Další takovou praksí a persekucí v postupu proti dělníkům, jsou dlouhé vyšetřovací vazby, které jsou hlavně používány proti revolučním dělníkům ve velmi mnoha případech v kriminále. (Výkřiky posl. Vallo.) V Košicích až 14 měsíců jsou dělníci drženi ve vyšetřovací vazbě, aniž by jim bylo vůbec něco dokázáno. Rovněž takováto prakse prováděna je v Brně. V poslední době bylo několik případů, kde byli drženi revoluční dělníci ve vazbě 5 až 8 měsíců a museli býti propuštěni, poněvadž nebylo žádných důkazů o nějaké jejich vině. Právě v této době sedí u krajského soudu v Brně několik žen, které se již hladovkou domáhaly propuštění a toho, aby vyšetřování konečně bylo s nimi skončeno a aby byly postaveny před soud. Doposud před soud postaveny nebyly, nebylo jim také ani řečeno, pro jaké delikty jsou ve vyšetřovací vazbě drženy.

Kapitolou samou pro sebe jsou poměry v československých věznicích. Jak zfašisovaný je celý aparát, ukazuje pohled do jednotlivých věznic, jak vypadá situace vězňů a hlavně vězňů politických. Já sama byla jsem svědkem v pankrácké věznici, o které se říkalo do nedávna, že je elitou mezi věznicemi v Československu, jak v této věznici je na jedné straně zacházeno s vězni a jak na druhé straně šetří se na těch, kteří se dostali do rozporu s paragrafy a proto byli trestáni. Na čem se šetří ve věznicích a v položce "věznice" ministerstva spravedlnosti? Šetření v této položce ministerstva spravedlnosti jeví se hlavně v tom, že položka na stravu vězňů, která je mizerná, je ještě více snižována v rozpočtu na rok 1935. Na př. jen v pankrácké věznici činí položka na jednoho vězně denně se vším, to znamená, že je do toho započítán i ošetřující personál, 2·34 Kč denně, nebo-li na oběd pro jednoho vězně se vydává na Pankráci 1·13 Kč. Tento oběd sestává velmi často v týdnu z takovéto stravy: Dostane se mizerná polévka, v celém kýblu té polévky není ani 1 dkg sádla, nebo něčeho podobného, na to černé brambory, ke kterým se dostane shnilý tuřín nebo shnilá zelenina podobného druhu. Ve většině případů vězňové jsou nuceni, poněvadž je strava nepoživatelná, ji vyhoditi, poněvadž ani v kriminále, přesto, že je tam veliký hlad, nemohou vězňové stravu i při těžké práci, která se jim ukládá, požívat.

Ukázka další. Každý týden jsou diktovány posty velké řadě vězňů a přesto, že domácí řád to zapovídá, jsou nuceni pracovati při těžkých pracech. Na př. pradleny v prádelně od 7 hodin ráno stojí u necek, pravidelně i v době, kdy jim je nadiktován půst, a nedostanou celý den nic jiného než bochníček chleba a konev studené vody. Totéž platí o chodbařkách a jiných vězních, kteří jsou nuceni k těžkým pracem. Političtí vězňové postrádají jakýchkoli práv. Vězni, kteří byli odsouzeni pro politické delikty, naprosto nejsou odlišováni od vězňů odsouzených pro sprosté zločiny. Jak fašisticky si počínají správy věznic, ukazují případy, že přes ustanovení domácího řádu, vydaného ministerstvem spravedlnosti, že nikdo nesmí býti držán v tmavé komoře déle než 24 hodin, ředitelství věznice na Pankráci diktuje trest i 8 dní tmavé komory vyšetřovankám jen proto, že se slovem vzepřely zlovůli ošetřujícího personálu, když sprostým způsobem jest jim nadáváno. Byla jsem sama svědkem, že na jedné straně je řada ošetřujícího personálu velmi slušného, který cítí s vězněnými, a na druhé straně sprostí dozorci nadávají sprostým způsobem hlavně ženám takovými jmény, že to není možno ani vysloviti.

Dalším příkladem je věznice brněnská. Pan ministr spravedlnosti při svém zájezdě v Brně sám konstatoval, že věznice brněnská nevyhovuje trestancům ani z 10%. Na př. sekretář rudých odborů, který byl odsouzen pro politickou řeč na schůzi k trestu vězení, je nucen spolu s 18 vězni sdíleti jednu celu, ve které jest jen jedno umývadlo, 2 hrnky na pití a na jednoho vězně dostává se nanejvýše čtvrt litru vody denně, na pití i na mytí. Pan ministr sám přiznal, že v této věznici je málo světla a vzduchu. Trestanci jsou nuceni a hlavně trestanci političtí k těžkým pracem. Není naprosto brán zřetel na jejich vzdělání nebo na jejich činnost.

Zfašisované soudy. Ukázkou, jakým způsobem se s dělníky pro jejich politické smýšlení a pro řeči na schůzích nakládá, je příklad soudr. Machačové, sekretářky rudých odborů. V tyto dny stála před soudem pro schůzi nezaměstnaných. Při tomto soudu, když bylo jednáno o jejich proviněních a bylo řečeno, že komisař na schůzi byl vyzván k tomu, aby smekl při hraní Internacionály, prohlásil státní zástupce: Při každé odrhovačce budou vám lidé vstávat! Když upozornila na to, že je to hymna státu, který uznal československý stát, byla odbyta předsedou senátu i ostatními přísedícími slovy, která dokumentují úplný náhled fašistického soudce, který se v ničem neliší od programu Hitlerova v náhledu na ženy. Bylo jí řečeno: kdybyste se raději starala o vařečku, o své děti, kdybyste si raději vařila doma oběd, než míchala se do politiky. (Výkřiky.) Ano, takovým způsobem se vyslovují soudci při přelíčení. (Posl. Vallo: Státní zástupce v Košicích u soudu posílal obžalovaného do Palestiny. - Místopředseda Taub zvoní.) Další ukázkou, jakým fašistickým způsobem se postupuje proti revolučním dělníkům, je případ sekretáře KSČ Bacílka, který byl odsouzen k 10 letům žaláře za to, že vypracoval resoluci krajskému vedení. Ačkoliv tato resoluce nebyla vůbec rozšířena, byl odsouzen na 10 měsíců. Když jeho advokát podal do Brna zmateční stížnost, byla zamítnuta a jemu nebyla započítána vyšetřovací vazba, takže ve skutečnosti jeho trest se prodloužil o 4 1/2 měsíce.

Tato praxe není jenom praxí krajského soudu v Hradci Král., nýbrž je používána i u jiných soudů a v jiných částech republiky.

Dokladem, jak se postupuje proti revolučním dělníkům a jejich vůdcům, je případ soudr. Krosnáře, který sedí na Pankráci. Bylo zde tvrzeno, že prý soudr. Krosnář si nestěžuje do svého věznění a že prý je spokojen. Docela bylo vyneseno prohlášení, že komise, která ho navštívila, - složená z presidenta soudu, vězeňského lékaře a občanského kontrolora, kterým byl přirozeně pan Hatina, pověstný už ze zákroku u soudr. Háruse - zjistila, že jeho zdraví není ohroženo a že je naprosto spokojen. Jak je spokojen a jak jeho zdraví není ohroženo, je tato ukázka. Soudr. Krosnář podal interpelaci, ve které všechny své stížnosti vylíčil. Tato interpelace byla mu zadržena, nebyla propuštěna a nebylo mu možno, aby si takovýmto způsobem mohl stěžovat. Že není u něho ohroženo zdraví, ukazuje, že soudr. Krosnář při svém zatčení vážil 67 kg a při naší poslední návštěvě před vyšetřujícím soudem nám sdělil, že tam byl úředně vážen a že dnes váží 58 kg. Takto slouží mu ku zdraví ošetření v nemocnici na Pankráci.

To je doklad, jak "není" jeho zdraví ohroženo. Právem žádají nejenom dělníci pražští, nýbrž z celé republiky propuštění soudr. Krosnáře a zastavení trestního řízení proti komunistickým poslancům, kterým se dává za vinu, že jsou původci vydaného letáku. Není jim dokázáno, že se toho zúčastnili, a přece je soudr. Krosnář držen v kriminále přes to, že je jeho zdraví ohroženo.

Rozpočet ministerstva zdravotnictví se vyznačuje skoro týmiž rysy, jako rozpočet ministerstva spravedlnosti, zase se v něm šetří. Ale na čem se hlavně šetří, o tom chci podati jenom několik ukázek. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Hlavní šetření ministerstva zdravotnictví se děje na stravě ošetřovanců. Tak na př. na stravě nemocnice v Bratislavě se má ušetřiti až 21%, rozpočet na stravu nemocnic na Ostravsku je rovněž snížen až o 11% - a mohla bych uvésti řadu takových případů, avšak můj čas je velmi omezen. Ukáži ještě jen na nemocnici v Košicích, která je v území ohromné bídy a hladu, kde se má na stravném ušetřiti 12%.

Zajímavým dokumentem, na čem se šetří v tomto rozpočtě, je to, že se šetří také na potírání epidemií, a to právě v době rozmáhajících se epidemických nemocí. Je tam položka 1,143.200 Kč na potírání epidemií. V době, kdy jsou celé kraje zamořeny záškrtem a jinými nebezpečnými epidemickými nemocemi, šetří se právě na zdraví pracujícího lidu.

Vidíme-li právě v rozpočtu ministerstva zdravotnictví šetření na stravném a jiných důležitých položkách, které ani v minulých letech nedávaly možnost dostatečné výživy nemocných v nemocnicích i vězňů v kriminálech, musíme si říci, že je to tím horší, když drahota zvláště v poslední době úžasně stoupla. Není mi možno rozebírati zde, že se tak stalo hlavně nyní, po posledních opatřeních vlády. Pravda je, a my ji musíme pracujícím lidem velmi jasně osvětlit: Měly-li míti fašistické štvanice účel odvésti nespokojenost dělníků, která se projevuje ve stále větší míře, s drahotou, nezaměstnaností a odbouráváním podpory v nezaměstnání, těmito nacionálními, šovinistickými štvanicemi nebudou pracující lidé nasyceni, čehož jsou si oni vědomi. Matky na Českomoravské vysočině pochopily, že nacionálními štvanicemi nebude odstraněna bída, kterou trpí. Studenti, kteří jsou nuceni studovati při hladu a bídě, pochopili již také, že nacionálními štvanicemi nebude odstraněno nebezpečí, že budou hladověti, i když vystudují. Nezaměstnaní dělníci, kteří se včera v Praze a v jiných městech Československé republiky postavili do řad těch, kteří se vší energií bojují proti fašismu, dávno pochopili, že jen ve společném boji a společnými silami s dělníky všech národností, které žijí na půdě Československé republiky, vybojují sobě i svým dětem lepší život. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Ruppeldt. Dávám mu slovo.

Posl. Ruppeldt: Vážená snemovňa! Ako člen zahraničného výboru dovolím si reagovať ešte na niektoré veci z exposé pána predsedu vlády i pána ministra zahraničia. Rozpočet je prejavom smerníc, podľa ktorých národ chce, aby ministerstvá a vláda konaly práce a vykonávaly veľkú moc, ktorá sa im rozpočtom do rúk kladie.

Predovšetkým niekoľko slov o demokracii, ktorú si, pánovia, vždy a vždy máme zásadne objasňovať. Hovorí sa o kríze demokracie; okolo nás tvoria sa systémy, ktoré stoja v protive s demokraciou a pokladám za potrebné zdôrazniť i voči zahraničiu i voči pokusom z prava či z ľava, nech sa to menuje fašizmus, diktatúra alebo komunizmus, že národ náš vo svojej národnej slobode a jednote chce byť a musí byť demokratickým, že aj záujmom inorečových našich spoluobčanov bezpodmienečne môže byť jedine udržanie demokracie. Môže byť doba, keď sa národy odkloňujú od demokracie. Také tendencie môžu a musia i u nás vyvolať rozumnú sebakritiku, ale ja verím, že národ, ktorý raz k demokracii prišiel, na dlho sa od demokracie neodkloní a žiarlive bude strážiť osobné slobody a právo, aby demokraticky kontroloval prácu vlastnej svojej vlády. A tu zdôrazňujem, že nesmie v našom štáte demokracia naša nikdy povoliť, aby sa tvorily akékoľvek uniformované, ozbrojené tábory v štáte. Kam dovedie vláda dvoch či troch mečov v štáte, ukazuje nám príklad rakúsky.

K zahraničnej politike, ktorú i tento rozpočet má naďalej finančne umožňovať, dovolím si pripomenúť ohľadom Ruska len toľko: Keď i my sme vstúpili s Ruskom do riadnych diplomatických stykov, chcel by som prejaviť tu mienku a dávnu skúsenosť politickej historie, že štát, akúkoľvek) môže mať vnútornú správu, akékoľvek veľké svetonázorové a administratívne, politické, vnútorné premeny môže prekonávať, jednako jeho z hraničná politika ostáva zväčša na tej istej línii. Príklady britskej, francúzskej, americkej zahraničnej politiky to ukazujú a najnovšie práve jasne to dokazuje priateľstvo Francie so sovjetským Ruskom. Ak ruská vláda terajšia ostane, ako že ostať musí, na línii zahraničnej politiky cárskeho Ruska, najmä že bráni slovanské územie a jeho východ k morom severnému a južnému, a že nakoniec ani sovjetskému Rusku nesmie byť a nebude ľahostajný osud iných slovanských národov, tak snáď s uspokojením môžeme prijať najnovší politický fakt, že skrze obnovenie diplomatických stykov azda sa bližšie dostaneme i k tomuto ruskému národu, ktorý tejto politike nestane sa neverný.

O rezervovanosti politickej medzi nami a Poľskom, o čom mnoho treba premýšľať, tiež hovoril pán minister zahraničných vecí. Veríme v dobromyseľnosť a najlepšiu snahu našej zahraničnej politiky náš pomer s Poľskom napravovať. Toho roku som mal príležitosť vo Švajčiarsku hovoriť s vynikajúcim poľským profesorom publicistom a ten nie neoprávnene upozornil mňa na niektoré momenty našej politiky v minulosti, ktoré pôsobily isté rozladenie v Poľsku. Na druhej strane dovoľujem si s radosťou registrovať, že niektoré striezlivé hlasy poľskej žurnalistiky v najnovšom čase, v posledných týždňoch, odsudzujú spôsoby, ako poľská oficiálna politika neváži si dosť diela, tradície a záväzkov mierových smlúv, ktoré i Poľsku zaistily obnovenie samostatnosti. Tým viac však zdôrazňujem potrebu, aby naša tlač nič nerobila takého - bohužiaľ staly sa prípady - čo by obťažovalo lepšie riešenie nášho pomeru k Poľsku. Jestli naša vláda má v ruke istú moc, ktorú vytýkajú ako nedemokratickú, istú moc nad tlačou, pros ím, aby tú moc so všetkým pocitom zodpovednosti upotrebila všade tam, kde snáď sú výstrelky, ktoré ohrozujú pokojné riešenie a pokojné spolunažívanie v týchto veciach práve s naším súsedom Poľskom.

Ohľadne Maďarska, bohužiaľ, nejakej nápravy oficielných stykov nebolo možné konštatovať. Toho roku som bol tam dvarazy a videl som, že mentalita je tam stále stejná a hovorí sa len o "obsadených územiach". Ludia v Maďarsku často vážne tvrdia, že na pr. slovenské mená čiste slovenských naších miest vraj "Česi vymysleli." Neveria tomu, že by tie mestá maly skutočne slovenské mená! Nevedeli pochopiť príkre, ale pravdivé slová nebohého francúzského ministra Barthoua o otázke rumunskej; tak i teraz mohla odznieť v maďarskej snemovni dňa 26. júna veta z úst grófa Eszterházyho, že v starom Uhorsku "maďarská politika, vraj, plne uctila a uplatňovala národné práva Nemaďarov." Kým je taká mentalita, nemožno vážne debatovať a hľadať dorozumenie.

Ale dovolím si, pánovia, upozorniť na to, čo som chcel povedať posledný deň jarného zasedania v tejto snemovni, ale pre nedostatok času k tomu vtedy nedošlo.

Ráčte si všimnúť a mohli by sme v zahraničnej politike viac zdôrazňovať, že uzavretie Rímskeho paktu medzi Italiou, Rakúskem a Maďarskom indirektne znamená akýsi prelom i v intranzigentnej politike trianonského Maďarska voči svojim súsedom. Maďarsko v Rímskom pakte prvý raz od Trianonského mieru podpísalo politickú smluvu s takým súsedom, ktorému muselo odstúpiť časť územia bývalého Rakúsko-Uhorska. Znám Burgenland, žil som tam 9 rokov a viem, že mier st.-germainský urobil dielo spravedlnosti pridajúc túto provinciu k Rakúsku. Pri Rímskom p akte maďarská vláda i verejnosť mlčky prešla v otázke Burgenlandu a tým sa indirektne zriekla iredentistickej politiky na západ. Tento fakt je ako precedent mimoriadne významný a vhodno ho tu spomenúť, i bolo by vhodné na tom stavať s nádejou, že snáď časom nová generácia v Maďarsku prijde na také pochopenie i voči iným svojim súsedom.

O Spoločnosti národov povedal nám pán minister mimoriadne významné slová, hovoriac o jej pozitívnom charaktere prv za doby Briandovej, a terajšom viac negatívnom charaktere, že niektoré národy "nenesú svoje spory pred Spoločnosť národov zo strachu, aby tam nepovstal škandál". Exposé konštatuje, že tak stav ohľadom Spoločnosti národov sa v poslednej dobe stáva pravidlom a že je v tom isté nebezpečie pre Spoločnosť národov, do istej miery jej slabá stránka. Obávám sa, že i u nás, v našom štáte, ktorého minister zahraničia mal takú významnú rolu v budovaní Sväzu národov, jednako mnohí majú akýsi defaitistický pochop o Spoločnosti národov. Dovoľujem si nadviazať na slová pána ministra a povedať, že, možno, tento "strach pred škandálom" je pozitívná stránka Sväzu národov, tento strach pred prípadným narušením Sväzu národov; stáva sa akousi vecou svedomia národov, že národy začínajú cítiť povinnosť svoje spory samy vyrovnávať, len aby pri pojednávaní pred fórumom Spoločnosti nepovstaly ťažkosti vo Sväze. Najnovšie vstup Ruska do Spoločnosti národov, ostentatívne prejavovaná mienka v Nemecku, že ono s istými podmienkami je hotové vstúpiť, včera podobná zpráva o Spojených štátoch amerických, či to všetko nesvedčí, že účasť vo Spoločnosti národov, i pri jej nedostatkoch, stáva sa nielen politickým bontonom, ale hlbšie, že stáva sa neodvratnou nutnosťou politického svedomia štátov?

A preto, keď pán minister zahraničia i hovorí o hrozivej medzinárodnej situácii, ja by som predsa držal za potrebné v zahraničnej politike našej viacej zdôrazňovať pozitívny význam Sväzu národov. On hovoril, že môžu prísť udalosti ako bomba. Nebezpečnejšiu bombu, ako malé projektily z automatickej pištole v Marseille sotva bolo možno hodiť a jednako, či Spoločnosť národov, a skrze Spoločnosť umožnené alebo vynútené stýkanie sa vlád a diplomatov v Ženeve, neposlúžilo k tomu, aby po marseilleskom atentáte z úst britského štátnika mohly odznieť slová: "Z Marseille sa nesmie stať Sarajevo!"

Kým diplomacia Rakúska pred 20 rokmi nerozvážne odmietla i len myšlienku nejakej konferencie veľvyslancov na riešenie sporu, dnes v podobnom prípade jugoslávsky štát sám nesie svoj spor dôstojne na Sväz národov.

Pánovia, keď v tieto dny memorandum jugoslávskej vlády bolo predložené Sväzu národov a keď o niekoľko dní Jugoslavija v hlbokom zármutku sláviť bude deň výročia svojho národného sjednotenia, pokladám za potrebné dať prejav i tu obdivu voči Jugoslaviji. Obdivovali sme jej národy v hrdinskom boji za vojny, obdivovali sme dielo jej sjednotenia, obdivovali sme jej kráľa pri práci smierenia voči Bulharsku, obdivovali sme hrdinský národ jugoslávský v jeho dôstojnom zármutku - sám mal som príležitosť v Belehrade to pozorovať - obdivujeme vládu Jugoslavije aj teraz, že svojim dôstojným zakročením nechce konať svoju pomstu, ale urážku dáva na Sväz národov. Obdivujeme ju, že taký precedent a príklad dáva svetu. Zosnulý král Alexander zaslúžil najvätšiu odmenu za prácu mierovú. Myslím, že uznanie sveta patrí i Jugoslaviji, ktorá týmto spôsobom, podaním svojej veci na medzinárodné fórum zaistí proti konfliktu svet a tvorí precedent a príklad v diplomatickej a politickej historii pre kodex medzinárodného právneho poriadku. A ja myslím, že aj našej zahraničnej politiky prvotriednou povinnosťou má byť vždy dôrazne hlásať, že všetky medzinárodné spory riešiť je právom a povinnosťou Sväzu národov. Ťažko je prevychovať jednotlivca, ešte ťažšie je prevychovať národy, ale veľká myšlienka "outlawry of war", ako hovorí Angličan a je v Kellogovom pakte, že vojna nemá byť pokladaná za zákonitý prostriedok riešiť spory štátov, musí sa skrze Sväz národov vsugerovať do myslí ľudí. Čím ťažšia je zahraničná situácia, pánovia, tým viacej musíme zdôrazňovať, že najnebezpečnejšie by bolo i pre Sväz národov i mier sveta akési rezignovanie, defaitistické smyšľanie o Sväze. Veľká vec arbitráže skrze Sväz národov vyžaduje veľkú smelosť, veľkú fanatickú sugestívnu vieru. V exposé pána ministra postrádam trochu vyjadrenie tejto sugestívnej smelej vôle. Boj o mier sveta právom vyžaduje aspoň takú smelosť, akou pred 20 rokmi štátnici, nemajúc Sväz národov, opovážili sa hnať národy do vojny. Preto zdôrazňujem potrebu hlásať túto veľkú sugestívnu vieru, že musí prevládať zdravý rozum.

Jednanie, ktoré bude o memorande Jugoslavije, bude veľkou skúškou diplomacie. Verím, že bude víťazná a že to bude i veľký krok pre budovanie medzinárodného vedomia a povedomia, že všetky spory patria na Sväz a že sa tomu musí podriadiť každý. Ako člen zahraničného výboru dovolil som si niektoré veci obšírnejšie o tomto rezorte prehovoriť.

Len na krátko bych mal pripomenúť hlavné potreby našej vnútornej politiky. So složenými rukami by som prosil tento parlament, aby čím vážnejšie uvažoval o zjednodušení byrokratického aparátu na celej čiare. Nechcem vás unavovať podrobnosťmi, ale byrokracia život hatí a zabíja. To je chyba i v daňovom systéme, kde často chybou pera finančného úradníka, jedna nula omylom pripísaná k vyrubenej dani, tvorí takú chybu, jej odstranenie trvá tak dlhú dobu, že medzi časom zničí sa poplatníkova existencia. Mám príklad chudobného pekára na dedine so 7členovou rodinou, je nemajetný a odanený na 4.400 Kč ročne, takže to proste znamená zabitie toho človeka; byrokratické odvolanie môže trvať tak dlho, že ten človek beznádejne dostane sa na šikmú plochu večného zadlženia.

Zdôrazňujem regionalizmus. Moc sa o tom hovorí. Pánovia, môžu byť veci pri železničných tarifoch, že sám pán minister zemedelstva musel pristúpiť na taký krok obilného monopolu, že vraj, pre tarifné rozdiely moravský a ešte viacej slovenský roľník musí prijať cenu hodne nižšiu za svoj zemedelský výrobok, za tú istú prácu, než roľník bližší k Prahe. To je, pánovia, absurdum. Čo by ste riekli v Čechách, keby sme na Slovensku povedali takto: Na Slovensku dorábame tabak, ktorý v Čechách nemáte. Poneváč ste ďalej od tabačiarskeho kraja, ďalej od kraja, kde sa parita tabakových cien môže robiť, nech sú naše tabačné výrobky v Čechách dražšie! To je niečo podobného. Alebo, pánovia, taký obilný monopol a rozdiele v cenách by som rozumel, keby to bolo v súkromom podnikaní. Ale monopol štátny má práve ten význam, aby vyrovnával rozdiely medzii jednotlivými krajmi.

Spomínam, čo bolo rečené o školskej rade, spomínam, aby krajinská správa pri menovaní istých úradníkov mala väčšiu pravomoc, aby sa menovanie i najnižšieho zamestnanca nemuselo robiť tu v Prahe. Toto pri úplnom hlásaní jednoty štátu žiadame.

Ďalej čo sa hovorí o zarátaní vojenskej služby do civilnej služby. Mám v ruke zprávu, ako 3 skúšaní lesní inženieri po skončení 18mesačnej prezenčnej vojenskej služby 8 mesiacov čakali na civilnú službu a podľa nového systému majú byť prijatí za bezplatných aspirantov, kdežto ich kolegovia, s ktorými odrazu zkončili vyššiu lesnícku školu, ale neboli vojakmi, sú už pragmatikálnymi úradníkmi v riadnej platovej stupnici. Tento systém pre náš štát mohol by vymysleť hotový nepriateľ armády a štátu, lebo nič tak neodobiera ochotu k vojenskej službe ako táto skúsenosť. Povedzme si to úprimne.

Bol bych rád reflektoval na slová pána dr Tisu, ktoré tu povedal. Pánovia, takým spôsobom hovoriť je ťažko, obávam sa, že to nebolo v úplnom pocite zodpovednosti povedané. Pán dr. Tiso pred hodinou tu protirečil si sám o autonomii a akýmisi floskulami chcel toto protirečenie zakryť. On riekol v jednej vete, že žiadame jednotu legislatívnu, a v druhej vete, že jednako žiadame legislatívu na Slovensku osobitú, a to chce srovnať s jednotou štátu. Hovoril o Nitre. Dnes, keď naša vláda sama, musíme uznať, chce aplanovať zlé dozvuky Nitry, kde sám musel konštatovať to, čo uznaly súdy, pripomínať Nitru tým spôsobom je prinajmenšom akási nerozmyslenosť. Vtedy, pánovia, keď pán dr. Tiso dobre vie - a ja som to tu pred rokom vo svojej prvej reči povedal a všetci vieme, - že hlavní vinníci neboli potrestaní alebo nebudú a nemôžu byť trestaní, lebo hlavní vinníci tu sedia. (Potlesk.)

Pánovia, o jednej veci veľmi významnej chcel pán dr Tiso, obávam sa, trochu nepripravene, hovoriť, o katolicizme a povedal vetu, že štát a vláda má žiadať, aby vraj usmernenie celého verejného života robilo sa v smysle katolicizmu. Prepáčte, pánovia, že ako evanjelik musím tu veľký otazník postaviť. Je veľmi povážlivé žiadať, aby v národe, ktorý je z toľkých konfesií sostavený, v ktorom musí vláda brať ohľad na toľko konfesií, aby sa tam také heslo hádzalo a aby aksi tým sposobom maly býť do pozadia tlačené nekatolíci, evanjelíci, ktorí, ako Česi, ako Slováci, prv i teraz v našom štáte vykonali tak veľkú úlohu v záujme národa a štátu. Pánovia, neslobodno si zahrávať s takými hesly. Myslím, že taká vec komplikuje i otázku autonomie Slovenska, ktorá p. dr Tisovi leží na srdci. Ale môže sa tým hatiť i samo žiadúce definitivné vyriešenie mnohých cirkevných otázok. Také heslá neslobodno nerozmyslene hádzať do sveta.

Ináč z rozpočtu vidím, a s vďakou konštatujem, že v odbore školstva práve na slovenské ľudové školy, na budovanie škôl voči 1 mil. Kč roku 1934 je na rok 1935 8 1/2 mil. Kč preliminované na budúci rok. To je veľký pokrok, ktorý s vďakou musím kvitovať. Vidúc to, nejdúc do detailov, a dúfajúc, že práve v zahraničnom rezorte, o ktorom som tu viac hovoril, vláda má dobrú vôľu a ochotu, aby konala všetko pre mier, a dúfajúc, že vláda vždy pripustí oprávnenú, dovolenú verejnú kritiku demokratickej správy, chcem ako člen republikánskej strany odhlasovanie toho rozpočtu tiež napomôcť. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo má dále pan posl. Oehlinger.

Posl. Oehlinger (německy): Slavná sněmovno! Pan president státu Masaryk jednou řekl: "Svoboda znamená však také kritiku." Tento výrok pana presidenta státu musí platiti pro všechny státní občany, i pro nás Němce. Stojíce na půdě státu a demokracie činíme si i my němečtí křesťanští sociálové pro sebe nárok na tuto svobodu kritiky. Ale my rozumíme pod kritikou nejen říci, co se nám nelíbí, nýbrž také říci, jak by se to mohlo udělati lépe. Tak jsme to dělali v každé rozpočtové rozpravě a přidržíme se toho i tentokrát.

Pan ministr pro zahraniční věci dr Beneš a pan ministr nár. obrany Bradáč mluvili v poslední době nápadně často o válce a míru. Jest přirozené, že my němečtí křesťanští sociálové již podle svého programu jsme pro upřímnou mírovou politiku a tedy pro pěstování přátelských styků se všemi státy, zvláště se sousedními. Domníváme se, že mír uvnitř a zevnitř jest mnohem cennější než sebe více vojenských smluv, než sebe více armádních sborů a zbraní. Vojenské smlouvy a zvláštní spolky hledí se ovšem vždy omluviti tím, že mají obranný ráz. Ale pohled do minulosti nám ukazuje, že právě zvláštními spolky a vojenskými smlouvami se probouzel nikoliv duch mírový, nýbrž válečný. Ve zúčastněných státech nenastalo odzbrojování, nýbrž zbrojení o závod. Smyslem upřímné mírové politiky by tedy bylo neuzavírati již zvláštních spolků a vojenských smluv a zrušiti nynější. To by mělo býti nejvyšší zásadou pro všechny státy, má-li se věřiti jejich ujišťování, že usilují o mír.

Vítáme všechna úsilí o mír, i našeho pana ministra pro zahraniční věci, směřují-li upřímně a poctivě k tomu, aby zajistila mír národům tohoto státu a zabezpečila mírový vývoj Evropy. Přejeme si míru, poněvadž se nám nové vybudování našeho chorého hospodářství a péče o naše kulturní úkoly zdá důležitější než řinčení šavlí. Četná ujišťování státníků o míru jsou ovšem v příkrém diametrálním rozporu k jejich skutečným vládním činům ve vlastním státě. Vojenské rozpočty a rozličné výzbrojní fondy států mluví jinou, zřetelnější řečí, takže ujišťování státníků o míru nelze bohužel často bráti příliš vážně.

Podle mého mínění jest podstatou demokracie opatřiti si v cizině dobré přátele, aby se udržel mír, nejen náš mír, nýbrž i mír evropský, mír světový. Ale, jak se zdá, četní muži z cechu státníků a diplomatů stále více se vzdalují od tohoto poznání. Dnes vidíme, že se mír diplomatů opírá o bodla, že rozkazují členové generálních štábů a státníci hezky poslouchají. Jaký div, když pak porady o odzbrojení na odzbrojovací konferenci v Ženevě se promění v odzbrojovací komedii, která celý svět dráždí k smíchu.

Otázka odzbrojení jest dnes méně rozhodnuta, než kdy jindy, nebo lépe řečeno, jest již rozhodnuta ve smyslu nového zbrojení. Vidíme většinu států ozbrojenou až po zuby a usilující, aby svůj zbrojařský průmysl bohatě vybavila a učinila všechna mobilisační opatření. Víme, že mobilisace ve Francii jest nejdokonaleji připravena a že Francie žádá od svých spojenců, i od Československé republiky, nejvyššího a nejrychlejšího vyvinutí schopnosti ozbrojiti se. Článek 8 o odzbrojení již neplatí. V Evropě jest ve zbrani mnoho milionů a ohromné zbrojení přesahuje vše, co zde dosud bylo. To by bylo zbytečné, kdyby mezi jednotlivými státy byly upřímné poměry míru a důvěry. Kdyby se zanechalo zbrojení, uvolnily by se miliardy a mohly by se postaviti do služeb hospodářství. Bohužel vidíme i u nás, kde celé státní těleso jest velice otřeseno hospodářskou krisí, kde při klesání výroby a stoupající nezaměstnanosti očekáváme spíše zhroucení než ozdravení veškerého národního hospodářství, že se vojenská správa naprosto neohlíží na výkonnost státních občanů zmenšenou krisí. Při účasti socialistických stran usiluje vláda právě nyní v době největší nouze vybudovati stát ve vojenský stát první třídy. Vojenská břemena, dosud uložená státním občanům, musíme označiti za nesnesitelná. Kdyby se od nich, jak již bylo ohlášeno, vyžadovaly ještě větší oběti, znamenalo by to jejich úplnou zkázu. Takovým opatřením by se síla státu jistě nezvýšila, spíše oslabila. Vidíme, že u nás pracuje vojenská správa ruku v ruce s ministerstvem pro zahraniční věci. Mluví se ve všech obměnách o možnosti války, maluje se, jak se říká, čert na stěnu, aby se tak vojenské správě poskytla příležitost, aby poukazujíc na blízké nebezpečí války rychleji a snadněji mohla proraziti se svými požadavky. Síla vojska jest i nás alfa a omega naší zahraniční politiky. Vojsko se považuje méně za nástroj státní bezpečnosti, spíše za oporu mocenské politiky navenek. Přes nedostatek peněz ve státě ukazuje státní rozpočet ministerstva pro zahraniční věci na r. 1935 zvýšení o 10.73 mil. Kč. Zvýšeny jsou výdaje na zpravodajskou službu a propagandu, které stouply asi o 1 1/2 mil. Kč. Že zvýšení výdajů zpravodajské a propagační služby jest odůvodněno mezinárodní politickou situací, jest nápadné. Malý stát si totiž nemůže dovoliti přepych tak velké propagandy, stát dnes finančně zeslabený nesmí napodobovati chování velmoci. Že v době, ve které naléhavě potřebujeme i každé Kč, byla pomocná akce pro ruské a ukrajinské vystěhovalce zvýšena o 50.000 Kč na 3 mil. Kč, jistě naši nezaměstnaní sotva pochopí. Proč pan posl. Heeger jako člen německé sociálně demokratické strany, tedy vládní strany, letos proti tomu nic nenamítal? Dnes by byl měl příležitost domoci se, aby tato částka byla škrtnuta, když dne 3. října 1928 v rozpočtovém výboru jako oposiční poslanec vytkl právě tuto pomocnou akci pro ruské a ukrajinské vystěhovalce. (Výkřiky.) Že se tak zvaný disposiční fond s 10 mil. Kč bohužel udrží beze změny, jest jistě nejsmutnější kapitolou celého státního rozpočtu; 10 mil. Kč na temné účely, bohužel nikoliv na účely národního hospodářství, které by nezbytně potřebovaly každé koruny.