Když se již zdálo, že jsme minuli nejvyšší bod těžkostí hospodářských, jest to zase zachmuřené nebe politiky zahraniční, které nás nutí ke zvýšené opatrnosti a k opatřením, jež jsou bezpodmínečně nutna k zajištění a zabezpečení státu a jeho samostatnosti. Je proto samozřejmé, že nikdy snad posud neměli ti, kteří stát vedou, tolik odpovědnosti před přítomností a tolik odpovědnosti před historií jako právě v dobách dnešních, v těchto velmi vážných a pohnutých dobách.

S opravdovým zájmem vyslechli jsme nedávno neobyčejně cenný a vážný projev pana ministra zahraničí, kdy on - jistě nejvřelejší zastánce světového míru - nevylučuje v budoucí době možnost poruchy tohoto světového míru a tím přiznává určitý neúspěch mezinárodních mírových a odzbrojovacích konferencí. Dnes přichází se k poznání, že snahy po věčném míru a po mezinárodní lidskosti, snahy sice velmi krásné, zůstaly přece jen a zůstanou ještě dlouhou dobu tím nedostižitelným snem, kterému věřili i u nás mnozí bláhovci a kterému byli ochotni obětovati to nejsvětější a nejdražší, co každý národ má, totiž národní cítění a vlastenecké nadšení.

Pan ministr zahraničí mluvil k nám z duše, když líčil vzájemně bratrské vztahy států s námi spřátelených. Pevně věřím, že neopomenul nic, co bylo v jeho moci, aby mezi těmito spřátelenými státy bylo také Polsko, které dnes je jediným těžkým mrakem na tom našem slovanském nebi. My však, kteří jsme znali Poláky před válkou, kteří jsme znali Poláky i za války, my se nikterak tomuto poměru Poláků k nám nemůžeme diviti, a já bych si dovolil z vlastní zkušenosti, kterou jsem prožil, potvrditi fakt, že čím více se budeme přibližovati k Rusku, tím více se budeme oddalovati od Poláků nebo Poláci se budou oddalovati od nás, zejména pokud na obou těchto stranách panovati bude dosavadní režim.

Za to tím více musíme si vážiti velikého a vřelého přátelství Jihoslovanů, kteréžto přátelství je nelíčené, opravdové a má skutečně hluboký podklad. Jsem přesvědčen, že toto bratrství posledními tragickými událostmi a upřímnou spoluúčastí našeho národa se jen prohloubilo a utužilo, jak jsem měl příležitost sám v Jugoslavii jako účastník pohřbu jugoslávského krále se přesvědčiti. Velmi mile byl jsem dojat tím, že jako Čechoslovák měl jsem všude přístup, ba dokonce i přednost. Ohromná masa lidu ochotně propouštěla nás na ta nejpříznivější místa, jen když jsme se hlásili jako Češi, a že zejména byli to srbští komiti, mezi nimiž byla řada těch, kteří pamatovali okupaci Bosny, za niž bojovali r. 1878, kteří velmi ochotně postupovali nám čestná místa v bezprostřední blízkosti průvodu. Podotýkám, že nikdy jsem se nelegitimoval jako poslanec a že nespokojil jsem se pouhou účastí v Bělehradě, kde snad mohlo by se namítati, že obrovská účast národa Srbů, Chorvatů i Slovinců byla nakomandována - ale byla tam lítost, pláč, nářek a pohnutí bez rozdílu mezi inteligencí i prostém lidu, což nakomandovati se nedá a což působilo právě na celý zde shromážděný svět dojmem nejpřesvědčivějším a nejhlubším - zajel jsem při té příležitosti i dále do vnitrozemí a tu jsem byl v hloubi své duše dojat národním a vlasteneckým uvědoměním nejprostšího srbského lidu, sedláků i dělníků, jakož i znalostí poměrů a spojenectví s námi, s republikou Československou, kdy prostí venkovští lidé s podivuhodným přesvědčen ím prohlašovali, jak dovedou si ceniti tohoto vzájemného přátelství, bez kteréhož samostatnost jejich i naše do budoucna těžko dala by se zajistiti.

Jména Beneš a Hodža jsou tam i na venkově všeobecně známa a přispěla, že tím více cítili jsme se mezi nimi doma. V rozhovoru s prostým lidem všech vrstev vycítili jsme nejen veliký bol nad smrtí hrdinného krále, nýbrž vycítili jsme onu velikou důvěru a naději v to slabé královské dítě, Petra, ve kterém vidí ne Jeho Veličenstvo, nýbrž symbol těžce dobyté svobody, symbol samostatnosti, státní svrchovanosti a autority tak, jak nás, zemědělský lid, učil náš nezapomenutelný Švehla, že autorita musí se ctíti i když snad někdy chybuje.

Velikou radost způsobila nám zejména naše delegace vojenská, jejíž bezvadné a důstojné vystoupení vzbudilo zaslouženou pozornost nejen Jugoslávců, nýbrž i všech cizích účastníků a na kterou byli jsme v hloubi své duše opravdu hrdi.

Odnesli jsme si z této návštěvy v Jugoslavii, z rozhovoru nejen s prostými, nýbrž i vynikajícími lidmi, na př. s rektorem záhřebské university, nejlepší dojmy a přáli bychom si od srdce, abychom podobných přátel a spojenců měli ve světě co nejvíce, a získati je jest největším úkolem naší zahraniční politiky.

Avšak nejen zahraniční, i vnitřní politika našeho státu postavena jest v této velmi vážné, historické době před veliké úkoly a nebývalou odpovědnost. S díky kvitujeme veškerá potřebná opatření na obranu státu v ohledu vojenské obrany státu. V našem pohraničí budí jistou starost a obavy veškeré přípravy, které se dějí v sousední říši nejen pokud se týče pěstění vojenského výbojného ducha ve škole již a od školy, nýbrž všechny ty veřejné práce a stavby silnic, krytů a vše, co naši lidé přes hranice s obavou pozorují a o čem jsem již před dvěma roky s tohoto místa mluvil a na to upozornil.

Je pravda, že naše posice v tomto ohledu je při poloze našeho státu velmi obtížná. Uvážíme-li, že naše republika při svých asi 140.000 km² má 4.098 km dlouhé hranice, z nichž na sousedství s Německem připadá 1.539 km, s Polskem 968 km, s Maďarskem 863 km, s Rakouskem 558 km a s jediným sousedícím spojencem, Rumunskem, jen 201 km, pak jistě není možno u nás opevniti hranice tak, jako na př. to vidíme ve Francii. Ale přece se zdá, že by se mělo více pozornosti věnovati na př. rozsazení vojenských útvarů v některých úsecích pohraničních, které jsou již historicky známy jako přirozené cesty dovnitř země. Míním na př. úsek náchodský s památnou Zemskou brankou anebo stavbu dokonalých spojovacích prostředků, důkladných silnic a autostrad, ne třeba přímo na samé hranice, nýbrž podél hranic, při čemž zaměstnalo by se i tisíce dělníků, což by v nynější době nezaměstnanosti mělo též význam nemalý. A tu bych prosil, aby o tom všem bylo náležitě uvažováno, aby této věci byla věnována mimořádná péče, podpora a pozornost.

I v ostatních oborech vnitřní státní politiky nutno s díky kvitovati a oceniti opravdovou starost a účinné zásahy vlády, aby za každou cenu zachován byl klid a pořádek ve státě. Míti pořádek doma, toť hlavní předpoklad správného vedení státu. Do souboru těchto věcí patří i šťastné vyřešení otázky slovenské. Vzpomněl jsem této otázky i při rozhovoru s rektorem záhřebské university, který prohlásil, že není snahou Chorvatů nějaká autonomie nebo separatismus, nýbrž určitá decentralisace ve státní správě Jugoslavie. Myslím, že i zde bylo by možno na této otázce s úspěchem pracovati a nerozpakoval bych se uvítati nařízení, aby na školách v historických zemích bylo povinné vyučování slovenštině jako zase na Slovensku češtině, aby tak se docílilo vzájemného upřímnějšího styku a spolužití mezi námi a Slováky, kteří přece při každé příležitosti spontánně a otevřeně hlásí se k vlastnímu našemu státu a slavnostně odmítají každé revisní snahy.

Obezřetné státní hospodaření povede ke klidu a spokojenosti občanů, kterážto spokojenost a tím i důvěra ve státní správu a autoritu byla v minulých letech v důsledku hospodářské tísně do jisté míry otřesena - bohudík, zase se v širokých vrstvách lidových dík účinným zásahům a dobré vůli vlády zase navrací. Rozumní lidé začínají ve svém nitru správně uvažovati, když kolem nás panuje všude nejistota, zmatek a chaos, že ani u nás nemůže býti rázem ráj.

S mnoha stran vyčítá se vládě republiky, že v poslední době učiněna byla některá závažná opatření ve prospěch zemědělců a poukazuje se na řadu zákonů a nařízení v tomto směru vydaných a prováděných. Vláda republiky neučinila nic jiného, než že splatila dluh, který zejména v těchto těžkých dobách, kdy zemědělství tvoří nejpřirozenější, nejbezpečnější, nejjistější a jediný konsum všeho toho, co nikam nelze za hranice vyvézti, byla povinna zaplatiti.

Pro budoucí historii těchto těžkých dob bude jistě správně oceněna skutečnost, že na těchto opatřeních spolupracují zástupci rolníků a dělníků. Ovšem že spravedlivé požadavky zemědělského lidu i v ostatních oborech, zejména v úpravě rentability produkce živočišné, nesmí býti pouštěny se zřetele a musí býti učiněno vše, aby bylo zachráněno na pokraji záhuby stojící naše vyspělé dobytkářství, dokud jest ještě čas.

Otázku nesnesitelného zemědělského zadlužení nutno co nejdříve vyřešiti a to nejen v zájmu dlužníků, nýbrž především v zájmu věřitelů. Spravedlivá úprava poměrů mezi dlužníkem a věřitelem je dnes nezbytným a nejvyšším zájmem celého národního hospodářství. Jestliže pokles rentability zemědělského podnikání způsobil velké zatížení tohoto podnikání a snížil hrozivě cenu objektů, pak jediné východisko z této těžké situace je vedle opětného vrácení rentability zemědělského podniku ve směru obilní i živočišné produkce také rozumné umožnění placení úroků a splátek takovým způsobem, aby zajištěn byl dlužník na straně jedné v klidu své práce a věřitel zabezpečen na straně druhé, aby pak podle platných dosud zákonů a nařízení nemohl se opakovati výstražný případ Domkovský, který jest jistě tragedií nejvýše politováníhodnou, kterého, bohužel však bylo zneužito k útokům a štvaní proti věřitelům, mezi nimiž byla na prvním místě okresní hospodářská záložna.

Jsem hodinu cesty vzdálen od místa tragedie a konstatuji, že o celé této věci velmi objektivně psala řada našich časopisů, a s díkem musím kvitovati, že to byl zejména list národně-sociální, který tam vyslal svého zvláštního zpravodaje, jenž velmi objektivně tuto věc posuzoval. Ale nesprávně byla posuzována v listech strany komunistické, fašistické a také v listech strany lidové. Podotýkám, že exekuční zákroky proti Nýčovi dříve než záložnou samou byly podniknuty finanční správou, která si už za několik roků dlužné daně dala přednostně vtěliti do knih, ovšem že na úkor prvého hypotekárního věřitele, jímž byla záložna, jejíž pohledávka se tímto způsobem, jakož i neplacením úroků a splátek postupně rok od roku zvětšovala. Potom byly vedeny také další exekuční zákroky i se strany jiných věřitelů již roku loňského a teprve po nich byla záložna nucena po několikerém důtklivém upozornění dozorčích orgánů, které bdí nad každou záložnou, připojiti se k zákrokům dřívějších věřitelů, když dříve vyčerpala všechny možnosti dohodnouti se s Nýčem cestou smírnou. Svědčí o tom více než 12 dopisů a osobních zákroků, na něž Nýč buď nereagoval nebo způsobem naprosto nepřípustným a nemožným. Říkává se, že o mrtvých se má mluviti jen dobře, a já se od této zásady nikterak neodchýlím; ale sám pan generální zpravodaj řekl, že pořádek dělá dobré přátele. Že bylo východisko z této trapné situace, je vidno ze sdělení Nýčova, které učinil dopisem před několika měsíci, kdy psal, že má na svou chalupu slušného kupce a že za ni dostává téměř 100.000 Kč, takže v případě prodeje by mu zbylo 25.000 až 30.000 Kč hotových, s nimiž by si mohl založiti nějakou existenci. Avšak on prohlásil, že chalupu za žádnou cenu neprodá a že úroky ani splátky platiti nebude. Za těchto okolností byla záložna nucena přistoupiti k soudnímu řízení, které skončilo známým případem dne 14. listopadu, o kterém byla vydána na základě přísného vyšetření úplně pravdivá úřední zpráva.

Ve zmíněném článku novin líčí se počátek zadlužení Nýčova způsobem, který neodpovídá pravdě. Zmíněný článek dotýká se i mého jména jako prý význačného funkcionáře záložny, která prý působila k tomu, aby Nýčovi byla zápůjčka umožněna. Prohlašuji při vědomí své odpovědnosti, že tato tvrzení se nezakládají na pravdě. Pravda je, že já jsem žádost Nýčovu v záložně nikdy k příznivému vyřízení nedoporučoval, že jsem vůbec neměl tušení, od koho Nýč kupuje pole, kterými, jak se dnes klade za vinu, prý měl býti odškodněn jiný zájemník, prý příslušník agrární strany.

Další tvrzení, že mělo dojíti k vystěhování na náves, není také pravdivé. Záložna vyčerpala všechny možnosti a dříve než přistoupila k soudnímu vystěhování, bylo jí známo usnesení obecního zastupitelstva v Domkově, jímž Nýčovi zabezpečila úplně slušný pobyt v domku rolníka Mervarta, kde před tím bydlel po několik roků zednický mistr, a toto sdělení bylo oznámeno Nýčovi několik dní před tím obecním zastupitelstvem. Tedy ne vyhazov na náves, nýbrž prostě přestěhování do domku, ve kterém před tím po několik roků přebýval zednický mistr. Rovněž je nepravdivé tvrzení, že prý po dokončení dramatu marně prosila žena zastřeleného, aby byla ponechána v domku, a že prý se přikročilo do důsledků k vystěhovací exekuci. To je úplná nepravda, poněvadž ta žena v domku ponechána byla. Nýčová rozumným způsobem vylíčila zástupcům záložny a všem přítomným před svědky, jaký způsob života s Nýčem vedla, a v poslední době děkuje záložně, že hledí všemožným způsobem umožniti jí pobyt v tomto domku i do budoucna.

Ke konci tohoto článku je napsána zase nepravda. Poukazuje se tam zejména na mne, že prý často mluvím na schůzích o lásce k drobným zemědělcům, ale že tuto lásku neprokazuji. Nikdy bych s touto věcí nepřicházel na veřejnost, ale musím se brániti. Když r. 1927 Nýč vyhořel, dal jsem mu plných 5 dnů zdarma párem koní voziti materiál na jeho stavbu a vypomohl jsem mu i značným množstvím slámy do jeho hospodářství. O takovýchto věcech se má tedy referovati objektivně a správně, poněvadž podobné referování, jako tomu bylo z některých stran v této věci, neslouží ke cti těm, kteří za těmi listy stojí.

Zajímavé je, že když jsem hledal ve svých zápiscích, které již přes 20 roků důsledně vedu o všem, co se v mém hospodářství děje, i o tom, že jsem vypomáhal Nýčovi po jeho vyhoření, přišel jsem na fakt, že r. 1927 jsem tržil za vepřový dobytek 11˙70 Kč za 1 kg živé váhy a za pšenici 270 Kč za 1 q. Nýč při svém malém 14korcovém hospodářství nemohl prodávati obilí, ale zabýval se chovem vepřového dobytka, a ještě v posledním roce prodal 5 až 6 kusů vepřového dobytka to znamená r. 1927, kdy se platilo 11˙70 Kč za 1 kg živé váhy; zbyla mu tedy po zaplacení úroků a anuit docela slušná částka pro rodinu. Ovšem při 4 až 4˙50 Kč, které se platí letošního a loňského roku, vystačiti nemohl. Tu jsem u toho hlavního vinníka, kterým jsou těžké hospodářské poměry, ve kterých jsme se octli, ta nerentabilita zemědělského podnikání, na kterou již řadu let poukazujeme, žádajíce všechny ostatní strany o upřímnou pomoc a spolupráci, abychom mohli z těchto svízelných zemědělských poměrů vybřednouti.

Záložna spravována je ředitelstvím složeným téměř ze 2/3 ze starších, velmi vážných lidí. Záložna nepostupuje nikdy stranicky. Všichni funkcionáři, jichž se tato záležitost velmi trapně dotkla, souhlasně prohlašují u vědomí své odpovědnosti, která jest na ně kladena všemi těmi zákony za účelem bezpečného spravování jmění, že nemohli po vyčerpání všech předchozích možností smírného vyjednávání s Nýčem jinak postupovat.

Otázka zemědělských exekucí je v našem kraji právě tak jako všude jinde na denním pořádku. V řadě případů předejde se soudní dražbě dobrovolným prodejem. Měl jsem za poslední rok ve svém nejbližším okolí 6 takových případů dobrovolného prodeje, a to nejen malých chalup, nýbrž i statků střední velikosti, kde rolníci, chtějíce předejíti soudnímu řízení, sami dobrovolně prodali svůj majetek, aby si s určitou malou částkou mohli do budoucnosti nějakým způsobem zaříditi svou existenci. (Posl. Čižinská: Kolik dala záložna v dražbě za usedlost?) Byla zde obava, že Nýč při své povaze nedopustí, aby někdo do budovy vstoupil. Záložna musila tedy vydražiti pro ty, kteří měli chuť a upřímnou vůli objekt tento koupiti. Je třeba, aby se při svalování viny postupovalo s určitou objektivitou a opatrností, neboť hlavním vinníkem jsou těžké poměry, které si vyžádaly a které si také vyžádají ještě velmi mnoho obětí. Proto žádáme rychlé a účinné opatření v řešení této velmi nebezpečné a ožehavé otázky a pevně věřím, že snaha ministerstva zemědělství setká se na směrodatných místech s náležitým pochopením.

Ke konci chtěl bych se několika slovy zmíniti o určitém zjevu, kterého jsme zejména v poslední době velmi často svědky a který nedává nejlepší vysvědčení naší národní povaze. Řekl jsem na počátku, že v těchto mimořádně vážných dobách mají všichni, kteří vedou stát, ohromnou - kol. Zeminová nedávno řekla takřka smrtelnou - odpovědnost. Ale nemá tuto odpovědnost jenom vláda, tuto odpovědnost mají veškeré vrstvy obyvatelstva tohoto státu, tuto odpovědnost mají na prvním místě také ti, jichž těžké poměry, v nichž valná část národa žije, nejméně se dotkly. Nikdo nemůže popříti, že naše vláda snaží se všemožným způsobem zlepšiti a upraviti poměry, jak to tato těžká doba připouští. Povinností každého upřímného občana jest vládu v této těžké starosti podporovati a svou silou přispěti ke zkonsolidování poměrů a k získání klidného prostředí, ocenění dobré vůle vlády přinésti spokojenost veškerým vrstvám národa v tomto státě. (Místopředseda Zierhut zvoní.) Hned budu hotov. Bohužel, jako jsme viděli nedávno, a dnes jsou plné noviny důkazů, že existují mezinárodní teroristické organisace, které jsou podporovány nepřáteli světového míru, tak také se v samém národě vyskytují lidé, kteří si dávají honosná vlastenecká jména, při čemž rvou důvěru ve všecko a ke všem, v něž lid a národ musí věřit, kteří šíří odpor proti všemu, co souvisí s dnešními řády a co představuje kázeň, pořádek a autoritu. Představitelé státu a veřejné moci líčeni jsou jako největší darebáci a zločinci. Mám na mysli nedávnou schůzi národního sjednocení v Novém Městě nad Metují, kde slovy, která nechci opakovati, líčena byla koalice, poslanci a ministři bez rozdílu stran.

Ubije-li terorista vůdce a představitele státu, zničí tělo, ale neubije ducha a vědomí národa, že tento národ musí žít dále a pracovat pro svou budoucnost. Ubije-li se však důvěra národa ke všemu a zesměšňují-li se všichni, kteří představují odpovědnost, autoritu i moc, v čem se liší tito teroristé, kteří ubíjejí, ničí a otravují ducha, od těch, kteří ničí tělo? Musíme pěstovati národní vědomí a vlastenecké nadšení, musíme vychovávati k brannosti tohoto státu. V tom jsme do jisté míry v minulých letech pochybili, ale musíme volati také po tom, aby zde nastala mezi námi mobilisace všech přátel klidu, míru, pořádku, solidarity a autority, abychom s klidným čelem mohli se postaviti vstříc osudu a abychom s čistým svědomím obstáli před soudem dějin. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Sivák.

Posl. Sivák: Slávna snemovňa! V ministerstve školstva a národnej osvety stala sa vo februári tohoto roku osobná zmena. Ministerstvo toto prešlo do nových rúk, dostalo nového šéfa. Netreba azda ani dokazovať, že bol už svrchovaný čas, aby sa táto zmena previedla, aby sa totiž ministerstvo školstva vrátilo svojmu povolaniu a poslaniu.

Celá nepredpojatá verejnosť slovenská i česká volala po tejto zmene. Tá objektívna verejnosť, ktorá musela byť svedkom toho, ako sa školská správa, tento dôležitý štátny rezort, podriaďuje úplne jednej politickej strane a ako sa z ministerstva školstva a národnej osvety stáva obyčajný sekretariát soc. demokratickej strany. Už to išlo tak ďaleko, že sa všeobecne myslelo, že miesto školských vysvedčení budú sa rozdávať na školách legitimácie pána ministra Dérera, totiž jeho strany. (Hlasy: Tomu sám nevěříte!) Totižto pán ministr Dérer za dôležitejšiu považoval legitimáciu svojej strany ako školské vysvedčenie! (Zpravodaj posl. Remeš: To není nijak odůvodněné, co říkáte!)

Slávna snemovňa! Režim v školskej správe za pána ministra dr Dérera ostane navždy smutným príkladom, ako sa toto významné odvetvie školskej správy spravovať nemá, a to nielen preto, že forsírovaním tohoto režimu trpelo naše školstvo republikánske, ale i za to, že tento režim išiel na úkor nášho štátu, a to tým, že spolitizovaním ministerstva školstva a nár. osvety poklesla na minimum autorita tohoto ministerstva.

Po t. zv. ministrovi reformátorovi prišiel nový minister - nemožno ešte povedať aký minister. Nepoznáme plány pána ministra, nepoznáme jeho pracovný program, nevieme, čo pán minister chce, v akom smere bude pracovať. Avšak sa nazdávame, slávna snemovňa, že dnešný minister školstva mal by byť minister reštaurátor. Mal by to byť minister, ktorý predovšetkým školy odpolitizuje, ktorý školy vráti školám, ktorý bude vedeť povzniesť sa nad všetky predsudky a reformy, ktorými bolo školstvo zavalené, vezme tieto reformy pod náležitú revíziu, čo je zdravé, ponechá, a čo choré, odstráni.

Slávna snemovňa! Nechce byť mojou úlohou, aby som dnes tuná pánu ministrovi teraz predpisoval, dával mu direktívy, úpravy. Ja len tlumočím mienku verejnosti, tej verejnosti, ktorej záleží na nespolitizovanom školstve a na tom, aby naše školstvo bolo náležite sorganizované. Lebo táto verejnosť niečo dnes čaká. Čaká na to, že by školám bol ponechaný čas na oddych, aby si mohly vydýchnuť, menovite po tých mnohých experimentoch; aby mohly stráviť reformy, ktoré stráviť môžu, a tých nestraviteľných reforiem aby sa školy mohly zbaviť samy.

Veľactení pánovia, neni tedy dôležité, že sa stala zmena v osobe pána ministra školstva, je potrebné, aby sa stala zmena i v režime, lebo zmena v osobe by ešte neznamenala nič. Nechcem tu, slávna snemovňa, poukazovať, kde je potrebná revízia, čo sa týka školskej reformy. Dovolím si poukázať len na niektoré veci.

Medzi poslednými úmornými snahami po školských reformách bola snaha pána ministra Dérera zrušiť učiteľské ústavy. O tejto veci už hovoril náš posl. Mojto vo výbore rozpočtovom a ja nechcem sa s touto otázkou obšírnejšie zaoberať. Snaha, aby sa učiteľské ústavy zrušily, odôvodňovala sa tým, že vraj učiteľstvo volá po vyššom vzdelaní a práve preto vraj treba učiteľské ústavy zrušiť a nahradiť ich pedagogickými akademiami.

Avšak, slávna snemovňa, nešlo len o to, aby sa učiteľské ústavy jedným šmahom zrušily. Nešlo len o to, aby sme nemali učiteľských ústavov, ale bolo tu úsilie, aby sa znemožnilo štúdium chudobným žiakom, lebo, ako ráčite vedeť, žiaci učiteľských ústavov vo veľkej väčšine sú deti chudobných rodičov. A na úlohu zrušiť učiteľské ústavy odobral sa tak ochotne a tak rád p. minister dr Dérer, privrženec soc. demokratickej strany.

Naša strana hneď na počiatku postavila sa čo najrozhodnejšie proti úsiliu, aby učiteľské ústavy boly zrušené. Ja sám vlani s tohoto miesta tlmočil som stanovisko našej strany a poukázal som i na dôvody, ktoré hovoria za ponechanie učiteľských ústavov, ale, ráčte odpustiť, tieto dôvody tu opakovať neidem.

Je potešiteľné, že počet tých, ktorí pracujú za ponechanie učiteľských ústavov, so dňa na deň rastie. Po odchode pána ministra Dérera sa začalo ihneď akosi triezvejšie hľadeť na vec a zpod teroru oslobodené mysle začaly jasnejšie uvažovať o tom, akými prostriedkami by sa tieto ústavy zachovaly. Začala sa nová akcia za učiteľské ústavy, a ja sa nazdávam, že táto akcia bude znamenať novú etapu a epochu v živote učiteľských ústavov.

Musím poukázať, že sekcia profesorov pedagogií pri Ústrednom spolku čsl. profesorov vypracovala brošúru: "Proč jest třeba zachovati učitelské ústavy". Brošúra je veľmi dôkladná a písaná s láskou k učiteľským ústavom. Ľutujem veľmi, slávna snemovňa, že mi čas nedovoľuje, aby som sa s touto brošúrou bližšie zaoberal, uvedie len, že v závere tejto brošúry odporúča sa ponechať učiteľské ústavy ako prípravné pre učiteľské povolanie, alebo ak by tak veľmi záležalo na odstránení nenávideného mena ústavov, nech sa učiteľské ústavy postupne pretvoria na päťročné učiteľské akademie.

Ale páni profesori žiadajú v brošúre ešte voľačo: Aby všetky reformy robily sa po pokojnom uvážení a so súhlasom interesentov: nielen posavádnych vychovávateľov budúceho učiteľského dorastu, ale i rodičov, žiakov, poplatníkov, ktorí preca majú tiež právo povedať si svoje o tom, ako sa má nakladať s výnosom daní, ktoré obetave platia.

Žiadame, hovorí sa v brošúre, aby sa reformovalo nie preto, aby sa niečo podnikalo, ale preto, aby sa napravily závady a dosavádny stav aby sa zlepšil cestou vývoja. Ja sa nazdávam, slávna snemovňa, že sú to požiadavky ceľkom prijateľné.

Sbor profesorov pedagogií je iste taká korporácia, ktorej mienka zaváži a ktorú treba rešpektovať ako mienku odbornú, a nazdávame sa, že ministerstvo školstva túto mienku pánov profesorov rešpektovať bude.

Vo finančnom zákone ešte na r. 1934 sa poukazovalo, že pedagogické akademie sa veľmi dobre osvedčujú a skúšky na nich vraj maly veľmi dobré výsledky. Nezáleží však len na tom, slávna snemovňa, ako sa títo absolventi osvedčili na skúškach, ale záleží i na tom, či sa absolventi pedagogických akademií osvedčili aj v živote, na školách. A preto by som sa nazdal, že by nebolo od veci, keď by sa ohľadom pedagogických akademií vyžiadala mienka i zemských a okr. inšpektorov. Naša strana sa tu znova osvedčuje, že je za ponechanie učiteľských ústavov, ktoré nech sa prípadne zdokonalia, nech sa, hádam, doplnia, aby vyhovovaly tým, ktorí volajú po vyššom vzdelaní učiteľov, medzi ktorých samozrejme patríme i my, naša strana.

Slávna snemovňa! Pri tejto príležitosti musím spomenúť ďalšie reformné snahy, ktorých výsledkom boly dva návrhy zákonov, a síce návrh o sriaďovaní a udržiavaní národných škôl a návrh o reforme školskej správy. Zdá sa však, že obidva návrhy zapadly kdesi v archíve ministerstva školstva.

Vo finančnom zákone na r. 1935 sa poukazuje, že v obore legislatívnom sa javí najvýš žiaducím, aby bolo konečne rozhodnuté o vládnom návrhu zákona o t. zv. obvodných meštianskych školách, ktorý sa vraj pojednáva už od r. 1932 v posl. snemovni, a potom aby bol urobený pokus o sjednotenie školskej správy aspoň v obore zem. školných rad tým, že by bol vydaný o nich novy zákon, jednotný pre všetky štyri zemské správne obvody.

Slávna snemovňa! Čo sa týka zákona o obvodných meštiankach, stanovisko našej strany sme tlmočili v tejto veci už v kultúrnom výbore, navrhli sme zmeniť niektoré paragrafy a žiadali sme, aby sa zákon v úplnom znení vzťahoval i na Slovensko. K tomuto nemáme dnes čo povedať. Ale zaujímavejšie je, čo sa hovorí vo finančnom zákone, totiž že o tomto návrhu sa pojednáva už od r. 1932 v posl. snemovni a ešte návrh prejednaný nebol. Je to, nazdávam sa, klasickým dôkazom tej toľko spomínanej dnešnej koaličnej svornosti a jednomyseľnosti. (Zpravodaj posl. Remeš: V důvodové zprávě to je!) Nie, prosím. Znova hovorím, že to beriem z finančného zákona. Nazdávam sa, že tu nejde ani o obvodové meštianske školy slávnej koalície, ale ide tu o jej stranícke záujmy. Lebo keby išlo o meštianky, bola by sa koalícia už dávno dohodla.

Avšak za najpotrebnejšie považujem zákonité opatrenie, aby sa totiž unifikovala školská správa v celom štáte. Je to až neuveriteľné, slávna snemovňa, že ani v 17. roku nemáme ešte jednotnej organizácie školskej, menovite že Slovensko nemá ešte podnes zemskej alebo krajinskej školskej rady. Ako sa dozvedám, pán minister školstva údajne dal vypracovať návrh na zavedenie jednotnej zemskej školskej rady pre celú republiku, pre Čechy, Moravsko-Sliezsko, Slovensko a Podkarpatskú Rus. Neviem, či sú naše informácie správne, neviem, či pán minister školstva návrh tento má, ale ak aj má takýto návrh - a kiež by ho mal - nazdávam sa, že to neznamená ešte veľkú nádej, že Slovensko bude mať v krátkom čase krajinskú školskú radu. Boli už ministri viacerí, ktorí dali vypracovať podobný návrh, avšak páni ministri odišli a s nimi zmiznul i návrh. Avšak nech by tomu bolo i inak, že by totižto pán minister návrh tento i mal, je obava, že návrh potká ten istý osud, ako všetky posavádne návrhy, a preto by som si dovolil doporúčať, aby zostalo predbežne všetko pri starom, totižto, aby tu v zemiach historických zostala stará zemská školská rada a aby takáto zemská školská rada bola daná i Slovensku, čiže aby sa starý rakúsky zákon dočasne, hovorím, rozšíril i na Slovensko, lebo my, veľactení pánovia, bez krajinskej školskej rady nemôžeme ďalej zostať. Stačila by nám zemská školská rada stará už i preto, aby sa zas nepovedalo, že Slovensko chce niečo nového, zvláštneho, že chce niečo mimoriadneho, a pod týmto titulom aby sa nám zas odoprel nárok na krajinskú školskú radu. Myslím to tak, že skôr prijde čas, ktorý si vynúti, aby Slovensko dostalo takú krajinskú školskú radu, aká mu patrí.