti.

A nyní zaměstnaní dělníci v továrnách a závodech. Co jim přináší rozpočet? Rozpočet basíruje na daních z dělnických hubených mezd. Basíruje na konsumních daních, na snížení požitků sociální péče pro dělníky, zkrátka přináší zase řadu zhoršení pro pracující vrstvy. A tam, kde vládní plány mluví zdánlivě, že chtějí dělníkům pomáhati, všechny tyto zdánlivě krásné plány obracejí se proti dělníkům. Vezměte na př. otázku t. zv. 40hodinového pracovního týdne a zkrácení pracovní doby. Co se ve skutečnosti zamýšlí a co je nezakrývaným vládním úmyslem? Snížiti dělnické mzdy, při zkrácení pracovní doby provésti snížení dělnických mezd. A jestliže se stále mluví, že zkrácení pracovní doby může dělníkům nějak prospěti, my znovu a znovu prohlašujeme, že bez vyrovnání mezd neznamená zkrácení pracovní doby nic pro dělníky, bez vyrovnání mezd znamená zkrácená doba pracovní pro dělníky poškození. Nikdo přece nebude chtíti dělníkům dokázati, že když bude míti zkrácenou pracovní dobu a při tom bude bráti menší mzdu, je na tom lépe. Pak by dnes, když dělníky vysazují, když dělníci pracují jenom 3 dny v týdnu, byli na tom ještě lépe než za 40hodinové pracovní doby, poněvadž pracují jen 24 hodiny, ale jaká je v tom výhoda, když jen za 24 hodiny potom berou mzdu?

Další otázka jsou plány regulování výroby. Co znamená t. zv. regulování výroby státem tak, jak tyto plány rozvinul pan ministr soc. péče? Znamená nové propouštění dělníků, nové vyhazování dělníků z práce. Při tom se slibuje, že budeme museti hleděti přebytečné dělníky umístit v jiných odborech. V kterých odborech, když všude je dnes nezaměstnanost a všude přebytek pracovníků? Tedy dělníci v továrnách, i kdyby k nim přišel pan zpravodaj Remeš a nejkrásnějšími slovy jim doporučoval schválení rozpočtu, nemohli by pro rozpočet hlasovati a nehlasovali by.

Vezměte další kategorii, státní zaměstnance. Mohli by státní zaměstnanci zvednouti ruku a hlasovati pro rozpočet? (Posl. Bergmann: Ale proč vy jste chodili po schůzích a nadávali státním zaměstnancům a vyčítali jim vánoční příspěvek? Komunističtí řečníci mluvili takto před dělníky, aby povzbudili jejich závist!) Pane kolego, od začátku bojujeme proti snížení mezd státních zaměstnanců, ale, chcete-li vytýkati, vy jste byl včera na schůzi státních zaměstnanců a rozčiloval jste se tam (Posl. Bergmann: Já jsem se ne rozčiloval!), rozčiloval jste se a dokazoval jste, že je nespravedlivé, když od 1. ledna 1935 nemají býti mzdy a platy státních zaměstnanců vyrovnány. Ale vy budete hlasovati pro rozpočet, vy budete hlasovati pro to snížení platů státních zaměstnanců. Tak věci vypadají. (Výkřiky nár. socialistických poslanců.) V tom jsou právě otázky vaší demokracie. Když vás dělníci, stát. zaměstnanci budou poslouchat zde při kritice rozpočtu a při těch řečech, které se pronášejí, tak by si každý musil myslit, že ten rozpočet nemůže být odhlasován, poněvadž každý zde snášíte řadu nářků, jak to vypadá strašlivě, jaká je bída, jaké jsou strašlivé poměry, ale svým hlasováním té bídě napomáháte, svým hlasováním tu bídu rozmnožujete. (Posl. Hatina: Dovedeš si představit, Zápotocký, že by sověty mohly býti bez rozpočtu? Musejí ho mít!) Ano, musejí mít rozpočet, ale nesnižují při tom dělnictvu platy a mzdy. (Posl. Hatina: Velmi podstatně snižují!) Dokáži ti, že neničí potraviny, když při tom statisíce lidí běhá po ulicích hladem. Neprovádějí tu kontrolu kapitalistického hospodářství podle toho vašeho receptu. (Posl. Jos. Tůma: Napřed byly tam mzdy nízké, pak je upravily, a teď je snižují! Máš krátkou pamět!) Já o této věci zde budu mluvit. Státní zaměstnanci a zřízenci nemohou hlasovat pro rozpočet a řekli to jasně, že nesouhlasí s tím, co se tady k odhlasování předkládá.

A vezměte dělnickou mládež a vojáky. Co jim přináší rozpočet? Rozpočet počítá a vládní plán je, že se počítá s prodloužením služební doby pro vojáky. Připravuje se imperialistická válka. (Veselost. - Posl. Zeminová: My jsme vaši spojenci!) Řekl to tady na plnou hubu p. posl. Udržal. Co povídal p. posl. Udržal s této tribuny? (Posl. Zeminová: Vždyť se to dělá proti Hitlerovi za přátelství Ruska!) Nemluvte o přátelství, kdyby mělo Rusko a sověty počítat s vaším přátelstvím, to by špatně skákaly. (Potlesk komunistických poslanců. - Posl. Zeminová: Rusko s námi počítá!) Vy ho nevytrhnete, paní Zeminová. (Stálé výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní. - Posl. Zeminová - obrácena ke komunistickým poslancům: Rusko počítá s československým státem, ale s vámi vůbec ne!)