Včera přišli dělníci na projev komunistické strany v Lucerně. A policie, která po 3 předchozí dny dávala fašistům výslovně nebo mlčky pokyny, kde mají hulákat a vytloukat okna, tatáž policie zasahovala se vší brutalitou proti dělníkům chudě oblečeným, mnohé z nich ztloukla do krvava, odvlékala komunistické poslance na komisařství, kde je po hodiny věznila.

A pan ministr vnitra dr Černý, který má odpovědnost za postup policie, mlčí. Mlčí i pan ministr spravedlnosti, dr Dérer, který má odpovědnost za státní zástupce, za censuru řádící v protifašistickém tisku. Mlčí pan min. předseda Malypetr, mlčí celá vláda. Parlament a celá pokroková veřejnost jim nestojí za to, aby zde vystoupili a zodpověděli svůj postup.

Všechny zjevy námi vylíčené, podobají se jako vejce vejci událostem v Německu před uchopením moci Hitlerem. Státní aparát na straně fašistů, všechna ostrost a brutálnost proti socialistickým dělníkům, tak vypadal tam a tak vypadá dnes i zde "boj doprava a doleva".

Na šovinistické, fašistické demonstrace v Praze odpovídali stejnými šovinistickými demonstracemi fašisté v Německu a v Rakousku. Sympatie Preisse a Stříbrného k Hitlerovi docházejí zde opět výrazu ve vzájemných rvačkách na účet pracujících vrstev. Je to jednou z předzvěstí, jak se vytváří nálada k válce, prospívající jen a jen kapitálu bez rozdílu národnosti.

Od bídy, hladu má býti pozornost odvrácena nacionalistickými pogromy a rvačkami. Toť smysl posledních událostí.

Obviňujeme vládu, že svým postupem to vše podnítila a podporovala. Žádáme, aby se vláda na tomto místě ihned zodpovídala. Žádáme okamžité vyčištění policie, četnictva a armády od fašistických živlů. Žádáme okamžité zatčení pogromisty a korupčníka Stříbrného, Hodáče, Gajdy, Domina, Vrzalíka a ostatních fašistických štváčů. Žádáme okamžité povolení všech socialistických schůzí a projevů. Žádáme okamžité propuštění protifašistických vězňů.

Zdravíme s tohoto místa pokrokové studenty, kteří se odvážně postavili proti šovinisticko-nacionalistické vlně a hlásili důsledně internacionalismus, ideály socialistické. Zdravíme spisovatele, kteří se sjednoceně vyslovili proti reakčnímu fašismu, za pokrok a lidskost. Zdravíme všechny dělnické a protifašistické bojovníky. Vyzýváme dělnickou třídu, všechen pokrokový lid, aby urychleně sjednotil a zocelil své řady a v bojovném souručenství odrazil fašistickou reakci a po vzoru francouzského proletariátu nastoupil k protiútoku proti fašismu a válce, za socialismus. Jménem svých německých soudruhů vyzýváme německý lid, aby se nedal poštvati proti svým českým bratřím, nýbrž v bratrské spolupráci všech národů namířil proti společnému nepříteli: česko-německo-židovskému kapitálu.

Voláme: Pryč s kapitalismem, reakcí, fašismem a válkou - ať žije svoboda, mír mezi národy, internacionalismus, třídní boj proti kapitálu - socialismus! Proletáři, pracující lidé všech národů, spojte se! (Potlesk komunistických poslanců.)

Vláda, která předložila rozpočet na r. 1935, velmi dobře cítí, že dohospodařila s kreditem mezi masami pracujícího lidu. Od druhé poloviny r. 1929 zachvácen je kapitalismus chronickou nemocí, která vyvěrá z jeho základních hospodářských principů. Podle toho jak hluboko krise působí, určuje buržoasie další své cesty, ovšem ke své vlastní záchraně, bez ohledu na to, jaký bude osud a existence pracujícího obyvatelstva. Čím hlouběji krise zachvacuje celý hospodářský systém, tím větší rozpory mezi skupinami finančního kapitálu, tím rychleji jeví se nám náznaky velikých třídních zápasů, bojů mezi pracujícím obyvatelstvem a buržoasií.

I státní rozpočet Československé republiky jako státu kapitalistického nese všechny znaky těchto základních rozporů. Stačí provésti analysu rozpočtu na r. 1935 jenom v hrubých rysech, a vidíme celou jeho základní linii. Celá 1/4 rozpočtových výdajů jest věnována zesílenému zbrojení na vedení nové války. Zvyšuje se vydání k zesílení na zfašisovaný státní aparát, na policii, na četnictvo, soudy a kriminály. Zvyšují se platy a odměny vysoké státní byrokracii, zvyšují se zisky finanční, agrární a průmyslové buržoasii. Naproti tomu, projdeme-li rozpočtem, vidíme také snižování jednotlivých preliminovaných položek. Tak se snižují platy drobným státním úředníkům, snižují se mzdy dělníkům ve státních podnicích a zřízencům. Snižují se výdaje na opatřování práce, snižují se položky na podporu nezaměstnaných dělníků, snižují se všechna vydání na sociální, zdravotní a kulturní účely.

Pan ministr financí ve svém předrozpočtovém exposé prohlásil, že prý se od počátku krise dostáváme poprvé na pevnou půdu. Dokonce s tohoto místa tvrdil, že rozpočet vykazuje přebytek 1,195.000 Kč. Když se však do rozpočtu podíváme, už dnes vidíme, že v rozpočtu je nekrytý schodek 1.156 mil. Kč, a sice ve státních podnicích a fondech. Rozpočet státní správy prý je vyrovnán, ovšem tužkou, ale to ještě za cenu 200%ního zvýšení poplatků na středních a vysokých školách. Státní pokladna na r. 1935 počítá s vyšším výnosem daní nežli v předchozím roce. Už dnes si můžeme učiniti obrázek, jak tento výnos daní dopadne. Rozpočet na r. 1934 počítal s výnosem daní 6.440.2 mil. Kč. Účetní závěrka za r. 1933 však říká, že státní pokladna vybrala na daních pouze 5.759.7 mil. Kč, to znamená podle předpokládaného výnosu méně o 680.5 mil. Kč. Pro stanovení předpisu výnosu daní na r. 1935 slouží uzávěrka z r. 1933. Při tom ovšem r. 1933 odepsalo se velkopodnikatelům na daních 800 milionů Kč. A když vezmeme dnes v úvahu zhoršené hospodářské poměry středních vrstev, malorolníků, živnostníků, obchodníků, když uvážíme, že jejich platová schopnost po stránce placení daně se zhoršila, když vezmeme v úvahu ještě to, že se odepíší velikým podnikatelům další miliony na daních, pak myslím, že již teď rýsuje se schodek nebývalé výše. Při tom i za této situace ještě se zvyšuje daňový příjem na r. 1935 proti letům předcházejícím o 537.3 mil. Kč. Při tom však z rozpočtu na r. 1933 zmizelo 100 mil. Kč, které měli podnikatelé platiti na nezaměstnané; a nejen to, že tento obnos zmizel, dává se tam ještě 50 mil. Kč podnikatelům na soukromé podnikání. I když se dává - a pan ministr o tom mluvil v rozpočtovém výboru - o 16 mil. Kč více na rozšíření aparátu finanční správy, i když se bude budovat zvláštní specielně vybavené oddělení exekutorů, jaký to bude míti výsledek? Jen další zbídačení a zhoršení poměrů středních vrstev, malých živnostníků, obchodníků a malých rolníků, kteří budou exekvováni za střelby četnických karabin, jako se stalo nedávno v Chodově domkáři Nýčemu, který byl exekvován, a jen proto, že postavil exekvujícím orgánům požadavek, aby mu byl dán byt, že nemá s rodinou, kde bydliti, byl prostě odstřelen. (Výkřiky posl. Jurana.) Myslím, že to bude míti za následek další odpisování a neplacení daní u buržoasie a velkopodnikatelů, a zostřený postup proti všem středním vrstvám a pracujícímu obyvatelstvu. A nakonec schodek bude nedozírná suma.

Podíváme-li se do rozpočtu, jak se provádí osobní a platová politika, tedy žasneme. V rozpočtu na r. 1935 zvyšují se osobní vydání o 135 mil. Rozvrženo je to takto: na rozšíření kádrů důstojníků v armádě dává se 25 mil. Kč, na rozšíření exekučního aparátu, o němž jsem se zmínil, 16 mil. Kč a na zvýšení platů a odměn vysoké státní byrokracii, přes její platy, které jsou neztenčené, je preliminováno 90 mil. Kč. Jak se to jeví, chci uvésti dva případy.

V kapitole "President republiky" smluvním úředníkům, jejichž plat nepřevyšuje 1500 Kč měsíčně, pánové škrtali. Snížili jim tento plat o 20%. To je o 400 Kč měsíčně. Ale vezmeme-li jinou kapitolu, kapitolu ministerstva zahraničních věcí, vidíme tam tento případ: Jeden úředník, v závorce poznamenáno zpravodaj - lidově řečeno špion - měl r. 1933 ročního platu 33.000 Kč. Na r. 1935 bude tentýž "zpravodaj" přeložen do jiné platové stupnice a jeho plat bude činit 113.700 Kč. Myslím, že to stačí, aby pracující obyvatelstvo učinilo si obrázek, jakým způsobem dovede buržoasie odměňovat všude tam, kde se propůjčí nebo získá k propůjčení někdo, kdo chrání.... (Posl. Ruppeldt: Ktorý je to úradník, ako sa menuje?) Podívejte se, pane, vezměte si rozpočet a tam, kde se jedná o systemisovaná a nesystemisovaná místa, máte uveden vždy jenom počet, žádná jména tam nemáte, já tedy nevím, jak se ten pán tam jmenuje, ale vy možná jako vládní poslanec můžete si to zjistit, máte tam jistě přístup k tomuto případu. Já tam vidím jen číslo jedno a pochopitelně podle toho tyto věci porovnávám 2 roky za sebou.

Je dále zajímavo zmíniti se - před chvílí zde mluvil o tom soc. demokrat posl. Nečas - o veřejných pracích. Když jsme před krátkým časem vzali do rukou vládní noviny a i měšťácké noviny, tak každé všude palcovými písmeny psaly, že se na r. 1935 dává 1500 mil. Kč na investiční práce. Já bych chtěl udělati srovnání jak to vypadá a uvidíme, jak se píše a jak to prakticky potom vyhlíží. Za r. 1933, 1934 a 1935 u státní správy - silnice, mosty atd. - bylo preliminováno: r. 1933 290.5 mil. Kč, r. 1934 214.2, r. 1935 221.5. U státních podniků 514.3, 363˙8, 465 mil. Kč. U státních fondů melioračního, vodocestného a elektrisačního 807.7, 900˙6, r. 1933 702 mil. Kč. Tedy když to spočteme, tak vidíme velmi dobře, že na investiční práce r. 1933 dalo se 1.612˙5 mil. Kč, r. 1934 1.478˙6, r. 1935 1.379˙6 mil. Kč. I když k tomu připočítáme 50 mil. Kč, o kterých zde páni říkají, že je dávají samosprávě, a těch 50 mil. Kč, o nichž jsem se zmínil, které se dávají soukromému podnikání, tak to ještě není těch palcovými písmeny ohlašovaných 1.500 mil. Kč. Při tom ovšem vidíme, že se snižuje položka na stavbu škol o 3.2 mil. Kč a že se ponechávají neztenčené všechny položky na protilidové účely. Vedle tak zvláštních sanací, které provádí vláda čas od času pro určité banky, se neztenčeně znovu do rozpočtu dává 70 mil. Kč, pivovarům 6 mil. Kč, t. zv. všeužitečným korporacím 3 mil. Kč a na kultus církvím 90 mil. Kč. Mluví se také, že prý se položka vyplývající z důchodů sociálního pojištění zvyšuje o 42 mil. Kč, ale zapomíná se, a to nikdo neřekne, že za 15 let trvání samostatnosti tohoto státu se dalo starým rakouským generálům dvakrát tolik, než kolik činí celková částka na sociální pojištění.

Je velmi zajímavé, jak se dělá finanční politika. Pro léta 1934 a 1935 zastavil se úmor vnitřního státního dluhu, což má ovšem svůj důvod. Sleduje se tím cíl, aby zase zisky velkopodnikatelů mohly býti úměrně zvyšovány. Tak roku 1935 měla býti zčásti splacena 4. státní půjčka a převedené válečné půjčky, které jsou ovšem v rukou drobných střádalů. Ti nemohli nijak prodati tyto cenné papíry po dobu 2 let, poněvadž zvláště v posledním roce byl jejich kurs uměle stlačován, takže by byli dostali za ně skoro jen polovinu. Místo toho, aby se splácela tato povinnost, ke které se zavázala nynější finanční správa, dává se do rozpočtu 150 mil. Kč na výkup cenných papírů na volném trhu. Jak to bude vypadat? Nebudou se spláceti cenné papíry v rukou drobných držitelů, ale budou se vykupovati papíry, které vlastní buržoasie a které jsou pro ni velmi výnosné. Dokladem toho je vzrůst t. zv. pokladničních poukázek a bonů, jichž výše už dostoupila přes 5 miliard Kč. Tyto papíry jsou v rukou velkobank, nesou 6% úrok s příplatkem, ale neznamenají risiko ani případnou ztrátu, ba dokonce nepodléhají vůbec zdanění. Zde můžeme viděti, jak buržoasie a velkokapitál tam, kde jim z toho něco kyne, pracuje u porovnání s upisováním půjčky práce. Kde věděly velké banky, že jim nekyne zisk, nesnažily se upsat, ale kde vidí, že jim z toho kyne profit, jsou k disposici.

Shrneme-li vše v hrubých rysech, můžeme říci, že celkové výdaje rozpočtu na r. 1935 jsou z 60% na protilidové účely, počítaje v to militarismus, státní aparát, klerikalismus a státní dluhy. Podíváme-li se naproti tomu, odkud čerpá příjem státní pokladna, vidíme, že 90% celkového příjmu rozpočtu je vyssáto z pracujícího obyvatelstva.

Projednávání rozpočtu spadá do takové politické atmosféry, kdy vládní koalice připravuje novou serii politických káznicových zákonů a kdy zároveň nacionálně-fašistický tábor ve službách finančního kapitálu činí nový nástup. Obojí směřuje k jednomu a témuž cíli, udržeti hladový a zbídačený pracující lid na uzdě a utužiti frontu třídního útlaku, nastoupiti fašistický teror v plné brutálnosti, kdyby dosavadní prostředky se ukázaly nedostatečnými ku zdolání rostoucí nespokojenosti, které se buržoasie smrtelně bojí. Vstupujeme do šesté zimy hospodářské krise, ale stále vidíme drastičtější obraz rozvratu kapitalismu. Všechno optimistické tvrzení o zlepšování hospodářských poměrů je vyvráceno prostými skutečnosti. Na začátku tohoto roku přišla vláda s velkým Englišovým hospodářským plánem, o kterém zde dokonce tvrdila, že znamená rozhodující moment k odstranění krise a že je předpokladem zlepšení hospodářských poměrů. Plán byl do důsledků proveden, ale zlepšení se nedostavilo. Stoupl počet nezaměstnaných, právě tak jako hrozivě stoupl počet nově zastavených závodů. Ministerstvu veř. prací má býti podle zákona hlášeno, míní-li některá společnost nebo podnikatel zavříti závod. Podle těch výkazů bylo za jediný měsíc zavřeno 120 závodů. Soustavný pokles zaměstnanosti a pokles vývozu dokazuje, že perspektiva hospodářská, stojící před námi, znamená další prohloubení a zostření hospodářské krise. Vláda dnes již nemá žádného plánu, co bude dělat hospodářsky, jak bude řešiti krisi, ale za to má plán, jak ostřeji dusiti nespokojenost, jak potlačovati revoltující bídu, jak násilím donucovati pracující masy k tomu, aby snášely břemeno hospodářské krise a následky hospodářského rozvratu.

Pracující masy jsou roztrpčeny. Nezaměstnaní, hladoví dělníci, živnostníci, malorolníci, zbědovaná inteligence, to všechno jsou oběti kapitalistického bankrotu, které se přesvědčily, že všechny jejich požadavky a stesky, řízené na vládu, jsou zamítány a pomíjeny. Vláda provádí hospodářskou diktaturu velkokapitálu, dělá jen to, co si buržoasie přeje. Je velkou nepravdou, ba dokonce podvodem, tvrdí-li se, že tato vláda je koalicí dělníků a rolníků. Je však, řekl bych, dvojnásobným podvodem, když koaliční strany a zvláště socialisté a agrárníci používají frásí o překonávání liberalismu a zavedení regulované výroby a spotřeby a když se vydávají za uplatňovatele nových hospodářských principů jak tomu říkají - prý protikapitalistických. Ve skutečnosti je tato vláda vládou agrárního kapitálu, vládou bankovních magnátů, vládou zbrojařů, je vládou kartelů, vládou koncernu Agrární banky právě tak, jako je vládou koncernu a kartelů Živnostenské ban. K hospodářské diktatuře velkokapitálu směřují i snahy o nucenou syndikalisaci v průmyslu. K tomu směřuje i to, co ve svém prohlášení řekl předseda vlády Malypetr, který řekl, že bude nutno zavésti účelnou samosprávu výrobní a distribuční, jejíž počátkem má býti uhelný spolek v uhelném průmyslu a regulace ve prospěch nejreakčnější části monopolního kapitálu na úkor pracujícího obyvatelstva. To, co se nazývá dnes regulací výroby a spotřeby, jsou fašistické hospodářské principy. To provádí dnes Hitler, to provádí dnes Mussolini, tytéž metody uplatňují v hospodářském životě, a přece tato opatření uspišují rozvrat a krach kapitalismu.

Tato vláda se stále tváří anebo aspoň má snahu se tvářiti, jako by byla vládou demokratickou a ochránkyní demokratických práv. Čím dále nám to praktický život ukazuje, tím více je to krvavější ironie. Tato vláda, která vládne pomocí zmocňovacího zákona, pomocí zostřeného zákona na ochranu republiky, pomocí náhubkového zákona tiskového, tato vláda, která prodloužila platnost mandátů v obcích a zavedla jmenování starostů, oklestila práva samosprávy, omezila jejich pravomoc vůbec nebo ji zrušuje a dává do rukou jmenovaných byrokratů, je na ochranu demokracie? To je ochrana kapitalistického třídního panství před nespokojeným pracujícím obyvatelstvem.

Ale vláda a vládní koalice jde po této cestě ještě dále. Když uzákonily možnost rozpouštění politických stran, připravuje se dnes registrace politických stran, lépe řečeno kontumace politických stran. To je důkaz, jak se tato vláda bojí lidu, poněvadž zavádí kontumaci do veřejného politického života. Napříště kdo bude členem nedovolené strany a nebude míti na krku úřední známku, bude psancem.

Připravujete však ještě další útok na politická práva lidu. Tak se chystá zvýšení věkové hranice u aktivního volebního práva s 21 na 28 let. Volební právo, které bylo vybojováno ve starém Rakousku, má býti z velké části lidu vzato v Československé demokratické republice. A tohle všechno dělají strany, které po 16 let dělnictvu namlouvaly, že podle hlasovacího lístku se vládne, že je možno podle hlasovacího lístku se dostati k moci a že bude možno budovati socialismus. Tvrdí se, že registrací politických stran a omezováním volebního práva chce se postaviti hráz proti fašismu. Tato opatření, když se na ně podíváme, jsou sama o sobě fašistickými a jsou předpokladem k cestě, aby se po ní fašismus dostal k moci. Pracující obyvatelstvo a pracující třída má zde velmi bohaté zkušenosti: Německo, Rakousko a druhé fašistické země. Tomuto vašemu tvrzení, že tato politická opatření směřují proti fašismu, se nár. demokracie a ligisté smějí. Kdo přišel první s návrhem na reformu systému politických stran, na reformu volebních řádů? Byl to nár. demokratický poslanec Ježek, který přišel první s tímto námětem. Vždyť nacionální fašisté vám již vyhrožují dnes, že těchto káznicových zákonů, které připravujete, použije národně silná vláda proti socialistům. Dnes jsou káznicové zákony namířeny proti komunistům. Fašisty tato vláda chrání. Dovoluje jim volnou činnost, chrání jejich projevy četnictvem a policií, zatím co dělnické hnutí potlačuje. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Pražské příklady dokazují, že policejní aparát chrání fašistické schůze, kdežto dělnictvu a dnes i soc.-demokratickému dělnictvu a nár. sociálnímu se schůze zakazují. Je to ironie. Národní sjednocení předstírá oposici proti vládě, a pomocí této vlády, pomocí ministra vnitra a armády policie dostává se ke slovu. To je věru demokracie, kterou si fašisté mohou pochvalovati, poněvadž mohou doufati, že pomocí takovéto demokracie dojdou k tomu, co sledují. Je nutno si to uvědomiti a upozorniti, že tento aparát dovoluje i ozbrojování fašistických formací.

Podívejme se na jednoho z představitelů! Pan Stříbrný je na svobodě a dělá si dokonce naději, že přijde na Hrad, ačkoli dávno a dávno již patří do Kartouz. Ani na Stříbrného neměla tato vláda odvahu a hledala jenom cestu, při tolika důkazech, aby ho nemusila dáti do kriminálu za jeho vyložené korupční zlodějství! Dnes za Stříbrným stojí Živnobanka, finanční kapitál Preissův a tak se tento korupční komediant může za asistence policejního aparátu nabízeti národu jako jeho nový spasitel. Při tom p. ministr vnitra diriguje armádu policie, aby ho lid pěstmi neumačkal! To vše se děje, zatím co poctiví dělničtí funkcionáři úpí v kriminále, zatím co posl. Krosnář, smrtelně nemocný, úpí v kriminále na Pankráci. Zatím co posl. Gottwald, Kopecký a Štětka jsou hnáni jako psanci, poskytuje se silná ruka největším nepřátelům pracujícího obyvatelstva vůbec.

Avšak my říkáme: Všeho do času! Nejsme již v době, kdy fašismus mohl volně, bez odporu nastupovati a zaváděti brutální metody. Dnes je ve světě již protifašistická vlna. Dnes se již odpovídá na fašismus generálními stávkami, barikádovými boji a ozbrojeným povstáním. A tato vlna protifašistického boje dnes již prochází Československem. Již nenarazíte při svých útocích jen na revoluční dělníky, nýbrž i na socialistické dělníky, kteří se stavějí již s námi v jednu radu k boji proti fašistickému nebezpečí. Socialističtí dělníci z obou táborů, čeští i němečtí, velmi dobře si dnes uvědomují, oč v podstatě jde. Vůdcům socialistických stran, kteří sedí s představiteli buržoasie ve vládě, dělníci již dnes říkají: "Ještě další krok v podpoře pro fašismus a dělníci stojí proti vám!" Dělnictvo velmi dobře chápe, že se dáváte hnáti reakčními měšťáckými stranami, agrárníky a klerikály, že se dáte hnáti finančními kapitalisty, zbrojaři, průmyslníky a že za této situace obětováváte to nejcennější, to je práva a svobodu pracujícího obyvatelstva.

Což není jasné, že těmito káznicovými zákony, které se připravují, se plete bič i na druhé socialistické dělníky? Což není jasno, že zákona o rozpouštění politických stran, zákona o registraci stran použijí jednou měšťáci proti vašim straníkům i proti vašim organisacím? Či chcete raditi dělníkům, aby se spoléhali na demokratičnost agrárníků, klerikálů, nár. demokratů nebo ligistů? Což vám nestačí Pečky a Písek, kde se spojili proti vám a vašim organisacím? Nahoře ve vládě jdou s vámi, poněvadž vás využívají proti pracující třídě, ale dole se spojí kulaci, kněží i fašisté, poněvadž je pojí stejné třídní přesvědčení. Již dnes a docela oficielně počítají, jak po parlamentních volbách anebo snad ještě dříve utvoří reakční frontu proti všem socialistickým dělníkům a stranám. A vy jim k tomu všemu pomáháte. To je v celku vražedná politika, vedená proti všemu pracujícímu obyvatelstvu, proti lidu, proti národu.

Kdo má státní aparát dnes v moci? Jste to vy, kteří ho máte v moci? Jsou to agrárníci, klerikálové, ale i nár. demokraté, ligisté a Gajda, ať jde o policii nebo četnictvo, ať jde o soudy nebo armádu.

Pan ministr vnitra dává již armádu policie k disposici Hodáčům, Stříbrným a Henleinům. Jak vypadá armáda? Hlasujete pro závratné miliardové sumy na zvýšené zbrojení a vidíte, jak mezinárodní kapitalisté připravují nové masové vraždění dělníků všech států. Vaše služby české buržoasii zakrýváte falešným tvrzením, že je to proti fašismu, že je to na obranu proti Hitlerovi. A nevidíte, že česká buržoasie rozpoutává nacionalistické štvanice pod vedením Gajdy, Stříbrného, Domina a fašistických stvůr a že používá těchže forem a těchže metod jako Hitler? Nevidíte, že proletářská část armády je poutána den ze dne víc a víc? Nevidíte, že dneska armáda sestává z počtu 77.123 mužů, kteří jsou spoutáni 21.198 důstojníky, takže to znamená, že na 3 1/2 vojáka připadá 1 důstojník? A při tomto stavu vezměte v úvahu průběh španělských událostí, vezměte v potaz Rakousko, kde podle toho, jak ten či onen generál stál v zajetí té či oné finanční skupiny, armáda nastupovala proti pracujícímu obyvatelstvu. A česká buržoasie není o nic lepší, nežli byla německá, rakouská a španělská. Až to bude potřebovati, bude stejně státní aparát a armáda v jedné linii s fašistickými úderníky proti dělnictvu, jako tomu bylo v Rakousku, Německu a jak tomu bylo posledně i ve Španělsku. Říkám to proto, aby pracující lid viděl, jak škodlivé pro jeho existenci a budoucnost je pokračovati v politice souručenství s buržoasií. Toto souručenství nakonec nepovede k jiným koncům. V masách pracujícího lidu roste již dnes odpor proti tomuto souručenství, roste protifašistické hnutí ve znamení bojovné fronty, ve znamení společného boje proti fašistům. Mezi dělnictvem roste už dneska odhodlání. Pánové Hodáč a Stříbrný postarali se, že se dělnické šiky začínají srážet, že intelektuálové a všichni pokrokoví lidé řadí se již dnes do protifašistické fronty. Máme všecky důvody říci na jejich adresu: pánové, zklamete se! Začali jste vyhrůžkami, ale ty se vám nevyplatí. Pracující lid i pracující mládež tohoto státu stojí proti vám.

Volali jste po vzkříšení doby po převratu. Tento duch už oživuje, ale ne ten váš, nýbrž ten dělnický duch, duch velkých revolučních nástupů, duch dělnictva z konce války a po převratu. Dělnictvo má dobře vypočtené svoje síly, dělnictvo ví, že sjednocením si vytvoří obranu, která rozdrtí nástup fašistů. Hrozíte koncentračními tábory a vypočítáváte, koho byste terorisovali, kdybyste byli u moci. Tyto hrozby vás budou jednou mrzet. Dělnictvo je k boji odhodláno, jeho silou, jeho zbraní bude jeho jednota. Socialistické strany nebudou moci už na dlouho zadržovati dělnictvo od bojovného souručenství. Socialistické bojovné souručenství stává se dnes spojujícím heslem mas pracujícího lidu. Pod prapory třídního boje, které držíme v této situaci my komunisté, obnovuje se dělnická solidarita. Voláme všechen pracující lid, všecky socialistické dělníky pod heslem socialistického souručenství k semknutí všech dělnických sil. Chceme dělnictvu vrátiti sílu, chceme mu vrátiti odvahu a sebevědomí takové, jaké měla dělnická třída po převratu, aby dělnictvo bylo schopno touto silou zlomit souručenství politiky s buržoasií, která je politikou slabošství, politikou ústupků a politikou kapitulantství. Chceme dělnictvo silné tak, aby nejen rozdrtilo fašismus, rozehnalo jeho strany a ozbrojené formace, aby nejen uhájilo si plná práva a svobody, nýbrž aby si vybojovalo plnou revoluční volnost pro přípravu boje o moc, aby vyrvalo moc z rukou buržoasie v zájmu záchrany pracujícího lidu před katastrofou, v zájmu odvrácení imperialistické války a v zájmu plné svobody a svobody potlačeným národům, v zájmu budování socialismu. [ ]

Dělnictvo a pracující masy již vědí, jak se mají dívati na tento stát. A ať nás páni nazývají velezrádci, my vám říkáme docela otevřeně: dělnictvo a pracující lid nebudou vašimi otroky a budou bojovati o moc, aby se zbavili vyssavatelů, aby zařídili svůj život podle principů sovětsko-socialistických. Dělníci a pracující lid chtějí jiný stát, chtějí jinou republiku, chtějí stát dělnický, chtějí proletářskou demokracii, chtějí republiku socialistickou. Pracující lid si uvědomuje, že k těmto cílům nedojde žádným hlasovacím lístkem, zvláště když mu jej buržoasie krok za krokem odnímá. Pracující lid dneška chápe, že jenom cestou revolučního boje, pomocí sovětů, cestou boje za sovětskou moc dojde ke své moci. A to je také naše odpověď na otázky, které nám pánové z vládně-socialistických stran v poslední době v novinách předkládali. Stojíme neochvějně na půdě třídního boje. Jedině po této cestě povedeme dělnickou třídu k vítězství. Jsme přesvědčeni, nastupují-li s námi dnes socialističtí dělníci za drobné dílčí požadavky, že s námi půjdou i za dobytí konečných cílů. Půjdeme v revoluční jednotě do boje za vítězství socialismu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Katz.

Posl. Katz (německy): Slavná sněmovno! Jménem našeho klubu mám učiniti tento projev (čte):

Hlavní město naší republiky stalo se v těchto dnech jevištěm smutných událostí. V době největší hromadné bídy, ve které jest, jak jsme několikrát řekli, povinností všech odpovědných činitelů soustřediti všechno úsilí na boj proti ničivým účinkům hospodářské krise, vytvořilo vybičování národnostních vášní neklid, jejž s hlediska přátelského soužití národů tohoto státu dlužno nanejvýš litovati. Naše stanovisko k těmto událostem nemůže býti jiné, než že ostře odsuzujeme národní šovinismus.

Otevřeně prohlašujeme, že nemáme nic společného s methodami, jimiž se vedl boj o universitní insignie. Konstatujeme, že pražská německá universita má často důvod k vážným a věcným stížnostem a požadavkům. Stav jejích poslucháren a ústavů a jejího vědeckého zařízení vyžaduje v mnohém směru nápravy a zlepšení. Těchto věcných zájmů německé vysoké školy ujímali jsme se vždy s plnou silou a chceme se jich dále ujímati, nikoliv však prestižních otázek, které jsou rozhodnuty již universitním zákonem z r. 1920. (Souhlas.)

Při tom naprosto nepřehlížíme, že způsob, jak se loňský rektor české university zabýval otázkami vyplývajícími z tohoto zákona, naprosto neprýštil z věcných důvodů. Považujeme tedy za pochopitelné, že akademický senát německé university, který se již smířil s faktem, že musí insignie odevzdati, hledal formu, která by byla pro německou universitu přijatelná. Proto jsme také podporovali všechny snahy o vhodné východisko. Jednání o formu odevzdání bylo již zahájeno. Odpovědní činitelé německé university věděli, že bylo zahájeno, bylo by tedy bývalo jejich povinností nepřipustiti schůze studentstva a výzvu ke stávce studentů. Ale profesoři německé university celým svým postupem a zvláště prohlášením permanence velmi těžce ohrozili tyto snahy a jsou tedy za to odpovědní. Zatím co to konstatujeme, nemůžeme německé profesory ušetřiti výtky, že se nejen nikdy nepostavili proti duchu národnostní nesnášenlivosti mezi akademickým dorostem, který jest svěřen jejich výchově, nýbrž ještě jej podporovali. My jsme vždy potírali tohoto ducha, jímž dosti často musilo trpěti nikoliv na posledním místě pokrokově smýšlející studentstvo a především socialističtí studenti, tohoto ducha, který jest velmi málo prospěšný vědeckému vzdělání a vědeckému badání, a nepřestaneme jej potírati.