Ctený snem! Prezident najvyššieho súdu povedal - a veľakráť som to už citoval - že v našom verejnom živote je právo, zákon a zásada pravdy na ústupe, moc a hlavne politická moc však na postupe. To znamená, že "Macht geht vor Recht". Tážem sa, čo by sa stalo, keby v Anglii vystúpil najvyšší sudca a povedal by, že v Anglii je právo, zákon a spravedlnosť a totiž vláda práva na ústupe, naproti tomu moc, a to moc politická a otázka mocenská na postupe? Zda by i naďalej bol v Anglii strpený systém, ktorý by dával podnet a príčinu k takémuto prejavu a ktorý uslyšala celá verejnosť sveta z úst najvyššieho sudcu a nie z úst opozičného poslanca?

Ďalej mluviť netreba. Stoja-li veci a právne pomery takto, strany maďarskej národnej menšiny, menovite maďarská národná strana nemôže tento rozpočet vôbec odhlasovať, lebo nechce odhlasovaním rozpočtu poskytnúť hmotné prostriedky k takémuto vládnutiu. (Potlesk poslanců maďarské národní strany.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Fiala.

Posl. Fiala: Slavná sněmovno! Při ohromných schodcích v našem státním hospodářském životě v letech předchozích octly se naše železnice na indexu veliké části veřejného mínění, protože více než polovina schodků připadala k jejich tíži. Odvozovaly se z toho nesprávné závěry - já jsem s tohoto místa o těchto věcech mluvil a nebudu je rozvádět - dokazovalo se, že naše železnice musejí se propachtovati, dáti do soukromého podnikání atd. Činil se tlak na železnice, aby samy vlastními silami odstranily tíživé schodky. Na jedné straně nápor, aby železnice úspornými opatřeními staly se aspoň soběstačnými, což je názor národohospodářsky konečně správný, ale na druhé straně nápor průmyslových a podnikatelských kruhů, aby železnice slevovaly, snižovaly tarify, což je ovšem také pochopitelné a co také nevytýkám, neboť toto úsilí jest správné v zájmu regenerace našeho průmyslu a podnikání. Dotýkám se toho jenom proto, abych na těchto protikladech prokázal složitost železničního problému a jeho obtížnost.

Vyhovět volání po úsporách na př. seškrtáním nutných, naléhavých investic a nechat zchátrat podnik, který representuje miliardové hodnoty, není správné ani hospodárné. Je spíše nutno jej lépe vybavit a přizpůsobit novým potřebám veřejného hospodářského i státního života. Nelze také na osobních i vedlejších požitcích zaměstnanců jíti do nemožností. Podlamuje se jejich fysická i duševní schopnost a podlamuje se jejich kupní síla, dnes nejdůležitější činitel při obíhání hospodářských statků, ke škodě všech, zemědělců, živností, obchodu atd., celého našeho hospodářského života.

Proto jsem varoval s tohoto místa již při projednávání rozpočtu na r. 1933 před úsporami na železnicích přes určité meze, neboť nakonec přicházejí takové úspory draho všem. Poukázal jsem tehdy, jak zhoubný vliv měla stoupající hospodářská krise na hospodářství našich železnic, když jejich příjem poklesl ze 4545 mil. Kč v r. 1929 na 2912 mil. Kč r. 1932, tedy o 1623 mil. Kč. Dokazoval jsem, že tento rychlý vývoj nejtěžší krise, jakou kdy svět prožíval, způsobil rozvrat v hospodářství na železnicích, že není možno, aby samy z toho vybředly a při tom plnily všechny úkoly v zájmu veřejném jako v dobách normálních, kdy při tom ještě státní pokladně odvedly řádně miliardy na daních a dávkách.

Železnice však přes všechny tyto poukazy v začarovaném kruhu těžké hospodářské krise podlehly a musely přinésti těžké oběti. Ovšem také jejich zaměstnanci, bez rozdílu. Není kacířstvím, když řeknu, že při této prohře v začarovaném kruhu hospodářských nesnází dneška překročila železniční správa hranice, na které bylo možno při zmenšování schodku vlastními silami jíti. Nejen pokud se týče snižování investic, nýbrž také a především při snižování požitků zaměstnanců, neprováděním personálních a sociálních opatření anebo nedostatečným jejich prováděním. Jsem proto rád, že konečně zvítězil zdravý rozum, že u většiny veřejného mínění se pohlíží na železnice jinak než před dvěma lety, že se uznává, co jsme stále zdůrazňovali, že železnice v zájmu státním musejí zůstati státním podnikem a že i v rozpočtu železnic projevuje se obrat k lepšímu jak ve směru investičním, tak personálním.

Co potřebují železnice? Především zdatné, klidné a vyrovnané zaměstnance všech hodností a pracovních úkonů počínaje manuálním dělníkem s krumpáčem a konče sekčním šéfem. (Tak jest!) Potřebují důkladný svršek, dostatek dobrých vozidel, strojů, motorových vozů, dobrou a pružnou administrativu, decentralisaci, aby ten, kdo spravuje a diriguje, sám sebe nekontroloval. Bez splnění těchto základních principů nelze očekávati, že by tento náš největší podnik mohl splniti zásadní požadavek doby: dopravovati bezpečně, levně a rychle.

Mohu se dnes dotknouti jen některých hlavních otázek tohoto složitého problému. Pravdu má pan ministr železnic, že nové úkoly se hrnuly na železnice tak překotně, jako u žádného jiného odvětví státní administrativy, a že tak jako není možno ze starého paláce přes noc udělat účelný moderní obchodní dům, nelze dosíci zázraku u složitého podniku železničního a v kratičké době provésti jak na technickém vybavení, tak i v administraci takové změny, které by všeobecně uspokojily. Přes těžké nesnáze koná však podnik všechno, co je možno a přizpůsobuje se poměrům a potřebám celku. Za dané situace není ovšem možno přikročiti na př. ke generelnímu snížení tarifů, s výjimkou právě diskutovaných tarifů uhelných. Dumpingové tarify, jak je mají pro určité suroviny některé sousední státy, zaváděti nemůžeme a nebudeme. Byl by to krok nesprávný a škodlivý. Otázka uhelných tarifů je velmi závažná. Není pochyby, že průmysl, na př. západočeský, jihočeský, zařízený na hnědé uhlí, nám odumírá, zavírají se závody nebo se omezuje jejich provoz, zvláště středních závodů, ať jde o závody na Klatovsku, Rokycansku, Domažlicku, v Plzni, či o některé jihočeské závody. Proto dlužno slevu pro ulehčení průmyslového podnikání jen doporučiti, zejména tam, kde je prokázáno, že se provoz toho onoho podniku udrží. Lépe je voziti něco, třeba levněji, než nic - o tom není pochyby.

Železniční správa tedy bude ve věcech tarifních i nadále odstraňovati prokázané tvrdosti. Při tom však je nutno bezpodmínečně zkoumati hospodářské i sociální poměry v závodech, kterým se mají úlevy poskytnouti, a neposkytovati je tam, kde pracují cizinci, aniž je to povoleno a potřebí, kde jsou hanebné mzdy a není dodržována pracovní doba, kde není pořádek v odvádění daní atd. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Zde by ovšem měli sami průmyslníci a podnikatelé dbáti pořádku a nepřipustiti úlevy, neboť nakonec se takový závod se sociálním dumpingem a nezaplacenými daněmi stane jejich konkurentem. O tom máme řadu dokladů.

Při snížení uhelných tarifů jde o další značnou oběť dráhy, snad o více než 50 mil. Kč, a proto myslím, že je také velmi naléhavé, aby zásahem státní moci bylo konečně přezkoušeno celé naše uhelné hospodářství. (Výborně!) Dráhy mají přes svůj neutěšený stav v zájmu regenerace průmyslu a zmírňování nezaměstnanosti přinášeti oběti, uhlobaroni však pomocí zákona o stabilisačních bilancích předkládají výrobní kalkulace, jimiž dokazují, že nemohou nic sleviti. Maně mi napadá, zda utvoření Uhlospolu není jakýmsi vzdorem za to, že se uhelné aféry na drahách tak přísně vyšetřují. Mám za to, že dráhy si nedají, i když dojednají slevu uhelných tarifů, diktovati ceny od uhlobaronů - vždyť máme i vlastní státní doly s lepší kalkulací - a budou-li v této věci velmi tvrdé a neústupné, uspoří se mnoho peněz, poněvadž jsou jedním z největších odběratelů uhlí.

O korupci na drahách promluvím při jiné příležitosti. Mohu sděliti s tohoto místa naší veřejnosti ještě některé další věci. Pokračuje se v motorisaci dopravy. Je nutné, aby u této kapitoly konečně byla provedena železniční správou a vládou unifikace převzaté poštovní autodopravy se všemi důsledky, tedy i unifikace platových a požitkových poměrů všech zaměstnanců, jak ji ve svých rozumných návrzích žádají. Motorisace u osobních vlaků vyžaduje rychlejšího tempa. Zde se sníží provozní schodky a bude možno zhustiti jízdní řád.

Naše silniční autodoprava se vyvíjí velmi slibně. Myslím, že budu míti příležitost o těchto otázkách promluviti, až se bude jednati o změně automobilového zákona, který způsobil v naší veřejnosti již tolik diskusí a i nepříjemností. Byl jsem zpravodajem o tomto zákonu za výbor technicko-dopravní. Veřejnost, i průmyslové kruhy se domnívají, že automobilovým zákonem byl zabit automobilový průmysl. Domnívá se to i naše dělnictvo z automobilek. O těch věcech si však pohovoříme jindy, dnes nepůjdu do merita, řeknu jen, jak jsem to již učinil při projednávání automobilového zákona, že i když dráhy nebudou míti dopravní monopol, musí býti vytvořena taková situace, aby mohly soutěžiti, čili že ti druzí musejí býti s právy a povinnostmi daňovými i ostatními rovnocenným partnerem. Jinak bychom tu otázku nemohli vyřešiti.

Velmi správné je, že železniční správa hledí jízdami motorových vozů dosíci úspor na provozních výdajích. Zaráží však, a to mnozí z vás, kteří jezdíte motorovými vlaky, jistě dosti často pozorujete, to stálé nahrazování motorových jízd parou. Máme sice podle zprávy ministerstva železnic největší počet motorových vozů, ale také nejvíce typů, a to bude státi mnoho peněz. Motory mají jemný mechanismus, často jsou porouchány a opravy vyžadují značných nákladů. Nemohu se zbaviti dojmu, že tu železnice platí hodně za vyučenou za naše továrny. Nelze přece chtíti, aby ze slušných peněz dráhy platily se pokusy továrnám s nevyzkoušeným novinkami. Myslím, že tomu bude rozuměno na všechny strany, poněvadž tyto nesnáze jsou známy. Továrny musejí provésti zkoušky na vlastní účet.

Rádi kvitujeme citelné zvýšení položky na investice a na obnovu, po kterém jsme volali. Jde nejen o lepší vybudování našeho svršku a zdokonalení našeho jízdního parku, nýbrž i o práci pro dělníky, a to je pro mne to nejradostnější, poněvadž jde o chleba, o tu alfu a omegu dneška. (Výborně!)

Bylo by velmi vděčné rozvésti při těchto připomínkách otázku do detailů, není to dnes dobře možné, a proto se jen letmo dotknu jednotlivých věcí. Při pracích obnovovacích je nutno postupovati programověji než dosud. Snad to při dobré vůli a prozíravosti půjde. Materiál musí býti objednáván včas a také včas dodáván, aby hlavní práce mohly býti prováděny v nejpříznivějších měsících. Vyvarujeme se tím tomu, že velké obnovovací práce nám zapadnou do t. zv. kampaně, což je pak mnohdy příčinou zpožďování v dopravě i ohrožení bezpečnosti dopravy.

Naše dílny na drahách všeho druhu jsou na výši doby a snesou bez nadsázky srovnání s dílnami velkých továren. Pracovní výsledky při zmenšeném počtu zaměstnanců se obrovsky zvýšily a proto bylo aktem spravedlnosti, že se vyhovělo požadavku zaměstnanců a že v rozpočtu na r. 1935 jsou zase zařazeny neztenčené úkolové výdělky. Bylo by ovšem třeba, aby toto oprávněné zlepšení nebylo znehodnocováno zase opatřeními administrativními t. zv. úkolového referátu, nemožnými procedurami se snižováním sazebníků na práci. To jistě dělnictvo bude za pomoci svých odborových organisací sledovat. O našich dílnách, o jejich provozu a zařízení vyslovil se odborník na slovo vzatý, pan docent dr Šlechta, s velkou pochvalou. Já se té věci dotýkám proto, poněvadž se velmi často říká i s tohoto místa, že by bylo lépe mnohou práci dávati do soukromých podniků. Vždyť jde o chleba zde či onde a jestliže dnes máme v dílnách investován kapitál, dílny moderně zbudované, nemá to žádného významu a žádné ceny, jestliže práce za stejnou nebo ještě levnější výrobní cenu v našich dílnách by se dala do jiné dílny, poněvadž jde o tentýž chléb.

Ve službě jízdní, ať při dopravě osobní či nákladové, je dobrý chod přesto, že personál byl tu snížen přespříliš. Vlaky se zpozdí zřídka a hlavním důvodem zpoždění bývá tu právě prováděná oprava trati. Při této kapitole je zřejmá snaha zajistiti rychlou dopravu, aby železnice mohly soutěžiti s automobily.

Řekl jsem, že byl přespříliš snížen počet personálu, to znamená, že mu přibylo práce a proto je více ve službě mimo svůj domov, vzdálen od rodinného krbu. Bylo tedy nanejvýš spravedlivé, aby se vyhovělo požadavku železničářů a vedlejší příjmy strojního, jízdního personálu atd. byly zase zařazeny do rozpočtu v dřívější výši. Tyto věci rád kvituji. Je však také nutno u této kapitoly dojednat již s organisacemi železničářů, aby pracovní rozvrh služební byl konečně upraven ve smyslu zákona, neboť jsou to rozumné požadavky. Dnes se nerozumné, demagogické požadavky solidní organisací nepodávají. Co žádají organisace, je v zájmu dopravy, v zájmu podniku nutné, neboť odpočatý - nikoli vyležený - železničář je zárukou i dobrou kontrolou bezpečnosti dopravy v daleko větší míře, než když je vyčerpán.

Skladištní služba funguje bezvadně zásluhou všech zaměstnanců a je proto třeba ji oceniti a zaměstnancům měřiti lépe, než se dělo dosud. Zásobovací služba je předmětem pozornosti podniku a všech zaměstnanců této služby. Zde bych podtrhl, že zaměstnanci od dělníka až do nejvyššího úředníka v ministerstvu při této služební kapitole táhnou za jeden provaz v tom smyslu, aby zvelebili své služební odvětví železničářského kolosu co nejvíce, k dobru podniku, ne pro svou kapsu, a že tento jejich interes byl již korunován velikými úspěchy. Za jejich součinnosti se tam dosáhlo pozoruhodných výsledků a cenných úspor věcných. Mám číslice, nebudu však dnes jimi unavovat. Chci jen říci, že této službě, kde je hospodařeno s miliardami, je nadále nutno věnovati největší péči a pozornost a ovšem také respektovati všechny požadavky a náměty této zaměstnanecké složky, jak bylo nedávno spontánně za přítomnosti všech, kteří tak dobře táhnou za jeden provaz, zdůrazněno na velkém manifestačním projevu v Plodinové burse v Praze.

Jisto je, že chod provozu našich drah přičiněním všech zaměstnanců je velmi uspokojivý. Je třeba také konstatovati, že i reorganisace provádí se v podniku i v jeho administrativě ve směru decentralisačním, tedy zlevňovacím, a že v těchto snahách bude pokračováno. Je tu jen třeba trochu trpělivosti a je i v zájmu věci, aby se nešlo překotně.

Jisto je také, jak jsem již zpředu řekl, že i přes opravdové úsilí pro nejlepší výsledky hospodářské nelze ani dnes ještě očekávati a žádati, aby při službách, které železnice jsou povinny konati v zájmu veřejném a které nemají vyčísleny ani honorovány, byly soběstačné. Je nepříjemná věc konstatovati to. (Posl. Bergmann: Železnice musily odvádět zisky, když je měly; banky se sanovaly a nikdo nic neříkal!) To jsem již s tohoto místa řekl, že železnice musejí býti při nejmenším posuzovány jako banky, které v zájmu celého hospodářského života byly sanovány.

V úsporách na osobních výdajích se šlo za přípustnou hranici, a mohl bych to prokázati číselně. Stav zaměstnanců se snížil tak podstatně, že to až bude ke škodě podniku. Přibylo jim práce a není správné a pravdivé tvrzení - nevím ovšem, zdali se to týkalo železnic anebo jiných resortů - že tam, kde za Rakouska býval jeden, jsou dnes dva až pět. Takové informátory by měl bývalý pan ministerský předseda odmítnouti. Požitky se snížily velmi citelně a já bych přál každému, aby byl v kůži takového našeho smluvního nebo pomocného dělníka, i ve vnitrozemí, ale zejména tamhle na Karlovarsku, na Falknovsku (Posl. Bergmann: Ve Warnsdorfu!), ve Warnsdorfu nebo na jiných místech, kde je hodně draho, který slouží u dráhy 15 let a má měsíčně platu 500 Kč za dobře vykonanou práci a z toho platu musí živit někdy i dosti četnou rodinu. (Posl. Malý: A po šesti měsících v zimě na 14 dní jsou vysazováni!) To je bohužel jejich zimní gratifikace. A já rád konstatuji s tohoto místa, že tito nejchudší jsou nejspolehlivějšími pilíři podniku i republiky. (Tak jest!)

Nemohu se pouštěti do dalších podrobností, čas letí a mohu jen jaksi lapidárně shrnovati záležitosti našeho velkého železničářského podniku a znova jen důrazně připomínati, že železnice jsou nervem státu, jeho obrany, do daleké budoucnosti nejbezpečnějším a nejlevnějším dopravním prostředkem a že by měly dostati vše, co potřebují, aby jejich služba pro všechny, pro stát i jeho obranu byla nejlepší.

Železnice jsou jedním z největších úseků hospodářského života našeho státu a proto také největším úsekem práce. Zaměstnávají více než 130.000 lidí. Jsou také ohromným spotřebitelem hospodářských statků všeho druhu. Po demokracii politické nutně musí dojíti i k demokracii hospodářské, musíme se poctivě a energicky starat, aby došlo k spravedlivému rozdělení povinností k celku, k státu, a také k spravedlivému rozdělení vyrobených statků, tedy k spravedlivému podílení se na společném blahobytu, či chcete-li v dnešní vřavě, ke spravedlivému podílu na společných nesnázích, a proto si řekneme, že tento veliký úsek práce musí býti pojat i s jeho pracovníky do toho velikého plánu státně reglementačního. Tuto spravedlnost a samozřejmost nežádáme jen pro železničáře a železnice, nýbrž pro všechny pracovníky rukou i ducha na všech úsecích, v továrně, v dolech, na poli, v kanceláři, ve škole, v živnosti, v obchodě. V těchto věcech máme všichni povinnost táhnouti společně za jeden provaz.

Učinili jsme počátek u zemědělců, na velikém důležitém úseku práce, u prvovýroby nejdůležitějších statků, zhodnocením obilní produkce. Chceme dosíci rentability práce zemědělcovy a také stabilisace jeho lepší kupní síly než dosud. Musíme však pokračovati, neboť dnes život a rozvoj státu a společnosti nespočívá již jen na jedné vrstvě pracovníků určitého úseku. Neplatí již staré rčení: Nemá-li sedlák, nemá král.

To není namířeno proti zemědělcům, vždyť jsem také z toho pytle. Ale věc stojí takto: Nemá-li sedlák, je to zlé. Nemá-li dělník, gážista, nemá proto také sedlák, nemá živnostník, obchodník a nakonec nemá král - stát. Tedy musíme chtíti opatřit práci, zaručiti cenu práce pro všechny a učiniti ji tedy rentabilní pro všecky jak na hroudě, tak na železnici, tak v dolech atd. atd. (Výborně! - Potlesk.) To je ta spravedlivá distribuce statků, stabilita určité kupní síly. Mohl bych zde ovšem rozvádět otázku obšírně. Musíme se podílet na těch nesnázích lépe než dosud, poněvadž by nebylo možné před historií odpověděti, že jsme neudělali všechno, aby v národním kolektivu jedni nestáli bez práce dlouho a dlouho a nepodíleli se buďto úměrně na těch nesnázích anebo na tom společném blahobytu. Doposud se nám to nepodařilo, není to jen v naší moci, o tom není pochyby. Tím více musíme viděti ty vyřazené všichni a zase táhnouti za jeden provaz na společné cestě k nápravě. Řekl-li jsem, že rentabilita práce zemědělcovy je nutná, aby tu byla rentabilita také jeho kupní síly, musím říci dále při decentralisaci práce - zemědělec si nevyrábí už pluhy, dřevěné brány atd. - že rentabilita jeho práce je závislá na práci průmyslového dělníka ducha i rukou, který vyrábí umělá hnojiva, pluhy, traktory, od železničáře, který tyto produkty vozí, horníka, který kope uhlí k pohonu v továrnách, zkrátka práce všech je rozčleněna a musí tu býti, abychom všichni mohli žíti a aby nakonec mohl žíti král - stát. A poněvadž vzdělaný národ nežije jen chlebem, proto tu musí býti také intelektuálové, spisovatelé, umělci a jejich práce musí býti stejně hodnocena. A když takto postavíme problém železnic s jejími pracovníky, stojíme před otázkou zhodnocení jejich práce, právní jistoty této práce, stabilisace a zlepšení kupní síly a nemůžeme se vyhnouti ani za dané situace řešení minimálních jejich požadavků.

Každý ví, a všechny politické strany to vědí, že dosavadní stav personálních a platových otázek po platovém zákoně a jeho (Posl. Malý: Prováděcích nařízeních!) prováděcích nařízeních je naprosto desolátní. Nebudu se zde dotýkat otázek vysokoškoláků, středoškoláků a všech kategorií od dělníka počínaje a konče až nahoře. Není toho zapotřebí. Ale faktem je, že se nynější platová soustava neosvědčila a pro budoucnost už není možná. Působí psychologický rozvrat a neslouží to státu ani jeho podnikům. Je nutno přikročiti k nápravě, odčiniti chyby, které se staly po úpravách, reformách, novelisaci atd. atd., kdy z toho všeho se stala hotová věda, ve které se nikdo nevyzná. Není a nebude mezi zaměstnanci klidu, jest z toho plno nesnází, rivality i demoralisace.

Budu míti jindy příležitost hovořiti o znehodnocených kategoriích železničářské služby a o otázkách zaměstnaneckých vůbec. Dnes jen důtklivě upozorňuji, že otázky platové vyžadují naprosté pozornosti a úvahy celé vlády a celé naší veřejnosti, všech povolaných činitelů a že je nutno nastoupiti cestu, i když to nelze obrátiti vzhůru nohama, k lepšímu. Správně exekutiva, resp. Dvanáctka s exekutivou, všichni železničáři zdůrazňují s regulací či reglementací, že je zde třeba také zasáhnouti, aby se zlepšila právní základna a cena práce a tím se dosáhlo lepší stabilisace kupní síly. Pak bude gážista a dělník od sedláka více kupovati.

Apeluji s tohoto místa velmi důtklivě, pokud jde o odbourání srážek, aby - je-li to jen trochu možné - stalo se skutkem. Bude to působiti na hospodářský život velmi blahodárně, ale především na mysl těch, jichž se to týká. Ne že by mohli pak rozhazovati, nýbrž zapůsobí to také psychologicky k uklidnění a k obnově důvěry ve správu státu. (Posl. Malý: Zrušiti vládní nařízení č. 252!) Ano, aspoň č. 252. Tyto věci jsou předmětem jednání povolaných našich institucí a byl bych velmi rád, kdyby vláda nebyla hluchá. Očekávám pro otázky, jak jsem je zhruba nadhodil, porozumění také u našeho železničního resortu, se kterým jednáme a kterému jsme znovu předkládali příslušná memoranda, týkající se všech kategorií železničářských.

Chceme věřiti, slavná sněmovno, že léta nejtěžší krise máme za sebou a že poměry půjdou trvale k lepšímu. Chceme se o to také přičiniti všemi svými silami a věříme, že i vláda i zákonodárné sbory se budou energicky o tuto věc snažiti na nových principech pro přetvoření celého státního života. Doufejme proto také, že preliminovaný rozpočet železnic na r. 1935 s výdajovou částkou 3.958 mil. a příjmovou částkou 3.293 mil. Kč a bohužel s počítanou ztrátou 665 mil. Kč bude vývojem poměrů obrácen k lepšímu a to všichni s rozpočtovým zpravodajem si jistě přejeme, aby účetní uzávěrka nám to potvrdila. Doufejme, že poměry půjdou k lepšímu, aby železnice nebyly ani domnělým břemenem státu, nýbrž poskytovaly mu zase značné prostředky ze svých přebytků, jako tomu bylo dosud.

Končím a prosím, aby tyto mé stručné připomínky, zejména v zásadních otázkách byly pochopeny tak, jak jsou upřímně dělníkem a socialistou míněny, abychom v nekompromisních věcech o chléb dělníka táhli za jeden provaz, neboť jenom tak bude pořádek v republice, nebude paniky a nebude třeba, aby jednotlivé, samozřejmé věci si vymáhala ulice, neboť ulice bývá zneužito. A když za ten provaz potáhneme, budeme silní a překonáme nejtěžší doby. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Müllerovi.

Posl. Müller [německy]: Velectěné ženy a mužové! Rád bych zaujal stanovisko k rozpočtové kapitole, ke které dosud bylo v rozpravě mluveno ještě málo, ke kapitole ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Zkoumáme-li tuto kapitolu, nenajdeme v ní bohužel žádného odrazu, že velká území státu, celé stavovské vrstvy obyvatelstva, žijí v nanejvýš tísnivých poměrech a v nezaměstnanosti, že tato nezaměstnanost ohrožuje zdraví obyvatelstva, že nemoci postihují více než kdy jindy muže, ženy a děti. Ministerstvo zdravotnictví není ovšem místem, jemuž přísluší sociální péče o nevinné oběti kapitalistického hospodářství. Ale ministerstvo zdravotnictví má v této době na starosti těžší úkoly než jindy. Neboť má se starati po stránce zdravotní o kraje a osoby, postižené hospodářskou krisí, zvláště pak o ženy a děti, v těchto dobách důkladněji než jindy. Domníváme se, že subvencování sociálních zřízení, zavedení školních lékařů a zvláště péče o lidi vydané pro hospodářskou nouzi na pospas nemocem, musilo by se dnes projeviti v rozpočtu ministerstva zdravotnictví. Ale v tomto rozpočtu sotva pozorujeme úmyslu zasáhnouti zde pomocně zvýšenou měrou, jak toho vyžaduje nouzová doba. Nejdříve musili byste především viděti ty lidi venku ve sklářských a textilních krajích, v Rudohoří a na Šumavě a na nich studovati následky nezaměstnanosti. Nedostatečná výživa, škody na zdraví, předčasné stáří, čte se jim, jak to již vyložila soudr. Blatná, přímo z obličeje. Ovšem, nejdůležitější pomocí v těchto krajích bylo by především opatřiti práci a chléb a nesouhlasíme úplně zcela s vývody pana předsedy vlády Malypetra, že by v německých krajinách nebylo příležitosti k pracím a k pracím investičním. Kol. Nečas poukázal již včera uznání hodným způsobem na několik krajů. Domníváme se, že ve všech německých krajích, ve všech pohraničních oblastech bylo by práce dostatek jak v okresech, tak v obcích. Ministerstvo zdravotnictví musilo by zcela zvláště pečovati o zdravotní péči a obstarávání sociální hygieny lidí v těchto dobách.

Promluvím o několika výňatcích z výroků odborníků; především vidíme, že se v poslední době - strašlivým způsobem rozmohly dětské nemoci, zvláště epidemické. Nelze se tomu ani diviti. Neboť tisíce a tisíce lidí trpí nedostatečnou výživou, jsou slabou stravou zeslabeni a podléhají nemocem daleko dříve, než jsou-li řádně živeni a v dobrém zdravotním stavu. Dnes jsem pročetl zprávu útulku pro mladistvé v Dětřichově a tam vidíme několik neobyčejně zajímavých čísel. Vidíme, že stav dětí, které trpí chudokrevností, stoupl v jednom roce ze 30 na 36˙3%. Počet dětí, které trpí všeobecnou slabostí těla, stoupl ze 12˙2% na 15˙1%. Dětský materiál, který byl dopraven do tohoto útulku, jest tedy na tom zdravotně značně hůře než kdysi. 37% dětí, které prodlévají v dětském útulku v Dětřichově na zotavení, nemají doma vlastních lůžek. Musí spáti s rodiči a sourozenci v bídných obydlích a jsou tam opět zesílenou měrou vydány všanc nemocem. Kol. místopředseda Taub vylíčil v sociálně-politickém výboru dosti odstrašující obraz těchto obětí, kterých si vyžaduje hospodářská krise mezi dětmi. Pozorujeme-li školní mládež, vidíme špatné držení těla, tu nepomáhají ortopedická cvičení, tu pomůže jen sociální péče, a to v tom směru, aby děti mohly býti dobře a řádně živeny. Zvlášť povážlivé jest, že epidemie, záškrt, spála atd., se v posledních týdnech v jednotlivých krajích neobyčejně rozmohly. Že jsou tím postiženy zvlášť děti pracujících tříd, nepotřebuji zajisté teprve říkati. Při tom musíme také konstatovati, že přípravy pro účinné potírání větších nákaz, dostaví-li se, jsou bohužel naprosto nedostatečné. Především nemocnice jsou úplně přeplněny a v jednotlivých nemocnicích, jako v Karlových Varech a v Lokti, setkáváme se s poměry, že dvě nebo tři děti s nakažlivými nemocemi, zvláště spálou, musí ležeti v jedné posteli, ba vidíme dokonce v jednotlivých krajinách, že nemocniční pavilony pro nakažlivé nemoci jsou úplně přeplněny a osoby, potřebující pomoci, děti patřící do isolace, nemohou ani býti přijaty do nemocnic. Tím jest znemožněno jakékoliv soustavné potírání těchto nemocí a překáží se tomu. Že se tím rodiče dětí ocitají v pochopitelném rozčilení a nepokoji, zajisté každý pochopí. Nedávno jsme slyšeli, co se po této stránce stalo v Trutnově a měli bychom veškerou příčinu a ministerstvo zdravotnictví musilo by se tou věcí přísně zabývati, aby tyto poměry zmizely. Bohužel vydržovatelé nemocnic, obce a okresy pro finanční nouzi způsobenou zákonem o obecních financích, nemají peněz ani možnosti budovy rozšířiti, přistavěti nebo dokonce stavěti nové. V jednotlivých obcích a okresech, jako v Ústí nad Labem a v Karlových Varech dokonce vidíme, že již rozestavěné a dosti značně pokročilé stavby nemocnic nemohou býti dostavěny, poněvadž slíbené subvence nejsou prostě vypláceny, poněvadž státní podpora na tyto stavby naprosto nepostačuje. Zatím také byrokratický postup zdržuje vyřízení věci. Loket, Česká Lípa, Karlovy Vary a jiná města podávají o tom výmluvné a povážlivé svědectví.