Zároveň připojuji zde i dávný náš požadavek na rozšíření měšťanských škol o 4. třídu a tím vyřešení nemožného již způsobu vydržování jednoročních učebných kursů, čili 4. ročníku měšťanských škol.

Tělesná výchova a sport zvláště se zřetelem k dnes oprávněně zdůrazňované výchově k brannosti vyžaduje, aby na měšťanských školách byl zaveden čtvrtý odbor, odbor tělovýchovný. Když vidíme, co vše podniká se ve výchově k brannosti v našem okolí, musíme se tu zvláště dožadovati zvýšené pozornosti naší státní správy k péči o tělovýchovu a sport, podpory naší všenárodní instituce tělovýchovné, našeho Sokola i ostatních tělovýchovných svazů, jakož i našich sportovních organisací. Je tu nutno vedle zvýšené přímé podpory zvláště postarati se o odstranění všech tak tíživých dávek a poplatků, které ochromují tělovýchovné a sportovní podniky. Mám tu zejména na mysli odstranění zemské dávky při těchto podnicích.

Lituji velmi, že hodnotné Dérerovy návrhy zákonů o reformě školské správy a zřizování a vydržování národních škol nedostaly se dále než do stadia diskuse, ač nejednotností a roztříštěností školské správy trpí především škola. A tak stále spravují školní okresy všemožnou agendou přetížení okresní hejtmani namísto pedagogických odborníků. Zemská školní rada v Čechách má dosud členy volené a jmenované r. 1909 (Slyšte!), tedy potvrzené také ještě za éry Františka Josefa I. Na Slovensku zůstávají dodnes obce, které mají 3, 4 i 5 jednotřídek, náležejících různým náboženským společnostem. Po 12 letech nečinnosti našich zákonodárných sborů v oboru školském bylo by opravdu třeba více agilnosti, a to zvláště v tom směru, aby bylo školství v celé republice postaveno na jednotný moderní základ školským základním zákonem. Tím by se jen posílil také historický vývoj k jednotnosti československého národa. (Výborně!)

K připravovanému výnosu o praktikantech na národních školách chci podotknouti jen tolik, že by toto opatření bylo oprávněno jen tehdy, kdyby služba těchto praktikantů byla upravena tak, že by šlo skutečně ve všech případech o pomocné síly nadpočetné, jimž se neukládá plná míra povinností, tak jako se jim neposkytuje plná míra odměny, patřící podle platového zákona řádným učitelským silám. Zvláště by nebylo správné a s hlediska sociálního omluvitelné, aby se neplacenými nebo nepatrně placenými praktikanty obsazovala ta uvolněná místa, na která podle zákonných předpokladů a předpisů patří normálně honorované výpomocné síly učitelské. Z téhož důvodu doufám, že bude zlepšen i výnos o aspirantech profesorských na středních školách, aby byl přijatelnější jak těmto učitelským silám, tak i naší sociálně citlivé veřejnosti.

Větší péče legislativní vyžadují také školy odborné, zvláště živnostenské školy pokračovací, které dosud marně čekají na řádnou zákonnou úpravu. Můžeme jen vítati, že v tomto směru školská správa cestou administrativní snaží se o zodbornění těchto pro živnostenský dorost tak důležitých škol. Mám příležitost v této věci pozorovati výsledky oblasti královéhradeckého inspektorátu, které zasluhují plného uznání a ocenění. Méně již sympatické pro nás mohou býti ony nedostatečné a nehygienické místnosti státní průmyslové školy v Praze I, kde jest jistě zapotřebí radikální nápravy. V zájmu učitelstva odborných škol žádám, aby veškerá místa byla vypisována řádným konkursem a aby tu přihlíženo bylo především ke kvalifikaci, služebnímu stáří a sociálním poměrům uchazečů.

S hlediska národnostního jeví se stále nepoměr mezi odborným školstvím československým a německým. Zde je nutno spravedlivě přihlížeti, jaký jest národnostní poměr obyvatelstva činného v jednotlivých oborech průmyslu a živností. Nadparita škol německých jeví se tu zvláště u odborných škol textilních, na což jsme již s kol. Stejskalem podanou interpelací p. ministra školství upozornili. Nadbytečnými jsou i německé vyšší školy elektrotechnické, ježto německý elektrotechnický průmysl je velmi slabý a při tom má rovněž dvě školy, jako daleko rozlehlejší tento obor český.

U středních škol nemohu souhlasiti s položkou příjmovou 36 mil. Kč, jíž se tak značně má zvýšiti školné. Doufám, že ministerstvo financí najde jiný zdroj úhradový než tento způsob, který by znamenal značný krok zpět v demokratisaci vzdělání a činil by přístup k němu opětně možný jen privilegovaným vrstvám zámožnějším. Řádná péče o věcné potřeby, budovy a jich stavby při středních školách vyžaduje také více pozornosti. Není právě sympatické pro státní správu, když rodičovské sdružení ve Vršovicích ustrnulo se nad tamním reálným gymnasiem a dalo svým nákladem vymalovati celý přízemek budovy, opatřilo rohožky a věšáky. Umístění městského dívčího reál. gymnasia v Hradci Králové v staré, sešlé, naprosto nehygienické budově, která již před 30 lety byla uznána za nezpůsobilou, vyžaduje také řešení jak se strany města tak i státu. Státní správa od r. 1916 ve Velké Praze nepostavila ani jedinou budovu střední školy. V tomto oboru hlavní město Praha projevilo více pochopení výstavbou dívčího gymnasia v Praze XVI a adaptací dívčího gymnasia Krásnohorské v Praze II nákladem asi 7 mil. Kč.

U vysokých škol našich nemohu přejíti mlčením účast vysokoškolských profesorů cizinců na německé universitě a technice. V zájmu klidu a pořádku ve státě dožaduji se, aby na těchto vysokých školách působili jen profesoři československé státní příslušnosti. (Potlesk.)

Při posuzování rozpočtu ministerstva školství obracím se i na pana ministra financí se snažnou žádostí, aby nedopustil zadržování a zvláště úplné škrtání těch částek, které jsou schváleným rozpočtem ministerstva školství povoleny. Když už je rozpočet tohoto resortu tak skromně a úzkostlivě rozměřen, že sotva by již bylo možno jíti dále, nechť se mu opravdu dostane toho, co mu sněmovny povolily. Máme smutné zkušenosti, že tomu vždy tak není.

Přes všechny a jistě velmi četné nedostatky potřeb hmotných i ideových a nedostatečné porozumění z kruhů zákonodárných musilo zde již nejednou býti konstatováno ministry školství i četnými mluvčími různých stran, že naše národní školství a jeho učitelstvo koná více než uspokojujícím způsobem (Potlesk.) své osvětové a státní poslání. Zvláště zdůrazňuji zde význam práce, obětavou činnost učitelstva na našich školách v pohraničí. (Potlesk.) Naše učitelstvo dovede ostře a s rozhořčením odsouditi křivdy na něm páchané, ale při tom nikdy neopustí své ideové práce, nikdy neopustí demokracii, svůj národ a československý stát. Naše učitelstvo nikdy nezradí prapor osvěty a vzdělání.

Musím tu zdůrazniti, že s hlediska přísně ústavního a demokratického je působnost našeho školství a jeho učitelstva zcela objektivní i ve směru náboženském a národnostním. Proto musím při této příležitosti co nejrozhodněji odmítnouti snahy a pokusy těch politických a církevních kruhů, které se snaží naší veřejnosti neprávem vsugerovati, že je třeba revidovati a měniti popřevratová opatření, jimiž bylo naše školství postaveno na základnu nábožensky zcela neutrální a snášenlivou, jak toho vyžaduje zájem demokracie a výchovy k pravé lidskosti.

Zdůrazňuji toto naše stanovisko právě dnes tím více, kdy cítíme zvýšenou povinnost přimknouti se věrně k naší krásné, humanitní tradici národní ve výchově mládeže i lidu. Právě v této tak vážné době, kdy vidíme, jaké barbarství se páše ve výchově kolem nás. Ať je to v Německu, Rakousku a jinde, výchova v lásce k národu se změnila v nevýchovu, v hrubý a nenávistný šovinismus, ve výchovu poddanského člověka, který jest ochoten jásati i nad svým vlastním otroctvím, který velebí válku jako nejkrásnější podnětný prostředek všestranného vzestupu člověčenstva a který tleská barbarskému výroku: "Slyším-li slovo kultura, hned odjišťuji browning". Naproti tomuto mravnímu barbarství stavíme svobodnou výchovu, svobodného člověka, výchovu, kterou ideály demokracie a pravé lidskosti jsou pěstovány již ve škole. Nesmíme zapomenouti odkazu Palackého: "Kdykoliv jsme vítězili, dálo se to spíše převahou ducha než mocí fysickou."

Jsme ostrovem lidskosti a demokracie s velikým demokratem, filosofem a učitelem v čele. Všechny naše veliké dějinné postavy a všechny idee, které je pronikaly, směřovaly k humanitě a pokoji. Spěly k vysokým mravním cílům. Proto i my chceme plniti poctivě své dějinné poslání: Býti předbojovníky duchovního, mravního vzestupu lidstva. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Janalík.

Posl. Janalík: Slavná sněmovno! Hospodaření rozpočtové vynucené hospodářskou krisí postihlo ve značné míře také státní péči o zemědělství. Je proto naléhavě nutno hospodařiti se zmenšenými prostředky co nejúčelněji a aby bylo docíleno výsledků co možná nejlepších. K úspěšnému a obecně prospěšnému využití poskytovaných prostředků jest třeba také vhodné a účelné organisace veřejné péče, a to veřejné péče o zemědělství. Zde je nutno doznat, že právě takový účelný, organisovaný předpoklad schází. Je toho třeba litovat zejména nyní, kdy zemědělská politika stojí před velkými a těžkými úkoly v hledání cest, jak uspořádati zemědělskou výrobu a vyvésti ji z dnešních zmatků a hospodářské bídy. Na tyto těžké úkoly nejsme dostatečně organisačně vybaveni. To již bylo řadou kolegů z různých stran zdůrazňováno. Všeobecně se cítí, že tu něco neklape, že tu je několik závad, které potřebují odstranění, ale není tu, či nebylo tu dosud dobré vůle k zabezpečení nápravy. Jisto je, že jedním z hlavních důvodů je nedostatek spolupráce mezi t. zv. zemědělskou vědou a zemědělskou praxí. Neměli jsme dosud organisace, která by tuto spolupráci zabezpečovala. Potřebujeme takovou organisaci zemědělskou, která by zabezpečovala spolupráci všeho zemědělského lidu na všech existenčních otázkách zemědělské výroby a která, nadána určitou úřední pravomocí, byla by nejvhodnějším orgánem k provádění veřejné, t. j. státní péče o zemědělství, orgánem, který by spolupracoval o zákonných opatřeních, týkajících se zemědělské výroby a který by také platně spolupůsobil při jejich provádění. Po léta voláme po této organisaci dobře vědouce, že je základem účelné a úspěšné zemědělské politiky. Musilo bohužel přijíti několik let bídy ve výrobě zemědělské, aby tento rozumný požadavek byl uznán, ovšem teprve tehdy, když se vidí, že dosavadní kusý organisační základ nestačí na úkoly, před nimiž zemědělská politika a výroba stojí. Nikdo tedy dnes již nemůže a nechce ani popírati, že požadavek námi po léta zdůrazňovaný - zřízení zemědělských komor a okresních zájmových společenstev zemědělských - byl požadavkem nikoliv agitačním, nýbrž věcně odůvodněným, odpovídajícím situaci a potřebě zemědělské výroby. Dnes se uznává, že by bylo dobře, kdybychom zemědělské komory již měli, neboť je jisté, že by mnohá věc vypadala dnes v praxi jinak, když by při tom byla zabezpečena spolupráce širokých vrstev zemědělského lidu.

Všecko, co jsme dosud udělali na pomoc zemědělské výrobě, byly pokusy, o nichž nikdo nevěděl, splní-li naděje, které do toho kterého opatření byly kladeny. Nedávno vypočítávalo. "Národní osvobození", že v posledních dvou letech bylo vydáno asi 40 zákonů a nařízení ve prospěch zemědělství. Nechci říci, že všechna ta opatření byla vydána nadarmo; každé mělo určité oprávnění. Je však jisto, že žádné z těchto opatření nesplnilo naděje v ně kladené a bylo nutno hledat opatření jiné. A jen proto, že tolik předchozích opatření, směřujících k zabezpečení snesitelné ceny zemědělských výrobků, zklamalo, sáhlo se k opatření přímo revolučnímu, t. j. k obilnímu monopolu.

Naše stanovisko a prohlášení při sdělávání monopolu bylo jasné a poctivé. Byli jsme a jsme pro každé opatření, které zajistí pevné, rentabilní ceny zemědělských plodin. Neuznalo-li v té době ministerstvo zemědělství jako jediný snad kompetentní činitel za vhodno, přijíti s iniciativním návrhem, jak chce vyřešiti otázku cen příští sklizně, a nepřišlo-li s jiným návrhem než s tímto, prohlásili jsme, že děláme v koalici toto opatření s sebou, ale zásadně jsme prohlásili, že jsme proti úplnému státnímu monopolu.

Je třeba si říci, že Československá obilní společnost nenese charakter úplného monopolu, nýbrž polomonopolu, je výslednicí koaliční dohody (Hlasy: Kompromisu!) a tedy také koaličního kompromisu. Poukazuje-li se na kritiku z našich řad, poznamenávám, že naše kritika byla věcně odůvodněna a platila praxi Čsl. obilní společnosti, která dávala na řízení, jsoucí v úplném rozporu s tím, co bylo koalicí dohodnuto.

Je ovšem otázka, bylo-li nutno ve vázanosti obchodu obilím jíti tak daleko, že se znemožňuje i volný prodej obilí souseda sousedu, nemluvě ani o stížnostech malomlynářů, kterým se přímo sahá na kořen existence.

Mnozí se domnívají, že obilním monopolem byla objevena Amerika, že již tu máme nařízení, které snad na věky věků zabezpečí usměrněné ceny zemědělských výrobků. Je třeba připomenouti, že myšlenka obilního monopolu nevznikla u nás, a při tom míti na paměti, že všude, kde byl zaveden, se neudržel. Bude tedy dobře, budeme-li se na toto opatření dívati jako na opatření na zkoušku, podle toho se také zařídíme a budeme-li rozumně upravovati tam, kde úpravy bude třeba. Poukazovali jsme na mnohé tvrdosti. Tak na př. zákon o obilním monopolu je nutno upraviti a zlepšiti. Možná, že jsme nebyli dobře pochopeni, dnes se nám však dostává satisfakce z ministerstva zemědělství a sám ministr zemědělství oznamuje, že je nutno dosavadní opatření zákona o obilním monopolu novelisovati. Poukazovali jsme, že na př. zákon stanoví, že zemědělec-výrobce je povinen veškeré své přebytky obilí odváděti obilnímu monopolu, ale zákon nestanoví, že stejné právo a povinnost platí pro nynější Čsl. obilní společnost. Tedy v tomto ohledu, právě tak jako v jiných případech, je třeba zákon s právního hlediska doplniti.

Je také třeba zaujmouti stanovisko k rovnováze obilní a živočišné produkce. Úspěch organisace obchodu s obilím vyžaduje hospodářské rovnováhy mezi produkcí obilnářskou a produkcí živočišnou. To se všeobecně uznává. Přiměřené ceny obilí lze udržeti jen, když docílíme a udržíme svéstojné ceny produkce živočišné. Je třeba pomýšleti na uspokojivou organisaci dobytčího trhu. Nelze si ovšem zastírati, že zde organisace nebude tak lehká a jednoduchá, jako u obchodu obilím, poněvadž dobytek nelze kupovati ani do zásoby, ani skladovat. A právě proto, že úprava trhu dobytčího bude tak obtížná, je nutno, aby tu byla zabezpečena úzká spolupráce s organisací zemědělců, bez níž nelze zaručiti úspěch. Třeba míti tuto otázku na zřeteli.

Je třeba též zaujmouti stanovisko k otázce úspěšného plánování v zemědělství. V obou případech úspěšnost regulace trhu podmíněna je určitým usměrněním produkce, a to jak obilně, tak i živočišné. Prozatím nám o tom káží jen t. zv. zemědělští intelektuálové, zatím co zemědělští praktikové z části se chovají úplně pasivně, z části pak pohlížejí na tyto vědecké plánovací snahy s obavou, abychom neupadli z extrému do extrému. S plánováním nelze jíti tak daleko, aby byla podlomena přičinlivost hospodářova a zemědělec připraven o výsledek svého přičinění. Stejně tak nelze podlomiti osobní iniciativu hospodářovu. Bude-li dbáno potřebně opatrnosti, dostaneme se spíše k pořádku ve výrobě, než kdyby bylo uposlechnuto hlasů nepředložených radikálů. Plánovat si musejí zemědělci sami, nemůže za ně plánovati někdo jiný. Je třeba věc udělat populární právě v nejširších vrstvách zemědělských a toho lze docíliti jen spoluprací a nikoliv poručníkováním.

Proto nutno vítati nedávné prohlášení p. ministra zemědělství, že "pokud jde o plánovité hospodaření, nebude státní moc zasahovati do výrobní volnosti našeho zemědělství až do té meze, kde se jedná právě o boje proti přebytkovosti." Bude-li poměrně těžké plánování ve výrobě rostlinné, tím těžší bude v produkci živočišné, kde ještě větší úlohu hraje schopnost a přičinlivost hospodářova. Jen pokus o prozatímní úpravu chovu vepřového dobytka ukázal, jak obtížný je to problém. A proto znovu zdůrazňujeme, že nutným předpokladem uspokojivého řešení tohoto problému je řádná organisace zemědělců bez rozdílu politických barev a zájmových skupin.

V této souvislosti dovolte mi několik slov k otázce oddlužení nebo-li pomoci zadluženým zemědělcům. O této otázce bylo již mnoho mluveno a ještě více napsáno a naslibováno. To, co se u nás ve prospěch zadlužených vykonalo, naprosto neuspokojilo, naopak situaci našich zadlužených zemědělců velmi ztížilo. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Čekali jsme, že se podaří ministerstvu zemědělství uzákonit zákon o vyřešení této otázky, jak nám bylo letos na jaře slibováno. Bohužel, nestalo se tak. Na venkově nastává poslední dobou přímo chaos. Nesvědomití agitátoři před rokem utěšovali zadlužené, že přijde inflace. Nepřišla. Dnes balamutí zadlužené venkovany, že se jim dluhy smažou. Každý rozumný člověk ví, že je to naprosto nemožné. Každý odpis čsl. koruny dluhu, stane-li se bez úhrady státu, znamená v každém finančním podniku odpis vkladu. To by znamenalo tedy úplný rozvrat v našem peněžnictví.

Voláme po urychlení této naléhavé otázky a to způsobem spravedlivým a proveditelným. Máme dosti dobrých vzorů o pomoc zadluženým v jiných státech. Nechť se vyberou ty nejlepší osvědčené metody a provedou se rychle u nás.

Posledním prosincem uhasíná zákon o t. zv. moratoriu pro zadlužené. Je nutno učiniti rychlé opatření, aby nebyl otevřen ventil k provedení zastavených dražeb. To by znamenalo úplný hospodářský bankrot. Při řešení této ochrany předlužených musí se vzíti zřetel na naše úvěrní podniky, aby se v nich neznemožňoval úvěr. Velmi důrazně žádáme, aby bylo zabráněno spekulačním exekucím a často zbytečným. Jsou případy, že pro několik Kč dlužné částky způsobí se předluženým sta korun nových exekučních výloh. Navrhujeme, aby zákon byl upraven tak, aby věřitelé se domáhali svého práva na základě soudních protokolů.

Voláme také, aby otázka regresu se rychle vyřídila. Prohlašuji, že nebudou-li se tyto exekuce na majetky zemědělců, domkářů a maloživnostníků rychle řešiti, pak budou muset obce stavěti ne pastoušky, nýbrž obecní kasárna, do nichž se budou uchylovati ubožáci, kteří budou ze svých majetků i s rodinami vyhnáni. Naše všechna dosavadní ochranářská opatření - bylo to zde některými řečníky též zdůrazněno - nesou známku loudavé polovičatosti. Dnešní náš hospodářský život nesnese neplodného stranického politikaření. Chceme-li zemědělství upřímně posloužiti, postarejme se, aby zde byla co nejdříve vybudována celostátní všeobecná organisace zemědělská, která by si sama k všeobecné spokojenosti zájmové otázky zemědělské řešila, o kterých pak budou jednati zástupci všech vrstev zemědělských.

Nechme snů o tom, že se nám podaří nějakou stavovskou ideologií napojiti všechno ostatní lidstvo. Úzký stavovský zájem nemůže se státi jednotící ideou národů. Stejně je nutno zanechati snů o stavovské nadvládě. Tyto snahy jsou již dávno životem překonány. Život a zdravý vývoj politických poměrů vyžaduje spolupráce stavů, stavě jako heslo dne dorozumění a vzájemné porozumění místo zbytečného a vysilujícího boje. Čím dříve tomuto volání porozumíme, tím lépe pro náš život politický i národní. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Juran.

Posl. Juran: Vážení pánové! Smrtelná krise kapitalistického hospodářství postihuje i rozpočet školský. Předložený rozpočet ministerstva školství a nár. osvěty nikterak neřeší ožehavé otázky školské. Sestupná tendence školského rozpočtu svědčí že buržoasie ztrácí zájem o to, aby rostl kádr inteligence, že šlape po zásadě: Vzdělání všem! Sociální vymoženosti studentstva jsou soustavně odbourávány, vzdělání se stává jen výsadou majetných vrstev. Studium se má stát privilegiem lidí spolehlivých a v této neutěšené situaci, kdy se vzmáhá nespokojenost mezi studenty, projevuje se úsilí stranického zpolitisování v duchu nacionálního šovinismu. Nespokojenost najmě mezi nemajetnými studenty má býti svedena na slepou kolej, na kolej nacionalistického štvaní. Poslední události jsou toho důkazem. Převzetí insignií na Karlově universitě využili fašističtí štváči k organisování pogromů. A kdo stál za těmito pogromy, jací to byli lidé, kteří je organisovali? Jsou to především představitelé národní demokracie a ligisté. Pan posl. Špaček dokonce schvaloval tyto pogromy, které ovšem nesvědčí o vyspělosti té t. zv. zlaté mládeže. Byli jsme svědky, že tyto štvanice vyvrcholily dokonce i v rozbíjení oken, napadání různých kulturních institucí, a pražská policie se k tomu prostě chovala chladně, dokonce lhostejně. Jinak to vypadá, když demonstrují dělníci za chléb a práci, když jdou do ulic nezaměstnaní dělníci. Po této stránce se pražská policie může pochlubiti skutečnou řízností.

A nyní k samotnému rozpočtu školskému. Zmínil jsem se, že školský rozpočet vykazuje sestupnou tendenci. Jak to vypadá ve skutečnosti? R. 1932 bylo preliminováno na školský rozpočet 1.014,199.000 Kč. V r. 1933 979,471.800 Kč, r. 1934 925,409.600 Kč a r. 1935 924 mil. Kč. Tedy proti r. 1932 snižuje se položka na ministerstvo školství a národní osvěty o 90 mil. Kč. Z úsporných důvodů byla zrušena řada středních škol. Celkem bylo postiženo 13 ústavů přesto, že počet posluchačů stoupl. Dále byly sníženy osobní výdaje ze 186,324.000 Kč na 184,809.000 Kč.

Výdaje na vydávání učebnic vykazují tuto sestupnou tendenci: V r. 1931 bylo preliminováno na vydávání učebnic 145.000 Kč, v r. 1932 již jenom 55.000 Kč a v r. 1933 13.000 Kč. Taktéž v r. 1934 a 1935 klesla tato položka na pouhých 12.000 Kč.

A nyní pokud se týče doplnění vnitřního zařízení a učebných pomůcek. V r. 1931 bylo preliminováno 1,610.000 Kč, v r. 1932 1 mil. Kč, v r. 1933 400.000 Kč, v r. 1934 pouhých 140.000 Kč a taktéž i v r. 1935.

Na školství odborném se šetří ještě více. V r. 1933 bylo preliminováno 124,921.000 Kč, v r. 1935 již jenom 113,899.000 Kč, tedy o celých 13 mil. Kč méně.

Dotace na sociální péči jsou dokladem pro záměrné provádění sociálního numeru clausu. Rok od roku je preliminována na sociální péči o studentstvo menší a menší částka. V r. 1931 bylo na sociální péči o studentstvo preliminováno 11,156.000 Kč, v r. 1932 10,656.000 Kč, v r. 1933 9 mil. Kč, v r. 1934 8 mil. Kč a taktéž i v r. 1935 8 mil. Kč.

A tak jako se sociální péče soustavně snižuje, zvyšuje se naproti tomu školné na vysokých školách. Toto školné bylo zvýšeno s 5,136.852 Kč r. 1930 na 12,967.200 Kč r. 1935. Ještě křiklavěji postihuje zvýšení školného nemajetné žáky na středních školách, neboť preliminovaná částka 9,836.500 Kč r. 1934 se zvyšuje na 45,534.600 Kč r. 1935.

Úsporná komise trvá na přestěhování přírodovědědecké fakulty Masarykovy university v Brně do Bratislavy, neboť na Československo jsou 3 přírodovědecké fakulty příliš mnoho. Avšak 4 teologické fakulty bylo málo, a proto byly dotovány ještě dvě nové, a to katolická a evangelická v Bratislavě. Československo tedy bude míti 5 teologických fakult pro 500 posluchačů.

Československá buržoasie nikterak nešetří na vydáních na kultus, najmě na kultus katolický. V rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty figuruje stále vysoká položka na kultus, která činí 97,793.500 Kč. My ovšem proti této položce na kultus protestujeme, neboť jsme toho názoru, že náboženství je věcí soukromou a že různé náboženské společnosti nemohou býti vydržovány ze státních prostředků, neboť to znamená zatížení všech poplatníků, znamená to zatížení i těch poplatníků, kteří s římsko-katolickou církví již dávno súčtovali. Náboženství je opium, neboť udržuje lidstvo v poddanství a porobě, náboženství slouží jedině buržoasii. Již ve školách vštěpuje se dětem v nejútlejším věku učení, které odporuje vědě. Proto se stavíme proti položce na kultus a žádáme její škrtnutí a věnování této částky na péči o nemajetné studenty, poněvadž těmto se přístup do škol znemožňuje nejenom zvyšováním školného, nýbrž i zpřísněním zkoušek. Za tím účelem podáváme svůj vlastní návrh na vydání zákona o bezplatném studiu nemajetných studentů a odstupňování školného, resp. kolejného podle majetkových poměrů na středních a vysokých školách. Navrhujeme proto, aby byli od školného osvobozeni studující, jejichž rodiče nemají daněprostý příjem vyšší než 24.000 Kč při jednom nezaopatřeném dítku, 30.000 Kč při dvou nezaopatřených dětech a 36.000 Kč při 3 nezaopatřených dětech. Navrhujeme odstupňování školného, které se vypočítá na základě dani podrobeného příjmu. Jeho zvýšení činí při ročním příjmu 24.000 Kč až 36.000 Kč 1/4% v jednom semestru, při ročním příjmu 36.000 Kč až 50.000 Kč 1/2%, při 50.000 Kč až 100.000 Kč 1%, při 100.000 až 200.000 Kč 2% a nad 200.000 Kč 3%. Tento návrh odůvodňujeme...

Místopředseda Zierhut (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Juran (pokračuje): ... tím, že takto vybraná částka podle vypočtených procent by vynesla mnohem více, než musí středoškoláci resp. vysokoškoláci odváděti na školném.

A nyní bych se krátce ještě zmínil o aspirantském zákonu. Pokud se týče tohoto zákona navrhujeme jeho zrušení a nemůžeme pochopiti, jak na př. předseda vlády Malypetr mohl odůvodňovati tento zákon tím, že prý již za starého Rakouska, již za monarchie, bylo takovýmto způsobem postupováno. Je to charakteristické pro představitele demokratického státu, když se musí odvolávati na zákony ze staré rakouské monarchie. My proto právem navrhujeme jeho zrušení, poněvadž toto nařízení není opatřením sociálním, nýbrž úsporným, a to na účet vrstev sociálně slabých. Využívá tísně nezaměstnané inteligence, aby vláda získala levnou pracovní sílu. My ovšem víme, že buržoasie dnes nemůže jíti jinou cestou a my si také neděláme žádných ilusí, že by mohla býti okamžitě zjednána náprava. Jsme přesvědčeni, že jenom tehdy bude zjednána náprava, když se studentstvo spojí v jednotnou frontu, když bude společně bojovati za svoje požadavky. Konečnou nápravu může zjednati jenom nová společnost socialistická, která by vybavila dělnickou třídu resp. pracující všemi právy. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Pozdílek. Dávám mu slovo.

Posl. Pozdílek: Slavná sněmovno! Již po šesté v tomto volebním období vždy v tuto dobu debatujeme a schvalujeme program veřejného a státního hospodářství, jehož rozpočet byl vždy v rovnováze. Ale již pětkráte stáli jsme před skutečností, že účetní uzávěrka končila sta ba dokonce i tisícimilionovými schodky. Bude to pravděpodobně také tak s rozpočtem, který právě projednáváme, ale jediná útěcha je aspoň v tom, že podle všech příznaků, které zde již jsou, nebude tento schodek příštího roku tak veliký. Kdybychom žili v poměrech normálních, bylo by toto jednání neodpustitelnou chybou, poněvadž tímto způsobem klamali bychom sebe i celou naši veřejnost. Ale takto i při nejlepší vůli musíme zde počítati se zásahy vyšší moci. Touto vyšší mocí jsou mimořádně těžké hospodářské i politické domácí i světové poměry, čili jsme v té situaci, jak říkají naši lidé na vesnici, když se jim něco nepodaří, k čemu měli třeba i nejlepší vůli, že člověk míní a pán Bůh mění. Je to řízením osudu, že právě naší generaci bylo přisouzeno tímto osudem prožíti doby, které jsou tak dalekosáhlého významu, které jsou tak vážné, že snad ani my, kteří je prožíváme, nedovedeme si vážnost a velikost těchto dob představiti, že budoucí historie tyto doby jednou zařadí k těm nejvýznamnějším a nejvážnějším dobám, které kdy prožívalo lidstvo od těch chvil, kdy známa je historie a dějiny lidstva a vůbec národů.