Slávna snemovňa, ako ráčte vedeť, miesto krajinskej školskej rady má Slovensko dnes školský referát. Školský referát na Slovensku je inštitúcia stará, ba by som povedal, že je to inštitúcia zastaralá. Školský referát po prevrate mal azda význam, bol to úrad potrebný, avšak po 16 rokoch sa úrad tento vyžil, takže by bol čas, aby miesto školského referátu sriadila sa krajinská školská rada pre Slovensko. Ani jeden úrad na Slovensku nebol podrobený toľkej kritike ako práve nás školský referát, kritike však spravodlivej, hoci príkrej. Referát tento môže byť azda vďačným predmetom operetným, môže byť predmetom pre pána Voskovca a Wericha, ale my, ktorí poznáme pomery na tomto úrade, slávna snemovňa, máme dojem, že na tejto expozitúre ministerstva školstva nezáleží ani samému ministerstvu, lebo keby mu záležalo, keby túto inštitúciu bral vážne, neverím, že by mohol trpeť školský referát v takom složení, v akom je dnes a vôbec od počiatku.

Žiadať nápravu na referáte znamená, veľactení pánovia, dovolávať sa veci, ktorej si nikto nevšímal. Referát tento ako by bol skamenel vo svojej nemohúcnosti. Dotýkať sa otázky školského referátu je vopred stratenou vecou. Dnešný školský referát po odumretí svojho prednostu nemá šéfa. Žiadosťou celej slovenskej verejnosti je, aby i do toho času, pokiaľ tento referát bude ešte trvať, bol za prednostu tohoto referátu ustanovený Slovák. Veľactení pánovia, je to žiadosť celkom prirodzená. Na čelo slovenského školstva nemožno postaviť po 16 rokoch iného, než Slováka (Potlesk.), ktorý slovenské školstvo nielen pozná, ale dá si na tomto školstve i záležať, ktorý s ním srástol a svoje postavenie na školskom referáte nebude považovať len za prechodnú stanicu, kde si môže vysedeť vyššiu platovú stupnicu. Školský referát potrebuje dnes za šéfa takého človeka, ktorý i sám vyšiel zo slovenského školstva a ktorý si bude považovať za životnú úlohu, aby dokončil dielo dobudovania slovenského školstva vôbec.

Slávna snemovňa, posiaľ sa vždy namietalo, že v čelo školského referátu nemožno postaviť Slováka, lebo vraj kvalifikovaného Slováka, schopného Slováka niet. Dnes táto námietka odpadá. Dnes možno si medzi Slovákmi vyberať. Ja verím, že pán minister školstva vyhovie našej žiadosti, a i do toho času, kým tento referát bude trvať, postaví na čelo referátu Slováka!

Slávna snemovňa, v rozpočtovom výbore i tu na tomto mieste hovorilo sa veľmi mnoho o vládnom nariadení aspirantskom. Ja by som si dovolil poukázať na túto otázku zo slovenského stanoviska, a to preto, lebo týmto aspirantským nariadením najviac trpí náš slovenský vyškolený dorast, ktorý je dnes bez zamestnania. Nariadením o aspirantoch vo školskej správe chcelo sa pomôcť nadbytku profesorského dorastu, avšak, slávna snemovňa, na Slovensku nadbytku profesorského dorastu nieto. Na Slovensku niet ešte ani 30% slovenských profesorov. Na Slovensku, menovite na učiteľských a odborných ústavoch profesorov-Slovákov skoro ani nemáme, alebo len v tom najnižšom procente. Sú učiteľské ústavy, slávna snemovňa, na Slovensku, ktoré nestrpia profesora Slováka, ktoré sa proti Slovákom temer ohradzujú. Ja si dovolím poukázať na štatistiku profesorov Slovákov na štátnych učiteľských ústavoch. Nerád to robím, ale aby som uviedol, aké nespravedlivé je aspirantské nariadenie, urobiť to musím.

Tak na pr. na učiteľskom ústave v Bratislave Slováka niet, len na maďarských pobočkách. Na učiteľskom ústave v Banskej Bystrici Slováka niet; sú len dvaja cviční učitelia Slováci. V Leviciach je 1 Slovák. V Lučenci je 1 Slovák, v Modre sú 3 Slováci, v Prešove profesora Slováka niet, len jeden cvičný učiteľ, v Banskej Štiavnici sú 2 Slováci, vo Štubnianskych Tepliciach sú traja Slováci profesori, v Spišskej Novej Vsi je 1 Slovák profesor. Čo sa týka štatistiky profesorov na gymnáziach uvediem nasledovné: Dol. Kubín, reál. gymnázium, Slováci 3, Čechov 10, Košice, reál. gymnázium chlapecké, Slovákov 12, Čechov 25, Košice, reál. gymnázium dievč., Slováci 4, Čechov 16; Kremnica, ref. reál. gymnázium, Slováci 4, Čechov 9; Lipt. Sv. Mikuláš, reál. gymnázium, Slovákov 6, Čechov 19; Michalovce, reál. gymnázium, Slováci 2, Čechov 16, Nitra, reál. gymnázium, Slovákov 7, Čechov 24; Prievidza, reál. gymnázium, Slovákov 6, Čechov 13; Skalica, reál. gymnázium, Slováci 3, Čechov 15, Spišská Nová Ves, reál. gymnázium, Slovák 1, Čechov 17, Banská Štiavnica, reál. gymnázium, Slováci 2, Čechov 14, Zlaté Moravce, reál. gymnázium, Slovákov 6, Čechov 16, Žilina, dievčenské ref. reál. gymnázium, Slovákov 6, Čechov 13, Banská Bystrica, dievč. ref. reál. gymnázium, Slovákov 6, Čechov 15, Bratislava, reál. gymnázium, Slovákov 12, Čechov 32, Bratislava, reálka, Slovákov 6, Čechov 18.

Po takejto štatistike, slávna snemovňa, veľmi divným nám prichodí nariadenie o aspirantoch. Veľmi divným, hovorím, lebo u nás na Slovensku skutočne niet nadbytku profesorského dorastu. Ja neviem, akým cieľom a čo bolo príčinou, že vláda vydala nariadenie o aspirantoch vo školskej správe. Naším záujmom a záujmom slovenského školstva je, aby sa čím skôr odchoval dostatočný počet profesorského dorastu na Slovensku. Tak sa však zdá, že cieľom vládneho nariadenia je, aby tento dorast prišiel čím neskoršie, alebo aby nebol vôbec, lebo po tomto nariadení sa nazdávam, že Slováci na profesorskú dráhu nepôjdu v takom veľkom počte, ako išli posiaľ. Pred tým všetci profesori Slováci, slovenskí kandidáti profesúry boli ustanovení na dočasných profesorov, dnes ustanovení budú len za aspirantov so všetkými nevýhodami tohoto ustanovenia.

Aké sú tieto nevýhody? Ja si len celkom nakrátko dovolím poukázať na ne. Služebný pomer aspirantov je súkromnoprávny, môže byť teda kedykoľvek rozviazaný, bez udania dôvodu a bez nároku na odškodnenie, hoci vládne nariadenie jasne hovorí o pomere verejnoprávnom. Nie je určené ani to, ak dlho má trvať pomer aspirantský, je obava, že tento pomer potrvá i 2-3 roky. Keď sa však skončí, aspiranti nebudú mať ani nároku, aby sa stali čakateľmi.

Aspiranti nemajú nároku ani na to, aby sa im služba započítala do postupu, slovom nemajú nároku na nič. Len na to, aby svoju službu čím svedomitejšie s vyčerpaním všetkých svojich síl konali.

Avšak musím ešte poukázať, že vládne nariadenie o aspirantoch protiví sa §u 7 platového zákona, ktorý hovorí, že aspiranti mohli by byť ustanovení len nad systemizovaný počet, ačkoľvek dnes sa ustanovujú aj na systemisované miesta.

Slávna snemovňa! Čo platí o profesorských aspirantoch, vzťahuje sa i na aspirantov úradníkov a zamestnancov vôbec. Nariadenie vlády je pohromou pre slovenský dorast, preto strana naša žiada, aby vláda nielen platnosť aspirantského nariadenia na Slovensko nerozširovala, ale aby vláda toto svoje nariadenie bezokladne odvolala!

Už posl. dr Tiso včera na tomto mieste poukázal, že pán ministerský predseda vlani sľúbil súpis, že sľúbil popísať na Slovensku všetkých úradníkov a zamestnancov, učiteľov a profesorov podľa národnosti. Posl. dr Tiso hovoril, že darmo sme vraj čakali na tento súpis a jeho publikovanie. Pán ministerský predseda hoci sľúbil publikovať výsledok súpisu, posiaľ ho nepublikoval.

Spomínam to preto, že z tohoto súpisu by sa pán ministerský predseda najlepšie presvedčil, ako sa krivdí Slovákom aspirantským nariadením, tým Slovákom, ktorí majú prirodzené právo na to, aby všetky miesta na Slovensku obsadili, ale nie ako aspiranti.

Slávna snemovňa! Zbytočným by bolo azda hovoriť, že úlohou školskej výchovy je vychovávať žiakov vo vlasteneckom duchu, že je treba použiť každej príležitosti v školách, aby sa tento vlastenecký duch, toto vlastenecké cítenie žiakov posilňovalo a utužovalo. Potrebné je to i preto, lebo všade okolo nás v každom štáte na vlasteneckú výchovu dávajú veľký pozor a bedlive strážia, aby táto výchova ujmy neutrpela. A čo vidíme? Nedávno oslavovalo celé Slovensko sté výročie hymny "Hej, Slováci" - oslavovalo toto výročie s nadšením, s radosťou, hovorím, celé Slovensko, a kto neoslavoval, boly to školy, ktoré ako by si vôbec neboly všimly tohoto významného výročia, totižto výročia hymny "Hej, Slováci". Ministerstvu školstva ani na um neprišlo, nariadiť školám, že sa sluší, aby sa o takomto významnom výročí rozpomenuly tiež v rámci primeranej slávnosti. Táto ľahostajnosť so strany ministerstva školstva nás Slovákov nie len zaráža, ale i uráža. Opytujeme sa skromne pána ministra školstva, ako sa mohlo stať, že školy neoslavovaly výročie hymny "Hej Slováci", a to nielen školy slovenské, ale ani české? Opytujeme sa ďalej, čo bolo príčinou toho, že sa na túto hymnu vo školách vôbec zapomenulo? Slovenská verejnosť vzala s pohoršením na vedomie, že sa hymna "Hej, Slováci" na školách priamo ignoruje.

Mal by som ešte jednu vec, o ktorej hovoriť sa už i hanbím. Je to otázka slovenskej techniky. Za požiadavkou slovenskej techniky stojí dnes celé Slovensko. Všetko sa už pohýbalo v záujme tejto školy, avšak každé úsilie stroskotalo, každý návrh zlyhal. To však nijako neznamená, že by sa Slovensko azda zrieklo svojej techniky! Naopak pripravuje sa nová akcia, ktorá túto otázku opäť nastolí. V rozpočtovom výbore pán posl. Ježek poznamenal, že pre 10 milionov Čechov a Slovákov máme dve techniky, a pre 3,200.000 Nemcov tiež dve. Posl. Ježek vypočítal ďalej, že náklad na 1 poslucháča na pražskej českej vysokej škole technickej je 4190 Kč, kdežto na pražskej nemeckej technike 6693 Kč, a na nemeckej brnenskej technike 5564 Kč. Slová pána posl. Ježka treba natoľko opraviť, že Slováci slovenskej techniky vlastne nemajú, kým Nemci majú dve. Neráčte sa nahnevať, slávna snemovňa, keď spomeniem a uvediem, že sa nám zdá, že prv ako by nám Slovákom dali techniku, postaví sa ešte jedna technika v Prahe pre emigrantov, poutekaných z celého sveta do našej republiky. So slovenskou technikou sa odkladá 15 rokov, hoci techniky potrebuje Slovensko súrne; nenašiel sa posiaľ minister školstva, Slovák, ktorý by si bol vec túto osvojil a ktorý by sa bol i zasadil o prevedenie tejto otázky. (Ministr dr Dérer: To nie je len otázka žiakov, ale i otázka profesorov!) Môže toto byť všetko pravda, pán minister, avšak nazdávam sa, že v štátnom rozpočte aspoň pre prípravné práce malo by sa najsť toľko peňazí, že by sa s prácami týmito mohlo v najbližšom čase započať. Mýli sa každý, slávna snemovňa, kto by sa nazdal, že odkladaním slovenskej techniky sa táto vec premlčí, že Slovensko na ňu zabudne. Nie je to pravda! Pomery slovenské sú dnes také, že si slovenskú techniku vynútia! Technika Slovensku patrí a Slovensko ju bude mať! Neminie jednej študentskej schôdze vysokoškolákov, nech je to akákoľvek schôdza, nech je to študentský spolok vysokoškolský či v Čechách či na Morave - každý temer tento spolok na svojom shromaždení, na svojej schôdzi prihovára sa za vybudovanie slovenskej techniky.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Sivák (pokračuje): Vo finančnom zákone pri kapitole ministerstva školstva čítame - to je tiež vo finančnom zákone, totižto aspoň na obálke napísané (Zpravodaj posl. Remeš: V rozpočtu ministerstva školství!) - opravujem svoju reč: v dôvodovej zpráve finančného zákona; ale sa opytujem, aký rozdiel je na merite veci, či je to v dôvodovej zpráve, či vo finančnom zákone? Slovom: v dôvodovej zpráve finančného zákona sa hovorí, že hospodárskou tiesňou bolo znemožnené temer celkom sriaďovať nové školy, a rozširovať školy už jestvujúce bolo omezené tiež len na prípady nezbytné dľa imperatívnych noriem platného zákona. Školské stavby vraj pre nedostatok finančných prostriedkov uviazly.

Uznáme, bolo to vždy tak, že hospodársku tieseň ožeľaly najmä kultúrne ustanovizne. Kultúrne potreby boly vždy prvé, na ktorých sa začalo sporiť. Uznáme i to, slávna snemovňa, že dnes je hospodárska bieda veľmi veľká, ale vždy ešte nie tak veľká, aby sa prestalo vôbec investovať v školskej správe a aby sa neinvestovalo vôbec tam, kde sa investovať má a musí. - A takýto jeden prípad, kde sa investovať má a musí, je i budova ružomberského štátneho reálneho gymnázia. Ja celkom nakrátko si dovolím poukázať na toto gymnázium.

Ružomberské gymnázium je jedno z najstarších piaristických gymnázií na Slovensku. Piaristi prišli do Ružomberka r. 1729 a čoskoro založili tam i školu. O šesť rokov postavili i kláštor i budovu školskú. Avšak tú budovu, kde je gymnázium dnes umiestnené, postavilo mesto r. 1889. Po prevrate bolo toto gymnázium zoštátnené, do prevratu staralo sa oň mesto, ono ho opravovalo, takže bolo v dosť dobrom stave. Od prevratu však gymnaziálna budova ponechaná je úplne svojmu osudu. Len tak sa mohlo potom stať, že ružomberské gymnázium je najhoršie umiestnená stredná škola nielen na Slovensku, ale hádam v celej republike.

Slávna snemovňa! Ráčte odpustiť, že sa tak vyjadrím, ružomberské gymnázium je kultúrnou hanbou a ostudou. Stav, v ktorom sa nachádza, nedá sa ani opísať. Obloky sú tak zlé, že v lete prší do tried dážď, v zime sneh, že je ho treba lopatou vyhadzovať. Do fyzikálneho kabinetu ústavu sa nanosili vrabci a netopieri, ktorí cez deravé obloky majú voľný priechod. Záchody ústavu sú v tak nemožnom stave, že také záchody majú len naši slovenskí sedliaci po dedinách. Spoločné záchody užívajú profesori, profesorky, žiaci i žiačky. Smrad, ktorý vychádza z týchto záchodov, omamuje nielen profesorov, ale i žiakov, ba upozorňuje aj obecenstvo okoloidúce, že na blízku je škola.

S vonkajších stien opadáva vakovka, takže je životu nebezpečné chodiť okolo budovy. Celkový dojem z tejto školy je čo najhorší. Keď pán minister dr Dérer chodil pred dvoma rokmi po Ružomberku a navštívil i túto budovu, sám sa vyjadril, že takej škandalóznej budovy niet v celej republike - totižto budovy strednej školy - avšak, žiaľbohu, pán minister, ako minister školstva v tom čase, neurobil v záujme tejto veci nič, ani krížom slamu nepreložil, ačkoľvek mohol.

Slávna snemovňa! Keby išlo o školu konfesionálnu, bolo by ružomberské gymnázium už dávno úradne zavreté, avšak že ide o budovu štátnu, stav tento sa trpí.

Žiadam a prosím pána ministra školstva, aby si dal na veci záležať a vyslal do Ružomberka bezodkladne komisiu, ktorá nech zariadi ďalšie podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia. Mesto Ružomberok je ochotné postaviť i samo budovu pre toto gymnázium, keby sa štátna správa zaručila, že bude splácať stavebný náklad. Mesto Ružomberok chová sa veľkodušne. Dáva pod stavbu pozemok v cene 220.000 Kč, dáva stavebný materiál - a jednako sa len so stavbou budovy otáľa s roka na rok.

Rozpočet preliminuje na stavbu gymnázia v Ružomberku na r. 1935 50.000 Kč, vraj na prípravné práce. Toľko bolo preliminované aj vlani, ale nestalo sa nič. 50.000 Kč preliminovať na prípravné práce znamená toľko, ako nepreliminovať nič. Keď vezmeme do úvahy, že celá budova by stála asi 4 mil. Kč, pýtame sa, kedy bude stavba tejto školy hotová, keď sa každý rok bude preliminovať 50.000 Kč - ktoré však každý rok prepadnú.

Keď sa v štátnom rozpočte môžu preliminovať miliony na četnícke kasárne, keď si pán minister financií šikovným spôsobom môže do rozpočtu vložiť 20 mil. Kč na kasárne pre svojich financov, ja sa nazdávam, že si mesto Ružomberok zaslúži novú gymnaziálnu budovu. (Tak je!)

Ináčej sa dozvedám, že v podobnom stave, ako je gymnázium v Ružomberku, je aj štátne reálne gymnázium v Lučenci a gymnázium v Bratislave. Žialbohu, nemám času poukázať i na tieto veci. Vyzývam len pozornosť pána ministra na bratislavské gymnázium a na štátne reálne gymnázium v Lučenci.

Ku koncu by som si dovolil, slávna snemovňa, ešte upozorniť pána ministra na memorandum, ktoré vypracoval spolok asistentov lekárskej fakulty na univerzite Komenského v Bratislave, ktoré memorandum zaiste dostal aj pán minister. Neviem, veľactení pánovia, ako sa pán minister rozhodol po prečítaní tohoto memoranda, ale bolo by ohromnou chybou, keby si pán minister tejto veci nevšimnul, keby nechal všetko pri starom, totižto keby lekársku fakultu v Bratislave nechal v takom stave, v akom je dnes. Upozorňujem pána ministra na túto okolnosť nie po prvé, ani po druhé. I vlani som s tohoto miesta vyzýval pozornosť ministerstva školstva na absurdné umiestenie lekárskej fakulty bratislavskej, na túto svetovú ostudu. Žiaľ, bolo to, ako keby hádzal hrachom na stenu. Nestalo sa nič, všetko je pri starom. My na Slovensku si nevieme vôbec vysvetliť, ako je možné, že sa lekárska fakulta v Bratislave tak hriešne zanedbáva? Prosil by som pána ministra, keby nám podal nejaký výklad o tejto veci, lebo ťažko veríme, že príčinou tohto zanedbávania bola by len otázka finančného rázu.

Čo sa týka personálnych vecí tejto fakulty, na príklad, ako sa zaobchodí s asistentmi a sekundármi na tejto fakulte, nenachádzam primeraných slov, aby som toto zaobchádzanie dostatočne mohol odsúdiť. Je to, slávna snemovňa, bagatelizovanie nášho lekárskeho slovenského dorastu. Bola to na pr. veľmi nešťastná myšlienka snížiť o 10% systemizované miesta na tejto fakulte, totiž miesta asistentov a sekundárov, ale ešte osudnejšie bolo nariadenie, totiž vládne opatrenie o aspirantoch rozšíriť i na lekársku fakultu univerzity Komenského. Bude to mať, veľactení pánovia, katastrofálne následky, ak sa totiž povolané kruhy nepostarajú zavčas o nápravu.

Veľmi ľutujem, slávna snemovňa, že o veciach osobných tejto fakulty nemôžem sa obšírnejšie rozhovoriť, mám stále pred očima tých 8 minút nám nameraných! Chce hovoriť ešte i kol. Gažík, musím končiť, a hovoriac o lekárskej fakulte, končím tým, že ak má lekárska fakulta v Bratislave zostať len v takom stave a pracovať medzi takými pomermi, medzi akými dnes pracuje, ráčte odpustiť, bolo by asi lepšie, keby sa táto fakulta zrušila!

Slávna snemovňa, ako ráčite videť, štátny rozpočet nemá dostatočného porozumenia pre slovenské požiadavky. Nevšíma si ani tých najpotrebnejších životných slovenských vecí kultúrnych; zaslúžil by si, aby sme si ho nepovšimli ani my. Ráčte dovoliť a odpustiť, medzi takými okolnosťami nie je nám možno, aby sme za tento rozpočet, menovite za rozpočet ministerstva školstva a nár. osvety, hlasovali.

A nakonec ešte malú poznámku a opravu. Spomenul som, slávna snemovňa, na začiatku svojej reči, že spolitizovaním ministerstva školstva poklesla autorita i nášho štátu. Chcel som pod tým rozumeť (Posl. V. Beneš: Máte to tady v pořádku?), že školstvo nesmie sa spolitizovať, lebo je to skutočne tak: tým, že sa školstvo spolitizovalo, poklesla autorita tohoto školstva, ale i autorita štátu - nie ako tomu bolo azda rozumené, že poklesla autorita štátu na minimum. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pí posl. Blatná.

Posl. Blatná (německy): Slavná sněmovno! Kapitola sociální péče má vždy velký význam v ročním rozpočtu. Nikdy však nebyl tento význam tak patrný jako letos na podzim, na počátku šesté zimy v krisi. Od r. 1929 je celý náš sociální, hospodářský a politický život ve znamení krise, takové krise, jakou nikdy neprodělal kapitalismus, krisemi stále otřásaný. Všechno se za těch 5 let osudně zmenšilo: přes racionalisaci výroba zboží, přes hromadný hlad po zboží také spotřeba a přiměřeně k tomu i obrat, a každý jednotlivý z těchto zjevů jest příznakem rozkladu, o němž nevíme, jde-li i tentokráte o jednu z normálních krisí nebo snad o něco jiného, o smrtelné ochuravění organismu světového hospodářství.

Slavná sněmovno! Trpíme tak těžce, namáháme se tak marně, abychom vybředli z této krise, poněvadž vývoj strojové techniky, ale i duševní stav proletariátu vstoupil do příkrého rozporu ke kapitalistickému systému, k systému soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Není-liž to křiklavý rozpor, když vidíme na jedné straně přemíru zlata a kapitálu a na druhé straně rdousivý nedostatek kapitálu, když na jedné straně vidíme sklady přeplněné zbožím všeho druhu, když rok co rok slyšíme, že se na širých polích v Kalifornii sklizeň bavlny a obilí většinou spaluje, když rok co rok slyšíme, že se v Jižní Americe celé lodní náklady kávy házejí do moře, a když na druhé straně vidíme spoustu lidí, kteří by tohoto zboží tak strašně nutně potřebovali, ale nemohou si je koupiti, poněvadž nemají na to peníze, poněvadž již nejsou schopni býti spotřebiteli, když na téže straně vidíme - a to jest tragedie naší doby - děti, které po stránce zdravotní a mravní upadají. Přála bych si jen, abyste mohli tuto statistiku přečísti a slyšeli, co říkají naši učitelé, kolik dětí bez snídaně přichází do školy a kolik dětí musí bez večeře jíti spat a kolik dětí již nemá spodního prádla. Přála bych si jen, abyste mohli od našich lékařů slyšeti, jak děti v našem kraji jsou dnes tak zesláblé, že při poslední epidemii záškrtu ani záškrtové injekce nemohly již působiti na zesláblá těla.

Co činí tuto krisi tak zvláštní, jest její ohromný zeměpisný rozsah; jsou jí zachváceny všechny země na světě, průmyslové země střední a západní Evropy, Severní Ameriky, Japonska, stejně jako velké zásobárny surovin na světě, tedy východní Evropa, Jižní Amerika a Australie, vítězné státy stejně jako státy poražené, státy průmyslové stejně jako agrární, i když můžeme rozlišovati její stupně podle států a uvnitř států podle jednotlivých krajů. Slyšeli jsme v rozpočtovém výboru výklad pana ministra dr Meissnera, jenž způsobem zasluhujícím díků ukázal, jaké účinky má otázka nezaměstnaných v Československé republice, jak jest nezaměstnanost rozčleněna v oblastech této země. Máme podle vývodů pana ministra jeden jediný politický okres, kde nezaměstnanost činí přes 30%, a to jest okres kraslický, můj užší domov. Máme 12 okresů s nezaměstnaností od 20 do 30%, 14 od 15 do 20%, 20 od 12 do 15%, 12 od 10 do 12%, 15 od 8 do 10%, 15 od 6 do 8%, 18 od 5 do 6% a jen 118 okresů, kde nezaměstnanost jest menší než 5%. Podle velmi jasného vylíčení pana ministra vypadá nezaměstnanost v Československu, zeměpisně rozčleněná, takto: Největší procento vykazuje okres kraslický se 36.1%, pak přichází okres šternberský s nezaměstnaností 30%ní, rumburský s 29.1%, nejdecký s 25.4%, frýdlantský s nezaměstnaností 23.4%, bruntálský s nezaměstnaností 22.7%, loketský s 21.4% a karlovarský s nezaměstnaností 21.3%. To jsou nejsilnější procentní podíly a prostudujeme-li tato jména, najdeme, že jest potvrzeno, co jsme již dávno věděli, že nezaměstnanost zuří dvojnásob a trojnásob v německých pohraničních územích republiky. (Posl. de Witte [německy]: ... a jest dvojnásob a trojnásob tak stará!) Nikdy nám nebyla tato skutečnost tak jasná, jako dne 24. října, kdy jsme svolali šest ohromných shromáždění lidu, aby demonstrovala pro práci, svobodu a demokracii a kdy přišlo skoro 100.000 lidí, ze všech nouzových území, přišli pěšky, šli mnoho hodin na svých posledních podrážkách a v kapsách neměli často nic jiného, než několik kousků suchého chleba jako stravu na celodenní cestu. Jaká obětavost, jaká věrnost, jaká důvěra ve vítězství, jaká pýcha, jaká důstojnost v tak tísnivé době! Kdo byl na těchto schůzích, jest ještě dnes pod tímto ohromným dojmem.

Ale my jsme tam získali ještě jiný dojem: Jak strašně špatně a bledě, jak hubeně vypadají dnes tito lidé, jak špatně jsou tito lidé ošaceni, v tak těsném spojení nám to nikdy ještě neproniklo na vědomí, a tu nebyl velký rozdíl mezi nezaměstnanými a omezeně pracujícími a lidmi, kteří jsou ještě zaměstnáni. Jak vypadá štěstí lidí, kteří jsou dnes ještě zaměstnáni? Nemáme státní statistiku mezd a musíme spoléhati na mzdové statistiky Ústřední sociální pojišťovny, která je sestavuje ve svých deseti rozličných mzdových třídách a ovšem zahrnuje jen ty, kdož jsou sociálně pojištěni.

Jak vypadá tedy tato mzdová statistika? Do první mzdové třídy, ve které nejvyšší denní mzda činí 6 Kč, což tedy znamená týdně 36 Kč, patří 10.6% všech dělníků, to jest více než desetina všech dělníků, kteří jsou ještě zaměstnáni, vydělává týdně 36 Kč. V první a druhé třídě dohromady je pojištěno 32.69% dělníků. Třetina všech dělníků vydělává tedy týdně nejvýše 60 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) V prvních třech mzdových třídách je 49.64% dělníků, tedy polovice všech dělníků vydělává týdně nejvýše 84 Kč. V prvních čtyřech mzdových třídách je 62.93% dělníků, dvě třetiny všech dělníků vydělávají týdně nejvýše 108 Kč a jen jedna třetina vydělává více. To jsou mzdové poměry dělnictva v Československu.

Ale při tom jsou i zaměstnaní dělníci ohroženi se všech stran, ohroženi ještě dnes účinky války, nedostatečnou dopravou přes hranice - doprava zboží jest dnes přímo znemožněna - ohroženi zastavováním podniků. Od zastavení železáren v Rotavě a Schindelwaldu až k zastavení holýšovské továrny na zrcadla, které dnes hrozí, jest dlouhá cesta, která vede přes četné t. zv. mrtvé továrny, přes neslýchané lidské osudy. Připomenu-li vám, co znamenalo zastavení na př. železáren v Rotavě a Schindelwaldu pro tyto tisíce kvalifikovaných, inteligentních, pilných lidí, že se svými rodinami jsou přímo odsouzeni klesnouti na úroveň velké hromady žebráků, dovíte se, co znamená pro dělnictvo zastavování továren. (Posl. Müller [německy]: To jest německá lidová pospolitost!) Tam se projevila ve velmi jasném světle.

Ale německý dělník jest na svém pracovním místě ohrožen také hospodářským nacionalismem, anonymními spolky působícími v duchu českém a nacionalistickém, a tato činnost vzbuzuje v našem území ohromné roztrpčení a zoufalství. S druhé strany jsou tito dělníci ohroženi německým nacionalistickým závodním terrorem, Henleinovými továrníky, Henleinovými řediteli, Henleinovými úředníky, kteří vykonávají ohromný nátlak na dělnictvo.

Ale dělník jest také ohrožen, přes to, že hospodářství je ochromeno, popoháněním racionalisace. Ale racionalisace nejen vyhazuje spoustu lidí z výrobního procesu, nýbrž velmi ostře škodí i zdraví těch lidí, kteří zůstali v práci. Vědci, inženýři, učenci studovali celý hospodářský postup, každou podrobnost práce s nejpřesnějšími prostředky vědy a vytvořili nové metody a pracovní poměry, které se velmi ostře dotýkají pracujících lidí. Od zavedení strojů se stala práce dílčí prací, ale nikdy nebyla v takové míře bezduchou, pustou dílčí prací, jako dnes v době racionalisace. Radost z výrobku práce vůbec chybí. Stálé zaměstnání u běžícího pásu opotřebovává neobyčejně rychle nervovou soustavu, poněvadž jsou stále zaměstnány tytéž výběžky nervů, stále tytéž skupiny svalů. Systém popohánění zesiluje ještě škodlivý účinek běžícího pásu. Často se říká, že pracující lidé příjemně pociťují monotonii, se kterou jest tato práce spojena. Ale dělníci říkají nám něco docela jiného. Říkají nám, že monotonní práce jim nechává pouze čas, aby mysleli na něco jiného. A nač myslí? Mohou mysliti na radostné věci? Nemusí mys snáze, snad na členy rodiny, kteří jsou doma bez zaměstnání, nebo - když to jsou ženy - snad na děti, které jsou ponechány na ulici? A právě tento rozpor mezi tím, co činí a nač myslí, to jest, který, jak prokázala lékařská věda, působí trvale přímo tak, že umrtvuje. Proto jest nejdůležitějším požadavkem, který dnes klademe, a to nikoliv jen z politických důvodů pracovního trhu a nikoliv jen v zájmu nezaměstnaných, nýbrž i v zájmu pracujících, požadavek, jejž přede všemi jinými stavíme do popředí: dejte nám konečně 40hodinový pracovní týden.

Neobyčejně musíme litovati, že na ženevské pracovní konferenci tento návrh padl, a to pro úzkoprsost, malost, krátkozraké sobectví zástupců podnikatelů, a slyšeli jsme tytéž tony v posledním týdnu v rozpočtovém výboru, když se pan kol. Wokurek skoro týmiž důvody postavil proti tomuto našemu požadavku. Není tomu všude tak jako u nás. Tam v Americe president Roosevelt dosáhl toho zákonem, že od 1. prosince t. r., tedy od příští soboty, musí nejdůležitější průmyslová odvětví Ameriky, průmysl bavlnářský a oděvnický, zavésti nikoliv 40hodinovou, nýbrž 36hodinovou pracovní dobu, a to při starých mzdách. President Roosevelt není snílek, není romantik, není sentimentální člověk a Američani všeobecně nejsou sentimentální lidé, to jsou velmi dobří obchodníci, to jsou lidé jasně myslící, to jsou politikové. Nad tím by se přece naše panstvo mělo také trochu zamysliti. Nejen my, nýbrž neutrální sbor, vědecký ústav, československá technografická společnost v Praze, výzkumný ústav, vysvětlil po jednom z nejpodrobnějších vyšetřování této otázky, že zavedení 40hodinové pracovní doby jest již dávno předstiženo a že by se mohlo účelně provésti jen při starých mzdách. Konstatuji s dostiučiněním a díkem, že jak pan ministr dr Czech, tak i pan ministr dr Meissner ve svém oboru působnosti usilují, aby tento náš nejdůležitější požadavek byl proveden, a nedají si klidu ani pokoje, dokud i u nás konečně nebude proveden tento důležitý požadavek, dokud nebude zaveden 40hodinový pracovní týden.