Dovolte mi ještě malý výlet do zahraničí, a to k sousedovi, který nám je jazykem, krví i historií nejbližší. Je to Polsko. My nemůžeme a nebudeme nikomu nadbíhati, ale smíme vysloviti své mínění, že kdyby byl v prvé polovině 17. století nezmizel náš stát, nebylo by došlo k dělení Polska. (Potlesk.)

A já jdu dále a řeknu: Pokud tu bude obnovený stát československý v dnešní rozloze, nemůže býti existence Polska vážně ohrožena. Myslím, že tomu uvěříme stejně my, jako bratři Poláci, dovedeme-li se jen zbaviti vášnivosti našich hraničářských skupin, které jsou na obou stranách, možno říci, stejné. Jsme a zůstaneme na sebe vzájemně odkázáni přes chyby, které oboustranně děláme. V tom ohledu jsme se snad oba již dosti naučili z naší těžké minulosti, abychom v osudové chvíli dovedli rozpoznati naše životní zájmy. Kdyby tomu tak nebylo, byla by to těžká osudová chyba, chyba na konec smrtelná pro oba národy.

Vojsko. Náš stát vznikl a vyvíjel se od počátku ve stálých bojích proti všem. Když spíše vlastní vinou než zlobou nepřátel na celá tři staletí zmizeli jsme z mapy Evropy, mohl býti stát náš obnoven zase jen na poli válečném. A stalo se to skutečně obětavostí našich zahraničních vojsk, jak pěkně o tom vypravuje často president Masaryk. Jsme prý početně maly národ, nemáme sil. Ano, než všimněme si hygieny u nás, všimněme si, že ztráty, které nás potkávají z nedostatku hygieny, převyšují mnohonásobně ztráty bitev a válek. Ze 100 narozených dětí ve Švédsku umírá do stáří jednoho roku 5 dětí, ve Švýcarsku 5, v Norsku a Nizozemí 4, v Čechách 13. K tomu není třeba zvláštních komentářů. Účelně prováděný sport je nejsilnější složkou branné předvýchovy a zároveň nejvlivnějším propagátorem zdraví, pořádku a míru. Celostátní sportovní výstava v Pardubicích promiňte, bude-li se vám to zdáti osobním působila mi ještě před 4 lety mnoho starostí a bolestí. Byla prvním podnikem toho druhu nejen v republice, nýbrž i ve střední Evropě, avšak nemusila býti u nás tak nedostatečně chápána. Vyházelo prý se tam mnoho státních peněz na žonglérství atd. Zde je třeba, abychom své názory definitivně korigovali a pokud možno i ustálili. Teď brzy vydáme zákon, kde budeme chtít na každé vsi sportovní hřiště, a je to také zcela správné. Nic neprospívá tolik k zajištění pevného zdraví, brannosti národa jako ušlechtilý sport. To ovšem není žádná moderna od včerejška. Vzpomeňme jen řeckých her olympijských a řeckých vítězství nad barbary perskými a j. Proč bychom zase chodili do ciziny, když přece nám nechvalno v cizině získat pravdu. Náš Tyrš nám dovedl pověděti, jako nikdo jiný na celém světě, co nám schází. Nikdo z politiků celé osvobozenecké éry nebyl tak prozíravý, nevěděl, co nám schází po stránce charakteru i vlastností fysických jako Tyrš, nevyrovnatelný učitel. Nic nemůže také přispěti více ke sblížení, ke vzájemnému poznání národů a tím ke smírnému vyrovnání jejich případných nedorozumění jako častá jejich utkání - na sportovním závodišti. Čím dále tím více budeme poznávat, že sport má největší význam pro národy početně slabé. Nic nepacifikuje národy jako rozšíření všech druhů sportu. Pravý sportovec je vždycky zárukou pořádku, pokroku, pokoje a míru. (Výborně! Správně!)

Plyny a letectvo jsou jistě velmi účinlivými zbraněmi, které lekají především svou novotou, ale konečné vítězství bude dobývati vždy smělý pěchotinec - nehrozme se toho, co Němci všude všechno mají, jaké aeroplány, jak vylétnou a všechno najednou zde zničí - který po dělostřelecké přípravě půjde kupředu a obsadí terén nebo při pohyblivém válčení bodákovým útokem zažene nepřítele. Nemusíme mít obav; český voják, je-li veden smělým velitelem, nenechá se v odvaze nikdy a nikým předstihnout. Každá zbraň, letectvo i plyny, má-li mít pronikavý účinek, musí býti vedena smělou myslí i dovednou rukou a zde jsou naši vojáci mezi nejlepšími a nedají se nikým předstihnout.

Udržen může býti československý stát opět především brannou silou. Nedovedeme-li se v případě potřeby mužně postaviti na bojištích, budeme opět umírati na popravištích a ve vyhnanství. (Výborně!) Jinak to prostě nemůže býti. Ale my to dovedeme. Kdybychom byli vojenskou předvýchovou uskutečnili zákonem o povinné tělesné výchově, mohli bychom dnes snadněji rozhodovat o délce presenční služby. Avšak při náladě, která u nás byla až do vítězství Hitlerova v Německu, nebylo na to pomyšlení, a dnes už není vyhnutí a musíme sloužiti 2 roky. Jak bude dále, budeme vidět, ale tomu jsme mohli rozumně předejíti. Neopakujme již při všech nevhodných příležitostech, že jsme jen pro obranu svých hranic - neříkejme to, jako na počátku se to stalo takovým okřídleným slovem, všude jsme to říkali: "Jsme jen pro obranu svých hranic a nepůjdeme přes hranice." Tím se vytvořil v našem lidu již dnes nezdravý a klamný pojem, že naše vojsko nesmí pres hranice. To by ovšem bylo nejen nevojenské, nýbrž i v praxi smrtelně nebezpečné a nikdo by s námi jako se spojenci nemohl počítat. Moltkemu, Hindenburgovi byl Napoleon prvním příkladným učitelem. Němci přenesli svá bojiště r. 1866, 1870, 1871 i ve světové válce 1914 až 1918 vždy na nepřátelskou půdu. Hindenburg pustil Rusy do Mazurských bažin, jen aby je tam zničil, utopil.

Chci ještě doložit své tvrzení, jak rychle se zapomíná v zimničném chvatu dnešního života i na události, které často otvírají jasné výhledy do budoucnosti. Po prvním vítězném náběhu Všeněmců ve světové válce vydal Friedrich Neumann na konci r. 1915 zajímavou knihu pod názvem "Mitteleuropa". Málo exemplářů se zachovalo a já jsem spíše jen náhodou zachytil několik exemplářů; ostatní se ztratily, byly skoupeny neznámou rukou. Kniha byla sensací doby, neboť svou otevřenou mluvou osvětlila jasně všechny poválečné plány hohenzollernského Německa. Na doporučení německého velvyslance ve Vídni Tschirskiho seznámil jsem se na jaře roku 1916 s autorem "Střední Evropy" a vyslechl jsem jeho výklady v dlouhých rozhovorech i na schůzích v Praze a ve Vídni. Friedrich Neumann byl velmi sdílný a líčil živým slovem budoucnost Střední Evropy ještě jasněji než tiskem. Ostatně se netajil všeněmeckými plány ani ve své knize. Na str. 29 při vypočítávání programových bodů nenechává ani nejjednoduššího čtenáře v po chybnostech, co má Mitteleuropa znamenat a že je už pro zasvěcené kruhy hotovou věcí. Jádro Střední Evropy mělo tvořit hned po válce Německo s Rakousko-Uherskem. Střední Evropa měla míti společný generální štáb - tak tam výslovně stojí - jednotné velení, jednotnou výzbroj, mince, železniční radu, stejné právo bankovní, obchodní, společné ručení za státní dluhy, stejné tarify atd. - Nu, co tam má býti ještě víc? Kniha nabyla pro mne záhy na mé cestě Německem roku 1916, kde jsem pobyl od 14. května do 2. června, ještě větší zajímavosti. Z rozhovoru s německými politiky a státníky seznal jsem brzo, že Friedrich Neumann je jen maskou Mitteleuropy, a skutečným autorem knihy že je pruský generální štáb. O Střední Evropě mluvil jsem v Berlíně v květnu 1916 s ministrem zásobování Erzbergrem, guvernérem německé Afriky Rechenbergrem, předsedou pruského sněmu Porschem, s poslancem Pražmou, potomkem, jak mi sám vypravoval, českého germanisovaného rodu, a v říšském sněmu s mnoha jinými z vedoucích osobností tehdejšího válečného Německa. Této dnes již zapomenuté knize nutno věnovati velkou pozornost, neboť jakmile Všeněmci své šiky doplní, budou ještě lépe připraveni než kdy před tím k velikému výboji, k boji o světovládu. Buďme na stráži!

Když letmo přehlédneme těch 16 let, uplynulých od obnovení našeho státu, nelze se zbaviti jistých obav. Vládnouti znamená předvídati, a tu maně vzpomínám, jak jsme marně hájili dvouletou a každou delší presenční službu, kterou nyní opět zavádíme. Plných 6 let trvalo, než se mně podařilo přesvědčiti tento zákonodárný sbor - to bylo vlastně o sněmovní periodu dříve - že aktivní voják nemůže míti volební právo. O to se tu bojovalo 6 1/2 roku. Jako ministr národní obrany musil jsem mnohokráte překročovati rozpočet, chtěli jsem opatřiti armádě jen nejpotřebnější. Až na to jednou bude čas, všechno vyčíslím. Nemůžeme si bohužel vzíti příklad, pokud se týče presenční služby, ze států šťastněji položených a vojensky dávno dobře organisovaných. Naše situace je nejexponovanější, neboť žádný stát na celém světě není v situaci podobné. Naše státní samostatnost je sice nerozlučně spojena s životními zájmy jiných států, ale naši spojenci, i Poláci, musí si uvědomiti, že německá říše, vyrostlá na rozvalinách Československa, byla by i pro ně smrtelnou ranou. Aby však všem státům, které mají s námi společné životní zájmy, na nás záleželo, musíme býti především sami tak připraveni, abychom se spojencům nestali nikdy břemenem. Těžká to úloha, ale proveditelná, budeme-li konati svou povinnost. Budeme-li konati poctivě svou povinnost, není se nám třeba báti o budoucnost.

Opakuji ještě v posledních větách, co jsem již pověděl: Dovedeme-li býti vždy přísní sami na sebe, budeme moci býti dosti přísní i ke všem jiným, kteří s námi náš stát tvoří. Sebekázní udržíme československý stát uvnitř zdravý, disciplinovaný a na venek mocný a silný.

Dovolte, abych ještě řekl, že jako si poměry vynutily zmocňovací zákon, tak si náš veřejný život vynutí i zestátnění financování všech státotvorných stran. Krátce před mým onemocněním byl tento můj návrh ve dvou schůzích všech předsedů vládních stran pod mým předsednictvím prodebatován a všemi hlasy schválen. Bezprostředně před definitivním rozhodnutím ministerské rady byl dobrý úmysl odporem jedné strany zmařen. Nepochybuji, že bude a musí býti záhy v zájmu morálky státu uskutečněn.

Mám dojem, že jsem své auditorium - poněvadž se tak krásně baví - nikterak neuspokojil, jinak by mně bylo věnovalo přece jen větší pozornost. Snad se ode mne čekal projev alespoň náladově oposiční, ale to není dobře možné. Nemohl jsem je tedy uspokojiti. Splnění přání, abych zde mluvil oposičně, bylo vyloučeno a zůstane vyloučeno na dlouhou dobu. Vždyť nemohu dělati oposici vládě, která přišla na svět pod mou patronancí - to je pochopitelné - a která se posud skládá z 90% z mých bývalých spolupracovníků. Soudím ještě dnes, že vláda z r. 1929 byla toho času železnou nutností a že zabránila zbytečným otřesům mladého státu. Ještě dnes nelituji několikatýdenní námahy, kterou si tehdy sestavování této vlády vyžádalo. Tato vláda prokázala největší životní tuhost, životní sílu ze všech dosavadních vlád republiky a doufejme, že ukáže velikou životní sílu i v budoucnosti. Ani po volbách nebudou na jejím složení ani žádné připravené koncentrace mnoho měniti a bude patrně silnější, nežli kdy před tím. Bylo by dobře, kdyby se tak stalo.

Když jsem před 2 lety odcházel zkrušen těžkou chorobou s místa min. předsedy, doporučil jsem za svého nástupce kol. Malypetra a byl jsem první, kdo novému premierovi při jeho nastoupení v parlamentě upřímně blahopřál. Zotavení nehledal jsem ani v ústraní, ani v žádných klimatických lázních. Věřil jsem, že parlament poskytne mně brzo sám dosti času k odpočinku i zotavení. A nemýlil jsem se. Jen mne mrzelo, že když jsem záhy po svém odstoupení zde ve sněmovně ještě během své nemoci byl napaden, že jsem marně čekal zastání, které by odpovídalo přátelskému poměru, který byl mezi mnou a těmi, kteří se mne měli zastat. Než spokojil jsem se, jakmile jsem se dověděl, že pan předseda vlády měl nejlepší úmysl, ale že byl v ministerské radě přehlasován. Právo majority, nic se nedalo dělat, dělal co mohl, více dělat nemohl. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. inž. Kallina.

Posl. inž. Kallina (německy): Dámy a pánové! Na znamení, že všichni sudetští Němci svorně odsuzují těžkou ránu vedenou proti prvnímu našemu kulturnímu ústavu, německé universitě, připojuje se náš klub v plném obsahu k příslušným zásadním vývodům, jež zde dnes přednesl první německý řečník.

Před rokem jsem jako mluvčí našeho klubu v generální rozpravě o státním rozpočtu již přednesl požadavek, aby se provedením nových voleb ve všech sborech, ve kterých po 4. říjnu 1933 došlo k odebrání mandátů podle zákona o rozpouštění politických stran, obyvatelstvu umožnilo dáti se zastoupiti muži, kterým důvěřuje. Dnes, kdy se nejen nám, nýbrž, jak se můžeme domnívati, i vládnoucím ve státě ujasnilo, že zastavení naší strany se opíralo o mylné předpoklady, očekáváme buď urychleným projednáním naší stížnosti před nejvyšším správním soudem vyjasnění právního stavu, nebo při užití ustanovení obsažených v §u 4, §u 9, odst. 2 a §u 11, odst. 2 obnovení plných politických svobod pro všechny bývalé přívržence naší strany. Obnovením pasivního volebního práva pro všechny, kdož je ztratili odnětím mandátů v obcích, okresech a zemi, mohly by všechny tyto dnes hospodářskému životu samosprávných sborů odňaté, znalostmi bohaté a školené síly býti zase vráceny tomuto veřejnému oboru působnosti, což by jistě bylo výhodou pro všechny příslušné sbory.

Při těchto opatřeních prováděných ve veřejném zájmu musilo by se však především pamatovati i na ony veřejné úředníky a zaměstnance, postižené následky zákona o pol. stranách - a to, jak jsem mohl zjistiti, následky, jichž odpovědná místa si nepřála kteří nedorozuměním při výkladu příslušných ustanovení byli disciplinárními tresty velmi těžce poškozeni. Jak jsme mohli zjistiti, odpovědné místo jen pomýšlelo na to - a kázeňská ustanovení mluví rovněž jen o činech, jimiž se někdo musí proviniti, aby mohl býti stíhán - že veřejní úředníci mohou býti žalováni jen tehdy, když přečinem porušili zákon, nikoliv však, jak jsme to mohli zjistiti u dvou oborů, pro příslušnost k naší straně nebo pro svou účast jako činovníků strany nebo jako jejích zmocněnců v samosprávných sborech. Rozhodnutí kázeňských komisí vydaná v posledních dnech ukázala, což jest potěšitelné, že nyní i zde prorazilo spravedlivé pochopení a stojí za to doufati, že úředníci postižení opačnými rozhodnutími budou dodatečně stejně posuzováni a že se odvolají učiněná opatření, která je těžce poškodila. Všichni tito lidé znali při své činnosti ve službě jen nejvěrnější plnění svých služebních povinností a ve své činnosti ve veřejných sborech jen vykonávání povinností státního občana ve veřejném zájmu. Vždyť tuto činnost-uznalo i navenek ministerstvo vnitra nebo zemská správa, když ještě dva měsíce před zastavením naší strany potvrdilo naše starosty.

Stejného posuzování zasluhují také četní spolupracovníci ve veřejných institucích a poradních sborech, jako obchodních komorách, živnostenských společenstvech, obchodních gremiích a pod. Jejich ponechání v těchto sborech nebo jejich povolání zpět bylo by jen ve prospěch zastoupení hospodářských zájmů veškerenstva, zvláště uváží-li se, že zde jde o obory působnosti, které byly spravovány zdaleka od veškeré politiky, ale byly také volny od všech stranicko-politických vlivů, jak to otevřeně přiznaly i jiné strany. Všeobecně se uznává, že kdyby tito zkušení, často po desítky let hospodářského života účastní zmocněnci tam byli zůstali právě v dobách těžké krise, které prožíváme, že by to bylo jen ve veřejném zájmu. Splnění všech těchto požadavků by přispělo i k tomu, že by se zvýšila ochota těchto lidí k napnutí všech sil a že by se jejich pracovní síla zase postavila do služeb veřejného blaha. Také právní vědomí a pocit odpovědnosti těchto vrstev by se takovou úpravou jen upevnil.

A nyní chci přejíti ku projednání předloženého státního rozpočtu, jejž spravedlivě dlužno hodnotiti jen jako rozpočet v krisi. Zasluhuje politování, že dříve, tedy v dobách dobré konjunktury, naše nestranná, vážná kritika vyzněla naprázdno a že nebyla včas učiněna nutná opatření, která by umožnila, abychom sahajíce na reservy mohli dnes úspěšněji přestáti nynější doby těžké krise. Pan ministr financí ve svém projevu pronesl mezi jiným i tuto větu: "Pro hospodaření státu musí zůstati i nadále v platnosti zásada největší úspornosti, neboť není pochybnosti, že i rozpočet na r. 1935 byl sestaven s největšími obtížemi", a ministr financí praví na jiném místě: "Za této situace by bylo neodpustitelnou hospodářskou chybou, kdybychom v rozpočtu na r. 1935 opouštěli tak úporně a těžce dosažený nižší rozsah státního hospodářství". V dalších svých vývodech hájí přes to preliminované zvýšení státních výdajů a s tím ovšem souvisící zvýšení státních příjmů v roce 1935.

Domnívám se, že tím projevený optimismus není nikterak odůvodněný, ani když se ukazuje na domněle vyšší příjmy z daní v letošním roce. Nesmíte zapomínati, že se při preliminovaném zvýšení příjmů v letošním roce počítá se zvýšenými příjmy z daní a dávek asi o 510 mil. Kč a že se při těchto zvýšených příjmech, ve které se doufá, počítá s tím, že dále vzroste provozní schodek státních podniků, který se vypočítává na 181 mil. Kč, a ze se dále zvýší výdaje o 382 mil. Kč. Vždyť jen tato skutečnost sama potvrzuje, že nelze právě již počítati s rozpočtem vybudovaným na vnitřní pravdě. Neboť sám pan generální zpravodaj při projednávání běžného rozpočtového roku ukázal na to, že nelze počítati s příznivým výsledkem státní uzávěrky, nýbrž že sám odhaduje letošní schodek asi na 500 až 700 mil. Kč. Jak se při tomto posuzování může zároveň mluviti i o zvýšení státních výdajů v r. 1935, prostě nechápu.

My jsme během let obraceli svou kritiku předložených státních rozpočtů a státního hospodářství samého vždy do jisté míry na tři hlavní body, a to především na skutečnost, že se parlament prakticky vzdal svého nejvýznačnějšího práva, práva ustanovovati rozpočet, tím, že přijímal předložené státní rozpočty, vždy sice po tak zvaných poradách rozpočtového výboru a plena, beze změny, ale že nikdy ani jediná položka nebyla změněna podle výsledků porad a jednání parlamentu. Tím se parlament prakticky vyloučil z každé kontroly státního hospodářství.

Další vyloučení této parlamentní kontroly spočívá hlavně v tom, že četnými zákony, na nichž se usnesla většina, byla v tomto státě vytvořena soustava fondů, která každoročně napřed již odnímá další kontrole parlamentu miliardové částky. Vidíme, že jako následek tohoto fondového hospodářství stále roste státní dluh a že rostou částky, které jsou rozpočteny v 4. oddělení rozpočtu na úrokování a umořování státního dluhu.

Naše další oprávněná kritika směřovala vždy proti hospodaření státního podniku. A jest příznačné, že pan generální zpravodaj podle svých bohatých zkušeností dochází ke stejnému úsudku, neboť v předložené zprávě rozpočtového výboru na str. 7 mluvě o státních podnicích výslovně praví: ťVyloučí-li se z těchto podniků "Tabáková režie" a "Státní loterie", které jsou finančními monopoly, nikoliv vlastně státními podniky, dlužno u všech podniků - uvádí zde 15 větších a 3 menší - i v příštím roce počítati se schodkem 530 mil. Kč. Vidíme tedy, že i příští rok státní podniky skončí schodkem přes 1/2 miliardy Kč. Navazuje na to, prohlásil pan generální zpravodaj, že hospodářství u státních podniků není veskrze naprosto utěšené.Ť A přes to - a to mi bohužel ani při projednávání v rozpočtovém výboru nebylo vysvětleno - byla ve finančním zákoně v čl. II provedena změna a pojato tam nové ustanovení, že čistý zisk státních podniků se vypočítává na více než 1 miliardu Kč, přesná číslice zní 1.050 milionů Kč, které se musí odvésti státní pokladně. Nerozumím, že, když na jedné straně končí státní podniky schodkem 530 mil. Kč, se zde ve finančním zákoně letos po prvé počítá s přesně vyznačeným čistým ziskem.

Zvláště jsme si vždy stěžovali na soustavné vylučování oposice od praktických porad v parlamentě, především při státním rozpočtu. Neboť i když dnes většinové strany ukazují na to, že letošní státní rozpočet byl sestaven ve spolupráci s úspornou a kontrolní komisí - ve skutečnosti jde nejvýše o úsporný a kontrolní výbor, který jest složen bez účasti oposice - přece musíme se vším důrazem ukázati na to, že v parlamentním, demokraticky ovládaném státě by musila a měla oposice působiti do jisté míry jako korektiv. Její vyloučení znamená jednak podkopávání parlamentní vážnosti a jednak zřizování autoritativního systému, ve kterém se holá zásada většiny prakticky stále více přibližuje diktatuře většiny. Přirozeně skrývá v sobě takový vývoj nebezpečí, že účastníci takových většinových vlád, kteří se přísně uzavírají proti oposici, budou časem usilovati o to, aby jejich vlastní stranické zájmy byly ztotožňovány se zájmy státu a že následkem toho dojde ke státnímu hospodaření a k vedení státu, které naprosto není v zájmu všeho obyvatelstva státu. Toto nebezpečí stává se tím hrozivější, když se dokonce brání tomu, aby široké vrstvy obyvatelstva novými volbami vyslovily svůj úsudek, ba že se dokonce volby, které mají býti již provedeny, odkládají, aby se zabránilo lidu pronésti své mínění.

My jsme každoročně cítili také závazek, a to podle podrobných číslic, dokazovati, že se sudetští Němci ve svém životním oboru ve státním rozpočtu zanedbávají, což ovšem odporuje demokratickému základnímu zákonu, že všichni státní občané jsou si rovni. Není a nebylo možno popírati, že při přijímání do správní služby všech státních podniků se soustavně vylučoval a vylučuje především náš německý dorost. Během let jsme vždy důrazně dokazovali, jak se zvlášť našemu německému hospodářství působí velmi těžká škoda nespravedlivým přidělováním státních zakázek, které, jak známo, jdou do mnoha miliard. V letošním státním rozpočtu činí asi 9 miliard Kč. Zkracování Němců na poli kulturním, v oboru školství, umění, věd, divadel atd. jest jen příliš dobře známo.

Poněvadž mi dnes není možné na každé jednotlivé číslici dokazovati toto odstrkování, vyjmu dnes jen jeden z těchto oborů, totiž obor veřejných staveb. Na veřejné stavby, které přece zvláště v této chvíli největší nouze způsobené krisí mají rozhodující význam, jest na příští rok rozpočteno 129,430.000 Kč. Z těchto peněz připadá na ústřední úřady 3 mil. Kč, v oboru předsednictva ministerské rady 20 mil. Kč, v oboru ministerstva pro zahraniční věci 22 mil. Kč, v oboru ministerstva vnitra 13,108.000 Kč. Z toho připadá na německé území pro Cheb 176.000 Kč, Liberec 50.000 Kč a Moravskou Třebovou 120.000 Kč, úhrnem tedy 346.000 Kč, což činí 2˙5%; v oboru ministerstva spravedlnosti pro Ústí n. L., Falknov, Hustopeč a Mikulov dohromady 1,100.000 Kč, t. j. asi 6%. Mezi stavby ministerstva spravedlnosti jest v částce 900.000 Kč zahrnut příspěvek na společnou úřední budovu ve Falknově. Tato částka se zařazuje již po léta, ale se stavbou se nezačíná. V oboru ministerstva školství připadá z rozpočtený h 44,898.000 Kč na německé území 1,900.000 Kč, předpokládajíce, že částka, která byla rozpočtena společně pro německou a českou universitu v Praze, bude z polovice věnována německým účelům. V oboru ministerstva zemědělství není z částky 1,680.000 Kč pro německé území určeno nic, v oboru pozemkového úřadu není rovněž nic určeno pro německé území, stejně u ministerstva obchodu, u ministerstva veřejných prací, u ministerstva sociální péče a u ministerstva veřejného zdravotnictví. Teprve zase v oboru ministerstva financí je z částky 22,609.000 Kč určeno pro německé území 2,600.000 Kč, tedy úhrnem z rozpočtené částky 129,420.000 Kč částka 5,860.000 Kč pro německé území, tedy sotva 4.5%. (Posl. Chloupek: U sociální péče je to docela jinak! Sám tomu nevěříte, pane kolego!) Mluvím nyní o výdajích v oboru veřejných staveb. (Posl. Chloupek: To ovšem tak není!) Uvítal bych, kdybyste mne opravil. Nevím, proč se zde nemůže klidně a věcně debatovati. Vždyť každému jest dovoleno číslice, které jsem uvedl, podle rozpočtu vyvrátiti.

V této souvislosti musíme ukázati i na to, že tímto způsobem rozdělování veřejných staveb a přihlížení k německému území trpí ovšem německé hospodářství a především naše stavební živnost velkou škodu a že se přirozeně nezaměstnanost v našich krajinách ještě více stupňuje. Stejný účinek má to, že musíme léta čekati na sanaci peněžních ústavů. Zatím co dříve byly po ruce miliardové částky, aby byly sanovány jiné peněžní ústavy, musíme konstatovati, že bohužel právě ony peněžní ústavy, jejichž uzavření pokladen jest zvláště v západních Čechách provázeno katastrofálními následky pro naše hospodářství, stále ještě marně čekají na sanaci a že to se zřetelem na způsobené tím odnětí provozního kapitálu vede ovšem k dalšímu zostření hospodářské krise v této oblasti. Nedostatečné jest také zastupování vývozních zájmů a obchodní politika státu, podléhající jednostranným politickým vlivům. Pro účinky hospodářské krise byla ztracena také odbytiště, která podle mého mínění při dobré a prozíravější politice byla by mohla býti udržena, čímž by se bylo desítkám tisíců dělníků umožnilo, aby zůstali zapojeni do pracovního procesu. Rozumné stanovisko nevměšovati se do poměrů a státní formy jiných států, které bylo zaujato na příklad i nyní vůči sovětskému Rusku, bylo by mohlo, kdyby se ho bylo včas užilo i vůči jiným státům, přispěti k tomu, aby úspěšně čelilo katastrofálnímu procesu klesání našeho zahraničního obchodu. Musíme také žádati o obsažnější podporování cizineckého ruchu, jehož nedostatek má vliv na platební bilanci státu, a který jest především i pramenem výživy obyvatelstva četných okresů - zde nejde jen o německé okresy, nýbrž i hlavní město země - samo jistě dostatečně pocítilo úbytek obchodního ruchu, zde jde o skutečnost, že by se v tomto oboru při prozíravé politice bylo mohlo vytvořiti mnoho úspěšnějšího a nesmí se zapomínati, že cizinecký ruch stejně jako dříve zůstává a musí zůstati jedním z hlavních zdrojů příjmu státu, máme-li zase očekávati spořádané poměry v oboru finanční politiky.

V této souvislosti budiž mi dovoleno promluviti zcela stručně o některých podrobnostech daňové politiky. Považuji za chybu, že se při klesajícím hospodářství, při omezované daňové základně podniká stále pokus dostati z obyvatelstva zvýšené výnosy daní. Přirozeně, a to každý pochopí, jest nutno, v neobyčejných dobách vytvořiti neobyčejné prameny příjmů. Lidé se smířili i s tím, že budou usneseny přirážky k dani důchodové a k jiným daním, které svým výtěžkem několik málo let mají umožniti, abychom se dostali přes mrtvý bod. Ale pokus při omezovaných daňových základnách získati zvýšené daně u jednotlivých druhů daní, musí ovšem vésti k ubití hospodářství místo k jeho rozhýbání. Myslím zde především na ony neudržitelné daňové metody, které zvláště v posledním roce začaly prováděti jednotlivé venkovské berní úřady. Rád bych zde stručně promluvil především o poměrech, jaké nastaly v lázeňských okresech, poněvadž se podle skutečného materiálu nejlépe dá posouditi, kde se musí nasaditi páka, aby se udělala přítrž těmto neudržitelným poměrům. Tak bylo velice překvapeno obyvatelstvo všech lázeňských okresů, že letos při vyměřování domovní daně činžovní, při známém nižším výnosu proti dřívějším letům, byly předepsány zvýšené daně. Jest zajímavé prozkoumati řešení kvadratury tohoto kruhu. Pomohli si prostě tím, že nižší výnosy pronájmu lázeňských bytů vyrovnali vyšším odhadem bytu, jejž ve svém lázeňském domě obývá jeho majetník. To jest neudržitelný stav, poněvadž právě lázeňské okresy a jejich obyvatelstvo musí nejtíže trpěti poměry, které nyní nastaly a poněvadž majetníci lázeňských domů stejně jako dříve přes těžkou dobu krise nesmějí přestati modernisovati své podniky, nýbrž, aby udrželi stejný krok se soutěžícími lázeňskými místy, musejí stále vydávati na to přiměřené částky. Jest to úplně pochybený postup, když dnes berní úřad vyšším odhadem bytů obývaných majetníkem chce získati zvýšený příjem na domovní dani činžovní. Dále jest příznačné, že se při nynějším postupu dělají těžkosti majetníkům domů, kteří na př. pronajali krámy živnostníkům, totiž, když uvádějí v daňové základně nájemné podle zákona smluvené a úřady nelze pohnouti, aby ve chvíli, kdy nájemce se zhroutí a není již schopen platiti smluvené nájemné, vyšly vstříc tomu, kdo daň přiznává, nýbrž ho trápí rozličnými opatřeními. Tak se na př. nespokojují tím, aby majetník domu nebo osoba daň přiznávající předložila potvrzení obecního úřadu, že dřívější nájemce tohoto obchodu pro úplný nedostatek výdělku a majetku není schopen zaplatiti plné nájemné. Berní úřad naopak žádá stejně jako dříve, aby se provedla soudní exekuce, kterou ovšem majetník nemůže vésti, poněvadž mu z provedení exekuce jen ještě narůstají další nedobytné útraty.

Dalším důvodem stížnosti jest, že se neuznávají přiměřené odpisy u domů, zvláště u lázeňských domů. Takové odpisy se připouštějí jen při novostavbách a při prodejích domů, ale nikoliv u starých domů. Tvrdím, že zde berní správa naprosto zneuznává účel odpisu a že se tyto vrstvy nezabývaly ani základy stabilisačního zákona, jimiž se mělo vyhověti změněným poměrům v hodnotě měny a skutečné hodnotě domovního majetku. Berní správy se ztrnule drží starých číslic. Lázeňská místa jsou nucena pro zmíněnou nutnost stále se modernisovati z konkurenčních důvodů, bořiti domy které by v jiných městech mohly státi ještě desítky let a stavěti nové budovy. Často musejí stavěti nové domy po 50letém trvání starých, takže by bylo oprávněné, kdyby se zde povolil roční průměrný odpis 2%.