K tomu přistupují ještě živelní pohromy; skoro všechny kraje našeho státu těžce utrpěly katastrofálním suchem. Nyní se naskytá otázka: Jak to dokáži, abych zemědělství zase oživil, vštípil mu novou provozní sílu, abych je v krisi udržel schopným života? Vždyť zde jistě nemusím kázati o věcech, které jsou všeobecně známy. Stačí jistě, když zde pouze řeknu, že se musíme touto otázkou vážně zabývati, že však také se stejnou vážností musíme přikročiti k činům. Neboť není možné, aby úřady právě v této době krisi ještě zostřovaly, poněvadž poměry správně nechápou a neoceňují.

Poukazuji zde na výnos, který před několika dny vydalo ministerstvo železnic a který zřetelně dokazuje, že tam nemají pochopení pro naši neobyčejnou nouzi. V ministerstvu železnic zřejmě přehlédli, že se krise letos nezlepšila, nýbrž podstatně zhoršila. Ministerstvo železnic vydalo nyní výnos, podle něhož 40%ní tarifní sleva má od nynějška býti poskytována jen okresům, které dlužno považovati za vyloženě nouzové okresy. Lidé, kteří sepsali tento výnos, nevědí, že kromě nouzových okresů jsou i okresy, ve kterých sice jest asi 90% všech obcí nouzovými obcemi, ale že celý okres nemohl a nesměl býti označen jako nouzový, poněvadž tam bylo snad několik málo obcí, které nezasluhovaly názvu nouzového území. Ale tak dalece, jak se zdá, nesahá znalost a uznání těchto lidí, a proto musíme se vší energií žádati, aby tento výnos byl neprodleně odvolán; neboť není nám lhostejné, zdražuje-li se dnes dodávka sena a slámy, kterých tak nutně potřebujeme, poněvadž jsme se stali přímo oblastí hladu, pokud se to týká chovu dobytka, a to za vagon asi o 600 až 700 Kč. To činí z Maďarska sem 6 až 7 Kč a ze Slovenska 4 až 5 Kč na kilogramu a to jsou ceny, které může platiti ten, kdo je také vydělává. My je prozatím nevyděláváme, my letos nemůžeme mnoho vypravovati o výdělku.

Pohroma v našem území jest tak velká, že se hledají již všechna možná východiska. Můj domov, jižní Morava, jest snad území přírodou obdařené výtečným podnebím, kde lze úspěšně provozovati vinařství, výrobu, která však od založení republiky se stala pastorkem státu. Toto vinařství jest však skutečně nevýnosné a většina obyvatelstva se sotva odhodlá přejíti k intensivnímu vinařství již pro daňové zatížení. Naproti tomu se u nás všeobecně volá, že se našemu nouzi trpícímu zemědělství musí poskytnouti jiná možnost výdělku, a to pěstování tabáku. Jižní Moravané jsou jistě oprávněni pro nouzi, která u nás panuje, aby také byli pojati do oblasti pěstování tabáku, kterou určuje ministerstvo financí nebo správa tabákové režie. Máme na to dobré právo, poněvadž se v naší oblasti tabáku právě tak dobře daří jako kdekoliv v nějakém koutě našeho státu, poněvadž naše selské obyvatelstvo v době ohromné nouze žije tak stísněno, v území, kde není žádného průmyslu. Proto za všech okolností musí se zavésti pěstování tabáku, poněvadž může poskytnouti chléb asi 20.000 až 30.000 venkovských lidí, kteří dnes trpí nouzi. Tím naprosto nechceme vpadati do zad slovenským sedlákům. Dnes máme dosti příležitosti rozšířiti pěstování tabáku ve vlastní zemi, poněvadž ještě daleko přes 50% potřebného tabáku odebíráme z ciziny. Opatření práce jest u nás hlavní věcí a musíme se starati nejdříve ve vlastní zemi o vlastní starosti a bolesti. Pěstování tabáku v naší oblasti jest nepochybně výnosné. Činily se pokusy, a to činil je jak Mendelův ústav v Lednici, tak i vinařská a ovocnářská škola v Mikulově, a tyto pokusy měly přímo skvělý výsledek. Při tom nesmíme zapomínati, že na našem území jsou jen drobné selské usedlosti a že tito drobní sedláci jsou vlastně stvořeni k tomu, aby vykonávali tuto intensivní ruční práci. Neboť všechna práce u tabáku koná se jen ručně a nikoliv strojem. Jsme přesvědčeni, že nám toto pěstování tabáku přinese užitek, i když se nám povolí jen 10% množství, které se dnes ještě dováží z ciziny. Potom zavládne v naší zemi také spokojenost a klid, a nastane zaopatření, kterého dnes musíme postrádati. Konstatujeme, že mezi tak zvanými nezaměstnanými oblastmi jest znojemský okres stále dosti pozadu, mikulovský okres ještě více vzadu, poněvadž u nás nezaměstnaní pocházejí ze zemědělství, nejsou odborově organisováni a registrováni. Ale nezaměstnanost dosáhla ohromných rozměrů; u nás jest neobyčejná nouze. Nám bylo naše přirozené odbytiště, Vídeň a Rakousko, přímo neprodyšně uzavřeno, jak se domnívám konec konců pod patronancí klamného pochopení i stát. úřadů. Bylo ztraceno a nikdy již nebude získáno pro naše zemědělství odbytiště pro výrobky, které dnes tlačí na vnitřní trh státu a působí škodlivě i na trh severních Čech, středních Čech a střední Moravy, neboť i my musíme se svými výrobky na trh. Poněvadž se jinak nikam nedostaneme, musíme soutěžiti se svými vlastními stavovskými soudruhy.

Tak jest právě v této chvíli můj požadavek rozhodně oprávněný; neboť, budeme-li na části svých pozemků pěstovati tabák - aspoň na 1500 až 2000 ha jihomoravské půdy - znamená to jistě i úlevu pro veškeré zemědělství ve státě. Potom nebudeme soutěžiti obilím, cukrovkou a všemi ostatními plodinami. Jde o požadavek rozhodně oprávněný, zvláště, že naše pokusy měly skvělý výsledek a že právě naše nezaměstnané venkovské obyvatelstvo volá po práci. Chceme míti jen práci. Jest mnohem významnější vytvořiti dnes práci v naší zemi samé, než stále zase výměnou dovážeti cizí zboží a spotřebovati je ve státě. Mnohem lépe by bylo, kdyby naši lidé levnou prací dodávali výrobky, kterých nemůžeme postrádati. Nesmí se tedy tato věc prostě odbývati tím, že se stále říká, že musíme míti výměnné předměty pro Maďarsko, Jugoslavii, Turecko a Řecko, mnohem naléhavější jest otázka, není-li záhodno poskytnouti možnost k práci obyvatelstvu nouzi trpícímu a naříkajícímu, které jest přece zároveň nebezpečím pro klid státu. Zaměstnání s tabákem táhne se až do zimních měsíců, obyvatelstvo mělo by tedy práci až do vánoc, i když by na tom málo vydělávalo, ale to by zároveň uklidnilo a uspokojilo drobné selské venkovské dělnictvo.

Domnívám se, že v této souvislosti jistě nesmím zapomenouti, že se našeho zemědělství bohužel všeobecně dbá jen v nepatrné míře. My jsme se všemi svými požadavky buď narazili jen na poloviční pochopení nebo jsme se vůbec musili dožíti, že se našich přání a požadavků nedbalo. Připomínám zde na návrh svého kol. Windirsche, již před lety podaný, aby daně z porážek byly odstupňovány a aby daň z domácích porážek byla vybudována na nižších stupních. Připomínám, že jsme podali návrh, aby nouzové porážky byly za všech okolností od daně osvobozeny. Všechny tyto požadavky byly prostě pominuty. Neříkejte, že to jsou jen drobné věci. V dobách nouze chytá se člověk i malých věcí. S velkými věcmi vůbec nepočítáme, poněvadž jsme v našem parlamentě nemohli dosud dosíci velkých, plně hodnotných výkonů pro naše zemědělství. Nechci zapomenouti ani na otázku monopolu. Obilní monopol nám přinesl výhody, zabránil aspoň dalšímu poklesu cen obilí. Ale máme dnes přímo strašný pokles cen dobytka, který vyvažuje výhody obilního monopolu. Musíme konstatovati, že jest dnes přímo nevýnosné, když se zemědělec obrátí k chovu dobytka a výrobě masa nebo mléčných výrobků. Má-li jen nejprimitivnější záznamy, získá přehled, který ho uvede v zoufalství nad jeho celým hospodářstvím. Všechna dosud učiněná opatření pomohla jen málo, rozhodně nikoliv tak, abychom mohli pozorovati vzestup zemědělství. Letos se k tomu připojily ještě nešťastné poměry, živelní pohromy, sucho, které nám nadělalo velkou starost, a tyto smutné okolnosti by rozhodně vyžadovaly, aby se přihlíželo i k našim bolestem, aby se nám vyšlo vstříc, aby se pro zemědělství učinila konečně ta pomocná opatření, po kterých voláme. Připomínám jen náš již dávný a plně oprávněný požadavek, aby na dobu krise bylo sociální pojištění zastaveno. Do dneška nikdo nehnul ani prstem a nelze vůbec předvídati, zda-li zde něčeho dosáhneme. Sociální pojištění znamená pro nás nemírné zatížení v době velmi velké krise, kdy sotva můžeme uhraditi svou režii. Žádali jsme na příklad v územích, kde lesy patří státu, aby se rozhodně aspoň drobným a nejmenším zemědělcům povolilo hrabati lesní stelivo. Státní lesní správa dosud nevyhověla ani tomuto požadavku. Co dříve u velkostatků bylo samozřejmou věcí, nyní se zakazuje. Tím se stále stupňuje nouze drobných lidí, kteří jsou neustálým pramenem neklidu v našich selských krajinách.

I požadavky našeho vinařství jsou staré. Zmínil jsem se již, že právě naše vinařství bylo vždy pastorkem našeho státu, že v zemědělství nebyl ani jediný provoz tak zanedbáván a přehlížen jako vinařství. A právě zde cítili bychom se spokojeni s malými dárky. Žádali jsme, aby bylo zrušeno povinné paušalování daně z vína. Mimo to žádáme pouze 200 litrů vína od daně osvobozeného. Provedení tohoto drobného požadavku, který ve státním hospodářství činí skutečně jen nepatrnou částku, nebylo dosud lze dosíci. O kapitole "Vinařství" prostě nechce nikdo mluviti. Přešlo již mnoho vlád, sněmovna má již několik zasedacích období za sebou, ale dosud nikdo nechtěl tuto otázku načíti a nenalezli jsme pro ni pochopení ani v ministerstvu financí, ani v ministerstvu zemědělství, což jest skutečnost, které nelze dosti litovati. Musím se zde ještě jednou vrátiti k odepření tarifní slevy a jistě smím plným právem říci, že v dnešní zimě krise při nedostatku krmiva povstane velká škoda, nebude-li neprodleně zrušeno nařízení ze dne 14. listopadu.

Důležitou otázkou pro naše zemědělce jest otázka náhradní zálohy našich vojínů. Mohl jsem dosud ve svém území pozorovati, že je mnohem snáze dostati do náhradní zálohy městského nováčka, než někoho z našich zemědělců. Při tom často pozorujeme, že tito měšťáci nevydržují rodinu, nýbrž jsou břemenem rodiny, když se vrátí domů. Ale přes to se to přehlíží, úřady mají svého šimla a odmítají žádosti všech zemědělských synů. Na to též dlužno si stále stěžovati při cvičeních ve zbrani. Přejeme si, aby naši synové konali vojenskou službu. Ale přece se musí v zemědělství přihlížeti k tomu, že letní doba, kdy jest v zemědělství tolik důležité a naléhavé práce, není správnou dobou, aby zemědělští synové byli povoláváni k vojenské službě. Zemědělští synové měli by býti povoláváni v jiné době a žádosti o odklad měly by býti rozumně zkoumány a mělo by se k nim přihlížeti. Žádáme, aby se těmto věcem udělala přítrž.

Ještě jen několik slov o národnostní otázce. Domnívám se, že mohu jen zdůrazniti, že se v národnostní stránce snad tu a tam hřešilo. Největší škody byly však způsobeny sprostým udavačstvím, které se stále provozuje a které bohužel u úřadů dochází sluchu. Každý státní činitel měl by se zmoci na odvahu, aby takového udavače počastoval zaslouženým kopnutím, a potom by brzy nastal národnostní mír. Staré přísloví německého lidu praví: "Největším darebákem v celé zemi jest a zůstane udavač." Toto přísloví měli by si i úředníci v úřadech připevniti na svých psacích stolech a podle něho jednati. Mnohý dobrý státní občan byl by svému státu věrný, kdyby nebyl roztrpčen a kdyby se s ním nesprávně nezacházelo, neboť právě udavačství vede k nespravedlivostem a roztrpčení. Chcete-li se vyhnouti tomuto roztrpčení a překlenouti rozpory, nebude daleko ani doba, kdy se oba národy pochopí a řeknou si, že jsou přece spolu nerozlučně spojeny a srostlé a proto musí usilovati, aby spolu žily nikoliv v hádce a sporech, nýbrž v míru. Vnitřní mír jest však předpokladem pro úspěšné další trvání národů a států. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Törköly.

Posl. dr Törköly [maďarsky]: Ctená posl. snemovňa! Chcem prehovoriť k rozpočtu spravedlnosti a vnútra, pokiaľ mi to dovolí vymeraný čas dvakráť osem minút. Neviem síce, zda sa vyplatí vôbec ujať sa slova, lebo dosiaľ máme skúsenosti, že nech tu človek prednese čokoľvek, pravdivé i dobré, nikdy sa to tuná nevyslyší a k náprave nikdy nedochádza. Opozícia vidí chybu, i povie, quid auxilií, ba vypracuje i návrh k náprave a dá ho k dispozícii, to všetko je však marné, lebo situácia sa nezmení. Kto potom nese vinu na chybe, zda opozícia či vláda, odpoveď na to je, myslím, nepochybná.

Z rozpočtu zmienených dvoch rezortov vyberem v prvom rade dve, resp. tri položky. Prvá položka je v rezorte vnútra, a je to položka výdavkov na policiu, ktorá činí 157,950.400 Kč, oproti 160,595.500 Kč v r. 1933. Rozdiel je tedy mizivý, činí úhrnom 2 mil. Kč. Pridám-li k tomu náklady na četníctvo, ktoré činia 260,585.800 Kč, tedy o 9 mil. Kč menej než v r. 1934 a srovnám-li to teraz s úhrnným nákladom ministerstva spravedlnosti 277,110.200 Kč, tu oproti nákladu na četníctvo a policiu 420,095.000 Kč ukazuje sa na úkor rezortu spravedlnosti rozdiel 142,988.000 Kč. A totiž úhrnný náklad na četníctvo a policiu presahuje o 142,988.000 Kč úhrnný náklad rezortu spravedlnosti. Tieto číslice, ctená snemovňa, sú výmluvné. Tieto číslice ukazujú na to, že sa tu nedeje nič, aby vláda práva bola zaistená a právny štát vybudovaný, ba že tendencia je docela opačná. Zdá sa, že to, čo muselo byť prijaté pri uzavretí menšinovej smluvy saint-germainskej, že totiž bude treba previesť vládne zásady moderného štátu, neberie československá vládna správa na zreteľ a v úvahu. Prvou a hlavnou zásadou menšinovej smluvy saint-germainskej je, aby štát zaistil plnú ochranu života a slobody všetkým svojím obyvateľom. Túto ochranu slobody však vôbec nenachádzame nikde. Kde niet snahy o vybudovanie vlády práva, kde niet žiadnej snahy o vybudovanie právneho štátu, tam nemôže byť demokracia, veď bez vlády práva nemôže byť ani sloboda a podstata demokracie je sloboda a najširšia samospráva.

Docela krásne možno preukázať, že má-li byť zaistená vláda práva a sloboda, musí byť nezbytne zmenený systém, lebo veď justičný systém, ktorý vládne v republike Československej, musí byť vystriedaný iným justičným systémom, lebo v dnešnom systéme spravedlnosti nenachádzame nikde vládu slobody a zábezpeku osobnej voľnosti. Kľudne môžeme pribiť skutkový stav, že justičná vláda a vôbec celý vládny systém republiky Československej sa o to naprosto nesnaží.

Domnievate sa, že tu stačí justičný systém autokraticko-byrokratický a že tento systém nemusí byť vôbec zmenený. Pri autokraticko-byrokratickom justičnom systéme vykonávajú sudcovskú moc sudcovia, ktorí sú menovaní vládou vykonávajúcou exekutívnu moc a ktorí po stránke existenčnej a čo do povyšovania sú naprosto závislí a ktorí od veškerenstva štátnych občanov rozlišujú sa tak vo smýšľaní, ako v cítení, snahách, chápaní a ktorí už v dôsledku svojej byrokratickej výchovy nemôžu byť objektívni. Takýto sudca nemôže zdolať svoju subjektivitu, márne sa snaží byť objektívnym, lebo veď tu i ten psychologický moment je taký, že sudca v prvom rade určí si svoj vlastný názor a vedený svojou subjektivitou a zápasiac s predsudky konštruuje skutkový stav, ktorý potom subsumuje paragrafu trestnosti. Vykonávanie sudcovskej justície tedy je úkonom mocenským a prostým aktom vôle. Je to individuálna vôľa sudcu, ktorú vyvinuje bez akejkoľvek protiváhy. Je prirodzené, že za takýchto okolností je celá jeho činnosť povahy absolutistickej a tedy pri autokraticko-byrokratickom justičnom systéme nemôže byť ani reči o sudcovskej neodvislosti, ako to v Československu i prezident najvyššieho československého súdu napísal, že tuná sudcovskej neodvislosti niet. A tedy nemôžeme ani pochybovať, že je tomu tak.

Tento systém vykonávania spravedlnosti musí byť nezbytne vystriedaný systémom autonomnej justície, ktorá spočíva na troch pilieroch, a tieto sú: Vysoko vzdelaní a nepochybne nezávislí a akékoľvek podozrenie vylučujúci sudcovia z povolania, nezávislí, sebavedomí a na výške svojho povolania stojaci porotci a konečne advokáti vysokej úrovne. To znamená, že pri tomto systéme nemožno hovoriť, že vykonávanie spravedlnosti a súdnictvo nemá protiváhy a kontroly, lebo veď tu súdnictvo a vykonávanie sudcovskej moci skladá sa zo spolučinnosti troch činiteľov, ktorí sa kontrolujú a navzájom sa vyvažujú. Tu tedy vzhľadom na absolutnú sudcovskú nezávislosť nemožno povedať, že súdnictvo je prostým mocenským úkonom a prostým aktom vôle sudcovej. A tento justičný systém a jeho prvý a základný element, t. j. porota obžalobná, je jedinou bezpečnou ochranou osobnej slobody. Republika v menšinovej smluve saint-germainskej prevzala záväzok, že bude plne chrániť slobodu a život jednotlivca. Chce-li tento záväzok plniť, tu nezbytne musí dnes vládnuci justičný systém zmeniť v systém samosprávnej justície.

Tento systém vidíme silne vžitý v Anglii a jestliže republika Československá chce plniť menšinovú smluvu saint-germainskú, tu musí svoj justičný systém pozmeniť podľa príkladu Anglie.

Ochrana osobnej slobody tuná v republike vôbec nie je vybudovaná a môžeme povedať, že vôbec neexistuje. V prípravnom pokračovaní trestných sporov - to môžeme kľudne tvrdiť, - je osobná sloboda vydaná úplne na pospas samovôli. A tu bude najlepšie dovolávať sa konkrétnych prípadov a nimi dokazovať.

U krajského súdu v Rim. Sobote bol vedený trestný spor proti manželke Juraja Treilinga a druhov, kde bolo 9 obžalovaných. Z týchto 9 obžalovaných prepustili 4 po troch mesiacoch proti kaucii na slobodu, 4 však väznili vo vyšetrovacej väzbe po dobu 10 mesiacov. V hlavnom pojednávaní vyšiel na javo výsledok, že proti obžalovaným bolo práve tak málo dôkazov v dobe, kedy boli zatknutí, ako v dobe vynesenia rozsudku, kde sudcovským rozsudkom bolo konštatované, že úradnej obžalobe nepodarilo sa previesť ani jediný dôkaz a že niet skutkového stavu, ktorým by mohli obžalovaní byť obviňovaní. Na základe tohoto rozsudku boli obžalovaní prepustení na slobodu, avšak tážem sa, či smie niekto po dobu desať mesiacov byť ponechaný v zaisťovacom zatknutí a vo vyšetrovacej väzbe, aby potom bol oslobodený, a keď už túto 10 mesačnú väzbu vytrpel, tu sa mu nedostane ani morálneho ani hmotného zadosťučinenia, ba ešte musí byť rád, že z tých 10 mesiacov nebolo dvakráť toľko.

Avšak tu je prípad košický, prípad Mikuláša Rábelyho ml., ktorý bol zatknutý a daný do vyšetrovacej väzby na základe ojedinelej výpovedi svedka odsúdeného na 5 rokov do káznice. Keď sa vec dostala do hlavného pojednávania, tu tento priťažujúci svedok proste prehlásil, že jeho svedectvo nie je pravdivé a že vo vyšetrovaní svedčil tak len preto, lebo ho k tomu donútili četníci. V hlavnom pojednávaní ukazoval svoje ucho, ktoré bolo úplne popraskané, lebo poťahovaním ucha ho donucovali k svedeckej výpovedi. Výsledok bol ten, že súd oslobodil obžalovaného, lebo shľadal jeho nevinu, avšak tu štátny zástupca podal rekurs proti usneseniu, ktorým sa vyslovilo prepustenie na slobodu, lebo nestačilo mu tých 5 mesiacov, ktoré obžalovaný vytrpel vo vyšetrovacej väzbe, ale pokladal za nutné, aby nevinný človek bez trestného činu trpel ešte ďalej. Následkom rekursu dostala sa vec k vrchnému súdu a i v tejto druhej stolici súd schválil sprošťujúci rozsudok a obžalovaný bol prepustený na slobodu.

Podobný prípad stal sa so Šamuelom Rátkaim v Rim. Sobote, kde tiež niekoľkonásobne trestaný svedok svedčil a súd konštatoval nevinu obžalovaného, avšak štátny zástupca preca apeloval, aby obžalovaný ešte ďalej neprávom trpel. A takýchto prípadov je mnoho. Najnovším z nich je prípad Jozefa Halásza, kde u krajského súdu v Rim. Sobote na základe oznámenia istého našoptávača bolo zahájené pokračovanie. Meno remeselného našoptávača ovšem nebolo možno vyšetriť, lebo našoptávači požívajú beztrestnosti, a i keď sa dokáže nevina obžalovaného, nemôže tento krivého udavača stihať. V tomto prípade v obžalobe, založenej na oznámení našoptavača, pozvali za svedkov dvoch trestancov z Leopoldova, na základe ichž zrejme nemožnej výpovedi a napriek tomu, že opak dokazovaný bol celou hromadou listín, vyšetrovaciu väzbu ešte ani do dnes nezrušili a obžalovaného ponechali svojím útrapám vo vyšetrovacej väzbe. To nemožno nechať bezo slova.

Nuže prosím, tieto príklady mluvia jasne. A podívam-li sa naproti tomu do Anglie, shľadávam, že v Anglii sú pomery naprosto iné. Anglickým názorom je, že individuálna sloboda, ľudská dôstojnosť, voľný pohyb a vývin voľnej energie stoja nadovšetko a že útok a zničenie osobnej slobody treba pokladať za najväčšie zlo. Podľa anglického chápania sú i všetky kautely v zákone a v súdnom pokravaní v pohotovosti, aby osobná sloboda v dôsledku pochybeného a zlomyseľného pokračovania nedoznala újmy.

Prípravné pokračovanie v Anglii pozostáva len s vyhľadávacieho pokračovania. Vyšetrovania niet, lebo vyšetrovanie je nahradené pokračovaním obžalobným, ktoré vykonáva v justícii obžalobná porota za spolučinnosti nezávislých občanov. A policia, kým nemá pohromade všetky údaje a bezpochybné dôkazy, zda bol spáchaný trestný čin fakticky, vôbec ani otázku nepoloží podozrievanému jednotlivcovi, aby sa presvedčila, či je tu causalis nexus medzi spáchaným trestným činom a obvineným a či je tu dostatočný dôvod, aby obvinený bol vzatý do zaisťovacej väzby. Až keď sú tu dôkladné dôvody, až potom zatkne policia podozrelého, avšak druhý deň už predvede ho rozhodčiemu sudcovi, kde tento musí rozhodnúť ešte v ten deň, zda podozrievaná osoba má byť vôbec alebo proti kaucii a akej kaucii prepustená na slobodu a či má byť i naďalej ponechaná v zaisťovacej väzbe. Proti tomuto sudcovskému usneseniu niet odvolania a tedy tam ani verejnému žalobcovi nie je umožnené, aby intervenčným rekurzom predlžoval dobu zaisťovacej väzby.

Účelom zaisťovacej väzby v Anglii je len, aby bolo zaistené, že obžalovaný dostaví sa k hlavnému prejednávaniu alebo k prejednávaniu pred porotou. Ďalej netrvá, a osobná sloboda nie je tam inak ničím obmedzovaná. V Anglii vládne názor, že obvinený musí byť pokladaný za nevinného dotiaľ, dokiaľ je pod obžalobou alebo vyšetrovaním, a tedy dokiaľ pravoplatný sudcovský rozsudok nedokáže opak toho.

Keď však rozhodčí sudca vynese svoje neodvolateľné usnesenie, anglický zákon postará sa o to, aby podozrievaná osoba, chovaná vo väzbe snáď v dôsledku mýlneho opatrenia, neutrpela nenapraviteľným útokom proti osobnej slobode dlhou dobou väzby, lebo vyslovuje, že ani tá najspletitejšia vec nesmie trvať dlhšie než tri mesiace a jestliže trestné pokračovanie nedokončí sa do troch mesiacov, tu bez akéhokoľvek ďalšieho opatrenia treba zatknutého prepustiť na slobodu.

Tieto vývody každým pádom dokazujú, že v Anglii je súdnictvo demokratické, avšak že ono nie je demokratické v Československej republike, ač Československá republika i vo svojej ústave petrifikovala, že je republikou demokratickou. Tu je zmena každým pádom nutná, lebo nemožno trpeť, aby ľudská sloboda bola vydávaná takto verejne na pospas, lebo nie je možné, aby zaisťovacej väzby resp. zatknutia a vyšetrovacej väzby bolo využívané k tomu, aby z obžalovaného bola vynútená výpoveď a aby on bol donucovaný poskytovať sám svojou výpoveďou dôkazy proti sebe. V Anglii sa to netrpí. V Anglii by bolo nemožnosťou hovoriť o tom, aby z obžalovaného boly vynútené priťažujúce výpovedi. U nás sa to však stáva dosť často. Sám som slyšal v jednom hlavnom pojednávaní, kde obžalovaný povedal vyslýchanému policajnému inšpektorovi do očí, že mu tento dal lehotu 5 minút, aby sa priznal, a keď tak obžalovaný nechcel učiniť, dal mu zuť boty, a potom ho bili po šľapadlách tak dlho, kým sa palica nezlámala. Policajný inšpektor to v hlavnom pojednávaní popieral, avšak obžalovaný dovolával sa svedoctva svojich spoluväzňov, ktorí môžu dokázať, že keď bol odvedený z väznice k policii - čo je tiež iregulérnym jednaním - tu ešte mu nebolo nič, avšak keď ho priviedli zpäť, bol plný modrinami, stopami po krvi a jeho kapesník bol krvavý. Štátnemu zástupcovi vôbec nenapadlo zaviesť proti policajnému inšpektorovi úradné pokračovanie, avšak ani súd nepokladal za potrebné dopytovať sa ďalej o tomto incidentu a tak celá vec zmizla, ako keby sa vôbec nebola stala.

Nuž prosím, kde sme tu od plnej ochrany osobnej slobody, keď môže dochádzať k takýmto prípadom? Nazdávam sa, že nepášem chybu, upozorňujem-li parlament, že tu by bolo treba rýchleho opatrenia a že vykonávanie spravedlnosti naprosto vážne by bolo treba usmerniť tak, aby zlomyseľné útoky proti osobnej slobode boly učinené nemožnými. Parlament mal by uložiť ministrovi spravedlnosti, aby podal čo najskôr a čo možná v prekluzívnej lehote návrh zákona, jehož zásadnými smernicami maly by byť tieto:

1. Zaisťovacia väzba a väzba vyšetrovacia sa zrušujú a na miesto nich zavádza sa institúcia streženia.

2. Má-li už policia pohromade potrebné data a nepochybné dôkazy o tom, že trestný čin bol fakticky spáchaný a že je tu dôtklivé podozrenie proti osobe čo do faktickej osobnej súvislosti s činom a podozrelá osoba nemá ani stáleho bytu ani riadneho príjmu, vezme policia podozrievaného do streženia, avšak ihneď ho odvede do väznice najbližšieho okresného alebo krajského súdu. V deň po odvedení musí vyšetrujúci sudca podozrievaného podrobiť výslechu a usnesením rozhodnúť, zda má byť ďalej ponechaný pod strežením, a tu vyšetrujúci sudca buďto prepustí podozrievaného na slobodu, alebo prepustenie na slobodu podmiení určitou kauciou alebo ponechá streženie v platnosti. Proti usneseniu vyšetrujúceho sudcu niet odvolania.

3. Účelom streženia má byť len to, aby podozrievaný nezbytne dostavil sa k hlavnému pojednávaniu, inak však nemá byť vo svojej osobnej slobode obmedzovaný a akýmkoľvek spôsobom ponížovaný. Streženie nemá byť využité k tomu, aby z podozrievaného bola vynútená priťažujúca výpoveď.

4. Rozsudok musí byť vynesený i v najspletitejšom trestnom spore do troch mesiacov. Keby to z akéhokoľvek dôvodu nebolo možné, musí rozhodujúci súd obžalovaného po uplynutí troch mesiacov prepustiť na slobodu. Vysloví-li súd, že obžalovaný sa prepúšťa na slobodu, proti tomuto rozhodnutiu niet odvolania.

5. Podozrievaný, ktorý bol nevine vzatý do streženia, má právo na príslušnú morálnu a hmotnú satisfakciu rešp. reštitúciu.

6. Meno a bydlisko našoptávača, ktorý učinil bezpodstatné oznámenie, musí policia na základe sdelenia právoplatného sprosťujúceho rozsudku oslobodenému obžalovanému ihneď sdeliť.

O závadách vo vykonávaní spravedlnosti mohol bych ešte zovrubnejšie hovoriť, avšak doba dvakráť osem minút je veľmi krátka a zdá sa, že táto doba je o veľa dôležitejšia, než reforma súdnictva, musím tedy ďalšie vývody pomlčať, lebo tým bych prekročil rečnícku lehotu. Každým pádom však musím sa zmieniť o tom, že sloboda advokátov je v Československu pošľapávaná. V r. 1919 bol vynesený zákon, ktorý je najväčšou hanbou pre spravedlnosť a demokraciu. V r. 1919 boly vydané ustanovenia, ktorými sa advokáti pozbavujú slobody a bol ustavený status poplatných advokátov, ktorí nemajú žiadneho práva ku konaniu valného shromaždenia a k tomu, aby vo svojích vlastných veciach a vo veci komorného poplatku rozhodovali a učinili rozhodujúce kroky.

Veľakráť som reklamoval tento, ako myslím, veľký hriech proti advokátskej slobode a slobode vôbec, páni ministri spravedlnosti i sľubovali, že zjednajú čo najskôr nápravu a že podajú návrh nového zákona o reforme toho starého, ale bohužiaľ tento sľub už od päť rokov sa nesplňuje, lebo je výhodnejšie a pohodlnejšie postaviť tento zákon do služieb asimilácie, jejž zákaz na základe predpisu ústavy nechce vláda uzákoniť.

Nechcem sa ďalej zabývať touto otázkou, lebo niet k tomu času. Čo do rozpočtu rezortu vnútra chcem sa len v telegrafickom slohu zmieniť o tom, že rýchla úprava otázky štátneho občianstva je nezbytne potrebná. Konečne nie je možné, aby vôľa parlamentu a vôľa ľudu bola ministrami dešpektovaná a úprava tejto otázky bola napriek všetkým parlamentným usneseniam odsunutá ad graecas calendas.

Potrebná je nová administratívna reforma, kde by sa zemská samospráva fakticky realizovala, je treba nového zákona o obciach, zákona, ktorý by riešil ozdravenie obecných financií. Treba zaviesť administratívne súdnictvo nižších stupňov a zriadiť v každej zemi dva takéto administratívne súdy, ktoré by odbremenily najvyšší správny súd a chránily občianstvo pred administratívnymi a inými mocenskými zneužitiami. Treba upraviť obor pôsobnosti najvyššieho správneho súdu, treba zvýšiť kasačný a právny obor pôsobnosti a dať mu moc k reformám. Požadujeme tiež novú úpravu a prevádzanie práv jazykových a požadujeme i nový zákon o kompetencii ministerstiev.