Ve státních podnicích - mimo tabákovou režii a loterii - je podle účtů rozvážných investováno 23.7 miliard Kč. Kdybychom vyžadovali toliko 2% zúrokování investovaného kapitálu, měly by nám podniky bez tabákové režie a státní loterie dáti čistý zisk aspoň 475 mil. Kč. Rozpočet na r. 1935 u 15 hlavních a 3 podružných podniků však vykazuje ztrátu 530 mil. Kč. Nechci přezírati, že se ani soukromým podnikům nedaří nyní dobře, nemůžeme proto žádati ani od státních podniků nějaké nemožnosti. Přes to však nelze se spokojiti bezpodmínečně s daným stavem. Kdyby hospodářské podniky soukromé končily podobnými bilančními výsledky, dostaly by stát a samospráva na daních a přirážkách pohříchu velmi málo.

Jednotlivě vykazují podnikové rozpočty tyto hospodářské výsledky:

Tabáková režie preliminuje pro r. 1935 zisk v částce 1.336,198.600 Kč. V r. 1934 činil preliminář 1.538,897.100 Kč. Snižuje se tudíž rozpočtově zisk o 202.6 mil. Kč. Příčina je v tom, že v posledních letech nebylo zpravidla dosaženo očekávaných zisků. Je to důsledek poměrů, ježto kuřáci kouří jen nejlacinější druhy tabákových výrobků. Jakosti tabákových výrobků i výsledku hospodaření by prospělo, kdyby tabáková režie měla jako podnik více potřebné volnosti v nákupu surovin a nemusela dbáti různých ohledů vyrůstajících z potřeb našeho exportního průmyslu.

Státní loterie preliminuje zisk 21.3 mil. Kč, který se v podstatě rovná docíleným výsledkům předcházejících let. Správa loterie odhaduje svoje zisky celkem správně. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Státní mincovna očekává podle rozpočtu zisk 592.500 Kč. Je to o 1,741.400 Kč méně nežli v posledním rozpočtu a o 2,242.000 Kč méně nežli v r. 1933 podle účetní závěrky dosáhla. Snížení rozpočtového zisku preliminuje se proto, že se počítá s obmezenou ražbou korun a desetihaléřů.

Československá pošta počítá pro r. 1935 se ziskem 40˙7 mil. Kč. Rok 1933 končil ztrátou 3˙8 mil. Kč.

Poštovní spořitelna preliminuje zisk 16.6 mil. Kč, r. 1933 dosáhla zisku 13 mil. Kč.

Československé státní dráhy preliminují ztrátu 665.6 mil. Kč. Schodky místních drah činí v tom 82 mil. Kč a schodek Košicko-bohumínské dráhy 80 mil. Kč. Rok 1933 končil u státních drah ztrátou 820.1 mil. Kč.

Z rozpočtové ztráty drah na r. 1935 má uhraditi státní pokladna 400.6 mil. Kč a podniky z vlastních prostředků 265 mil. Kč. Je na snadě, že ztrátu ztěží bude možno hraditi z lepších výsledků provozu a proto musíme počítati s tím, že bude pravděpodobně uhrazena na účet majetkové podstaty. Investice v částce 480.8 mil. Kč mají se uhraditi úvěrem, jak jsem to již dříve naznačil. Provozní příjmy podniků jsou rozpočteny na 3.300 mil. Kč proti asi 4 1/2 miliardy Kč z let konjunktury.

Pensijní etát železniční vyžaduje náklad 798˙1 mil. Kč.

Podle vysvětlivek k rozpočtu se poměry v dopravě drážní o něco zlepšily, takže lze míti za to, že jsme přežili nejhorší krisi také zde a že státní dráhy nepůjdou již hlouběji ve svých schodcích a rozpočtová čísla - třeba ztrátová - ukáží se býti pravdivá, takže státní uzávěrka nemusí nás nepříjemně překvapiti.

Státní lesy a statky preliminují zisk v částce 38.9 mil. Kč. Vzali bychom se zadostiučiněním na vědomí, kdyby výsledky takto skončily. Pro r. 1933 preliminovala správa státních lesů a statků zisk 1,619.300 Kč, a hospodářství skončilo ztrátou 38.9 mil. Kč. Lesní hospodářství nevykazuje v posledních letech nikde zisky, uvážíme-li však, že hodnota státních lesů a statků činí přes 2 1/2 miliardy Kč a že jde též o hospodaření na půdě zemědělské a o hospodářství v průmyslových podnicích, které státní lesy a statky spravují, musíme se u tohoto oddílu státního hospodářství zastaviti.

Státní statky zemědělských škol a výzkumných ústavů objevují se letos v rozpočtu poprvé a preliminují zisk 67.600 Kč.

Státní veterinární ústav v Ivanovicích vyskytuje se v rozpočtu rovněž nově a očekává zisk 351.500 Kč.

Uhřiněvský školní závod preliminuje zisk 152.600 Kč. Hospodářství jeho za r. 1933 skončilo ziskem 24.450 Kč.

Školní závod zemědělský v Děčíně-Libverdě odhaduje svou ztrátu na 94.600 Kč. V r. 1933 končil ztrátou 55.849 Kč. Mám za to, že ztráta je odhadnuta vysoko a že výsledek bude příznivější.

Státní báňské a hutnické závody preliminují zisk 47.3 mil. Kč. V r. 1933 skončil provoz jejich v celku ziskem necelých 18 mil. Kč proti do rozpočtu nasazeným 65.5 mil. Kč. Celkové zisky osmi podniků činí 78 mil. Kč, naproti tomu vykazuje 6 jiných podniků ztráty částkou 30˙80 mil. Kč, které se od dotčeného zisku předcházejícího odečtou, a zbývá nám zisk, jejž právě státní báňsko-hutnické závody preliminují. Toto minus vykazuje zejména Příbram se ztrátou 8.2 mil. Kč, Banská Štiavnica 6˙4 mil. Kč, Podbrezová 14·2 mil. Kč a pak Kremnice, Rožňava a Železnik s úhrnnou ztrátou cca 2 mil. Kč.

Vojenská továrna na letadla končí rozpočtovým ziskem 211.300 Kč. Roku 1933 činil její zisk podle účetní závěrky 47.000 Kč proti očekávanému 1,032.000 Kč.

Státní lázně vkládají do rozpočtu ztrátu 1,759.600 Kč, roku 1933 skončily ztrátou 1,121.232 Kč. Uvážíme-li, že investovaný kapitál v tomto podniku činí 117 mil. Kč, nemůžeme s výsledkem jeho býti spokojeni. Soudím, že nelze tento nepříznivý výsledek svaliti plně na špatnou sezonu. Většina lázní a lázeňských objektů je předimensována, lázně překapitalisovány a sotva kdy v budoucnosti budou s to, vydělati si na úroky a amortisaci.

Vojenské lesní podniky preliminují ztrátu 7,048.400 Kč, v r. 1933 skončily ztrátou 7,961.000 Kč. Preliminovaná ztráta rovná se přibližně oné částce, kterou platí podniky na úrocích ze svého dluhu. Investovaný kapitál v těchto podnicích činí 202.7 mil. Kč.

Státní tiskárny (v kompetenci předsednictva min. rady) předpokládají pro příští rok zisk 701.300 Kč. V r. 1933 skončily ztrátou přes 1 mil. Kč.

Tiskárna Národní obrany očekává zisk v částce 143.300 Kč, v r. 1933 docílila zisku 84.143 Kč.

Úřední noviny kalkulují se ziskem 393.600 Kč, v roce předcházejícím skončily ztrátou 114.190 Kč. Zde vyslovuji pochybnosti, zda bude prelimináře dosaženo.

Čsl. tisková kancelář vykazuje rozpočtovou ztrátu 1,928.200 Kč. Předcházejícího roku činila její ztráta 1,433.134 Kč. Výši schodku zaviňuje zejména pasivnost vlastní budovy, která vykazuje roční ztrátu 628.400 Kč.

Žabčický školní závod zemědělský preliminuje zisk 42.100 Kč. Minulý rok vykázal zisku 16.000 Kč.

Kuřímský školní závod počítá s přebytkem 30.000 Kč. Také minulý rok končil malým ziskem.

Největší podíl na podnikovém schodku mají pochopitelně státní dráhy, které jako dopravní podnik trpí krisí nejvíce a stát s ohledem na jejich veřejný a národohospodářský význam musí je provozovati i přes tyto citelné ztráty. Režie drah byla v posledních letech stlačena velmi citelně. Přes to však schodek je značný. K pasivitě přispívá nemalou měrou také pensijní etát, který proto, že nemáme žádných pensijních fondů, zatěžuje celým svým nákladem činícím téměř 800 mil. Kč běžný rozpočet provozní. Také státní lesy a statky přispěly v posledních letech velmi značně k porušování rovnováhy rozpočtové.

V celku vzato je stav provozu státních podniků neutěšený.

Přistoupím nyní k rozpočtové skupině III. Státní příděly.

Tato skupina mohla by s ohledem na svůj rozsah býti druhým rozpočtem. Jde o podíly na státních daních a dávkách, jednak svazkům územní samosprávy, doplatek na učitelské platy, příspěvek pro péči o nezaměstnané, zálohy Košicko-bohumínské dráze, podpory v řešení krise malých pivovarů, příděl Exportnímu ústavu atd.

Příděly státních daní III. skupině zkreslují značně pravý stav příjmů daňových. Výnosy daní poznamenávají se jen intra marginem v koloně textové, kdežto do sloupců číslových přicházejí teprve zbytky daňových příjmů pro státní pokladnu po odečtení toho, co se dává ve formě přídělů pro zde vyjmenované účely.

Tyto příděly roztříděny jsou ve čtyři skupiny: Skupina A vyžaduje nákladu 1.645,766.764 Kč, skupina B vyžaduje nákladu 263,300.000 Kč, skupina C vyžaduje nákladu 11,000.000 Kč, skupina D vyžaduje nákladu 812,400.000 Kč. Úhrnem činí tyto příděly na státních daních a dávkách 2.732,466.764 Kč proti částce 2.749,225.200 Kč v rozpočtu na r. 1934. Tyto příděly korespondují s ustanovením článku III finančního zákona.

Poslední skupinou ve Státním rozpočtu je kapitola Státní dluh. Na státní dluh preliminuje se celková potřeba pro 1935 1.975 mil. Kč; to jsou úroky a amortisace minus to, co representuje neslosování státních papírů. Je to proti r. 1934 o 278 mil. Kč více.

Přírůstek státního dluhu činil správně 1.502,615.361 Kč, naproti tomu státního dluhu ubylo 871,981.025 Kč a rozdíl mezi těmito dvěma čísly tvoří skutečný přírůstek, který jsem tu byl vyčíslil.

Vnitřní státní dluh činí úhrnem 29.032,681.075 Kč;

To rovná se dohromady číslici, kterou jsem jako číslici rozpočtovou již citoval.

Dluh přechodný, pozůstávající ze státních pokladničních bonů a pokladničních poukázek dosáhl, jak jsem uvedl, 5.2 miliardy Kč a jenom jeho zúrokování vyžaduje ročně 278 mil. Kč.

Na službu dluhovou zaplatí:

Také daňové nedoplatky byly ve výboru rozpočtovém předmětem náležité pozornosti. Formálně spadá jednání o nedoplatcích do účetní závěry. Věcně však jsou daňové nedoplatky v příčinné souvislosti s rozpočtovými příjmy a proto je samozřejmé, mluvilo-li se o nich velmi také při projednávání rozpočtu ve výboru rozpočtovém.

Nedoplatky daňové po odečtení přeplatků činí do konce r. 1933 4.822,489.027 Kč 70 h, k tomu nutno připočísti samosprávné přirážky, které zde nejsou uvedeny 1.613,401.809 Kč 50 h, takže máme zde co činiti s nedoplatky úhrnem 6.435,890.837 Kč 20 h.

Uvážíme-li však, že podle ustanovení berní reformy přijde daňový předpis za rok 1933 v úvahu teprve o rok později, t. j. během r. 1934, máme vlastně co činiti s nedoplatky do konce r. 1932.

Předešlý rok bylo možno zaznamenati aspoň efektivní pokles nedoplatků, letos však stojíme před relativním jejich zvýšením. Nedoplatky proti r. 1932 stouply v celku o 45,349.747 Kč, nehledě k odpisům.

Nedoplatků neubývá tedy již ani odpisy, naopak, tyto rostou. Rozborem rozpočtových čísel a čísel účetní závěrky prokázal jsem, že státní finanční správa neinkasuje na daních a poplatcích ani roční předpisy. Pak ovšem nemůže nedoplatků ubývati, nýbrž musejí analogicky narůstati. Jde především o nedoplatky z dobrých konjunkturních let - jak je to viděti z výkazu připojeného k účetní závěrce za rok 1933. Těchto nedoplatků nemuselo být, kdyby bývalo bylo u finančních úřadů dostatek personálu. Léta jsem na tento hříšný nedostatek poukazoval, leč dlouho bezúspěšně, ba skoro nadarmo. Teprve letos odhodlal se p. ministr financí podívati se této tvrdé pravdě zpříma do očí a oznámil nám ve svém exposé a také v rozpočtovém výboru, že finanční správa s ohledem na tyto okolnosti se rozhodla přijmouti asi 1100 nových lidí.

Vítám i toto pozdní poznání pravdy a snahu po nápravě.

I když jsou poměry velmi těžké, jsem přesvědčen, že tito noví úředníci vydělají v dohledné době několikanásobně to, co na platech ze státní pokladny dostanou.

Není třeba, aby jejich činnost projevovala se v utahování berního šroubu u drobných poplatníků. Tam by to znamenalo mnoho práce a žádné peníze pro státní pokladnu. (Výborně!) Bude-li se věnovati více času kvalitní práci při poměřování velkých poplatníků a potřebná péče inkasu, nezůstane tato práce bez úspěchu nejen pro státní pokladnu nýbrž ani pro pořádné poplatníky. (Výborně!)

Příčiny nedoplatků jsou rozmanité. Vedle platební neschopnosti poplatníkovy a zavinění se strany administrativy z dřívější doby, zasahování politických vlivů atd., je to také v četných případech předanění a nevyřízené rekursy ležící po několik roků u finančních úřadů. (Tak jest!)

Chce-li finanční správa míti pořádek, musí především tyto rekursy a žádosti za odpisy vyřídit, aby také u poplatníka bylo posíleno vědomí, že i státní správa má smysl pro pořádek, který žádá na poplatníkovi, a vyřízením podání poplatníkovi konečně řekne, jaká je jeho povinnost. Dnes to valná část poplatníků neví. Platí-li v soukromém životě přísloví, že pořádek dělá dobré přátele, platí to tím víc pro poměr státu k poplatníkovi a naopak. (Výborně!)

V oboru přímých daní musí nás samozřejmě zajímati daně výnosové, které po berní reformě r. 1927 ztratily pro státní finanční správu jako zdroj příjmů svůj význam a staly se hlavní příčinou bídy naší samosprávy. Snížení sazby všeobecné daně výdělkové, odčítatelnost, holding, stabilisační bilance, to jsou všechno příčiny těžké situace samosprávných svazků. (Výborně!) Dnes se to uznává. Ovšem pozdě bycha honit. Všechny výnosové daně včetně daně rentové, z tantiem a vyššího služného daly v uplynulém roce státní pokladně 318.6 mil. Kč, naproti tomu srážková daň, kterou platí dělníci a úředníci, přes citelný pokles důchodů vynesla 308 mil. Kč. Úroky z prodlení včetně úroků z daně obratové vynesly r. 1933 393.2 mil., t. j. o 74.6 mil. Kč více nežli všechny výnosové daně dohromady. Úroky z prodlení jsou ve svém výnosu charakteristickým znamením doby, ale svědčí také o tom, že nebyly předpisovány a inkasovány včas. Proto v posledních letech tak citelný jejich vzestup, že se státní finanční správa skoro styděla preliminovati příjmy, jakých skutečně dociluje.

Výborový svůj referát doprovodil jsem řadou čísel, která jsou zajímavou ilustrací nejen o zdatnosti naší finanční administrace a svědectvím, v jakém stavu se tato administrativa nalézá, nýbrž přehledem, jak vypadá stav jednotlivých zemí v poměru ke státní pokladně.

Ukázal jsem, že daňově je nejlepší Slezsko, poněvadž má nejmenší obvody berní, (Tak jest! Správně!) pak přijde Morava, Čechy, Slovensko a na konec Podkarpatská Rus, kde jsou poměry daňové nejhorší. (Posl. Sladký: Však také ve Slezsku máme nejmladší personál, to jsou mladí lidé, plní energie!) Není pochyby, že také tato okolnost má vliv na inkaso a pořádek v berní administrativě.

Prosím, abych dnes tato čísla směl doplniti některými dalšími přehledy.

Analysujeme-li podrobně výsledky naší finanční správy v oboru přímých daní, daně z obratu a samosprávných přirážek za rok 1933, zjistíme řadu fakt, které zaslouží pozornosti a kritického zhodnocení.

Dovoluji si především ukázati, jak je rozvrženo daňové a přirážkové břemeno na jednotlivé země republiky. (Slyšte!)

Nedoplatky přímých daní, daně z obratu a přirážek poč. r. 1933 činily:

Nedoplatky přímých daní, daně z obratu a přirážek koncem r. 1933 - to je počátek a konec jednoho roku - vypadá takto:

Nedoplatky klesly roku 1933 v úhrnu o 76,272.276 Kč 45 h.

Rozvržení nedoplatků na jednotlivé země počátkem i koncem roku se podstatně nezměnilo.

Důležité je porovnati rozvržení nedoplatků s předpisy za r. 1933.

Předpisy na přímých daních, dani z obratu a přirážkách, realisované r. 1933, vypadaly takto:

Porovnáme-li rozvržení nedoplatků a předpisů, zjistíme toto:

a) v Čechách odpovídá kvota nedoplatků kvotě předpisů.

b) Na Moravě je kvota nedoplatků asi o 1/3 nižší než kvota předpisů. To znamená, že pořádek v daních je na Moravě asi o 33% lepší než v Čechách.

c) ve Slezsku je kvota nedoplatků asi poloviční proti kvotě předpisů. Pořádek v daních je podstatně ještě lepší než na Moravě.

d) Na Slovensku je kvota nedoplatků asi o 50% horší než kvota předpisů. To znamená, že pořádek v daních je tam podstatně horší než v Čechách.

e) Na Podkarpatské Rusi je kvota nedoplatků 2 1/2kráte vyšší než kvota předpisů. Znamená to desolátní daňové poměry.

Porovnáme-li s kvotou nedoplatků a předpisů platbu, dostaneme tento obraz:

Platba na přímé daně, daň z obratu a přirážky samosprávné r. 1933 činily:

Srovnáme-li platbu s předpisy, vidíme, že rozvržení platby odpovídá v hrubých rysech rozvržení předpisů. Diference jsou nepatrné, pouze desetiny procenta. Platba nedosahuje sice výše jednoročního předpisu, ale intensita daňového inkasa byla r. 1933 ve všech zemích asi stejná. Poněvadž platba je co do výše neuspokojivá, vyplývalo by z předcházejícího zjištění, že příčiny nedostatečného inkasa jsou ve všech zemích stejné. Po mém soudu je to chronický nedostatek sil u berních úřadů ve všech zemích republiky, který zaviňuje, že platba je neuspokojivá. Při tom mám na mysli tíživé poměry, ve kterých žijeme několik let.