My ovšem dnes můžeme kvitovati, že určité kroky se již staly, a zvláště vděčně jsme uvítali, že v rozpočtovém výboru byla zlomena praxe minulých let a že tam byla na investiční práce vložena dodatečně položka 195 mil. Kč na investice železniční. My také kvitujeme ty různé pomocné akce, které se dnes dějí v ministerstvu soc. péče. To jsou ovšem akce jenom pomocné, akce, třebaže v některém směru i důležité, zejména tam, kde pomáhají k doplnění kvoty při provádění staveb, které potřebují státní subvence.

Budiž mi ke konci dovoleno, abych se jenom letmo zmínil o některých mimořádných prostředcích, jimiž by se podle našich představ mohlo pomoci a jimiž by se mohly za dnešního stavu státní pokladny a za toho stavu samosprávy veřejné práce prováděti v tom velkém měřítku, jak toho vyžaduje zájem republiky a zájem statisíců zbytečně, podle našeho názoru, trpících lidí. Těmito mimořádnými prostředky byly by především zmíněné již operace na volném trhu, které by měly tu výhodu, že by mohly pomáhati nejen našim veřejným pracím, nýbrž i ostatnímu podnikání. Dalším zajímavým podnětem byl by návrh posl. Chalupníka, který se týká úvěrového ústavu pro podporu podnikání, a návrhy centrálního ředitele ostravského Federera, který přišel s podnětem utvoření výsadní akciové společnosti, která by vydávala úpisy se zárukou státu, i zajímavé podněty, se kterými v senátě přišel sen. Modráček, horlivý propagátor investic v senátě. Jsem si sám vědom a jistě my všichni, že za dnešního stavu, jak známe oficielní politiku a také politiku Národní banky, by se o realisaci těchto podnětů dalo těžko uvažovati. A proto, ačkoliv je nespouštíme se zřetele, považuji za svou povinnost upozorniti na různé návrhy a podněty, jež i za dnešního stavu podle našeho názoru jsou realisovatelné.

Byl by to zvláště návrh, po kterém tolik volá všechno poctivé podnikání již několik let, který by se týkal eskontovatelnosti pohledávek, jež mají podnikatelé za státem a za samosprávou. Je hanba, že u nás tato položka činí půl nebo snad až tři čtvrtě miliardy Kč. Říkáme, že zde je potřeba učiniti pořádek, a bude to pro stát také výhodnější a lacinější, když zaplatí a provede kolaudace, které odkládá někdy až 4 až 8 let, jak také četní kolegové v rozpočtovém výboru správně vytkli. Bylo by správné, aby se to děle neprotahovalo, aby úřadům bylo uloženo, aby do určité lhůty kolaudace provedly. Bylo by správné, aby se tato věc stala i z toho důvodu, že tím zachráníme tisíce poctivých existencí stavitelských a živnostenských, které čekají léta na své poctivé peníze a nemohou je dostati. Je nutno, abychom dostali tuto věc do pořádku, neboť když dostanou podnikatelé své peníze, zmobilisujeme tím asi 1/2 miliardy Kč, kterých může býti použito vzhledem k povaze tohoto podnikání k novému stavebnímu podnikání všeho druhu. Prosím naléhavě p. min. předsedu, aby této věci věnoval pozornost co největší, věc je zralá, jistě u žádného rozumného člověka nemůže naraziti a nemůže také naraziti u představitelů naší oficielní finanční politiky.

Další věc, která je velmi dobrá, o které by se mělo mluviti a uvažovati, a které také ve druhých státech používají, je t. zv. podnikatelský úvěr, o němž mluvil předseda naší strany Hampl; nechám proto tuto věc stranou, protože on ve své řeči správně tyto okolnosti vytknul.

Jiný podnět týká se účasti cizího podnikání v našem státě. Je zajímavo, že nynější rektor university dr Drachovský v poradním sboru pro otázky hospodářské nedávno s touto věcí přišel a vytrvale ji propaguje. Musí ji propagovat každý rozumný člověk. Týká se to získání cizího kapitálu ve formě účasti. To by se týkalo, abych jen letmo uvedl některé příklady, na př. vybudování dopravní sítě pražské, která je tak naléhavě nutná, neboť doprava na pražské ulici - uvedu jen Můstek nebo Masarykovo nádraží - je téměř ostudou a nevíme, jak to bude v nejbližších letech vypadati, nezjedná-li se včas pořádek.

Jiná věc, kde by mohla velmi pomoci účast cizího kapitálu k větší aktivnosti, jest dřevařský obchod na Slovensku a Podkarp. Rusi. Kolegové slovenští a podkarpatoruští dobře vědí, čím jsou lesy pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, že pro tyto kraje znamenají tolik, jako pro nás sklo, cukr a textil dohromady. Je potřebí, aby se této věci věnovala velká pozornost. Nabídky, které tu byly učiněny, jsou docela správné, reální, zmínil se o nich generální ředitel dr Šiman, a proto prosím, aby také tato věc byla uvážena. Nejde jen o celulosky, ale také o vybudování továrny na bukové špalíčky, o chemický průmysl, dřevařský průmysl atd.

Investiční podnikání všeho druhu neobyčejně pozvedne sanace samosprávy, o níž bude hovořiti s tohoto místa poslanec za náš klub Pika proto tuto věc nechávám jemu. Chci jen podotknouti, že sanace samosprávy je pro investiční podnikání nesmírně důležitá, neboť téměř 60% všech veřejných prací dělá samospráva. Přáli bychom si, aby při budoucí sanaci samosprávy bylo pamatováno nejen na okresy, nýbrž i na obce, neboť musím říci, že s investičního hlediska podnikají obce nepoměrně více než okresy.

Nechceme dávat návrhy, které se tykají daňových věcí a zatěžují poplatníky, neboť víme dobře, že dávati návrhy na provádění investic ve větším stylu a při tom zatěžovati obyvatelstvo novými daňovými břemeny, nebylo by správné východisko z krise. Některé daně však přece jen by stály za úvahu a tu bych nadhodil jen daň z nezastavěných ploch a zvýšení daně dědické, kterýchžto daní použily země severské a Anglie, tato i za vlády konservativců. Přál bych si, aby byla tato věc u nás provedena aspoň tak, jako v Anglii za vlády konservativců.

Několika slovy chtěl bych se dotknouti soukromého stavebního ruchu. Dnes si představujeme, že by soukromému stavebnímu ruchu šlo pomoci tím, když je velká krise v podnikání veřejných staveb všeho druhu, nemocnic, škol, soudních budov atd., že by se mohlo pomoci stavitelům eskontovatelností pohledávek za státem, že by se zabránilo exekucím domů, jež jsou prodávány hluboko pod cenou, zlevněním úroku a zlevněním cen stavebních hmot, což by znamenalo, že by automaticky mohlo býti v budoucnosti přikročeno k vyrovnání disparity mezi starými a novými byty. Vedle toho že by se mohlo více používati zákona o úpravě starých domů.

Chtěl bych říci ještě několik vět o výroku pana ministra financí o investicích, který bohužel v celém svém exposé dotkl se veřejných investic jenom v tom smyslu - na rozdíl od finančních ministrů některých jiných států - že se u nás v minulých letech v některých věcech přestřelilo a že se předimensovalo. Dobře, může to býti pravda, my propagátoři veřejných investic byli jsme v parlamentě pro to, aby se postupovalo s největší obezřetností u takových stamilionových staveb, jako jsou Štěchovice. Měli jsme s tím mnoho co dělat, aby tato věc nebyla realisována. Přiznáváme, že je třeba veliké opatrnosti a přáli bychom si, aby bylo utvořeno investiční centrum, o němž hovořil pan min. dr Czech.

Přáli bychom si také, aby každá věc byla přísně přezkoumána, aby byl uskutečněn co nejdříve zákon o moderním zadávacím řádu a také nový stavební řád. To jsou nezbytné předpoklady. Přáli bychom si, aby veřejné investiční práce byly prováděny tak, aby se jednak vyhovělo potřebám státu a věcným potřebám ve všech oborech, neboť jsme tu zaostalí proti druhým státům a proti ostatní průmyslové výrobě i zemědělské. Přáli bychom si, aby tyto veřejné investiční práce byly také koncentrovány na kraje největší nezaměstnanosti, neboť bylo správně líčeno několika řečníky s německé strany, že je potřebí starati se o to, aby především kraje nejvíce nezaměstnaností postižené byly podporovány veřejnými pracemi.

Obavy, které v dobré víře vyslovil pan ministerský předseda o tom, že nemůžeme provádět veřejné práce právě v těchto krajích, které jsou nezaměstnaností nejvíce u nás postiženy, na př. liberecká a jablonecká oblast, kde jest 1/5 všech nezaměstnaných z republiky, protože prý tam byly už provedeny dříve všechny větší veřejné práce, nemohou se brát tak tragicky. Když se míní pracovat, najde se i tam práce. V Jablonci, druhém největším německém městě republiky, je nádraží takové jako jinde strážní domek. Není tam komunikace, není tam přímého železničního spojení, je potřebí vybudovat silnici z Rádla do Jablonce, kde to vyhlíží tak, že jsou to hotové díry. Je to silnice z nejhorších, jako někde na východní Moravě nebo v zapadlých krajinách slovenských. Tak to vypadá v Jablonci, nejprůmyslovějším to městě po Liberci, v budoucím centru, kterému zde připadá veliký úkol a kde by se dalo mnoho dělati, kdyby byla dobrá vůle.

Jsem přesvědčen, že tento prostředek veřejné práce vedle všech druhých, o kterých jsem hovořil v první polovici své řeči - vím, že jsou to věci možné a dosažitelné - by velmi pomohl lámat nezaměstnanost na základě našich návrhů, jež byly přijaty poradním sborem pro otázky hospodářské, jež také akceptovala vrcholná stavovská organisace, která sdružuje tisíce příslušníků různých stavebních živností a techniků bez rozdílu politického zabarvení, kde by naše návrhy znamenaly, že bychom 1/4 milionu lidí mohli nově zapřáhnouti do pracovního procesu. To je veliká věc, uvědomíme-li si, že ještě dalších 1/4 milionu lidí by z věci mělo přímý a nepřímý prospěch. Je potřebí udělati to jako Angličané, kteří si napsali a kteří propagují heslo: Měli jsme válku, to byl veliký nepřítel, ale druhým největším nepřítelem je nezaměstnanost.

Musíme bojovati proti nezaměstnanosti všemi prostředky, musíme pro opatření pracovní příležitosti sehnati prostředky buď co buď. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále slovo má p. posl. Rázus.

Posl. Rázus: Vážený snem! Rozpočtová debata dnes mala by byť vlastne slávnostnou debatou, lebo je toto posledná rozpočtová debata v tomto parlamente. Úfame, že budúci rok nový parlament bude debatovať o rozpočte Československej republiky.

Rozpočet, ktorý predložila vláda, je aktívny. Ja zaujímam k nemu, hoci sme v opozícii, kladné stanovisko. Vážim si toho vládneho úsilia, čo videť, ako vláda sa snaží rovnováhu udržať v rozpočte, aspoň na papieri. Na margo tohoto rozpočtu je ale poznamenané niekoľko poznámok. Taká poznámka je tam vyše 600.000 nezamestnaných, takou poznámkou je bezúspešnosť našej devalvácie, čo sa týka našej meny, takou poznámkou je potreba sanácie. To sú všetko poznámky, ktoré majú stáť našu republiku veľa, veľa peňazí. A samozrejmou vecou je otázka, odkiaľ teraz toto zaokrytie vziať, odkiaľ vziať tieto prostriedky.

Devalvácia našej meny bola experimentom veľmi vážnym, ale sa nám nevydarila. I v cudzine hľadeli na tento experiment s pozornosťou, a ťažkosti, ktoré má naša republika, majú i iné štáty a hľadia na to, ako sa podarí taký experiment inde. Všade sa ozývajú hlasy - a my doma to cítime - že tento experiment nám neprinese žiadne východisko z ťažkej situácie. Je pravda, že sa vývoz zväčšil, ale pravda je i to, že za menej groša, menej peňazí viacej nútení sme vyvážať, a zasa pri dovoze je pravda, že za viacej peňazí dostávame menej surovín a tovarov. A tak sme vlastne tam, kde sme boli, a výslednica tohoto sa prejavuje celkom správne pri pohľade na našu nezamestnanosť, ktorá, žialbohu, neupadáva.

Je celkom správne, keď v rozpočtovej debate hľadá sa východisko, ako konečne vyriešiť tento problém, aspoň tak, ako sme to krásne počuli, priznávam, od môjho predrečníka, kolegu, ktorý hľadal východisko z ozaj vážnych pomerov, v ktorých sa nachádza nezamestnanectvo našej republiky.

Devalvácia nám nepomohla a je tu, ako som povedal, vyše 600.000 nezamestnaných. Kto rozrieši otázku nezamestnanosti, tak má vlastne v rukách kľúč k budúcemu vývoju Československej republiky, najmä čo sa týka pomerov vnútorných. Ale je tu otázka sanácie. Dosiaľ sme počúvali v tomto parlamente: Sanovať nám treba železnice, sanovať treba a sanovaly sa - banky, a dnes počuli sme i to, že sanovať treba celé triedy a stavy nášho spoločenstva, nášho občianstva. A tu bez otázky - ja uznávam potrebu sanovať všetky tie stavy, ktoré následkom krízy dostaly sa do ťažkostí; len aby boly prostriedky! Keď pánovia z agrárnej strany stoja na sanácii roľníckeho stavu, uisťujem ich, že my, opoziční Slováci a nacionalisti hľadíme so sympatiou na toto počínanie. My sami podali sme návrh v krajinskom zastupiteľstve, kde sme dľa tohoto spôsobu, ako máme a vieme, hľadali tiež východisko pre roľníka z ťažkej, preťažkej situácie. Ale pri tom všetkom nech mi odpustia páni z agrárnej strany, keď poviem, že vlastne, keď roľnícky stav dostal sa dnes do takej preťažkej situácie, je to znamením, že vlastne agrárna politika sa dostatočne neuplatnila, že agrárna politika quasi skrachovala. A prečo? Preto, lebo sanovať treba družstvá, keď skrachujú, a preto, lebo sanovať treba stavy, keď nie sú dostatočne obrnené sociálne a skrachujú. "Mea culpa", tak si musíte hovoriť. Vy ste najväčšou stranou v Československu a keď hovoríte, že roľnícky stav je v takej biede, ste tomu na vine predovšetkým vy. (Posl. Teplanský: To je svetové, pane kolega!) Iste je to i svetové, ale nezabúdajte, že sa u nás všetky svetové prúdy lomia a že sa lomia specielne na Slovensku. V monopole dostáva český roľník o 20 Kč alebo o koľko viac než slovenský - to preca nie je svetové. Do toho nám nič? Keď raz robíme poriadok v istom smere, usilujme sa to spraviť jednotne. Že mám pravdu, toho dôkazom je, že sami chcete monopol novelizovať. Chcete ho novelizovať preto, lebo sa vám vlastne nepodaril. My toho veľmi ľutujeme, lebo si prajeme, aby sa podaril. (Výkřiky posl. Teplanského.) Budeme-li sa učiť spoločne, tak voľačo pre to roľníctvo spravíme.

Čo je príčinou, že sa nám nedarí sanovať hmotné pomery v republike? Naším nešťastím je, že si nevieme najsť priateľov, a to ani v politike, ani v hospodárstve. Ráčte sa zamýšľať nad tým, v akom pomere sme politicky, dajme tomu s Juhosláviou, a v akom pomere sme s Juhosláviou hospodársky, kde nás Nemci krok za krokom z pozíc vytískajú, alebo ako je to v Rumunsku. My si nevieme najsť priateľov, alebo i keď to vieme, nedovedeme si ich udržať, a tak sa dostávame do izolácie, čo sa odráža tiež na hospodárskom poli. Lebo vo všeobecnosti sa to stáva tak, že keď ide niekto predávať drevo, ponúka sa za istou cenu, ale potom sa to zvrtne na to, či si to človek umie zariadiť, aby to od neho niekto vzal, či si vezme ten patričný, ako Maďari, drevo druhej kvality z Rakúska alebo aj z Rumunska. Spád našich hôr, našeho dreva ide do Maďarska, a preto nám stále záleží na tom, aby sme s Maďarskom prišli do nejakého hospodárskeho poriadku, a to specielne s ohľadom na otázku slovenského dreva. (Posl. Teplanský: A Maďarsko bude poburovať a pripravovať proti nám atentáty!) Ja nie som za tie atentáty, to veľmi dobre viete, ale tiež je vám známe, že 1/3 Slovenska žije z dreva, ako tá druhá tretina z pšenice. Keď nenajdeme spôsob, akým drevo odlifrovať, tedy nedovedeme dať prácu a chleba tisícom slovenských roľníkov a sedliakov. Veď je to i roľník, ktorý z toho žije. (Výkřiky posl. Teplanského.) Maďarov nechválim, to dobre viete, ale obchodovať s nimi na koniec musíme.

Kol. Štefánek minule poznamenal, ako som prepočul: Však ti nikdy nebolo tak dobre, ako teraz. Je to pravda. Je mi dobre, lebo pracujem a preto si vyrobím svoje, ale keby som začal rozprávať, komu je na Slovensku dobre a komu dobre nebolo, mal by som na to osobitnú kapitolu. Keď prišiel prevrat, mal som svoje postavenie, svoj diplom, ale mnoho mojich kolegov, ktorých si priateľsky ctím a vážím, nemalo žiadny diplom a bezmála žiadne postavenie. Dnes ho našli. Ja som ho mal i vtedy, vy ste ho našli teraz, a to je rozdiel medzi námi, jak ja sa mám dobre a jak vy. A kto sa má dobre na Slovensku a v republike? I na to vám dám odpoveď.

Vy ste hovorili a hovoríte stále o demokracii. Ja by som si prial, aby táto demokracia čím hlbšie korene zapustila do našej pôdy v našom státe. Ale žialbohu, keď srovnáme, z akých pomerov vznikal bývalý uhorský a maďarský feudalizmus a keď vidím, jak sa tvorila panujúca kasta so všemi známkami blahobytu, výhod i vlivu, musím hovoriť, že tuná od prevratu vznikol pri všetkých demokratických poriadkoch akýsi neofeudalizmus. Kto sa všetko má dobre na Slovensku? (Hlasy: Slovákov sa na Slovensku mnoho dobre nemalo a nemá ani dnes!) Ako by sa mali dobre? Keď sa snažíte, aby sa dobre mali, v tom snažení vám vždy ruku stiskneme, nemusíte mať obavu, že v takýchto veciach sa budeme hádať.

Hovoríte o demokracii. Rád to slyším, ale rád bych tú demokraciu videl. My sme udelali niekoľko zákonov, ktoré priamo bijú demokraciu päsťou do tváre. To je tak, ako keď niekomu utrhneme ruku, hlavu a nohy od tela a zostane len trup. To sa stalo s našou demokraciou. Všimnite si tlače, všimnite si shromažďovacieho práva, všimnite si demonštrácií po našich uliciach, kde českí policajti bijú české študentstvo a vy sa ani neozvete a hľadíte na to, ako keby do dreva bili. Odpusťte, to absolutne nie je žiadna demokracia. Trup zostal, ale nemá rúk, nôh a hlavy. Nezapomínajte na to, že kedysi našli taký trup vo Váhu a všetci hovorili, že je to človek a bol z toho medveď. Tak je to s vašou demokraciou. Rád by som ju s vámi zachránil, kterí to vážne myslíte ju zachraňovať, ale veľmi sa obávam, že sa to nepodarí.

Čo vzniklo v našom verejnom živote? Máte opozíciu českého národa, máte opozíciu slovenského národa, máte opozíciu rusínskeho národa. Odpusťte, tá opozícia tvorí sa oproti vám, oproti panujúcej kaste, proti vládnym činiteľom, tvorí sa proti tej kaste, ktorú nazývam neofeudalizmom. To je nešťastný vývoj, vážené dámy a páni, ktorý nepovede k dobrému. Keď ste demokrati, buďte demokrati na celej čiare, vždy a všade, kdežto najsť doklady, že takýto zákon je spravodlivý, a tak slobodu občianstva ostrihať - odpusťte, niet takej hlúpej veci, na ktorú by sa doklady nenašly. Vysvetliť sa dá všetko na svete, ale je treba, keď niečo vyznávam, abych to uznával uprimne. Myslím, že Československá republika je povolána byť demokratickým štátom, lebo shrnuje v sebe heterogénne složky rôznych národov a nácií, ale keď demokracia, tedy je možno naliezť spravodlivý modus vivendi pre všetkých a ide o to, aby sme ho hľadali.

Vážení páni! Bývalý min. predseda Udržal vám tuná povedal: My se dohodneme. Prečo to už raz nemôžeme povedať my Slováci, že sa s vámi Čechy dohodneme? My by sme sa dohodli, veď viete, jak situácia sa kaboní a že naša zahraničná situácia je veľmi ťažká. Hľaďte na pomery v Jugoslaviji. Myslíte, že je to dobrý príklad pre nás, co sa týče vnútorných pomerov? Mám rád Srbov, mám rád Chorvatov, mám rád Slovincov, mám rád Jugoslovanov, lebo som Slovan ako oni, ale prial bych im, aby si svoje vnútornopolitické pomery usporiadali, lebo vtedy bude Jugoslavija silná a bude môcť odbyť všelijakých útokov zprava i zľava, a nám ide o to, aby Jugoslavija sa stala silnou.

Ale v našej tlači sú isté zjavy. Nikto nechce pravdu povedať. A aj našim priateľom v Jugoslaviji najlepšie osožíme, keď im povieme: Len zriaďte si svoju domácnosť, aby ste nám mohli byť oporou, my si zriadíme svoju domácnosť, aby sme mohli byť oporou vám, lebo vo svete skôr nemáme priateľa!

Vážené dámy a priatelia, končím tým, čo som bol napísal na storočné jubileum našej společnej hymny s vámi Čechmi: Hej, Slováci! Cítil som, že nám Slovanom niečo chýba, že nevieme vládnuť, hneď sa zbijeme a usilujeme sa postupovať každý zvlášť. V tom vidím veľké nešťastie Slovanstva. Vidíte to všade. Je treba vám vysvetliť. Ak chceme existovat, i v našej Československej republike, ak Slovanstvo má znamenať voľačo a nemáme-li byť zasa otrokmi, musíme dojsť k demokratickému poriadku, aby sme vedeli žiť i iným životom. A preto zakončil som tú oslavnú báseň na pamiatku storočného jubilea hymny "Hej, Slováci!" tým:

Sta rokov má rod ísť nocou hlbokou?

Sta rokov má rinčať do tmy od okov?

Sta rokov??

Ó dosť!

Srdce bôle schytia:

Rodáci žime, však i doprajme si žitia, bo krivdiaci sa krivdám neubránia!

Tak musíme sa najprv my naučiť nekrivdiť, aby sme vedeli bojovať proti každému, kto nám krivdí, a ja som presvedčený, že k tomu dojde. Bol by som rád, aby k tomu došlo i za tohoto režimu, bol by som rád, keby ste to vy, vládní moji kolegovia, vykonali, ale mám obavu, že k tomu neprijde, že musí prísť nový režim, nacionálny režim Slovákov a Čechov, ktorý si bude vedeť vyriešiť správne pomer i k Nemcom, i k Maďarom na základe nijakého útlaku, ale na základe demokratického práva a poriadku. A vtedy bude lepšie. Vtedy bude republika pevnejšie stáť než stojí teraz. Áno,

Rodáci žime, však i doprajme si žitia, bo krivdiaci sa krivdám neubránia! (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr Hodina.

Posl. dr Hodina (německy): Slavná sněmovno! Jménem parlamentního klubu Svazu zemědělců kladu si za čest učiniti toto prohlášení (čte):

Svaz zemědělců přes 8 let usiluje ve svém bezvýhradném positivním přiznání ke státu nezávisle na proudech a změnách časů sloužiti spolupráci českého národa s německým, poctivému dorozumění. Svazu zemědělců nebylo ulehčeno setrvávati na této linii positivní práce. Až příliš často musili jsme si stěžovati na nedostatek porozumění a ochoty. Přes to přese všechno tato práce Svazu zemědělců v zájmu státu po mnohém bloudění části našeho národa vedla k vítězství aktivismu na nejširší základně, k němuž se nyní hlásí převážná většina našeho národa. Což průběh velkých dnů brannosti v německých územích a oslavy 28. října neprokázaly stonásobně, že přes velká zahraničně politická napětí a vnitřní potíže tato klidná, věcná, zdrženlivá a trpělivá práce Svazu zemědělců vedla k vnitřně politické stabilitě? Ani odpovědní zástupci českého národa nesmějí přehlížeti, že se k velkému dílu hospodářské a finanční obnovy veškerého hospodářství musí použíti všech positivních sil a že předpokladem pro to jest zabezpečení vnitřně politické stability, která jest nutna nejen v zájmu sociálního míru ohroženého trvalou těžkou hospodářskou krisí, nýbrž i, a to vynikajícím způsobem, v zájmu státu, poněvadž tato vnitřně politická stabilita jest základnou zahraniční politiky myslící nejen na nejbližší budoucnost.

Tato důslednost a pevnost, kterou projevil Svaz zemědělců, posílily důvěru v životní sílu státu, tím však také naše úsilí o rozšíření a zlepšení našich hospodářských životních podmínek. Bylo naší upřímnou snahou, aniž jsme dbali velmi těžkých útoků, abychom s největší zdrženlivostí, klidem a rozvahou, s velkou vírou, plni důvěry vynaložili veškerou svou sílu na osvobození z národních napětí doby po válce, a abychom rozptýlili nedůvěru, která dobou narostla mezi oběma národy.

Porozumění pro duševní rozpoložení českého národa vyžaduje však stejného porozumění pro německý národ v tomto státě. Tohoto se nedostává nejvíce, jak to také přiznávají uznalí Češi.

Nesmí se přehlédnouti, jaké předsudky bylo třeba překonati, avšak ani jaké rozdíly jsou mezi hospodářským blahobytem v českém území a v německém pohraničí, které bylo hospodářskou krisí přímo strašlivě postiženo a dnes jest mnohdy územím hladu, a které okolnosti vyžadují od sudetskoněmeckého lidu co nejpřísnější trpělivosti a zkoušky nervů, jestliže malicherné národní šikány a nelaskavosti nezaslouženě zraňují německý národ. S trpkostí musíme tedy konstatovati, že v této těžké době nouze s jejími velkými hospodářskými starostmi a zahraničně politickými nebezpečími lehkomyslně a svévolně se rozpoutává národnostní vášeň a že stranickopolitických napětí v českém národě používají temné síly k tomu, aby šly proti sudetskoněmeckému národu jako takovému a aby mobilisovaly pražskou ulici.

Právě v nynější době mimořádné dráždivosti a přepjaté citlivosti nebylo nutno úplně znenadání domáhati se překotného provedení převratového zákona o poměru obou pražských universit, usneseného před 14 lety. Musíme to nazvati neštěstím pro oba národy, že došlo zvenčí k zásahu do dobře se vyvíjejících, zahájených jednání, což vedlo k výbuchu, který měl v zápětí smutné události před německou universitou a na jiných místech v právě uplynulých dnech.

Není pochyby, že odpovědní činitelé s německé strany usilovali o provedení universitního zákona naprosto zákonným způsobem. Třeba konstatovati, že se německá universita nezdráhala splniti zákon a vydati insignie. To uznávají i české hlasy. Ze skutečnosti, že německá universita neusilovala nikterak o sabotování zákona, nýbrž jedině v zájmu své důstojnosti se snažila o nezbytné zmírnění formy, jakou se to má provésti, nelze vyvozovati nikterak oprávněné výtky. Proto ujišťujeme odpovědné činitele naší university pro jejich mužný postup o důstojnou, a neponižující a neurážlivou formu řešení svými největšími sympatiemi.

A jestliže národní Češi poukazují na naše studenty, třeba spravedlivě přiznati, že naše akademická mládež všech stran musí tráviti svá universitní léta za nejkrutějších hmotných poměrů a vzdávajíc se lecčeho, co jest akademické mládeži jinak drahé, a že jest dobrým právem mládeže přikládati zvláštní význam starým symbolům - a mezi ně patří také insignie university. Žalujeme, že došlo k přehmatům, žalujeme, že policie energicky nezakročila již v sobotu, kdy dav ztýral německé studenty.

Velice také rozlišujeme mezi většinou českého národa a onou částí, která se dala svésti stranickopolitickými demagogy, aby vážně ohrozila pokoj, mír a bezpečnost. Jest nezbytně třeba vzájemné úcty a rozvahy. Příkazem chvíle jest dbáti zákonů a práv německých spoluobčanů, kteří plně a zcela plní své státoobčanské povinnosti, a to nejen v zájmu obou národů, nýbrž v zájmu celého státu. Doufáme, že se tyto smutné události nebudou již opakovati, že tato politování hodná napětí budou nahrazena pokojným závoděním na poli práce ve službě vlasti a státu. Svaz zemědělců vynaloží k tomuto cíli veškerou svou sílu a každému, kdo je ochoten k míru, podá ruku ke zdárné spolupráci. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má pan posl. Dvořák.

Posl. Dvořák: Předem, nežli zaujmu stanovisko k rozpočtu na r. 1935, považuji za svou povinnost tlumočit stanovisko klubu komunistických poslanců a všeho třídně uvědomělého proletariátu k událostem, které se v posledních dnech odehrály na pražských ulicích.

Konstatujeme: Po 14 letech, kdy středověké universitní odznaky, které už dávno patřily do musea, zůstaly v rukou německé university, dala vláda českým a německým šovinistům ve vhodné jim chvíli vítanou příležitost, aby rozpoutali nacionalistické štvanice a pogromovou náladu proti socialismu a kulturnímu pokroku. Fašistická zlatá mládež a buržoasií placení nebo svedení živlové táhli za blahovolné asistence zfašisované policie po ulicích, vytloukali okna socialistickým a kulturním střediskům; policie zakročovala jenom tehdy, když fašisté již vykonali svoje hlavní dílo. Pokrokoví studenti byli krvavě ztlučeni a policie je se zadostiučiněním odváděla a zjednávala fašistickým rváčům alibi. Hodáč, Stříbrný, Gajda, Domin a druzí štváči mohli volně konati na ulicích zakázané tábory lidu, jsou dále na svobodě, ale současně přepadla policie s revolvery a tasenými šavlemi dům komunistické strany Československa, odvlekla v poutech dělníky a studenty tam dlící a předala je státním zástupcům, podléhajícím soc.-demokratickému ministru dr Dérerovi, kteří je ochotně vrhli do vazby. A když se fašisté po 3 dny volně vyřádili na ulicích, tu pojednou byly zakázány všechny ohlášené projevy socialistických stran, strany komunistické, strany soc. demokratické a strany nár.-socialistické. Ale v téže době jsou národní demokracii projevy povolovány.