Nevím, zdali tímto způsobem vychováváme dobře úředníky pro státní správu, která je při čemž se nechci dotýkati žádného stavu páteří toho státu. Se státní správou souvisí všechny otázky zemědělské, výrobní, živnostenské, obchodní, dělnické a všechny ostatní. Proto musíme starat se o nápravu. Ovšem, říkám přímo, že nemám příliš velké důvěry v tento režim, který zde je, že by něco napravil. Myslím celý režim. Psal jsem o této věci docela otevřeně ještě v době, když jsme byli ve vládě.

Jsem pevně přesvědčen, že tento režim nezdolá tyto všechny těžké otázky a že bude třeba, abychom si režim, který máme v Československé republice, určitými opravami udělali schopnější práce. Prosím, to není volání po nějaké změně demokratické formy Československa, ne. Demokracie potřebuje určité přizpůsobení dobám, ve kterých působí, potřebuje určitých úprav a potřebuje, aby přestalo to, co je nejškodlivější v čsl. politice a co je nejškodlivější pro celý československý stát, totiž ono roztříštění politického života a zpolitisování veřejného života. Celý náš politický život je roztříštěn na všechny možné straničky a strany, a není ve veřejném životě téměř žádného jiného zájmu nežli stranického. Skutečné zájmy státní a národní ustupují do pozadí. Myslím, má-li státní správa a vláda dnes tak těžkou situaci, tedy není možno, aby před ní schovávala hlavu do písku a aby v těchto věcech postupovala takovým nedůsledným způsobem, jako se na př. postupuje proti komunistickým poslancům. Ukazuji, prosím, tento případ jako případ, řekl bych přímo neschopnosti vládní. Je to něco úžasného, slavná sněmovno, jak nemožně si tato vláda počínala ve věci komunistických poslanců, jak projevila neobyčejně malou energii, kdežto na druhé straně projevuje proti národní oposici skutečně velkou energii. Vezměte si situaci, že vláda považuje čtyři vůdčí komunistické poslance za provinilé proti státnímu pořádku, proti československému státu. Státní návladní obrátí se na imunitní výbor, žádá, aby tito čtyři poslanci byli vydáni. Imunitní výbor neprodleně splní svůj úkol, vydá tyto čtyři poslance, a prosím, slavná sněmovno, máme již nyní snad asi 4 měsíce, kdy byli tito poslanci vydáni, jeden z nich je skutečně zatčen, ale ostatní tři píší do "Rudého práva", posílají do úsporné komise své návrhy, dokonce jejich manželky si chodí na každého prvního pro diety pro poslance, kteří se nedostavují a kteří jsou - nevím, jak bych to nazval - ve stadiu zatýkání. A toto stadium zatýkání, slavná sněmovno, trvá 4 měsíce, a slavná státní správa ne a ne nalézti tyto komunistické poslance. Myslím, že dokud se nepřijdou představiti na policejní ředitelství, nebudou vůbec nalezeni.

Slavná sněmovno, proč to říkám? Zde jde o prestiž státní. Buďto zde státní správa je přesvědčena, že ti čtyři komunisté udělali nějakou maličkost, která se nemá stíhati, dobře. Pak státní správa neměla žádati, aby byli dotčení vydáni, nebo je státní správa přesvědčena, že se tito lidé dopustili deliktu proti státu a že musí býti za to potrestáni, pak však nejde prováděti to, co se provádí, aby na jedné straně byli tito poslanci vydáni, aby byl vydán na ně zatykač a aby tito poslanci korespondovali se slavnou sněmovnou a byli dokonce se sněmovnou ve styku prostřednictvím svých manželek, ale nebyli nijak k nalezení. (Veselost.) To je, prosím fraška - vidím, že se někteří pánové smějí - je to skutečná fraška, ale jak to podlamuje prestiž československého státu, státní správy a vlády!

Na druhé straně, musím říci, má státní správa takové starosti, že je to něco úžasného. Nebudu citovati nic, přečtu jen jednu věc, která byla zkonfiskována v časopise "Světlo" ze dne 3. srpna 1934. Tato zpráva - račte dáti pozor, poněvadž je zajímavé, jak někteří pánové, kteří mluví o demokracii a drží nám zde výklady o demokratickém zřízení Československé republiky, jak si tuto demokracii představují - byla zkonfiskována, ačkoli vyšla nezávadně v "Táboře", v "Mělnických listech" a nevím kde ještě: "Vládní strany nezachovávají vzájemný "hradní mír" ani o politických prázdninách. Jejich tisk nejlépe ukazuje, jak rozhárané jsou poměry ve vládní koalici, zejména, že ve vládním táboře je velká nespokojenost s vládní politikou. Nár. socialisté a lidovci píší - oposičně proti různým vládním nařízením, zejména proti obilnímu monopolu. A obě tyto strany se snaží, aby se vyhnuly odpovědnosti za zdražovací politiku. Snaží se dokázati, že obilní monopol byl vynucen agrárníky a soc. demokraty, jejichž stranická družstva mají ze zdražení chleba a mouky tučný zisk. Je ovšem jisto, že marxisté jsou hlavními vinníky, ale i ostatní strany jsou spoluvinny a nevyhnou se odpovědnosti, vždyť bez lidovců a nár. socialistů by neměla agrárně-marxistická vláda většiny. Budou tyto strany podporovati i další politiku dvou hlavních stran vládních? Jaká to bude politika, možno souditi i z faktu, že orgán min. předsedy ostře odmítl v polemice i projev guvernéra Národní banky dr Engliše, který se velmi rozhodně vyslovil proti inflaci. Hospodářství agrárně-marxistického režimu povede k nebezpečnému zhoršení krise, nebude-li brzy tato koalice odstraněna. Rozpory ve vládním táboře odůvodňují naději, že tato agrárně marxistická koalice se dlouho neudrží. Je však třeba, aby oposiční hnutí v národě rostlo a projevovalo své smýšlení dnešní vládě při každé příležitosti."

Prosím, slavná sněmovno, tato věc byla zkonfiskována. Račte mi tam nalézti, co je tam proti státu, račte mi tam nalézti, co je tam proti státní formě. Je tam kritisován určitými slovy postup určitých koaličních stran. Tedy tak daleko se jde, že takováto věc se konfiskuje. To je něco úžasného. Mohl bych zde uvésti daleko více případů právě z tohoto časopisu. Zdá se, že ve Slaném je nějaký horkokrevný úředník, který snad právě proto, že je v okresu, kde je pan ministerský předseda, má zvýšenou citlivost, ale to jsou poměry skutečně nemožné a myslím, že pan ministr vnitra musí si těchto věcí povšimnout, aby se neprováděla taková konfiskace, která nemá žádného smyslu.

Při této příležitosti mne napadá otázka, jestli vůbec to, co provozuje dnešní vládní většina, je skutečně demokracie. Když se tolik mluví o demokracii, jestli je na př. demokracií vláda, kde pomaloučku zákony budou takovou jakousi bílou vranou a kde systémem jsou vládní nařízení. Každá určitá politická perioda má, řekněme, svůj určitý znak. Tato politická perioda vyznamenává se neobyčejně četným počtem vládních nařízení. A to značí, že zde není dostatečného smyslu pro demokracii a že to, o čem se jako o demokracii mluví, není opravdová demokracie.

A tu musím upozorniti ještě na to, nač totiž upozornilo již daleko více řečníků, že totiž pan min. předseda ve své řeči zmínil se také o tom, že se připravují jakési zákony, které směřují proti ohrožování republikánsko-demokratické formy, jakož i proti tříštění politických sil. Prosím, slavná sněmovno, jistě že nikdo z nás nemá nic proti tomu, aby se dělaly zákony, které by omezovaly tříštění politického tábora v Československé republice. Já sice nevidím, že by to byla správná cesta, poněvadž k soustředění se má dojíti jinými metodami, ne však nějakým zákonem, který by snad donucovacím způsobem vnucoval libovůli jednotlivým politickým stranám. Při této příležitosti musím citovat článek soc. demokrata, universitního profesora dr Pešky, který o těch věcech psal a který řekl, že všecky ty zákony, ať je to zákon registrační nebo kvorový, jsou podle jeho názoru spíše zákony na potlačování oposičního vědomí, ale ne zákony na ochranu československého státu a Československé republiky. Článek svůj zakončil, že za takovou demokracii se pěkně poděkujeme. My také.

Já se proto musím připojiti k projevu pana dr Pešky, který stojí svým světovým názorem na jiném břehu, ale musím říci, že mám ještě více důkazů o tom, že nejsme v pravé demokracii. Myslete si, slavná sněmovno, co chcete, myslete si, že po tom voláme z agitačních důvodů. Ale ne. Jde o otázku zásadní, o otázku termínu voleb. Vzpomeňte si, jak se svého času odkládaly nepohodlné volby do obcí a co se při tom mluvilo. Bylo to zejména tenkráte, když měly býti volby v Mor. Ostravě, které naháněly některým stranám strach. Ale jsme-li dnes v situaci, že dokonce nemají býti ani zemské, ani okr. volby, že tedy má dojíti k tomu, že se snad všeobecné volby vůbec nikdy nebudou konati, musíme si říci, že je to věc nebezpečná, která svědčí o nedostatku demokratického cítění. Měli bychom se všichni bez rozdílu právě v těchto těžkých dobách obrátiti k hlasu lidu, a to právě ve všeobecných zemských a okresních volbách, které již vlastně měly býti, poněvadž perioda došla, myslím, asi v září letošního roku. Měli jsme si tedy tyto volby odbýti, aby vláda jasně věděla, zda národ politiku její schvaluje či nic.

Musíme skutečně pracovati, i když jsme stranou oposiční, aby zde byla co největší součinnost celého národa. Právě jako příslušník oposiční strany říkám: Má-li býti vláda silnou pro velké úkoly, které zde jsou, musí býti složena tak, aby odpovídala mínění a rozvrstvení lidu. Jsem pevně přesvědčen, kdyby byly bývaly zemské a okresní volby provedeny, že jsme mohli býti o smýšlení lidu daleko informovanější a zejména mohla býti informovanější naše vláda. (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.)

Poněvadž nemohu dále rozváděti tyto jistě velmi interesantní věci, o kterých snad budu míti příležitost promluviti jindy, chci skončiti tímto prohlášením: Byl bych skutečně velmi šťasten, kdyby se v této sněmovně mluvilo daleko méně o demokracii a kdyby se tato demokracie daleko více prováděla, kdyby se v této sněmovně daleko méně mluvilo o tom, čeho potřebuje ta nebo ona státní menšina, ale kdyby se v této sněmovně a v této vládě dělala skutečně cílevědomá státní a národní politika. Čsl. lid si skutečně žádá cílevědomé státní a národní politiky v tomto státě a jsem přesvědčen, bude-li chtíti vláda řešiti velké úkoly, které jí tato doba ukládá, že může tak učiniti jediné tenkráte, bude-li prováděti upřímnou, dobrou státní a národní politiku. (Potlesk čsl. nár. demokratických poslanců.)