Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Kliment.

Posl. Kliment: Ujímám se slova, abych uvedl na pravou míru odpověď vlády na naši interpelaci ve věci refundací a vyplácení podpor podle gentského systému Svazu dělnictva kovoprůmyslu. Činím tak proto, že vládní odpověď dala všemu měšťáckému tisku do úst sousto, kterým se nepřátelé proletariátu radostí div neudáví. Vždyť zapadnou tím korupční miliony, kterých bylo právě v debatě zde vzpomenuto, korupční miliony patrona fašismu posl. Stříbrného. Všichni reakcionáři brojící proti nezaměstnaným, proti tomu málu, co nezaměstnaní dělníci dostávají, dostali nyní "argumenty", ovšem v uvozovkách, z autoritativního místa, z ministerstva soc. péče, odkud má také vládní odpověď na naši interpelaci materiál.

Nevím, co ministerstvo soc. péče tímto útokem na rudé odborové organisace sleduje, a loyálně přiznáváme, i když dřívější p. ministr soc. péče dr Czech je naším politickým protivníkem, i když s ním nejsme žádní přátelé, že se nikdy za jeho ministrování nestalo, že by býval s takovými lapáliemi a nesprávnými věcmi postupoval proti odborové organisaci, ačkoli musí i ministerstvo soc. péče věděti, že toho bude zneužito proti všem odborovým organisacím vůbec. Materiál, který ministerstvo soc. péče dalo vládě pro odpověď, je nesprávný, nepravdivý, neodpovídající skutečnosti. Je možno si to vykládati buď zúmyslností, anebo nesprávnou informací, kterou daly revidující orgány ministerstvu soc. péče. Naše jedno staré přísloví praví, že lež má krátké nohy. I tyto nepravdy v žádném případě nikomu, ani samému ministerstvu soc. péče neposlouží.

Co se říká v odpovědi? Říká se tam, že Svaz dělnictva kovoprůmyslu obdržel za r. 1933 od ministerstva soc. péče 18,146.156 Kč. Ano, to je správné, to jsou také naše číslice, které jsme již dříve uváděli. Svaz dostal r. 1933 zvýšení záloh o 3,597.000 Kč. Refundace zbylé z r. 1932 823.031˙15 Kč, refundace vyplacené za r. 1933 13,726.124.85 Kč, úhrnem 18,146.156 Kč. Svaz předložil však naproti tomu ministerstvu soc. péče za 11 měsíců r. 1933 až do měsíce listopadu účet na 15,739.337.06 Kč. Účet za prosinec činil 1,341.674.79 Kč, vydání anebo příspěvek na režii Svazu podle prakse činí 450.000 Kč, tedy ministerstvo soc. péče Svazu dělnictva kovoprůmyslu dalo vyplatiti celkem 18,146.156 Kč. Proti tomu předložil k zúčtování ministerstvu soc. péče Svaz dělnictva kovoprůmyslu 17,531.011.85 Kč, takže rozdíl mezi příjmem a vydáním činí okrouhle 600.000 Kč. V odpovědi se uvádí, že Svaz vyplatil pouze 14,535.176.65 Kč, že proto prý mu zbylo okrouhle 3,600.000 Kč, takže mohl podpory řádně a správně vypláceti. Jak vzniklo toto číslo 14,535.000 Kč? Vzniklo na základě účetní chyby. Při revisi byli nejen revidující úředníci na to upozorněni, ale sami se přesvědčili, že se jedná o účetní chybu účetního, že jde téměř o 2 milionovou položku, nesprávně v knize zapsanou, a že tudíž o žádném rozdílu 3,600.000 Kč nemůže býti ani řeči. (Posl. Jos. Tůma: Rok 1932 je v tom také?) Já o tom budu mluviti.

Těch 17,531.000 Kč nejen že bylo ministerstvu soc. péče předloženo k proplacení, k refundování, ale ministerstvo soc. péče je také refundovalo. Proto již z toho je také viděti nesprávnost, když se zde uvádí právě ta číslice nesprávným zapsáním účetního vzniklá a když se s ní operuje i v odpovědi z takového autoritativního místa, jako je vláda.

Jdu v té věci dále. To je za r. 1933. Nyní za r. 1934. Svazu byla na r. 1934 záloha dřívější snížena a zůstala také, jak se uvádí v odpovědi, ve výši 5,289.522.70 Kč. Naproti tomu ministerstvo si zadrželo jako záruku v měsíci dubnu 70.000 Kč, v říjnu letošního roku 300.000 Kč, neuznalo různé případy pro nepatrné závady na přihláškách, které se vracejí skupinám a které skupiny nyní po úpravě vracejí a které potom budou stejně propláceny. Neuznalo nebo neproplatilo tyto případy: v měsíci červnu za 386.813.80 Kč, v měsíci červenci za 176.807.90 Kč, za měsíc srpen 42.392.81 Kč, v měsíci září za 170.975.04, za měsíc říjen 77.669.20 Kč, tedy úhrnem 1,224.658.75 Kč. Účet neproplacený, který leží u ministerstva soc. péče za měsíc září, předložený v měsíci říjnu, činí 1,037.683.51 Kč. Nyní ve Svazu leží připraveno vyúčtování za měsíc říjen, které buď dnes nebo zítra bude předloženo ministerstvu, v částce okrouhle 1 mil. Kč.

Na režijní příspěvek za případy letošního roku má Svaz dostati 400.000 Kč, takže úhrnem tato částka činí 3,662.342.26 Kč, a zbytek, který má dnes ve skutečnosti Svaz od ministerstva soc. péče, činí pouze 1,627.180˙44 Kč.

V přítomné době má Svaz circa něco více než 7.000 rozplacených podpůrných případů a na to má pouze částku, kterou jsem uvedl. Kdyby na každý poukaz nebo podporu bylo vyplaceno pouze 200 Kč - a pánové, přece vy víte, že poukaz u kovodělníků v řadě skupin leží plného 1/2 roku, poněvadž dělníci jsou vysazováni týden, 14 dní, berou podporu a pak zase pracují - tak se částka kryje s tím, co ještě dnes státních peněz má ministerstvo soc. péče za Svazem. A proto se musí každý pozastaviti nad tím, jak je možno takovýmto nesprávným způsobem dáti všemu nepřátelskému, protidělnickému tisku možnost, aby mohl takovým způsobem pálit, obviňovat poctivé dělnické funkcionáře, kam se ty peníze poděly, a dokonce, jak napsal stříbrňácký tisk - který jako jiný tisk bude se za to odpovídat - že tyto peníze byly Svazem dělnictva kovoprůmyslu defraudovány.

Chtěl bych uvésti jako důvod, že taková účetní chyba může vzniknouti, případ, že se takové věci stávají nejen v ministerstvu financí, nýbrž že se staly dokonce v samém ministerstvu soc. péče, které velmi dobře ví a kterému jest známo, že Svaz dělnictva kovoprůmyslu veškeré své fondy, celé své jmění dal k disposici podpůrnému fondu. Stejně dobře je ministerstvu soc. péče znám případ, v němž šlo o obnos, který je v odpovědi uveden, 347.000 Kč, "na sanaci", a dále v závorce se říká: "Správně má býti uveden na zálohách". Tato částka byla poukázána Svazu dělnictva kovoprůmyslu ministerstvem soc. péče 8. února 1933, ale nebyla zanesena ani v knihách ministerstva soc. péče, ani v knihách nejvyššího kontrolního úřadu. Při revisi Svaz sám upozornil na tuto položku, která toho dne, kdy byla ministerstvem Svazu poukázána, byla také zaknihována ve Svazu a teprve potom ministerstvem. Dodatečně i nejvyšší kontrolní úřad tuto částku 347.000 Kč si do svých knih zaknihoval. A na základě toho je možno zdůrazniti, že již to dokazuje, že opravdu ani s jednou korunou, která přišla od ministerstva soc. péče, nejen že nemohlo býti, nýbrž také nebylo nějak manipulováno atd. Na jedné straně bylo Svazu oznámeno, aby tento obnos, na který Svaz ministerstvo dodatečně upozornil, byl vyúčtován jako sanační příplatek na režii, a pak znovu bylo dodatečně oznámeno, aby byl zaúčtován na zálohách. To dokazuje, že Svaz dělnictva kovoprůmyslového hospodaří se státními penězi správně a poctivě. Je přímo neslýchaným zločinem, co dovolil si nejen tisk fašistický, nýbrž i tisk vládních stran proti poctivým lidem, funkcionářům Svazu.... (Výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kliment (pokračuje): .... kteří jako celá organisace stojí na třídním stanovisku a proto jsou předmětem těchto perfidních útoků. I případy, které se v odpovědi uvádějí z Hulvák u Místku, jsou nám velmi dobře známy. Uvádí se tam, že prý Svaz ze státního příspěvku strhoval členům ještě nějaké částky. Jak vznikla tato zpráva? Když při výplatě podpor přišel úředník od okresního úřadu a stál v organisaci ne jeden den, ne při jedné výplatě, nýbrž při mnohých, pozastavoval se nad některým případem a říkal: Podívejte se, strhli jste vašemu členu tolik, že nedostal ani celý státní příspěvek. Pokladník - vždyť to bylo vyšetřeno - vysvětlil úředníku, o jaký případ jde. Šlo o případ, že dělník nezaměstnaný, který měl platiti nájem, činži, prosil pokladníka, aby mu nestrhoval příspěvky při této výplatě podpory, nýbrž aby mu je strhl příště dodatečně. Je pochopitelně sporné, může-li, nemůže-li nebo nemá-li to pokladník dělat, ale jestliže na svoji odpovědnost při výplatě podpory nestrhl příspěvky, strhl je při příští výplatě, již vzhledem k tomu, že musí se Svazem vyúčtovat, a vedle toho, aby ten člen nepropadl - vždyť samotné předpisy ministerstva soc. péče to nařizují. A proto musí se každý nad tím pozastaviti, že se používá i takových lapálií, malicherností, ze kterých nemohl okresní úřad, ani policejní ředitelství v Ostravě udělati žádný zákrok proti organisaci, poněvadž věděli, že je zde správný postup při tak krvavě vážné věci, kdy opravdu tisíce kovodělníků se svými rodinami - opakuji, vinou ministerstva soc. péče - nedostávají podle zákona pravidelně proplácené podpory, poněvadž to, co Svaz má k disposici na proplácení stát. příspěvku při běžné praxi a při tom, když poukazy leží pres 1/2 roku ve skupině, než mohou býti vráceny při vysazování, na to naprosto nestačí. Jestliže se v odpovědi říká, že Svaz má ze státní pokladny finanční prostředky v přiměřené výši pro výplatu stát. příspěvku k podporám v nezaměstnání, není tomu tak. Zálohy při tom stavu jsou nedostatečné, což je zřejmé i z toho, co jsem dříve uvedl. Jestliže v odpovědi se říká, že Svaz má měsíční potřebu na státní příspěvek 1,100.000 Kč, měl by míti Svaz 6 násobek tohoto obnosu, t. j. 6,600.000 Kč, ale Svaz má, jak ministerstvo samo uvádí, okrouhle 5,200.000 Kč a tudíž se mu 1,400.000 Kč nedostává. Vpředu jsem uvedl, že 2 1/2 milionu jsou peníze, které buďto leží na ministerstvu anebo ve svazové účtárně, a jsou to peníze, které byly před tím již dávno vyplaceny. Přece dovedou snad páni na ministerstvu počítati, že 2 a 2 jsou 4 a že z toho není možno udělati 8 ani 10. Přece tyto věci jsou tak jasné, že není možno vůbec ani pochopiti a vysloviti se o tom, že se s takovými číslicemi v odpovědi vlády na naši interpelaci operuje. Vždyť by pánové měli pochopiti, že kejklířství s číslicemi v žádném případě nepomůže, poněvadž číslicemi se nikdo klamat nemůže a nikdo se také klamati nedá. Kolik již bylo útoků proti odborovým organisacím, proti proplácení podpor podle gentského systému, které byly na všecky odborové organisace, ovšem hlavně na naše vedeny! Proč ministerstvo soc. péče anebo vláda neoznámí veřejnosti - vždyť je to zákonem stanovený gentský systém - kolik každá organisace má na zálohách, jaké dostala kterákoliv organisace sanace, aby se prokázalo, že se opravdu s těmi penězi hospodaří správně, aby všecky útoky mohly býti konečně zastaveny. Vždyť se vykládají o řadě organisací všelijaké věci. O Svazu kovodělníků na př. někdo říká, že má 15 mil. Kč, někdo říká 20 mil. Kč, dokonce je řeč, že má 30 mil. Kč na zálohách. (Posl. Stejskal: Říkati se může, co chce!) Říkati se může, co chce, ale je potřeba jednou otevřeně říci, kolik, aby se útoky proti organisacím zastavily. Ale v každém případě mají jistě rudé odborové organisace nejméně, mají nejmenší zálohy. Jsme si také vědomi, jak se proti nám postupuje, proto je jistě každý svaz dalek toho, aby nevedl hospodářství se státním příspěvkem opravdu nejlépe a nejsprávněji, jak je vůbec možno. V každém případě je však také pravda, že všechny odborové organisace dostaly sanaci, rudé odbory však a Svaz dělnictva kovoprůmyslu nedostaly sanaci žádnou a přece jenom je nutno počítati s tím, jak těžkým způsobem gentský systém a výplata státního příspěvku na odborové organisace doléhá. Ne Svaz, nýbrž nedostatečné zálohy, opožděné vyúčtování a proúčtování podpor jsou příčiny, které zdržují řádné proplácení podpor v nezaměstnání.

Všecko to, co přináší gentský systém, jsou obtíže, které jsme již dávno, když jsme mluvili o gentském systému, uváděli. Je to prostě krach gentského systému, který se dostavuje a který samozřejmě cítíme nejenom my, nýbrž všecky odborové organisace, které s obtížemi zápasí, a tyto obtíže se budou samozřejmě stále a stále stupňovati. (Posl. Stejskal: Ještě jste se nevyjádřil o tom, že za r. 1932 tam není účtováno, nemáte uzavřeny účty a knihy!) Podívejte se, na to vám odpovím hned. Ve Svazu byl účetní, ve Svazu byly dvě revise ministerstva soc. péče, jednou tam byla revise nejvyššího účetního a kontrolního úřadu, shledala vždycky všecko v pořádku, a tu se domnívalo vedení Svazu, že účetní má své věci v pořádku. Nepopíráme, že revise sama našla účetní závady. (Posl. Stejskal: Máte to písemně, že bylo nalezeno všechno v pořádku?) Ano, písemně, jsou protokoly, že je všechno v pořádku, a proto také to uvedlo vedení Svazu v omyl, poněvadž se domnívalo, že účtování je provedeno v pořádku, a z toho vznikla celá ta věc, že poslední revise ministerstva soc. péče našla položku bezmála 2 mil., která je v účetních knihách zanesena nesprávně.

Uvedl jsem, že tyto obtíže přijdou na všechny odborové organisace. Organisace si pomáhají všelijakým způsobem. Zatěžují své členstvo zvláštním vysokým příspěvkem a jsou dokonce případy, kde organisace v době, kdy členové neberou podporu, buďto že pracují nebo i když nepracovali, že v této době, o které zákon nemluví, smí-li se či nesmí mluví jen o době, kdy se vyplácí podpora že to nesmí činiti s příspěvkem řádným více než 2/3 organisační podpory, nebo jak to ministerstvo soc. péče jednotlivým svazům povolilo - si pomáhají tím, aby zabránily úplnému ruinování svých fondů, že v době, kdy se podpora nevyplácí, zatěžují členstvo vysokými příspěvky, a mohl bych jmenovati i organisace, které ukládají příspěvek 20 Kč týdně. Vy řeknete, abych je jmenoval. Kdyby na tom panu ministru záleželo, řekl bych to, ale neřeknu, poněvadž my nejsme denuncianty. (Posl. Stejskal: Kde? To nevíme!) Vy to víte. Vedle toho nejenom že se podpory tímto způsobem zhoršují, nýbrž i podpůrná pravidla. Již dříve jsme psali, že některé organisace, ačkoliv to ani zákon, ani žádný výnos ministerstva neříká, přiznávají po vyčerpání podpory novou podporu členům jen tehdy a v tom případě, když znovu určitou dobu pracovali ve svém vlastním zaměstnání. Tímto způsobem je tisíce členů zbaveno nároku na podporu proti ustanovení zákona. Jenom proto se to dělá, aby se zabránilo úplnému ruinování odborových organisací. Proto také útok na Svaz dělnictva kovoprůmyslu není ničím jiným, ať to posuzuje kdo chce jakkoliv, nežli přípravou k dalším útokům na gentský systém a na podpory v nezaměstnání, které se stále a stále popírají. Tento útok musí býti zároveň také alarmujícím signálem pro celou dělnickou třídu, že stojíme před novým útokem jak na gentský systém, tak na celou podporovací soustavu nezaměstnaných, a žádáme proto, aby už byl konec všem těm útokům, aby předseda vlády nebo ministerstvo soc. péče řekli jasně celé veřejnosti, jak to vlastně s gentským systémem je, kolik která organisace má záloh, kolik dostala na režijním příspěvku a kolik na sanacích, ať je jasno a konec ustavičným útokům na rudé odbory, na Svaz dělnictva kovoprůmyslu, které mají nejméně obavy složiti veřejnosti účty ze svého celého hospodářství a hlavně pokud se týká státního příspěvku. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr Winter.

Posl. dr Winter: Slavný sněme! Dovolte, abych ještě ke konci této debaty, jejíž úroveň může sloužiti našemu parlamentu jenom ke cti, poukázal na stanovisko čsl. soc. demokracie k některým zahraničním problémům, o kterých se zmínil ve svém výkladě p. ministr věcí zahraničních.

Bylo docela přirozeno, že p. ministr zahraničních věcí věnoval velmi důležitou část svého výkladu atentátu marseilleskému, kterým byli připraveni o život dva význační političtí činitelé. Měsíčník "Dělnická osvěta" vyjádřil se o tom trefně těmito slovy: "Mezinárodní politika je vázána na osoby svých představitelů více nežli politika vnitřní.

Každá změna osob, řídících zahraniční politiku, je závažná a může býti i změnou směrnic této politiky. Proto smrt dvou význačných státníků je událostí, dotýkající se hluboce mezinárodní politiky evropské a zejména politiky míru."

Slavný sněme! My jsme velmi často dali na jevo, jak s tohoto místa, tak také ve svém tisku i při jiných příležitostech, že nepovažujeme režim, který byl zaveden v Jugoslavii ve vnitřní její politice, za správný a bezpečný. My jsme však byli úplně za jedno s linií zahraniční politiky jihoslovanské, s linií, kterou představoval zavražděný král, poněvadž jsme byli přesvědčeni, že vladař jihoslovanský byl věrným stoupencem Malé dohody, kterou považujeme za osu středoevropské politiky. My jsme několikráte zdůraznili, že v Malé dohodě vidíme základ ochrany malých států střední a jihovýchodní Evropy proti zásahům velmocí.

Jihoslovanský král použil velmi vhodné příležitosti, která se naskytla, aby odstranil zjev, jenž nabyl příslovečného významu v názvu balkanisace. Balkanisací jsme vyrozumívali udržování neustálého rozruchu mezi malými státy na Balkáně, kterých využívaly jednotlivé velmoci pro sledování svých vlastních účelů. Byla to zejména rivalita mezi býv. Rakousko-Uherskem a carským Ruskem, kteréž dvě velmoci směřovaly přes Balkán k otevřenému moři a které, stojíce si v cestě, vzájemně využívaly jednotlivých balkánských národů národ proti národu.

To byla politika celé druhé polovice předešlého století, a v nynějším století přistoupila k těmto rivalitám způsobovaným Rakouskem a Ruskem ještě Italie, která chtěla přes Balkán rozšířiti svoji posici.

Válka odstranila hlavní dva rivaly na balkánském teritoriu. Když pak zbyla jenom Italie, bylo velmi zřejmě viděti její jednostranný a škodlivý vliv a bylo usnadněno těm, kteří se chtěli zbaviti tohoto vlivu velmoci a chtěli vrátiti Balkán balkánským národům, aby použili této příležitosti a sjednotili balkánské národy v celku, jenž by zejména proti italskému vlivu mohl se postaviti.

Alexander učinil vše, co bylo v jeho silách, aby umožnil spojení balkánských národů, a i když Bulharsko nepřistoupilo k Balkánskému paktu, bylo působením právě zesnulého krále jihoslovanského dosaženo toho, že bylo Bulharsko odvráceno od neblahé politiky Ferdinanda Koburského a zahájilo politiku sbližování mezi Bulharskem a Jugoslavií. My jsme proto považovali zahraniční politiku krále Alexandra za kladnou a projevovali jsme s ní prostřednictvím svého zahraničního ministerstva po celou dobu souhlas.

Bylo docela pochopitelno, že způsob, jakým zahynul král Alexander, vyvolal otázku, kdo je na tom zločinu vinen, a že mimoděk každý vzpomněl římského pravidla právního, podle kterého soudce hledal při hledání vinníka odpověď na otázku, komu čin prospívá. U nás bezprostředně po atentátu vyskytl se v listě sice velmi rozšířeném, za který však nikdo nemůže přejímati odpovědnost, hlas, že prý vražda v Marseille byla způsobena bolševiky. Byla to na první pohled hloupost, poněvadž bylo přece zřejmo, že bolševici mají nyní zájem na udržení míru v Evropě a že atentátu marseilleského se mohli dopustiti ať přímo nebo nepřímo pouze ti, kteří mají zájem opačný, zájem na udržení neklidu evropského.

Vyšetřování, které je nyní vedeno, hledá ovšem nejprve přímé vinníky a docela automaticky přichází také k otázce viny nepřímé. Tato otázka, myslím, je politicky důležitější než otázka viny přímé. Cesta jihoslovanského krále do Francie měla sloužiti k dohodě mezi Jihoslavií a Italií. Mohli jsme čísti několik dní po atentátu marseilleském svědectví býv. zahraničního ministra italského hr. Sforzy, který dosvědčoval, že jihoslovanský král byl stoupencem myšlenky dohody mezi Italií a Jihoslavií. A toto sblížení mezi oběma státy, jichž rozpor znepokojuje do značné míry jižní Evropu a zasahuje svými reflexy také do střední Evropy, není nikterak mimo rámec možností. I min. předseda italský uznal výslovně výhodnost tohoto sblížení, ačkoliv jeho vlastní dřívější politika rozbila dobré vztahy mezi oběma státy. Dojde-li k tomuto sblížení, nebude Italie potom potřebovati oné konfigurace států zejména ve střední Evropě, jakou si vytvořila proti Malé dohodě, a nebude potřebovati počítati nebo skládati nějaké naděje na vnitřní rozvrat v Jihoslavii. Dojde-li tedy k politickému sblížení mezi Jugoslavií a Italií, budou zmařeny spekulace těch, kteří ve vnitřní politice jihoslovanské spoléhají na vnitřní rozvrat, a spekulace těch, kteří ve vnější politice jihoslovanské spekulují a chtějí těžiti z napětí mezi Jugoslavií a Italií.

Slavný sněme! Jsem si příliš vědom odpovědnosti, se kterou je nutno mluviti s tohoto místa, a proto výslovně říkám, že jsem dalek toho, abych obviňoval vládní kruhy maďarské, že chtěly, aby tento atentát byl spáchán. Ale způsob, jakým maďarské řídící kruhy reagovaly ve veřejnosti na podezření, která byla vyslovena, byl při nejmenším více než podivný. (Tak jest!) A abych uvedl svědka nestranného, když hlas Československa je v Maďarsku považován za hlas stranicky namířený proti nynějšímu režimu, poukazuji na význačný list holandský, který se vyjádřil o těchto skutečnostech takto: "Nelze popříti, že maďarské úřady stejně jako za aféry padělaných francouzských bankovek jsou silně kompromitovány. Ne v tom smyslu, že bychom předpokládali, že od nich vyšel podnět k marseilleské vraždě. Maďarsko se však zdá býti zemí, kde lidé, mající významné styky, jeví zavrženíhodné, nerytířské sympatie ke všemu, co může škoditi nepřátelům. Sotva kdy bylo možno pomysliti si méně rytířský prostředek, než je výroba falešných bankovek. Každé další odhalení ukazuje v nepěkném osvětlení pasivní odpovědnost maďarských úřadů."

Slavný sněme! Pan ministr zahraničí projevil přesvědčení, že přesto, že vedoucí osoba v politice jihoslovanské byla odstraněna, na zahraničně-politické linii jihoslovanské se ani nadále nic nezmění. Jsme plně přesvědčeni, že tato naděje našeho ministra věcí zahraničních bude splněna. Pokud je nám možno znáti veřejné mínění jihoslovanské, můžeme říci, že celé toto veřejné mínění je příznivo myšlence Malé dohody, i myšlence Balkánského paktu. Byl jsem náhodou v Bělehradě v době, kdy byl podepsán Balkánský pakt, a mohu říci, že zejména socialistické kruhy, se kterými jsem se při této příležitosti stýkal, jevily naprosté porozumění, pochopení a souhlas jak s myšlenkou Balkánského paktu, tak i s myšlenkou Malé dohody.

Jakkoli pak v posledních několika nedělích bylo možno pozorovati v Jugoslavii jakési podezřelé koketování s Německem, máme za to, že i režim vládnoucí, který po smrti Alexandrově byl vytvořen, zachová linii, která až dosud byla sledována.

Slavný sněme! My víme, že v zahraničí, a zejména v našem nejbližším sousedství na severu, západě a na jihu, byla Malá dohoda často předmětem posměšných kritik. Při každé příležitosti bylo poukazováno, že Malá dohoda buď od samého počátku neměla významu, nebo že průběhem doby význam ztratila. Zejména hospodářské obtíže, které mezi jednotlivými státy Malé dohody vládnou a na kterých obtížích naše hospodářská politika vnitrozemská není bez viny, vyvolávaly vždycky naději, že Malá dohoda bude oslabena. Ale přesto, že ani poslední schůze Stálé rady hospodářské Malé dohody neodstranila těchto obtíží a nezavdává nám příliš nadějí, že tyto obtíže hospodářské budou v nejbližší době odstraněny, přece jenom politické nutnosti ve střední Evropě nejenom udržují Malou dohodu, nýbrž upevňují ji, takže i její zásadní význam roste. Není jistě bez významu, když můžeme říci, že po vzoru Malé dohody byl vytvořen svaz malých baltických států, a je ještě významnější, že po vzoru Malé dohody byl vytvořen Balkánský svaz a že zejména mezi těmito svazy, Malou dohodou a Balkánským svazem, se pracuje ruku v ruce a že se vytváří jednotná linie obrany zájmů malých a středních států střední a jihovýchodní Evropy proti event. zásahům zvenčí.

Pan ministr zahraničních věcí vyslovil dále přesvědčení, že ani smrt zahraničního ministra francouzského p. Barthou nezmění ničeho na politické linii francouzské. Slavný sněme, skupina, kterou zastupuji, je nejméně ochotna uctívati hrdiny a přiznávati příliš veliký význam jednotlivcům v dějinách lidstva; nicméně je omyl, tvrdí-li se někdy, že socialism podceňuje individualitu a že socialism si nevšímá individuality. My jsme si docela dobře vědomi také toho, že byla to právě energie a vzdělanost a schopnost jednání zesnulého francouzského ministra zahraničních věcí, která nebude tak snadno nahrazena, jež umožnila zevní změnu politiky Sovětského svazu. Že tato politika se mění, bylo viděti už ve dvou, třech posledních letech, a že tato změna bude muset vésti jednou ke svým důsledkům, totiž ke spojení Ruska opět s ostatní Evropou, bylo také jasno, poněvadž je těžko možno, aby stát o 160 milionech obyvatel se schoulil úplně do sebe jako hlemýžď v ulitu a aby si nevšímal ostatního světa. Ale že Sovětský svaz mohl tak snadno a tak rychle překročiti Rubicon a vstoupiti do Společnosti národů, to byla jistě z velké části zásluha právě těch vlastností francouzského ministra zahraničních věcí, které to umožnily. To je jisté.

Slavný sněme! My všichni víme, že ruská politika, ať už oficielní sovětské vlády, ať už neoficielní III. Internacionály, líčila řadu let situaci v Evropě tak, že evropské kapitalistické státy se sdružují za tím účelem, aby mohly přepadnouti Svaz sovětských socialistických republik, a že Společnost národů není nic jiného, nežli mezinárodní nástroj tohoto sdružení lupičského kapitalismu. Sekce komunistické internacionály, jak naše, tak i francouzské, opakovaly neustále píseň s tohoto válečku i v době, kdy p. komisař zahraničních věcí ruských měl už s ministrem zahraničních věcí francouzských a s československým ministrem zahraničních věcí úplně sjednán vstup do Společnosti národů. Sovětský svaz líčil střední a západní Evropu jako činitele, jenž chce porušiti integritu Sovětského svazu, zajisté pouze z důvodů vnitřních. V Rusku věděli, že léta, snad už 10 let střední a západní Evropě se ani nezdá o tom, aby chtěla přepadnouti Sovětský svaz, ale udržovali tuto víru v ruském národě, protože si byli vědomi, že jisté nebezpečí, nehrozí-li ze západu, tedy z Evropy, hrozí z východu. Já si dovedu docela dobře představiti důvod, proč byl ruský národ udržován v této představě, že to bude Československo, které přepadne Sovětský svaz (Veselost.), Malá dohoda a všechny ostatní státy. Když měla býti vyvolávána a udržována ta mimořádná námaha ruského národa na vybudování socialistického hospodářství, když měla býti udržována ta mimořádná námaha, ty mimořádné strasti, kterých bylo třeba, aby byla vybudována veliká armáda Sovětského svazu, a kdyby mu k tomu bylo bývalo líčeno jako důvod japonské nebezpečí, dovedu si představiti, že by to v Rusku nebylo bývalo příliš mnoho působilo, poněvadž Japonsko jest od Moskvy příliš daleko, než aby byla uvnitř ruské říše dosti jasná představa, co japonské nebezpečí znamená. Když však naproti tomu byla ruskému dělníkovi a sedlákovi líčena buržoasie ze střední a západní Evropy jako činitel, který ho chce přepadnouti, který chce - jak bylo líčeno dělníkovi - zničiti výstavbu socialistického státu a který chce - jak bylo líčeno mužikovi - připraviti mužika o výtěžky ruské revoluce, tomu ruský obyvatel snáze rozuměl a proto snáze vzal na sebe ty veliké strasti, kterých bylo k novému dílu potřebí.

Ve skutečnosti šlo sovětům o ochranu východní hranice. Ale jako v té bajce, kterou jsme čítali, když jsme ještě chodili do obecné školy, také zde v sovětech dlouho se volalo o vlku v lese, až se vlk opravdu objevil. Když se totiž zmocnili vlády nad velmi důležitou částí střední Evropy, nad říší Německou, lidé, kteří prohlašovali programově ruský národ za národ méněcenný, který není ani hoden ani schopen, aby ovládal tak velikou říši, a kteří prohlašovali velikou část Sovětského svazu za přirozenou kořist svých expansivních snah, pochopili v sovětech, že nadešla doba, kdy je potřebí proti Evropě naladiti jiné struny, nežli činili až dosud.

Slavná sněmovno, Rusko, Sovětský svaz vstoupiv do Společnosti národů za nynější situace, vstoupil docela otevřeně - já jsem přesvědčen - upřímně do fronty mírové, která byla vytvořena, do fronty, která chce potírati všechny snahy válečné, a následkem toho do fronty protirevisní. To byl zájem velké části střední a západní Evropy a zejména také zájem náš. Ale Sovětský svaz vstoupil do Společnosti národů, chtěje si zabezpečiti svoji západní hranici pro případ, že by přece i nynější směr vlády v Japonsku, která je prohlašována za mírumilovnější, než byla vláda předešlá, vedl k výboji na východní části sovětského území. To byla zase potřeba Sovětského svazu. Spojení, ke kterému došlo mezi sověty a střední a západní Evropou, není žádné manželství z lásky. Je to čistě manželství z rozumu. Manželství z rozumu nebývají však nejhorší, velmi často se osvědčí, a zejména taková politická spojení, která jsou držena pohromadě oboustranným zájmem. A tak bylo možno tentokráte v Ženevě při konci zasedání Společnosti národů pozorovati, že se tam zase trochu volněji dýchá, než tomu bylo v posledních dvou letech, třebaže Polsko si tam zahrálo jistou extraturu a postavilo se již alespoň jednou nohou mimo Společnost národů. Zaujalo proti Společnosti národů stejný nepříznivý postoj, mám-li mluviti velmi zdrženlivě, jaký zaujalo v poslední době proti nám. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)