Deje-li sa vyrubovanie daní bez zreteľa na daňovú priznávku a strana vráti alebo odvolá sa proti nesprávnemu vyrúbeniu daní, a to plným právom, tu z pomsty použije sa §§ 185 a 186 zmieneného zákona, avšak bez zreteľa na ustanovenia § 214. Tento paragraf totiž určite vyslovuje, že pred vynesením rozhodnutia musí obžalovaný vo veci daňovej najmenej raz bezpodmienečne byť vyslýchaný a pri tomto výslechu treba s najúplnejšou podrobnosťou uviesť dôvody pochybností vzišlých proti správnosti udajov bernej priznávky a zároveň poučiť stranu tiež o tom, že k odpovedi na položené otázky môže si žiadať 15dennú lehotu. (Posl. dr Jabloniczky [maďarsky]: Vychádzajú z toho, že každý je podliak!) "Wie der Schelm ist, so denkt er." Rozhoduje sa na základe názorov našoptávačov.

Generálne finančné riaditeľstvo v Užhorode vysielalo radu dr Mikušku k vybavovaniu takýchto trestných expedícií. (Posl. dr Jabloniczky [maďarsky]: Za to bude mimo poradia povýšený!) I ja si to myslím, zvlášte, že som ho teraz zaprotežoval. Mám určité vedomosti o tom, že pán rada nepoučil strany o dôvodoch, na ktorých úrad založil podozrenie zo zatajovania daní, ani o tom, že k podaniu odpovedí majú lehotu 15 dní. So stranami zachádzal tak, ako keby ich vina bola už bezpochybne zistená. Celé hodiny ich vyslýchal, maceroval, dotazoval sa o všetkých okolnostiach, ktoré sú povahy docela intimnej a ktoré s platením daní, so zatajením daní alebo s iným zneužitím nemajú nič spoločného. Tieto macerácie trvaly niekedy celé dni. Čím nervy už beztoho tak veľmi šikanovaného poplatníka boly tak zdecimované, že sa priznal ku všemu, i k tomu, o čom nevedel alebo čo skutkom neodpovedá a čo mu bolo k ťažkej hmotnej nevýhode. Učinil to všetko preto, aby sa sprostil šikán a výslechov.

To všetko, pane minister, nehodí sa k tomu, aby zveľaďovalo bernú morálku a vzbudzovalo dôveru v poplatníkoch voči bernej správe. Podobne je nevhodné stálé a do rokov trvajúce preťahovanie vybavenia berných odvolaní a medzi tým neúprosné vymáhanie neprávom vyrúbených daní; jednanie takýchto úradov a Mikuškov vzbudzuje iba nenávisť proti vyberaniu daní.

Vyberanie daní nikde nie je sympatické, avšak práve preto by mali úradníci prejavovať zvláštnu pozornosť a blahovôľu voči poplatníkom a prez ostrosť zákona počínať si v zájmu štátnych potrieb a pri týchto úkonoch slyšať vždy tlkot ľudského srdca.

Práve tak som vytýkal, že odvolania sa niekedy po dobu celých rokov nevybavujú. Za starodávna malo odvolanie, podané proti usneseniu bernej správy prvej stolice, odkladný účinok na území Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Dnes ho vôbec nemá. Odvolacia lehota je pre poplatníka stanovená 30 dňami, avšak lehota vybavenia odvolania je nekonečná. Z toho potom vznikajú ťažké galiby. Dane vyrubujú a vymáhajú sa často z niekoľkonásobku daňového základu vykázaného v priznávke, a to i po dobu niekoľko rokov, dokiaľ odvolanie nie je vybavené.

Daňovými prebytky vymáhanými takto po dobu niekoľko rokov je poplatník ohrožovaný vo svojej existencii. Proti tomuto útoku má berný zákon ochranný paragraf pre prípad, kde vyrúbenie a vymoženie daní ohrožuje poplatníka v existencii; na to sa však nebere zreteľ a poplatník sa úplne ruinuje. Vo zvlášte ostrej vypuklosti vkazuje sa to tam, kde sa vydražujú obchody a kde sa tieto úplne evakuujú. Tu sa potom jeden pár bot alebo jeden klobúk, ktorý stojí v obchode 50 až 60 Kč, odtafári za 5 Kč.

Ťažkých zneužití sa dopúšťajú orgány pri odnášaní movitostí, čo by sa smelo dovoliť len v najkrajnejších prípadoch, lebo tým sa pôsobia stranám ťažké škody poškodením rešpekt. zničením materiálu.

Tiež exekúcie sa zneužívajú, lebo exekučné protokoly sú písané bez vedomia strany. So záľubou berú sa na jeseň pod sekvester vinice a ovocné sady. Sekvestračným kurátorom je úradník a ten tam gazduje. V tejto dobe prirodzene je veľmi snadné použiť hrubých príjmov na dane, ač bolo by to vôbec neprípustné, lebo veď dotyčný poplatník mal náklady pracovné, náklady na materiálie, výlohy na nemocenskú pokladnicu a iné útraty, ktorými je dlžen a na ktoré si po prípade vyzdvihol pôžičku a zaplatenie alebo umorovanie týchto dlhov pripadá práve na dobu oberačiek vína a ovocia.

Toto mi pripomína istý markantný, avšak zároveň veľmi poľutovania hodný prípad zneužitia. Istý ovocnár mal po dlhej dobe znova tohoto roku veľkú úrodu, za ktorú mu sľubovali 115.000 Kč. On úfal, že dostane za týchto niekoľko vagonov jablk ešte viac. Prišli však exekútori a vydražili celú ovocnú úrodu za 37.000 Kč. A podobných prípadov bolo by možno uviesť veľmi mnoho. Tak na pr. v Bočkove vypriahli z vozu vola, a seno, ktoré bolo na voze, vydražili. Márne prosil vlastník sena, aby toho nechali, že on seno odpredá, nič nedali na jeho slová. Na jednom inom mieste našiel exekútor zamknuté dvere, manželka hospodára nechcela mu dvere otvoriť, na čo exekútor vliezol do bytu oknom a sobral 450 Kč.

Podobné zneužívania sa dejú tiež pri osobných prehliadkach poplatníkov, na čo zákon pomýšľal tak, že ho možno použiť len v prípadoch najzriedkavejších, v prípade tvrdošíjneho neplatenia alebo zrejmého zneužitia. Podobným zneužitím je to, vyberá-li sa spotrebná daň dvakráť. Viem o prípade, kde producent zaplatil daň spotrebnú a sa toho dovolával a i dokázal, že daň už bola raz zaplatená, a preca bola znova vydobytá.

Veľmi vážne žiadam pána ministra, aby učinil už koniec týmto anomáliám; jestliže takto kontemploval zvýšenie príjmov rozpočtových, tu ho postihne veľké sklamanie, lebo v Podkarpatskej Rusi poriadajú sa už pravé honby, na kom možno ešte niečo vydobyť, a na takého neidú metodami povolenými zákonom, ale naprosto nesistematicky s nepovšimnutím predpisov zákona.

Žiadam zároveň pána predsedu vlády, aby dal pravádzať väčšie investície, aby tým zaistené bolo zaopatrenie obyvateľstva na zimu, aby zmiernená bola bieda rusínskeho ľudu v zimnom období, lebo dnes hladujú už i tie vrstvy, ktoré dosiaľ hladu nepoznaly, ako sú malí živnostníci a želiari i nádeníci, ktorí stratili následkom rozdelovania pôdy prácu na veľkostatkoch, nemluviac už ani o všeobecne známej biede ľudu verchovinského. (Posl. dr Jabloniczky [maďarsky]: Však nám pomôže obilný monopol!) Dosiaľ nám veru ešte nepomohol, ba dostali sme sa ešte nižšie, a predsa ako ho vychvaľoval pán minister Hodža, aký je dobrý a krásny ten obilný monopol. (Posl. dr Jabloniczky [maďarsky]: Pre Ivanku je dozaista dobrý!) To bych myslel, veď on dostane od monopolu ročných 300.000 Kč, jeho zať 70.000 a jeho dcéra tiež 70.000 Kč. Navrhujem, aby tí, čo majú z obilného monopolu väščie príjmy, než aké má poslanec, túto sumu odovzdali ku zmierneniu biedy rusinského ľudu v zime. Len tak možno tvoriť mier a kľud, len tak možno slúžiť pokoju a kľudu, jestliže všetci budeme rovnakými občany tohoto štátu.

My všetci sme loyálnymi občany štátu, stojíme na podklade tohoto štátu, plníme naše povinnosti a preto právom môžeme požadovať, aby i štát plnil voči nám svoje povinnosti. A zdôrazňujem znova, že tuná nebude pokoja a kľudu prv, kým všetci občania tejto republiky nebudú rovnakí a kým nebude tu pravej demokracie, ktorej bohužiaľ ešte niet. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. de Witte.

Posl. de Witte (německy): Slavná sněmovno! Velectěné dámy a pánové! S dostiučiněním vyslechli jsme upřímná slova pana předsedy vlády o krisi a nouzi. Byli jsme rádi, že se nepokusil skutečnosti zkrášlovati a zaslouží uznání jeho prohlášení, že stát je zvýšenou měrou povinen pomoci nejhůře postiženým nouzovým oblastem.

Bohužel patří k nim většina okresů území obydleného Němci. V celém pohraničním území jest jeden průmyslový hřbitov vedle druhého. Abych uvedl jen několik příkladů: v okrese kraslickém jsou dvě pětiny veškerého dělnictva již několik let bez práce a ostatní tři pětiny vydělávají tak nepatrnou mzdu za svou práci, že nemohou již z těchto peněz poskytovati nezaměstnaným příbuzným a přátelům žádné podpory. Tato nesmírná krise, neznámá dosud svým rozsahem a trváním, postihla ovšem velmi těžce také vrstvy tvořící střed mezi kapitalisty a dělnickou třídou. Průmysl jest ochromen, rovněž i obchod a živnosti. Celý okres krvácel. Jest to neslýchaná nouze, o níž si dále bydlící obyvatelé sotva mohou učiniti pojmu. Falknov-Loket prožívají od roku 1923 nesmírnou krisi, především v hornictví. Ve falknovském okrese najdete nejen sta, nýbrž tisíce dělníků a dělnických rodin, pro něž krise trvá již dnes 11 let. V okrese karlovarském zavládla bída, jíž nelze vylíčiti. Dámy a pánové, představte si, že cizinecký ruch přestal a že porculánový průmysl prožívá krisi již léta. Sklářství nepracuje. Stavební živnosti stojí úplně. Vše selhává. O těchto Karlových Varech mluví se jako o něčem skvělém a lákavém. Víte, že v předměstích Karlových Varů žije sta a sta lidí, kteří již prodali poslední kousky nábytku, místo stolu mají bednu od cukru, místo židlí bedničky, poslední ložní prádlo prodali a příslušníci rodin musí spáti v koutě na hadrech? Jest to tak strašlivé, tak hrozné a pobuřující, že bych prosil pány a dámy, aby si přece jen ten či onen z vás dal jednou práci a procestoval tyto kraje a na vlastní oči spatřil, jak tam po léta musí živořiti lidé, kteří jsou také našimi státními občany a nikoliv nejhoršími. Téměř po celé délce hranic vidíme obraz bídy. K tomu lze prohlásiti jen tolik: Nechceme-li co nejhruběji zanedbati svou povinnost státních občanů k ostatním státním občanům, svou povinnost lidí k ostatním lidem, musíme vynaložiti vše, abychom opatřili těmto lidem práci a chléb. Provádějí se všelijaké investice. Nelze státu vytýkati, že tuto činnost zanedbává, ale při těchto investicích musí se přece jen uvážiti, že záleží na tom, aby se především dbalo právě obyvatelstva nejvíce trpícího nouzí, a proto uvítali jsme slova pana předsedy vlády, poněvadž na tuto věc poukázal. Přál bych si tedy, abych při všech vládních opatřeních, která budou podnikána k potírání nouze a opatření práce, důrazně byla připomenuta tato slova.

Potřebujeme opatření k povznesení vývozního průmyslu. Kdybych vám vyprávěl, jaká jest nouze v okolí Schönbachu v chebském okrese, a to proto, že průmysl vyrábějící hudební nástroje jest odkázán na vývoz a tomuto průmyslu jsou nyní všechny vývozní cesty uzavřeny, pochopili byste, jak nutné jest to, o čem zde mluvím. Potřebujeme opatření k povznesení cizineckého ruchu, státní podpory které se dnes téměř ještě vůbec nedostává pro propagandu našich léčebných lázní, státní podporu vžitého a zapracovaného cizineckého ruchu, potřebujeme opatření práce veřejným činitelem. Zde by se šetřilo na nesprávném místě. Musíte viděti, co se děje v našich krajích, jak se silnice rozpadají, jak dříve investované peníze - a nejde o nepatrné částky - jsou prostě vyhozeny, jak místo krásných státních silnic vznikají haličské venkovské cesty, jak se všechno hroutí, a jak bude způsobeno neštěstí, které, jestliže se mu včas nezabrání, nebude snad možno ani zdaleka napraviti v desítiletích. Chcete-li s ohledem na trvání této krise a na tuto bídu poskytnouti pomoc, musí se to státi rychle. Bis dat, qui cito dat, dvakrát dává, kdo dává rychle. Tohoto přísloví nelze snad uplatniti nikde lépe, než na tomto místě.

Zvláštními poměry v Karlových Varech zabýval se také kol. Ježek. Toto místo jeho řeči jsem si zvlášť poznamenal. Stěžoval si, že v Karlových Varech není náležitě šetřeno státního jazyka, že se musí člověk styděti před cizinci, že se nepoužilo dosud ještě § 54 živn. řádu proti těm restauracím, jejichž zaměstnanci neovládají dostatečně státní jazyk. Ale málo vydělávající číšníci a žijící v nejtěžší hospodářské starosti, jimž jest uzavřen svět, jejich dřívější pracovní pole, kteří mají několik málo měsíců v roce skrovný výdělek, kteří po celou ostatní dobu v roce nevědí, jak mají vystačiti ze dne na den, jistě se snaží naučiti se českému jazyku, jak to jen jde. Chce snad kol. Ježek připraviti ještě i je o práci? Chce k nesčetným hladovějícím, strádajícím a ubohým lidem, které již máme, připojiti ještě zaměstnance hostinské? Říká, že se člověk musí stydět. Je-li nějaká příčina k tomu, aby se člověk styděl, jest to člověk, který žije uprostřed takovéto bídy a nemá jiné starosti, než kterou jsme slyšeli z úst kol. Ježka.

Ale bohužel děje se jinak ještě mnoho mimořádných chyb. Sociální pomocná opatření státu křižují se s rigorosními a nesprávnými metodami nesociálně smýšlejících krátkozrakých byrokratů. Perlustrace osob dostávajících vyživovací lístky četnictvem jest tak pobuřující, a lidi tak vybičovává, že by si v Praze měli dobře rozvážiti, aby setrvali i nadále při takovéto metodě. Byrokrat, který škrtá vyživovací lístky a domýšlí se snad, že tím něco vykonal v zájmu státu, netuší, jaké zlo spáchal na rodinách, ženách a dětech a konečně také na státu. Nezaměstnaný, kterému četnictvo nebo okresní hejtman odejme poslední kus chleba, propadá zoufalství a fašistické demagogii a vznikne v něm záští i k instituci, v jejímž jménu četník přišel. A přece máme obyvatelstvo, o němž lze říci, kdyby se s ním skutečně nakládalo tak, že by mělo pocit, že jest zde naprostá dobrá vůle, přijalo by to s vděčností, obyvatelstvo, které stojí na vysokém stupni vzdělání a které dvojnásob těžce pociťuje, nenakládá-li se s ním po stránce sociální takovou měrou, jak toho zaslouží a jak se domnívá, že by toho zasloužilo.

Připomněl bych jednu skutečnost z posledních dnů. Dne 4. listopadu konaly se velké projevy sociálně-demokratické strany v šesti městech pro demokracii, proti fašismu, za chléb a svobodu. Byly to ohromné projevy a nastoupilo na stotisíc lidí. (Posl. Blatná [německy]: Posl. Babel nevěděl nic lepšího, než tyto projevy zesměšňovati!) Milí přátelé, nebudeme se tím skutečně zabývati. Domnívám se, že by bylo pod důstojnost projevů a čest lidí, kteří vystoupili s nevýslovnými obětmi, kdybychom se zabývali takovými hloupými zlomyslnostmi. Chci na to jen upozorniti a více se o tom nezmiňovati. Byly to statisíce lidí, kteří ještě nejsou zkaženi fašistickým rozhlasem a přiznali se dobrovolně a bezvýhradně k státu, k demokracii a ke smíření národů. Ale byli byste měli viděti tyto masy. Jde-li dělník v neděli z nějakého místa nebo okresu do Karlových Varů, obleče si nejlepší šaty. Tak tomu bylo ode dávna. Tito dělníci, tito nezaměstnaní, tyto ženy oblékly si, co měly doma nejlepšího a u desetitisíců z nich byl nejlepším ošuměly kabát, který již nedovedl uchrániti ani před zimou. Přišli s děravými botami na nohách. Byli byste musili viděti lidi, kteří přišli mrznouce, při čemž většině zírala bída z očí, bída mluvila příšernou řečí z rysů jejich obličejů. Řekl bych vám: Měli byste slyšeti a pochopiti, nejen co tito lidé mluví, ale co ukazoval i jejich stav.

V této souvislosti upozornil bych však ještě také na jinou věc. Včera podnikl pan kol. Windirsch útok na volební právo dělníků do obcí. Přednesl zde asi takovéto důvody: Finanční stav průmyslových obcí jest těžší než venkovských obcí, lidé, kteří na sebe neberou břemena obecního rozpočtu, nesmějí ani rozhodovati o obecním rozpočtu a více takových důvodů. Suchými slovy chtěl říci toto: Dělníci dělali marnotratnou politiku. V časopisech Svazu zemědělců píše se to zřetelněji a jasněji. Tam se praví: "Sociální demokrati vydávali peníze jiných." Musím se poněkud podrobněji zabývati těmito vývody, neboť důvody, smí-li se to tak nazvati, bijí skutečnosti ve tvář. Pan Windirsch přehlédl tři věci: 1. poměry v obcích před rokem 1919, 2. následky hospodářské krise na obecní hospodářství a 3. ohromnou změnu v opatřování peněz pro obecní hospodářství od doby, kdy vypukla hospodářská krise, nebo od doby, kdy začal působiti zákon o obecních financích. Do roku 1919 byli dělníci celkem vyřazeni ze správ v obcích. Ve venkovských obcích a v mnoha průmyslových místech se to projevilo nedostatkem jakékoliv sociální politiky. Našli jsme strašlivé poměry v chudinském zaopatření a ještě k tomu prázdné pokladny. Konstatujeme, že jsme zjistili výstřelky zatvrzelosti srdce, výstřelky majetnického fanatismu. Do té doby egoismus menšiny slavil orgie. Našli jsme málo lidového smýšlení v obcích obydlených sudetskými Němci. To bylo tedy prvním požadavkem po roce 1919, když jsme mhli také vyslati své zástupce do obcí, že jsme se snažili zavésti lidské poměry, napraviti, co bylo dříve zanedbáno, život a zdraví lidí, obecních příslušníků učiniti středem obecní politiky. To, co se započalo vstupem sociálních demokratů do obecní správy, byla kulturní práce v obcích. Místo lidové fráze došlo konečně k plnění povinností k lidu.

Průmysl kladl na obce velké požadavky, musily se stavěti byty, kanalisace, zřizovati vodovody, stavěti školy, školky atd. Půjčky, které k tomu byly uzavřeny a úhrada na to, to vše bylo tenkráte dobře fundováno na onom průmyslu, jehož katastrofa se ovšem dostavila v krátké době. Slyšíme-li, že jest dnes 1185 závodů úplně zastaveno, zjistíme-li, že většina jiných závodů pracuje s menší, ba mimořádně sníženou kapacitou, prohlédneme-li si čísla splacených daní, o nichž se ještě zmíním, musíme se diviti, že pan kol. Windirsch přes to přese všechno přešel a stavěl se tak, jako by o této neslýchané katastrofě vůbec nic nevěděl. Přešel však přes to jen proto, aby mohl přednésti obvinění dělnictva, že selhalo, pokud jde o správní úkoly v obcích. Zavinilo dělnictvo, co nastalo? Zavinili snad katastrofu rotavskou dělníci nebo spíše příslušníci našeho národa, podnikatelé, akcionáři a správní radové? (Souhlas.) Obce v Čechách mají dnes 6 miliard dluhů, v jiných zemích 2 miliardy, dohromady 8 miliard. Úroky a umořování tohoto břemene vyžaduje si ročně 525 milionů. Z toho asi 220 milionů musí býti opatřeno z obecních podniků a 300 milionů musí opatřiti obce z vlastního. Když již pan kol. Windirsch má takovouto starost o samosprávné svazky, bylo by bývalo spíše na místě, aby hledal nějakou jinou cestu, než kterou našel. Bylo by bývalo na místě, aby jednou pronesl závažná slova v tom smyslu: mohou obce hraditi ještě tyto ohromné peníze na úroky a umořování, pro něž tenkráte sjednaly zápůjčky za docela jiných poměrů a vyhlídek, či nebylo by nutno, aby byla podstatně snížena úroková míra, aby tím obce byly zbaveny ohromného tlaku?

Neboť kdo dnes platí udržování obce? V průmyslových krajích přesahují již dnes dávky a poplatky výtěžek přirážek. Obce, které jsou nuceny dožadovati se vyrovnávacího fondu, musí bez výhrady vybírati všechny poplatky a dávky, které jsou teoreticky ustanoveny. Země Čechy trvá na př. bez výjimky na tom, aby se to stalo, než obec obdrží nějaký příděl z vyrovnávacího fondu.

Chci uvésti několik čísel k porovnání: Osobní daň důchodová činí dnes na hlavu obyvatelstva 136 Kč, naproti tomu obecní dávky a poplatky v obcích nad 5000 obyvatelů 50 Kč, v obcích nad 10.000 obyvatelů něco přes 100 a ve větších obcích již přes 180 Kč. Vidíte tedy, že dávky přesahují osobní daň důchodovou. Ze zvláštní daně výdělkové činící 150 milionů bylo roku 1933 odepsáno 100 milionů. Ze zvláštní daně výdělkové, jak ji zde pan ministr financí jednou zdůraznil, byla odepsána minimální daň 1‰ z uloženého kapitálu. Jak se má vůbec spravovati obec v průmyslových krajích jako ve Staré Roli atd., kde daňová základna téměř zmizela? Není to velmi podivné, když vystoupí kolega, který všechno to také musí věděti a přece činí za to odpovědnou, když to v těchto průmyslových obcích nejde kupředu, domněle chybící schopnost dělníků spravovati obec?

Několik čísel o poklesu daňové základny. Nemohl jsem si ve chvíli opatřiti materiál, který mám o tom doma, jinak bych vám mohl uvésti mnoho hrůznějších příkladů. V Teplicích klesla daňová základna v posledních dvou letech u všeobecné daně výdělkové z 1 milionu na půl, to znamená snížení obecních příjmů na polovici. V Jablonci klesl výtěžek přirážek od roku 1930 o 3 miliony. Nyní dvě malá místa na Labi Povrly a Neštědice. Tam roku 1930 činila daňová základna 350.000, nyní 15.000 Kč. K tomu jedna charakteristická ilustrace. Měďárny v Povrlech, které mají sídlo v obou těchto místech, přes tento obrovský pokles byly s to vypláceti stále ještě 6 až 8% dividendy, jsou stále nepřetržitě v provozu a dosáhly odpisů na základě stabilisačních bilancí. Obce se tu octly v strašlivé situaci, z níž by ani nejchytřejší správní technik nevěděl cesty. Ostatně může se kol. Windirsch utěšovati snad tím, že to ve venkovských obcích brzy nebude vypadati jinak. Ochrana zemědělství před exekucí nutí i venkovské obce, aby zaváděly dávky. Obce musí vytrhnouti dávka z nápojů. Zajisté jest asi známo, že na to přispívají také dělníci. Přirážky k domovní dani činžovní jsou sice také břemena, která se přesunují na drobného člověka: jak možno říci, že dělníci ničím nepřispívají k břemenům obecního hospodářství a proto nemají také míti práva rozhodovati v obcích? Zákon čís. 27 ve znění zákona čís. 169/30 přímo směřuje k tomu, aby došlo k přesunu příjmů odváděných jako "přirážky" k druhu "dávek".

Několik jiných čísel k objasnění této skutečnosti. Do roku 1927 skládaly se obecní příjmy takto: 21% z výtěžku majetku a podniků, 25% dávek a poplatků, 10% činily příděly státu a zemí, k tomu 44% přirážek. Od té doby po léta jsou omezovány přirážky a ohromně byly zvýšeny dávky. Častokráte rozdíl mezi přirážkami a dávkami záleží prostě v tom, že přirážky zůstávají poplatníci dlužni, kdežto dávky musí zaplatiti. Tuto skutečnost, o které ostatně promluvíme ještě poněkud obšírněji v rozpočtovém výboru, uvádím proti podnětu pana Windirsche a v této souvislosti mám jen ještě jednu otázku: Při vnitřní ideální spojitosti mezi, řekněme, stranou pana kol. Windirsche a jinou skupinou jistě jest dovolena otázka: Má se tento útok na právo dělníka voliti do obcí posuzovati snad již jako čin národního společenství, či má se toto národní společenství chápati tak, že dělník má platit a mlčet? Takovéto společenství odmítáme. Pánové, kteří se obírají takovýmito záměry, podobají se proklatě starým Bourbonům: ničemu se nenaučili a nic nezapomněli. Řekl bych vám na to: Ani my jsme na nic nezapomněli, ale lecčemus jsme se přiučili a dovedeme toho také náležitě použíti.

V tom, co jsem zde řekl, jest již také částečně odůvodněno naše stanovisko ke straně páně Henleinově, při čemž bych na objasnění veřejnosti poznamenal: Bylo zde jakési luštění hádanky o osobě pana Henleina, je-li tím, za koho se vydává, nebo něčím jiným. Nuže, pánové, osoba pana Henleina jest nám naprosto lhostejná. Kdyby byl zde ve sněmovně, promluvil bych o jeho osobním stanovisku k určitým otázkám a že osobně trpí nekvalifikované propagační metody svých přívrženců. Poněvadž zde není, mohu si to ušetřiti. Po stránce věcné řekl bych však k jeho straně, nebo, jak on se domnívá, k jeho hnutí, toto: Nechce-li dosíci ničeho jiného než spojiti sudetsko-německé měšťácké vrstvy v protisocialistickou a protimarxistickou frontu a vésti ji na pochod proti nám, nechává nás to chladnými. V dějinách jsme již poznali takovýchto front více, až dosud jsme všechny tyto fronty zvládli. Tu a tam mohli nás někdy na krátkou dobu odraziti nazpět, ale vždy jsme z těchto bojů vyšli větší, silnější a upevněnější. To není pro nás nic nového. A tak, jako jsme se vypořádali s ostatními, vypořádáme se také s ním. Jde-li o to, posíliti tyto záměry na utvoření protimarxistické fronty terorem podnikatelů proti dělníkům - máme také toho příklady zvláště v západních Čechách - pokud pro krisi nejsme s to čeliti tomu na místě samém, budeme naléhati na vhodná zákonná opatření na ochranu hospodářsky slabších.

Ale ještě bych rád konstatoval dvě věci: Především třeba konstatovati, že Henleinovo hnutí ukázalo se jako asociální, nejprve jsme to mohli pozorovati v České Lípě, kde to bylo dostatečně zdůrazněno. A vidíme to ve všech enunciacích tohoto hnutí. Úzkostlivě se vyhýbá otázce sociální, která jest pro nás Němce nejdůležitější otázkou, úzkostlivě se vyhýbá poctivému a upřímnému projednání otázky sociální. Přívrženci Henleinovi nemohou se vydati stoprocentně kapitalistickým podnikatelům, neboť jinak by se počet těch, které se jim podařilo nachytati z dělnických táborů, scvrkl na minimum. Musí se tvářiti na obě strany tak, jako by dovedli jednati nestranně nebo jakoby hájili obě skupiny, dělníky a podnikatele, zastupujíce vykořisťovatele i vykořisťované a vyrovnávajíce různé zájmy. Ale táži se, proč podnikatelé platili své zaměstnance, aby mohli jeti na Henleinův sraz? Chtěli, aby se toto hnutí ukázalo velkým a mocným, chtěli, aby toto hnutí mohlo se ukázati se zdánlivým úspěchem opět také úspěšným proti nám, proti socialistům. V tom jest celé jádro věci. Naší věcí jest upozorniti na to. Podnikatelé chápou a vědí, proč se staví tak positivně k Henleinovu hnutí, ale také dělníci mají věděti, proč se musí postaviti na jiné stanovisko. Pro nás má větší význam skutečnost, že se členstvo Henleinovy strany skládá hlavně ze včerejších hakenkrajclerů, z hakenkrajclerů, kteří zůstali vězeti v zloduchu fašismu.

Není věcí naší strany, aby zde mluvila o tom, jak se Henlein staví oficielně ke státu a stát k němu. Na tomto místě bych jen ještě výslovně zdůraznil, aby to veřejnost náležitě věděla; My jsme nikdy nevolali stát proti Henleinovu hnutí. Ti, kdo tvrdí opak, dopouštějí se hanebného zkreslování. Nikdy jsme nevolali stát, aby nám nějak pomohl proti nějakému hnutí a tedy ani proti hnutí Henleinovu. Troufáme si vypořádati se s tímto hnutím sami. Co tvrdili jiní, jak denuncovali, aby nás zdiskreditovali mezi obyvatelstvem, odmítáme co nejrozhodněji. Není pravda, že za zákazy Henleinových schůzí stáli jsme my, že jsme se snažili, aby toto hnutí bylo rozpuštěno a jak se tak různě pitomě mluvilo. Odmítáme to! Můžeme o tom říci, že to bylo řečeno proti lepšímu vědomí a že to patří do skupiny oněch nestoudností, o nichž se věří, že jimi lze čeliti socialistům. My se vypořádáme s Henleinovým hnutím sami. Co od českého obyvatelstva žádáme, není nic jiného, než aby stálo věrně k demokracii, aby chápalo náš boj a náš zvláštní hospodářský stav. To, a nic více.

Především žádal bych pak zde českou stranu, aby se nedala šiditi heslem protimarxismu, jako tak mnoho lidí na německé straně dalo se chytiti na vějičku. Tito sudetsko-němečtí soc. demokrati jsou zde jediní, neochvějní strážci demokracie. A komu poněkud záleží na demokracii v tomto státě, na pevném složení tohoto státu vůbec, nechť tuto skutečnost nepomine. V knize naší minulosti není stránky, za kterou bychom se musili nějak styděti. Našimi zásadami byla vždy pravda, spravedlivost a lidskost. Takoví jsme byli, takoví jsme a takovými chceme zůstati na dále.

Dámy a pánové! Nyní slovíčko k vývodům pana ministra věcí zahraničních. Mohu zcela krátce shrnouti a říci: Uznáváme neobyčejnou tíži mezinárodní situace, uznáváme, že se pan ministr věcí zahraničních snaží udržeti styk s parlamentem, především jsme přesvědčeni, že se poctivě snaží sloužiti míru a proto budeme jeho zahraniční politiku bezpodmínečně podporovati. Pan ministr věcí zahraničních může se naprosto spolehnouti na naši pomoc ve své politice, kterou naprosto schvalujeme.

Na konec slovo ke všem. Dámy a pánové! My chceme dorozumění národů. My, Němci a Češi, žijeme zde na tomto území vedle sebe mnoho a mnoho staletí, jsme na sebe odkázáni a přece jsme vždy byli zapleteni do vzájemných bojů. Nemusí tomu tak býti. Československá republika mohla by býti národním, spojovacím mostem mezi germánským severem a slovanským východem a jihovýchodem. Československá republika mohla by býti příkladem pro národně rozervanou Evropu. Neboť, že tato Evropa musí jednou vystoupiti ve světě jiným způsobem než dnes, že se musí přenésti přes tyto ohromné potíže, které se mnoha lidem zdají dnes ještě nepřeklenutelnými, aby si dala nové hospodářské a politické základny, v tom jsme zajedno. My můžeme zde pracovati jen v našem oboru působnosti. Ale v tomto působišti musíme vykonati vše, aby došlo k tomuto poctivému dorozumění a podati důkaz, že mohou vedle sebe žíti i různé národy, jestliže si vzájemně rozumějí a dovedou se vzájemně ctíti. Potřebujeme tedy, abych to krátce shrnul, vzájemného porozumění, vzájemné úcty a poznání své vzájemné závislosti a vzájemného doplňování. K tomu chceme my, němečtí sociální demokrati, poctivě pracovati. Od forem demokratického zařízení společného života lidí chceme přejíti ke skutečné demokracii, naplněné sociálním duchem, vyšší mravností, humanitou a ušlechtilým kulturním závoděním ve světě. K tomu nabízíme všem s české strany, kteří jsou sami upřímní, poctiví a přímí, upřímně, poctivě a přímo ruku. (Potlesk.)