Nemůžeme zapomínati, chceme-li míti silný průmysl, že nemůže to jíti jenom snad cestou kartelů nebo velkých bank, nýbrž že také průmysl musí býti přinucen, aby se vyrovnal se zemědělstvím, aby veliká disparita mezi cenami produktů zemědělských a průmyslových byla jednou odstraněna. Tvrdím, že právě zemědělství je tím mostem, který nás převede na druhý lepší břeh, a přál bych si, abychom v tomto parlamentě po vyřízení státního rozpočtu dělali rozhodnou, rozumnou hospodářskou politiku. Jsem přesvědčen, že její výsledky prospějí nejen zemědělství, nejen našemu národnímu hospodářství, nýbrž že prospějí celému státu. A zájem státu nám, slavná sněmovno, musí jíti nade vše. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále má slovo pí. posl. Jurnečková-Vorlová.

Posl. Jurnečková-Vorlová: Slavná sněmovno! Projednávaný státní rozpočet je sděláván v optimistické důvěře p. ministra financí ve zlepšení naší hospodářské i finanční situace. Pracující vrstvy obyvatelstva tohoto státu nepřejí si nic jiného, než aby mohly sdíleti tento optimismus. Doposud však nalézají tak málo znaků pro podklad ke změně svého názoru, že je nám pochopitelno, jak tato optimistická nálada je jich vzdálena, a že jejich duševní stav ocitá se na pólu právě opačném. Jsou to statisíce pracujících lidí vyřazených z výrobního procesu, jej ichž nezaměstnanost stala se dnes předmětem statistických výkazů a řad čísel hrozivé výše.

Mnoho lidí, slavná sněmovno, přivyklo již těmto číslům i tomu slovu "nezaměstnanost" tak, že za nimi již nevidí skutečný stav věci, že za nimi nevidí člověka ve všech jeho lidských vztazích a potřebách. Mnoho lidí snad nedomýšlí, co je to nezaměstnanost v její pravé podstatě, protože jinak by nebylo možno, aby byly takové průtahy a obtíže při řešení problému nezaměstnanosti. Nelze si to vysvětliti jinak, než ze zde není na všech stranách opravdová vůle ke skutečnému řešení nezaměstnanosti a že není všeobecně ujasněn pojem nezaměstnanosti ve všech jejích strašlivých důsledcích na člověka jako jednotlivce, na jeho duševní a tělesný stav, na jeho prostředí, ve kterém žije, především na jeho rodinu a děti, a důsledky, které z toho plynou pro národ a stát. Jinak by nebylo možné, aby byly činěny takové nesnáze při odstraňování nezaměstnanosti.

Jsou zde předkládány od odborníků řady návrhů promyšlených, prodebatovaných, propočítaných, příklady z cizích států doložených, jimiž nezaměstnanost mohla by býti podstatně snížena nebo z velké části odstraněna. Malicherné osobní nebo nevěcné námitky, nedostatek porozumění stejně tak jako tvrdost a nepřátelství k pracující třídě znemožňují provádění těchto dobrých plánů. Náš posl. dr Macek stal se již pověstným svým požadavkem operací na volném trhu, jímž by mohly býti uvolněny finanční prostředky a odstraněno napětí na finančním trhu.

V podobné situaci je posl. inž. Nečas se svými návrhy investičních prací. Stejně samosprávní pracovníci předkládají požadavky samosprávy, aby se stala schopnou podnikání a mohla poskytnouti svým nezaměstnaným občanům práci a výdělek. Sem patří i náš požadavek o zásazích do hospodářství kartelů, které svými neúměrnými cenami cukru, životních potřeb a různých surovin ztěžují naší hospodářskou situaci a snižují beztak už značně nízkou životní úroveň pracujících. Nelze to vysvětliti jinak, než že zde není opravdu - opakuji to znovu - pravého pochopení významu nezaměstnanosti a že je zde vyložený odpor jistých vrstev, aby bylo odpomoženo tomuto zhoubnému zjevu dnešní doby. Víme, jak v Americe musil býti lámán odpor určitých kruhů při uskutečňování plánů na odstranění nezaměstnanosti.

Stav nezaměstnanosti by měl prožíti každý, kdo má jakoukoliv míru moci v rozhodování o navrhovaných opatřeních a klade jim odpor. Měl by prožíti stav nezaměstnanosti tak dlouhý, trvalý a beznadějný, jak jej prožívají tisíce nezaměstnaných již čtvrtý rok. Pak by řešení nezaměstnanosti šlo jistě jiným tempem ku předu a padly by všechny námitky osobního a malicherného rázu a použilo by se každé příležitosti, která by poskytovala naději na rozhojnění pracovní příležitosti.

Za hroznými číslicemi statistik o nezaměstnanosti nesmíme viděti jen nezaměstnané muže a ženy jako jednotlivce, ale lidi vrostlé v jejich prostředí, které jest od nich odvislé nebo s nimi neodlučitelně souvisí. Málo se mluví o rodině nezaměstnaného, o jeho ženě a především o jeho dětech. Děti nezaměstnaných neohrožuje jen nedostatek a bída, když otec nemá výdělku. Všechny skleslé duševní stavy otce i matky, nevrlost, podrážděnost, beznadějnost, odpor ke společnosti přenášejí se na dítě a mají vliv na jeho vývoj povahy a růst duševní.

Podle šetření pražského pedologického ústavu je 1/3 dětí pražské periferie ohrožena pro bídu nebo pro mravní uvolnění ve svém vývoji. Školní lékaři dělnických čtvrtí zaznamenávají značný přírůstek nemocí z nečistoty a nachlazení. Bída trhá dnes již beztak uvolněné svazky rodinné soudržnosti a nezaměstnaní členové rodiny podléhají čím déle tím více svodům ulice a odvracejí se na konec od domova a rodiny docela. Krise rozkládá mnohé rodiny takovou měrou a způsobem, že nelze se zastaviti jenom u samého konstatování těchto faktů.

Nezaměstnanost a krise nezpůsobily tedy jen pohromu hospodářskou, nýbrž i tolik škod na zdraví, charakteru a mravní úrovni těch, kteří jí byli přímo i nepřímo postiženi, že nepovažujeme nijak za opakování, když zde znovu zdůrazňujeme: "Opatřte lidem jediný lék dnešní krise, kterým jest práce". Z naší strany bylo to zde již nesčíslněkráte řečeno, ale vinou jiných jsme nuceni stále a stále předkládati tento požadavek.

Vedle opatření práce a výdělku zdůrazňujeme zde význam sociální péče, jíž se v době krise ukládají mimořádné úkoly. Stav sociální péče v této době lze stručně vyjádřiti takto: V době krise má sociální péče zvýšené úkoly, ale sníženou úhradu. Zvýšené úkoly nevznikly jenom přírůstkem dětí nezaměstnaných, nýbrž i snížením životní úrovně pracujících vrstev, které nejsou přímo postiženy nezaměstnaností. Potřeba výživy a ošacení dětí zasahuje i do některých vrstev, kde se dříve nevyskytovala. Následkem krise vzrostl počet případů, kde rodina se uvolnila, a jako záchranu dítěte je zde nutno umístiti dítě v ústavě nebo v rodině. Krise zvýšila tedy počet pomoci potřebných i zvýšila potřebu, aby jednotlivým případům bylo věnováno více péče než v dobách normálních. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Kde je však úhrada na tato vydání? Chybí nám zákonný podklad sociální péče o mládež a tak dochází k tomu, že se škrtají v různých rozpočtech příspěvky, které se neopírají o zákonný nárok, právě kdy je jich nejvíce zapotřebí. Nedostatek jednotného zákonného podkladu sociální péče o mládež, který snad nebyl tak naléhavý v dobách normálních, ukázal se nezbytným v době krise a bude nutno jej řešiti. Dítě, jako předmět zákonodárných snah, bylo většinou sledováno jen po stránce jeho vývoje intelektuálního. Výchova dítěte jako politikum prvého řádu byla vždy předmětem pozornosti vládních režimů a my bychom si jen přáli, aby demokracie dovedla soustřediti ještě více pozornosti a snah na všecky školské a kulturní otázky, než kolik jí dovedly věnovati vládní režimy dřívější a mnohé režimy doby nynější. (Tak jest! - Výborně!)

Demokratická škola stojí před nynějším úkolem značně obtížnějším než školy jiných režimů. Musí býti proto vybavena po mnoha stránkách věcně, administrativně i učitelstvem, proto zde žádám důrazně, aby celý soubor školských zákonů v návrzích ministra dr Dérera stal se předmětem jednání. (Výborně!)

Demokratická škola nesplní však svůj úkol, když se soustředí jen na intelektuální výchovu člověka. Dítě, které přišlo bez snídaně do školy, promrzlé, v chatrném obleku a nedostatečné obuvi, bez kouska jídla na přesnídávku a bez naděje na teplý oběd, je špatným objektem výchovných a vyučovacích snah školských. Bez náležité péče sociální, která musí doplňovati rodinnou péči ve všech směrech, kde možnosti rodiny nestačí, není možno dosáhnouti demokratických cílů výchovných. S tohoto hlediska je nutno posuzovati stravovací a ošacovací akce mládeže, s tohoto hlediska žádáme, aby veškeré tyto akce pro školní mládež byly nejen zachovány, nýbrž ještě dále rozšiřovány a prohlubovány.

Pokles porodnosti v době krise je u některých stran předmětem pokryteckých nářků nad nedostatečným vzrůstem početnosti národa. Doporučovali bychom, aby tyto strany ukázaly opravdovost svých snah o národní vzrůst aspoň zabezpečením těch dětí, které se narodily. (Hlasy: To by bylo vlastenecké!) Zachráníme-li řádnou péčí o matky a kojence všechny narozené na živu, zdravé a zdatné, může býti nahrazena značná část úbytku porodů. Přáli bychom si, aby se tyto strany společně s námi zasadily o finanční úhradu na péči o matky a kojence, o takovou úhradu, aby o každé narozené dítě mohlo býti řádně postaráno. (Výborně!)

Péče o dítě v době předškolní doznala v době krise snad největšího omezení. Bylo úplně zastaveno zřizování mateřských škol a opatroven, nutný zákonný podklad po léta připravovaný odsunut, a tak mateřské školy i se svými učitelkami marně nyní čekají na příchod dob příznivějších. Poměry jsou však takové, že nelze, vážené shromáždění, odkládati zákonnou úpravu mateřského školství a jejich učitelstva, až se krise přežene. Řady kvalifikovaných kandidátek učitelství na mateřských školách čekají na místa, aby se mohly věnovati této svrchovaně důležité výchově v době předškolní. Tisíce dětí zde zůstává bez dohledu a ošetření, které by jim měly skýtat opatrovny a školy mateřské. Tento stav nedovoluje čekati na konec krise, ale je nutno učiniti již nyní přípravy k zahájení dalšího rozvoje mateřských škol; již nyní je nutno činiti přípravy, aby postupně mohla býti tato otázka řešena.

Nejtíže je krisí postižena mládež, opouštějící školu ať odbornou, střední či vysokou. Není příkladu z posledních období historických, aby existence mládeže byla takovým problémem, jako je tomu právě nyní. Je velkou chybou, že se naše demokracie doposud nepostavila k problému mládeže s takovou rozhodností, aby ukázala nějaké positivní výsledky. Poslední myšlenka, která se tu vyskytla, pomoci studované mládeži institucí aspirantských míst, úplně zklamala a my žádáme, aby aspirantské nařízení bylo zrušeno. (Souhlas.)

S výstrahou nutno zde poukázati, jak autoritativní režimy dovedly využíti bídy mládeže, aby jejich politická hesla učinily vyznáním víry mladé generace. (Posl. Sladký: U nás také!) Rusko, Italie, Německo konají - každý v duchu své ideologie - velké akce, aby získaly mládež pro svůj politický směr. Jdou tak daleko, že někdy i odcizují mládež rodině a jejímu okolí a vštěpují jí hotový fanatismus ve službě státní myšlenky, aby si z mládeže vychovaly pokolení obránců vládnoucího politického režimu.

Slavná sněmovno, který jiný, když ne demokratický režim by měl ještě větší měrou hledati oporu v mládeži a učiniti všecko, aby se právě mládež stala nositelkou myšlenky demokracie?

Musíme zde však říci, že se tak neděje ve všech směrech, jak bychom si toho přáli. V poslední době jsme svědky zjevů, které potvrzují, že požadavek demokratické propagace u mládeže je oprávněný. U studované mládeže projevily se takové směry, že je zřejmé, že se tato mládež přiklonila k nacionalismu takového zabarvení, že jest v rozporu se zásadami demokratickými. Poslední události na pražské universitě to potvrzují. S projevy nacionální nespokojenosti, kterých jsme byli svědky v nedávných dnech, nemůže souhlasiti žádný objektivní občan tohoto státu, zejména když si uvědomí, kolik je zde dnes nahromaděno sociální nespokojenosti. A přece vidíme u těch, kteří trpí sociálním útlakem, tolik trpělivosti, obětavosti a odříkání přímo heroického, které tito moderní mučedníci snášejí u vědomí těžkostí a obtíží dnešních politicky komplikovaných poměrů vnitřních i mezinárodních. (Výborně!) Velmi málo tohoto cítění a tohoto postřehu projevila naše studovaná mládež obou národností, když přišla se svými projevy nacionální nespokojenosti. Nechceme věřiti, že by se tato studovaná mládež, která má jednou hráti v národě vůdcovskou roli, ocitla již tak daleko, že by nepostřehla, komu tím posloužila a kdo byl v pozadí jejích projevů. Bylo vždycky nezabranitelným právem a výsadou mládeže, že sloužila pokroku a novým ideím, proto nevěříme, že by se inteligentní mládež dneška zpronevěřila této své historické roli a neprohlédla, že by se mohla státi nástrojem úplné reakce.

Slavné shromáždění! Končím přáním, aby situace nezaměstnaných a nízká životní úroveň pracujícího lidu, tak strašně snížená, došly většího zřetele u rozhodujících vládních činitelů, především u ministerstva financí, abychom se již brzy dočkali zlepšení poměrů na pracovním trhu, které je dnes nejvíce očekáváno a žádáno. Situace nezaměstnané mládeže i starších pracovníků, žen i mužů, je dnes hrozivá, nesnesitelná a nelze ji déle prodlužovati. Strana soc. demokratická dala své síly do služeb řešení krise a nezaměstnanosti a je přesvědčena, kdyby se našlo stejně tolik vůle ve všech ostatních stranách, že bychom mohli nezaměstnanost velmi silně omeziti nebo dokonce i odstraniti. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr Rosche.

Posl. dr Rosche [německy]: Dámy a pánové! Než přikročím k projednávání rozpočtu, pociťuji povinnost protestovati proti tomu, že v časopise "Bohemia" ze dne 25. listopadu byl zabaven úvodní článek. Praví se tam doslovně (čte): [ ]

Nelze nahlédnouti, kde je v tomto znění důvod pro konfiskaci a proto musím proti tomu protestovati.

Dámy a pánové! Každý člen sněmovny, který chce vážně spolupracovati, musí usilovati konati poctivou a věcnou práci, veden vědomím povinnosti a citem pro odpovědnost, osvobozen od parlamentního licitování. V krátké řečnické lhůtě, která jest zde ve sněmovně vyhrazena k projednávání rozpočtu, není ovšem možné zaujmouti vyčerpávající stanovisko k věcem. Proto je možno jen tu a tam vrhnouti pruh světla na hospodářství a politiku, jen se dotknouti otázek, jichž ovšem v dnešní době jest ohromně mnoho a které mají velký význam a zasluhovaly by, aby se zde ve sněmovně podrobně o nich jednalo. Po 15letém projednávání rozpočtu a rozpočtových zkušenostech stojíme vlastně prakticky před diktaturou v projednávání rozpočtu a diktaturou rozpočtu, neboť se v celých 15 letech až do dneška bez ohledu na to, z koho jest koalice složena, nepodařilo ani jednou rozpočet změniti. Stojíme před vítězstvím byrokracie nad demokracií. Demokracie ještě nikdy neměla po ruce průkazných prostředků, které by byly bývaly tak pádné, aby se rozpočet změnil. Nelze míti za to, že proti změně rozpočtu promlouvají formální důvody. Tím, že rozpočet nikdy nemůže býti změněn, celá debata pochopitelně se odchýlila od vlastního předmětu rozpočtového jednání a mluví se - vždyť příležitost k tomu jest - o všech možných a nemožných věcech, které většinou s rozpočtem vůbec nesouvisí. Tento stav způsobil, že i většina většinových poslanců zaujímá ke věcem kritické stanovisko a sama sobě dělá oposici proti rozpočtu, jejž přijímá. Vlastní oposice, tedy ta, která nemá účasti ve vládní koalici, jest vlastně často nevítaná, přes to, že je přece tak krotká. Velká část jest vyloučena, národní socialisti jsou rozpuštěni, nacionální strana zastavena. Připomínám starým členům sněmovny dobu, kdy jsme ještě měli co dělati s docela ohromnou, nebezpečnou oposicí. Vzpomenete si na rok 1926, kdy jsme projednávali kongruu a cla, jak byla sněmovna hromadou trosek. Tehdy byla ještě oposice a tato oposice vlastně nikomu neuškodila. My jsme tehdy naprosto neměli toho zúžení demokracie jako dnes, oposice vlévala do nás jen trochu krve, ale ve skutečnosti nepřipustila, aby se stát rozpadl. Vládní většina jest proti oposici velmi silná a velmi mocná, kdyby byla tak silná proti krisi, jako proti oposici, bylo by po krisi.

Mluvím-li nyní o rozpočtu, poznamenal bych, že 15 let ještě nemáme rozpočtového zákona, nemáme ještě zákona, který by obsahoval směrnice pro sestavování rozpočtu. Rozpočet se sestavuje vlastně prostě podle zkušeností a jak se to právě hodí tomu, kdo jest právě ministrem financí. Nemáme proto vlastního zákona, a to jest potud zvláštní nedostatek, že nejvyšší kontrolní účetní úřad nemá v tomto směru normativních ustanovení, podle nichž by mohl jednati. Právě tak nám chybí určení příslušnosti jednotlivých ministerstev a musíme se postarati, aby tyto kompetenční spory, které se často objevují, byly odstraněny vydáním nebo vybudováním nějakého zákona.

Pohlédneme-li na číslice rozpočtu, o kterých obyčejně slyšíme, nesmíme přehlížeti, že zde jde o čistý správní rozpočet - 7.9 miliard Kč výdajů a 7.9 miliard Kč příjmů - ale že se k tomu musejí připočítati i podniky se 7.1 miliardy výdajů a s 8 miliardami Kč příjmů, ale že musíme přihlížeti i ke třetímu oddělení se 2.7 miliardy Kč výdajů, právě jako musíme konstatovati, abychom nedostali klamného obrazu, že příjmy v kapitole "Ministerstvo financí", tit. 3, nečiní jen 6.3 miliardy Kč, totiž veřejné dávky, nýbrž že k tomu musíme připočítati i 2.7 miliardy Kč z oddělení 3. "Samospráva a fondy", právě jako musíme do této kategorie započítati celý systém a celou částku přirážek. Tázal bych se také pana ministra financí, jak si představuje problém učitelských platů. Učitelské platy jsou nyní zase zařazeny do rozpočtu v částce 925 mil. Kč. Ale to jest prozatímní. Dnes ještě není ustanoveno, kdo jest pro učitelské platy příslušný a kdo je platí, zdali stát nebo země? Prozatím je platí stát zálohou.

Mluvíme-li o rozpočtu na rok 1935, velice nás zajímá dověděti se, jak dne 3. ledna 1934 ministr Engliš posuzoval situaci: "Každého roku začínáme s rozpočtem, který jest v rovnováze, a končíme s účetní uzávěrkou se schodkem 1 miliardy." Ministr financí Trapl nám na to namítl, že žijeme v lepších dobách, že se poměry poněkud změnily a že proto schodek podle účetní uzávěrky jistě nedosáhne té výše jako vloni. Přes to míní, že zcela nestranně může konstatovati, že i r. 1934 skončí účetní uzávěrka schodkem. Upozornil však i na jinou okolnost a pravil: "Děláme špatnou hospodářskou politiku, poněvadž nemáme jednotného ideového vedení. Řešíme tuto otázku podle příčin krise a odstranění těchto příčin podle zájmů jednotlivých skupin a programů stran." Domnívám se, že jsme v tomto směru nedosáhli ještě žádného zlepšení při úpravě těchto věcí. Kdybychom důvěřovali Traplovu optimismu, velice bychom to uvítali. My se však domníváme, že podle zkušenosti musíme konstatovati, že optimismus není plně oprávněn, poněvadž venku v hospodářství, v praxi, to vypadá ještě docela jinak a zlepšení snad ve světovém hospodářství nebo evropská ještě k nám nezasáhla.

Pan ministr financí stojí při projednávání rovnováhy rozpočtu stále ještě před třemi velkými problémy, které mu snadno mohou zkaziti celý koncept: Jest to především péče o nezaměstnané, druhou otázkou jest starost o státní podniky a třetí, vyjmeme-li tyto tři problémy vedle četných jiných, otázka financí samosprávných sborů. U prvního problému není pochybnosti, že již stál stát celé miliardy a že se ho užívalo vlastně jen charitativně. Ale musíme od charitativní péče o nezaměstnané rozhodně přejíti k produktivní a zde se dotýkáme otázky investic. Těší nás, že konstatujeme, že předseda vlády Malypetr, ministr veřejných prací dr Czech, ministr sociální péče dr Meissner a všichni páni, kteří mají co dělati s investicemi, slíbili, že podle své možnosti učiní vše, aby stát, země a okresy dělaly investice. Při tom se nám Němcům ukazuje zásadní skutečnost, že nezaměstnaností jsme dotčeni především my v německých krajinách, že z nezaměstnaných, asi 1 milionu lidí, připadá většina na německé krajiny, a proto musím jako svědomitý zástupce vás vážně prositi, abyste přiměřenou část investic přeložili do německého území. Nevyhnete se tomu problému, dá se vyřešiti jen investicemi, a teprve tehdy vybředneme z tohoto problému, když se i hospodářství změní. Právě tyto tři problémy, péče o nezaměstnaně, státní podniky a finance samosprávných sborů souvisí svými příčinami v celé své váze se silou a účinky krise. Jakmile se zase roztočí kola hospodářství, bude otázka péče o nezaměstnané většinou vyřízena, zlepší se otázka státních podniků, stejně jako otázka samosprávných sborů.

Ovšem, zůstanou státní podniky, zvláště železnice, předmětem starosti i v dobách nejlepší konjunktury. Příčinou toho jest celý vývoj, snad nikoliv jen ve věci, nýbrž i v personální politice, snad i celý vývoj techniky. Proti tomu se nedá nic dělati a bylo by velmi velkou chybou domnívati se dnes, že železnice mohou býti sanovány jen tím, že se bude brzditi technický pokrok ve vývoji automobilismu. Není možné chtíti udusiti iniciativu soukromých podniků nebo samosprávných sborů. Mělo se přenechati dráze, aby včas zavedla autobusovou dopravu. S druhé strany nelze nahlédnouti - a to uznáte - že, když máme nejkrásnější spojení rychlovlakem z Mělníka do Prahy, že skoro současně jezdí z Mělníka do Prahy autobusové spoje železniční správy. Železnice si tedy dělá sama konkurenci autobusem. To není docela hospodářské.

Máme-li promluviti několik slov o samosprávných sborech, rád bych řekl, že to je neobyčejně těžká otázka, kterou pan ministr financí usiluje vyřešiti. Domnívám se však, že mohu tvrditi, že dokud trvá krise, nebude moci býti tento problém definitivně rozřešen. Otázka financí samosprávných sborů dá se vyřešiti teprve za normálního hospodářského života a za normálního vývoje vůbec. Dokud to nenastane, ministr financí se vždy octne jen před provisoriem, bude musiti stále jen ucpávati díry, neboť celá otázka jest dotčena péčí o nezaměstnané a jinými věcmi. Vždyť úprava financí samosprávných sborů zákony z let 1927 a 1930 byla jen prozatímní. To také výslovně konstatoval tehdejší ministr financí dr Engliš. Úprava vyrovnávacími fondy nebyla docela určitě zvlášť šťastná, zvláště proto nikoliv, že jsme se tím dostali do zostřeného dozoru nadřízených úřadů a stáli jsme před zásahy do autonomie samosprávných sborů. Také se tím neobyčejně zostřila otázka přeneseného oboru působnosti, práce vzrostla a s druhé strany nebylo za ni přiměřené náhrady.

Otázka samosprávy nedá se totiž vyřešiti jinak, než že se odhodláte k tomu, abyste samosprávným sborům povolili jisté příjmy. Jisté jest, že se samosprávné sbory musily ve svém hospodářství zaříditi vždy podle stupně hospodářství, a že není možné, aby prostě hospodařily nazdařbůh. Musí se hospodařiti podle příjmů. Jest jisto, že v r. 1927, když jsme stáli před daňovou reformou, vůbec nic jsme nevěděli o otázce příslušnosti, nic o výši zadlužení, nic o výši zúročení, že jsme vůbec nic nevěděli o výši potřeby samosprávných sborů. Zákon o obecních financích byl usnesen v době, kdy jsme byli v naprosté nejistotě o těchto věcech. Kdo se domnívá, že se otázka samosprávy dá vyřešiti prostě zvýšením přirážek, jest na velkém omylu. Pro samosprávu platí přece stejně jako pro státní a soukromě hospodářství předpoklad, že nám musí býti jasný rozdíl mezi starými dluhy a novým hospodářským životem. Proto se ani u samosprávy nevyhneme tomu, abychom neprovedli u dluhů určité soustředění a s druhé strany určitou konversi, abychom poskytli samosprávným sborům možnost, aby podle své hospodářské síly platily úroky třebas jen nepatrné, ale přece jen možné.

Pokud jde o státní podniky, rád bych zde vrhl do debaty heslo, jehož se často užívá, heslo o promyšleném hospodářství. Domnívám se, že toto heslo patří politicky do pojmu jiné politické soustavy, než u nás vládne. My v Československu máme soustavu demokracie, zatím co promyšlené hospodářství patří do oboru diktatury. (Posl. inž. Nečas [německy]: Tam se přece také mluví o demokracii!) Pane kolego Nečase, dorozumíme se hned lépe, když si dovolím připojiti několik vět. Předpokladem promýšleného hospodaření jest práce. (Posl. Heeger [německy]: Rozumní podnikatelé!) Ale i rozumní sociální demokrati! Předpokladem promyšleného hospodářství jest tedy, pravím, práce. S promyšleným hospodařením nemůžete v průmyslu vůbec nic začíti, když není zaměstnání. Tam, kde jest práce, vážení pánové, můžete zavésti určitý stupeň promyšleného hospodářství. Mohu si velice dobře pomysliti, že zemědělství si řekne: Budeme na příklad místo pšenice pěstovati něco jiného, nebo připustíme pro její pěstování jen určitou plochu. Ale u jiných průmyslových odvětví se to nedá dobře představiti, nechcete-li nuceně dojíti k syndikalisaci. Představte si jednou promyšlené hospodářství dnes v textilním průmyslu, nucené syndikalisace, myslím, byste si sami v textilním průmyslu nepřáli. (Posl. Kremser [německy]: Promyšlené hospodářství není nic jiného než zasahování do soukromého hospodářství!) Pane kolego Kremsere, hned vám dokáži, že zásah do soukromého hospodářství nemusí býti právě to nejchytřejší. Zasáhnete-li do textilního hospodářství, poklesne tento průmysl ještě mnohem hlouběji než dosud.

S jedné strany se tvrdilo, že příčinou krise v textilním průmyslu jest nemírná výroba. To snad bylo pravdivé před 6 nebo 8 lety, dnes to jest vyloučeno. V textilním průmyslu není nemírná výroba, poněvadž pro ni nejsou žádné prostředky. Mluví-li kol. Kremser o zasahování do hospodářství, navrhuji mu: Zasáhněme přece jednou do hospodářství státních podniků a ukažme soukromému hospodářství, jak se má promyšleně hospodařiti. Tu uvidíte, že stojíte před otázkou naprosto nevyřešenou. U železnic, pošt a jiných státních podniků mohlo by se promyšlené hospodářství provozovati tak, že bychom dostali docela jiný výsledek. Právě železnice jsou problémem, který dá Československu ještě mnoho starostí, i v dobách konjunktury.

Vážení, ukažte přece jednou soukromému hospodářství, jak se ve státním hospodářství promyšleně hospodaří. Ukažte celé byrokracii, co to znamená promyšlené hospodářství. Domnívám se, že až to ukážete, bude vaše mínění o zavedení promyšleného hospodářství naprosto jiné. Dámy a pánové, mluvím z vlastní zkušenosti. Můžete si to rozděliti, jak chcete, nemáte-li doma zakázek, můžete provozovati promyšlené hospodářství, jak dalece chcete, vůbec to nepomůže.

Právě totéž je u nařízení o zastavování podniků. Ukázal jsem již v rozpočtovém výboru na to, že když není peněz ku provozu, celé nařízení nic nepomůže. Bez peněz a bez zakázek to nejde. (Posl. de Witte [německy]: Co jest s Rotavou? Tito lidé měli 22 mil. Kč přebytku, celý podnik byl přeložen, miliony rozházeny a rotavští lidé uvrženi do bídy, a to bez potřeby!) Pane kolego de Witte, výjimky potvrzují pravidlo. Pokud jde o Rotavu, úplně s vámi souhlasím. Upozorňuji vás, že nejsem zástupcem velkokapitalismu nebo finančního kapitálu, nýbrž sám pocházím z drobného a středního průmyslu, kde jsou dnes poměry právě tak bídné, jako u obchodu a živností a my snad známe právě tak jako vy vlastní cestu, kterou kráčí velký průmysl a velký kapitál, poněvadž sami trpíme těmito poměry právě jako živnostník, obchodník a jiní.

Zabývám-li se několika slovy výkladem pana ministra financí dr Trapla, odporoval bych jedné větě jeho původního výkladu, a to jest věta, ve které tvrdí, že první a nejdůležitější částí programu jest uzdravení státního hospodářství. To není správné, prvním programem musí býti otázka uzdravení národního hospodářství. Neexistuje státní hospodářství bez národního hospodářství. Státní hospodářství dostává své prostředky z národního hospodářství a proto jest za všech okolností první věcí národní hospodářství a také státní hospodářství se musí zaříditi podle výsledků národního hospodářství a zachovávati tato pravidla, nechce-li ztroskotati. Z druhého výkladu, který pronesl ministr financí při rozpravě o kapitole "Ministerstvo financí" v rozpočtovém výboru, vyňal bych jen dvě význačné věty, které velmi živě vítáme. V obou výkladech, ve sněmovně i ve výboru, vylíčil skutečně nestranně věci, jak se mají a vzmohl se na odvahu, vylíčiti věci správně a také kritisovati minulost, tu minulost, o které jsme často mluvili, ale kde jsme asi neměli pravdu. Dnes se ukazuje, že českoslovenští státníci tvrdí totéž, co dříve říkala oposice. Spokojujeme se s tímto konstatováním. Pravil, že správní úřady jsou pro obecenstvo a nikoliv naopak. Proto pan ministr zdůrazňuje, aby úředníci ve styku s obecenstvem projevovali i největší ochotu. To jest věc, která má velký význam a veřejnost a celé obyvatelstvo, které má co dělati s úřady, radostně uvítá tuto větu pana ministra financí. Ale výjimky potvrzují pravidlo. S druhé strany musíme říci, že se určité vrstvy úřednictva chovají ke stranám často takovým způsobem, k němuž naprosto nemají práva. Konec konců není zde obyvatelstvo pro úředníky, nýbrž naopak. A úředníci nemají práva se žadateli nebo těmi, kdož prosí o nějakou zprávu, zacházeti příkře a nespravedlivě.