Bývalý min. předseda Udržal zde pravil: "Slova demokracie se ještě nikdy tak nezneužívalo, jako v dnešní době. A tu, když celý svět před našimi zraky se přetvořuje, nemůžeme ani my zůstati stranou."

Plně potvrzuji slova býv. min. předsedy Udržala. Nikdy se nemluvilo tolik o demokracii, nikdy se nehorovalo tolik o demokracii, ale také, říkám, nikdy nebylo tak málo demokracie v našem státě, jako je nyní. (Potlesk na galerii.)

Místopředseda Taub (zvoní): Žádám galerii, aby se nevměšovala do jednání sněmovny. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.)

Posl. Najman (pokračuje): Ale dnes není zde vláda lidu, dnes u nás nemá lid právo. Není v tomto státě demokracie pro všechny. Vidíme a jsme svědky, že demokracie snad je pro vládní strany, vládní strany mají pravo na demokracii. Oposiční strany a najmě strana živnostenská nemá právo na demokracii, nemá vůbec žádného práva. Poukazuji na to, co se stalo v těchto dnech. Naše listy "Kurýr", "Nový večerník" byly konfiskovány pro věci, které docela prošly volně v listech koaličních. Je zajímavo, jakým rafinovaným způsobem byl náš hlavní list konfiskován. Přes to, že tentýž článek byl uveřejněn a k censuře předložen v 6 hod. večer, došlo ke konfiskaci teprve o 10 1/2 hod., kdy již páni věděli, že nebude možno uspořádati opravené vydání. V tutéž hodinu byl zkonfiskován také "Národní střed" a já nejen celou sněmovnu, nýbrž všechny volám za svědky, abyste viděli, co je a bylo u nás konfiskováno a co docela volně prošlo na př. v konfiskovaných "Národních listech".

Tam stálo (čte): "Byl jsem včera s jinými akademickými funkcionáři očitým svědkem trestuhodné provokace německých studentů. Škopky špíny a vroucí vody, kameny a nože nejsou argumentem,..." (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Tato věc v "Národních listech" prošla, ale u nás neprošla, byla zkonfiskována.

Slyšte, co jsme také napsali (čte): "Studentstvo klidně pokračovalo ve svém pochodu, ale na nádvoří bylo přivítáno proudy vařící vody, která byla na ně lita z oken. Tato surovost pochopitelně pobouřila studentstvo, které teprve nyní počalo strhávati německé tabulky se zdí. Za dveřmi bylo slyšeti sprosté nadávky, adresované českému národu, a proto studentstvo vyrazilo i tyto dveře. Bylo však přivítáno deštěm kamení. Dokonce i nože byly zevnitř vrhány do davu."

To bylo zkonfiskováno nejen v "Kurýru", nýbrž i v "Národním středu", ač svědecky je dokázáno a v Praze je tisíce svědků, že všechno, co jsme v našich listech napsali, se skutečně dálo. (Posl. Pekárek: Ve znaku máme, že pravda vítězí!) Ano, máme ve znaku, že pravda vítězí. Věřím, že pravda zvítězí a musí zvítěziti. Ale já zde veřejně přibíjím na pranýř, jak se postupuje proti oposičnímu tisku. Co je pravda, co viděla celá veřejnost a celá Praha, o čem celá Praha mluvila a co rozhlas veřejně ohlašoval - bylo v našem časopise zabaveno. Ale jdu ještě dále. U nás to bylo zabaveno, kdežto ve Stříbrného časopise nikoli, tam tato věc docela klidně prošla. Mám za to, že přece státní zástupce nemá důvodu konfiskovati dvojím způsobem. V "Českém slově" prošla věc ještě daleko horší, neboť tam bylo napsáno, že padly dokonce s německé strany dva výstřely. V "Prager Presse", polovládním listě, táž věc prošla, ač také tam se mluví o škopcích vařící vody, o nadávkách a házení nožů. To prošlo v polovládním časopise, totéž bylo v rozhlase, ale totéž bylo zabaveno v našem časopise. Jest úžasná věc, je-li takovýto dvojí loket v době, kdy šéfem censury je ministr spravedlnosti, soc. demokrat, příslušník strany, která měla vždycky plná ústa nejen demokracie, nýbrž také svobody tisku. Tak vypadá svoboda tisku, když jsou u moci a u vlády páni soc. demokraté.

Četl jsem vám, co bylo u nás zabaveno, a nyní slyšte, co napsalo "Právo lidu" s neděle (čte): "Čeští studenti vylomili vrata a vnikli do budovy, kde došlo ke krvavé řeži, při níž podle některých zpráv bylo stříleno z revolverů. Policii se teprve po delší době podařilo"... atd. V "Právu lidu" prošla daleko horší zpráva, více pobuřující; pro ně censura neplatila, ale v živnostenských listech ano, ty se musily zabaviti, poněvadž páni věděli: nejlépe zabaviti a způsobiti škodu - a to je heslo dnešních vládců, kteří řídí osudy tohoto státu, kteří se dříve vychloubali samou svobodou tisku a dnes ji takto uskutečňují.

Druhý den, v pondělí na to, byl náš "Nový večerník" úplně vybílen. Proč? Protože jsme napsali (čte): "V neděli nabyly demonstrace velmi vážného rázu. Karolinum bylo stále uzavřeno a policie střežila přístup od Stavovského divadla. Stejně byly střeženy vchody ze Železné ulice. Odpoledne demonstrace vyvrcholily. Na Václavském náměstí shromáždil se dav, čítající téměř 10 tisíc lidí, a ostře demonstroval proti německým živlům. Zesílená policejní pohotovost marně snažila se uklidniti rozruch, až konečně objevila se jízdní policie, která ve dvojitém kordonu zabrala celou šíři Václavského náměstí a vjela i na chodníky. Pěší stráž zatýkala a předváděla demonstranty, ponejvíce studenty. Na intervenci funkcionářů Svazu čsl. studentstva v Praze, kteří od časného rána byli na ulicích a zabraňovali všem výstřelkům, povolil tlak policie na zvolna se rozptylující obecenstvo. Po páté hodině dav rozptýlený na Příkopech a rozražený do vedlejších ulic shromáždil se v počtu asi tři tisíce lidí na Staroměstském náměstí a bylo předneseno několik projevů. Po zazpívání hymny "Hej, Slované" dav byl znovu vytlačován ze Staroměstského náměstí."

Toto bylo konfiskováno. V Československé republice je zkonfiskováno sdělení oposičního listu, oznámení, že se zpívala hymna "Hej, Slované". Co český národ vždy za svou chloubu považoval, konfiskuje se dnes v šestnáctém roce republiky. Táží se vás, co je to, kde to jsme, konfiskuje-li se oposičnímu časopisu zpráva, že se zpívala hymna "Hej Slované". Prosím, aby slavná sněmovna uvažovala, mohlo-li to, co jsem přečetl, někoho popuzovati, bylo-li to proti někomu namířeno, bylo-li to takového druhu, že to musilo býti zkonfiskováno.

A dále se konfiskovala zpráva (čte): "Při rozhánění demonstrantů na Staroměstském náměstí dav, který byl provázen německými živly, byl najednou napaden kamením. Němečtí demonstranti s dlažebními kostkami v kapsách začali házeti na klidně se rozcházející lid. Jedním z kamenů byl zasažen i intervenující policejní úředník, který musil vyhledati lékařskou pomoc. Policejní mužstvo ztěží zabránilo, aby tak neslýchané počínání nedošlo zasloužené odplaty. Průvody, kterých dopoledne prošlo Prahou asi 8 a odpoledne 6, pohybovaly se po hlavních tepnách města. Byly rozehnány, ale vždy znovu se shromáždily. V čele bylo vždy viděti mladé lidi. Z průvodu k večeru ozývala se hesla: "Češi jdou s námi! Hajte slovanský ráz Prahy!"

Napsat "Češi jdou s námi, hajme slovanský ráz Prahy" podléhá konfiskaci, to se nesmí napsati v hlavním městě Československé republiky. Táži se, je-li něco podobného možné v kterémkoliv jiném státě. Nikde na světě není možné, aby příslušníci národa, který má ve státě většinu, nemohli takovýmto způsobem psáti.

Čtu dále (čte): "Dav asi v počtu 2000 lidí táhl od Národního divadla k Mánesu, kde byl kolem 1/2 7. hod. napaden kameny, házenými od Mánesa. Demonstranti rozbili všechna okna v průčelí budovy a za zpěvu národních písní pokračovali v průvodu na Vinohrady. Na Mírovém náměstí průvod se zastavil a za ohromné účasti ostatního občanstva jeden z vůdců průvodu pronesl krátký projev. Stále vzrůstající dav za provolávání hesel odebral se před budovu Radiožurnálu ve Fochově třídě, kde vytloukl okna budovy, načež za zpěvu "Hej Slované!" odebral se znovu na Václavské náměstí. Demonstrace trvaly do pozdních hodin nočních. Jak nám bylo z dobře informovaných míst sděleno, vyhlásili němečtí profesoři a německé studentstvo stávku."

Je zde něco pobuřujícího? Což to není pouhé konstatování? Došli jsme u nás tak daleko, že se nesmí psáti o tom, co se děje? Uvažte dále, že protokol musil býti psán francouzsky. Proč? Proto, že rektor německé university neumí česky. (Různé výkřiky.) Platíme ze státních peněz ročně miliony na německé vysoké školy, ale ti, kteří těchto milionů používají, nemají povinnost naučiti se česky. Rád bych věděl, bylo-li by to možné v Italii nebo jinde, třeba by šlo o universitu druhé národnosti, aby profesor nebo rektor neuměl řeč národa, od kterého je placen.

Dnes čteme, že do 7. ledna se nebude na německé universitě vyučovati, že bude do 7. ledna zavřena Vláda ani nechce přiznati, co za tím ve skutečnosti vězí. Stávka se bude konati asi s jejím tichým souhlasem. Nedivte se potom tomu pražskému českému lidu. My jsme v českém městě, v hlavním městě republiky, a prosím, v městě, kde není ani 3% Němců, neslyšíte nic, ať přijdete do kavárny, restaurace nebo kamkoliv, nežli všude provokativní a ostentativní německý hovor. Nejsem žádným šovénem, nejsem jedním z těch, kteří by za každých okolností útočili nebo štvali proti Němcům nebo proti jiné národnosti, ale jistě plným právem mohu prohlašovati, že Praha je česká, že česká byla a že českou také bude. (Výborně! - Potlesk.)

A jestliže se někomu nelíbí, jestliže právě v poslední době jsme svědky toho velkého přílivu cizích živlů, kterých se rádi v cizině zbavili, pak jestli chtějí takovýmto způsobem postupovati, ať udělají to, co udělali tenkrát němečtí profesoři a němečtí studenti za krále Václava, ať odejdou z Prahy. (Výborně! - Potlesk.)

Řekl jsem již, slavná sněmovno, že vláda neukázala a neukazuje sílu v otázkách národních. Kdybych měl zde vypravovati, v jakých trudných poměrech žijí české menšiny a jak se s nimi zachází, jak v českých menšinách je Čech psancem, žasli bychom nad tím. Již jedenkráte jsem zde poukázal na zjevy, že němečtí berní úředníci, když si přijde český člověk, český živnostník stěžovat, řeknou mu docela otevřeně a klidně: Vy jste chtěli republiku, tak tedy na ni plaťte! (Výkřiky posl. Langra.)

Vážení pánové, nyní dovolte, abych poukázal, jak slabá je vláda, když jde o ochranu určitých stavů, zejména stavu živnostenského. Prosím, mám zde rozpočet ministerstva obchodu, průmyslu a živností. Je to moc malá, moc slabá knížka, která by svědčila, že průmysl, obchod i živnosti jsou zde něčím, co vůbec nic neznamená, že jsou zde snad naprosto zbytečným útvarem. A podíváme-li se dovnitř, tak se ukazuje, že je to nejen malá, slabá knížka, nýbrž že i ty cifry v ní jsou velmi malé.

Celý rozpočet ministerstva obchodu, živností a průmyslu a patentního úřadu činí 32 mil. Kč. Pro ministerstvo zemědělství, pro zemědělce je v rozpočtu 180 mil. Kč. Je to 6krát tolik a já se táži: Není zájem obchodu, živností, průmyslu právě tak důležitý jako zájem zemědělství? Jsem přesvědčen, že je právě tak důležitý pro stát, a jak to přijde, že pro živnosti, obchod a průmysl je jenom 1/6 toho, co je pro zemědělství? Nezávidím zemědělcům jejich vymoženosti, ale žaluji zde celé živnostensko-obchodnické veřejnosti, jak je živnostenský stav odstrkován. A já zde volám do celé živnostenské veřejnosti: Je to vaší vinou, že se tak děje! Proč jste se dávno nesjednotili, nezorganisovali v jeden celek?

Podívejte se jenom, co v tom rozpočtu máme! 200.000 Kč je tam na podporu obchodu! Uvažte si, na podporu obchodu v Československé republice je v rozpočtu 200.000 Kč! Za 200.000 Kč se má podporovat obchod! Taková částka je zde k použití, jako obyčejně. Víte, na co se těch 200.000 Kč dává? Na vydávání časopisu Ústřední rady obchodnictva, která vůbec není, nebo nemá být v nijakém styku s ministerstvem obchodu. A pánové, teď se divím vládě, jaká to je vláda! Ten časopis jí při každé příležitosti nadává, při každé příležitosti proti ní všeho využívá, a ona jej platí, dává mu 200.000 Kč ročně subvence, poněvadž by jinak nemohl vycházet. A tomu se, prosím, říká v Československé republice: podpora obchodu! Statisíce obchodníků, a více než statisíce obchodníků nechť si uvědomí, že ve státním rozpočtu pro ně není haléře, poněvadž my odmítáme, že by vydávání nějakého bezpředmětného a zbytečného časopisu nějak obchodnictvu pomáhalo! Jestliže pan Navrátil chce být poslancem, ať ho zvolí "Národní politika", ale ne aby se na to dávalo z ministerstva obchodu 200.000 Kč a říkalo, že se tím podporuje obchod!

A prosím, podívejte se dále, co je tu na podporu živností! Nechci to ani jmenovat, vždyť to nestojí za to. Ještě o několik stotisíc méně nežli loňského roku. V době, kdy živnostnictvo zápasí tak těžce o svou existenci, v době, kdy v ministerstvu sociální péče a v jiných ministerstvech nalézáme desítky milionů na konsumní hnutí, na hnutí protiobchodnické a protiživnostenské, není v rozpočtu ministerstva obchodu nic! Ale přece jen tam něco je, ano, je tam 1 mil. Kč, který snad vláda, jestli jej roku 1935 bude mít, rozdělí chudým obchodníkům a živnostníkům. 1 mil. Kč, uvažte to, vážení pánové, milion Kč dostanou zchudlí živnostníci a obchodníci, ale musejí případně celý rok čekat, zdali to dostanou. Uvažte, to je žebrácká almužna, která nás spíše musí pohoršovat, než abychom za ni byli vděčni. Zatím co se vydávají statisíce, miliony a stamiliony, zatím co se dává - nevyčítám to dělnictvu - skoro miliarda na podporu v nezaměstnanosti, zatím všem těm ubohým, chudým, nezaměstnaným a nouzí trpícím živnostníkům se má dávat 1 mil. Kč! (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) Prosím, co se za ten milion Kč udělá? Co se za něj může udělat? Tak, pánové, vypadá tento rozpočet! Tento rozpočet - a já to opakuji již po druhé, - bude věčně, vždycky ukazovat, jak se v tomto státě s živnostenským stavem jednalo a počítalo!

A prosím, slavná vláda nepovažuje za nutné, aby poslouchala oposiční poslance. Je to již ve zvyku, ale já jsem jist, že slavná vláda se přesvědčí, kdyby dnes vypsala volby, že bude málo těch, kteří s ní půjdou, ale že bude mnoho těch, kteří budou volit oposičně. Prosím, vážení pánové, podívejme se dále... (Výkřiky posl. Čižinské.) Prosím vás, madame, já k vám do komunistické strany nepůjdu se učiti. (Posl. Čižinská: Takové bychom museli odstřelit!) Ano, to byste dělali nám. Ale myslím, že máte příliš velká ústa z toho koryta, kterého často používáte. Já používám lžíce a ne koryt. (Posl. Čižinská: Co jste dělal jako ministr?) Ano, propouštěl jsem ty komunisty, kteří chtěli bořiti stát a republiku, a dnes se jim za to dělá reklama. (Posl. Čižinská: Propouštěl jste dělníky!) Kdo chce státní chleba jíst, musí státi na půdě státu. Kdo stojí proti státu a republice, nemá práva chtít od republiky chleba. Já se ke komunistům nepůjdu učiti. Vím, co udělali v Rusku s tím malým a středním lidem, že jim sebrali všechen majetek, a často, jak pí. kolegyně říká, stavějíce je ke zdi a střílejíce, nechtěli jim nechat ani holý život.

Mluvil jsem zde k rozpočtu ministerstva obchodu. Nyní dovolte, abych promluvil několik slov o práci ministerstva obchodu. Před nějakým časem jsem četl velké zprávy, že pan ministr obchodu vypracoval osnovu zákona o správkárnách, že je to již hotovo. Chudáci obuvníci čekali, že zítra nebo pozítří bude předložená osnova schválena a že jim bude umožněna existence. Ale od té doby uplynulo několik měsíců a já marně každý den hledám na poslaneckých stolech vládní návrh, jímž by se rušily správkárny. Divím se strašně, proč po tom velikém rozmachu je dnes takové veliké ticho na pěšině. Proč dnes ministerstvo obchodu nepouští ty zprávy, jak již tu osnovu zákona má připravenu, jak je všechno uděláno? (Posl. Ostrý: Baťa to nechce!) Ale přece pan ministr obchodu je ministrem Československé republiky a ne ministrem pana Bati. (Posl. Ostrý: Ale Baťa zas je Baťa!) Ano, to je také pravda, ale to jednou vláda na svých bedrech pocítí, když bude takové mamutí podniky podporovat, a dělnictvo v Baťových závodech to již na svých bedrech cítí. (Posl. Ostrý: Když je vláda jednou v Praze a jednou ve Zlíně!) Zatím snad vláda bydlí přece v Praze a ve Zlíně bydlí nejvýš synové nebo dcery pánů ministrů bývalých nebo nynějších. Já vím, že ve Zlíně jsou zaměstnány dcery a synové bývalých ministrů a jiných pánů, pana býv. min. předsedy. Ono to nic neznamená, ale znamená to přece jen něco, poněvadž kdopak by si troufal dělat něco proti takovému kolosu, jako je Baťa, když má takové známosti.

Velectění! Baťa vede proti mně boj, platí tisíce na vydávání časopisů, které mně nadávají a štvou, Baťa si najal detektiva, aby mně střežil a o každém mém kroku mu dával zprávy. Ale to není nic platno. Živnostensko-obchodnická strana je hajitelkou zájmů živnostníků a obchodníků a kdyby pan Baťa byl sebe mocnější a silnější, od toho neustoupíme. A divíme se jen socialistům, kteří mají plná ústa podpory malých a chudých lidí, že udržují Baťu na úkor malých a drobných lidí. Divíme se - a řekl jsem to bezpočtukrát - že státu nejsou milejší a příjemnější statisíce samostatných podnikatelů nežli jeden takový velký Baťa. Chodíme si do ciziny pro příklady. Spousta našich deputací, delegací a jiných legací jezdí často do Ženevy, do Švýcar. Prosím, proč se v tom Švýcarsku pánové nepodívají, jak se tam řeší některé otázky živnostenské, proč se nepodívají, co na př. udělala švýcarská vláda v nedávných měsících na ochranu středního stavu. Švýcarská spolková rada odhlasovala zákon, podle něhož se zakazuje všem továrním podnikům - i firmě Baťa - zřizovati správkárny. A švýcarská spolková rada šla dále, přijala tento zákon se zpětnou platností. Nikdo se neptal, zda zde budou porušena nabytá práva, poněvadž švýcarská vláda a švýcarské spolkové shromáždění uznalo správně, že nechat tisíce žíti je přednější nežli zkrátiti několik jedinců, boháčů o nabytá práva. A u nás p. ministr obchodu slíbil p. Baťovi, že ještě tři léta bude si moci nechati správkárny. A vidíme, že ani s tím pan Baťa nebyl spokojen, poněvadž ví, že si již najde cestu nebo cestičku, kterou se takovéto mluvení pana ministra dá obejíti.

Nedávno jsme byli pohnuti, když s tohoto předsednického místa byla pronášena řeč o velkém králi jugoslávském Alexandrovi. Prosím, uvažte, že Alexander, jugoslávský vladař, vydal několik týdnů před svou smrtí nařízení, jímž zakázal veškeré správkárny v Jugoslavii a to do tří měsíců. U nás se opěvujeme, ale abychom se řídili vzory, to neděláme.

Rakousko v těchto dnech přijímá návrh zákona, který zní stejně. A podívejme se, dal si některý stát zničiti obuvníky, jako to udělalo Československo, dalo si zničiti obuvníky a střední živnostníky Německo, Italie a jiné státy? Žádný stát, jenom náš stát, jenom naše vláda dá ničiti nejvěrnější pilíř státu, nejvěrnější příslušníky Československé republiky.

Prosím, pánové, uvažte, pořád se zde mluví o nutnosti novelisace zákona o automobilové dopravě. Co zde už bylo řečí, a prosím, kdepak je nějaký návrh zákona? Prosím, kde je ministerstvo obchodu, kde je vláda, aby konečně jednou přišla a splnila sliby, které dává? To se to namluvilo a nařečnilo, že se musí drahám pomoci, a když p. zpravodaj dneska praví, že naše dráhy jako všecky státní podniky budou končiti schodkem 665 mil. Kč, a když k tomu ještě připočteme investice 480 mil. Kč, které musíme hraditi úvěrem, vidíme vlastně, že naše dráhy potřebují 1.145 mil. Kč. Co tu bylo útoků na živnostenskou stranu, co to bylo útoků na mne a prosím, za mého ministrování 800 mil. Kč ročně odváděly dráhy do státní pokladny. To je rozdíl celé dvě miliardy Kč, poněvadž dnes se 1.100 mil. doplácí a dříve 800 mil. Kč stát bral. Nikomu to nemám za zlé, že to hospodářství tak vypadá, ale poukazuji na to, že zákon o zničení automobilové dopravy železnicím nijak neprospěl.

Zde mluví se mnoho o tom, že máme veliký počet nezaměstnaných, a naše vláda vyrábí nezaměstnané hromadně. Automobilovým zákonem, který zničil desetitisíce samostatných živnostníků, který vzal státní pokladně desetitisíce stát. poplatníků, bylo vyhozeno mezi nezaměstnané statisíce lidí. O statisíce lidí se musí stát starati jenom proto, aby pomohl drahám, ale drahám nijak nepomohl.

Kde je ten váš návrh zákona? Proč jej nepřipravíte? Nejlepším bojem proti oposici nebyla by konfiskace jejích časopisů a novin, nýbrž nejlepším bojem proti oposici by bylo hleděti, aby lid byl spokojen a aby tak byla brána zbraň z rukou oposice. Ale když děláte všechno, aby lid byl nespokojen, nedivte se, že to také na konec odnesete.

Na živnostenské úvěrnictví dává se v rozpočtu nějaký milion Kč, ale velkému průmyslu se dá 50 mil. Kč na záruky. Představte si však, kolik se dalo miliard na zkrachované banky, kolik se dalo miliard na jiné věci, a na živnostenské úvěrnictví je dávána právě taková almužna jako na tu živnostenskou sociální péči.

Pánové, volby do obchodních komor. 16 roků máme stát, ale do obchodních komor se jmenuje. Obchodní komory a nemocenské pokladny jsou na stejném stupni. Tam se páni bojí voleb. Všude je všeobecné rovné právo hlasovací a do obchodních komor nemá býti rovné právo hlasovací, tam mají hlasy na každého jednotlivce, aby měl každý tolik hlasů, kolik kdo má dělníků. Proč to? Nejste, když mluvíte o demokracii, při všem stejní. Proč to neuděláte také v obcích a Národním shromáždění? Proč to má platiti zrovna pro obchodní komory? (Hlasy: Vaši nástupci to hájili také!) Já hájím a budu vždycky hájit zásadu, aby volby do obchodních komor byly prováděny na základě všeobecného práva hlasovacího, aby tam bohatí lidé neměli výsad a privilegií. Myslíte, že je to správné, jestliže my, kteří dnes beze sporu tvoříme většinu v živnostnictvu, nemáme skoro vůbec žádné právo v obchodních komorách, jestliže jsme odvislí od p. ministra Dostálka, bude-li někoho jmenovati či nikoli? Řekl jsem to a opakuji to znova: Je to hanba pro ministerstvo obchodu, že v pražské obchodní a živnostenské komoře nemá živnostenská strana ani desetinu toho, co má strana nár. demokratická, a přece nikdo nebude popírati, že naše strana je daleko silnější co do počtu živnostnictva a obchodnictva než národní demokracie. Vždyť naše strana má 12 živnostenských poslanců, a u nich je 12 poslanců ze všech vrstev. Prosím, jestliže p. ministr obchodu naši žádost a prosbu odmítá, pak ať uváží, že jednou se mu může státi, že my se budeme říditi týmž způsobem a budeme odmítati jeho prosby a žádosti. Žádné stromy nerostou do nebe, a kdo je dnes dole, může býti zítra na vrchu, a obráceně, kdo je dnes na vrchu, může býti zítra dole, a nikdo by neměl pěstovati politiku, která svádí k takovýmto věcem.

Vážení pánové, co děláte proti racionalisaci? (Posl. Ostrý: Říkají: Zaplať Pán Bůh za Baťu!) Ano, zaplať Pán Bůh za Baťu, a Baťa říká: Každý má hledět a dbát, aby se stal Baťou. A zapomíná se, že kdybychom v republice měli 10 Baťů, měli bychom o půl milionu a snad o 1 milion více nezaměstnaných než máme dnes. Tak vypadá ta vaše politika. (Posl. Vičánek: To byla také vaše politika!) Ne, my jsme tuto politiku vždycky potírali. Vzpomínám si, jaké boje zde sváděl kol. Mlčoch svého času proti ministru inž. Novákovi, když jsme mu tenkrát včas poukazovali, že se musí na ochranu obuvníků něco stát. A byli jste to vy, kteří jste pana ministra brali v ochranu a podporovali jeho politiku. Vy máte nejméně práva mluviti, že byste obhajovali malé a střední lidi.

Co jste vy udělali? Udělali jste veliký čin, sebrali jste chudým trafikantům 2% z provise. (Posl. Neumeister: Jenom jedno!) Stačí to jedno. Mohli byste se stydět za to, že vám toto 1% mohlo pomáhati k rovnováze v rozpočtu. Ti nejchudší a nejubožejší lidé musí platiti a musí přispívati, ti lidé nemají dnes na tabákové výrobky, chodí a prosí, aby si mohli vypůjčiti někde 1.000 Kč. Tak vypadá ta vaše politika, tak vypadá vaše pomoc těm, kterým jste brali jenom 1%.

Svého času byl to pan posl. Bergmann, který mně vyčítal ve výboru, že jsem mluvil proti 13. služnému. Ano, pánové, my jsme byli proti 13. služnému, poněvadž jsme si nechtěli tropiti žerty z úřednictva, poněvadž jsme věděli, že na to ve státní pokladně nebude peněz. Vy jste odhlasovali 13. služné a za rok jste je zase brali. Ale vy jste šli dál, pánové. Já bych o té věci nemluvil, kdybych nebyl býval p. posl. Bergmannem vyprovokován. Říkám otevřeně, že lidu se má říkati pravda, taková se má dělati politika zde v poslanecké sněmovně, jako se dělá na voličských schůzích. Ale vy na voličských schůzích lidu a národu něco slibujete, proti čemu pak v poslanecké sněmovně hlasujete. Vy jste ochránci úřednictva právě tak jako živnostnictva a proto jste zákonem č. 204 z r. 1932 zrušili výplatu vánočního příspěvku nadobro a přidali jste úředníkům to, že dříve platili na své pensijní pojištění 6% a pak musili platiti 8%. Vy jste však šli dále. Vládním nařízením č. 256 z r. 1933 zvýšili jste jim opět srážky a rozšířili je i na zaměstnance s nejmenšími příjmy. Podle vládního nařízení č. 192 byl den výplat služebních platů přesunut z 1. na 10. každého měsíce. Dříve jste chtěli dávat 13. služné, dříve jste se chtěli rozdat, ale pomalu už nebudete dávat ani 12 služných, budete dávat 10 nebo 11 služných. Po druhé nemluvte o věcech, které sami děláte a které jste sami proti úřednictvu dělali. (Výkřiky.)

My jsme byli vždy pro to, aby se úřednictvu řádně platilo, ale aby úřednictva bylo méně. Ale vy jste byli naopak proti tomu, poněvadž vám se nejedná o to, abyste měli úřednictvo dobré a spokojené, nýbrž o to, abyste měli úřednictvo nespokojené, aby se vám pak dělal volební materiál. (Hlasy: Najděte zlatý důl, a je to vyřešeno!) Od toho jste tu vy, slavná vláda. Někdo vám bude hledat zlatý důl! Navrhoval jsem svého času, pronajměte státní podniky, pronajměte státní dráhy. Dělali jste rámus. Dnes p. zpravodaj praví, že všechny státní podniky vlastně za nic nestojí, kdyby nebylo tabákové režie a státní loterie, že bychom na všem vesměs prodělávali. A je zajímavo, když uvážíme, že státní podniky mají 22 miliard Kč ceny a že státní lesy a statky mají 2 1/2 miliardy ceny. Republika je největším velkostatkářem, ale poplatnictvo v tomto statě za to má povinnost ne z těchto velkostatků až těchto podniků bráti peníze, mít také z nich zisk, nýbrž na tyto podniky přispívat. Prosím, pánové, tam je zlatý důl, dělejte politiku takovou, aby státní podniky něco vynášely a budete mít zlatý důl. (Hlasy: To jste měl dávno udělat!) To jsem udělal, já jsem odvedl 2.000,800.000 Kč státu za 3 léta svého působení jako ministr železnic a také kol. Mlčoch odvedl státu velké obnosy. (Hlasy: Tak abyste to zase vzal!) My nemáme touhu jíti do vlády, co jste si nadrobili, snězte. Ono vám to bude nejlépe chutnat, my se zatím spokojíme s trpkým a špatným chlebem oposice. To nám zatím stačí a vy zatím u té mísy bohatosti a hojnosti si zůstaňte.

Co děláte za politiku? Každou chvíli čteme v novinách zprávy, dejte staré do pense, mladí ať nastoupí na jejich místo, co se starými dědečky a babičkami? - a pomalu budete posílat do pense lidi, kterým je 45 let. A najednou přijde p. zpravodaj Remeš a praví: "K pasivitě železnic přispívá nemalý pensijní etat, který zatěžuje celým svým nákladem, činícím skorem 800 mil., běžný rozpočet provozní." Zde je vaše politika, dáváte lidi do pense, na jejich místa přijímáte jiné a na konec 800 mil. Kč z jednoho státního podniku musí se vypláceti pensí. My jsme nikdy proti úřednictvu nebyli a já jsem vám ukázal, že zlatý důl by byl, kdyby se hospodařilo a šetřilo. A prosím, podívejte se dál: Zde se poukazuje na to, že daňové nedoplatky dělají 6.425 mil. Kč. Nebylo by jednou záhodno, aby nám p. ministr financí vydal takovou knížku, když se může vydávat knížka s jeho řečí, kterou si dokonce nikdo nepřečte nebo moc málo lidí, kde bychom se dověděli, kdo a mnoho-li jest dlužen, z čeho skládají se ty nedoplatky. Již jednou jsem vyzval pana ministra financí: prosí, pane ministře, předložte nám, komu a co jste odpustil na daních. Bylo by dobře, kdybychom se přesvědčili, kdo tyto daně dluží, nejsou-li to páni, jimž peníze přetékají z kapsy a kteří musejí peníze vyvážeti do ciziny, či jsou-li to ti chudáci, kterým se bere poslední kousek chleba, poslední košile, kterým se poslední došek nad hlavou prodává, a oni se potom vyhánějí na dlažbu. (Posl. Langr: Ale musíte uznat, že náš ministr je první, který na to přísně jde!) To je zajímavé, koukněte se, to slyším od vás po prvé. Já zase ze své praxe vím, že na př. - a říkal jsem to posledně - támhle v Úpici chudému řezníkovi prodali poslední strojní zařízení, ožebračili ho a tam tomu velikému továrníkovi to potom odpustili. No tak, to je asi moc přísný způsob, jakým se na to jde.

Já bych řekl, že mocní, velcí v tomto státě vždy najdou dosti prostředků, aby té starostlivé péči pana ministra financí unikli.

Ostatně, pánové, koukněte se, myslíte, že je správné a mravné, když předčasně chodí ministerští radové a sekční šéfové do pense, a když potom stávají se poradci takových podniků továrních? Jenom si to spočítejte, kolik jich je, kolik lidí béře od státu pensi, řekněme poměrně malou, desetinásobný plat dostanou od takového podnikatele, poněvadž takový podnikatel ví, že jejich známostí mají také nějakou cenu. Proč to pan ministr financí neudělá, proč to jednou nenařídí? Já jsem takový, že nechci ani viděti, komu se odpustily daně do 50.000 Kč, ale zajímalo by mne strašně vědět, komu se odpustily daně přes 50.000 Kč. Myslím, že by to zajímalo celou veřejnost. Pánové, je to zajímavý zjev, na př. na jedné straně lidé jsou chudáci, na jedné straně hostinský je vyhnán z hospody, poněvadž nemůže platit, na druhé straně pivovary křičí, že se musí zdražit pivo - a pak najednou dostaneme výroční zprávu Smíchovského pivovaru a ejhle, tam vidíme jednu věc, že desetkráte tolik, co stála akcie, vyplácí se na dividendách. Prosím, pánové, kdepak máte berní správy, jak je to možné, že někdo může brát 1000% dividendy, zatím co jiní hladoví a nemají býti z čeho živi? Odpovězte mi na to. To jsou zajímavé věci a takových věcí bych mohl říci řadu. Pánové, když si to tak uvědomíme, tamhle Slavíček ví, co Baťa měl před, řekněme, 15 až 18 lety, jaké bylo jeho jmění, a co má Baťa dnes, několik miliard jest jeho jmění. Jak to přijde, že jedni chudli a druzí si mohli miliardové jmění nadělat? Kde byla berní správa, jakým způsobem a loktem zdaňovala? Pánové, toto neoddiskutujete. Prosím, pánové, já bych mohl dlouze vypravovat, mohl bych o řadě věcí mluvit. Bohužel, u nás se pořád mluví o demokracii, ale parlament usměrňujeme. Usměrnili jsme ho, že tentokráte poslanci, kteří nejsou v klubu, mají 8 minut, naší straně se dává 96 minut. Nesmíme si ani od nikoho ty minuty vypůjčiti, a jestli chci, aby ještě kol. Ostrý mohl něco promluviti, musím skončit.

Končím apelem k čsl. živnostnictvu a obchodnictvu, aby poznalo, jakou má sílu a moc, aby přestalo pomáhati jiným a aby si sjednocené a zcelené dobylo politické moci a síly, poněvadž majíc politickou moc a sílu, bude moci také spolurozhodovat v tomto státě, a jistě to bude dělat k blahu státu, republiky. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda posl. Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. dr Mičurovi.

Posl. dr Mičura: Slávna snemovňa! Pán kol. dr Tiso upravil apel na národné strany, na strany národného charakteru, ktoré sú vo vláde, aby zaujaly stanovisko k otázke autonomizmu. Ja sa tejto otázke nevyhýbam, lebo strana, ktorú mám česť zastupovať, má v tomto ohľade pevnú tradíciu. Stačí mi poukázať na to, že keď sa v r. 1920 tvorila ústava Československej republiky a keď sa o to jednalo, podľa akého systému sa má spravovať budúci československý štát, aký administrativný organizačný systém sa má v tomto štáte uviesť, vtedy to nebol nikto iný, než práve náš ríšsky predseda Msgr. Šrámek, ktorý zaujal stanovisko za t. zv. zemskú samosprávu, a bol to slovenský klub so všetkými poslancami v ňom zastúpenými, ktorý zaujal stanovisko proti zemskej samospráve a za systém župného sriadenia.