Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Zeminová.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Rozhodnutí československé vlády, že vnese - alespoň pokud je to možné - jasno do nynější nejisté, ano velmi temné situace zahraniční i do rozháraných poměrů hospodářských uvnitř státu, bylo jistě dobré a užitečné a bylo také jak parlamentem, tak celou veřejností akceptováno s velkým povděkem. Vždyť parlament a národ má právo žádati a slyšeti pravdu, má právo znáti program obrany národa a republiky a má také právo žádati od vlády a ovšem i od zákonodárných sborů, aby se přednesl hospodářský program a plán do budoucích měsíců, které jistě budou jedněmi z nejtěžších, jaké jsme od doby státního převratu prožili.

Náš národ v 16 letech své obnovené samostatnosti ukázal velmi mnoho vnitřní síly a ukázněností, ukázal také velmi mnoho odolnosti, a když porovnáme situaci u nás a v okolních státech, můžeme si právem říci, že ani státy se staletou a tisíciletou dobrou a silnou tradicí nezachovaly tolik rozvahy a také tolik vnitřní kázně a pořádku, jakou udržel náš malý stát. Ale i ten nejstatečnější národ časem zemdlí, když přece jen boj trvá příliš dlouho. Je celých 20 roků velikých zápasů za námi, to je téměř život jedné generace, a když nesnáze hospodářské pozorujeme, zdá se téměř, že nebudou míti konce. A v takových dobách určitého zakolísání přijíti s mravní oporou našemu lidu, přijíti a ubezpečiti, že přece jen i v té zahraniční politice jsme udělali velmi mnoho pro jistotu a budoucnost našeho státu a že i také v politice hospodářské chceme dělati věci, po kterých jsme my socialisté volali vlastně řadu let, takováto politika je politikou nejnárodnější, je politikou podepření národa v dobách krutého duševního zemdlení a proto můžeme jen vděčiti třem vedoucím politikům a státníkům našeho státu, že přišli se svými projevy a programem v pravou chvíli.

Pan ministr financí, který přednesl své exposé nejprvnější, mluvil o jakémsi záblesku lepší hospodářské doby, ale pouhém záblesku.

Když jsme jeho státní rozpočet na r. 1935 posuzovali, s našeho stanoviska soudíc, byly v něm prvky pro nás velmi dobré. 3 resorty přes těžkou hospodářskou a finanční situaci státu vykazují jistá zvýšení státního rozpočtu. Jsou to: ministerstvo školství a nár. osvěty, ministerstvo soc. péče a ministerstvo nár. obrany. Kultura, lidskost a obrana republiky zvýšeny, a toť je slušná charakteristika státního rozpočtu a my neváháme říci, že i jako socialisté i jako řádní občané tohoto státu velmi rádi tyto příznaky kvitujeme. Jenom bychom byli p. ministru financí, vládě, i Dvanáctce státně-zaměstnanecké velmi povděčni, a v tomto směru jistě i všichni koaliční poslanci uplatní svůj vliv, aby také v státně-zaměstnanecké otázce bylo přineseno jasno. Objevila se tu sice určitá zlepšení v některých položkách, a to v příjmech vedlejších, ale přes to učiníme jistě ještě všechno, aby, pokud by to bylo možno a snesl to rozpočet našeho státu, bylo přikročeno i k zjevnému, aspoň částečnému odstranění platových srážek, které tak těžce dolehly na velikou část našeho obyvatelstva. (Výborně!)

Předseda vlády velkou, ano převážnou část své programové řeči věnoval otázkám hospodářským. Je to úplně správné, poněvadž politika politická téměř neexistuje. Ať zavadíme o jakýkoli problém v celém světě, i v tomto státě, vždycky vidíme na jeho podstatě a základě hospodářský raison d'@etre. Věnoval zejména mnoho pozornosti otázce vývozu, uvolnění peněžního trhu, regulaci výroby, státní kontrole výroby a obraně našeho státu po stránce vojenské i po stránce vnitřního pořádku ve státě.

Litujeme, že exposé p. předsedy vlády zapomnělo na jednu velmi důležitou otázku, a to na otázku cenovou v našem státě. To je otázka, jaké ochrany se dostane konsumentům v naší republice, kteří jsou přece jenom celou polovinou, ne-li většinou v našem obyvatelstvu.

Ministr dr Beneš zaujal parlament i veřejnost hlavně dvěma fakty, které konstatoval a které budou míti vliv i na vývoj poměrů mezinárodních v budoucnosti. R. 1934 spolupracoval náš zahraniční ministr za souhlasu celé vlády, a jistě i nás všech, na novém historickém přeskupení sil v Evropě a výsledkem tohoto snažení, ve kterém jsme byli zejména velkou Francií silně podepřeni, je skutečnost, že jsme dnes členy nejmocnější skupiny států v Evropě, skupiny velmi četné a vlivné, která sleduje ze všech sil zejména snahy mírové a udržení bezpečnosti v celé Evropě.

Je přirozené, že temné síly se také organisují a že také hledají, jakým rušivým způsobem by se uplatnily v evropském životě, a proto právem mluvil dr Beneš, jak to bude nesmírně vážné r. 1935 a 1936, zda dojde k výbuchu, který by mohl znamenati vzplanutí války v Evropě, anebo zdali se podaří oněm mocným mírovým silám, aby spoutaly ono zlo, které čeká, aby přepadlo klidné národy. Je proto potřebí i u nás vzhledem k nejistotě, do jaké v budoucnosti jdeme, sraziti řady, udržeti pořádek, hospodářsky i mravně posíliti národ, sjednotiti všecky státní a národní síly a varovati se všeho, co by mezi nás, kdož patříme především k ochraně republiky, mohlo vnésti rozklad, nenávist a štvanice. (Výborně! - Potlesk.) Je zajímavé, jak glosovala Ženeva strašnou tragedii marseilleskou. V kruzích Společnosti národů, jak jsme dostali velmi vážné a odpovědné zprávy, se otevřeně hlásalo, že od osudného r. 1914 dosud nebyla nikdy situace tak vnitřně dobře připravena ke klidnému uspořádání poměrů v Evropě jako před osudnou cestou krále Alexandra do Francie. K mírové frontě Francie, Malé dohody, Ruska, Belgie, balkánské Unie a severských států měla přistoupiti ještě nová síla, a to italské souručenství, které by bylo znamenalo uklidnění v jižní a ve střední Evropě. Nebylo by potom moci a síly, která by se byla mohla tomuto dílu postaviti na odpor. Nebylo státu v Evropě, který by byl mohl veřejně se opovážiti pracovati proti tak ohromné majoritě sil, které si pořádku a míru v Evropě přály.

Ale v temných hlubinách dějin bylo psáno jinak. Tragedie v Marseille zmařila pro tuto dobu mnohé veliké a krásné naděje evropského lidstva. A aspoň na nějaký čas tragedie marseilleská stala se i tragedií evropskou. To nebyly pouze ruce náhodných vrahů, které zastavily v Marseille pochod míru a úsilí států, které o tento mír usilovaly. To byly delší a mocnější ruce nežli ruce zaplacených lidí, kteří se k tomuto zločinu dali najmouti. Celá Evropa by dnes mohla otevřeně prstem ukázati na ony temné státy, které nechtějí mír, ale připravují válku, které chtějí revisi a nikoli pevnost hranic, které otroctví druhých národů prohlašovaly za svůj program a stavějí se i proti svobodě národa, kterou jsme tak těžce získali a vybojovali ve veliké světové válce. V Německu již druhý rok slyšíme jen bubnování, povely, rozkazy, a takovou výchovu, jakoby to vedlo k útoku ve válce. Myšlenkový život hákového kříže dnes možno shrnouti do tří krátkých slov: zbrojení, válka a smrt. V Maďarsku se volně cvičili mezinárodní vrahové a teroristé celého světa, marné byly protesty Jugoslavie i u Společnosti národů. Ani Italie není tentokráte bez viny svojí zbytečnou nenávistí k jižním Slovanům a svojí ochotou popřávat útulku též části teroristů na svém vlastním území. Vyhnaní králové a císařové, pozemkovou reformou majetku zbavená šlechta a zbrojařské koncerny platí všechen rozvrat a zločiny evropské. Také šlechta maďarská a polská sešla se na této linii, a když se zde mluvilo dnes několikráte o tom zvláštním postavení Německa a Polska, nesmíme zapomínati na dva fakty. I v Polsku jest rozděleno myšlení. Ta část polského národa, která byla vždy příliš blízká germánskému státu, která znala ze staletého utrpení tvrdost germánské rasy a to jejich násilnictví, vždy vzhlíží k slovanské myšlence a idei. (Výborně!) Ta část polského národa, která okusila, bohužel, carského útlaku po celé století, ano déle, četné vpády a násilnosti obávajíc se, aby Rusko znovu nesáhlo na polskou svobodu, obrací své oči k Berlínu. Ale kdo nejvíce berlínskou linii v Polsku podporuje, to jsou zejména šlechtici, zkrachované kruhy, které nenávidí náš stát, Jugoslavii a Rumunsko pro provedení pozemkové reformy, ale také pro naši demokratickou jasnou formu státní, ku které oni nemají kladný poměr ve svém vlastním národě. (Výborně!)

Fronta válečné a revisní Evropy a reakce hleděla si rovnat cestu i přímými zločiny ke svým plánům. A je to přímo děsivý fakt, když si uvědomíme, - a měla by se tím i Společnost národů zabývat -, že to byla řada, přímo řetěz zločinů a vražd na vedoucích státnících právě mírové fronty. Za 9 měsíců, za necelý rok padla řada státníků, kteří se vzpírali temným válečným silám. Zavražděn padá ministerský předseda rumunský Duca, zavražděn padá kancléř Rakouské republiky Dollfuss, zavražděn padá veliký král Alexandr a pod vražednými výstřely padá i veliký státník francouzský Barthou. A kdybychom chtěli míti kus hořké fantasie, zeptali bychom se, jak to přišlo, že takovým záhadným způsobem o život přišel i veliký, statečností proslulý belgický král Albert. Všichni naši přátelé míru a spolupracovníci zaplatili již krvavou daň za službu lidstvu a míru prokázanou. Francie, Rumunsko i Jugoslavie prošly velikým údobím hrozného národního smutku. Když vidíme, že kolem dr Beneše padá jeden za druhým z jeho spolubojovníků a když si uvědomíme, že minulý týden přišlo z Rumunska velmi důrazné a vážné varování, že se blíží k našim hranicím také najatí vrahové případně i proti našim politikům a státníkům (Slyšte!), pak vidíme, že žijeme v nebezpečném ovzduší násilných vražd a zločinů, jaké doposud snad neznala evropská historie. Ale dr Beneš necouvá, neustupuje ve svém nadlidském úsilí, znovu a znovu formuje mírové šiky a síly do takové posice, aby zamezily strašné nebezpečí války. Když došly zprávy o nebezpečí, které by případně mohlo i dr Beneše postihnouti, rozkřiklo se to velmi brzy po četných krajích našeho státu. Docházely přečetné přípisy, které se dovolávaly zvýšené ochrany dr Beneše a které varovaly otevřeně: "Dejte pozor, ať se nastane zločin, jakým Marseille byla na věky poznamenána." A byly to přípisy přímo vzrušující, od lidí prostých, od kterých bychom byli nečekali tak úžasný zájem o veřejný evropský život. Přišly přípisy od horníků ze šachet ostravských, přišly zprávy a prosby, abychom dali pozor, od našich hraničářů z Mostecka a Chebu, přišly výstrahy z našeho Těšínska, kde také lidé prožívají hotové peklo pod tlakem s jedné strany hakenkrajclerů a s druhé strany Poláků. Také četníci, vojáci, i důstojníci z hranic maďarských varovali naše úřední a politické kruhy, abychom dávali dobrý pozor na všechno to, co se k nám bude z ciziny a zejména z Maďarska a Německa přibližovati. Ministr dr Beneš však se nezalekl teroru. Jeho letošní cesta na východ republiky, zejména na Slovensko a Podkarpatskou Rus znamená velké burcování, povzbuzování a upevňování národní a státní jednoty našeho národa a státu. Slováci a Karpatorusové vyslechli s ohromným zájmem jeho zprávy o obraně našeho státu proti revisi a proti všemu, čím nám hrozí z ciziny. Četná města česká, slovenská, ale také poněmčená konala velmi krásné a veliké manifestační dny brannosti našeho obyvatelstva. A když jsme četli, že poslední neděli na 100.000 republikánských německých socialistů na svých velkých táborech přisahalo věrnost naší republice (Výborně!), že přisahalo věrnost také programu humanity našeho velikého presidenta (Potlesk.), řekli jsme si, že vnitřní base našeho státu je věru na pevných základech. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Republika pro budoucí svoji ochranu pomýšlí na zavedení příp. dvouleté vojenské služby, aby tu bylo dostatek lidí k disposici pro obranu našich hranic. Připomínáme si velký čin loňského roku, oslavu 15letí naší republiky, kdy do pražských ulic za velikého jásotu celého národa vyjel sám 84letý president jako nejvyšší vůdce armády v čele četných pluků, čet a všech druhů zbraní, a celý národ ho spontánně vítal i s tím vojskem, uvědomili jsme si všichni, že jsme hodně a hodně daleko od těch rozvratnických ideí popřevratových a že všichni cítíme přímo historickou odpovědnost, že národ, armáda a republika je všechno jedno, jedno těleso, které musíme společně hájiti proti komukoliv na celém světě. (Výborně! - Potlesk.) Jsme si jisti, kdyby došlo k nějakému otevřenému konfliktu - nikdo z nás by si toho nepřál - že 90% obyvatelstva našeho státu projevilo by kladný, nadšený poměr ke svému státu. A proto jsme to nesli tak těžce, že v té době, když nezaměstnaní, kteří mají týdně 10, 20 korun, a z toho žijí na ztracených vartách, vesnicích i ve městech, že v době nejtěžšího strádání naši horníci, kteří vydělávají 50, 60 korun týdně, i tam v Podkrkonoší textiláci prošli hrůzou velké nezaměstnanosti a krise 3, 4, 5 roků, -když jdete do těch chudých dědin pod Tatrami, o kterých náš starosta Jenšovský prohlásil, že v četných obcích a vesnicích po celé měsíce lidé nevidí pětikorunu, poněvadž je to příliš veliký peníz - a když uvážíme, že tito lidé chudí, prostí, životem utýraní nenadávají na stát, neštvou proti vládě a nesou těžce osudové břímě statečně, oddaně a vroucně potom, odpusťte, pane doktore Hodáči, to byl zločin, že se vaše bohatá strana připojila k těm, kdož dnes vyvolávají neklid a nespokojenost (Potlesk.) a hotové štvanice stran.

Je to trapné právě pro ty masy pracujících a bohužel i nepracujících lidí, vidí-li, že boháči, bankéři, různí zbohatlíci a bývalí zkompromitovaní politikové, vrchní ředitelé s milionovými příjmy a generální sekretáři průmyslnických svazů a kapitalistů - ti že přinášejí zlo a rozklad v době, kdy bychom nejvíce potřebovali klidu a vnitřního pořádku. (Potlesk.)

Proč jsme s respektováním poslouchali řeč p. posl. Ježka? Ten je také v oposici, ale mohu říci, že bych jeho dnešní řeč většinou podepsala, poněvadž on cítí jako místopředseda Národní rady tragickou odpovědnost nás všech. Jistě cítí také, že manželství p. dr Hodáče a Stříbrného bude znamenat mravní rozklad a nespokojenost i ve vašich kruzích, a nikoliv politickou posilu. A když uvážíme, že za peníze, které fabrikanti nezaplatili státu na daních, že za peníze, které boháči vydělali na chudých pracujících lidech, že za peníze, které banky vydělaly na ohromných úrocích a na ožebračených živnostnících a zemědělcích - za ty že se mají vyhrávat volby? Ne, národ má ještě smysl pro čest a odpovědnost a dovede se tomuto teroru peněžních žoků velmi energicky také vzepříti. (Potlesk.)

Mluvilo se zde několikráte také o otázce státních zaměstnanců a já jsem k tomu také ihned v úvodu své řeči zaujala stanovisko, abych řekla jasně, že do poslední chvíle vynaložíme všechny síly, abychom aspoň nějakou úlevu přinesli postiženým kategoriím již od 1. ledna 1935. Ale musím konstatovat, že tak jako se na př. v Písku agitovalo, kde chudí lidé, kteří nemají co dát do úst, šli a nesli odpovědnost na svých bedrech, a pan plukovník na pensi, který má ještě z čeho býti živ, začal obviňovat, že tato vláda uvalila na ně srážky 12 až 15% a že chce jíti ještě dále - pánové, takovým způsobem se nemá postupovati v této podrážděné a zneklidněné době. Vždyť to byl - konstatujeme otevřeně a vy to nemůžete popřít - vůdce a finančník národně-demokratické strany p. vrchní ředitel dr Preiss, který již před více než 2 1/2 roky podal veliké memorandum, docela i p. presidentovi, předsedovi vlády a p. ministru financí, ve kterém se dožadoval jménem finančních a průmyslových kruhů - ale je přece jen vůdcem nár. demokratů - aby byly provedeny srážky s platů státních a veřejných zaměstnanců ve výši 20 až 25%! A teď se nám bude vykládati, že jsme to udělali my, že oni nic, že pro to p. dr Matoušek pro všechno nepracoval a s tím nesouhlasil; vždyť přece každý z nás ty věci příliš dobře zná a taková agitace se neudrží věru ani 24 hodin.

A jestliže skutečně p. dr Hodáči p. dr Preiss cítí mravní odpovědnost vůči zaměstnaneckým vrstvám, jistě se dobročinnosti, ale i spravedlnosti nebudou klásti žádné meze. Vzdyť páni rozhodují v bankách, v továrnách, v kartelech, ve velkoobchodech a na různých zbyťácích, tam jsou ohromné statisíce zaměstnanců, dělníků, zřízenců, inženýrů, agronomů, úředníků, prosím, tam ať páni přidají, když je to tak snadné žádat to od státu, který se krví potí. Ale tam, kde by měli oni předcházeti příkladem a kde rozhodují, tam naopak strhují tolik, jak se doposud u veřejných zaměstnanců ani z polovice neobjevilo. (Potlesk.)

Pan posl. Ježek si zde stěžoval na konfiskaci některých listů, tuším nár. demokratických. Chci ho upokojiti, že se přehmaty byrokracie nedějí jenom proti nim jako proti nějaké národní oposici. Přinesla jsem dnes panu ministru vnitra zajímavý dokument. Včera ve středu 7. listopadu jsme svolali v Mladé Boleslavi plenární schůzí stoupenců, která měla toto označení: Upozorňujeme stoupence strany na plenární schůzi, která se koná ve středu 7. t. m. ve spolkové místnosti u "Černého orla" v 7 hod. večer. Promluví posl. David. Legitimace strany s sebou. Písemně zváno nebude.

Takových plenárních schůzí naše strana uspořádala od převratu jistě 500.000. Všechny strany, co existují v republice, koalované i nekoalované pořádají plenární schůze. Ale představte si, že na členskou schůzi vládní strany, kde se musí každý vykázati legitimací, kde mluví jeden z velkých náčelníků našich legionářů, našich zahraničních bojovníků za svobodu, přijde z ničeho nic najednou vládní komisař a rozpustí schůzi, že se nemá konat. (Hlasy: Co udělá tamní hejtman?) Věc má háček. Přijel pan starosta mladoboleslavský a řada činovníků naší strany z Boleslavi, aby si stěžovali u pana předsedy vlády i u ministra vnitra, ale říkají, že snad hejtmanství nebude tak kompromitováno tímto zákazem plenární schůze jako některé veličiny národně demokratické v Mladé Boleslavi z vysoké byrokracie, které měly zájem na tom, aby se to u nás všechno rozeštvalo, aby se ukázala silná ruka atd. Chci konstatovati, že strana Klofáčova, strana dr Beneše, strana nár.-socialistická, strana vládní, která byla Rakouskem krutě pronásledována, která měla takových zásluh o národní osvobození a boj, nedá se nikým vyprovokovat a že si náležitým způsobem uděláme i v té Boleslavi pořádek. Zfašisovaná byrokracie nebude rozhodovat o demokracii politické a nedáme se napadat takovým způsobem. (Potlesk.)

Strany, které jsou republice, lidu a demokracii oddány, budou se ovšem dovolávat také řádné zákonné ochrany, jestliže jejich právo svobody osobní i organisační bude napadeno. A proto konstatujeme, že budeme velmi důsledně žádati, aby byl prováděn zákon proti teroru, ale také u pánů zaměstnavatelů. (Tak jest!) To nejde jenom, aby se snad řeklo, dělá teror jeden socialista proti druhému, ale my se musíme také podívati na všechny ty činy v továrnách, a ještě máme u nás státní pořádek a moc, abychom zamezili, aby si někdo za pár špinavých grošů, které dříve z lidí vydřel, kupoval a terorisoval tisíce a desetitisíce lidí republice oddaných.

Zákon o čistotě voleb musí býti velmi přísně prováděn. Viděli jsme v Čechách, v Písku a jinde, kolik chudých, sociálně závislých lidí bylo napadeno terorem kapitalistů-zaměstnavatelů a jak byli nuceni, aby volili kandidátku, která jim byla přímo do rukou vnucována.

Pan posl. Ježek zde mluvil velmi objektivně, jak Maďaři úžasně rozšiřují svou propagandu po Evropě, jak agitují v Anglii, Italii, Francii, prostě ve všech státech. Chceme konstatovati - vždyť jsme o tom jednali v Národní radě, pan poslanec se na to velmi dobře pamatuje - víme, které kruhy to byly a kdo v této věci byl význačně angažován. Chápeme stanovisko Anglie. Anglie si myslí, když Francie má oporu v Malé dohodě, když Italie má oporu v Rakousku a když Německo hledá také cesty, kudy by se protlačilo dolů na Balkán, že i ona chce míti ve střední Evropě nějaký opěrný bod a proto se chce nějakou formou opírati aspoň o Maďarsko. Oficielně to nedělá, její vláda vždy odmítala otázku revise jakýmkoliv způsobem ventilovat, ale řada poslanců anglických jezdí na ty kavalírské hony maďarské, tokajské se pije, krásky maďarské zpívají, fidélně se tam žije, krátce to je to, co snad pánové v studené Anglii nemají a proto se chodí potěšiti do střední Evropy. Ale bude nutno říci našim kolegům v Anglii, že těmito věcmi se cítí také náš parlament, poslanci Československé republiky dotčeni, poněvadž to nejde, aby se hromadně podpisovali akce pro nějakou maďarskou revisi, když to nevyvěrá ze žádného státního zájmu anglického, ale z chvilkové nálady několika pánů, kteří šli na hon a zábavu do Maďarska.

A chci konstatovati, že sama maďarská vláda má o našich poměrech vnitrostátních a zejména o konsolidaci politické mínění velmi pěkné. Byl to sám ústřední orgán maďarské vlády "Budapesti Hirlap", který v minulém měsíci napsal tato slova: "Je málo států v Evropě, kde by byly poměry tak stabilní jako v Československé republice. Dodnes tam vládnou strany, které republiku budovaly, přes velký rozdíl programový pracují tam ve velkém souladu, který jim můžeme záviděti. Od r. 1926 se i Němci postavili aspoň částečně na půdu státu. Také Stříbrný začal dělati oposici teprve, když byl vyloučen z vládní koalice. (Posl. Jos. Tůma: Tak ho dobře znají? - Veselost.) A zajímavé je, že nár. demokracie přináší nyní hodně peněz na agitaci a proto se očekává, že společná národní fronta Stříbrného a nár. demokratů, protože má hodně peněz, bude míti snad nějaký úspěch. Největší chybou oposice je, že nemá vůdčích osobností. Stříbrný je korupcí zkompromitován, mladý Rašín nic neznamená a p. dr Kramář je nemocen. Ale přes to se přece jen společně chystají útokem na demokracii, která v republice dnes vládne." - Je to zajímavé, že i nepřátelský stát dovede poměrně tak střízlivě, věcně a správně charakterisovat poměry, jaké se u nás vytvořily.

Odmítáme-li však velmi energicky všecky zásahy těžkých finančníků a zfašisovaných vrstev proti demokracii a proti pracujícím vrstvám ve státě, chceme konstatovati velmi jasně a nekompromisně, že také komunisté musejí dělati dobrotu ve státě, neboť celá státní autorita musí býti i zde nasazena k dělání pořádku. (Výborně!) Souhlasím úplně s tím, že je absolutně nemožné, aby si z nás několik komunistických poslanců řadu měsíců dělalo dobrý den. Ať jim sněmovna zarazí diety, protože, kdo nevykonává povinnosti, ten také podle nového jednacího řádu ztrácí nejen diety, nýbrž také právo zákonodárce se všemi důsledky. (Posl. Dubický: A jak je to možné, aby lidé, kteří patří před soud, psali soustavně do "Rudého práva"?) To je také povinností jak ministerstva spravedlnosti, tak také státního zastupitelstva, aby tyto věci nějakou formou, ale velmi energicky a rychle řešilo. A když tak někdy pozorujeme - a pozorovali jsme to zejména při řeči ministra Beneše a předsedy vlády - ty nejapné, ubohé poznámky a úžasnou duševní ubohost, jakou komunistický klub se tu representoval, tak jsem si v tu chvíli myslela, kdyby tak s té sněmovní galerie jenom 24 hodin Stalin mohl pozorovati komunistickou stranu Československa! Myslím, že by okamžitě vystoupil z III. Internacionály, protože by takovou negramotnost a společnost nesnesl. (Výborně! - Potlesk.)

Naše stanovisko k ruskému státu je jasné. Je veliký rozdíl, ruský veliký stát a komunistická Internacionála. Po 12 letech od Janovské konference staral se dr Beneš, aby došlo k uznání Ruska de jure a tím k posílení míru v Evropě a k přiblížení k ostatní západní Evropě. Francie, naše republika, Rakousko, ale i Polsko jsou přece přímo životně interesovány na tom, aby nedošlo v Evropě k utvoření německo-ruského bloku. To je stará myšlenka Bismarckova. A jestliže Německo a Rakousko prohrálo světovou válku, musíme si říci, že ji prohrálo hlavně proto, že jak Vilém, tak d'Este na smrt nenáviděli Slovany. Kdyby se byli tenkráte několik roků před světovou válkou vážně pokusili o získání Ruska do své válečné fronty, vzhledem k tomu, že carevna byla německou princeznou a zrazovala ruský národ i ruskou armádu, kdož může věděti, jak by byla válka dopadla.

A představte si, co by to znamenalo za úžasnou a strašnou věc pro Evropu! Německý průmysl by Rusko opravdu zkolonisoval. Němečtí generálové by prostě sčítali svá vojska a vojska ruská, ale dávali by jim jenom svoje velení. Německo a Rusko jsou dva největší státy v Evropě. Německo má 65 mil. obyvatel a Rusko 165 mil. obyvatelů, t. j. dohromady 230 mil. obyvatelů. Jak strašnou, ano přímo nepřemožitelnou mocí by bylo těchto 230 milionů obyvatelů, s 20 a 30 mil. vojáků, s obrovskou zásobou nafty, železa a případně i potravin z Ukrajiny! Evropa by se stala prostě kořistí a loutkou v rukou takového strašlivého bloku. Hitler nechtěje prokázal Evropě jedinou službu tím, že Rusko zahnal svoji politikou daleko od německého státu ke Společnosti národů. A zůstane Benešovou a Barthouovou věčnou zásluhou, že umožnili připraviti v Evropě smír s celým východním dílem Evropy, se sovětským Ruskem. Ruský stát slavnostně přešel letos svojí formulí o uznání útočníka, svojím vyznáním mírové politiky, svojí podporou bezpečnostních zásad a také svým vstupem do Společnosti národů do skupiny států, která je nám velmi blízká a ve které i my do budoucna hledáme ochranu. Je to snad největší změna, jaká nastala od skončení světové války.

A nyní zase to přirovnání: Naši komunisté na stát, na pořádek a na práci jenom útočí a nadávají. Ruské sověty učí dnes dělníka, zemědělce i inteligenci stát obětavě budovati, všude pořádek zavádět a také míti řádnou úctu k řádné práci. To je veliký obrat v duchu a ve snažení ruského národa. Proto také ruský stát takto budovaný na nových zásadách skutečně musíme respektovati, poněvadž počítáme, že i tím a svojí stoupající kulturou se stane ještě bližší ostatní Evropě.

Pořádek však musí býti všude, nejenom oproti komunistům, nejenom oproti zločincům, kteří ohrožují stát dole z jihu, nýbrž také na našich hranicích severních a také ve službě, která je nutná pro obranu země. Pro štvaní a rozklad byla rozpuštěna strana hakenkrajclerská, byla zastavena činnost německých nacionálů, ale žádnou přelejvárnu v tomto státě, třeba pod všelijak přemalovanou firmou, trpěti nemůžeme. (Výborně!) Byl by to přímo hřích našich úřadů, kdyby pomáhaly zakuklené frontě Hitlerově se u nás formovati a připravovati, až snad uhodí hodina nebezpečí, aby oni otevřeně mohli přejíti tam, kam je celé jejich srdce také táhne. (Potlesk.) 90% Henleinovy heimatfronty jsou hakenkrajcleři a něm. nacionálové. Dostáváme, jako jistě všechny ostatní strany i Národní rada od obranných jednot pohraničních na sta a tisíce varovných přípisů. Vždyť ti naši hraničáři osobně dobře Němce znají a vědí, kdo byl včera nebo před půl rokem zapřísáhlým Hitlerovcem, kdo by byl s to do základu podvrátiti naši svobodu a jíti třeba vojensky proti našim lidem, že ten se obratem ruky, když se postaví s Henleinem pod naší vlajku, nestane dobrým republikánem a naším vlastencem. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Z Chebu, Falknova, Broumova, Podmoklí i Opavska docházejí zprávy, abychom těmto věcem věnovali zvýšenou pozornost. Pan Henlein zavedl si vojenské formace, ale co žádal v České Lípě na jejich táboře, bylo přece jen přímo provokací státního národa československého. Žádal nicvíce a nicméně, aby hranice republiky a zněmčené území byly obsazeny jejich německými úředníky, železničáři, soudci, četníky, vojáky a důstojníky. To je, ze státního zájmu počítáno, šílenství a se stanoviska našich hraničářů, řeknu, je to neslýchaná smělost, ne-li drzost. My své hranice nedáme nikomu do rukou. My jsme si svůj stát sami budovali a my jsme především povoláni, abychom svůj stát do krajnosti hájili. (Potlesk.)

My také své pohraniční kraje nedáme žádnému zakuklenému hakenkrajcléřství v plen. Kdyby zítra uhodila hodina nebezpečí, přichystané pluky stály by jistě proti nám. Nechceme a nebudeme - to budiž konstatováno jasně na všechny strany - tvořiti žádnou Belgii na pohraničním území našeho státu. Vláda má tentokráte přímo smrtelnou odpovědnost za ochranu našich hranic. Ať rychle staví kryty v průmyslových krajích na Ostravsku, na Těšínsku, ať staví také přehrady v průsmycích, to všechno je velmi důležité, ale především - a to jistě i se souhlasem poctivých Němců - ať také vyčistí ovzduší a kraje kolem našich hranic ode všech podvratných a velezrádných živlů. Na hranice patří především poctiví a oddaní Čechoslováci, čeští a slovenští železničáři, vojáci, četníci, okresní hejtmané, soudci, finanční stráž, prostě všechno naše. To je naše republika a naši lidé budou nejlépe věděti, kdy jest jejich povinnost zakročiti. (Výborně!)