Zdá se mi, že mínění nynějších vládnoucích činitelů kloní se na stranu ochrany malých výrobců a obchodníků. Je to také velmi žádoucí, vážená sněmovno. Pozorujeme-li jeden veliký zásah do našeho hospodářského života, kterým je zavedení obilního monopolu, a jestliže jedné silné hospodářské složce se zabezpečuje rentabilní hospodářství bez risika, pak myslíme, že je na druhé straně vyloučeno, aby téměř stejná vrstva malých a středních podnikatelů byla ponechána sama sobě. Není možno, aby bylo trpěno, jak to vidíme v přírodě, aby velké ryby polykaly a sežíraly ryby malé. Postavíme-li se na stanovisko malého podnikatele a sledujeme-li rozvoj a vývoj poměrů malých podnikatelů, musíme se zastaviti u jedné otázky, která rozvířila živnostenskou hladinu na míru nejvyšší. Je to otázka obuvnických a krejčovských správkáren a otázka továrních filiálních prodejen. Jakmile jen ministerstvo obchodu započalo se zabývati touto otázkou, viděli jsme ihned na druhé straně určitý rozmach opatření, která chci nazvati nežádoucími. Neužívám horšího pojmenování pro to, co jsme viděli při plebiscitní akci firmy Baťa. Mám dojem, že zde státní správa počínala si příliš liberálně, poněvadž by přece jen nemělo býti připuštěno takové zakročení proti veřejné správě a proti eventuálnímu úmyslu zákonodárných sborů, nechť je někdo sebe větším boháčem a majitelem průmyslového závodu. Při této akci se poukazuje, že zde je v sázce otázka 30.000 zaměstnanců, kteří zasluhují určitých ohledů. Ano, vážená sněmovno, těchto 30.000 zaměstnanců zasluhuje určitých ohledů a musí jim býti dána příležitost, aby měli práci a měli také zabezpečenou existenci. Ale tím, jestliže je nebo byl úmysl řešiti otázku pouhých správkáren, při čemž nikdo nezabýval se nějakým útokem na výrobu samu, nemohla býti dotčena a řešena otázka 30.000 zaměstnanců, kteří jsou zaměstnáni ve výrobě samé.

Ale zde, myslím, je potřebí také si uvědomiti jinou otázku. Vždyť při tomto útoku a při event. jeho nešťastných důsledcích se zapomíná, že jsme zde měli 60.000 obuvnických existencí, z nichž dnes registruje se sotva 32.000 ve společenstvech zanesených, že jsme měli kraje, které tímto bojem a vzrůstem jednoho velikého podniku jsou velmi těžce poškozeny. V tomto kraji bylo nějakých 15.000 dělníků, kteří se živili obuvnictvím, nehledě k ostatním krajům. Pohleďte jen na severovýchod, tam máte Skuteč, Litomyšl, Bystré u Poličky, Kostelec nad Orlicí, Holice, Sezemice, tedy všechna místa, která dříve, když obuvnictví jen poněkud kvetlo, hospodářsky žila, byla hospodářsky zabezpečena. Jděte se dnes podívati do těch krajin, a uvidíte bídu, nedostatek, jaký uvidíte zřídka kdy. Tam šlo nejméně o 15.000 dělníků a jde ještě dnes. Prosím, jaký je rozdíl mezi těmi dělníky, kteří zaměstnáváni byli malými továrnami, a těmi, které zaměstnává továrna veliká? Jestliže se na jedné straně volá po určitém ohledu na obuvníky a na dělníky, kteří jsou zaměstnáni ve Zlíně, myslím, že ze stejného důvodu by bylo třeba bráti ohled na dělníky, kteří byli zaměstnáni v posléze jmenovaných místech a kteří dnes jsou na pokraji záhuby, poněvadž není naděje, že by mohli býti zařazeni zase nějak do výrobního procesu a mohli tím uhájiti prostou svou existenci.

Tyto kraje jsou ještě nešťastnější tím, že jiný průmysl, který tam byl zaveden, na příklad průmysl kamenický, je dnes taktéž v úpadku, poněvadž samospráva obecní a okresní je na pokraji finanční zkázy, nemůže dodané práce platiti, a proto podnikatelé těchto prací v žulových lomech na Skutečsku, Nasavrcku, Hlinecku nemají prostě peněz, za které by mohli zahájiti další práce, nemají dodávek, obce nemají, okres nemá, silniční fond nemá a tak tam zaměstnaných 3000 dělníků v kamenolomech je v téže situaci. Hlinecko, kde byl kvetoucí textilní průmysl, který vyvážel do Anglie, do Ameriky, je nynějšími poměry těžce dotčen. Odtud vyváželo se za 100,000.000 Kč ročně a dnes se vyváží za 10,000.000 Kč ročně, tedy jen za desetinu. Ve Skutči zaplatilo se ještě r. 1929 dělníkům na mzdách 15 mil. Kč, roku loňského 450.000 Kč; tedy jaká ohromná ztráta pro tyto krajové oblasti! Nejen dělníci zaměstnaní při určité výrobě, nýbrž i celé oblasti krajové tím trpí. Na př. politický okres chrudimský, do kterého zařazeny jsou samosprávné okresy hlinecký a nasavrcký, vykazoval 1500 nezaměstnaných a z nich 1200 bylo ze samého Hlinska. Totéž je v politickém okrese vysokomýtském, ke kterému je zařazen samosprávný okres skutečský, totéž je v okrese pardubickém, do kterého zařazeny jsou samosprávně okresy přeloučský a holický. Už r. 1922 uvažovalo se v Holicích o náhradním průmyslu za průmysl obuvnický, ale přece r. 1934 ukázalo se určité zlepšení, na základě kterého pak od hledání náhradního průmyslu bylo upuštěno. Já bych přál t. zv. representantům živnostenské politiky, aby se šli podívat do těchto chudých krajů, aby viděli, jaký zájem vlastně má míti živnostník, o koho má míti zájem a v čem tkví vlastní jeho prospěch. Jestli v tom, když se staví proti svému okolí, proti svým konsumentům, kterými v tomto případě jsou dělníci a vrstvy zemědělské, aby tam z bídy dělnické rostla také bída živnostenských a ostatních vrstev, které v tomto kraji a v místě jsou na výdělek a kupní sílu dělnických vrstev odkázány? Tedy z mého a z našeho hlediska jest ovšem nepochopitelná živnostenská politika, která se staví proti těmto samozřejmostem, které vyžadují, aby živnostník ve svém politickém a hospodářském snažení měl také na zřeteli toto své okolí, kupní sílu svého okolí proto, poněvadž téměř všechno, co dělník vydělá, zanese zase do krámu živnostníka nebo obchodníka, aby tím obchodní výnos, život a výdělek kruhů živnostenských a obchodnických byl podpořen a na určitou výši vynesen. Tedy zájem dělníků na zvýšení kupní síly, na ozdravění hospodářského života je totožný, nebo má býti totožný se zájmem živnostníků, poněvadž zde poměry a také ozdravění hospodářského života a zlepšení hospodářských a finančních poměrů jsou nerozlučně na sebe odkázány a s sebou svázány. Tedy jestli voláme po zákroku a po regulaci hospodářského života také v jiných složkách, když u zemědělství stalo se to skutkem, rozumíme tomu volání po upravení života celkového. Nemůžeme však chápati názor některých kolegů, kteří se dovolávají zákroku toho jen v některých případech, které jsou jim ku prospěchu, k dobru, ale kde se ohrazují již napřed, aby tohoto zákroku nebylo užíváno všeobecně. Kde je logika? Když mluvíme o nutnosti regulace našeho hospodářského života, o nutnosti zákroku vlády, aby tento život byl upraven, pak ovšem musíme připustiti tyto zákroky nejen tehdy, když jsou nám ku prospěchu a vhodné, nýbrž i tehdy, když po případě také upravují jiné otázky a jiné poměry. Vzdyť z řeči pana premiéra vlády bylo patrno, že dosavadní způsob liberalistický musí býti opuštěn, že musíme nastoupiti jinou, zdravější cestu, která by jaksi měla za následek také ohled na jiné vrstvy našeho celkového hospodářsko-národního a státního života. Vidíme také ty další požadavky, které z těchto zákroků vyplývají a které ovšem nebyly nám liberalismem nikterak dávány anebo přány. Je zde otázka zabezpečení pro případ nemoci, invalidity a stáří. Vidíme, že dvě hlavní složky našeho hospodářského života, resp. tři, jsou již jakž takž zabezpečeny. Dělnictvu přece jen dostalo se, i když jen nepatrného zajištění zákonem o invalidním a starobním pojištění, zaměstnanectvo státní a veřejné je zabezpečeno, i zemědělství určitou rentabilitou hospodářství a úpravou výměnku, ale živnostnictvo po této stránce nemělo doposud zabezpečení úplně žádného. Nemocenské pojištění máme dobrovolné, málokde povinné, ale pokud se týká invalidního a starobního pojištění, tu prostě zákonné opatření úplně chybí. Máme zákon čís. 148 z r. 1925, který jedná o invalidním a starobním pojištění osob samostatně hospodařících, ale tento zákon nebyl dosud uveden v činnost. Voláme a volali jsme, aby byl novelisován a aby po novelisaci byl uveden v činnost. Projednávání nebo novelisování tohoto zákona je dnes v rukou vlády, koalice vládní. Tedy žádáme, aby tam byly pokud možno v brzku vykonány přípravné práce k novelisaci a aby zájmové komise toto novelisační dílo dokonaly, aby tak pojištění nemocenské, invalidní a starobní pro živnostnictvo bylo uvedeno ve skutek, neboť zvláště nynější tísnivá doba toho vyžaduje. (Výborně!)

Při posuzování těchto poměrů a okolností vzpomínáme, že jsme r. 1931 podali návrh, podle kterého jsme žádali na vládě 10 mil. Kč a zřízení soc. politického odboru v ministerstvu obchodu. Vláda dala k disposici 10 mil. Kč, které byly zužitkovány tím, že 2 mil. Kč byly dány ministerstvu soc. péče na podporu domáckých pracovníků, 3 mil. Kč na mechanisaci živností, na objednávku strojů, a 5 mil. Kč na sanaci živnostenských družstev. Ale to nejdůležitější, co jsme očekávali, zřízení soc. politického oddělení v ministerstvu obchodu, se nestalo skutkem.

Musíme si stěžovati veřejně, že ministerstvo obchodu nejevilo pro potřeby živnostnictva a obchodnictva našeho tolik porozumění, jakého bylo třeba. Závidíme zemědělcům iniciativu a také snahu ministerstva zemědělství a řady tamějších úředníků, kterak se stávají exponenty požadavků a potřeb zemědělských. V ministerstvu obchodu nevidíme však té snahy, která by směřovala ku prospěchu a zájmům stavu živnostensko-obchodního. Tedy to vytýkáme.

Pokud se týče legislativy ministerstva obchodu, vypracovalo před 4 roky vládní návrh, který měl přivoditi organisaci živnostenského peněžnictví, a druhý zákon, který se týkal obchodu s jednotnými cenami, se stal skutkem před rokem. To je ovšem za 4 roky velmi hubená legislativní činnost ministerstva v zájmu tak početného stavu, jakým je stav živnostensko-obchodní.

Konstatujeme, že v rozpočtu na r. 1935 je tento náš návrh proveden tím, že se tam zřizuje hospodářsko-sociální odbor a dává se do rozpočtu částka 1 mil. Kč na tento účel. Je to ovšem částka nepatrná - jsme si toho vědomi - a snad také někde odbývána byla posměchem. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Ovšem ti páni, kteří se smáli této částce a snaze, nedokázali, když byli ve vládě, aby taková sociálně humánní opatření pro živnostnictvo vyvolali. (Tak jest!)

Při té příležitosti je kladena často otázka, zdali je to v zájmu živnostnictva; má-li to býti činnost humánně sociální nebo činnost hospodářsko-zvelebovací a upravovací. Odpovídám, že to má býti činnost v obou směrech proto, že u živnostnictva dnes jsou tisíce těch, kteří vývojem výroby a obchodu přivedeni byli téměř na pokraj záhuby.

Vedle toho hospodářskou tísní nynější připraveni byli živnostníci a obchodníci o to nejpotřebnější, častokrát o poslední provozovací kapitál, nebo jsou tělesně neschopni k vykonávání práce. Pro všechny tyto případy má zde býti sociální humánní akce z prostředků veřejných. Zemská péče živnostenská pro Čechy udělala takovou akci po 2 roky, vypsala rozdílení určitých příspěvků a podpor. Žádostí sešlo se tolik, že nemohla jich býti ani polovina splněna, že křiklavé a velmi potřebné žádosti musely býti zamítnuty pro nedostatek prostředků, které jsou ze zemského hospodářství přiděleny pro živnostenskou potřebu a pro sociálně humánní potřeby. Tedy i tato částka, které bude upotřebeno pro celou republiku, jest nedostatečná, ale chováme naději, že po osvědčení a dokladech, které tímto oborem budou přineseny, dostane se živnostníkům a tomuto odboru podpor dalších, poněvadž jsou velmi žádoucí.

Také po stránce hospodářsko-zvelebovací jest potřebí podpory a jistě bude věnována náležitá pozornost, také tomu, že živnostnictvo a malá výroba bude chráněna a budou jí dávány lepší podmínky, než tomu bylo dosud. Musíme si uvědomiti, že živnostenská politika, má-li býti úspěšná, musí spočívati na spolupráci se všemi ostatními vrstvami (Výborně!), že živnostnictvo tím, že pracuje pro druhé, pracuje samo pro sebe a ruku v ruce se všemi ostatními vrstvami a musí se snažiti o dosažení nových, spravedlivějších hospodářských a společenských řádů. Rodí se svět nový a záleží na tom, aby také živnostnictvo mělo prospěch z nové úpravy změněných společenských a sociálních řádů. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Krumpemu.

Posl. Krumpe (německy): Slavná sněmovno! V prohlášení pana předsedy vlády a pana ministra financí zněl zřetelně tón optimismu, který očekává, že se hospodářská situace zlepší. Tento optimismus se projevil ve slovech o dosažení nejhlubšího stavu krise, o vzestupu atd. Zcela rádi byli bychom ochotni následovati tento optimismus a zanésti jej do obyvatelstva. Ale bohužel musíme konstatovati, že tento optimismus jest jistě jen teoreticky vypočítán. Aspoň my poslanci ze severních Čech se nemůžeme k tomuto optimismu hlásiti. Musíme konstatovati opak, totiž pokračující prohlubování krise. Zastavování podniků den ze dne vzrůstá, počet nezaměstnaných roste a zároveň s tím jde stoupající zbídačení živnostenského stavu, které se teprve nyní docela projeví, jelikož v posledních měsících bídy byla ztrávena i podstata. K tomu přistupuje ještě nouze o úvěr, rdousící celý hospodářský život. Kdo ještě má nevděčný úkol pečovati o finance obce nebo města, jest daleko vzdálen jakéhokoliv optimismu, poněvadž vidí, že se stále více blíží katastrofa hrozící samosprávným sborům. Ovšem může býti, že jsou kraje, kde se lze přiznávati k optimističtějšímu mínění a kde jsou také známky vzestupu. Tak byly dnes na příklad uveřejněny dividendy firem Schoeller a Česká cukerní. Podařilo se jim přes bídnou dobu ještě vypláceti 7 1/2% dividendy za nakolkované akcie. Ovšem má tento vzestup trpkou příchuť, že spotřeba cukru v severočeských krajinách stále více klesá a že se cukr stal v rodinách nezaměstnaných vzácnou potravinou. Vždyť i zde jsou krajiny, které tak nepociťují průmyslovou krisi. Ovšem my v severních Čechách jsme velice vzdáleni toho, jelikož se k nám nikdy neobrací oplodňující proud státních zakázek. Tak musíme bohužel konstatovati, že státní rozpočet a projevy rozhodujících činitelů pronesené při poradách jsou pro nás zklamáním a že bohužel nemůžeme míti naději, že se to v nejbližší době zlepší.

Pan předseda vlády slíbil jako pomoc proti tísnivé hospodářské nouzi větší investice, a způsobem zasluhujícím díků také slíbil, že se takové investice budou prováděti v nejvýznamnějších nouzových okresech. Jsme velice vděčni za tyto sliby, ačkoliv musím říci, že tyto investice nejsou zásadně všelékem proti hospodářské bídě. Mohou při konjunkturní krisi pomoci překlenouti její dobu, ale při takové krisi, jakou máme nyní, jest to zcela nepatrná výpomoc, a mimo to jen na krátkou dobu. Sociální péče musí býti především ochranná, jest daleko lépe zabrániti tomu, aby velká část našeho obyvatelstva zůstala bez zaměstnání, než se o ni později nějak starati péčí o nezaměstnané. Stát se zde podobá hasičům, kteří přicházejí po požáru. Stát sám často zavinil, že velké skupiny byly vyloučeny z výrobního procesu, a těmto skupinám chce se potom pomáhati skrovnou sociální péčí. Bezevšeho jest také jasné, že investice, třeba jsou tak nutné, nemohou pomoci, jelikož mohou obsáhnouti jen část dělnictva. Tak na příklad není hospodářskou pomocí, dávám-li kvalifikovanému dělníku do rukou motyku a lopatu, nástroje, které mu potom ochromují ruku pro jeho práce, které by snad později měl konati. Nesmyslným automobilovým zákonem přišlo přímo o práci přes 30.000 osob, počet nepřímo postižených jest mnohem větší. Zákonem o margarinu a kontingentací ztratí se v labském údolí 600.000 pracovních hodin. Má se těchto 600.000 pracovních hodin, které byly ztraceny zákonnými opatřeními, nahraditi stavbami silnic? Mnohem důležitější by bylo vyhýbati se všemu, aby nenastaly poruchy ve výrobě. Právě tyto výrobní poruchy způsobené nařízeními a zákony jsou rozhodující příčinou velké nezaměstnanosti a hospodářské bídy. Dodatečná péče o nezaměstnané vyživovacími lístky nestačí. Ochranná péče jest nejdůležitější. Pan ministr Meissner předložil nám velkou statistiku o počtu zastavených podniků; sám uvádí, že 1158 továren je zastaveno. Bylo by bývalo díků hodným obohacením této statistiky, kdyby byl také oznámil, v kolika případech bylo zastavení podniků způsobeno berními úřady. Neboť ony jsou vrchovatou měrou vinny, že četné podniky byly zastaveny, především proto, že knihovně zajišťovaly daně na továrních objektech, což jest zajištění, které má pro berní úřady většinou jen akademický ráz, které však s druhé strany přece podnikateli odnímá jakýkoliv další úvěr. Rozumné daňové dohody s firmami, které samy sebou jsou aktivní, ale trpí jen jakýmsi omezením úvěru, byly by mnoho přispěly k tomu, aby se hospodářská nouze neprojevila v nynější příkré formě.

Probudila se v nás naděje, když se ministr financí pustil do jednání o poskytování úvěrních záruk průmyslům. Byla to skutečně naděje, že by tím mohly nastati snad poněkud lepší doby pro těžce postižený průmysl. Bohužel byla tato naděje trpce zklamána, poněvadž se ministerstvo financí vzdalo úmyslu ručiti za úvěr a postoupilo poskytování úvěru zemským peněžním ústavům. Počítá se sice se zárukou 50 mil. Kč pro zemské peněžní ústavy pro případné ručení za schodek. Ale tím byly průmyslové úvěry přímo ubity. Neboť mohou se poskytovati jen v mezích stanov zemských peněžních ústavů, t. j. na příklad Zemská banka v Praze může poskytovati jen hypoteční úvěry. Ale hypoteční úvěry jsou pro průmyslové podniky nemožnou formou opatřování úvěru, poněvadž hypoteční zástavní cena většiny továren rovná se nule, takže vypočtená částka, kterou může Zemská banka podle svých stanov dáti k disposici jednotlivým průmyslům, jest směšná a nestojí ani za útraty celé této práce. Včera jsem četl dobrou myšlenku v odůvodnění návrhu na dvouletou vojenskou službu. Praví se tam, že část vyšších nákladů o 164 mil. Kč bude se zase moci nahraditi úsporami v péči o nezaměstnané. Jest to velký klam, že se toto vyšší vydání na služební dobu může uspořiti u sociální péče. Pokud vím, činí podpora nezaměstnaného méně než výdaje na vydržování vojína. Ale přes to by se mohla tato myšlenka uplatniti i při daních a při úvěrové záruce. Právě poskytováním úvěrových záruk by se ušetřily značné peníze v kapitole sociální péče a lidem by se skutečně dala práce, místo aby se odbývali skrovnými potravinovými lístky.

Pan předseda vlády slíbil, že investicemi mají býti obmyšleny především nejpotřebnější okresy. Pan ministr Czech prohlásil, když způsobem díků hodným vyložil tento slib, že se chce postarati, aby se při těchto investicích zaměstnávali především místní dělníci. K tomu bych připojil, že by bylo nutno, aby ministerstvo veřejných prací připojilo k tomu ještě druhé ustanovení, že se totiž budou zaměstnávati místní dělníci za mzdy v místě obvyklé, a nejen místní dělníci, nýbrž i místní podnikatelé, pokud tam jsou. Musili jsme se totiž dožíti toho, že ze všech velkých investic v posledních letech v severních Čechách našemu hospodářství nic nepřipadlo ačkoliv byly vydány značné peníze. Připomínám stavbu cesty z Röhrsdorfu do Rumburku, která se prováděla tak, že cvikovští nezaměstnaní měli čest přihlížeti, jak cizí dělníci prováděli státní investiční práce. Německý domácí podnikatel jest při zadávání státních prací doslova a zásadně vyloučen. Musíme se dívati, jak přicházejí cizí podnikatelé s celým štábem zaměstnanců a v našich krajinách provádějí práce, na které jsme přispěli také svými daněmi. Nejsou to jen lacinější nabídky samy, jsou i jiné důvody, proč jsou Němci vyloučeni. Pravdou jest, že na nabídku německého podnikatele většinou dojdou levnější nabídky podnikatelů z vnitřní země. Ale když pozorujeme jejich kalkulaci, vidíme, že tato nabídka bývá lacinější vždy na útraty mezd. Konstatoval jsem, že na příklad při stavbě kasáren v Děčíně, při adaptaci zámku platili cizí podnikatelé zedníkům mzdu 2˙80-3˙50 Kč za hodinu. Kdyby se chtěl o tom někdo přesvědčiti, ať se dotáže libverdské vysoké školy, kde se dnes platí malířům mzda 2˙20 Kč, mzda, kterou na příklad děčínský malířský mistr platí svým učňům. Ale i tam, kde nebyla podána nižší nabídka, vylučuje se podnikatel všemi možnými úskoky. Jen jeden příklad. Vloni se zadávalo rozšíření Weiherovy třídy v Podmoklech směrem k Labi. Při první ofertě byla nejlevnější nabídka firmy Pittel a Brausewetter na 538.000 Kč, firmy Kratochvílovy na 565.000 Kč a domácího stavitele Körnera na 594.000 Kč. Firma Pittel a Brausewetter vypadla pro jistě události, takže šlo jen o firmy Kratochvíl a Körner jako nejlevnější. Nyní byla by se firma Körnerova dostala do 10%ního rozpětí, do přirážky, která podle zadávacího řádu jest pro domácí firmy možná. Aby se tomu zabránilo, byla rozepsána nová soutěž, totiž všichni oferenti dostali oznámení, aby sdělili slevu, poněvadž klesají ceny cementu. To jest práce, kterou by byl mohl vypočítati každý polír, poněvadž k nabídkám byl přiložen rozbor cen a index cementu. Ale co se stalo, když došly tyto slevy cen? Ukázalo se, že tři nové firmy podaly docela nové nabídky, ačkoliv se nekonala žádná soutěž, a jedna z těchto tří nově nabízejících firem dostala také zakázku, ačkoliv i po této slevě cen bylo by se mělo přihlížeti zase k domácí firmě Körnerově.

Hrozí zase nové nebezpečí. Nové formulování automobilového zákona jest schopno zničiti spoustu existencí a vytvořiti novou skupinu nezaměstnaných. Chci zdůrazniti jen jeden bod. Automobilový zákon počítá rozhodně s otázkou potřeby. Udělená automobilová koncese může býti zase odňata, je-li potřeba uhrazena dopravními opatřeními železnice. Tím jest napřed vyloučena jakákoliv investice v automobilové dopravě, poněvadž si nikdo nebude opatřovati vozový park, když mu hrozí nebezpečí, že každého dne pro vsunutí nového motorového vlaku může mu býti koncese zase odňata. Proto jest automobilový zákon již napřed nepřijatelný, návrh neposkytuje ani základ pro jednání. Ještě horší jsou následky margarinového zákona. Přiznáváme bezevšeho, že vláda má právo zaváděti kontingentace v určitých odvětvích výroby, když toho vyžaduje hospodářská nouze. Ale zde nejde asi o kontingentaci jako takovou, nýbrž o rozdělení kontingentu, které se provádí tak, že továrny, které dosud vyráběly margarin, budou velmi těžce poškozeny, provede-li se vůbec kontingentace. Zřejmě jste si také vědomi těchto nesnází, neboť do dneška nebylo ještě nařízení provedeno a nevyšlo ještě prováděcí nařízení. Nenaléháme na vydání prováděcího nařízení, naopak žádáme, aby zákon o margarinu byl projednán ve sněmovně, aby se při tom přihlíželo ke všem hospodářským důvodům a aby, než sněmovna vyřídí zákon o margarinu, bylo dosavadní nařízení zbaveno účinnosti.

Při péči o nezaměstnané musíme žádati, aby se změnil dosavadní způsob, jak se provádí. Není možné, aby se péče o nezaměstnané prováděla schematicky. Žádáme, aby se prováděla poměrně v jednotlivých oblastech nezaměstnanosti. Jest to velký rozdíl, zdali na př. v jedné krajině nastala nezaměstnanost před 6 měsíci, nebo zdali tam trvá již 4 léta v nejtěžší formě, kdy jsou sta a tisíce lidí, kteří 36 měsíců ještě nedostali ani jedinou mzdu. Taková nezaměstnanost jest především ve sklářské oblasti Kamenického Šenova, v průmyslové oblasti cvikovské a v severočeských pohraničních okresích kolem Georgswalde. Obec Kamenický Šenov má na př. mezi 5340 obyvateli 2290 napočtených nezaměstnaných. Přirážková základna obce klesla proti r. 1930 ze 191.800 Kč na 30.300 Kč. Město Georgswalde má při 8000 obyvatelích 2661 započtených nezaměstnaných. Mimo to jest zde mnoho set lidí, kteří se nepočítají, poněvadž jsou vyloučeni z každé podpory. Daňová základna klesla ze 137.000 Kč na 34.000 Kč. Malá obec Filipov se 2200 obyvateli má 1370 započtených nezaměstnaných se členy rodin při daňové základně 10.000 Kč. Z toho je zřejmo, že jest skoro vyloučeno, aby obce podporovaly nezaměstnané, a to pro nedostatek peněz. Pro podporu v nezaměstnanosti žádáme především, aby byly odstraněny přímo nelidské směrnice, které se neohlížejí na skutečnou nouzi, nýbrž zcela byrokraticky podle šablony určují, jak se mají projednávati a vyřizovati věci nezaměstnaných. Když na př. dělník se ženou a 4 dětmi dostává vyživovací lístek a zemře, jeho ženě a rodině se vyživovací lístek ihned odnímá, poněvadž toho směrnice tak vyžadují. Žádáme nové směrnice, které by byly sepsány lidsky, a zde bych navrhl, aby se komise, která by měla vypracovati nové směrnice, nesešla v Praze, nýbrž v Kamenickém Šenově, a aby při jejich vypracování byla odkázána na vyživovací lístky podle těchto směrnic.

Význam produktivní péče o nezaměstnané naráží na velké nesnáze proto, že se nelze obraceti na většinu obcí, poněvadž jim schází nutné peníze na příspěvek. Když dělník dostává 8 Kč státního příspěvku, musí obce z vlastních peněz sehnati 20 Kč, což může učiniti jen velmi málo obcí.

Jak velký zmatek jest v oboru podpor a sociální politiky, vysvítá z toho, že na př. včera posl. Wagner mohl uvésti požadavek, aby bylo zrušeno sociální pojištění na dobu krise. Domnívám se, že si pan Wagner vůbec neuvědomil, jak nehorázný jest tento požadavek, jinak by nebyl mohl jej uvésti.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Krumpe (pokračuje): Hned skončím. Včera byl rozdán návrh o dvouleté vojenské služební době a četní řečníci žádali, aby byla zvýšena brannost a branná pohotovost mládeže. Ale chcete-li získati brannou pohotovost mládeže, musíte ji nejprve dostatečně živiti. Mládež, která nemá co jísti, nemůže býti schopna branné pohotovosti. Proto zní náš první požadavek, aby se brannost zvýšila tím, že se dá chléb nezaměstnaným a jejich rodinám. (Potlesk poslanců něm. křest. strany lidové.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, kterým je p. posl. dr Štefánek.

Posl. dr Štefánek: Slávna snemovňa! Prihlásil som sa vzhľadom ku krátkosti času len k niekoľko poznámkam. Predovšetkým chcem predniesť dve veci: jedna je tá, že rozpočet školstva, o ktorom sa tu, bohužial, hovorilo veľmi málo, možno posudzovať len zo súvislosti celku, ako naše školstvo sa vyvinovalo, ďalej s hľadiska toho, či vôbec dnes v rozpočte sú také obnosy, ktoré aspoň dávajú možnosť, že by sme do budúcnosti s väčšou nádejou mohli hľadeť v lepšie úspechy, a ďalej či vývoj nášho školstva celkove sa vyvinuje takým spôsobom, že myšlienka, menovite spojovanie a konsolidovanie nielen nášho národa československého, ale aj štátu československého fakticky pokračuje.

A tu by som myslel, že je rozhodne treba, aby v istom smere naše učiteľstvo a profesorstvo na školách vzhľadom na terajšiu dobu a na neistú budúcnosť sa tak trochu preorientovalo, menovite čo sa týka kvality výučby a výchovy. Rád bych upozornil na to, čo sa deje u nás na Slovensku. My sme od r. 1918 postúpili vo školstve takým spôsobom, že dnes na pr. v ľudovom školstve sme nielen al pari aksi v priemere k celkovému školstvu a k celkovému počtu školou povinných, resp. školu navštevujúcich detí na ľudových školách, ale že máme o 2% žiakov viacej zaškolených. Nemáme 24% celkového priemeru štátneho, ale máme 26% detí na našich školách. To je ohromný úspech z rôznych dôvodov. Predovšetkým úspech kvantitatívny, ale aj kvalitatívny natoľko, že ľud náš si skutočne ľudovú školu našu v každom ohľade, i meštiansku školu, obľúbil. (Výborně!)

V r. 1922, keď sme robili malý školský zákon, sme boli vo veľkom strachu, či nenarazíme na odpor ľudu, lebo za starých časov u nás to bolo tak, že sa chodilo do školy, keď napadol sneh, a prestalo sa chodiť, keď sneh tál. Dnes je ale nával všade na školy tak veľký a ľudia tak ochotne posielajú deti nie už 6, ale 8 rokov do školy, že je to skutočne pravý div. V psychologii a charakterologii našeho ľudu sa v tomto smere stal, skoro bych riekol, zázrak. Kto zná staré Slovensko a vidí dnešné, tak sa v tomto smere vôbec skoro ani nevyzná, ako to bolo možné, že skutočne takýto prevrat sa mohol stať v psychologii ľudu vonkovského, roľníckeho a menovite ľudu chudobného za púhych 15 či 16 rokov. (Posl. Sladký: Dobrá předzvěst pro budoucnost!) Máme dnes na ľudových školách bezmála 400.000 slovenských detí a mali sme ich na 350 t. zv. slovenských školách dohromady pred 20 rokmi dovedna snáď 30 až 40 tisíc. (Slyšte!) Musím pri tom upozorniť na to, čo som v minulých rokoch koľkokráť uvádzal, že naše ľudové školy prv v posledných rokoch boly len na oko slovenské, nakoľko podľa Apponyiovského zákona bolo treba vyučovať 3/4 celej doby po maďarsky a len 5 až 6 hodín bolo možné vyučovať náboženstvu, čítaniu atď. po slovensky, takže týchto 350 škôl slovenských de facto slovenských nebolo. Dnes máme viac ako 3000 našich slovenských škôl, a ako som povedal, máme tam okrúhle 400.000 detí, čo je veľký úspech. (Výborně!)