A teraz zaoberajme sa trochu s autonomiou, ktorá bola sľúbená Podkarpatskej Rusi. S autonomiou švindluje v Podkarpatskej Rusi nielen Bródy, toto heslo si privlastnili z časti i Maďari, avšak v poslednej dobe je tu nespokojnosť tak veľká, že už i agrárníci pokladajú za vhodné aspoň mluviť o autonomii, lebo keď tu bol minister dr Beneš, povedal, že autonomiu obdrží Podkarpatská Rus v dohľadnej dobe. Tážem sa, čo znamená autonomia? Komu bude patriť pôda, továreň, pašienok, les a baňa? Docela iste zostane vo vlastníctve tých, u ktorých to bolo dosiaľ.

Pracovníci Podkarpatskej Rusi takúto autonomiu čo naj rozhodnejšie odmietajú a hovoria, že Podkarpatská Rus potrebuje práva sebaurčovacieho a za toto svoje právo sebaurčovacie bude bojovať ruka v ruke s českým, slovenským, nemeckým a poľským proletariátom. Toto sebaurčovacie právo poskytne pracovníkom Podkarpatskej Rusi neobmedzené možnosti v tom smere, aký sociálny systém si budú chceť zaviesť, kam budú chceť patriť alebo sa pripojiť, alebo či si budú chceť zachovať samostatnosť.

Pri tejto príležitosti musím poukázať na to, že tým, že menšiny v Podkarpatskej Rusi utláčate, dávate možnosť rôznym iredentistickým stranám k agitácii a k získaniu pôdy v Podkarpatskej Rusi. Znova pribíjam, že my požadujeme pre Podkarpatskú Rus plné právo sebaurčovacie a dotiaľ, kým boj za toto právo sebaurčovacie nebude zahájený, musíme bojovať za rôzne sociálne požiadavky. A práve preto vyzývam s tohoto miesta mestských a vonkovských pracovníkov Podkarpatskej Rusi, aby sa schádzali k hromadným konferenciám, aby volili akčné výbory, aby išli hromadne pred notárske a okresné úrady a požadovali podporu, požadovali prácu a požadovali zrušenie exekúcií a výmaz dlhov. My musíme tento boj zorganizovať, lebo týmto bojom môžeme organizovať tak zvaný akčný jednotný front všetkých pracovníkov v Podkarpatskej Rusi, v ktorom zahájime boj za sebaurčovacie právo a za sociálne i národnostné oslobodenie Podkarpatskej Rusi. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Vácha.

Posl. Vácha: Slavná sněmovno! Státní rozpočet na r. 1935 nese dosud příznaky světového hospodářského rozvratu. V posledních letech klesající výnosy daní, dávek, monopolů a vzrůstající nezaměstnanosti vynucují si nutná opatření hospodářská. Usměrňuje se hospodářství zemědělské. Monopol obilní zabezpečuje zemědělci pevné ceny obilí. Tukový kontingent usměrnil výrobu umělých tuků. Zákaz zřizování cukrovarů chrání kartel cukrovarnický, jehož dobrodiní cítí konsument drahotou cukru na své kůži. Kdy dojde na monopol pro distribuci a ochranu práce? Chci říci, jak je možno distribuovat a usměrňovat výrobu zemědělskou, že je možno také usměrňovat výrobu průmyslovou. Když přišla katastrofa na průmysl koberčařský a žinilkové zboží na Hlinecku po zřícení se anglické měny, v této době dohodli se průmyslníci s dělníky, že by bylo možno zaříditi také prodejní kancelář pro průmyslové výrobky textilní. Do té doby bylo v Londýně vydržováno asi 12 zástupců, od té doby však všechny podniky průmyslové vydržovali přechodně jednoho zástupce, pak přidělovali práci jednotlivým továrnám, aby se tak ušetřilo na režii, která byla velmi značná. Poněvadž nedostali žádné podpory úřední, ani od obchodní komory, ani od ministerstva obchodu, neudržel se tento způsob a zanikl. Je tedy možno prováděti usměrnění výroby průmyslové a to tak, že práce pro export doma by se rozdělovala mezi podniky rovnoměrně, aby práce, třeba jí bylo málo, dávala se všem. To by byla samospráva práce. Zřízení toto však, jak jsem řekl, nemohlo se uchytit. Panuje tu výrobní anarchie. Mzdy dělníků při domácké práci na Hlinecku jsou zuboženy. Dělník při světle do noci pracující vydělává 30 nebo 40 Kč za týden. Práce se neztratila úplně, ona tu je, ale vykonává se za hladovou, žebráckou mzdu.

Pan předseda vlády ve svém prohlášení 6. listopadu t. r. uvedl (čte): "Velké průmyslové podnikání, které racionalisací výroby způsobilo ve značné míře vzestup nezaměstnanosti, jest povinno spolu starati se o její zmírnění a společně hledati k tomu vhodné prostředky a cesty. - Nemá-li soukromé hospodářství dostati se do výrobní i odbytové anarchie, musí se přizpůsobiti jak regulaci výroby, tak jejího odbytu. Stane se tak účelnou výrobní a distribuční samosprávou, na níž by stát dozíral a odstraňoval její škodlivé výstřelky a nezadržitelné hospodářské zmatky." Musím připomenouti, že souhlasím plně s tímto prohlášením, aby totiž se výroba distribuovala. Hustota zalidnění našeho státu to vyžaduje. V Rusku, kde připadá na 1 km² 7˙6 obyvatel, lze budovat průmyslové kolosy. U nás ovšem, kde hustota obyvatelstva je taková, že na 1 km² připadá 158 lidí, nutno průmyslovou a domáckou výrobu rozložiti do všech krajů. Pan předseda vlády má patrně na mysli podniky, které vyrůstají nad poměry našeho malého státu a odčerpávají pracovní příležitost z desítek měst a celých krajů.

Poukazuji na jeden takový podnik, který se stal předmětem pozornosti ministerstva obchodu. Je to firma T. A. Baťa. Koncentrace její výroby ve Zlíně nemůže se trvale stupňovati. Firma nyní staví železniční trať, reguluje řeku Moravu a připravuje další koncentraci výroby. Důsledky pro ostatní oblasti průmyslu koželužského a obuvnického jsou značné. Unie kožedělníků konstatuje, že bylo v letech 1922 až 1934 zastaveno 157 koželužských podniků, které zaměstnávaly okrouhle 6200 dělníků. Nezaměstnaných koželuhů podle úřední statistiky je přes 8000. Z původních 242 obuvnických továren r. 1922, pracovalo r. 1934 ještě 37, ovšem že se značně menším počtem dělníků. Podle statistiky ministerstva soc. péče je nezaměstnáno přes 18.000 dělníků obuvnických. Některá místa jsou postižena velmi krutě. Je tu ovšem vinen velmi značně také pokles vývozu obuvi do ciziny. Katastrofální ztráty na mzdách několika postižených měst ilustrují tyto číslice: V Holicích vyplaceno bylo r. 1929 na mzdách 15,789.231 Kč a r. 1933 2,651.341 Kč, v Kostelci n. O. vyplaceno r. 1929 9,797.870 Kč, r. 1933 2,194.025 Kč, v Litomyšli r. 1929 3,658.000 Kč, r. 1933 769.700 Kč, v Sezemicích r. 1929 4,438.713 Kč, r. 1933 644.260 Kč, ve Skutči r. 1929 11,750.000 Kč, r. 1933 1,190.000 Kč. V těchto 5 městech bylo tudíž r. 1919 celkem vyplaceno na mzdách u průmyslu obuvnického 45,433.000 Kč a r. 1933 pouze 7,449.000 Kč.

Stejně postiženy jsou: Heřmanův Městec, Týniště n. O., Borohrádek, Horní Jelení atd. Životní úroveň v těchto městech je neudržitelná. Bída dělnictva obuvnického a kožařského je přímo strašná. Sem ať tedy Baťa obrátí svou pozornost, ať v tato místa vrhne svou výrobu, nalezne zde dostatek velkých budov a kvalifikovaných dělníků.

Zabýval jsem se těmito věcmi jako starosta v Pardubicích. Tehdy nás navštívil nyní již zemřelý Baťa a jednal s obcí, chtěje zaříditi svůj pobočný závod také ve východních Čechách. Obec sama byla tehdy ochotna vyjíti mu vstříc a také bylo usneseno 14. srpna 1918 prodati firmě T. A. Baťa budovy mlýna "Valchy" za 40.000 Kč a pozemky za 22.000 Kč, tedy zřejmě pod cenou, poněvadž se očekávalo, že firma Baťa průmyslový podnik zřídí. Bylo tenkráte řečeno, že obec shledává v tom značný pokrok pro město, když by fa Baťa založila a provozovala v městě pobočný závod značných rozměrů. Technický správce fy T. A. Baťa v Pardubicích učinil pak r. 1921 toto podání obci pardubické (čte): "Letošního roku má naše firma v úmyslu započíti se stavbou dvoupatrové budovy 80 m dl. a 20 m široké a tuto umístiti tak, aby mezi projektovanou stavbou a starou tovární budovou byl vjezd, aby mohla navrženou stavbu podle přiloženého nástinu umístiti a zvětšiti závod zakoupením sousedních pozemků do takové míry, aby získala dostatečné prostranství pro umístění projektovaných zde staveb a vlečky dráhy." Od té doby se firma odmlčela, nezřizovala nic, laciné pozemky zůstaly v jejím vlastnictví a město, které by jich mohlo užíti pro jiné účely, nemůže je dostati zpět. Nyní je nápadné, že časopis "Národ" ze 24. listopadu t. r. přinesl toto sdělení (čte): "Baťa vytvoří kopii Zlína v Indii. Nyní staví Baťa komplex továrních budov v Indii, 14 km od Kalkaty. Komplex bude rozsáhlý, že bude kopií Zlína na indické půdě. Vyroste tam město, jemuž dán i oficielně název Batanyar - město Baťovo." To je asi odpověď, že se Baťa dříve obíral úmyslem rozprostříti svou výrobu do více míst. Potom od toho upustil a přenesl svůj závod výhradně do Zlína a nyní buduje svůj podnik v Indii. Východočeská města by byla s povděkem kvitovala, kdyby Baťa vytvořil kopii Zlína ne v Indii, nýbrž v Holicích, Sezemicích, Skutči a Litomyšli, v Kostelci n. O., Heřmanově Městci, Borohrádku atd. Tato firma odkrvila města, kde ještě před několika lety kvetl průmysl obuvnický a koželužský, který živil desetitisíce dělníků, a nezdravě zkoncentrovala svou výrobu do jediného Zlína. Ze dvou tisíc míst odčerpává prodejem obuvi a ostatních výrobků miliardy, ale nevrací těmto krajům nic. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Baťa nedovedl podchytiti psychologii obyvatelstva. Kdyby to byl dovedl, byl by jako jiné firmy, na př. jako firma Jindřicha Francka synové, továrna na kávové náhražky, šel do určitých krajů. Tato továrna má pro české území továrnu v Pardubicích, pro německé v Chomutově, pro slovenské v Košicích, pro Rakousko v Linci, pro Jugoslávii v Záhřebě atd., odčerpává tedy konsumem, ale zase vrací určitý peníz do těch krajů ve formě mezd a nákupu surovin. To firma Baťa nedělá. Táži se, je-li firma Baťa ochotna provésti decentralisaci podniku? Tázal jsem se generálního ředitele Vavrečky, který mně odpověděl, že určité výrobky, které sami nemohou vyráběti, totiž takové, které není možno vyráběti na pásu, na př. papuče a americké pletené střevíce, by byla firma ochotna převésti, kdyby se našli zájemci.

Zřízením správkáren obuvi při prodejnách odňata byla možnost skrovného výdělku malému živnostnictvu. I zde musí dojíti k nápravě pro záchranu malého živnostnictva. Řízení je v proudu a proto nebudu dnes dalšímu jednání předbíhati. Nedávno jsem byl na veřejné schůzi v Borohrádku, kde obuvníci již ani neživoří, nýbrž přímo odumírají. Potřebuje-li obec 800 stravovacích lístků, dostane jich 350. Jednou bylo deputaci obuvníků v ministerstvu obchodu řečeno, že nelze tento stav zachrániti před smrtí, ale že jim umírání bude ulehčeno. Oni ovšem umírají v nouzi bez narkosy, a takových Borohrádků je spousta.

V posledních dnech jsem četl v našich listech, že v Rakousku vyzvala tamní vláda družstva, střední a malé podniky obuvnické, k převzetí části vypsaných 80.000 párů vojenské obuvi. Jde už o druhou dodávku obuvi za posledních 8 měsíců. Táži se, jak je u nás postaráno o vojenskou obuv. Pokud vím, zadalo se letos pouze 46.800 párů vojenské obuvi, ačkoli Rakousko nemá ani polovinu obyvatelstva našeho státu. Vypsáním mimořádných vojenských dodávek by se pomohlo chudým obuvníkům v horských místech. Také koželuzi by se podíleli na odbytu koží. Bude dobře, budou-li se revidovati sklady vojenské obuvi, oděvu a prádla, a budou-li se zavčas doplňovati reservy, nechceme-li se dočkati, aby se na rychlo vypisovaly dodávky, které pak pro nebezpečí z prodlení zadávány jsou jen některé továrně, třeba Baťově.

Chci se zde zmíniti také o kraji, jemuž by se mělo a mohlo pomoci, poněvadž je to v našich rukou, v rukou státu, země, okresu a obce, totiž o kraji okolo Skutče na Českomoravské vysočině. Tamější lid sám našel pro tento kraj název: Kraj, kde končí chleba a začíná kámen. Neroste tam pšenice, řepa, nejvýše snad oves a brambory, ale za to příroda obdařila tento kraj velikým množstvím nejlepší a nejtvrdší žuly, kterou jsou dlážděna velká cizozemska města v Evropě. Tento kraj teď ovšem živoří, poněvadž jeho obyvatelstvo nemá práci, i když přešlo od výroby obuvnické, síťkařské, vlásenkářské a textilní k výrobě kamenných dlažebních kostek. Bude-li vláda podle prohlášení p. předsedy vlády hledati cesty k odstranění krise, odkazuji na pomoc tomuto kraji. Stačí dlážditi naše silnice žulovou dlažbou a dáme práci tisícům dělníků tohoto kraje. Ze státního rozpočtu je však patrno, že příděl silničního fondu byl značně snížen, a proto nebude nových silničních dlažeb. Upozorňuji na tuto okolnost a prosím o nápravu. Snad se dá z akce ministerstva soc. péče nějakým způsobem přispěti. Varuji však před snižováním mezd kameníků. Veřejné zadávky dostane vždy nejlacinější oferent. Za několik roků klesla cena dlažby na vagonu z 2300 Kč na 1100 Kč, na 1000 Kč i níže. Na to doplácí dělník, jemuž byla snížena mzda z 22 hal. na 10 hal. za jednu kostku. Těžce pracující dělník si vydělá od 10 do 20 Kč denně. Úředně se tu protežuje fušerství na úkor solidní práce. Půjde-li to takhle dále, dočkáme se v kamenickém průmyslu zavedení roboty. V úterý dne 27. listopadu zakročoval v Prosetíně sekretář kamenodělníků, aby zabránil zavedení takového otroctví. Jedna firma ohlásila nejen další snížení kusové mzdy z 10 na 5 hal. za kostku - původně bylo 20 hal. za kostku - a zároveň požadovala, aby dělník pracoval 1 den v týdnu zdarma, aby mohl pracovati dalších 5 dní v akordu. Ostatní firmy prohlásily, že budou následovati, dá-li si to dělnictvo líbiti. Není-liž to náběh k zavedení roboty v průmyslu, když v zemědělství jsme se jí již dávno zbavili?

Sanace samosprávných financí vklíní statisíce nezaměstnaných do pracovního poměru. Znovu poukazuji, že města, budou-li sanovány jejich finance, nesnesou dosavadní stav nově zastavených ulic v době poválečné. Počnou dlážditi ulice, chodníky a prostranství. Tisíce kameníků zaměstnaných výrobou dlažebních kostek nalezne zaměstnání. Přecpané školní budovy a třídy naleznou odlehčení stavbou nových školních budov. Sta obcí potřebuje zřízení vodovodů, neboť obyvatelstvo jejich jest ohroženo tyfovou epidemií. Rozšiřování kanalisační sítě uvázlo v době katastrofy obecních financí.

Také je potřebí nových nemocnic a to v městech, které mají dostatečné reservy, aby mohly nemocnice stavěti. Je to Ústí n. Orl., které má fond, do kterého přispěli továrníci, jednotlivci, i dělníci vybírali po 5 až 10 Kč. Toto město má na stavbu veřejné nemocnice sebrány přes 3 mil. Kč. Přípravně investice provedeny, aniž se mohou využíti. Nejbližší veřejná nemocnice pro toto město je až v Pardubicích nebo ve Svitavě na Moravě. Ovšem zákonem z r. 1927, který omezil finance obcí, není vůbec dopřáno, aby mohly obce nemocnice stavěti. Také krajské město Chrudim potřebuje nutně novou budovu pro svoji veřejnou nemocnici, která je dosud bídně umístěna. Brzdí se této obci vybudování i nemocnice menších rozměrů. Má rovněž reservy na tuto stavbu, ale marně se u úřadů dovolává povolení ke stavbě nemocnice.

Kol. Chloupek v rozpočtovém výboru prohlásil, že 300.000 dělníků průmyslových musí se vrátiti do zemědělství, aby se uživili. Myslím, že sám není přesvědčen o možnosti tohoto tvrzení. Zemědělství nemá nouzi o dělnictvo. I v zemědělství je dnes racionalisace. I když nastane revise pozemkové reformy, po níž se dnes volá, nepomůžeme úplně. Drobní zemědělci, domkáři nebudou soběstační a hledají vždy aspoň poloviční zaměstnání v průmyslu. Mám obavu, abychom neklesli na úroveň balkánského zemědělského státu se všemi příznaky hospodářské a kulturní bídy.

Naše Československá republika neobejde se bez exportu průmyslových výrobků. Zemědělská výroba je usměrněna, ceny obilí jsou zaručeny monopolem. Konsumentům dělnickým je nutno zabezpečiti práci a hlavně slušné mzdy. Smlouvy dělnické kolektivně uzavřené musí býti chráněny zákonem. Chrání-li vládní nařízení monopolem ceny zemědělce, pak nesmí býti vydána mzda dělníků hrabivosti podnikatelů.

Končím slovy s prohlášením předsedy vlády: "Pouhá kritika a tvrzení, že to neb ono je špatné, je nadmíru snadná, nemusí-li se říci, jak by to mohlo býti lepší. Je právem a povinností všech lidí dobré vůle, aby na podrobnostech toho všeho radou a skutkem spolupracovali."

My se hlásíme k tomuto spolupracovnictví. Slova p. předsedy vlády Malypetra zavazují. Uvidíme, pokud budou tato slova také ve skutek uváděna. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále má slovo pan posl. Pelíšek.

Posl. Pelíšek: Slavná sněmovno! Není jistě pochyby, že projednání státního rozpočtu je důležitým úkolem naší státní i hospodářské politiky. Povinností parlamentu je dáti státu k disposici potřebné finanční prostředky a zdroje k udržení jeho hospodářství a k dalšímu jeho rozvoji. Tato povinnost, slavná sněmovno, je sice samozřejmá, ale její význam a důležitost vyniká právě v dnešní době, která je hospodářsky velmi těžká a politicky neklidná. Za těchto okolností jistě každý občan, který je věrný svému státu, občan, který je oddaný státní myšlence československé, má silný zájem o to, jak se staví vláda a parlament k nepříznivým zjevům dneška a jaké cesty budou nastoupeny v hospodářské politice aby se především celý hospodářský život dostal do náležité rovnováhy, která jediné nám může zajistit zdravý pokrok hospodářský, sociální a kulturní, odpovídající potřebám pracujících vrstev tohoto státu.

Slavná sněmovno! Chceme-li tedy pracovati proti krisi hospodářské, musíme se především snažiti o obnovu hospodářské rovnováhy, o rovnováhu hospodářských zájmů vůbec. Splnění a provedení tohoto programu znamená především silné zemědělství, živnosti, průmysl, tyto hlavní pilíře hospodářského života. S tím ovšem úzce souvisí problém zajištění a zhodnocení práce, které odpovídá požadavkům člověka dnešní doby. Práce o vytvoření hospodářské rovnováhy, která byla světovou válkou tak těžce porušena - a vyplývá to úplně logicky - působí na potírání nezaměstnanosti v zájmu stability našeho státního i národního hospodářství. A když mluvíme o těchto věcech, slavná sněmovno, je úplně jasno, že státní rozpočet je vlastně součástí tohoto programu.

Kromě poslání hospodářského, je státní rozpočet také výrazem současných poměrů sociálních a finančních, a je nám úplně jasno, že čím tyto poměry budou příznivější, tím může být státní rozpočet vyrovnanější a tím také bude dána záruka, že tento státní rozpočet bude ve skutečnosti dodržen. Slavná sněmovno, na splnění tohoto požadavku my všichni musíme klásti veliký důraz, neboť projednávání státního rozpočtu není pro nás parlamentní formalitou, ve státním rozpočtu vidíme základ hospodářské stavby našeho státu.

My jsme zde v parlamentě přijali mnohé a důležité zákony, kterými je chráněna naše demokracie - jsou to zákony charakteru politického. Tyto zákony politické ve spojení se státním rozpočtem jsou výrazem silného státního vědomí a já tvrdím, že naše občanstvo má velký zájem, aby vláda i parlament na této cestě, na cestě hospodářského i politického zajištění republiky, usilovně dále pokračovaly.

Slavná sněmovno! Rozpočet státní na r. 1935 sleduje správnou vývojovou tendenci. Jistě přihlíží k poměrům, jaké ve skutečnosti jsou, poněvadž nějaký přílišný optimismus nebyl by rozhodně odůvodněný. Ale musíme přiznati, že skutečně v hospodářském životě se objevují dnes určité příznivé momenty, k nimž rozpočet státní přihlíží. Ovšem nemyslím proto, aby byly zaváděny nové daně nebo aby byl utužován berní šroub. Mým názorem a přesvědčením je, aby této doby určité rekonvalescence hospodářské bylo použito, aby byla daňová soustava a finanční systém přizpůsoben skutečným potřebám hospodářského života a aby zvláště náš daňový systém odpovídal do budoucnosti této změněné hospodářské úrovni a schopnosti poplatnictva.

A jestliže v rozpočtu se objevují některé zvýšené položky daní, jako na př. daně důchodové a výdělkové, tedy my, zástupcové malých a středních vrstev, musíme míti veliký zájem, aby byly daně předpisovány objektivně a spravedlivě, s náležitým zřením k těžké situaci těchto poplatných vrstev, které právě hospodářskou krisí utrpěly nejvíce. Tyto vrstvy malých a středních poplatníků jsou hospodářsky velmi oslabeny, jsou velmi dluhově zatíženy, a je jistě povinností berní správy, aby nemyslila jen státnicky, nýbrž také sociálně, aby k těmto jistě oprávněným nárokům a nepříznivému postavení těchto drobných a středních vrstev poplatnických bylo náležitě přihlíženo.

A tu musím s tohoto místa, slavná sněmovno, prohlásiti, že praxe při ukládání, předpisování a vybírání daní byla někdy, a stává se to dosti často ještě dnes, k těmto slabým vrstvám poplatnictva tvrdá a bezohledná. Jsou vám jistě známy případy, a mám za to, že to bylo všeobecné, že berní správy dostaly rozkaz, kolik daní mají předepsat, a berní úřady musily tyto daně vybrat. A tu je pochopitelno, že snížením příjmů těchto vrstev se hromadily stížnosti a rekursy, které se po léta nevyřizovaly, a tu vznikla situace, která jistě velmi málo přispěla k upevnění, nebo řekněme lépe k vytvoření daňové berní morálky.

Tento problém a pokračující krise hospodářská měly v zápětí úžasný, miliardový vzrůst nedoplatků státních daní a autonomních přirážek. Velmi dobře se pamatuji, že před lety při rozpočtové debatě s tohoto místa bylo tvrzeno, že nedoplatky státních daní jsou vlastně jakousi reservou státních financí. Dnes vidíme, že to byl omyl, poněvadž se hospodářské poměry velmi změnily. U mnohých poplatníků, za kterými byly veliké položky daňových nedoplatků, a to jsou ti velcí a největší poplatníci, dopadlo to konečně tak, že tyto pohledávky daňové staly se nedobytnými. A tak nejenom stát, nýbrž i autonomní svazky, obce a okresy, jak to znám z vlastního názoru, byly přivedeny do situace velmi nepříznivé. Přejeme si jistě všichni, vážené dámy a pánové, aby ministerstvo financí našlo rozumné východisko z této situace, tak aby kapitola daňových nedoplatků byla pokud možno brzy zlikvidována.

Slavná sněmovno, když mluvím o daních, tedy docela otevřeně poukazuji, že máme některé daně spotřební příliš vysoké. Chci upozorniti, že na př. daň lihová činí 75% ceny výrobku, daň z cukru znamená 30% a daň z masa více než 20% ceny. Tu se přímo vnucuje myšlenka, máme-li vytvořiti rovnováhu, že tu musí státní správa jistě vycházeti příkladem a tyto spotřební daně upraviti tak, aby vyhovovaly změněné situaci hospodářské. Mám za to, že by ani státní finance neutrpěly nějakou újmu z toho důvodu, že následkem snížení spotřebních daní, o nichž jsem mluvil, by se zvýšil konsum. Upozorňuji na to i se stanoviska našeho zemědělství, poněvadž i my cítíme velmi dobře, že nepřiměřená výše spotřebních daní má velmi nepříznivý vliv na celou zemědělskou produkci, hlavně na bramborářství, řepařství a na produkci živočišnou.

Slavná sněmovno, pan ministr financí ve svém exposé řekl, že pro hospodaření státu musí býti v příštím roce vůdčí zásadou myšlenka největší úspornosti. To je jistě správné a souhlasíme s tím. Znamená to, že se dnes po letech optimismu dostáváme do říše tvrdé skutečnosti. Nebylo to ani jinak možné. Dnes vidíme pravý stav věcí v politice domácí, vidíme tvrdou skutečnost i v politice zahraniční, vidíme celou tíhu hospodářského života a tu nám musí býti jasné, že musíme jíti cestou, po které bychom došli k zajištění své hospodářské i politické samostatnosti a neodvislosti. Pro státní správu to znamená veliký závazek, aby byly skutečně v budoucnosti předkládány rozpočty, které by nijak nebyly zatíženy stamilionovými schodky, které se potom musí vyrovnávati krátkodobými nebo dlouhodobými půjčkami, ovšem ke škodě soukromého podnikání a k dalšímu zatížení soukromého úvěru.

Úspornost je jistě nejsprávnější zásada, která musí býti spojena s náležitou hospodárností. Klademe veliký důraz na provádění této zásady z toho důvodu, že se ve veřejném životě uplatnil názor, že schodkové hospodářství není nic neobvyklého, neobyčejného, že to je hospodářství úplně moderní, které odpovídá hospodářskému rozmachu světa, a podle toho se také zařídila iniciativa našich veřejných institucí. Za tohoto hospodářského optimismu klesal pomalu poplatník, jsa stále víc a více vyčerpáván veřejnými břemeny, na jichž úhradu nemohly stačiti výsledky jeho hospodářství. Tvrdím, slavná sněmovno, že právě toto neúměrné zatížení zvláště našeho zemědělství a živností vysokými daňovými břemeny, různými dávkami - takové dávky převodní, taková daň dědická je ohromným zatížením - je jednou z důležitých příčin hospodářské krise, která tak těžce zatěžuje celé naše národní hospodářství.

Slavná sněmovno, při jednání o státním rozpočtu jsme uvítali se zájmem prohlášení vlády o provádění investic, o investičním programu na r. 1935. Mám na mysli především stavby silnic a veliké silniční úpravy. Třebaže máme státní silniční fond, není tím ještě řečeno, že by silniční hospodářství u nás bylo v pořádku, ba víme ze zkušenosti, že právě silniční hospodářství v republice má velmi mnohé nedostatky zvláště v horských oblastech, kde to přímo křičí. Bylo konstatováno u příležitosti manévrů na Českomoravské vysočině, jaké jsou tam veliké nedostatky. Je to, slavná sněmovno, přímo neuvěřitelné, že v době velikého rozmachu technického, v době zdokonalení dopravy, zvláště automobilové, celá Českomoravská vysočina na straně moravské - a mám za to, že ani na české straně to jinak nevypadá - nemá ani jednoho km státních silnic. Okres. silniční síť v těchto chudých krajích je neúplná; čtvrtina obcí nemá silničního spojení. Staré silnice nevyhovují a vyžadují velikých rekonstrukcí a proto, maje dnes tu příležitost, dožaduji se, aby veřejní činitelé, zvláště ministerstvo financí, věnovali více pozornosti a pochopení právě těmto nedostatkům komunikačním na Českomoravské vysočině.

Dámy a pánové, dovoluji si upozorniti na důležitý úsek dálkové silnice Boskovice, Kunštát, Bystřice, Nové Město, Žďár. Tento úsek je součástí moravské transversálky od Přerova přes Olomouc, Prostějov k Něm. Brodu. Tato silnice nemá význam lokální, nýbrž je to silnice, která má velikou důležitost nejen po stránce hospodářské, nýbrž, což zdůrazňuji, také po stránce vojenské, poněvadž jistě někdy budeme tuto silnici velmi nutně potřebovat. Upozorňuji, máme-li centrální muniční závod v Poličce, že musíme se také velmi interesovati, jak vypadají komunikace kolem tohoto vojenského závodu. Tu bych se velmi přimlouval - a také jsem to řekl panu ministru nár. obrany - že je bezpodmínečně nutno, aby se vybudovala přes Poličku a přes Olešnici silnice na státní silnici k Brnu nebo k Nedvědicům. Kdo zná poměry, ví že tam máme velmi dobrou továrnu, která by nám dobře vyhovovala v případě válečného konfliktu, ale potřebujeme tam míti dobré komunikace, abychom to, co se tam vyrobí, mohli odtamtud dostati do světa.

Jenom docela stručně, slavná sněmovno, poněvadž je nám čas odměřen a řečnická lhůta je stále kratší, chci upozorniti několika slovy, že kromě rovnováhy ve státním rozpočtu máme před sebou i rozpočty jiných našich autonomních svazků. Ty jsou všude pasivní, tam je to pravidlem, tam se to již vžilo. Neznám jediný okres a obce, kde by rozpočet nebyl pasivní. Je proto úplně správná snaha pana ministra vnitra a celé vlády, jestliže tato situace, která je neudržitelná do budoucnosti, má býti vyřešena sanací autonomních financí a náležitou úpravou tohoto autonomního hospodářství, aby tam, kde to není ve vlastních silách možno, pomocí státu byla vytvořena finanční rovnováha.

My zemědělci máme zájem také, aby bylo přikročeno k úpravě dluhů zemědělských. To není jenom požadavek nás zemědělců, poněvadž chceme-li míti silné národní hospodářství, musí jeho základem býti silně zemědělství. Ohromné zatížení dluhové, které je statisticky prokázáno, leží jako veliký balvan v cestě vývoji, takže je v zájmu celku, aby tato ožehavá kapitola hospodářská byla pokud možná brzy vyřešena. To ovšem předpokládá, že musí býti vytvořena určitá rentabilita zemědělské výroby. Na této cestě byl učiněn první krok obilním monopolem. Tento monopol se vžívá, má plnou důvěru zemědělství a my zemědělci jsme přesvědčeni, že nebýti monopolu i letos by spekulace využitkovala této situace a že bychom zase byli kořistí jako každý jiný rok a že by právě od nás ta spekulace si svůj díl vzala, který jí bez práce ve všech minulých letech náležel. Musíme dojíti k úpravě cen ve výrobě živočišné, podobně jako u obilního monopolu. Vrstvy konsumentské se nemusí proto rozčilovati, jestliže my zemědělci chceme, aby zde byly ceny, které odpovídají výrobním nákladům. Mám za to, slavná sněmovno, že dnes nemá smyslu, aby dělali konsumenti politiku protizemědělskou a zemědělci politiku protikonsumentskou, nýbrž v zájmu sociálním, v zájmu soužití všech výrobních složek je nutno, abychom poměry vyrovnali tak, aby existence jak zemědělců, tak dělníků i živnostníků v rámci naší republiky byla možná.