Táži se, kdo a proč vydal rozkaz k brachiálnímu zákroku proti českým studentům? Proč musila policie české studenty zatýkat, zatím co německé studenty vyvedla tajně z Karolina, brala do ochrany německé studenty, kteří lili na české studenty horkou vodu, kteří se vzepřeli proti zákonu a kteří násilím zakročovali proti českým studentům?

Policie, mužstvo za Rakouska bylo nacionální, třebaže úředníci byli Rakušáci. Jaký jest dnes duch mezi úředníky pražské policie a jaký je duch mezi mužstvem? Kdo nese odpovědnost za to, že tato policie byla hnána proti českým studentům, kteří pouze manifestovali za českou národní věc, za plnění zákona? Proč nebylo zavedeno trestní řízení s těmi německými studenty, kteří se dopustili trestního skutku? Na české studenty plivali, házeli předměty, lili vařící vodu. Ničili majetek státu v Karolinu. Jak jsem řekl, za tyto protizákonné činy byli ještě bráni v ochranu z vyššího rozkazu naší policie.

Dovedu se vžíti do těžkého úkolu obránců pořádku, jaký má pražská policie, je to jistě těžký úkol, ale nedovedu pochopiti, když národní čeští studenti s vlajkou v čele manifestují, že jsou za to napadáni policií, vlajka je jim stržena snad z obavy, aby nebyla zneuctěna; je zajímavé, že tyto obavy nemá státní moc zejména v zněmčeném území, kde skutečně v nesčetných případech státní vlajka, autorita, státní znak byl popliván, zničen, tam nikde státní autorita nestála na svém místě. Já zde vyzvedám hrdinnost českých studentů, která je příslovečná, v těch těžkých chvílích, kdy stáli po boku jak svého prorektora dr Domina, tak rektora dr Drachovského a tak také tvůrce zákona dr Mareše. To jsou naši čeští lidé a jistě povoláni, aby českou mládež vychovávali k tomu velikému úkolu, který jest jim určen.

Německou mládež vychovávají cizáci a to je další smutná kapitola správců tohoto státu. Je přímo nepoměr, když 9 ze 14 profesorů jsou cizáci, Němci z říše, živel prodchnutý duchem Adolfa Hitlera. A tito profesoři mají vychovávat českou mládež? Položte si otázku, kam s tou výchovou spějí němečtí spoluobčané v Československé republice, jakou máte záruku, že mládež vychovávaná těmito hakenkrajclerskými profesory bude jednou bojovat za československé území, za republiku Československou? To jsou ty největší chyby, jichž se česko-německá vláda dopouští a které přivodila.

Těžce neseme spoluúčast Němců na správě státní. Kolikrát se již u nás vymstila a stále na ni doplácíme. Proto my stoupenci národního hnutí voláme soustavně a neustaneme volati, aby Němci šli z vlády a Slováci do vlády, a proto také bojujeme za národní stát československý. Česko-německá vláda jest proti nám, nacionalistům, na komunisty si pánové netroufají, na komunisty, jichž předáci nesčíslněkráte dopustili se protizákonných činů, směřujících přímo na kořeny republiky, na komunisty, jichž poslancům byla prokázána protistátní činnost, ano i úklady proti Československé republice. Řada velezrádných procesů usvědčuje nejen vedení komunistické strany, nýbrž přímo jejich poslance. Lze říci, že poslanci komunistické strany byli ve službách cizího státu, ale to nijak nevadí. Snad nechce viděti českoněmecká vláda špionáž komunistických poslanců, komunistických předáků, tajemníků a redaktorů? Česko-německá vláda k těmto zjevům je slepá, a to je další její smutná kapitola. Úřady naší česko-německé vlády shovívavým způsobem se dívají na činnost komunistů a zdá se podle některých zjevů, že policie dokonce klidně přihlíží, aby komunisté a zejména jejich poštvané členstvo rozbíjelo schůze národní oposice, ohrožovalo klid a vyvolávalo nepokoje. Varujeme před těmito zjevy, na žádný způsob nebudeme trpěti, aby kterýkoliv náš veřejný projev, kterýkoliv náš počin, jenž směřuje k blahu státu, jeho obyvatelstva, byl komunisty rušen.

Řekl jsem, že komunisté ohrožují klid v republice nejen rozbíjením schůzí, nýbrž celou svou podvratnou činností, a to všechno jsou podmínky pro rozpuštění komunistické strany jako strany protistátní. Ptáme se, kde jest poslání zákona o rozpouštění politických stran, kde zůstala vláda, že po této stránce nekonala svoji povinnost? Adresuji tento dotaz i návrh na adresu pana ministra vnitra dr Černého a vládu: Konejte, pane ministře, svoji povinnost a předložte vládě Československé republiky návrh na rozpuštění komunistické strany.

Hnutí Národní ligy zná své povinnosti. Jako její poslanec nemohu ovšem hlasovati pro rozpočet tak, jak je předložen. Chápeme povinnosti vůči státu, zejména pro branné předlohy, pro rozpočet nár. obrany, ale spatřujeme v hlasování pro rozpočet též projev důvěry vládě česko-německé, o jejíž povalení všemi prostředky usilujeme a budeme usilovat. Vytkli jsme si za cíl tři velké úkoly: budovat tento stát jako stát národní, v tomto státě uskutečnit skutečnou demokracii a opatřit lidu práci, zabezpečit jeho existenci. Do boje za uskutečnění těchto hesel s projevem zásady "Nic než národ" vede nás upřímná práce a nic než práce.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest p. posl. Török. (Hlasy: Není přítomen!)

Pan posl. Török není přítomen, ztrácí slovo.

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest p. posl. Bródy. (Hlasy: Není přítomen!)

Pan posl. Bródy není přítomen, ztrácí slovo.

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest p. posl. Vančo.

Posl. Vančo: Slávna snemovňa! Keď pri jednaní o štátnom rozpočte na budúci rok nechávame každodenné starosti stranou a dvíhame svoje myšlienky k hospodárstvu štátnemu, tu musíme s radosťou uznať nesporný pokrok na všetkých poliach nášho hospodárskeho a politického života. Priznajme si úprimne, že začíname sa už vzájomne poznávať, náš hlavný cieľ stáva sa jednotnejší a usmernenejší: Štát a sloboda nadovšetko. V duchu týchto zásad jednáme, ale preto vieme sa i v ťažkej dobe, aká panuje v celom svete, bez unáhlenia dohodnúť, a to len preto, že sme zostali verní demokracii a jej zásadám.

V duchu týchto zásad vládne u nás temer od posledných poslaneckých volieb dnešná koalícia, ktorá nad svoje záujmy, nad záujmy tried častokráť a takmer, poviem, celkom kladie záujmy štátu a celku. Tejto koalícii podarilo sa priviesť štátne hospodárstvo vo smere finančnom do istej úrovne. Doviedla presvedčiť občianstvo nášho štátu, že na strane vlády, na strane parlamentných činiteľov je dosť dobrej vôle pomáhať a pomôcť tým, ktorí pomoci nútne potrebujú. Nech si povie kto čo chce.

Pred chvíľou tu hovoril pán kol. Chmelík a povedal, že naša devalvácia nedosiahla cieľa, pre ktorý bola určená. Neni to tak docela to, prečo bola prijatá. Nestal sa síce zázrak, ako mnohí od nej očakávali, ale dala možnosť výpočtu pre súťaživosť v zahraničí. Náš obilný monopol zachránil roľníka-obilnára, stojaceho temer už nad priepasťou, a to je tiež veľká zásluha dnešnej našej koalície. Ale to ešte nie je dosť, je treba ísť ešte ďalej a zachrániť tých, ktorí boli takmer na dne biedy. To sú zadlžení a chovatelia dobytka.

Otázkou zadlženosti radi či neradi musíme sa raz zapodievať, lebo je to zásadná požiadavka toho najmenšieho ľudu, ktorý do dlžoby prišiel nie svojou vlastnou vinou, aspoň z 90%. Štát a štátni činitelia majú povinnosť, aby chránili tých, ktorí upadli do biedy nie svojou vlastnou vinou. Je treba vziať tam, kde je nadbytok, a dať tomu, kto by skutočne ináč žiť nemohol. Je treba chrániť život chudobného, aby mohol tiež žiť životom človeka dôstojným.

Aký život panuje u nás? Náš roľník v hornatých oblastiach nášho štátu nežije, ale živorí. Rád by som tam zaviedol nejedného meštiaka, ale nielen meštiaka, aj tých, ktorí majú aspoň tú výhodu, že pracujú na lepších poliach než náš ubohý človek. Od rána do večera lopotí, a čo z toho má? Má dosť čerstvého vzduchu, čerstvú vodu, ale roztrhanú chalupku, budovy na spadnutie. Nič iného nemá. O koľko lepšie je na tom delník! Bože chráň, aby som závidel. Nezávidím mu, veď celý jeho život naplnený je hukotom strojov a zápachom v továrni alebo v závode, ale preca sú tu pre neho sociálne zákony. Má stanovenú 8 hodinovú pracovnú dobu, má platenú dovolenú, pre prípad nemoci má ochranu a - hlavná vec - má určenú mzdu. Vie, keď začne prácu, zač bude pracovať, ale roľník? Podívaj te sa dnes na neho! Chová a ošetruje svoj dobytok, než ho privede na trh, možná lepšie než seba a vlastné deti, a keď tam prijde, nikto sa ho ani neopýta, načo prišiel. Na doklad, že je tomu skutočne tak, uvediem príklad: Na trh do Lipian prišiel roľník Peter Židovský z Jastreba predávať ceckové prasiatka. Poneváč ich sám predať nemohol, poprosil obchodníka ošípaným, aby mu ich predal, a ten skutočne začal ich predávať licitačne. "Párka prasiat, 14 kg, po 40 Kč! Kto dá viac? Nikto? Teda po 30 Kč. Kto dá viac? Nikto? Tak koľko dáte za ne?" "20 Kč", ozval sa jeden prítomný a skutočne tie dve sedmikilové prasiatka, teda spolu 14 kg, boly predané za 20 Kč, tedy 1 kus po 10 Kč. Peter Židovský krmil, ošetroval prasnicu 4 mesiace, prasnicu a prasiatka za 1 1/2 mesiaca, a za to dostal 80 Kč, z ktorých je treba ešte odpočítať 20 Kč prípustného. Či je to život? Je to nejaká odplata? Ani almužna to nie je. A takto žije náš roľník na našom vonkove.

A čo naša štátna správa? Snaží sa, aby medzi ten náš ľud prišiel nejaký groš? Nerobí to, aspoň ja musím povedať, že to nerobí. Podívajme sa do starých predválečných rozpočtov. Vidíme tam, že na pr. taká Thonetova továrňa v Komarníku, okres Stropkov, dostávala subvenciu asi 200.000. Prečo? Snáď pre modré oči pána Thoneta? Nie, ale preto, aby zamestnávala tamojšich roľníkov. A robí to naša správa? Nerobí. Právě naopak. Naša finančná správa ešte tým podnikom, ktoré by mohly pomôcť našemu sedliakovi z jeho biedy, keď nemôže uživiť svoju rodinu na tých malých hospodárstvach, prácu znemožňuje. Čo sa stalo v Kružlovskej Huti, okres Bardejov, je takmer hriech volajúci do neba. Bola tam zastavená sklárňa asi pre 70.000 Kč daňový nedoplatok. Finančné úrady znemožnily sklárni v Mar. Huti ďalšiu prácu. Že vyplatil štát do dneška už 150.000 Kč nezamestnaným, že bol celý kraj ochudzený takmer o 1 1/2 mil. Kč, že sám štát prišiel o príjem z nájomného 8.000 Kč a že štátne lesy a statky nemohly predať svoje drevo, ako ho predávala továrňa - a predala ho asi za 180.000 Kč - to našim pánom vo finančnej správe do rozumu neide. Oni chcú peniaze vybrať od malých, ale nechcú im dať možnosť ich zarobiť. Jestli chceme takto pomáhať nášmu ľudu, to je veľmi zlé.

Včera tuná hovoril pán inž. Nečas a riekol, že našej hornej oblasti slovenskej treba pomôcť vo smere dreva, aby tí sedliaci, ktorí majú početné rodiny a majú dve až tri katastrálne jutrá pôdy a nemôžu tú četnú rodinu vychovať, mohli si vedľa svojho vlastného hospodárstva niečo zarobiť. My máme dnes v býv. šarišskej župe, ktorá pozostáva z 5 okresov, na pr. túto štatistiku: R. 1927 vyplatilo sa povozníctvu a robotníctvu 13,755.000 Kč, r. 1928 17,600.000 Kč, r. 1929 18,300.000 Kč, r. 1930 15 milionov Kč, r. 1931 už len 2,250.000 Kč, r. 1932 470.000 Kč a r. 1933 460.000 Kč. To znamená ochudzenie tohoto kraja takmer o 18 mil. Kč. To vie pochopiť i ten, kto v tom kraji nežije a tú biedu nevidel. Preto je treba, aby v tomto smere prišla náprava tiež tým, aby ceny živočišnej produkcie boly zvýšené, aby sedliak týchto horných krajov, ktorý nemá iného príjmu, mohol si nej aký groš zarobiť.

Vy poviete: Veď máme živočišný syndikát! Áno, máme ho, ale jeho jestvovanie na našich trhoch vôbec nepozorujeme. O ňom by sme mohli povedať: Odpočívaj v pokoji pre radosť špekulantov a pre žial producentov a konzumentov! Opakujem, i konzumentov, poneváč z nízkej ceny živočišnej výroby nemá užitku náš konzument, majú to kšeftári, a bolo by na čase, aby v tomto smere prišla náprava. Robotník pracujúci v továrni, roľník pracujúci na pôde mali by si podať ruku a dopriať si v čšieho kúska chleba, lebo z ich práce tyjú iní: z práce roľníkovej priekupníci a z práce delníkovej kartelníci.

Jedno by som chcel poznamenať vo finančnom smere. Čo robí naša finančná správa s daňovými predpismi, je hotový Babylon. Človek nikdy nevie, nevie snáď ani hodiny, kedy dostane od bernej správy vyzvanie k plateniu nejakých daní. Mám tu dopis býv. poslanca, roľníka Andreja Šoltysa v Jakubovianoch, ktorý mi píše, že r. 1927 firme Amster a Wiesenberger bol predpísaný prevodný poplatok 35.000 Kč. Od r. 1927 do r. 1931 nevedela naša finančná správa od tejto firmy vymôcť predpísaný poplatok, a ozaj firma v tejto dobe si veľmi dobre stála. Keď až r. 1931 firma padla do konkurzu, vtedy si páni na finančnom riaditeľstve uvedomili, že majú konať svoju povinnosť a začali ju konať, ale nie na firme, ale už na solidárnych ručiteľoch, ktorými boli pán Bujanovič a Andrej Šoltys. Prvý asi vedel, čo sa chystá, a vedel sa zaistiť náležite a konec koncov Andrej Šoltys musel zaplatiť 35.000 Kč. (Zpravodaj posl. Remeš: To nebyl první případ!) Áno, ale finančná správa mala dosť času, aby ten prevodný poplatok za 4 roky vymohla. Jestli to neurobila, tak majú byť odpovední tí, ktorí to konali, tí to potom majú zodpovedať. Oni to neurobili, na firmu si nevedeli dupnúť, ale na legionára, roľníka áno, ten to musel zaplatiť. A není to dosť, že roľník legionár musel zaplatiť predpísaný poplatok, ale s tým ešte 7%né úroky. To všetko musíš, Andrej Šoltys, zaplatiť. Prečo? Preto, poneváč páni nevedeli konať svoju povinnosť, musí platiť roľník, ten, ktorý za tento štát bojoval. Taká je u nás finančná správa v tomto ohľade.

Mám tuná, dámy a pánovia, aby bolo videť, aký je to Babylon, ešte druhý dôkaz. Poplatník dostane poštovú složenku, ktorou sa vyzýva, aby zaplatil 85 halierov. To by bolo veľmi pekné, keby ostalo len tých 85 halierov. Ale 3 dny na to ten istý berný úrad tomu istému poplatníkovi pošle výkaz od okresného súdu, aby mu zaknihoval ďalší poplatok, 660 Kč. 3 dny na to, prosím pekne, žiada berný úrad zaknihovanie nedoplatku, ktorý má ten istý poplatník. Či neni to Babylon? Je to skutočne hotový Babylon, poneváč takto vymáhať dane bernej morálke neposlúžime. Je treba bernú morálku nie u poplatníkov hľadať, ale u našich pánov, ktorí kážu túto morálku, lebo človek nevie dňa ani hodiny, kedy mu páni z finančnej správy niečo pošlú.

Ja by som jedno prosil a mám i z jedného radosť, že v našom štátnom rozpočte na rok budúci sú položky pre zvýšené investície. Páni moji, berte do ohľadu, že naše Karpaty sú skutočne v republike tie najchudobnejšie a že v Karpatoch žijú skutočne len chudobní ľudia. Hľaďte, aby ten náš sedliak, ktorý v tých Karpatoch žije, ktorý dnes z obilného monopolu valného užitku nemá, ale mal by, keby živočišná produkcia stúpla a keby sa v tých horách niečo robilo, aby si nejaký groš na běžné výdavky privyrobil, starajte sa o to, aby niektoré práce, ktoré sa majú konať v bohatších krajoch, počkaly a aby sa v terajšej ťažkej dobe v tých chudobných krajoch čo najviac podnikalo, aby ten sedliak nejaký groš preca len dostal.

Máme veľkú radosť, že štátny rozpočet na rok budúci bol zvýšený u ministerstva národnej obrany. Pánovia moji, priznajme si uprímne, je to najlepšia propaganda našej brannosti, keď dáme armáde to, čo potrebuje k ochrane vlasti, našej slobody a našej samostatnosti. (Výborně!) Vlna svetového nacionalizmu nás trochu trkla a my začíname docela inak sa dívať na našu armádu, a dnes priznajme si, že sme túto našu armádu prehliadavali, zapomínali na ňu. Daj bože, aby to viacej nebolo, starajme sa však o to, aby táto armáda bola na najprednejšom mieste v srdci každého z nás, kto má skutočne rád našu slobodu, náš štát a našu demokraciu! (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníkovi, jímž je p. posl. Nájemník.

Posl. Nájemník: Slavná sněmovno! Pro krátkost lhůty řečnické mně vyměřené nemohu přirozeně rozebírat rozpočet, poněvadž bych jej v této krátké době důkladně rozebrati nemohl. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Proto omezuji se jako zaměstnanec jenom na tomto prohlášení (čte):

"Platnost ustanovení o srážkách z požitků státních zaměstnanců aktivních i ve výslužbě končí letos 31. prosince. Vládními činiteli bylo při jednání o srážkách prohlašováno, že trudné poměry zaměstnanců jsou všeobecně známy a že srážky prodlouženy nebudou. Také oficielní představitel stran zastupující zaměstnance, t. zv. státně-zaměstnanecká politická dvanáctka, dnes spolupracující s Exekutivou veřejných zaměstnanců, vyslovil se proti prodloužení srážek. Ale přes to návrh státního rozpočtu na r. 1935 počítá s ponecháním srážek a jak situace vypadá, bude schválen beze změny.

Národní sjednocení úřednicko-zřízenecké strany vzalo si za úkol soustřediti zaměstnance veřejné a soukromé roztříštěné po více politických stranách pro obhajobu a boj za jich práva a rovnost občanskou i politickou v jeden celek a požádalo mne, abych jako člen této strany a jako zcela neodvislý, čistě zaměstnanecký zástupce lidu zde prohlásil, že pro položky rozpočtové, jež se dotýkají osobních nákladů zaměstnanectva, hlasovati nemohu.

Naše stále rostoucí sjednocení zaměstnanců soukromých i veřejných bude informovati příslušníky svého stavu, aby na další nové sliby nic nedali a zachovali se v rozhodujícím okamžiku tak, aby též jim se konečně dostalo takové politické moci, jaká jim právem podle jejich počtu, významu a práce patří."

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Reisz.

Posl. dr Reisz: Slávna snemovňa! Terajšie ťažké doby nehodia sa k tomu, aby sme o rozpočte mnoho debatovali, jednotlivé položky kritizovali a rôzné žiadosti i sťažnosti predostierali.

Teraz ale je treba, aby Československá republika bezpodmienečne dostala všetky tie prostriedky, ktoré potrebuje ku svojmu životu a k zabezpečeniu svojej budúcnosti.

Voličia židovskej strany a vôbec celý židovský národ v republike je a bude vždy ochotný snášať všetky primerané ťarchy a všetky obeti, ktoré nám budú v záujme našej republiky v rozpočte uložené, trebárs židovské obyvateľstvo a zvlášť na Slovensku a v Podkarp. Rusi nachádza sa v ťažkých hospodárskych pomeroch a vo veľkej biede.

Poukazujem na veľký počet obchodníkov a živnostníkov na Slovensku a v Podkarp. Rusi, ktorí boli v existencii zničení, a žiadam, aby v záujme ich záchrany boly podniknuté podobné štátne kroky, ako sa to stalo v záujme záchrany vrstvy zemedelskej.

Pri vyrubovaní a vymáhaní daní postupuje sa často bezohľadne a tu sa musí brať zreteľ na tú okolnosť, že vykázané veľké daňové nedoplatky nevyplývajú z úbytku daňovej morálky, lež z vážnych rozmerov hospodárskej krízy.

Židovská strana tento rozpočet z vlasteneckej lásky voči našej republike a v dôvere k vláde a našim štátnym financiám odhlasuje. My sme ochotní všetky naše vlastenecké povinnosti ako dosial " aj v budúcnosti vždy plniť a aj ďalšie obeti event. aj mimo rozpočtu snášať, ak to bude potrebné.

Ako poslanec židovskej strany považoval som za svoju povinnosť v terajšej kritickej situácii toto jasné prehlásenie pri rozpočtovej debate s parlamentnej tribuny predniesť a z týchto dôvodov predložený rozpočet prijímam a odhlasujem. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Košek. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Dalším řečníkem je p. posl. dr Brdlík (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Přerušuji schůzi na 5 minut. (Schůze přerušena v 1 hod. 3 min. odpol. opět zahájena v 1 hod. 8 min. odpol.)

Místopředseda Taub (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Sněmovna je způsobilá jednati.

Budeme pokračovati v debatě.

Slovo má dále p. posl. Jaša.

Posl. Jaša: Slavná sněmovno! Jsem toho mínění, že by speciální debata rozpočtová vyžadovala určité nápravy. Ustálila se praxe, že po schválení rozpočtu výborem v plenu sněmovny není možno prováděti korektury. Jsme tedy odkázáni na to, abychom tu projevili určitá přání a požadavky, a při tom ovšem nemáme žádných záruk, že tato naše přání a postuláty budou také projednávány. Proto bych doporučoval, aby resortní ministři, kteří v rozpočtovém výboru zaujímají stanovisko k názorům a k návrhům řečníků, také v plenu sněmovny po skončení debaty zaujímali k těmto návrhům hlediska, aby tu nevznikal dojem, že poslanci mluví pouze pro sněmovní protokol.

Litujeme, že v rozpočtu ministerstva školství již po 2 leta není žádného obnosu na podporu národních škol v Čechách a na Moravě. Pan posl. dr Štefánek velmi pěkně tu vyložil, co Československá republika učinila pro slovenské národní školství. Fakty a číslicemi porazil pochybnosti, které tu přednesli zástupcové ľudové strany, jako by Československá republika nepečovala dosti o zájmy slovenského školství. My Slovensku této účinné podpory na poli školském ze srdce přejeme. Těžce ovšem neseme, že byly škrtnuty položky na podpory národních skol v Čechách a na Moravě a že tyto celkem skromné položky způsobují při dnešní katastrofální situaci obecních samosprávných financí situaci, že velká řada škol nově postavených na Moravě je dnes již v konkursu, v prodeji a že nám hrozí nebezpečí, že během zimních měsíců letošního roku dojde pro nedostatek financí, pro nedostatek otopu k zavření některých škol ve městech i na venkově.

Pan sen. Krojher za stranu republikánskou při své řeči v senátě precisoval své stanovisko k obvodovým školám měšťanským poněkud odchylně než p. dr Štefánek. Pan sen. Krojher tam projevil, že bude proti tomuto zákonu o újezdních školách měšťanských tak dlouho, dokud nebude ujasněno, co je vlastním posláním těchto škol, a řekl, že se na měšťanských školách vyučuje vše možné, o celém světě, ale nikoliv základní praktické znalosti denního života. Jsem toho názoru, že tu jde o vážné nedorozumění. Chtěl bych říci, že škola měšťanská je, byla a musí býti školou všeobecně vzdělávací a nikoliv školou odbornou. Ona má úkol vychovávati děti pro školy odborné a není možno v národním školství specialisovati vzdělání od 10 let. K uspokojení zemědělců musím akcentovati, že školy měšťanské kladou důraz na to, aby učitelé dbali při vyučování prostředí, a vím ze své mnohaleté praxe na venkovských školách, že se toho také dbá.

Kol. Vojta Beneš řekl v rozpočtovém výboru, že obvodová měšťanská škola by měla především význam pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Je to pravda. Ale také na Moravě máme zcela nedostatečnou síť měšťanských škol, zejména na venkově. V karpatských oblastech na východní Moravě máme skupiny velikých obcí, na př. Nivnici, rodiště arciučitele Komenského, velkou slováckou bohatou obec, která je bez měšťanské školy, na Bojkovicku je jediná měšťanská škola pro 11 velkých obcí. Zejména venkovští rodiče dnes projevují obavy, budou-li moci jejich děti navštěvovati školu měšťanskou a budou-li potom také dosti způsobilé, aby mohly konkurovat s absolventy měšťanských škol ve městě. Má to především význam pro východní kraje republiky. Jistě ne bez důvodu. Pan kol. Mojto ze strany ľudové se otevřeně prohlásil pro zákon o obvodových školách měšťanských a stejně také zástupcové strany lidové. To je dokladem, že zejména všecky politické strany na Slovensku jsou si vědomy, že při odborné soutěživosti mládeže jeví se zde neprospěch pro Slováky. A proto zejména na východě je všeobecné přesvědčení, že zákon o obvodových měšťanských školách musí býti uskutečněn.

Domnívám se, že zde jde o nedorozumění a že bude nutno, aby lidé, kteří znají dobře situaci, se sešli a o této věci jednali. Dohodli jsme se o obtížnějších otázkách. Bylo tu zástupcem slovenského venkova zdůrazněno, jaký ohromný význam pro slovenské školství měl malý školský zákon a že všeobecně překvapilo, že tento zákon mohl býti v tak krátké době uskutečněn. Jsme si vědomi, že při dnešní katastrofální situaci samosprávných financí budeme míti určité potíže, ale právě při projednávání zákona o sanaci samosprávných financí bude příležitost, abychom znova o této otázce vážně jednali. Jsem přesvědčen, že tu jde více méně o nedorozumění, snad o prestižní otázky, které teď v této vážné době musí jíti stranou, a že se budeme musit o této věci dohodnouti, aby tak dnešní vláda a dnešní majorita ještě za dobu svého trvání provedla aspoň jediný významný a kulturní školský čin.

Při dnešní mezinárodní nejistotě pochopitelně klade se všeobecně důraz na předvojenskou výchovu. Otázky školské počínají se posuzovati se stanoviska obrany státu a žádá se zavedení předvojenské výchovy na školách. Jeden z oposičních řečníků kladl na to důraz, ale mluvil o předvojenské výchově, jako by spočívala pouze ve výcviku střeleckém. To by byl omyl. Dá-li ministerstvo nár. obrany dostatečné prostředky, aby se mohli při dvouleté službě vojenské vojáci vycvičiti ve střelbě, bude tu odpomoženo. Ale my klademe při předvojenské výchově důraz na okolnosti jiné. Domníváme se, že nejlepší předvojenskou výchovou je ta, která dá vojenským instruktorům dorost dobře připravený duševně i tělesně.

Při dnešním technickém rozvrstvení armády, při množících se jejích technických úkolech, záleží samozřejmě také na tom, aby vojenští instruktoři měli dostatek odborně vzdělaného a školeného dorostu. Proto klademe důraz na stránku tělovýchovnou a duševní. K tělesné péči náleží starost o kojence, o matky, všeobecná péče o dítě vůbec, o školy mateřské, zvláště také o výživu dětí, o očkování dětí a o vše to, čemu v pedagogice říkáme sociální prostředí rodiny, což je nesmírně důležité. Učitelé, zejména za dnešní kruté nezaměstnanosti, mají o zdraví školního dorostu velikou starost. Děti chodí do školy ráno o hladu, špatně živené, špatně šacené, a když se ze školy vracejí, nevracejí se do teplých světnic, k teplému rodinnému krbu, nýbrž do světnic vychladlých a mnohé z nich dokonce na ulici chodí žebrat. Žebrota dětí, velectění, znamená počátek rozkladu společnosti, a tímto směrem musíme upříti svou pozornost. Tu s povděkem kvitujeme, že ministerstvo soc. péče na tuto situaci mimo rozpočtenou částku na ošacení dětí povolilo v těchto dnech další částku 8 mil. Kč. Úžasem přímo musí naplniti každého přítele mládeže zpráva živnostenských inspektorů, že v této strašlivé době nezaměstnanosti jsou ještě v průmyslových továrnách při strojích zaměstnávány děti ve věku školou povinném. V současně době bylo takto úředně zjištěno 32 chlapců a 9 děvčat, skutečný stav bude asi horší.

Tělesná výchova předvojenská znamená pro nás, aby každý občan byl schopným k obraně státu! Tělesná výchova stala se sice povinným předmětem na všech školách národních, ale situace vyučování tělesné výchovy je krajně neutěšená, nemáme hřišť, nemáme tělocvičen, zejména u škol venkovských, třídy se dokonce spojují pro vyučování tělocviku, jednotlivým učitelům tělocviku se přiděluje takový počet dětí, že nelze hovořiti o řádné organisaci tělesné výchovy. Školní inspektoři, zejména z venkovských okresů, by o tom mohli podávati velmi truchlivé zprávy.

S důležitou potřebou specialistů pro stále se množící úkoly armády velmi divně kontrastuje, že v rozpočtu ministerstva školství byly seškrtány položky na školy odborné. Položka na učebné potřeby pro školy odborné byla snížena, na dílenská zařízení snižuje se položka o 100.000 Kč, položka na výstavbu pokračovacích škol snížila se o 2 1/2 mil. Kč, a je velmi slabou útěchou, že se zařazuje do rozpočtu ministerstva veř. prací, proto, poněvadž použití této částky je závislé na dodatečném schválení ministerstva financí. Odborné školy to byly a jsou především, které umožňují instruktorům technických částí značně práci, ale musí býti dokonale vybavené, musí býti také náležitě zodborněné.