Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Špatný, Roudnický, Stivín, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

226 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři dr Dérer, inž. Dostálek, dr Krčmář, dr Meissner, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 10 hod. 10 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečné omluvy posl. dr Zadiny, Wagnera, Steinera, Vetterové-Bečvářové na včerejší den.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Windirsche za posl. Platzera.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2750) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na rok 1935 (tisk 2760).

Rozpočtový výbor, jemuž předloha tato přikázána byla ve 344. schůzi sněmovny dne 26. října 1934, stanovil zpravodajem pana posl. Remeše. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno!

Z usnesení rozpočtového výboru podávám zprávu o státním rozpočtu na r. 1935. I tentokráte mělo jednání rozpočtového výboru rychlý spád. Byly doby, kdy rozpočtový výbor jednal o rozpočtu 6 týdnů. Rozpočet na r. 1935 projednal výbor během půl měsíce. To neznamená, že by rozpočtu a jeho jednotlivým dílům byla věnována menší péče nežli jindy. Přispěla k tomu zejména hospodářská tíseň, která si již před 2 roky vynutila sdělávání rozpočtu s největší úsporností a nezavdává proto tolik podnětů k rozmanitým přáním, výtkám a námětům, které nakonec nalézaly vyjádření v několika stech pozměňovacích návrzích a resolucích. V neposlední řadě je to vysoká úroveň rozpočtového výboru, jehož členové jsou s rozpočtovou látkou ve své většině dokonale obeznámeni. Konečně letos měla na zkrácení jednání výborového vliv také novinka jednacího řádu, která vyvolala debatu v plénu sněmovny po předložení rozpočtu. Poslanci, kteří zaujali stanovisko k rozpočtu a k exposé pana ministra financí v plenárních schůzích sněmovních, necítili potřebu ujmouti se slova ve výboru, čímž zkrácena byla zejména debata generální. Pravda, schůze výborové byly sice dlouhé, ale dříve bývaly ještě delší. Celkem možno souhlasiti s dr Bassem, který v "Lidových novinách" napsal, že se neřečnilo tolik, a přece se občanstvu povědělo více, protože projevy vlády a rozprava rozpočtového výboru měly letos charakter mnohem věcnější a konkrétnější. Rychlé vyřízení rozpočtu je konečně i novým dokladem, že tento parlament je schopen dáti státu v nejkratší době vše, co stát ke svému životu nezbytně potřebuje.

Poněvadž státní rozpočet je především aktem hospodářským, je snadě, že jednání vedeno bylo s hlediska všeobecných hospodářských poměrů, které jsou základem státního hospodářství a nalézají výraz ve státním rozpočtu.

V debatě o rozpočtu zrcadlí se samozřejmě situace národního hospodářství, s nímž je hospodářství státní nerozlučně spjato. Státní rozpočet je však také aktem politickým a je tudíž pochopitelné, že při té příležitosti byly učiněny i četné projevy politické povahy.

V celku možno říci, že několik roků trvající hospodářská tíseň vtiskla svůj charakter výborovému jednání a určovala jeho směr. Vážnost doby vynutila si u všech stran bez rozdílu věcné, objektivní a vážné posuzování situace, a to jak na straně příslušníků vládní většiny, tak na straně oposice.

Sdělávání státního rozpočtu po 4 letech krise, jakou lidstvo ještě neprožilo, je samozřejmě těžším a obtížnějším úkolem nežli v dobrých konjunkturních letech. Doba krise je ve státním hospodářství provázena protiklady trémy, vyjadřovanými menšími státními příjmy a většími výdaji. Vyrovnávati státní rozpočet na rozvráceném hospodářství soukromém je nesporně práce Sysifova.

Pod tlakem této tvrdé skutečnosti byl také návrh rozpočtu na r. 1935 výborem rozpočtovým posuzován. Nebylo jediné závažné otázky, které by se jednání výborové nebylo dotklo. Činili tak ve svých projevech poslanci i ministři. Bylo zdůrazňováno že národní důchod klesl bezmála na polovinu a že následkem toho veřejná břemena činí téměř 40% celého národního důchodu, což je se zřetelem na poplatníka břemeno nadměrně zatěžující jeho nosnost.

Při posuzování reálnosti rozpočtových čísel byla vážnými členy rozpočtového výboru kladena zejména váha na vážnost autority představitelů naší demokratické soustavy státní. V zájmu této autority je, aby všechny činy vlády, diktované tvrdou skutečností poměrů, nebyly v rozporu s předchozími, jinak dobře míněný projevy některých odpovědných činitelů státních. V debatě o rozpočtu bylo řečeno: Prohlásil-li ministr financí, že rozpočet má býti v rovnováze, což v této době znamená vtěsnání všech snah po extraturách do těsných bot, naše veřejnost je již tak vyspělá, že by snesla, kdyby se jí řeklo, že s ohledem na situaci bude nám v rozpočtovém roce případně chyběti taková či onaká suma milionů. Se zřetelem na tuto autoritu správně bylo dovozováno, že je potřebí, aby všemu našemu snažení byla vtisknuta pečeť vnitřní pravdivosti. Tato upřímná republikánská slova nutno jenom podškrtnouti. Jsou nejen předpokladem autority, nýbrž základem demokratických principů vládních. Jiným mluvčím bylo poukázáno k tomu, že v době bídy nedají se řešiti žádné stranicko-politické otázky a je potřebí politiky velké koncepce, neboť sami nestačíme k odstranění krise. Struktura státu není taková, abychom nemusili dbáti ciziny. Bez dovozu není vývoz. Půjde-li vývoz, oživí také vnitrozemský obchod. Samotným vnitřním hospodářstvím nemůžeme se udržeti.

Ani tomuto mínění, pronesenému ústy příslušníka německé oposiční strany, nelze upříti upřímnost a pravdivost. Z těchže úst slyšeli jsme že sudetští Němci nejsou žádnými revolucionáři, že jsou pro ochranu státu a nepřejí si žádného válečného dobrodružství. Nelze ztráceti souvislost mezi hospodářstvím a politikou a souvislost mezi lidem a státem. V obchodní politice nevystačíme s autarkistickými snahami. Potřebujeme většího hospodářského prostoru k němuž musíme pracovati rozumnou mezinárodní politikou obchodní.

Asi takovýmto tónem nesena byla povšechná debata, v níž bylo pozorovati velmi silné akordy, volající po splnění naléhavého požadavku, po zhospodárnění správy. Této palčivé otázky dotkl se nejen hlavní zpravodaj, nýbrž i řada řečníků v debatě generální, ale také při projednávání jednotlivých kapitol. Nemohli se jí vyhnouti také jednotliví páni ministři, zejména ministr vnitra, do jehož kompetence především tato otázka spadá.

V debatě speciální projednány byly nejen rozpočty jednotlivých oddílů státní správy, nýbrž - jak se to samo sebou rozumí - podrobeno kritice a rozboru hospodářství těchto etátů, ať již vlastní státní správy či státních podniků. Jednání příslušných resortů byli vždy přítomni resortní ministři, kteří se vesměs ujali slova, aby jednak odpověděli na přednesené dotazy navázali na podněty a seznámili nejen členy rozpočtového výboru, nýbrž i naši veřejnost s otázkami dne nebo nejbližší budoucnosti a s možností jejich realisace. Také zpravodajové k jednotlivým kapitolám zhostili se svých úkolů velmi čestně. Některé referáty vypracovány byly nejen s veškerou pílí a pečlivostí, nýbrž i s opravdovou láskou. Jsem to povinen zde konstatovati. Škoda jen, že tolik dobré práce zapadne, ježto nelze jí dobře v krátké době zužitkovati. Zde musí se každý spokojiti s vědomím, že svou věc vykonal svědomitě a dobře.

Jako červená nit táhla se jednáním výborovým v příslušných kapitolách rozpočtových otázka sanace naší samosprávy, která poklesem daňové základny ocitla se v situaci insolventního obchodníka, který není s to plniti svoje závazky. Jde zejména o samosprávné svazky velkých městských obcí, v jejichž katastrálních obvodech nalézají se průmyslové podniky, jichž komíny přestaly kouřit, nebo výroba omezena na minimum, dělníci a úředníci propuštěni. Samospráva, která dostala se do této těžké situace, v níž nemůže plniti závazky vzniklé z dluhové služby a konati povinnosti vázané na lhůty, právem očekává, že se v době nejkratší najde základna, na níž bude možno těžkou její situaci ulehčiti.

Je pochopitelné, jestliže někteří páni poslanci poukazovali v debatě k tomu, že mnohé položky by vyžadovaly větší dotace. Na konec však musili uznati, že pod tlakem poměrů nebylo možno jinak než zůstati na rozpočtových číslech, neměl-li rozpočet ve své potřebě stoupnouti ještě více. Připočítáme-li k státním výdajům ještě výdaje obsažené v III. skupině rozpočtu pod titulem Státní příděly, činící 2.732,466.764 Kč, seznáme, že z národního hospodářství lisujeme ještě v této těžké době ročně 10.715,765.164 Kč, což je částka neúměrná současným poměrům.

Nepřekvapuje, že v jednání vynořila se také otázka, jak se uhrazují schodky státního hospodářství z posledních několika krisových roků. Poněvadž jsem takovouto otázku předpokládal jako samozřejmost, dovolil jsem si na ni odpověděti dříve, nežli byla položena, a to ve svém úvodním slovu k rozpočtu ve výboru.

Opakuji i zde, že o část schodků činících za poslední 4 léta přes 5 miliard Kč, vzrostl nám státní dluh. Tyto schodky, o které spotřebovalo státní hospodářství víc, nežli stát mohl z národního hospodářství a od svých občanů na daních a dávkách dostati, musili jsme uhraditi. Poněvadž to nešlo jinak, uhradili jsme je úvěrem. Že to není zjev potěšitelný, o tom nelze pochybovati. Tyto schodky neprojevují se sice cele jako přírůstek dluhů, poněvadž státní dluh se také rozpočtově splácí, i když po odložení slosování ne plně. Přese to však stoupnutí cifry státního dluhu tlačí na rozpočet státní velmi citelně. K tomu ovsem nutno připočítati zálohy opatřované za účelem vyrovnání časové neshody mezi příjmy a výdaji, které se pohybují stále mezi 1 až 1 1/2 miliardou Kč a s nimiž není ve státním dluhu kalkulováno. A počítáme-li zálohy pro podniky, tabákové směnky atd., máme před sebou kolem 90 mil. Kč výdajů na úroky, které rovněž nejsou rozpočtově preliminovány.

Také v letošním roce 1934 nutno počítati se schodkem. Ten však nebude již tak citelný jako schodky dvou předcházejících let. Rozhodně však je nutno jej odhadnouti až na částku 3/7 miliardy Kč. Nutno uvážiti, že doplatky na učitelské platy za dosavadní vydržovatele škol - země, činící tou dobou 925 mil. Kč, hradili jsme dříve z většího výnosu daní nad rozpočtový preliminář, kdežto nyní kryty jsou tyto částky v III. skupině rozpočtové, z daňového prelimináře, který je o tuto částku krácen. Rovněž tak schodky účinů nepreliminovaných kryty byly zpravidla z vyššího výnosu daňového, naproti tomu jsou nyní uhrazovány úvěry. O ty, nebo aspoň o jejich část jsou schodky státního hospodářství vyšší.

Jak působí schodkové hospodářství státní na peněžní trh, na kurs cenných papírů, na celý hospodářský život a konečně na státní rozpočet, vyložil jsem ve své řeči výborové a nemusím to proto opakovati.

Novinářsky bylo v jednom případě poslancům vytknuto že nasazené číslice příjmové do státního rozpočtu srovnávají s čísly rozpočtů a závěrek minulých. Řekl jsem ve svém výkladu výborovém, že 1933 náležel k nejhorším letům krisovým, v němž se státní příjmy přímo zhroutily, a že nelze jej v jeho číslech rozpočtových ani na účetní závěrku dobře použíti za srovnávací pomůcku. (Výkřiky komunistických poslanců.) Můžeme tedy srovnávati příjmy roku letošního s příjmy loňskými. Příjmy letošní jsou nepochybně o něco vyšší, pres to však zůstávají za rozpočtem. A toto srovnání nepokulhává a nemůže býti odmítáno. Vyplývá z něho, že budeme míti opětně v závěře schodek, o němž jsem se již zmínil.

V rozpočtu na r. 1935 očekáváme proti příjmům letošním, kterých nedosáhneme, o 510 mil. Kč více. Řekl jsem již ve výboru, za jakých předpokladů nemusili bychom míti obavu o příjmovou stranu rozpočtu. Je to nejen udržení dosavadního vývoje, nýbrž především odstranění povolovacího řízení a uvolnění devisových opatření, o nichž zmínil se také pan ministr financí ve svém exposé. Je to dále podstatné zlepšení finanční administrace dotováním úřadů dostatečným počtem hlav a rukou, vybavení úřadů potřebnými stroji a všeobecné zlepšení situace inkasujícího aparátu finanční správy, aby tato svoje pensum mohla zdolati kvalitně a hlavně byla schopna inkasovati aspoň jednoroční předpis daňový a likvidovati malé procento daňových nedoplatků.

Nepřispějeme-li tak k oživení pracovního trhu aspoň tou měrou, na kolik je to v naší moci, nemůžeme spoléhati, že čísla nasazená do rozpočtu vyjdou nám také ve státní účetní závěrce. Z vystřebaného národního hospodářství bylo by těžko vymačkati pro stát a veřejné svazky více nežli v předcházejícím roce.

Státní příjmy za deset měsíců letošního roku se nám o něco zlepšily.

Hrubé příjmy za dobu od 1. ledna do 31. října vykazují tato čísla resp. tento rozdíl:

Jak je patrno, přímé daně jsou sice proti prelimináři menší o 121,221.155 Kč, naproti tomu daň z obratu a přepychová zaznamenává větší výnos o 93,257.039 Kč. Menší výnos spotřebních daní o 22,021.171 Kč je příznakem doby; obyvatelstvo nemůže konsumovat. Celkové státní příjmy vykazují za 10 měsíců od 1. ledna do konce října t. r. stoupnutí o 67,562.100 Kč proti roku loňskému.

Také státní podniky zaznamenávají za stejnou dobu větší odvod státní pokladně o 258 mil. Kč. Tu je však nutno říci, že celý přírůstek, který vykazují, nelze připočítati na vrub zlepšené konjunktuře ve státních podnicích, nýbrž je to z valné části důsledek dodatečného vyúčtování podle výsledků závěrek, jak jsou vřazeny do účetní uzávěrky, která byla v září slavné sněmovně nejvyšším kontrolním úřadem předložena.

Srovnáme-li celkové státní příjmy s rozpočtem, seznáme, že jsou do konce října 1934 proti rozpočtu menší o 608˙8 mil. Kč, kdežto ve stejné době roku loňského činil tento rozdíl proti rozpočtu 1.500 mil. Kč. To je rovněž předpoklad pro značně nižší odhad schodku hospodářství r. 1934.

Také podpory v nezaměstnanosti vykazují proti loňskému roku podstatně nižší vydání podle náležitosti a také v platbě. Podpory v nezaměstnání do konce října činí 613,378.781 Kč proti 849,377.811 Kč roku předcházejícího ve stejné době. Tedy tyto okolnosti svědčí o tom, že tady určitá změna poměrů je a že ji nemůžeme popírati.

Z tohoto zjevu lze usuzovati, že se situace proti předcházejícímu roku poněkud zlepšila a že propadávání příjmů se zastavilo. Je to zejména zjevno také ze situace podniků, kde donedávna soustavně hroutící se příjmy jeví určité ustálení. Jde jen o to, do jaké míry možno počítati s trvalostí tohoto vývoje.

Bylo by však rozhodně upřílišené, domnívati se, že jsme již přeskočili na druhý břeh. Velmi správně vyjádřil to ve výboru zpravodaj ke kap. 20, Ministerstvo financí, pan dr Nosek, který ve svém referátě pravil, že nelze všeobecně předpokládati, že bychom mohli tak beze všeho dokazovati nějaké všeobecné zlepšení, a že bude vyžadovati veliké opatrnosti, aby nebyly vkládány upřílišené naděje do tohoto zlepšení.

Souhlasím s p. kol. drem Noskem doslova. Dokud se nám nepodaří počet nezaměstnaných stlačiti na trochu snesitelnou míru, není zvláštního důvodu k nějakému unáhlenému optimismu. Platí to zejména pro státní resorty, od nichž i tentokráte musí býti vyžadován nejvyšší smysl pro hospodárné nakládání s povolenými úvěry.

Rozpočtovému odboru ministerstva financí i Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu připadá tu mimořádně odpovědný úkol dobře dozírati na výdajovou stránku rozpočtu. Je to mnohdy důležitější nežli opatření úhradových prostředků. Poplatníku nemůže býti lhostejno, jak se s jeho daněmi nakládá a co se za ně pořizuje.

Mimo to nutno uvážiti, že stát čeká v dohledné budoucnosti řada naléhavých úkolů, které budou muset býti splněny pro svoji neodkladnost a budou vyžadovati značných finančních obětí. Povolením rozpočtových úvěrů není ještě řečeno, že vše, co nalézá se v rozpočtu, musí se také utratit. Rozpočet je jenom rámec, jehož hranice nemají státní výdaje překročiti. Všeobecná bída je kategorickým imperativem k hospodárnému nakládání se svěřenými prostředky, které parlament v zastoupení obyvatelstva státním rozpočtem povoluje.

Jde také o to, do jaké míry je odůvodněna výdajová strana rozpočtu a co by snad bylo ještě možno z rozpočtu vyřadit nebo restrikcí snížiti. V některých resortních rozpočtech bylo by snad možno některou položku snížiti nebo dokonce z rozpočtu vyloučiti. Mluví pro to ta okolnost, že během roku stále ještě je možno v rozpočtu krýti některý rozpočtem nedotovaný výdaj virementem. Svědčí to o tom, že některé položky do rozpočtu nasazené nejsou tak naléhavé, může-li se jich použíti ke krytí vydání jiného titulu. V celku však možno říci, že preliminování výdajů je daleko přísnější, nežli tomu bývalo dříve. Nasvědčuje tomu stoupající počet virementů, kterých velmi značně přibylo, zejména r. 1933. Výdaje jsou preliminovány velmi přesně, takže se v četných případech nedostane na nutné krytí položky v rozpočtu obsažené a musí se proto hledati její doplnění z položky jiné virementem. Nelze říci, že by tím bylo možno dosáhnouti zvláštních úspor, v nejlepším případě při novém prosetí státních výdajů by bylo lze mluviti o několika desítkách milionů korun, v žádném případě však nemůže jíti o částky, které by mohly míti zvláštní význam na snížení výdajové stránky rozpočtu.

Za jednání výborového provedena byla na rozpočtu změna potud, že investiční rozpočet československých státních drah byl zvýšen o částku 195 mil. Kč, což vyžadovalo také číselnou změnu v příslušné kapitole i v rozpočtových sumářích. Poněvadž pak větší část železničních investic má býti hrazena úvěrem, bylo nutno změniti i původní číslice v čl. XVII finančního zákona.

Také čl. XVI finančního zákona doznal změny v tom směru, že zmocnění dané ministru financí pod literou b) dotčeného zákonného článku, aby převzal státní ztrátovou záruku u Zemské banky v Praze za hypotekární půjčky, povolené průmyslovým závodům v r. 1935, v částce 50 mil. Kč, rozšiřuje se na zemské peněžní ústavy. Proto nahrazují se ve finančním zákoně slova "u Zemské banky v Praze" slovy "u zemských peněžních ústavů".

Tato změna svědčí o tom, že rozpočtový výbor nevzdává se svého ústavního práva, rozpočet proti původnímu znění měniti. (Výborně!)

V jednání výborovém ozývaly se též hlasy žádající, aby státní účetní závěra byla projednávána současně s rozpočtem. Tomuto přání po stránce věcné nestojí jistě nic v cestě. Materie spolu těsně souvisí. Jediné nedostatek času a ohled na senát - aby rozpočet časově mohl včas vyříditi - znemožnil také tentokráte současné projednávání obou předloh. Při poskytnutí dostatečného času výboru rozpočtovému lze bez obtíží tomuto přání vyhověti.

Státní výdaje tak, jak jsou stanoveny návrhem fin. zákona na r. 1935, činí 7.983,298.400 Kč a státní příjmy preliminují se tímtéž zákonem 7.985,255.600 Kč, rozpočet očekává tedy přebytek 1,957.200 Kč.

Státní závěra nám ukáže, do jaké míry byly splněny předpoklady pro dosažení tohoto výsledku nutné. Pravda, rozpočet je jenom předpovědí, kterou mohou poměry a události během roku přivésti ad absurdum, avšak předvídavost má i za těchto okolností býti natolik citlivou a vypočítavou, aby dovedla aspoň přibližně vytyčiti hranici, v jejíž prostoře bude se pravděpodobně hospodářství státní pohybovati.

Návrh státního rozpočtu sestavoval tentokráte rozpočtový odbor ministerstva financí v dohodě s jednotlivými resorty státní správy a státních podniků. Úsporná komise nebrala na podrobnostech podílu. Vyslovila jen přání, aby rozpočet byl vyrovnaný a nepřevyšoval ve výdajích hranici rozpočtu na r. 1934. Přes snahu vlády, přidržeti se těchto zásad, vykazuje rozpočet větší výdaje o 352.6 mil. Kč. Příčiny jsou známé. Jsou to úřednické postupy, 100 mil. Kč na úmor půjčky práce a 150 mil. Kč na nákup státních papírů, což má býti částečnou náhradou za nekonané slosování státních dluhopisů.

Z výdajů rozpočtových připadá na výdaje věcné částka 4.094,774.800 Kč a na výdaje osobní 3.888,523.600 Kč, úhrnem 7.983,298.400 Kč.

Státní příjmy: veřejnohospodářské (z daní a dávek) činí 5.801,330.900 Kč, monopoly a ostatní příjmy 562,810.120 Kč, tedy dohromady 6.364,141.020 Kč; k tomu přistupují příjmy soukromohospodářské, t. j. odvod státních podniků státní pokladně 1.267,698.970 Kč, což dohromady opětně rovná se částce 7.631,839.990 Kč.

Provozní příjmy podniků činí 8.002,870.400 Kč a výdaje 7.175,462.400 Kč. Z toho činí osobní náklady včetně pensí 3.655,608.500 Kč a ostatní výdaje 3.519,853.900 Kč, úhrnem 7.175,462.400 Kč.

Veškeré personální náklady administrativy a podniků dohromady činí 7.175,462.400 Kč, z toho připadá na pensijní etát 2.009,448.400 Kč. K tíži provozních nákladů drah i pošt jdou také výdaje na jejich ministerstva jako ústřední úřady administrativní.

V ohledu formálním nevykazuje rozpočet žádných podstatných změn a zachovává si svou dosavadní strukturu. Je rozdělen na 4 skupiny, t. j.

I. Vlastní státní správu,

II. správu státních podniků,

III. podíly na státních daních, dávkách a poplatcích,

IV. správu státního dluhu.

Také finanční zákon podřizuje v celku zásady finančního zákona na rok 1934. Obsahově jsou ve finančním zákoně změny potud, že se ministr financí zmocňuje, aby převzal státní záruky do výše 50 milionů Kč za zápůjčky uzavřené samosprávnými svazky na investiční práce, jichž může samosprávě opatřiti za 236 milionů Kč, dále jako ztrátovou záruku u zemských peněžních ústavů za hypotekární zápůjčky povolené průmyslovým podnikům v roce 1935. Ostatní zmocnění týká se již opatření, která předcházela v dřívějších finančních zákonech. Mimo to současně se ministr financí zmocňuje, aby opatřil úvěrem částku 516,526.100 Kč na investice některým státním podnikům.

Jako rozpočet v celku, tak také jednotlivé oddíly státní správy byly předmětem pečlivého studia To platí zejména o státních podnicích, kterým věnovali členové výboru rozpočtového mimořádnou pozornost. A to nejen pro jejich význam národohospodářský s ohledem na veřejnou prospěšnost, ale zejména také se stanoviska jejich vlivu na výsledky státního hospodářství.

Řekl jsem již ve výboru, že státní podniky až na čestné výjimky nebyly nikdy zvláštní chloubou státního podnikání, ani vydatným pramenem příjmovým pro státní pokladnu. Oddělíme-li tabákovou režii, která není v pravém slova smyslu podnikem soukromohospodářské povahy, nýbrž státním regálem tedy bez jakékoliv konkurence - odloučíme-li dále státní loterii, zůstane nám obraz celkem málo potěšitelný. Stát neměl z tohoto veřejného podnikání ani v normálních poměrech žádného zvláštního prospěchu. V letech krise stalo se pak podnikové hospodářství pro státní rozpočet velmi těžkou přítěží.