Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Marek, Petrovič.

199 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Beneš, dr Černý, dr Hodža, dr Krčmář, dr Spina, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi, v 8 hod. 51 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda na dnešní a zítřejší den posl. dr Stránskému, Rázusovi, dr Noskovi, Šalátovi, inž. dr Touškovi, Onderčovi, dr Tisovi, dr Fritzovi.

brannému a rozpočtovému vládní návrh tisk 2768.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tis 2750) státního k rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na rok 1935 (tisk 2760).

Zpravodajem jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati v rozpravě započaté ve 349. schůzi sněmovny dne 28. listopadu t. r.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Russ, Krumpe, dr Hajn, Chmelík, Babel, Török a Zápotocký; na straně "pro" pp. posl. Netolický, dr Štefánek, Kirpalová, dr Peters, Vančo, dr Rosche, Tučný, dr Reisz, Košek, dr inž. Brdlík, Vaněk, Jaša, Pelíšek, Brodecký, Chloupek, Jurnečková-Vorlová, dr Suchý, Pik, Bečák, Nový, inž. dr Tumlířová, Hummelhans, Petrovič, Vácha a Zářecký.

Uděluji slovo prvému řečníku na straně "proti", jímž je p. posl. Russ.

Posl. Russ (německy): Slavná sněmovno! Když lid venku přece stále zase přikládá význam rozpočtovým poradám, zajímá se dnes především o kapitoly "Sociální péče" a "Veřejné práce". Statisíce lidí čeká venku naléhavě na pomoc, poněvadž již léta živoří v nouzi a bídě. Očekávají, že vláda a sněmovna konečně jednou zasáhnou a nebudou přihlížeti nečinně k rostoucí bídě. Můžeme říci, že sudetskoněmecké území a především karlovarský kraj, jejž zastupuji, patří k těm územím, která jsou nejstrašněji dotčena nouzí, hladem a bídou. V okresech karlovarském, kraslickém a nejdeckém dosahuje nezaměstnanost nejvyššího procenta v celém státě. Rád bych ukázal na to, co napsal profesor Šalda při studentských výtržnostech ve svém časopise "Zápisník": "V německých krajinách zuří hlad a bída tak, jak ji neprožil ještě žádný člověk. Jest tam bída opravdu katastrofální, tak příšerná, že snad zdecimuje celé obyvatelstvo. Nezaměstnanost jest tam o více než 250% větší než v našich okresích." To píše prof. Šalda a nikdo nebude popírati, že to nesouhlasí s pravdou.

Zde ve sněmovně jsme slyšeli výklady ministrů, pronášely se velké řeči a říká se nám, že hospodářská krise znenáhla ochabuje a že nastává hospodářské zlepšení. Ale spodní tón těchto ministerských řečí a skutečnost jsou přece docela jiné. Z výkladu pana předsedy vlády Malypetra vysvítá, že racionalisace v hornictví má býti ještě více zintensivněna. To znamená, že vyletí na ulici dalších 20.000 horníků, a to především v našem sudetskoněmeckém území. Praví se, že tito nezaměstnaní mají býti umístěni v jiných průmyslech. Táži se, ve kterých? Vždyť ve všech ještě pracujících průmyslech jsou jen ohromné přebytky pracovních sil a nevíme, které povolání jest nejvíce postiženo. Co se tedy má státi se 20.000 nezaměstnaných horníků?

Pan ministr národní obrany Bradáč zase prohlásil, že jest nutno četné důležité průmyslové závody přeložiti do vnitra země. To přece neznamená zase nic jiného, než další odnětí možnosti práce našim sudetskoněmeckým oblastem. Nesouhlasí to tedy, když se říká, že prý se poměry zlepší, nýbrž i zde jest jasné, že dlužno očekávati ještě další zhoršení.

K této nouzi a bídě se připojuje ještě národnostní útlak, neboť se česká buržoasie pokouší činiti si nárok na většinu zisku; i zde nelze se diviti, když pak národnostní vlna stoupá a když pan Henlein může venku v německém území zvyšovati počet svých přivrženců, a to především na útraty dělnických stran, které dnes sedí ve vládě a poskytují buržoasii svou ochranu a pomoc při tomto loupežném tažení na práva pracujícího lidu. Prohlašuje se sice, že se mají vytvořiti možnosti, aby se konečně jednou lidem dala práce; tak prohlásil pan ministr veřejných prací dr Czech, že se poskytne 670 mil. Kč na investiční práce, z nichž se má 54 mil. Kč ihned užíti. Prohlašuje se také, že se má především zavésti 40hodinový pracovní týden, ale obávám se, že částek, které se zde uvádějí, nebude pravděpodobně užito v této míře na veřejné práce. Poukazuji jen, s jakým rámusem se upisovala půjčka práce, při které se sešly 2 1/2 miliardy Kč, a kdy jsme přece nepozorovali žádného zadávání prací a vůbec nic, aspoň nikoliv venku v německém území, kde je zapotřebí tak četných veřejných prací. Většiny výnosu půjčky práce užilo se k zacpání děr v rozpočtu. A to se stane stejně i s těmito 670 miliony Kč na veřejné práce. Vždyť pohledávky stavebního průmyslu za silničním fondem činí jen 650 mil. Kč a není vyloučeno, že se většiny těchto peněz slibovaných na nové investice užije k tomu, aby se konečně jednou zaplatil dluh stavebním podnikatelům, neboť jinak by museli zastaviti další práci. Praví se, že se má peněz užíti především pro místní nezaměstnané. To by bylo jen slušné a spravedlivé, ale bohužel dlužno se stejně jako dříve obávati, že se to bude dělati tak jako dosud; když se u nás budou jednou zadávati práce, budou je prováděti české firmy, které přivedou své vlastní pracovní síly a dovolí našim nezaměstnaným přihlížeti. Naše německé pracovní síly byly a jsou vždy odstrkovány ve prospěch českých, což jest zase příkladem národnostního útlaku. Toto národnostní odstrkování ukazuje se nejen v úřednictvu, kam již nepřijímají ani jediného Němce, nýbrž ve všech oborech a způsobem velice bezohledným. Poukazuji jen na překládání německých průmyslových závodů z pohraničního území do vnitra země. Vyhlídky pro německé pracující obyvatelstvo jsou tedy i dále naprosto bezútěšné. K tomu přistupuje finanční nouze okresů a obcí. Samosprávně sbory úplně zkrachovaly a nebudou tedy zase moci prováděti práce, jelikož jim chybějí peníze. Musíme tedy rozhodně žádati, aby se práce prováděly především tam, kde je toho zapotřebí. A o práci není nouze. Rád bych zde poukázal na nouzové území v kraslickém okrese, kde by se mělo provésti mnoho silničních staveb, kde se musí zříditi nemocnice, na práce, kterých by bylo zapotřebí v oblastech od Aše až k Boru u České Lípy, kde není nouze o práci, ale spíše o peníze. Zde se musí zasáhnouti, zde musí vláda poskytnouti peníze, aby se aspoň poněkud mohlo pomoci zbídačeným dělníkům. Dnes jsou zbaveni všeho, nic nemají, zde jen takovými pomocnými opatřeními lze do jisté míry zmírniti jejich bídu. Poskytnou-li se na to peníze, patří sem do těchto území. Rád bych zde poukázal na jedno. V Aši se již 4 léta staví nemocnice; do dneška nemohla býti dostavěna, poněvadž není peněz. Co se děje? Pro epidemie, četné dětské nemoci, záškrt atd. jsou přeplněny okolní nemocnice, především chebská. Tam se nedostává místa a tak se musejí děti, které onemocněly nakažlivými nemocemi a dostaly se do chebské nemocnice, než jsou úplně vyléčeny, zase dopravovati zpět k jejich rodinám a tak se za těchto poměrů toto středisko nákazy nejen neomezuje, naopak rozšiřuje. Nemocnice v Aši by měla býti konečně jednou dostavěna, aby se zde učinila náprava. Jest nezbytně nutno, aby se poskytly peníze nutné především k dostavbě této nemocnice, aby i tam mohli býti nemocní ošetřováni v místním měřítku. Takové jsou poměry ve všech těchto oblastech, a má-li se užíti peněz, musí se jich užíti tam.

Dále musíme žádati, aby, když, jak se praví, má býti zaveden 40hodinový pracovní týden, provedlo se to bez snižování mezd. Ale, co můžeme konstatovati? Že se platí mzdy, které se vymykají jakémukoliv popisu, že se dnes již od nezaměstnaných žádá, aby vykonávali práce za vládní příspěvek 8 Kč, a když k tomu nezaměstnaní nechtějí svoliti, odnímá se jim bezohledně potravinový lístek a zavádí se pracovní služba. Tu se říká: Buďto budete pracovati za těchto 8 Kč, nebo se vám odejme jakákoliv podpora. Proti tomu musíme ostře protestovati. Musíme žádati, když se již práce konají, aby mzdy byly placeny podle sazebníku. Ale venku se mzdy nepřetržitě snižují, neboť podnikatelé se mohou opírati o to, že vláda snižuje platy státních úředníků, že vláda snižuje mzdy, a tu si podnikatelé říkají: Potom i my můžeme snížiti mzdy. Zde by měl stát vlastně předcházeti příkladem. Jelikož dnes sedí ve vládě dělnické strany, bylo by jejich povinností rozhodně naléhati na to, aby se také skutečně platily mzdy podle sazby, které by dělníkům umožnily, aby i v dnešní době žili tak, jak jest lidí důstojno. Na jedné straně se však stejně jako dříve mzdy snižují, na druhé straně je živobytí stále dražší. Bída a nouze mezi dělnictvem staly se nesnesitelnými, vzrostly tak velice, že dnes lidé skutečně již nevědí, co mají dělati.

Ale vedle dělnictva hroutí se ovšem i drobný živnostník, a drobný rolník upadá v bídu a nouzi. V poslední době jsme se dožili četných projevů, že živnostníci protestují především proti ohromnému daňovému tlaku. Právem! Exekuce se dnes provádějí tak, že se to vymyká popisu. Bezohledně se drobný živnostník olupuje o to poslední, co ještě má, odbírá se mu poslední nářadí, drobnému sedláku vyvádí se ze stáje poslední kráva. Přes to, že pan ministr financí prohlásil, že se má jednati lidsky, provádějí se exekuce strašlivým způsobem. Nedávno jsme viděli, že jednomu sedláku v Kunově v okrese přísečnickém byly zabaveny vysoce březí krávy, a když nabízel les, bylo to s posměchem odmítnuto. Ale nestačí pouze, aby tito drobní živnostníci a rolníci protestovali, musejí konečně uznati, že i oni se musí a mohou ubrániti zbídačení, budou-li ruku v ruce s dělnictvem nejen protestovati, nýbrž i velmi ostre bojovati proti ohromnému zbídačení a vykořisťování.

Pomoci je zde třeba, zvláště v sudetsko-německém území. Frakce komunistické strany podala zde návrh, aby se 150 mil. Kč pozemkového úřadu, které jsou dnes beze všeho k disposici, užilo k zimní pomoci nezaměstnaným, a to tak, aby svobodní dostali po 150 Kč a ženatí po 250 Kč jako zimní výpomoc. Jest nezbytně zapotřebí, aby se pro tyto zbídačelé lidi něco stalo. Dnes jsou zde bez oděvu, nemají dosti jídla, chybí jim vše možné. Jen když se jim peníze skutečně vtisknou do dlaně, budou se aspoň poněkud moci uchrániti před krutostmi zimy. Jest tedy nutné, aby byl tento návrh přijat, aby i druzí páni byli konečně ochotni poskytnouti jim skutečně peníze, jsou-li připraveny. Musíme velmi ostře protestovati proti olupování nezaměstnaných o potravinové lístky, proti tomu, aby se toto olupování provozovalo i dále v té míře, jak se to dělo letos. Prohlašujete, že nezaměstnanost poklesla, že nevykazuje již tak vysokého stavu jako loni. Páni ministři musili sami ve svých zprávách vyložiti, že poměr těch, kdož jsou u sociálního pojištění přihlášeni, k těm, kdož jsou ještě dnes na listinách nezaměstnaných, nepodává správného obrazu. To tedy znamená, že nezaměstnanost je mnohem vyšší ne vykazuj číslice, které vláda uvádí. Proč? Protože velké procento nezaměstnaných bylo bezohledně škrtnuto, oloupeno o všelikou podporu a proto se již neobjevuje v listinách nezaměstnaných. Proti takovému manévru musí dělníci co nejostřeji bojovati. Venku nemohou zajíti v bídě a nebudou-li co nejostřeji proti tomu bojovati, zvětší se jen toto loupežné tažení na to málo, co se jim ještě poskytuje.

Musíme také žádati, aby především byla provedena refundace odborovým organisacím. Dnes se to děje tak, že odborové organisace musí státu poskytovati ohromné zálohy, aby se mohlo nezaměstnaným vypláceti, a odborové organisace, které tyto peníze nemají, nemohou platiti podpory v nezaměstnanosti. Následek toho jest, že nezaměstnaní musí čekati mnoho týdnů, a jelikož nemají jiných příjmů, musí ovšem žíti ve strašných poměrech. Proto žádáme, aby se provedla refundace odborovým organisacím, aby se jim poskytly dosti vysoké zálohy. V této chvíli podepisuje venku lid petici, ve které žádá, aby cena chleba byla snížena na 1.5 Kč za kilogram, aby kilogram cukru stál 3 Kč, aby zlevnila mouka, tuk a uhlí, aby nezaměstnaným bylo poskytnuto 1000 vagonů cukru, chléb a topivo. Tato petice proti drahotě jest plně oprávněna, neboť není možné, aby se jednak při panující nouzi snižovaly mzdy a jednak ceny potravin vyháněly do výše. Lid musí ostře bojovati proti tomu, co dnes vidíme, že vláda, parlament a všechna zřízení jsou k tomu, aby dále rozmnožovaly zisk vládnoucí třídy, a že na druhé straně široké vrstvy hynou v bídě a nouzi. Má nějaká společnost ještě právo existovati, když vidíme, jak akcie stoupají, jak dividendy stále rostou, jak velká buržoasie, velký kapitalismus a velcí agrárníci vymačkávají z dělnictva stále vyšší zisky a na druhé straně statisíce chátrají bídou a nouzí? Když masy venku věří, že vláda a sněmovna jsou zde skutečně k tomu, aby hájily zájmy celého národa, jest to iluse. Oni nevědí, že to jsou všechno zřízení mocenského aparátu vládnoucí třídy, ještě nepoznaly, že chtějí-li si vytvořiti skutečně lepší existenci, musejí si tento boj také vybojovati, že se všichni dělníci, drobní živnostníci a rolníci musí spojiti, aby v akční jednotě vedli nejostřejší boj proti buržoasii. S těmito hesly budeme i dále pracovati a uvidíme-li, že sociální demokracie bude stejně jako dříve odmítati naše návrhy na sjednocení, nezanecháme toho, abychom při každé příležitosti nepřistupovali k dělníkům ze sociálně demokratické strany a nenabízeli jim akční jednotu. Uvidíme-li, že vaši dělníci venku jsou odhodláni jíti s námi, že se vám sice ještě daří zdržeti je od toho, poněvadž dnes pro svou akční jednotu s buržoasií nemůžete s námi uzavříti jednotnou frontu, ale ze vaši dělníci jsou odhodláni jíti s námi, budeme jim to stále nabízeti a víme, že znenáhla i vaši vykořisťovaní proletáři budou s námi bojovati proti vykořisťování. Ještě tuto akční jednotu odmítáte, ještě pevně stojíte na půdě této měšťácké společnosti, ale již můžete viděti, jaké útoky se dělají, že na příklad u studentských výtržností nejde jen o insignie, nýbrž o fašistický nápor, který směřuje i proti vám. Nikoliv nadarmo táhli také před váš dělnický dům s úmyslem vytlouci tam okna; to tedy znamená, že česká buržoasie si snad již zítra bude moci říci: Již nepotřebujeme socialistických stran, nám nyní stačí fronty fašismu, abychom i zde dosáhli téhož jako v Německu a Rakousku, abychom vás rovněž přitiskli ke zdi a vytlačili vás. Ještě jste nenahlédli, ale již není daleký čas, kdy vaši přívrženci budou plně přesvědčeni, že se jen nejostřejším bojem, jen akční jednotou umožní uniknouti fašismu a překlenouti nouzi a bídu. Jen když se semkne velká masa dělnictva, bude s to, aby zlomila moc buržoasie, aby si probila cestu ke svobodné socialistické společnosti. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. posl. Netolickému.

Posl. Netolický: Slavná sněmovno! Konáme důležitý úkol, připravujeme-li základ pro hospodářství státní příštího roku. Základ tento má určitý vztah k celkovému našemu hospodářskému životu a zároveň také určuje podmínky jednotlivých našich hospodářských složek, které částečně také chrání a podporuje. Nynější hospodářská tíseň vyžaduje si ovšem mimořádných opatření, jež se uskutečňují pro některé složky více, pro druhé méně - a tu musím konstatovati, že se pro živnostnictvo a obchodnictvo koná velmi málo, takřka nic.

Za poslední 4 léta nebylo učiněno téměř zcela žádné opatření pro úlevu živnostenské tísně a odčinění důsledků nynějších hospodářských poměrů. Živnostnictvo nese důsledky hospodářské tísně stejně, jako je nese dělnictvo svou nezaměstnaností a jako zemědělství zmenšením své kupní síly. Vždyť živnostnictvo je ve svém hospodářském postavení vlastně odkázáno na své okolí a jeho kupní sílu, na možnost odběru vrstev dělnických a zemědělských. Jsou-li tyto vrstvy stiženy důsledky hospodářské krise, poklesla-li u nich kupní síla až katastrofálně, jeví se samozřejmě důsledky toho také v hospodářském životě našeho živnostnictva. Na druhé straně však veřejná břemena, která jsou živnostnictvu ukládána, nejsou přizpůsobena ubývající kupní síle, nejsou také přizpůsobena ubývající hospodářské potenci a výtěžku našich živnostníků a obchodníků. Veřejná břemena jsou tatáž, nebyla-li v poslední době někde ještě zvýšením daně přímé a některých daní nepřímých zhoršena.

Pozorujeme-li daňové předpisy posledních 4 roků, vidíme, že ačkoliv hospodářský život, kupní síla jednotlivých vrstev se zmenšovala, daňové předpisy zůstávaly jedny a tytéž. Tyto daňové předpisy mají určitý vztah k zákonu z r. 1927, a tu mi dovolte uvésti několik cifer.

Mám na zřeteli daně výnosové, především všeobecnou daň výdělkovou, která je placena malými podnikateli, živnostníky a obchodníky. Ta vynesla r. 1927 71·5 mil., r. 1928 však 97 mil. Výdělková daň podniků veřejně účtujících činila r. 1927 251 mil., aby podle nového daňového zákona činila r. 1928 pouhých 41 mil. Kč, čili 1/6. Pokud se týče dalších předpisů, vidíme, že všeobecná daň výdělková se udržuje na výši téměř stejné, jako tomu bylo r. 1926 a 1927. Tak pro r. 1935 je všeobecná daň výdělková předepsána částkou 80 mil. Kč, zvláštní daň výdělková částkou 85 mil. Kč, daň pozemková částkou okrouhle 66 mil. Kč. Můžeme tedy konstatovati, že proti r. 1927 podle předpisů na základě nového daňového zákona klesla zvláštní daň výdělková na 1/3, daň pozemková pak na 1/2, ale všeobecná daň výdělková zůstala v dosavadní výši.

Z toho je nejlépe patrno, jsou-li odůvodněny stížnosti a nářky jednotlivých poplatníků na berní správu, že nedbá stísněné hospodářské situace a předpisuje malým živnostníkům-poplatníkům daně v té výši, v jaké byly předepsány v době dřívější. Z tohoto poznatku vyplývá fakt, který jsme tvrditi již r. 1927, že daňová reforma, při které byla nejlepší příležitost hájiti zájmy malých poplatníků a upraviti zákon tak, aby obrana proti přehmatům berních správ byla účinnější, chrání zájmy bohatých poplatníků, najmě společností, ať již to jsou závody průmyslové nebo banky, u kterých předpisování a daňové slevy jsou ještě křiklavější než u společností veřejně účtujících.

S tímto zákonem přijaty byly ještě jiné dva zákony s ním souvisící, a to zákon o hospodaření územních svazků samosprávných a zákon o stabilisačních bilancích. Zákon o hospodaření územních svazků samosprávných je ve svých důsledcích znám. Zajímavá je ovšem jeho charakteristika, že z dosavadních průměrných autonomních přirážek tisíciprocentních byl určen limit 610%, že bylo velkým poplatníkům sleveno 400% autonomních přirážek. Také hospodářství okresní a zemské od té doby zabředá čím dále do stavu, ze kterého mu nebude pomoženo nijak, nežli zamýšlenou a připravovanou sanací. Ale důsledky tohoto ustanovení jsou velmi těžké, a to nejen pro poplatníky-živnostníky, nýbrž i pro celou veřejnost. Na místo autonomních přirážek byl zaveden systém dávkový, systém naprosto nespravedlivý a neudržitelný proto, že určuje dávky ve stejné výši poplatníku, důchodci malému, nepatrnému, jako důchodci velkému. Je přece naprosto nesrovnatelné, jestli důchodce, který má 5 až 6 tisíc ročního příjmu, musí platiti tytéž dávky z jednotlivých předmětů jako důchodce, který má 100 nebo 200 tisíc Kč příjmu.

Třetí podobný zákon, který byl již dotčen jedním členem našeho klubu ve včerejší schůzi, je zákon o stabilisačních bilancích. Zasvěcenci tvrdí, že stabilisačními bilancemi byla zhodnocena částka nejméně 5 miliard Kč, která přišla k dobru majitelům i spolumajitelům velkých průmyslových podniků. Kdyby se tato ohromná částka zdanila poměrně tak, jako se zdaňovaly čisté zisky jiné, připadlo by okrouhle asi 60% této částky ku prospěchu státu, stát by měl zde k disposici 3 miliardy Kč, kterých by mohl v nynější tíživé době jistě velmi dobře použíti.

Ale důsledky stabilisačních bilancí jeví se v dalším našem hospodářství. Dovolím si uvésti jednotlivé případy: Pozemky v nevalorisované hodnotě na př. 10 tisíc Kč mohly býti snižovány 2% odpisy, celkem 200 Kč ročně. Jestliže se však použilo stabilisačních bilancí a zhodnotily se tyto pozemky na př. na 100 tisíc Kč, pak odpis dělal 2.000 Kč. Druhý případ: U budov v nevalorisované hodnotě 60 tisíc Kč, z nichž se odpisovalo taktéž 2%, dělá odpis 1.200 Kč. A nyní uvedu případ, že se cení na 400 tisíc Kč; potom činí odpis 8.000 Kč. V jiných případech hodnoty stoupají do vyšších částek a odpisy jsou ještě pozoruhodnější.

Proč vykládám tento způsob? Proto, poněvadž tyto odpisy jsou odčítány z čistých výnosů podnikání jednotlivých veřejně účtujících podniků a tím nastává potom zkrácení daně státní a tím také zkrácení autonomních přirážek obecních, okresních a zemských. Vypočítává se, že na základě takto umožněných odpisů ubývá hospodářství autonomnímu u nás v Čechách nejméně 1/4 miliardy Kč ročně, která by jistě sloužila a myslím také stačila k tomu, aby hospodářství samosprávné u nás a ovšem také v ostatních částech republiky mohlo býti postaveno na jiný, zdravější a přijatelnější základ.

Zajímavé je, že při vytýkání různých předpisů berních správ nejhůře počínají si ti pánové, kteří r. 1927 pro daňovou reformu hlasovali a kteří zamítali opravné návrhy, které jsme při té příležitosti my podávali a které směřovaly k tomu cíli, aby živnostník jako malý poplatník byl náležitě chráněn a aby se mohl účinněji, bezohledněji a také s lepšími výsledky brániti proti některým přehmatům. Vím, že odhadování a ukládání daní je pro úředníky berních správ úřad velmi těžký a odpovědný. Vím také, že na berních správách jsou úředníci, kteří snaží se při vyšetřování zjistit pravdu co nejdůkladněji, ale přece je nutno konstatovat, že někteří berní úředníci počínají si tak nešťastným způsobem, že v myslích našeho poplatnictva vyvolávají takové nepřátelství proti státu, jaké nevyvolá žádný jiný nepřítel jakoukoliv agitací. Přehmaty při předpisování daní, event. bezohledné zacházení některých úředníků s poplatníky, přijdou-li si stěžovat na berní správu, zasluhuje co nejpřísnějšího odsouzení.

Daňová reforma sama, vykazuje-li takové nesrovnalosti, které jsem uvedl při výnosových daních, zasluhuje, aby byla novelisována. (Tak jest!) Uvažuje se o tom, aby byla novelisována zejména zvláštní daň výdělková, kterou jsou nuceny platit podniky veřejně účtující, ale při tom je žádoucí, aby byly novelisovány také předpisy, týkající se všeobecné daně, poněvadž systém přezvědných osob, znalců a odhadů daní jsou způsoby, které nevyhovují poplatníkům a které při mnohých příležitostech napáchají mnoho zla a křivd. Uvažte laskavě, když na př. pro příští rok v jediných Pardubicích daňová základna je zvýšena o 110.000 Kč, že pro to při zhoršených hospodářských poměrech není pravděpodobného důvodu, poněvadž poměry v Pardubicích nejsou takové, aby opravňovaly a odůvodňovaly zvýšení daní pro samosprávné přirážky v té výši a míře, jak se to stalo.

Daň obratová, která je vybírána značnou částkou, přes 2.400,000.000 Kč, je rozdělena na různé jiné účely, nejen pro státní pokladnu. Je zajímavé si uvědomiti, že z tohoto celkového příjmu na dani obratové se dává asi 243 mil. Kč na finanční hospodářství svazků územní samosprávy, že se dává 925 mil. Kč na učitelské platy, 100 mil. Kč zálohy na košicko-bohumínskou dráhu a místní dráhy, 550 mil. Kč přídělu na péči o nezaměstnané a teprve 585 mil. Kč příjmů vykazuje stát.

Daň obratová, která v našem státním hospodářství resultuje částkou okrouhle 2˙5 miliardy Kč, je jistě předmětem, o kterém je nutno pojednati zvláště. Při textiliích byl letos vyhlášen paušál a tento skutek vyvolal určité uspokojení, aniž finanční správa byla tímto paušálem nějak poškozena. Je proto odůvodněné volání, aby všechny obory veřejné činnosti byly pokud se týče daně obratové uvedeny na tentýž stupeň, aby pokud možno obratová daň byla paušalisována u prvovýroby. Jsem si vědom těch obtíží, nářků a odporu, které u prvovýroby eventuální zavedení paušalisace vyvolá. Je to hlavně zvýšení kapitálu, které je v tomto případě nutné. Ale na druhé straně výhody, které by zvláště širokému kruhu poplatnictva z toho vzrostly, jsou velmi významně. Proto je naše volání odůvodněné a také tím, že finanční správě se ulehčí, poněvadž poplatníků nebude tolik a eventuální efekt finanční, který bude míti finanční správa z paušalisace veškerých druhů daní, bude jistě výnosnější nežli při dosavadním způsobu, který tak těžce doléhá na naše poplatníky.

Ovšem otázka předpisů daňových a otázka vymáhání daní se sama o sobě zdá již otřepanou, takže mluvím-li o těchto věcech a zmiňuji-li se o nich poněkud šíře, děje se tak jen z toho důvodu, že právě letošního roku se stávaly případy velmi znatelného předimensování při předpisování všeobecné daně výdělkové a jiných. Děje se to zvláště v těch okresích, ve kterých je změněno buď úřednictvo berních správ, anebo do kterých byly dosazeny nové ukládací komise. Úředníci neznalí poměrů pravděpodobně dávají více na zprávy přezvědných osob a znalců, členové komise nejsou si snad vědomi práv a neznají tak dobře poplatníky, jako je znali členové dřívější, kdy se přece jen během 6 let poměry konsolidovaly. Litujeme toho, že právě v nynější tak nervosní době dochází k těmto opravdu politování hodným zjevům, že berní správy - ne všechny, některé, a v těch někteří úředníci - nepočínají si dosti objektivně, nesnaží se jíti věci na kloub a zjistiti skutečnou pravdu, a pak se odhadem zaviňuje mnoho nežádoucích zjevů, které bychom v zájmu veřejného klidu a placení daní rádi odstranili.

Volali jsme a voláme po daňové morálce na obou stranách, na straně poplatníků, aby se snažili konati svou povinnost, ale na druhé straně voláme také po morálce berních úřadů, aby event. při daňových předpisech byli respektováni poplatníci, aby se nedávalo tolik na zprávy neodpovědných lidí, ovlivňované záštím, konkurencí a bezohlednými názory, aby tyto věci byly uvedeny pokud možno do náležitého souladu. Zde by finanční správa vykonala velmi vděčný skutek, kdyby se snažila o to, aby její poměr k poplatnictvu byl poněkud jiný, než jaký byl vyvolán dosavadními předpisy a dosavadním často ne dosti slušným způsobem.

Při otázce daňové přicházíme k názoru, že to není jen otázka daňová, která by tížila naše poplatníky, malé výrobce a obchodní vrstvy. Snad by ty veliké daně mohli zaplatiti, kdyby byly jiné hospodářské poměry. A tu soudím, že se přiblížila vážná doba, kdy je potřebí přikročiti k řešení problému, je-li žádoucí, abychom ponechali velkovýrobě dosavadní volný způsob konkurenčního boje a abychom si nevšímali malého výrobce a malého obchodníka a dávali jej na pospas vývoji, pokroku, vědeckému řízení práce a jak se všechny způsoby moderního rozvoje výroby a obchodu u nás nazývají.

Jestliže by měla býti ponechána dosavadní volnost konkurenci kapitálové v průmyslovém podnikání v tak bezohledném způsobu, pak je nebezpečí, jako to vidíme na př. u obuvníků, krejčích a u řady jiných živností, které jsou decimovány, že bychom se mohli ocitnouti najednou před faktem, že by počet živnostníků a příslušníků středního stavu byl čím dále tím menší, že by nastal hospodářský rozvrat a že by byla znemožněna snaha našeho dorostu získati určitou výrobní samostatnost. (Hluk. - Předseda zvoní.) Stojíme před faktem, že bude nutno rozhodnouti se, zdali chceme malému podnikání věnovati náležitou ochranu a podporu a záleží-li nám na malé výrobě tolik, abychom střední stav jako stav, který vyrovnává společenské a hospodářské rozdělení našeho obyvatelstva, nenechali na pospas velké výrobě, která by jej hospodářsky a stavovsky ničila, či máme-li učiniti určitá opatření, která by rozpínavosti velkokapitálové výroby kladla určité meze.