Ochrana práv národných menšín je podľa dnešného právneho stavu polozená v mierovej smluve a vo smluvách menšinových, avšak smluvy tieto nemožno pokladať za dokonalé celky, lež len ako minimum priemernej ochrany, ktoré minimum musí byť ešte ďalej zveľaďované. V ochrane práv menšín nie sú národným menšinám dané právna podmetovosť, schopnosť ku sporu, takže menšiny vlastne nie sú takými podmety práva národných menšín, ktoré by mohly svoje práva uplatňovať.

Štát, ktorý uzavrel smluvu menšinovú s Veľkou dohodou, prevzal na seba nielen záväzok, ktorý je položený v menšinovej smluve expressis verbis, ale prevzal na seba i cieľ smluvy a tiež to, že rámec daný vo smluve menšinovej vyplní tvorením vnútorných právnych noriem obsahom, ktorý poskytne pravú a úplnú ochranu práv menšinových.

A čo bolo cieľom menšinových smlúv? Ako to vychádza na javo i z dopisu Clemenceauova na Paderewského, je to chrániť národnú menšinu pred útiskom a pred asimiláciou a pri aplikovaní vládnej zásady moderného právného štátu a faktickej právnej rovnosti zabezpečiť to, aby národné menšiny mohly sa vyžiť svojím národným životom, mohly si zachovať svoje etnické vlastnosti a mohly si zachovať a zveľadovať svoju národnú kultúru. Sjednaním menšinovej smluvy saintgermainskej prevzala Československá republika tento záväzok na sebe a prevzala i záväzok, že minimum týchto práv zveľadí na maximum, prevzala plné a faktické prevedenie právnej rovnosti a rovnakého nakladania, možnosť, aby menšiny mohly uplatňovať svoje menšinové práva, poskytnutie sudcovskej ochrany a vybudovanie vlády práva a moderného právneho štátu. K plneniu týchto prevzatých záväzkov však nedošlo, lebo len zdanie toho, avšak jednotlivými zákony, nariadeniami a vládnymi opatreniami vo skutku zmarila príslušnú a úplnú právnu ochranu.

Zabezpečením práv diskrecionálnych vystupňovala všemohúcnosť exekutívnej moci do tej miery, že tým zabila možnosť vybudovať právny štát. Tiež zrodenie vlády práva vylúčila úradnými a súdnymi opatreniami tak, že dr Fajnor, prezident najvyššieho súdu, pred plnou verejnosťou konštatoval, že zákon, právo a spravedlnosť sú v republike na ústupe, moc, hlavne však moc politická, je na postupe. Vláda vôbec nechcela poskytnúť národným menšinám právnu podmetnosť, a práve preto neučinila v záujme toho ani krok. Vláda neučinila nič, aby právna ochrana menšín bola sprostená politikuma, a túto ochranu nepolozila na právny podklad. Je veľkým omylom stanovisko, ktoré vyznáva, že právne požiadavky národných menšín možno odbaviť i bez ich splnenia.

Práva menšinové nemôžu byť predmetom politických čachrov medzi väčšinou a menšinou, nemôžu byť predmetom ústupkov so strany vlády, ktoré budú poskytované menšinám za určité služby, na pr. za podporu vo voľbách. To by mohlo priniesť menšinám určité výhody, ktoré však môžu ztratiť pri prvej zmene vlády. Avšak právo nemôže byť predmetom čachru a takáto prípadná prax mohla by viesť k defraudácii práv v stále sa meniacom politickom močiari. Treba však zbaviť ochranu menšín politikuma i v reláciách medzinárodných a treba ju položiť na základ práva medzinárodného. Pravá ochrana menšín je možná len tak, jestliže právo menšinové nebude právom zaisteným v prospech osôb tretích, ktoré osoby toto právo nemôžu uplatňovať, ale keď bude ono právom, ktoré môžu oprávnenci od svojej vôle závisle uplatňovať, a to v ceste fóra, kde sa práva uplatňujú, v ceste súdu, a to medzinárodného súdu.

Všeobecná československá doktrina, hlásaná pánom ministrom zahraničia Benešom, už sama stačí k tomu, aby maďarská národná menšina chovala nedôveru voči vláde. Možno nepochybnou istotou konštatovať už i to, že ani prvý bod tejto doktriny neodolá kritike, lebo celým prívalom skutkov možno dokazovať, že vláda dosiaľ nedodržala tie záväzky menšinové, ktoré na seba prevzala expressis verbis v menšinovej smluve saint-germainskej.

Místopředseda Stivín (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že není dovoleno řeči čísti.

Posl. dr Törkőly (pokračuje): Ja svoju reč nečítam, to len poznámky držím v ruke.

Vo vnútornom štátnom živote takmer vôbec niet ochrany práv menšinových, niet právnej subjektivity a niet zvláštneho súdu. Štvorročná pracovná doba najvyššieho správneho súdu činí takmer úplne nemožnou pravú ochranu práv, ktorú by mal tento súd vykonávať.

Avšak podívajme sa bližšie na otázku, ako sa má plniť menšinová smluva saintgermainská, a presvedčíme sa, že tu ochrany práv menšinových vôbec niet. Lebo možno-li o plnej ochrane života a slobody hovoriť tam, kde sa na prosté a nepravdivé oznámenie platených špiclov zatýkajú nevinní ľudia, čo sa už niekoľkráť stalo, a pátracie úrady, policia nemusí zistiť ani to, či bol fakticky spáchaný nejaký trestný čin. Kde sa používa toho ustanovenia §u 1 trest. súd. poriadku o ochrane osobnej slobody, dľa ktorého trestné pokračovanie môže byť zahájené len proti tomu, kto je zaťažený dôtklivým podozrením z nejakého zločinu, prečinu alebo prestupku, užíva sa tak, že nie pri zahájení pokračovaní, ale až pri dokončení vyhľadávania treba skúmať, či je to dôtklivé podozrenie, tam nemôže byť reč o plnej ochrane života a slobody.

Avšak nemožno o ochrane slobody hovoriť tam, kde vojenské protišpionážné kancelárie a orgánovia vojenskej policie môžu sa vmiešovať a i zasahujú do trestnej spravedlnosti vykonávanej nad občanmi a nepriamo i štátne zastupiteľstvo usmerňujú, lebo ich návrhy štátne zastupiteľstvo vykoná a vykonať musí, čo znamená doopravdy, že civilní jednotlivci sú podrobení nepriamo vojenskému súdnictvu. Niet osobnej slobody tam, kde urážka osobnej slobody neoprávneným zatknutím a vyšetrovacou väzbou sa neulevuje ani tým, že by prípravné pokračovanie, pátranie rešp. vyšetrovanie bolo rýchle prevedené. Pokračovanie sa skôr plánovite predlžuje.

Nemôže byť reči o úplnej ochrane života a slobody tam, kde je možné, aby sa niekto nevinne po dobu 6 ba i 12 mesiacov trápil vo vyšetrovacej väzbe, kde sa väzňa, sediaceho vo väznici pre podvod, používa za agenta provokatéra a špicla a potom ako svedka obžaloby voči ošialenému obžalovanému v hlavnom pojednávaní, na čo môžem poslúžiť príkladom, kde obžaloba vede za svedkov trestancov, ichž ktorí, možná, že svedčia tiež preto, že sa nazdávajú, že tým pomôžu sami sebe; kde štátný zástupca napriek svojmu lepšiemu presvedčeniu sa odvoláva, lebo je to tak predpísané pre prípad obžaloby z politického trestného činu.

Na všetky tieto hrozné veci môžem uviesť príklady, lebo u krajského súdu v Košiciach a Rim. Sobote vyskytlo sa niekoľko takýchto prípadov a vyskytujú sa i teraz. Avšak i nezákonný právny výklad zákona na ochranu republiky patrí k válečnému ťaženiu proti slobode osobnej, ako aj fakt, že sudcovskej nezávislosti niet a ani system autonomnej justície nie je zavedený. Mnoho by sa dalo hovoriť o tom, a možno tvrdiť, že márne sa obraciame k ministrovi spravedlnosti, aby preventívnym opatrením bolo zneužívanie znemožnené, lebo minister nechce pomôcť ani tým, že by vydal pre štátne zastupiteľstvá inštrukcie. Treba poznamenať, že práve členovia národných menšín sú najčastejšie vydávaní na pospas týmto hrozným persekúciám.

Ani sloboda tlačová nie je ušetrená. Zneužívanie tlačovej cenzúry, nesprávné sudcovské rozhodnutia stran konfiškovania listov, zákazy vydávania listov a sám § 34 zákona na ochranu republiky pozbavujú národné menšiny tlačovej slobody. Eklatantným príkladom je zákaz vydávania listov "Prágai Magyar Hirlap" a "Gömör".

Utrpenia s priznávaním a udeľovaním štátneho občianstva a prípady bezprávneho vyhostenia patria do kapitoly konfiškácie práv menšinových. Otázka štátneho občianstva napriek niekoľkonásobným ministerským sľubom a snemovným rezolúciám ešte ani dnes nie je usporiadaná a skýta široké pole sebavoľným opatreniam. Faktický schodok právnej rovnosti, rešp. prípady tohoto schodku tiež dokazujú, že menšinová smluva sa nedodržuje. Stačí tu poukázať na zákon, ktorým sa rozdeľujú volebné okresy, na nariadenia o sčítaní ľudu, na nedostatok rovnakého zachádzania, na pozbavovanie politických práv z podnetu štátnoobčianskych vexácií, na to, ako sa činia rozdiely v zdaňovaní a v pozemkovej reforme, na členstvo porotných súdov, na otázku nalezencov a na otázku spôsobilosti k nastúpenia úradu.

Možno poukázať tiež na anomálie, ktoré sa ukazujú na poli práva jazykového a užívania jazyka, môžeme poukázať tiež na to, že otázka jazyková ani po 16 rokoch nie je vybavená vo všetkých správnych odvetviach. Tak na pr. v agende ministerstva školstva, národnej obrany, pošt a sociálnej pečlivosti ešte ani dnes nie je upravená otázka jazyková. Názvy železničných staníc eště ani dnes nie sú označované v jazyku maďarskom v okresoch s 90% maďarskou väčšinou a v tých istých okresoch nevydávajú a nesopisujú sa súdné obsielky, pozemkové knihy, sudcovské rozhodnutia a vyhlášky, ba ani rozsudky v jazyku maďarskom.

V súdnom pokračovaní ešte ani dnes nie sú zavedené "príslušné úlevy" čo do užívania jazyka. Štátny zástupca prednáša svoje návrhy vo veci maďarských obžalovaných a svoje žalobné reči len v jazyku štátnom. Maďarov, ktorí iným jazykom nemluvia, súdia sudcovia, ktorí maďarsky nevedia. Tlmočníkov nepoužívajú, a niet ani menšinových senátorov. V Bratislave 19.000 Maďarov nemá práva jazykového, kdežto obyvatelia obcí s 300 až 400 obyvateľmi môžu voľne používať svojho jazyka pred súdom. Nariadením č. 50/1925 boly územia súdov stanovené tak, že prepojením a odpojením obcí bol početný pomer obyvateľov snížený o 20%, takže týmto spôsobom bolo trom maďarským okresom odňaté právo užívať maďarského jazyka u súdu. Obrátili jsme sa na zákonodarstvo o odpomoc, avšak podaný iniciativný návrh zákona bol odložený na slepú koľaj.

Čo do inštitúcií na poli kultúrnom, sociálnom a náboženskom, čo do sriaďovaní škôl tiež nemáme práva rovnakého. Zriadiť školu možno len na základe ministerského povolenia a nie tak, ako v demokracii anglickej. Povolenie toto je diskrecionálnym právom ministra. Prílišné používanie diskrecionálnych práv vede vlastne k samovláde, lebo tým je znemožnená vláda práva a prijde sa k tomu, že nebude panovať právo, ale vrtochy, abych to ešte iným termínom nepomenoval.

Právo na verejné podporovanie sa v prospech maďarskej národnej menšiny vôbec neuplatňuje, lebo táto vo veciach dobročinnosti a výchovy nedostáva z verejného imania podpôr na základe štátneho, zemského, okresného a obecného rozpočtu.

K mnohým zneužívaniam dochádza tiež na poli vyučovania v materinskom jazyku čo do slobody vyučovacej, o tendencioznom obsahu učebníc ani nemluviac. Tiež zemedelským kurzom dospelých zabránil býv. minister ministerstva zemedelstva prehlásil, že k tomu ani netreba povolenia. Zabraňovanie šíreniu osvety nemôže byť cieľom politickým, a nemôže mať k tomu právo ani jediná vláda, lebo sa domnievam, že je vo všeobecnom záujme štátu, aby vzdelanosť občanov zvlášte na poli zemedelskom bola čo najviac zveľaďovaná.

Konečne sa zmienim tiež o tom, že Podkarpatská Rus ešte ani dnes po uplynutí 15 rokov nedostala autonomiu zabezpečenú vo smluve saintgermainskej.

Mimo toho platí i to, že sťažnosti Maďarov zostávajú nepovšimnuté, ač čítal som niekde v knihách pána prezidenta republiky, že ešte i človeku, ktorý sa ocíta v osude otroka, musí náležať právo sťažnosti. Obracali sme sa úradne, memorandami, na pána prezidenta republiky, na vládu, na jednotlivých ministrov, vo veciach daňových na ministra financií, avšak nedostali sme ani zprávu o tom, či naša sťažnosť došla na miesto určené, nehovoriac už o tom, že by sa s ňou boli už i zabývali. Naše návrhy zákonov nechali zamrznúť, o náš názor sa nás nikdy nezpytovali, ani vtedy nie, keď išlo o nás. Maďara nikdy na nejakú anketu nepozvali, a vôbec nakladali ste a nakladáte s nami tak, ako by sme boli odsúdení k zániku asimiláciou. Snažili ste sa každým spôsobom snížiť našu významnosť, zvlášte cifernú - viď sčítanie ľudu - na úroveň ľudu, ktorý nemá národného sebavedomia a ktorého je tak málo, že nemôže činiť nároky ani na právo sebaurčenia.

15-ročná minulosť neposkytuje nám nijakej nádeje na nápravu. Pán min. predseda urobil by najlepšie, keby zahraničného ministra vyzval priamo ku sledovaniu politiky spravedlnosti a vyrovnania a upozornil ho, aby v záujme zachovania mieru zaradil do svojho programu úplné rozšírenie právnej ochrany na národné menšiny a aby to za spoluúčinnosti vlády previedol, lebo ináč nemožno uveriť, že by sa vážne snažil o zachovanie mieru.

Pán prezident republiky je docela iného názoru, než minister zahraničia, lebo ako možno čítať v "Novej Evrope" on sám si praje, aby bol usnesený medzinárodný zákon menšinový a pre medzinárodné otázky ustavený bol zvláštny stály medzinárodný súd.

Nie je treba, aby minister zahraničia, keď nechce pokračovať v politike spravedlnosti a vyrovnania, viedol akademickú debatu o bilaterálnych a kolektívnych menšinových smluvách, ale je treba, aby sa dostalo ku slovu právo a spravedlnosť a aby pre tých, ktorí nemôžu požívať vo svojom individuálnom živote plné uplatnenie práva národného v dôsledku mocenských ustanovení, bolo v nedostatku rešpektu práva sebaurčovacieho učinené možným, sniesť faktický stav, v ktorom sa ocítajú, a aby pri zabezpečení plného vyžitia svojho národného života mohli byť nesobeckými pracovníky zbratrenia a blahobytu národov.

Parlament by dobre učinil, keby vláde a zahraničnému ministrovi uložil, aby pripravili iniciativy takej reformy Spoločnosti národov, aby Spoločnosť národov zaradila medzi svojích členov vedľa všetkých štátov tiež všetky národy a aby na svetovom kongrese usniesla sa na jedinej základnej smluve tejto novej unie a tým zabezpečila mier, spoluprácu politickú a hospodársku, upravila sebaurčovacie právo národov a všetky formálné a hmotné právné otázky úplnej právnej ochrany národných menšín.

Dokiaľ sa tak stať nemôže, nech parlament požaduje od vlády, aby Národnému shromaždeniu čo najskôr predložila návrhy zákonov, ktoré majú vyplniť rámec menšinovej smluvy saintgermainskej, rešp. návrhy zákonov o revízii ústavy.

Konečne nech parlament požaduje, aby vláda v prekluzívnej lehote podala návrh zákona o ustavení kultúrnej autonomie maďarskej národnej menšiny.

Ctená snemovňa! Kým nebude ochota vo vláde k úplnému a dokonalému vybudovaniu právnej ochrany menšín, kým neuvidíme konkretnosť, že sa činí iniciativa k tvoreniu vnútorných právnych noriem k vyplneniu rámca smluvy menšinovej, a kým neučiní vláda iniciativu u Spoločnosti národov, aby podľa priania prezidenta republiky bol usnesený medzinárodný zákon o národných menšinách a ustavený bol medzinárodný stály súd pre posudzovanie národnostných otázok, kým vláda neprevedie v tuzemsku a vo vzťahoch medzinárodných uznanie právnej subjektivity a zastúpenia maďarskej národnej menšiny, dotiaľ ani jediný rozpočet vlády neodhlasujeme.

Exposé nebereme na vedomie a budeme hlasovať proti rozpočtu.

Místopředseda Stivín (zvoní): Nežli udělím slovo dalšímu zapsanému řečníku, činím toto sdělení:

Právní zástupce paní Jaroslavy Stejskalové, choti průmyslníka p. Františka Stejskala, zaslal předsednictvu dopis, v němž k řeči posl. Stříbrného sděluje, že jeho mandantka žádného dopisu, o jakém se posl. Stříbrný ve své řeči zmiňuje, neobdržela, že o takovém dopise není jí ani nepřímo ničeho známo a že se o obchody svého manžela nikdy nestarala.

Zároveň došel dopis posl. Stříbrného, ve kterém sděluje, že se rozhodl dopisy Františka Stejskala, které slíbil přečísti ve sněmovně, předati úsporné a kontrolní komisi. V dopise předsedovi úsporné komise, který přiložil, uvádí jako důvod svého rozhodnutí, že podle informací u presidia vyčerpal řečnickou lhůtu stanovenou pro poslance mimo poslanecké kluby a že jeho klubovnímu kolegovi posl. Chmelíkovi bylo naznačeno, že by mohl dostati slovo na konec debaty pouze k věcné poznámce.

K tomu konstatuji, že toto odůvodnění spočívá patrně na nedorozumění a na mylném výkladu jednacího řádu.

Další slovo má pí posl. Čižinská.

Posl. Čižinská: Jsem pověřena klubem komunistických poslanců učiniti zde toto prohlášení (čte):

Především jménem komunistické strany vzdávám s tohoto místa čest zavražděným a popraveným španělským dělníkům, kteří padli v boji s fašistickou reakcí. Náš revoluční pozdrav patří těm, kteří spolu se socialistou Caballezou úpí ve fašistických kriminálech.

Zdravíme nadšeně hrdinný boj španělského proletariátu, který se znovu rozvíjí a který dokazuje, že revoluční síly i přes lokální neúspěchy mocně jdou kupředu, že myšlenka sociální revoluce má své opravdové hrdinné průkopníky ve španělských proletářích a že otázka sociální revoluce ve Španělsku stala se otázkou dne.

Ministr dr Beneš svým mlčením o španělských událostech dokázal, jak s hlediska kapitalistického světa je pro buržoasii strašným mementem postup španělských dělníků, kteří se zbraní v ruce postavili se na obranu svých zájmů proti vykořisťování a zbídačování, proti reakci a nastolení fašistické, klerikálně-monarchistické diktatury.

Sledujeme s největším obdivem a napětím hrdinný boj španělského proletariátu, jehož tisíce synů a dcer padlo v boji za svá práva, za svobodu, za lepší společenský řád.

Celý tento ohromný zápas pracujících i pokrokových vrstev je důkazem, že revoluční boj, kterým r. 1931 ve Španělsku byla svržena monarchistická forma a nastolena republikánsko-demokratická forma státní, pokračuje, není a nebude udušen.

Snahy monarchistů a celé fašisticko-klerikální kamarily v posledních letech systematicky podrývaly demokratické svobody pracujících, až nyní dospěly k tomu, že chtěly nastoliti reakční, klerikálně - monarchistickou diktaturu. A v této chvíli povstal španělský proletariát, postavil se v jednotné frontě proti reakci, která kus po kuse šlapala i ta malá práva svobody, vybojovaná boji španělského proletariátu, a snažila se proti revolučnímu nástupu dělníků a rolníků dosaditi generálskou monarchistickou diktaturu.

Španělské události však také ukázaly mezinárodnímu proletariátu, že chtějí-li pracující vrstvy opravdu zajistiti hrdinství barikádových bojovníků a korunovati je úspěchem, musí do všech konsekvencí zúčtovati se všemi těmi oporami reakce, které pod heslem buržoasní demokracie ponechávají kapitalistům jejich mocenskou posici. Dnes v kriminálech fašistických katanů vedle socialisty Caballezy úpí tisíce revolučních bojovníků za to, že se nechali zmýliti jak v Katalanii, tak v Madridě a jinde tvrzením socialistů, že není třeba ozbrojiti proletariát, aby se zbraní v ruce zajistil a upevnil socialistické posice. Nechali se zmýliti tím, že není třeba odzbrojiti fašistické opory, není třeba rozpustiti armádu generálů a vytvořiti naproti tomu armádu proletářskou.

V této dějinné chvíli šlo o to, spojiti všechny pokrokové síly s řadami proletariátu, osvoboditi jak hospodářsky, tak i národnostně španělský lid. Ohlášená stávka ve Španělsku proti popravě revolucionářů je důkazem, že revoluční proletariát není poražen, že sjednocená dělnická síla znovu vystupuje, že prostě revoluční řešení situace španělského lidu je na pořadu dne. Buržoasie a celá reakční banda generálů svými činy potvrdila naše tvrzení, že se neštítí potoků krve a že se neleká žádných vražd, že jako krvelačná šelma mstí se krvavě pracujícím za to, že sáhli k obraně svých zájmů. Kulometů, pušek, letadel a otravných plynů, toho všeho bylo použito reakční generalitou na záchranu kapitalistických zájmů. Obléhání asturských horníků a dělníků 50.000 armádou však ukazuje, že revoluci ve Španělsku ani ta nejbrutálnější reakce nemohla udusiti, naopak poslední vystoupení ukazují, že španělský proletariát je odhodlán bojovati a zvítěziti zrovna tak jako proletariát rakouský a německý. Dnes stojí dělnická třída před faktem, že proletariát s fašistickou reakcí, která se snaží pracující třídu zdolati nejbrutálnějšími methodami, musí zúčtovati.

Nechť žije hrdinný proletariát španělský, nechť žije proletariát rakouský i německý, nechť žije světová revoluce. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Patejdl.

Posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno, rozpočet pro r. 1935 je posledním rozpočtem sněmovny, která vyšla z voleb r. 1929, a je tedy určitého druhu bilancí hospodářské politiky vlády a vládní většiny, jež byla utvořena po volbách r. 1929. Jistě není bez zajímavosti, že původní široká koalice, sestávající z osmi politických stran, postupně se zmenšila o dvě politické strany, které z koalice vystoupily, takže jen 6 politických stran zůstalo ve vládní většině až do posledního roku nynějšího volebního období.

Rozpočet letošního roku byl doprovázen do sněmovny způsobem poněkud okázalejším, než tomu bylo v dřívějších letech. Kdežto v dřívějších letech byl to jen ministr financí, který doprovodil rozpočet a který nesl hlavní břímě rozpočtové debaty aspoň v poslanecké sněmovně, byl to tentokráte vedle pana ministra financí také pan předseda vlády, který uznal za nutné a vhodné, aby svým prohlášením rozpočet v této sněmovně doprovodil. Myslím, že tuto praksi můžeme jenom uvítati a projeviti přání, aby tato prakse se také v budoucnosti udržela. Dovolím si býti optimistou do té míry, že bych si přál, aby tato prakse na konec byla doplněna další praksí, podle které by sněmovna po podobné debatě mohla také dáti rozpočtovému výboru určité zásadní direktivy o úpravě rozpočtu, a to nejenom po stránce ryze formální, nýbrž také často po stránce materiální.

Tentokráte promluvil i třetí člen vlády, p. ministr zahraničních věcí. Myslím, že mám právo říci, že jeho řeč byla očekávána s napětím a byla vyslechnuta s určitým uspokojením a ulehčením. Po dusné atmosféře, která zavládla po vražedných výstřelech v Marseille, dalo se očekávati, že je třeba, aby se ozval hlas jednak uklidňující a za druhé hlas zároveň ukazující cestu, kterou by se měla bráti Evropa, aby se nezřítila do propasti válečného nebezpečí, které by pochovalo nejenom evropskou politiku, nýbrž které by také pochovalo evropskou populaci a evropskou civilisaci.

Prohlášení p. ministra zahraničních věcí, třeba byl nucen z důvodů státních ukládati si reservu, bylo na všech stranách, myslím, dostatečně jasné a určité, aby každý věděl, na čem je. Pan ministr zahraničních věcí zůstal věren linii své dosavadní politiky. Zdůraznil znova, že linií jeho politiky, se kterou souhlasí tento parlament, je zachování míru a klidu, že si přeje všeobecného dorozumění celé Evropy, ale zdůraznil také, že situace je taková, že třeba mluviti nejenom o dobré vůli k míru, nýbrž také o pevné vůli tento mír brániti, takže vedle mírumilovnosti byl nucen poukázati, že potřebujeme a že také chceme si zdokonaliti svoji demokratickou, pohotovou armádu.

Není jistě naší vinou, musil-li náš pan ministr zahraničních věcí toto zdůrazniti; domnívám se, že je to dobré, aby všichni ti, kteří snad počítají ještě s určitou změnou poválečné Evropy, byli si vědomi, že my jsme hotovi brániti mírové smlouvy, že jsme hotovi brániti své hranice a také hranice svých dohodových přátel se vší rozhodností a že v této rozhodnosti je za jedno nejenom národ československý, nýbrž že s naším národem, troufám si říci, je také za jedno aspoň většina národnostních menšin.

Není však mým úmyslem, abych se do podrobností zabýval prohlášením p. ministra zahraničních věcí. Chtěl bych se dotknout především prohlášení pana předsedy vlády. Třeba uznati, že náš pan předseda vlády nevyhýbá se promluviti při každé příležitosti, kdy to uzná za vhodné a kdy to také objektivně je vhodné. On dovede linii své politiky zastávati odhodlaně, otevřeně a upřímně, nejenom ve výborech, nýbrž také v plenu, jak jsme měli již často příležitost se o tom přesvědčiti. Domnívám se, že je to dobře a že ani v demokracii nebo snad spíše právě v demokracii nesmí býti pan předseda vlády skoupý na slovo. Je to dobře a ukázalo se také, že příklady pana předsedy vlády táhnou, a jak jsme viděli také průběhem této debaty, ještě další člen vlády uznal zcela správně a oprávněně, že nutno ujmouti se v debatě slova.

Pan předseda vlády navázal na svou loňskou řeč, kterou měl v rozpočtovém výboru, kde zejména zdůraznil, že rozpočet pro r. 1934 bude posledním rozpočtem deflačním. Třeba po zásluze uznati, že po tomto prohlášení následoval čin v odklonu dosavadní vládní politiky od politiky deflační k novému kursu politiky, zahájenému zejména známými zákony o devalvaci. Že devalvace nepřinesla škody, to, myslím, dnes už je všeobecně známo a nepodléhá až na malé výjimky žádnému sporu. Je také pravda, že se ukazují první vlaštovky hospodářského jara, jenom že se domnívám, že musíme mnoho vynaložiti, abychom tyto první vlaštovky nezaplašili, a to asi také bylo hlavním důvodem, že pan předseda vlády v souhlase s p. ministrem financí prohlásil, že přesto, že tento rozpočet není a nemá býti rozpočtem deflačním, a že přesto, že se jeví určité známky zlepšení hospodářských poměrů, musí rozpočet pro r. 1935 setrvati na zásadě přísné úspornosti. Že takováto zásada a takovýto požadavek jest odůvodněn, o tom, myslím, nejlépe nás přesvědčí, slavná sněmovno, když se podíváme do kapitoly o státním dluhu. Jestliže uvážíte, že podle výkazů tam uvedených potřebujeme k zúrokování a k úmoru našich dluhů ročně cifru 1.975 mil., to znamená okrouhle 2 miliardy, a vezmeme-li v úvahu, že veškeré očekávané preliminované příjmy nedosahují cifry 8 miliard Kč, uvážíme-li tedy, že čtvrtina veškerých našich příjmů musí plynouti k zúrokování a k amortisaci našich dluhů, pak myslím, že tento zdůrazněný požadavek úspornosti je plně na místě, a pak také myslím, že plným právem jak pan ministr financí, tak pan předseda vlády brání se novým nárokům na státní pokladnu. Vedle tohoto negativního stanoviska k novým nárokům na státní pokladnu prohlásili jak pan předseda vlády, tak p. ministr financí, že stejně se musí počítati s prodloužením dosavadních srážkových zákonů.

Budiž mi dovoleno říci, že zaměstnanci, kteří si přejí zrušení srážkových zákonů, nečiní nárok na nové zatížení státní pokladny, nýbrž že si přejí, aby se stručně vyjádřila restituce, a mysl ím, že bude dobře, když i pro budoucnost nebudeme uvažovat o zmírnění těchto srážkových opatření, nýbrž pouze o restituci.

Při tomto palčivém problému chtěl bych se dotknouti otázky cenové politiky naší vlády, poněvadž tato cenová politika naší vlády dostala se vývojem poměrů v logickou souvislost právě také s otázkou srážkovou. Všichni se pamatujeme, že prohlášení pana předsedy vlády, tuším, vstupní prohlášení, zdůrazňovalo nutnost úspornosti a žádalo po případě nutnost provedení politiky snižováním hospodářských čísel, a to jak důchodů, tak také snížení výnosu kapitálového ve formě snížení úrokové míry a také snížením cen. Tento problém snižování důchodů, úroků a cen byl těsně spolu spjat a jest jen otázka, zdali tento problém v tom svém celku byl vyřešen. Již roku loňského, kdy jsme jednali právě v rozpočtovém výboru, poukazovali někteří členové rozpočtového výboru, že předpoklad snížení úrokové míry byl splněn neúplně a že cenová politika neukazuje dosud konkretní výsledky ohlášené vládou. Byl to tenkrát pan předseda vlády, který loyálně uznal, že cenová politika vlády ve formě snížení cen, zejména u výrobků kartelových, nepotkala se s určitým výsledkem, ale prohlásil také pevné odhodlání vlády, pracovat pro příště právě v tomto směru za účelem snižování cen.