Musíme použíti této doby, abychom rozbili velkogermánské reakční a válečnické hnutí, které se nám tam tvoří. Důstojníci, četníci, úředníci a i naši diplomaté musí býti vládou velmi vážně upozorněni, že se nesmí ženiti s Němkami z říše, s Italkami, Maďarkami atd. Není v tom žádný feminismus, když řeknu, že si páni mohou vybrati mezi několika miliony příslušnic československého státu. (Souhlas.) Ale aby v rodině diplomata, vysokého důstojníka, železničního úředníka na důležitém uzlu železničním u hranic atd. bylo snad rejdiště protistátních směrů, to by bylo svrchovaně nebezpečné. Nezapomeňte, že chytrá a hezká žena je obrovským nebezpečím pro muže, a my svá úřední, státní a vojenská tajemství nemůžeme dávati do rukou příslušnicím nepřátelského státu, ať jsou odkudkoliv. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Také naše chemické továrny v Ústí n. L., ve Falknově i jinde potřebují stálý a ostrý vojenský dozor. Vojenský dozor by také měl přijíti do továren ve Slezsku, na Ostravsku, na Těšínsku, na severu Čech, ale také na hranice jižního Slovenska. Silná část průmyslu chemického, uhelného, cukrovarnického a kovoprůmyslu je pod vlivem kapitálu a bank s vedením národně-demokratickým a nikde se tak nešetrně s českými dělníky, s českými úředníky a zaměstnanci nezachází, jako právě v tomto národně-demokratickými bankami vydržovaném průmyslu, kde jsou hromadně propouštěni. (Potlesk. -Výkřiky posl. Srby.) V řadě továren, za kterými stojí Živnobanka, mají hakenkrajcleři závodní výbory v rukou a čeští inženýři a dělníci svůj chléb tam nenajdou. (Potlesk.) To je rub toho vlastenectví, o kterém se stále vykládá.

Také je nutno provésti řádnou revisi zaměstnanců ve státních podnicích. Já upozorňuji zejména - a je tu pan ministr financí - aby dal také řádně prohlédnout tabákové továrny, jestli chléb a existenci od státu nemají lidé, kteří svým srdcem a svou činností patří za hranice tohoto státu. (Potlesk.)

Křiklavé poměry a tlak proti českému živlu je v liberecké obchodní komoře a četných jiných místech. Chci konstatovat, že vůbec zastoupení v obchodních a živnostenských komorách je věru prapodivného rázu. Je nutno, aby se i sněmovna tímto stavem zabývala. V Čechách a v zemi Moravskoslezské mají v obchodních a živnostenských komorách nár. demokraté 163 zástupců, Němci 104, národní socialisté 13, agrárníci 7, lidovci 30, soc.-demokraté 10 a pouze živnostníci o něco více, 88. (Posl. Slavíček: V Pražské obchod. komoře nár. demokraté a Němci mají většinu!) To je v řadě obchodních komor, bohužel, že nár. demokraté mají větší zastoupení než všechny ostatní koalované a státotvorné strany. A nár. demokraté nejen v Pražské obchodní komoře, nýbrž i v četných jiných jsou v úplné majoritě, ano tříčtvrtinové většině proti všem ostatním skupinám. Je samozřejmé, když tyto obchodní a živnostenské komory drží více palec těžkému, velkému průmyslu, že na živnostníky a na malé obchodníky nemají čas, nemají smysl pro jejich potřeby a nemají ochotu, aby pro ně něco vykonaly. Patnáctiletá vláda nár. demokracie v ministerstvu obchodu se jeví velmi zřetelně i na těchto číslicích.

Rádi kvitujeme příslib pana předsedy vlády, že všemožně bude podporován vývoz z naší republiky. Však bylo ne jednou, ale několikrát konstatováno na číslech a výpočtech, že od té doby, kdy klesl náš vývoz, hyne také blahobyt našeho pracujícího lidu, nevydělávají dělníci, netrží živnostníci, nemají města, nemohou míti ani na venkově, protože nejen síla kupců zahraničních, nýbrž i domácí síla je podlomena. Proto je nutno, aby se všechno úsilí vlády koncentrovalo na dobré obchodní smlouvy a také na řádné hospodářské styky s velikým sovětským Ruskem. Jestliže dopoledne p. posl. dr Hodáč kritisoval, že před 2 měsíci bylo Rusko uznáno a že jsme ještě žádných zázraků nedokázali, chci upozorniti, že za těch 12 až 15 roků, co jsme Rusko neuznali, co jsme ho ignorovali, se tam zatím obohatili němečtí fabrikanti a angličtí i američtí kapitalisté. To je prostě důsledek, že jsme byli z tohoto velikého tržiště téměř vyloučeni. Pánům ztracená vil Kramářova na Krymu byla milejší a bližší než životní existence tisíce dělníků, kteří hledali ve vývozu a práci do Ruska svoji budoucnost. (Potlesk.) Chci stručně a, řekla bych, střízlivě konstatovati, že jsme za těch 12 roků ztratili nejméně 5, 6 miliard na vývozu do Ruska, které získaly jiné státy. Co by to bylo za hospodářskou posilu, jaké přece jen zlepšení by se bylo v minulých letech objevilo v pokladně státu i samosprávy! Tím by se bylo ovšem také usnadnilo předržeti nynější kritickou dobu. Myslím, že je nutno - a to je jistě proti vůli p. ministra Beneše, v té věci s ním však nesouhlasím (Slyšte!) - právě na Rusko dáti velký pozor a poslati tam vyslance, který se zabývá zejména hospodářskými problémy. Mám všechnu úctu k p. vyslanci Bohdanu Pavlů, který se skutečně poslední měsíce všemožně snaží, aby zahájil dobré kulturní a společenské styky s ruskými úředními kruhy, ale jsem přesvědčena, že mnoho průmyslníků, dělníků Slováků a nezaměstnané inteligence by bylo rádo vidělo, kdyby byl jel do Ruska exponent hospodářské a vývozní politiky našeho státu, a tímto exponentem, přímo svou předchozí činností predestinovaným, byl by býval vyslanec v Rumunsku Šeba. Nezáleží na tom, jaké je profese, ale vzpomeňte, kolikrát vystoupil na tribunu tohoto parlamentu, jaké plány připravoval k získání Dunaje pro velkou dopravní cestu nebo k vypravení velkých přístavů na Slovensku a zřízení překladišť všech výrobků, které případně z východu Evropy půjdou na západ atd. Doba, kdy se lidé společensky stýkali, patří dávné, krásné minulosti, kdy nikoho nic nebolelo, ale teď je to vojna o chleba, vývoz, existenci, a proto také, jako se mají řádní a pohotoví průmyslníci starati o svůj export, tak také na všechna vyslanectví ve státech, kde nám záleží na vývozu, musíme posílati lidi, kteří se k tomu hodí.

Do vládního programu po prvé přišel důležitý požadavek řádné regulace výroby a státní kontroly výroby, který náš sjezd r. 1931 přijal téměř v rozsahu, jak to nyní p. předseda vlády přednesl. Na nedávné schůzi výkonného výboru naší strany byl to náš ministr dr Franke, který se obrátil nejen k užší přátelské spolupráci se soc.-demokracií, nýbrž který se zejména obracel jasně a velmi vážně jako odpovědný politik k republikánské straně, abychom společně jako jádro národa a státu pracovali na hospodářské demokracii a výstavbě, která by odpovídala přání velkých pracujících složek národa v městech i na venkově. (Výborně! - Potlesk.)

Je nejvyšší čas, že se bankám zakáže kšeftovati a zakládati stále nové nemožné podniky. Když zkrachnou, musí to stát zaplatiti nebo odepsati daně. Je správné, když páni z republikánské strany vážně a odpovědně mluví o nutné regulaci osevu. Já sama jako

dcera českého venkova jsem o této věci mnohokráte na našich sjezdech mluvila. Uvažme, kolik věcí a za jak ohromné stamiliony jsme dováželi z ciziny a že jsme si řádnou regulací mohli ulehčiti situaci, vyráběti tolik, kolik potřebujeme, a nehromaditi, co nespotřebujeme a co cizina od nás nekoupí.

Chválíme-li tuto regulaci výroby, poněvadž bude znamenati určitou stabilitu hospodářské práce zemědělcovy, je nutno zavésti regulaci i do výroby průmyslové. Byli to naši poslanci Stejskal a Hynek z textiláckého kraje, kteří se obrátili otevřeně na předsedu vlády s interpelací, ve které uvádějí přímo hrozné statistiky. Máme u nás 150.000 textilních kvalifikovaných dělníků bez práce, naše nejskvělejší továrny, moderně zařízené, výborně zracionalisované, do kterých se hodily miliardy, vydělané v minulých prospěšných letech, dnes stojí, není odbytu a vývozu, ale mezi tím se na každé vesnici zakládají nové malé krcálky, v každé stodole se zřizuje malá tkalcovna, v každé rozbořené cihelně se zřizuje nový malý podnik, lidé se tam dřou za pár haléřů, státu se daně neplatí, suroviny se berou na dluh a nakonec to všecko zkrachuje. Dělá to neplechu a nepořádek ve výrobě a je nutno v této věci zavésti disciplinu

Stejně je to v krejčovských odvětvích. Není pomalu týdne, abychom nečetli na pražských ulicích nová zařízení ohromných podniků, fabrik na módní zboží, mezitím co tisíce krejčovských mistrů u nás umírá hladem a desetitisíce dělníků krejčovských nemá, jak se lidově říká, do čeho píchnout. A když potom takový podnik, protože se dělá jeden na druhý, začíná krachovat, pak přichází s nářkem, neplatí daně a chce býti oddlužen. Jestliže se mluví o oddlužení jako o velmi vážném a velikém problému našeho státu, prosím, aby se proti takovýmto hříšníkům, kteří hromadili hospodářský nepořádek jeden na druhý, postavila státní správa s celou svou energií.

Jeden zjev, který vidíme, je, že dělníci a sedláci, inteligence a živnostníci jsou jádrem tohoto státu, to jsou lidé, kteří se zde narodili, kteří zde žili, pracovali, kteří tu svoje výdělky utratili a kteří nakonec také umírají ve své rodné vlasti. Ale kapitalisté, ti nemají žádnou vlast, mají zájem jen tam, kde hodně mohou vydělávati. Kapitalista, když u nás vydělal, odveze zisky do ciziny na zábavu a také i na zakoupení majetku a sám také žije většinou v cizině. Proto zájem naší vlády, našeho státu musí býti: podepříti malého, slabého a pracujícího a postaviti se proti privilegiím velkého kapitálu, který vlasti nezná a republice také nikdy nesloužil. (Výkřiky.)

A nyní v závěru něco na adresu vlády za naše československé ženy. Veř. péče a zákony chránily v republice již kdekoho, zejména v posledních letech: cukrovarníky, banky, pivovary, lnáře, chmelaře, kde kdo za těch 16 roků se dožadoval různých úlev, daňových bonifikací, finanční pomoci, zlevnění tarifů atd. Jen několik milionů žen, československých hospodyň jako by zde nebylo, jakoby ve skutečnosti neexistovalo. A nejde jenom o ženy městské. Nesmíme zapomínati, že konsumenti nejsou jen lidé městští, nýbrž také lidé venkovští. Mzdy a platy jdou stále dolů, ale některé ceny se neprávem a neodůvodněně hnuly nahoru. To dosud u nás nikoho nezajímalo, zejména žádná zvláštní komise se tím nezabývala, žádná schůze ministerské rady se nevěnovala ožehavým problémům, jak může býti živa chudá rodina a jak může uživiti matka několik dětí, když má polovinu toho, co měla před rokem nebo před dvěma lety. Prostě žádná ochrana se tu nebudovala pro obrovskou armádu konsumentů. Výroba má dvě mocná ministerstva, ministerstvo obchodu a ministerstvo zemědělství, má také četné obchodní komory, má zemědělské rady jako pomocné sbory po ruce. U nás pro zásobování se to dělalo obráceně. Ministerstvo zásobování bylo rozpuštěno, zbytek personálu byl rozházen mezi 3 až 4 ministerstva, zemské úřady z 90% se staví po boku výroby. Okresní hejtmani jako v Pardubicích, kde šli na ochranu konsumentů proti velkomlynářům a přísně je potrestali, jsou jako zrnko vzácného radia mezi ohromnou hromadou kamení lhostejnosti. Venkov a města nestojí proti sobě, to by byl omyl, ve velké části mají společné zájmy. Venkovské a městské hospodyně si dnes právem stěžují vládě na kartelovou komisi, která na základě kartelového zákona byla svolána. Domácí cukr platíme 16 let za 6.25 Kč, ale cizina ho platila za polovinu, ne-li za třetinu. Nyní jej do ciziny vyvážíme i za 80 hal. 400 mil. ročně platí naši konsumenti do kapes ciziny a nemohou si osladit ani hrneček kávy, které nezbytně dnes potřebují. 700 vagonů cukru nezdaněného dalo se na vaření lihu, ale když se dožadujeme - já to chci konstatovat, poněvadž jsme byli u některých pánů ministrů - aby rodinám nezaměstnaných, kteří 2, 3, 4 roky marně se namáhají najíti práci a jejichž děti trpí podvýživou, dostalo se nezdaněného cukru za cenu, za kterou jej vyvážíme do ciziny nebo jej dáváme včelařům nebo jak se to bude dávati na alkohol, dostáváme odpověď, že to nejde. (Výkřiky posl. Srby.) Mám dojem, že to nejde proto, že se to nechce dělat, a že bude potřeba, abychom my, čsl. ženy hospodyně, urgovaly vládu tak dlouho a tak energicky, až se dostaneme k nějakému positivnímu výsledku.

Městské a venkovské hospodyně si stěžují i na zákrok vlády proti kartelu uhelnému, protože, promiňte mi, nestálo to ani za fajfku tabáku. Loni do 15. září kartelové prodejny uhelné v Praze nabízely, než se vydalo vládní nařízení o snížených cenách uhlí, snad ze strachu, že to snížení bude veliké, všem odběratelům v Praze, kdo koupí do 1. září, že dostane slevu 2.50 Kč na 1 q. Kdo mohl koupit, koupil, kdo nemohl, čekal, až jak vláda srazí ceny svým nátlakem. Sešla se komise, ale žádné snížení nepřišlo. A tak my, ženy hospodyně, platíme uhlí o 2.50 Kč dráže než loni, to je jediný výsledek zlevňovací akce.

Věřte, že to jsou věci, které provokují a dráždí. Když je taková kartelová komise neschopná, k ničemu, tak ji rozežeňte, netrpte lidi, kteří berou peníze zadarmo. Kdyby se to stalo někde na regulaci, půjdou dělníci na hodinu z práce. Ale když to jsou páni ministerští radové, pensionovaní sekční šéfové, jsou to samé ohledy, samá benevolence, ale výsledek se rovná nule.

Zemědělcům chci říci ke cti, že nikdy nesabotovali práci a výrobu, i v těch dobách, když na venkově pracovali v některých oborech určitě s prodělkem. Průmysl si to udělal rozhodně lehčí. Když to vynášelo; pracovalo se, když to nevynášelo, hodili dělníky na krk státu, daně se nezaplatily a páni si odjeli do ciziny, aby se na ten balast nemusili dívat. My, národní socialisté, nebudeme proto nikdy štvát vesnici proti městu a město proti vesnici, protože všude bydlí jeden národ, který musí těžko v těchto těžkých dobách hájiti svou existenci a existenci své rodiny. Česká a slovenská vesnice, to není jen několik sedláků a nějaký zbytkař, který snad přece měl aspoň z lepších let tu a tam nějaký groš našetřený, ale to je těch 80% chudých lidí, dělníků na poli, jako jsou dělníci v továrnách, kteří s bídou shání svou existenci, jak se to prostě dá.

Co však provokuje lidi v městech i na vesnici, to jsou zjevy, na které my ženy nepřetržitě ukazujeme. Před 5 lety stál 1 q řepy 27 Kč, dělnictvu se platilo v cukrovarech a za zemědělskou práci o 30-40% více a 1 kg cukru stál 6.25 Kč. Letos stojí 1 q 11.50 Kč, dělníkům se srazilo s mezd 30 až 40%, někde se musily dávat bonifikace a snižovat tarify na drahách a cena cukru je pořád ještě 6.25 Kč. Před 5 lety stál 1 q pšenice 240 Kč a za 1 Kč byly 4 housky. Teď je obilní monopol, na který kde kdo nadává, a my také někdy, 1 q pšenice stojí 180 Kč, ale máme stále 4 housky za 1 Kč, dnes jako před 5 a jako před 10 lety. Páni mají své normy, že my nemůžeme dostat víc než 4 housky za 1 Kč, a ty se nesmí měnit, ať jsou ceny obilí, mouky i píce jakékoliv. Venku stojí 1 q brambor 18 až 25 Kč. Vím, že doprava drahou jejich cenu o něco zdraží, ale přece jen by nemusilo býti, aby v Praze byl prodáván 1 kg za 1 Kč, tedy pětkrát, nejméně čtyřikrát tolik, kolik konec konců zaplatí se na venkově. Venku stojí v zelinářských krajích 1 q zelí 12 až 14 Kč. My je platíme jako housku na krámě 1 kg 1 Kč, čili desetkrát tolik, než se platí u zemědělce. Mléko venku prodává se chutné, dobré a laciné poměrně proti větším městům, ale čert nedá dobře dělat kartelům mlékáren. Chtějí své zbryndané, sebrané a zfalšované mléko ještě zdražiti. Slad a chmel jsou letos lacinější než před 4 roky, ale pivo se má zdražiti, poněvadž prý se nevyplácí pivo vyráběti.

Varujeme zejména před diktátem v otázce mléčné. Věříme, že vláda nepřistoupí na proposice kartelu mlékáren. Zemědělci nejen naši, nýbrž i republikánští, lidovečtí atd. odmítají povinnou pasteurisaci mléka, živnostníci všech stran odmítají pasteurisaci a také konsumenti z celé republiky. Venkov nikdy mléko nepasteurisoval, vždy si na něm pochutnal a jsou tam zdraví jako buci. A nám se bude něco vnucovati za drahé peníze, ale my si diktát vnutiti nedáme. (Potlesk.) Chci konstatovati - mám po ruce plno dokladů - že státní výzkumné ústavy dokazují statistikou, že bacily coli, t. j. bacily tyfové jsou stejně tak v mléku neošetřeném jako v mléce pasteurisovaném. Hospodyně správně říkají, že dobře převařené mléko zbaví mléko všech bacilů, i bacila drahoty, a proto bude dobře, když tento starý a poctivý způsob ponecháme.

Chtěla bych obrátiti pozornost vlády na jinou věc, která se objevuje, že je totiž potřebí prováděti úřední kontrolu různých druhů potravin. Vzpomínám jen za náš klub, jaké boje jsme sváděli o dobré nefalšované mléko r. 1926 až 1927. Letos za 8 roků, když šly úřední orgány vyšetřovati v Praze, Ostravě a jinde, přinesly tutéž statistiku jako před 6 až 8 roky. V Praze znovu zjistila kontrola silně falšované mléko, většinou vodou zbryndané, nebo zbavené tuku, falšované máslo atd., dokonce, že se přililo do mléka až 69% vody! To jsou věci, které provokují. Tato úžasná fakta se musí dotýkati jak zemědělců, tak konsumentů a také vlády; těmto věcem musí úřady věnovati řádnou pozornost. Uvažte, co to znamená, když člověk ve městě peníze těžko vydělá, když s každou Kč počítá, a má je dáti za věc, která je téměř bezcenná, ne-li škodlivá. Proto bych prosila, aby toho dráždění ustaraných matek a hospodyň bylo dosti. Nechte si, pánové, vaši pasteurisaci. Venku o ni nikdo nestojí a ve městech se proti ní budeme brániti zuby nehty. Děti nám dnes hynou v celých krajích podvýživou, lékaři se obracejí na sociální instituce, aby na tento nezdravý zjev ve zdraví národa poukázaly. 99% lidí v našem státě snídá kávu, 60% jistě ji večeří a jsem přesvědčena, že roste počet těch, kdo odvar z kávy také obědvají. A když vidíme, že Praha, Brno, Ostrava, Jičín staví se v příslušných komisích proti diktátu pasteurisace a zdražení, dělají jen to, co jim jejich svědomí přikazuje. Pozastavme se jen u Radlické mlékárny; to jest asi takový Rolný v šatech nebo Baťa v botách. Radlická mlékárna má spoustu filiálek ve Velké Praze a prodává denně průměrně 50.000 litrů mléka. Kdyby se mělo přistoupiti ke zdražení jen o 20 hal. pod formou pasteurisace, znamenalo by to, že by pánové měli denně více čistého zisku o 10.000 Kč. To znamená ročně 3 1/2 mil. Kč jenom u jednoho zkartelovaného mlékařského podniku. Chci upozorniti p. kolegu z republikánské strany, že ho nemusí mrzeti Radlická mlékárna. Ta není v kartelu agrárních mlékáren, to je mladočeský kartel, a pěkně bychom se poděkovali v celé Praze, abychom na volební fondy pana Stříbrného a Hodáče ve zdraženém mléku platili 3 1/2 mil. Kč ročně. (Potlesk.)

Čsl. ženy ze všech krajů republiky se obracejí přímo na vládu a jménem milionů ochuzených hospodyň se dožadují: "Nechť ministři obchodu, veř. prací, soc. péče, zemědělství a spravedlnosti ihned přistoupí k novému jednání o snížení cen cukru a uhlí." Nechť ten spor o ceny cukru a uhlí zmizí konečně z historie našeho státu.

Prosím, uvědomte si, uhelná daň byla o ohromné procento snížena, mzdy a platy šly dolů, železniční tarify šly dolů, všechno je proti předchozím letům o 20, 30, 50% a uhelná daň až o 80% dole, ale ceny uhlí se drží, jakoby to bylo všechno na beton. Na každého máme úředně kuráž. Když je odvaha jíti s exekucí na chudého člověka na vesnici nebo na chudého živnostníka ve městě, pánové z úřadů a z vlády, najděte také kuráž na pana Petschka, Weinmanna a všechny ty miliardářské podnikatele ve státě, aby se jim také jednou spočítalo, co u nás už vydělali, co mají státu vrátiti a jak je do budoucnosti odkázati do příslušných mezí. (Potlesk.)

Pan předseda vlády mluví o státní kontrole. Nechť to, prosím, uplatní především proti kartelům, které vyhánějí nesmyslně ceny do výše. Hospodyně si právem stěžují, že se pro ně dělalo poměrně velmi málo. Proto jsme požádali vládu a řadu ministrů, aby zreorganisovali aspoň pro přechodnou dobu zemské hospodářské rady tak, aby se staly pevnou oporou širokým vrstvám konsumentským. Byli jsme také u ministra soc. péče v této věci a žádali jsme, že přece jen nějaký poradní sbor tu také hospodyně a konsumenti míti musí. Konstatuji loyálně, že nám p. ministr soc. péče velmi rychle vyhověl a že zřídil při ministerstvu soc. péče jakýsi poradní sbor vzhledem k tomu, že tam byla přidělena část protilichevních orgánů ze zlikvidovaného ministerstva zásobování. Ale v tomto poradním sboru sedí pan Lustig, který sedí také v obilním monopolu a v dobytkářském syndikátě. Odpusťte, pánové, tentokráte chci zarýti také do toho našeho bližšího těla, my hospodyně chceme si o našich věcech rozhodovati samy a nepotřebujeme, aby nás někdo zastupoval jako kurátor, jako kdybychom neměly dosti rozumu a zkušenosti.

Žádáme dále, aby byly v nejbližší době aktivovány komory spotřebitelů. Máme na to právo, když jak výrobci zemědělští, tak průmysloví a živnostenští mají své komory a zemědělské rady, aby konsumenti měli své konsumentské komory. Návrh byl vypracován již před 8 až 9 lety ještě za doby, když pan ministr dr Franke byl ministrem zásobování.

V mléčné otázce jsme se dostali tak trochu do boje s p. ministrem dr Spinou, poněvadž pan ministr zdravotnictví přišel pasteurisaci na pomoc, a to tou formulkou, že národní zdraví je ohroženo, nebude-li provedena zdražující pasteurisace. Dobře, když pasteurisaci, tedy také bezpodmínečně i pro zemědělce. Zdraví národa je i jejich zdraví. Ale lépe udělá ministerstvo zdravotnictví, když se bude starat, aby vybudovalo řádný moderní zákon proti falšování potravin, ve kterém by se také řádně dokročilo na každého, kdo zločinným způsobem poškozuje chudého člověka jak na ceně, tak i na jakosti. Kdo učiní udání, nemá z toho dohromady nic, a kdo je pokutován, dá 10 Kč a za hodinu je zase vydělá a udělá neplechu zítra a pozítří zase.

Ministerstvo vnitra musí znovu rozmnožiti protilichevní službu a upozorniti pány okresní hejtmany, že je především také jejich povinností dozírati ve svých obvodech na hospodářské a cenové poměry. (Hlasy: Oni to dělají.) Někde to dělají, ale někde to, bohužel, nedělají. To je tak, jako když jsme musili pensionovati 9 okresních hejtmanů, poněvadž nechránili řádně státních hranic a zájmů. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Znovu pak upozorňuji, že zejména v těch krajích, kde je hospodářsky nejhůře a kde úžasné vyčerpání, bída a krise trvají už 4 až 5 let, na Českolipsku, ve sklářských krajích, na Borsku, Mostecku, Ostravsku atd., jsou poměrně vyšší ceny než ve velkých městech a v krajích, kde konec konců bychom mohli spíše počítati s větší drahotou. Upozorňuji poznovu také na zajímavý zjev - a slovenští poslanci by se tomu měli věnovat: Na Slovensku je poměrně nejlacinější obilí, nejlacinější dobytek, ovoce a zelenina i tuky atd., ale jděte do slovenských měst nebo na Podkarpatskou Rus, kde lidé nemohou prodati žádné produkty zemědělské, jděte tam žít a platíte tak přehnané ceny, že ani hlavní měst o republiky nebo kterékoliv jiné město v Čechách nemá tak vysoké ceny. To jsou otázky, které zajímají ohromný počet příslušníků našeho národa. Vysoká politika se přejí, lidé chtějí vidět v denním životě, že se na ně myslí, že se o ně vláda stará, a podle toho budou také vždycky v budoucnosti pokračovati ve své obětavé práci.

Ochrana hranic a republiky - to nejsou jen vojáci, četníci a kryty proti případným leteckým útokům; to je také veliká, nutná a přímo posvátná solidarita národa v dobách dobrých i zlých. Nyní po 4 roky se přes nás i přes celý svět valí ohromné bouře starostí a bídy. Bohatí nedali nic na zmírnění krise chudých, leda snad slíbili kapitalisté, že by vypláceli pensi vdově po Neznámém vojínu, ale chci konstatovati, co je strašnou provokací v této době: když 90% našeho národa pod tíhou doby, starostí a snížených mezd, platů a výtěžků své práce ohýbá se až k zemi že jsou tu v našem státě doposud lidé, kteří mají statisícové, ano milionové příjmy. A zde mluvím k srdcím a svědomí příslušníků této sněmovny. Přišla doba, kdy musíme své lidství a národní solidaritu prokázati skutky a nikoliv pouze slovy. Dáti prapor na dům, to není vlastenectví, ale jíti proti tomu vlastnímu bohatému a nelidskému a dáti tomu, který čeká na podporu morální a hospodářskou - to je vyrovnání velkých rozporů a nesnází v národě.

Proto se obracím v této době na pány poslance republikánské, soc.-demokratické a lidové, na pp. poslance ze Slovenska a na státotvorné živnostenské poslance. V našich řadách nejsou lidé, kteří by měli stotisícové a milionové roční příjmy, a nemá je nikdo z nás. Ministři republiky mají sotva 100.000 Kč za ohromnou odpovědnost a práci a musí svůj plat v pravém slova smyslu rozdat na všechny možné sbírky a pod. Budiž vytvořen zákon, že v této době velké národní solidarity nesmí míti nikdo více platu a příjmu než ministr Československé republiky, a všechno ostatní formou zákona, zvýšením daňových přirážek nechť se zabere a nechť se použije na fond republikánské solidarity, z něhož by se podporovali ti, kteří se nemají čeho zachytiti a z čeho by žili zítra. (Potlesk.)

Důvěra a láska k republice jsou ohromné, cenné poklady našeho státu. My je spravedlností ke všem musíme oživiti a posíliti. Připomínám si v tomto okamžiku historicky krásná slova velikého mučedníka krále Alexandra, který umíraje volal: Střezte Jugoslavii!

Já bych řekla ke svědomí všech stran, které jsou seskupeny v této době kolem koalované vlády, kolem demokracie a republiky, která je skutečnou vlastí nás všech, abychom si dali heslo budoucích dnů: střezme republiku, střezme demokracii! Ale také střezme život velké většiny národa, aby se neztrácel v bídě a zoufalství, a nemusíme se bát žádné války, žádných komplikací a nesnází, poněvadž národ sjednocený, silný, mravně udatný přemůže každý útok a také každé nebezpečí, ať je uvnitř nebo zevně našeho státu. Proto jsme si svůj stát budovali, abychom si v něm sami vládli. Vládněme rozumně, demokraticky nejenom v politickém smyslu, nýbrž také v hospodářském, a všechny národy republiky, všechen lid bude státi za námi. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Hokky.

Posl. Hokky (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Práve keď som vstupoval do siene, tvrdil pán posl. Ježek, že Maďarsko je odpovedné za marseileskú tragediu. Je to tvrdenie, ktoré by vážny človek nečinil, a zvlášte nie vtedy, keď naň spadá určitá odpovednosť. Zdá sa, že pán Ježek nemá pojmu o tom, čo si vyžadujú parlamentné styky, zvlášte keď ide o tak veľadôležitú zahraničnopolitickú a chúlostivú otázku. Nie je vhodno túto vec prevetrávať zvlášte vtedy, keď celá otázka ešte sub judice lis est. Však o tom rozhodnú príslušní činitelia, činitelia, ktorí túto otázku nebudú tak horkou hlavou posudzovať, ako ten, kto túto bájku roztrúsil po svete.

Pán posl. Ježek žiadnym pádom nie je kompetentný takéto prejavy činiť. Ak tak činí, tu snižuje parlamentné jednanie na úroveň sudu, proti čomu musel by spolu so mnou celý parlament protestovať.

K exposé pána min. predsedu Malypetra chcem poznamenať len toľko, že tiež on, ako vôbec celá vládna správa, požaduje stále prejavy loyality. To mi pripomína, že teraz u príležitosti 28. októbra, ako v každom roku, tak i v tomto roku obchádzali policajti súkromníkov mest, hlavne obchodníkov a ukladali ím, aby vytyčili prapory. V niektorých miestach i politické úrady zastrašovaly ľudí, že ak nevytýčia prapor, budú trestaní pokutami 10.000 Kč, ač k tomu podľa zákona č. 65/1924 sú povinné len verejné úrady.

K exposé pána ministra zahraničia Beneša mám len tú poznámku, že oproti nemu môžem mnohými konkrétnymi príklady dokazovať, že československá vláda nedodržala mierových smlúv.

Exposé pána ministra financií Trapla však už nemôžem tak rýchle odbyť. Vyrubovanie a vymáhanie daní na Podkarpatskej Rusi deje sa totiž tak, že to nemožno nazývať už vyberaním daní, ale - odpuste ten výraz - vydrancovaním obyvateľstva. Len tento výraz kryje to, čo sa tam deje. V nespočetných interpeláciách vyzval som pozornosť pána ministra na tieto anomálie.

Je nemožné, ctená snemovňa, aby na daňové priznávky nebral sa zreteľ. A hlavne nebral sa zreteľ tam, kde niet príčiny k inému názoru. Daňové priznávky verejne známych počestných a poctivých ľudí zostávajú nepovšímnuté a sú im vyrubované dvakráť až trikráť toľké dane, než koľko poplatník priznal. Buďto musí sa brať zreteľ na daňové priznávky, alebo nesmie byť trestaný ten, kto daňovú priznávku nepodá. Je možný ešte i tretí prípad, že totiž poplatník na základe §u 312 berného zákona č. 76/1927 pred vyrúbením dane sa vyzve, aby sa vyjadril o správnosti priznávky, alebo aby doplnil a osvetlil niektoré iné, po prípade pochybné dáta priznávky. Je naprosto nemožné, aby úradník jednal bez vypočutia strany na základe podlých denunciácií našoptavačov a anonymných dopisovateľov.