Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji schůzi na 10 minut.

(Schůze přerušena v 7 hod. 55 min. večer - znovu zahájena v 8 hod. 10 min. večer.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi a konstatuji, že sněmovna je způsobilá jednati.

Budeme pokračovati v rozpravě.

Slovo má p. posl. Bródy.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! Z výkladů tří hlavních strůjců našeho osudu, pana ministra financí, pana předsedy vlády a pana ministra pro zahraniční věci nevidím, že by bylo dostatečně odůvodněno tvrzení, které zde bylo proneseno, že se od krise po prvé ocitáme na pevné půdě. Povedlo-li se panu ministru financí na papíře zajistiti rovnováhu státního rozpočtu, neznamená to ještě spolehlivou, bezpečnou půdu pro státní hospodaření, neboť tato spolehlivost opírá se o zvýšení daňových břemen uložených obyvatelstvu.

Daně byly zvýšeny o 172 mil. Kč a dotážeme-li se občanů poplatníků, jak se cítí při placení dosavadních daní, sotva dostaneme příznivou odpověď. Poplatníci daní a poplatků jsou tak velice zatíženi, že při nejlepší vůli nejsou schopni je platiti, ačkoliv finanční správa a berní úřady dělají všechna opatření, aby daně předepsané k zajištění rovnováhy státního rozpočtu byly zaplaceny.

Pokud vím, zde v historických zemích stejně jako na Slovensku a hlavně na Podkarpatské Rusi exekutoři dělají vše možné, aby se státní pokladna naplnila. Exekutoři u nás po vesnicích zabírají rodině poslední polštář, prodávají rodině poslední prase a ve městech denně se vyprazdňují obchody a zboží z nich se prodává v dražbě za nepatrnou cenu.

Rok, dva roky lze tak zajistiti rovnováhu státního rozpočtu zvláště za cenu ničení existencí. Ale co bude později? Myslím, že úředníci, kteří při dražbách takových obchodů kupují za nepatrnou cenu zboží těchto obchodníků, v příštím roce nebudou míti co vybírati jako daně a dávky a že se to projeví právě v rovnováze státního rozpočtu.

Ovšem u nás na Podkarpatské Rusi byli postaveni v čelo finančních správ lidé, kteří nemají citu, nemají žádné odpovědnosti, kteří přihlížejí nikoliv k zájmům státu, nýbrž ke své kariéře, aby za každou cenu splnili příkazy a dostali od svých představených pochvalu a uznání.

Co více! U nás na př. dovoluje se předepisovati a vybírati i takové dávky, které jsou přímo protizákonné. A to letos skoro v každé obci notářské úřady vyměřily a předepsaly chudým zemědělcům župní silniční dávku. Jak víte, správním zákonem z r. 1927 byla župní silniční dávka zrušena. Od r. 1927 taková dávka neexistuje. Dosud ji nikdo nevyměřoval a nikdo nevybíral a právě letos počaly notářské úřady vypisovati tuto dávku a pod trestem exekuce ji vybírají. Ovšem, jsou obce, kde se zemědělci odvolali proti vybírání této protizákonné dávky, ale jsou obce, které se neodvolaly a tam beze všeho milosrdenství byla tato dávka vybrána od lidu. Zakročilo se v zemském úřadě, aby jednou provždy bylo zakázáno notářským úřadům vybírati tuto nezákonnou dávku. Ale dosud si zemský úřad nedal tu práci, aby to učinil.

O způsobech vybírání daní na Podkarpatské Rusi nebudu zde mluviti, budu míti ještě příležitost zabývati se touto otázkou při projednávání státního rozpočtu. Chci jen ukázati na druhou část státního hospodaření na Podkarpatské Rusi.

Všichni víte, že značnou částí majetku Podkarpatské Rusi jsou státní, erární lesy. Lesní hospodářství vede ohromný počet úředníků a přece na toto lesní hospodářství stát doplácí ročně miliony. Hledáme-li příčinu tohoto schodkového hospodářství, vidíme, že se ve skutečnosti nikdo nepokouší míchati se do hospodaření lesních úřadů, nikdo nehledí odstraniti schodek tohoto jejich hospodaření. Vloni ještě pan ministr dr Hodža před parlamentní úspornou komisí prohlásil, že se pokusí pronájmem honebních revírů odstraniti tento schodek, ale tento slib zůstal do dneška jen slibem. Před válkou za maďarského režimu pronajímání loveckých revírů, honebních revírů přinášelo mnoho peněz do státní pokladny. Po převratu nebyly tyto revíry pronajaty, a to úmyslně. Celý státní les byl rozdělen na tři ohromné honební revíry tak, aby se nenašel člověk, který by je mohl najmouti. Cena nájemného za jeden revír jest určena příliš vysoko a když se rozepíše konkurs a dojde k dražbě, nikdo není schopen najmouti si revír, a tak zůstane lesním úředníkům k domácímu zužitkování. Potom lesní úředníci každoročně zvou hosty z Prahy a z ministerstva zemědělství, a na státních automobilech, na státní útraty střílejí zvěřinu zdarma, bezplatně, z čehož stát nemá ani haléře užitku, naopak ještě doplácí.

Musím zdůrazniti, že zvláště lesní úředníci, úředníci lesní správy, jsou nejlépe placenými státními zaměstnanci, neboť kromě svého platu dostávají in natura byt, zahradu, někdy i louky, půdu a dříví k otopu. Při tom si ještě přivlastnili i tyto honební revíry na škodu státní pokladny a když divoká zvířata, což se stává každoročně, zničí úrodu nejchudšího verchovinského obyvatelstva, a v zimě hubí jeho domácí zvířata, dobytek, nemá kdo nahraditi tuto škodu.

Lesní úředníci zajišťují si přednostní práva nejen ve státních lesích, v honebních revírech, nýbrž i v soukromých. Vloni stalo se v honebním spolku v Užhorodě, jehož členy jsou z 80% státní úředníci a důstojníci, toto: Členové tohoto spolku, který existuje již 30 let, připravovali se na dobu honeb na zajíce ve svém městském honebním revíru, jejž spolek najímá již několik let, a právě poslední den před honbou vyšlo v Zemském věstníku ze dne 15. října 1933 nařízení zemského úřadu podle zákona z r. 1929, že se honba na zajíce v užhorodském revíru zakazuje. Při tom v sousedním státním revíru, který jest 20krát větší než městský, lesní úředníci svobodně stříleli zvěř, a na úřední budově lesního ředitelství v Užhorodě bylo oznámení, že zde lze koupiti zajíce. To znamená, že se na ochranu zajíců vydává zemské nařízení, ale pouze pro honební spolek, ale lesní ředitelství současně loví a prodává je dokonce v úředních místnostech. Ovšem zástupci spolku zakročili u zemského úřadu s protestem, proč je zakázán hon na zajíce pouze v jejich 1200 jitrovém revíru, zatím co v sousedním státním revíru bez překážky se zajíci střílejí; proto vyšlo druhé nařízení, které již po všem zakázalo stříleti zajíce i ve státních revírech.

To dokazuje, že, když jde o zajištění rovnováhy státního rozpočtu, naši pánové se neohlížejí na to, aby příjem pro státní pokladnu byl zajištěn tam, kde podle zákona lze jej zajistiti, nýbrž hledí jen na to, jak uložiti občanstvu nová břemena tak, aby neslo celou tíhu státních výdajů.

Dovoluji si s tohoto místa obrátiti pozornost ministra zemědělství na tyto věci a vyzvati ho, aby konečně udělal pořádek v hospodaření státním majetkem na Podkarpatské Rusi. Honební zákon z r. 1883 musí se změniti hlavně v tom smyslu, aby majetník honebního revíru odpovídal za všechny škody, způsobené divokými zvířaty místnímu obyvatelstvu, a aby škody byly ve 100% nahrazeny.

Při státním hospodaření se naprosto nepřihlíží k poloze Podkarpatské Rusi. Podkarpatská Rus jest od Prahy vzdálena 1000 km. Dodávka našich surovin a výrobků do historických zemí není možná pro vysoké železniční sazby. Když se na Podkarpatské Rusi staví státní budovy, ani v jediném případě nešetří se zájmů obyvatelstva Podkarpatské Rusi. Stavby skoro všech státních budov byly zadány firmám z historických zemí, firmám českým, které s sebou přivedly své inženýry, tito inženýři přivedli své políry a políři své dělníky. Když pak karpatoruské dělnictvo někdy protestovalo, že především ono má býti přijímáno do práce, tyto firmy přijímaly zdánlivě karpatoruské dělníky na den, na dva a potom je propouštěly z práce, že prý se k práci nehodí.

V Podkarpatské Rusi obyvatelstvo zchudlo tak, že není s to, aby plnilo své občanské povinnosti, jako platiti daně. Na př. byla možnost zajistiti existenci karpatoruského obyvatelstva pěstováním ovocných stromů, sadů a organisací prodeje ovoce. Vždyť je všeobecně známo, že marmarošská a ťačovská jablka jsou nejlepším druhem jablek v celé Evropě, ale vývoz ovoce z Podkarpatské Rusi byl znemožněn vysokými železničními sazbami nejen do ciziny, nýbrž i do historických zemí. Pálení lihu není dovoleno, jen družstvům. Drobní zemědělci musí prodávati své švestky družstvům skoro zdarma. Jakou cenu jim nabídnou, za takovou musí prodati úrodu svých švestek, jinak nemohou míti z nich žádného užitku. V téže situaci jest i vinařství. Vinaři na Podkarpatské Rusi utrpěli letos ohromné živelné škody. Majetníci se obrátili na vládu, ale všude dostali odpověď, že na podporu karpatoruského vinařství není peněz, ale naopak z ciziny povoluje se ze všech států dovoz vína, jímž se pak dělá konkurence našemu karpatoruskému vínu.

Předseda vlády pan Malypetr prohlásil, že "hledají se pionýři zahraničních trhů". Praví se, že při tom myslel na pana Kernera. Podle vší pravděpodobnosti jest tímto pionýrem Kerner, který měl pro karpatoruské lesy najíti trh za hranicemi. Každý myslil, že, když obchod dřívím bude odevzdán do rukou Kernerových, Podkarpatská Rus bude spasena. Vždyť jedna třetina Podkarpatské Rusi žila z lesní těžby. Dokud nebyly vypovězeny obchodní smlouvy s Maďarskem, naše dělnická třída mohla do jisté míry zajistiti existenci své rodiny. Vývoz dříví do Maďarska přinášel do Podkarpatské Rusi ročně asi 500 mil. Kč, ale od r. 1930 to všechno přestalo. Dříví nemůže od nás nikdo kupovati, a tak práce v lesích poklesla na minimum. Tu a tam lesní ředitelství ještě zaměstnávají několik dělníků, ale tito dělníci jsou nuceni pracovati denně 10, 12, 14 hodin za nepatrný denní plat 10 nebo 12 Kč. Když dělníci proti tomu protestují, jak se to stalo u rachovského ředitelství, prostě je propustí z práce a přijmou jiné, nové dělníky. Karpatoruští dělníci nemají žádného zastánce. Co můžeme říci, že soukromé firmy tak vykořisťují práci dělnické třídy, když si to dovoluje samo lesní ředitelství, státní podnik. Jest toho ovšem zapotřebí, neboť kromě státního aparátu zaměstnaného u lesních ředitelstev musí se vydržovati ještě jeden aparát, totiž Kernerův. Musí se vydělati pro několik osob několik milionů Kč a milionů jest také zapotřebí pro pokladny stran, neboť se blíží volby.

Obilní monopol jest pro karpatoruský lid pouze neštěstím. Vždyť většina obyvatelstva se musí živiti kupovaným chlebem a obilní monopol zvýšil cenu chleba o 20 až 40%, právě dnes, kdy není tolik výdělku, aby náš chudý karpatoruský zemědělec mohl pro svou rodinu dostati tento vezdejší chléb za sníženou cenu. A kdo jest členem tohoto syndikátu? Není tam zastoupen ani jediný karpatoruský zemědělec, jsou tam cizí lidé, kteří se sešli jen proto, aby na chudém lidu vydělali miliony.

Pan předseda vlády se pokusil hájiti zákon o aspirantech. Odůvodnil jeho nutnost tím, že jednak stát musí šetřiti, a jednak není peněz k placení nových mladých sil, které se přece jen musí umístiti v úřadech. Pánové, zákon nedovoluje soukromé osobě, soukromému podniku kořistiti zdarma z práce, kořistiti z práce dělníka, ale zde sám stát si dovoluje zdarma přijímati práci a námahu tohoto mladého člověka, který se připravuje zajistiti si existenci. Slavná sněmovno! Tento zákon nemá mravního základu. Vždyť v sovětském Rusku, kde jest nucená práce, poskytují dělníkům možnost existovati, tam se dělníku dává jídlo a šatstvo, a zde se přijímá úředník do služby, ale musí sloužiti státu zdarma, o hladu.

Zadlužení zemědělců, to jest dávno palčivou otázkou našeho státu. Jest to divné, že my o něm nyní jen mluvíme, když jak v Maďarsku, tak i v Rumunsku byla tato otázka již dávno vyřešena. Před 2 lety jsem již řekl, že zákonem o zastavení exekucí proti zemědělcům nelze pomoci zemědělské třídě. Vloni jsem to také zdůraznil a dnes vidí již sama vláda, že zemědělská třída, zvláště drobní zemědělci byli přivedeni do hospodářské zkázy. Naléhavě nutno pomoci této třídě, neboť ona byla uvedena do zkázy deflační politikou vlády. Teď lze ji vysvoboditi jen jedním způsobem, a to buď snížiti její dluhy na 40% a k placení zbývajících 40% uděliti ji dlouhodobou a levnou půjčku, nebo zavésti inflaci. Všeliké pokusy jiného druhu nepomohou našemu zemědělství a uvidíte, pánové, že na konec budete nuceni vybrati si jednu z těchto dvou method.

Stále se zde mluví o ochraně demokratických základů státu. Pánové, žijeme ve slovanském státě a možno-li v tomto slovanském státě mluviti o základech demokracie, když se na východním Slovensku odnárodňuje 200.000 Rusínů, třeba že podle nespravedlivého soupisu lidu bylo na východním Slovensku napočteno jen 93.000 Rusínů. V Podkarpatské Rusi jsou ještě dovoleny ruské školy, ale na východním Slovensku podle úřední statistiky nemá ruské obyvatelstvo ani jedinou ruskou školu. Na Podkarpatské Rusi pro 5420 českých dětí bylo postaveno 156 škol s 509 třídami a 516 učitelskými silami a na východním Slovensku v minulých 15 letech nebyla postavena ani jedna ruská škola. Na Podkarpatské Rusi jsou pro 40.000 osob českého obyvatelstva 3 gymnasia a 1 učitelský ústav, ale na východním Slovensku i podle úřední statistiky 100.000 Rusínů nemá ani jediné gymnasium ani měšťanskou školu, ba ani obecné školy, ačkoliv, pánové, po převratu karpatoruský národ, zvláště z východního Slovenska, dal popud k připojení Podkarpatské Rusi k Československé republice.

Sám pan ministr dr Beneš ve svých vývodech několikrát zdůraznil, že popud k připojení Podkarpatské Rusi dala prešovská rada a jmenovitě na této prešovské Rusi ruští učitelé počali hned po převratě vyučovati ve školách rusky. V r. 1922 bratislavský školský referát vydal nařízení pod č. 272, že v ruských obecných školách musí se vyučovati státnímu jazyku 3 hodiny týdně. Ovšem s tímto nařízením každý souhlasil. Ale již za několik měsíců přišlo druhé nařízení, a to jedno z 1. června 1921 pod č. 27519 a druhé ze dne 18. září pod č. 72799, jímž podle maďarského zákona z r. 1907, tak zvaného zákona Apponyiho, jenž zavedl na Podkarpatské Rusi pomaďaršťování, zakázalo se vyučovati rusky. Učitelé národně uvědomělí nepodřídili se tomuto nařízení a vyučovali dále rusky. Poté vyšlo nové nařízení č. 2708 z r. 1922, ve kterém se praví, že pokud jde o prvé nařízení, nepřipouští se výjimky a nebude-li se prováděti, budou učitelé řecko-katolických škol pohnáni k disciplinární odpovědnosti. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Bratislavský školský referát nevzal na vědomí, že po převratu i v Maďarsku zákon Apponyiho z r. 1907 byl nahrazen nařízením ministra národní osvěty Lovászyho č. 532 z r. 1918.

Slavná sněmovno! Ruské děti se nemohou učiti svým mateřským jazykem. Od té doby se na východním Slovensku odnárodňuje, od té doby marně prosíme, marně se obracíme k ministerstvu, všechny žádosti se odkládají ad acta. Dovolím si uvésti vám obce, které žádaly o ruskou školu a jejichž žádosti nebyly dosud splněny. Žádosti o ruský vyučovací jazyk podaly prostřednictvím biskupského úřadu prešovského v r. 1929 obce: Becherov, Blažov, Bogliarka, Bokša, Čičava, Dubová, Giraltovce, Hradisko, Jakubiany ve Spiši, Jastrabie, Kečkovce, Komloša, Krempach, Kríže, Krivé, Kružlová, Kružlov, Livov, Lukov, Maťaška, Nižní Mirošov, Miňovce, Vyšní Mirošov, Niklová, Vyšní Orlík, Nižní Orlík, Olšavica, Pitrova, Regetovka, Roztoka, Stebník, Štelbach, Šoma, úhrnem 33 obcí.

A dále jest 49 obcí, které v r. 1933 přednesly svou žádost prostřednictvím spolku Duchnoviče: Blažov, Borov, Cernina, Cigla, Hrabovčík, Hradisko, Hutka, Jedlinka, Jurkova Voľa, Kečkovce, Komloša, Kurov, Kurimka, Lukov, Miňovce, Niklová, Nižnie Repaše, Nižní Svidník, Nižní Mirošov, Nižní Tvarožec, Nižní Orlík, Nižnia Poľanka, Obručné, Olšavica, Prituľany, Regetovka, Roztoka, Ruský Kazimír, Ruská Poruba, Ruská Voľa, Šar. Bukovec, Smolník, Stakčín, Stebník, Starina (Snina), Štelbach, Torysky, Frička, Vyšní Orlík, Vyšní Svidník, Varadka, Venecia-Lukov, Vyšnia Poľanka, Vyšní Tvarožec, Vyškovce, Brusnica, Cigelka, Bukovec, Zavadka,

A dále jest 90 obcí, které jinou cestou předložily svou žádost, kterouž požadují ruskou školu, a to: Becherov, Beloveža, Brezovka, Bogliarka, Cigelka, Čarno, Frička, Gerlachov, Hrabské, Hutka, Jedlinka, Komloša, Kríže, Krivé, Kružlov, Kurov, Livov, Ľvovská Huta, Lukov, Malcov, Niklová, Nižnia Voľa, Nižnia Poľanka, Nižní Tvarožec, Ortutová, Pitrova, Regetovka, Rešov, Šašová, Snakov, Stebník, Vyšnia Poľanka, Vyšní Tvarožec, Varadka, Andrejová, Cigla, Dlhé, Dobroslava, Jurková Voľa, Gribov, Hrabovčík, Hunkovce, Kožichovce, Krajné Čarno, Krajná Poľana, Kečkovce, Krajná Bystrá, Kurimka, Kapišová, Kolbovce, Kružlová, Kurijovce, Krajná Porúbka, Ladomirová, Mergeška, Medvedzie, Miňovce, Nižní Mirošov, Nižnia Jedlová, Nižní Orlík, Nižní Svidník, Oľšavka, Rakovčík, Rovné, Roztoka, Svidnička, Suchá, Šemetkovce, Vyšní Komárnik, Vyšní Orlík, Vyšní Mirošov, Vyšní Svidník, Breznička, Veľkrop, Vojtovce, Solník, Beloveža, Nižní Mirošov, Vyšní Mirošov, Hutka, Hajtovka, Olšavica, Malá Poľana, Blažov, Ruská Voľa, Obručné, Torysky, Nižnie Repaše, Kečkovce, Roztoka.

Zde, pánové, předkládám vám i důkazy, že tyto obce ve skutečnosti i podle soupisu lidu mají právo na ruskou školu, poněvadž ruské obyvatelstvo má v nich většinu. Na př. Andrejová má 98.8% Rusínů, Becherov 92.8%, Beloveža 91%, Bogliarka 98.3%, Brezovka 68.4%, Cigelka 84.6%, Čarno 100%, Frička 93.9%, Gerlachov 91.6%, Hrabské 98.9%, Ĺvovská Huta 99.5%, Hutka 98.3%, Jedlinknka 99.4%, Komloša 98.9%, Krivé 97.5%, Kríže 94.3%, Kružlov 54%, Kurov 91.8%,... (Hluk.) To vás nezajímá, pánové.

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím, ještě 5 minut máte lhůtu, pane řečníku.

Posl. Bródy (pokračuje): Dále: Lipová 100%, Livov 85.3%, Malcov 87.3%, Ondavka 98.6%, Ortutová 95.4%, Pitrova 93%, Nižnia Poľana 84.5%, Vyšnia Poľanka 95 4%, Regetovka 97.9%, Rešov 95.6%, Snakov 90.7%, Stebník 92.5%, Šašová 97.3%, Nižní Tvarožec 96˙6%, Vyšní Tvarožec 90%, Varadka 85˙3%, Venecia 92.8%, Prosačov 62.2%, Vavrinec 87.9%, Rokytov Humenský 92.9%, Rokytov Zbudský 95%, Hodermark 82.8%, Olšavica 87.8%, Orjabina 92.3%, Malý Sulin 98.4%, Bystrá 82.4%, Vyšnie Čabiny 87˙5%, Krajná Ruská 87.2%, Makovce 66.5%, Ňagov 96%, Krivá Oľka 89.3%, Vyšnia Oľka 89%, Malá Poľana 88.7%, Ruská Porubka 91.3%, Prituľany 95.2%, Repejov 85.6%, Volica 96˙5%, Kereštvej 46.7%, Giraltovce 54.2%, Milpoš 59.7%, Hradisko 52˙8%, Obručné 91.5%, Šoma 42˙5%, Vislanka 34.8%, Ruská Voľa 88.5%, Dara 94.7%, Ruský Hrabovec 84˙8%, Prislop 98.5%, Koromľa 58.4%, Podhoroď 75%, Cigla 99%, Dubová 97.2%, Kapišová 70.8%, Kečkovce 92.2%, Kurimka 93.2%, Hrabovčík 95.4%, Hunkovce 50.6%, Ladomirova 93.2%, Medvedzie 64.4%, Mergeška 83.2%, Nižní Mirošov 97.4%, Vyšní Mirošov 86.9%, Mlynárovce 92.9%, Nižní Orlík 93.6%, Vyšní Orlík 80˙8%, Roztoka 87.4%, Stročín 54.9%, Nižní Svidník 87.3%, Vyšní Svidník 62.8%, Jurkova Voľa 96˙5%, Bokša 55.8%, Breznička 88.2%, Lomné 75˙6%, Miňovce 77.5%, Olšavica 51.8%, Oľšavka 89.3%, Pucak 93.2%, Valkov 44.9%, Veľkrop 96˙4%, Vyškovce 100%, Detrik 88%.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta je skončena.

Posl. Bródy (pokračuje): Dále ještě zdůrazňuji, že na prešovské Rusi jsou školy, kde na jednoho učitele připadá 180 dětí. Učitelům jest rozkázáno i v řecko-katolických církevních školách vyučovati slovensky. Když nějaká obec žádá o podporu na stavbu školy, vyžadují od ní prohlášení, že vyučovacím jazykem bude jazyk slovenský.

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím pana řečníka, aby laskavě ukončil.

Posl. Bródy (pokračuje): To se stalo se žádostmi na př. v Jedlince, v Hutkách, Kapišovu, Nižní Poľance, Nižní Jedlové, a v jiných obcích. (Místopředseda Taub zvoní.) Myslím, že vás to, pánové, zajímá.

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím, nedá se nic dělat.

Posl. Bródy (pokračuje): Prosím, pánové, vás to nezajímá. Prosím, vzdávám se slova.

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Zierhut.

Posl. Zierhut (německy): Vážené dámy a pánové! Z vývodů pana předsedy vlády a pana ministra pro zahraniční věci jasně je zřejmo, že odpovědní činitelé tohoto státu úplně schvalují a také sdílejí pocit obyvatelstva o vážnosti doby všeobecně a o hospodářské situaci zvlášť. Naše obyvatelstvo, které již musilo nésti břímě několika let krise a při tom ukázalo podivuhodnou trpělivost a odolnost, zírá se zvláštní úzkostí vstříc přicházejícímu roku 1935, poněvadž se k velké a stálé starosti o holou existenci druží nyní také ještě každý měsíc povážlivější starost o udržení míru, starost pro nebezpečí evropské války. Vítáme s dostiučiněním, že tuto starost našeho obyvatelstva vláda nejen sdílí, nýbrž, že ve výkladech obou ministrů nepopiratelně proniká vážná a věcná vůle učiniti takřka s péčí řádného otce rodiny všechna opatření, aby se státu a obyvatelstvu pokud možno činně pomohlo přes tuto těžkou dobu. Při tom jsme s oběma ministry naprosto jednoho mínění, že ke zdolání všech těchto těžkostí jest zapotřebí především solidarity všech občanů a národů bydlících v tomto státě a dále, jak velmi správně řekl pan předseda vlády, opatrné a rozumné politiky, která se stará především o státní zájem a pamatuje na vyrovnávací spravedlnost u rozličných zájmů.

Byli bychom při tom ovšem rádi viděli, kdyby pan předseda vlády mezi těmito zájmy byl vypočítal nejen hospodářské, sociální a kulturní, nýbrž i národní. Neboť solidaritu obyvatelstva státu, jakým jest naše republika, nelze si mysliti bez solidarity jednotlivých národností. My, německý venkovský lid, máme dobré právo žádati tohoto uznání našich národních zájmů státem, neboť patřili jsme k prvním, kteří se prohlásili solidárními se zájmy státu a tomuto myšlenkovému směru ve vnitřní politice pomohli jsme k vítězství a tento směr jsme po desítku let udrželi přes všechny útoky zleva i zprava. Chápeme, že pan předseda vlády v tak vážné situaci vyzval český lid, aby nezapomínal, že svou nezávislost obnovil a tuto republiku zřídil vlastními silami, ale domníváme se, že jest právě tak hlubokou státnickou moudrostí připomenouti českému lidu, že solidarita sudetských Němců se státem, která byla zahájena a vštípena naší politikou, jest stejně důležitým a stejně vysoko cenným aktivem naší republiky.

Uznáváme loyálně historický fakt, že existuje československý stát, a dokázali jsme to dostatečně nejen svou dlouholetou praktickou politikou, nýbrž i nejloyálnějším plněním všech státních nutností. Prohlašujeme i tentokráte, že bez jakékoliv výhrady stojíme na půdě demokracie a státu a že jsme odhodláni v případě nutnosti společně se svými českými spoluobčany hájiti tuto domácí půdu s vynaložením všech svých sil. Ale stejně rozhodně a upřímně zdůrazňujeme v této naší společné vlasti naši německou národnost, naše právo, abychom se mohli národně vyžíti, naše právo na "rovné mezi rovnými", zkrátka náš nárok na vyrovnávací státní a národní spravedlnost, jak ho smí a musí vyžadovati tři a půlmilionový národ. Při tom rádi béřeme na vědomí, že pan předseda vlády ve svém projevu tak vážně zdůraznil, že se musí přísně dbáti toho, aby nikdo neporušoval právní bezpečnosti a zákonů. Doufáme, že výzva, že platný zákon musí býti nejvyšším příkazem nejen pro státní občany, nýbrž i pro úřady, najde živou odezvu zvláště v naší správě. Že my Němci máme po této stránce ještě četné oprávněné stížnosti a přání, bylo již několikráte řečeno a nelze se o tom nezmíniti i při této příležitosti. Při tom přikládám největší naděje slibu, jejž pan předseda vlády pronesl ve stejné souvislosti, že při zmírnění nezaměstnanosti musí se dbáti jejího nestejného rozdělení na jednotlivé oblasti a zasáhnouti zvláště tam, kde nezaměstnanost je poměrně největší a časově nejdelší. Není to bohužel žádné tajemství, že se to týká především našich německých průmyslových a pohraničních krajů a není také tajemství, jak snadno takový stav dělá části obyvatelstva, které jsou jím postiženy, přístupnými heslům a radikalismům nejnebezpečnějšího druhu. Poukazujeme na to tím nutkavěji, že jdeme úplně ve shodě s panem předsedou vlády v jeho úsilí o ochranu a konsolidaci demokracie. Jsme rozhodně pro demokracii. Ale ohromné hospodářské a sociální těžkosti doby, s nimiž musíme bojovati, vyžadují disciplinované a upravené demokracie. Nemůžeme ovšem míti za to, že by ochrana demokracie byla splněna pouze čistě mechanickými nebo takřka politicko-technickými prostředky, spíše se domníváme, že u většiny našeho obyvatelstva najde největší pochopení ta demokracie nebo ta forma veřejné správy, která jí zajistí chléb, práci, pořádek, spravedlnost a ohled na její národní a kulturní svéráz.

Naše německé obyvatelstvo má smysl pro stát a jest věrné. Proti podvratným vlivům z ciziny jest podle našeho mínění jen jediný prostředek: Poskytnouti práci a výdělek lidem v německém kraji hospodářsky těžce postiženém. Naše obyvatelstvo musí viděti, že se v Praze o ně staráte a že ohromná bída širokých německých vrstev nalézá zde v Praze pochopení. Velice bych doporučoval, abyste se blíže zabývali myšlenkou vnitřní investiční půjčky. Vyplatila by se politicky a hospodářsky, kdyby se na pravém místě proměnila v práci.

Panu ministru pošt a telegrafů rád bych při této příležitosti vložil na srdce, aby se přece vážně zabýval myšlenkou německé vysílací stanice, o kterou se kdysi silně zasazoval zvláště náš ministr Spina. Co má dělati naše selské a pracující obyvatelstvo, když si po skončené denní práci spustí radio a neslyší nic jiného, než zahraniční vysílání, poněvadž českému vysílání prostě nerozumí? Vlastní německý vysilač, přeložení německého vysílání na večerní hodiny a rozšiřování tohoto vysílání jest přímo státní nutností.

Jsme ochotni společně pracovati s každým bez výjimky, kdo se poctivě a bez výhrad staví na půdu republiky a na půdu demokracie, stejně jako nemusíme s druhé strany vážně zdůrazňovati, že mezi námi a vyhlášenými nepřáteli demokracie nemůže býti nic společného. Ale přejeme si, aby nikdo nebyl svévolně odpuzován od demokracie a aby se zvláště naše mládež praktickou, skutečnou vyrovnávací spravedlností a přihlížením k jejím oprávněným existenčním zájmům vychovávala k pochopení a k lásce k demokracii. Toto naše přání souhlasí zajisté s přáním našeho ministra pro zahraniční věci, který mluvě o dnešní mezinárodní situaci směřuje k tomu, aby celé Československo bez rozdílu národnosti bylo připraveno na to, aby až do posledního důsledku splnilo všechny povinnosti jeho národní a státní obrany, bude-li toho zapotřebí.

Jsme si vědomi, že přes naše stanovisko proti marxismu a přes naše rozhodné zamítání třídního boje jest v zájmu obou stran loyální spolupráce sedláků a dělníků, těchto obou nejdůležitějších skupin našeho obyvatelstva, poněvadž tyto oba stavy a mimo to všechny stavy kteréhokoliv národa jsou spolu nerozlučně spojeny hospodářsky a společensky. Proto jsme my, zástupci německého zemědělského stavu, přirozeně i pro oprávněné požadavky sudetskoněmeckého dělnictva. Při tomto svém směru žádáme však se vší rozhodností od sociálně demokratických protivníků pochopení i pro sebe a očekáváme především zdrženlivější způsob boje ve smyslu pravé demokracie, než bylo zvykem v posledních měsících.

Zabýváme-li se nyní zvláště projevem našeho ministra pro zahraniční věci, béřeme s díky na vědomí, že československá zahraniční politika podnikne vše, co jest nutné k ochraně míru. Jsme úplně téhož smýšlení s panem ministrem pro zahraniční věci o vážnosti mezinárodní situace a o ohromném dosahu příštích měsíců pro osud Evropy a pro udržení míru. Víme také, jak ohromnému zatížení bude vystaven evropský mír v nejbližších měsících v rozličných otázkách, zvláště v otázce sárské a sdílíme s naším ministrem pro zahraniční věci naději, že se přece podaří citu pro odpovědnost rozhodujících činitelů vyřešiti tyto neshody a zabrániti nejhoršímu. Měli bychom jistě také mnohý důvod ke kritice zahraniční politiky, ale domníváme se, že v tak vážné situaci, jako je dnešní, musí si kritika uložiti reservu, které vyžaduje blaho státu. Omezujeme se tedy dnes na to, abychom s uspokojením konstatovali, že československá vláda bude za všech okolností plniti své mezinárodní závazky k menšinám, že náš pan ministr pro zahraniční věci dále výslovně zdůraznil jako jedno z nejcennějších zahraničně politických aktiv spolupráci národů našeho státu, při čemž důrazně musíme poukázati na to, že zdravá vnitřní politika jest předpokladem zdravé politiky zahraniční. Konečně jme odhodláni všichni se jako jeden muž postaviti za tento stát, abychom splnili svou povinnost. (Potlesk.)