Po stránce kulturně-politické mluvil pan předseda vlády naprosto sympaticky o problému mládeže. Jednou vedlejší větou se také naznačuje, že se musíme zabývati novou organisací školství. Zde bylo by znovu třeba konstatovati metodu, že se pokládají za nutné reformy, ale že se s jejich provedením vyčkává, že se věc uznává za správnou, ale že není odvahy přejíti k činu. Zvláště my Němci víme, jak se vlastně předběhla tato reforma školního vzdělání, neboť přes léto byly nám náhle spojeny střední školy a celé školy prostě zastaveny. Tak si snad představujete reformu vzdělání u Němců? Domnívám se, že zde musím protestovati co nejenergičtěji proti opatřením školní správy během léta; v rozpočtovém výboru bude ještě příležitost mluviti o těchto věcech šíře.

Naznačil jsem již, že pan předseda vlády pronesl velmi zajímavé vývody o správě a úřednících. Prohlásil-li na jednom místě, že "musí převládati snaha, aby také rozhodnutí úřadů děla se všude a vždy v duchu platných zákonů", plně s tím souhlasíme. Musíme však konstatovati, že na správu a užívání zákonů máme celou knihu stížností a v případech, kde jde o národní kulturu nebo národní zájmy hospodářství, bychom si neobyčejně přáli, aby toto úsilí bylo ještě daleko větší. Zde lze dosíci zlepšení jen tím způsobem, bude-li konečně proveden § 92 ústavy, který mluví o ručení úředníků za jejich činy. Teprve, je-li úředník odpovědný a hmotně ručí za to, co způsobil nesprávným použitím zákona, zlepší se vážnost správy a vyhoví se přáním pana předsedy více než dosud. Ale pan předseda vlády učinil ještě velmi důležité konstatování v tomto směru, řekl: "Každé odchýlení od zákona, i kdyby jeho účelem byl snad okamžitý prospěch státu, na konec mu způsobí jen škodu, poněvadž podkopává důvěru v právní řád a bezpečnost." I tuto větu podpisujeme úplně. Těší nás, že pan předseda vlády učinil takováto konstatování. Musíme si ovšem přáti, aby takováto zásada pro správu a úřednictvo byla brána vážně! Neboť dnes jest tomu tak, že kde jde o německé záležitosti, domnívá se úředník, že jedná v zájmu státu, ohýbá-li právo ve prospěch nějakého českého petenta a v neprospěch německého. Domnívám se, že tu musíme právě my, kteří stojíme na půdě positivní politiky, se vší energií žádati, aby konečně vláda příkladně zakročila, kde prokážeme, že v tomto smyslu bylo porušeno právo a pořádek.

V této souvislosti vracím se ke dvěma věcem. Právě loňského roku, po rozpuštění národních socialistů a zastavení národní strany, snad v pochopitelném rozčilení a při neurastenii správy bylo spácháno tolik bezpráví na nevinných lidech a tolik bezpráví na úřednících, kteří byli přeloženi bez výslechu a bez práva se hájiti, pohnáni k odpovědnosti, že my dovolávajíce se těchto vývodů pana předsedy vlády, dožadujeme se jednak provedení amnestie a abolice udělené panem presidentem a na druhé straně napravení toho, co bylo spácháno na nevinně odsouzených úřednících. Materiál má vláda a rovněž i kabinetní kancelář. Dojde-li zde k nápravě, bude se snad zdáti, posuzováno s vaší strany, že se pomohlo několika ubožákům; ale já se domnívám, že se při tom pomůže více státu a státní správě, poněvadž pan předseda vlády sám žádá, aby byla opět získána důvěra v právo a v právní bezpečnost. Nemluvím zde za vinníky, nýbrž za nevinné! Zde by však byla možnost, aby se skutečně provedlo to, co pan předseda vlády uvedl jako jakousi státní moudrost, kde to plně odpovídá právu.

Jiné místo vývodů pana předsedy vlády mluví o "vyrovnávací spravedlnosti při různých hospodářských, kulturních a sociálních zájmech". Tu bych se přece jen opět odvolal na ústavu a poukázal na § 106, v němž se výslovně praví, že platí zásada rovnoprávnosti nejen po stránce kulturní, hospodářské nebo sociální, nýbrž i národní. Tu musím pana předsedu vlády prositi, aby v příštím svém prohlášení přibral nejen vyrovnávací spravedlnost v oblastech, které uvedl, nýbrž i v oblasti národní, poněvadž nikde právě nebyla vyrovnávací spravedlnost tak porušena a neporušuje se, jako na poli zájmů národních.

Na jiném místě výkladu pana předsedy vlády se praví asi toto: "Od národností nežádáme nic jiného než loyální uznání historické skutečnosti, že československý národ vlastní silou obnovil svou nezávislost a vybudoval tuto republiku a že tento národ udrží stát pro celou budoucnost." K tomu bych řekl: Samo o sobě podle znění tohoto prohlášení pana předsedy vlády zdá se mi vlastně velmi málo, co od nás žádá. Co žádá, totiž již má, má to v takové míře, že to jistě není zveličování, prohlásím-li, že státní myšlenka zvítězila dnes přece na celé čáře. Slyšeli-li jste včerejší prohlášení pana kol. Szüllő, i maďarské obyvatelstvo stojí na téže půdě, na kterou se postavilo během let obyvatelstvo německé. Vrátil bych se však k tomuto výroku pana předsedy vlády potud, že říkám: Ano, historický vývoj těchto 16 let dosáhl vítězství tohoto požadavku; uznáváme, že jste tento stát zřídili již proto, poněvadž jsme stáli proti zřízení tohoto státu, o čemž se nechceme vzájemně klamati. Poněvadž jsme to však učinili, domníváme se, že se šestnáctiletým vývojem již uskutečnil historický požadavek pana předsedy vlády a stal se historickým faktem. Ale, dámy a pánové, zde se nesmí zapomínati na jednu věc: jest správné, že jest to historickou pravdou, ale rovněž tak jest správné, že tato historická skutečnost vybudovala již živé právo. Toto živé právo jest ústava, kterou jste si - bez nás - dali a čímž jste z této historické skutečnosti učinili skutečnost právní. Pak jste však také vybudovali základnu, na které vy i my musíme státi. My tedy uznáváme historickou skutečnost, ale vyvozujeme z toho, že jste tuto historickou skutečnost skončili vydáním ústavy a že na základě této ústavy musí se vybudovati poměr mezi vámi a námi. Podle mého mínění bylo by nesprávné podceňovati význam této skutečnosti a žádati ještě ústního nebo písemného, dobrovolného nebo nedobrovolného ujištění, že tuto historickou skutečnost uznáváme. Ale my musíme žádati, abyste uznali historické právo, které vzniklo uzavřením této historické skutečnosti r. 1918 ve formě ústavy z r. 1920. To jest základna, na které musíme jednati, a pan předseda vlády nechť od nás nežádá jen uznání historické skutečnosti, nýbrž i splnění historického práva, vyvěrajícího z této skutečnosti - a pak se najdeme.

Ovšem, dámy a pánové, toto historické právo váže nejen nás, nýbrž i vás a míra, síla a moc československé demokracie nebude měřena na nějakých nadšených řečích nebo ujišťováních s vaší strany, nýbrž konec konců bude měřena podle míry práv, které nám dáváte na základě ústavy, a jak nám umožňujete, abychom na této mocné základně s vámi spolupracovali. Tuto spolupráci jsme vám již nejen slíbili v nesčetných prohlášeních, nýbrž jsme ji také osvědčili skutky.

Na konec ještě několik poznámek k větě pana předsedy vlády, který prohlásil: "Nebudeme uznávati žádných slibů loyální spolupráce, než jen ty, které nečiní zvláštních výhrad." Domnívám se, že slovo "loyalita" není zde správné. Myslím, že mnohem správnější jest tuto základnu ke spolupráci postaviti na půdu zákonnosti, vzájemného plnění povinností a poskytování práv. Loyalita jest věc, která zajisté nemůže přestati na nějakých vyznáních ústy, nýbrž která se musí denně projevovati v praktickém státním životě. A proto tkví zde váha na půdě legality, na níž skutečně není výhrad, není omezení. Mezi slušnými lidmi platí zákon a pravidlo a podle nich musí člověk jednati. Ale pokud jde o loyální styky mezi námi, má se věc přece takto: loyalita za loyalitu, poctivost za poctivost, upřímnost za upřímnost. Sotva se octnete tak brzy ve šťastné situaci, abyste po této stránce našli v německém táboru takový souhlas jako dnes, o němž jste, dámy a pánové, před desíti lety asi sotva snili. Ale stát a státní politika žádají vždy positivního stanoviska, žádají počítání se skutečnostmi, žádají vybudování vývoje, nikoliv však, aby se nechaly věci běžeti tak, jak právě běží, a abyste se snad spokojovali jen s docela nestátnickou hrou se slovy.

Velmi lituji, že moje řečnická lhůta uplynula a nemohu se zabývati zprávou pana ministra věcí zahraničních. Řekl bych zde jen toto: Jsme ochotni jíti s ním cestou míru, poněvadž jsme si plně vědomi, jakou katastrofou by pro veškeré lidstvo bylo, kdyby nezůstal mír zachován. Ovšem věříme, že zachování míru nezávisí pouze na tom upravovati okamžité napětí, okamžitě aktuální otázky nějakým možným nebo nemožným způsobem; jde také o to přezkoumati předpoklady nynějšího míru. Rozhodnutí: mír nebo válka bude záviseti na tom, jak velkodušní a velcí jsou lidé, kteří dnes ovládají zahraničněpolitický vývoj a mají rozhodovati, kudy vede cesta. Za zvlášť důležité pokládám jedno konstatování pana ministra věcí zahraničních, že neobyčejně mnoho, snad všechno závisí na vývoji spolupráce Anglie s Francií. Také já soudím, že bude záviseti na tom, zda se oba tyto státy dohodnou o vývoji, kudy povede cesta Evropy. Přejeme si, aby to byla cesta míru. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Dubický. Dávám mu slovo.

Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Jest jistě velmi správným činem, že v době všeobecné nejistoty učinili pan min. předseda, p. ministr zahraničních věcí a p. ministr financí projevy, které svou vážností a jasným programem vnášejí do řad obyvatelstva jasno, klid a uspokojení. Bylo toho tím více třeba, čím častěji se objevují ve veřejném životě zprávy plné pesimismu, ať jde již o věci politické nebo hospodářské. Vláda plní projevem svých členů povinnost demokratickou. Od doby, kdy k účasti na věcech veřejných dostal se lid, je třeba, aby v každé vážné chvíli bylo promluveno s odpovědných míst slovo pravdy, zvláště o životních otázkách obyvatelstva, neboť jen tak bude posílena politika rozumu a rozvahy, která dbá všeobecných zájmů státních a má poctivou vůli usměrniti hospodářské a sociální problémy všech vrstev našeho národa.

Je zvláště důležité, že p. předseda vlády u vědomí těžké hospodářské situace, v níž se nacházíme, věnoval převážnou část svých vývodů otázkám národohospodářským. Zdůraznil především péči o zvýšení rentability výrobního podnikání, které má býti dosaženo zlevněním nákladů, levným úvěrem, podporou exportu a hlavně podepřením domácí výroby i osvěžením domácích trhů. Ale poukázal ve svém projevu i na nové organisační úkoly naší výroby, t. j. na vybudování plánovitého hospodářství a na přestavbu dosavadních tradičních forem v politice produkční i v politice distribuční. Je to důsledné pokračování na cestě, jakou vláda Malypetrova nastoupila ku překonání krise. Na parlamentu je, aby k programu vlády zaujal objektivní stanovisko. Zdůrazňuji, že je povinností zástupců parlamentních stran, aby precisovaly svůj poměr k vládnímu programu formou objektivní, třebas kritickou. Ne tak, slavná sněmovno, jak to učinil na př. dopoledne zástupce t. zv. národní oposice anebo tak, jak nechávají tito pánové ve svých listech psáti o programu a poslání nynější vládní majority. Čtu v dnešních listech této frakce na př. slova: "Slyšeli jsme pana min. předsedu, ale v jeho slovech zdá se nám více zaznívati duch, který vedl k 8. listopadu, než onen duch, který připravil 28. říjen." To je úmyslné zkreslování pravého stavu věcí, to je politika, která béře lidu důvěru v sama sebe a která svými důsledky řadí se do linie politiky protistátní.

A tu chci především zdůrazniti, že není příčiny přes těžkou situaci hospodářskou a politickou, aby byla veřejnost znepokojována, jakoby stav státního hospodářství byl zoufalý a jakoby nebylo naděje na zlepšení nynějších hospodářských poměrů. Kdo tak činí, nemyslí to upřímně se státem a jeho budoucností, kdyby si tisíckráte říkal nacionalista a oháněl se tvrzením o svém vlastenectví. (Výborně! - Potlesk.) Je-li doba zlá, je tím více třeba spojiti všechny kladné síly k tvořivé práci, odmítnouti rozklad a planou agitaci oposice, která by především jako zástupkyně vrstev průmyslových a velkoobchodních měla dbáti svorné a činorodé práce ve společném bloku a nikoliv plané agitace a kalení vod. Právě z těchto kruhů vytýká se na př. nám, že prý republikánská strana nepřeje exportu a že celou svou politiku přizpůsobuje jen sobeckým zájmům zemědělským. Je to opět úmyslné klamání veřejnosti a popírání pravdy. Vždyť právě náš zápas za měnová opatření devalvační umožnil intensitu zahraničního obchodu, neboť, jak správně uvedl ve svých vývodech pan předseda vlády, za prvých 9 měsíců byl letošní vývoz téměř o jednu miliardu větší než vývoz za stejnou dobu roku loňského. Je pravda, my republikáni netajíme se tím, že v zahraničním obchodě budeme ještě často zápasiti s mnohými a velikými překážkami. Zavinili jsme snad jako zemědělci, že dnes náš vývoz do Francie klesá? Že Francie zavádí kontingenty? Zavinili jsme, že nemůžeme vyvážeti do Německa, poněvadž tento stát přestává prostě platiti? A podobná situace je i v jiných státech. Jsme proto, a to je naše pevné přesvědčení, především odkázáni na pomoc vlastního domova. Tím spíše máme pak právo žádati řádné honorování zemědělské práce, řádné mzdy dělnické, spokojenost pro živnostníka i úředníka. Žádáme levné peníze pro výrobu. Chceme, aby se u nás nezaměstnanost neřešila jen systémem podpor, ale opatřením práce. Chceme, aby kartely a banky přispěly k oživení výroby, neboť sabotéry na frontě chleba a práce v dnešní vážné době nepotřebujeme. (Potlesk.)

Ten suchý chléb jíme dnes všichni, zemědělci i dělníci, vývoz i obchod, a právě proto musíme nalézati oporu především v našich poměrech a v naší situaci domácí. Zvýšení kupní síly vrstev pracujících, podstatné zlevnění úvěru a kapitálu, uvolnění peněžního trhu, zejména při lidovém peněžnictví, zabezpečení pevných a spravedlivých cen za zemědělskou práci, to jsou, slavná sněmovno, rychlejší prostředky než čekání, až okolní státy budou platiti za naše vyvezené zboží. Přáli bychom si, aby k těmto otázkám byla obrácena pozornost povolaných činitelů z kruhů průmyslových a velkoobchodních, neboť jen tak máme možnost uživiti celý národ a zajistiti jeho klidnou budoucnost. To není arciť jen úkolem státní správy, nýbrž, jak správně p. předseda vlády řekl, také kruhů odborných, zejména průmyslnických a velkoobchodních.

Slavná sněmovno! Jest jistě dále dobrým znamením, když v řeči p. ministra financí, u něhož nebývá vždycky sklon k optimismu, je také tvrzení, že jsme léta největšího strádání již překonali. Je-li tomu tak, pak tím více musíme spojiti všechny tvořivé síly k solidárné a odpovědné práci za hospodářské zvelebení všech vrstev našeho obyvatelstva. Nesmí nám však býti tajno, že národní důchod občanstva naší republiky klesá. Uvážíme-li, že r. 1929, v dobách konjunktury, činil důchod čsl. obyvatelstva 90 miliard Kč a že r. 1933 klesl tento důchod na 47 miliard Kč, tedy téměř na polovinu, pak i přes optimistické hlasy musíme všichni vážně počítati s danou situací.

Opakuji, že především je třeba počítati s výrobou a trhem domácím, poněvadž na cizí spoléhati nemůžeme. Chceme-li letošní zimu přežíti jako poslední zimu sociální krise, musíme dbáti toho, aby se opatřila pracovní příležitost. Proto vítám i návrhy p. předsedy vlády po stránce sociálně-politické. Je neprozřetelné, vedeme-li u nás na př. v dosavadních tendencích politiku stavební, na níž má největší podíl dělnická a řemeslná práce ve svých mzdách. O tom, kam jsme to dopracovali s politikou stavební, nejlépe svědčí tato fakta: R. 1928 jsme v naší republice postavili 10.257 domů, ale v prvním pololetí letošního roku pouze 932 domů, a poněvadž druhá polovina letošního roku nebude lepší, tedy celkem 1.800 domů za celý rok. V tom je celá bída stavebního dělnictva, nezaměstnanost i špatná situace řemeslných živností. Pan předseda vlády prohlásil, že v péči o náš vnitřní trh je nutno nejdříve pomoci pracovním odvětvím, jež trpí stagnací stavebního ruchu. Nechci, slavná sněmovno, při této příležitosti mluviti o příčinách této stagnace. Hlavní je v tom, že není svobody na bytovém trhu, že zákony bytové již 16 let vyvolávají bytovou anarchii a jsou tak brzdou zdravého rozvoje ve svobodném podnikání. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Pan ministr financí správně vyzvedl snahu finanční správy o rovnováhu stát. rozpočtu. To podle našeho přesvědčení znamená, že vývoj našeho hospodářství musí býti zajištěn pevně a jedině tím, když budeme prováděti prozíravou hospodářskou politiku. Jestliže bude hospodařeno v rámci finančního zákona, jestliže se obstarají úhrady na vydání, která v rozpočtu nejsou obsažena, bude-li prováděno usnesení úsporné a parlamentní komise, jestliže dojde co nejdříve k zhospodárnění státní správy, pak to bude úspěch, který bychom srdečně přáli p. ministru financí, ale také sami sobě.

Avšak občan-poplatník republiky se ptá, když slyší projev p. ministra dr Trapla, zda mu nový rozpočet přináší nějaké daňové odlehčení. Ptá se tak zejména poplatnictvo zemědělské, které v hospodářské krisi odnáší daňový systém velmi citelně. Pan ministr financí přiznal velmi objektivně sám, že finanční správa musí co nejrychleji přikročiti ke všem opatřením, jež jsou s to zmírniti tíhu veřejných daní a dávek, které postihují výrobu a brzdí jeho vývoj. Kvituji tato slova s povděkem. Lituji jen, že se p. ministr nevyslovil v této souvislosti o krajní nutnosti spravedlivé úpravy poplatků z převodu práva vlastnického, daně dědické a darovací. (Potlesk.) Včera jménem našeho klubu upozornil na tuto nespravedlnost p. kol. dr Zadina. Novela těchto daňových opatření je krajně nutná. Prodloužením nynějšího stavu vzniká poplatnictvu ujma, zvláště když ministerstvo financí nařizuje finančním úřadům takový výklad zákona o dani darovací, že je to v odporu s každou spravedlností. Opakuji, že tyto poměry jsou neudržitelné, a p. ministr financí vykoná jen sociálně spravedlivý čin, když se sám přičiní, aby došlo k nutné novele. Je-li v právním státě spravedlnost, nemůže býti trpěn tento stav, a jak jsem již uvedl, pan ministr financí se jen zaslouží o spravedlnost finanční správy, když se přičiní o nápravu.

Při řešení hospodářsko-politických otázek přichází nesporně v úvahu také záležitost t. zv. kartelů a celé kartelové politiky. Včera i dnes bylo o kartelech mluveno s ohledem na zdražování, které především odnášejí široké vrstvy našeho národa. Vidíme, že ceny kartelové nejsou ano po devalvaci, méně aktuálním problémem než dříve. Dne 12. července 1933 byl vydán zákon o kartelech a soukromých monopolech. Zákon tento dal přece vládě k disposici účinné prostředky, aby výstřelky kartelů znemožnila. Utvořena známá kartelová komise, ale činnost její je velmi problematická. Není u ní patrně ctižádosti přijíti jednou s nějakými dobrými návrhy. Ostatně chci upozorniti, že ani státní správa v tomto směru není bez viny. V kartelářském rejstříku pod čís. 692 dočítáme se o kartelech pro výrobu páskového železa, taženého drátu atd. V tomto kartelu jsou také státní železárny v Podbrezové. V jaké to jsou, prosím, společnosti? Zahajují ji: Báňská a hutní spol. v Praze, která se skládá z Vítkovic, Budapešti, Katovic atd. V tomto kartelu jest také známá Oesterreichische Alpine Montangesellschaft, Vídeň známá Alpinka, které rakouská vláda šlape na paty pro její přílišné sympatie k vídeňským hakenkrajclerům. To tedy znamená, že státní železárny a ocelárny v Podbrezové, které podléhají ministerstvu veř. prací, jsou v jednom kartelu s rakouskou Alpinkou, která byla baštou hakenkrajclerů, jichž puč stál Dollfusse život. A tu se ptáme, jaké vyhlídky má pak boj proti kartelům, když v kartelovém rejstříku čteme i podniky státní.

Vláda má podle kartelového zákona možnost nadiktovati spravedlivé ceny pro veřejnou, všeužitečnou potřebu. Proč tak neučiní, ptáme se? Proč tak neučiní aspoň v oněch případech, kde cena je vysoko přehnána, jako tomu je u železa, které je v Československu nejdražší z celé Evropy? Proč se nesáhne ke zmocnění, které podle kartelového zákona vláda má? Dovolte mi, paní a pánové, abych na tyto křiklavé zjevy poukázal a požádal povolané činitele o nápravu. Protikartelový zákon možno prováděti do všech důsledků, a nestačí-li jeho konstrukce, ať se přijde s návrhem na jeho nové uspořádání.

Slavná sněmovno! Velmi důležitým problémem v rozpočtu jsou i státní podniky, a z nich na prvém místě naše železnice. I když preliminovaný schodek je nižší než letos, přece deficit 666 mil. Kč je velkým zatížením rozpočtu a musí býti pobídkou k zásadnímu zásahu do souboru veškeré dopravy v našem státě. Byl velký omyl, když se někdo domníval, že snížením personálu a předčasným pensionováním dosáhne se úspor v podstatné míře. Byly to úspory pouze zdánlivé, neboť pense vzrostly o plných 100 mil. Kč. Starobní a invalidní pojištění železničních zaměstnanců vyžádalo si r. 1923 u nás 263 mil. Kč a roku letošního dostoupí výše 1.051 mil. Kč, což je asi čtyřikráte tolik jako r. 1923. Státní železnice vydávají již dnes na každých 100 Kč, vyplacených aktivním zaměstnancům, dalších 50 Kč na starobní a invalidní pojištění a výdaje tyto budou pochopitelně ještě stoupati. Hospodářská situace našich železnic je tedy i do budoucna neutěšená. Příčinou není jen přechodná hospodářská deprese nýbrž hlavně vznik a rozvoj konkurenčních dopravních zařízení a je tedy třeba řešiti všechny otázky s dopravou souvisící, hlavně zhospodárnění správy provozu, aby dráhy nežily na úkor budoucích let.

Jestliže polské státní dráhy odevzdají státní pokladně čistý zisk 20 mil. zlotých ročně, nemusili bychom míti my deficity miliardové.

Slavná sněmovno! Chci v souvislosti s projevem pana předsedy vlády a obou pánů ministrů, dr Trapla a dr Beneše, říci také několik slov o sociální politice našeho státu. Prohlašuji, že hospodářská krise nám velí, abychom i tu přizpůsobili se poplatní síle národa a dané potřebě. Mohu konstatovati, že naše sociální zákonodárství je na vyšším stupni nežli v řadě států sousedních. Nechci mluviti o tom, co nás stojí nezaměstnanost těch 800 mil. Kč mluví řečí srozumitelnou nýbrž chci jenom vaši pozornost obrátit k oněm číslům, která jsou v novém státním rozpočtu a která mají krýti požadavky z titulu sociálního zákonodárství. Počítá se opětně s podporou stavební a bytovou, ačkoliv bytového prostoru u nás máme nadbytek a také dostatek domů s malými byty. To se žádá ve chvíli, kdy není ještě vyřešena otázka t. zv. regresu. Proto, chceme-li se dostati z nynější atmosféry na volný vzduch, musíme uvolňovati zdravé soukromé podnikání, tím zmirňovati podpory na nezaměstnané a konati dobrou a rozumnou práci sociální.

Také na sociální pojištění dělnické, které dobře plní svou funkci, musí stát přispívati příštím rokem, částkou ke 100,000.000 Kč. R. 1933 činil tento státní příspěvek 75 mil. Kč. Vedle toho, jak známo, platí stát na t. zv. starobní podpory přestárlých, což vyžaduje ročního nákladu 65 mil. Kč. A stojíme nyní před sanací hornického pojištění. Já jsem již několikráte upozornil na vážnou finanční situaci hornického pojištění. Jaká je dnes situace? Vláda přejímá až dosud zápůjčky, které Ústřední bratrská pokladna uzavírá každý měsíc u Zemské banky, aby mohla vypláceti běžné důchody. Tyto půjčky, slavná sněmovno, dosáhly r. 1933 celkem 90 mil. Kč a letos budou činiti přes 100 mil. Kč. Návrhy na sanaci hornického pojištění jsou připraveny. I zde je nutno - a je to naším úkolem sociálně politickým - práci urychliti, zabezpečiti finanční posici tohoto pojištění, což především musí učiniti majitelé velkodolů, a tím ušetřiti státní pokladnu dalších velikých výdajů. (Výborně!)

Chci prostě říci, že i v sociální politice, na kterou se díváme s naprostou objektivitou, chceme dále loyálně a účinně spolupracovati. Můžeme však chtíti jen tolik, nač stačí síly národa a na co si národ společnou prací vydělá.

Slavná sněmovno, v poslední době mluví se při politických debatách velmi mnoho o nutnosti náležité obrany pro stát s ohledem na události mezinárodní. Pan ministr zahraničí dr Beneš výslovně zdůraznil, že celková mezinárodní situace je vážná svou nejistotou a že těžkým krisím světové politiky je možno zabrániti politickým a hospodářským klidem a silnou armádou. Proto kapitola jednající v novém státním rozpočtu o obraně státu má význam mimořádný. Armáda a bezpečnost státu stoupá v posledních letech v ceně. My souhlasíme se zvýšeným rozpočtem vojenské správy i s povolením dalších částek pro věci vojenské a s presenční dvouletou službou, neboť zdatnost a pohotovost vojenská je nejlepší záštitou svobody a existence státu. Polsko, Jugoslavie a Rumunsko, ač mají daleko lepší strategickou polohu než my, mají vojenskou službu dvouletou. Čím dříve u nás tak bude, tím lépe pro zájmy celostátní. Žádám však, aby armáda zůstala po věčné časy ušetřena všech zájmů stranických a politických, aby přestalo uveřejňování indiskrecí o věcech vojenských a dbáno bylo toho, že armáda musí zůstati mimo agitaci a že patří jen celému národu. (Potlesk.)

Chci dále zdůrazniti, že po zavedení 2leté služby vojenské je nutno počítati s umístěním vojenských posádek na důležitých místech našeho pohraničí. Je, slavná sněmovno, velmi povážlivé, že na př. v celém velikém trojúhelníku Děčín-Liberec-Ml. Boleslav, tedy na rozloze asi 1.200 km², není vojenské posádky, ačkoliv jde o místa vysoce strategická. Není také, bohužel, doposud počítáno s vybudováním komunikací, ačkoliv v sousední říši pozorujeme v tomto směru nebývalou činnost, která vrcholí v důkladné výstavbě silnic, hlavně kolem pohraničí.

Pro bezpečnost státu a odolnost armády má dále životní význam, jak je vybudován a hlavně jak a kým je řízen průmysl, který má vojsko zásobovat materiálem. Bylo-li dopoledne zde mluveno, že moudrá hospodářská politika má býti nesena nacionalismem, pak bych chtěl říci, že všem těmto pánům naskýtá se vděčné pole k národnímu působení v tom, když učiní pořádek v továrnách a v podnicích, které dodávají armádě a mají pro případ nebezpečí mimořádnou důležitost. Zjistil jsem nedávno, že v Pražské železářské společnosti byl vedoucím ředitelem příslušník rakouského státu. Nechci mluviti, jak vypadá po stránce personální chemická továrna v Ústí, mimořádně důležitá pro zájmy národa a státu, a chci jen konstatovat, když nedávno propustila v Libčicích n. Vlt. Pražská železářská společnost 15 úředníků, že z nich bylo 14 Čechů a 1 Němec. (Slyšte!) A šlo také o úředníky technické vedle administrativních. Nuže, béřeme-li vážně problém nacionalismu, musíme, pánové, uplatnit zde svůj vliv, zejména když víme, že za těmito kolosy stojí v neposlední míře t. zv. vlastenecký kapitál.

Upozorňuji na tuto věc s ohledem na vážnou situaci mezinárodní. Podívejte se do sousední říše, je-li možno, aby v továrně tak velikého významu byl technickým ředitelem a vedoucím orgánem příslušník kteréhokoliv jiného státu. (Posl. dr Peters: Jest jich tam dosti!) Ale, na vedoucích místech, pane kolego, nikde! Na těch místech, kde jde o technické tajnosti, musí býti jen lidé loyální a plně oddaní státu a národu - nikdy tedy cizinci. (Potlesk.)

V politické debatě bylo také vzpomenuto, zejména p. zástupcem čsl. soc. demokracie, t. zv. hnutí Henleinova. I my máme k němu poměr kritický. Bylo-li řečeno, že v řadách Henleinovců jsou ještě velké skupiny hakenkrajclerů a že je nutno vyčkati, jak se jejich ubezpečování o státní loyalitě projeví činy, pak s tím plně souhlasíme. Ale totéž platí pro německé soc. demokraty a pro všechny ostatní zástupce politických stran jakékoli národní minority. Také z oněch skupin ozývají se v poslední době projevy pro politiku státní a pro obranu demokracie i naší republiky. Počkáme, jaká bude práce, a to nejen nyní, kdy na politiku něm. soc. demokratů u nás má vliv převrat v Německu a události v Rakousku, nýbrž i v dobách příštích.

Pokud jde o heimatsfrontu, říkáme otevřeně: Domnívá-li se p. Henlein, že stát, ve kterém s námi žije, bude odpovídati jeho představám o t. zv. německé samosprávě, o nezávislé německé škole a o autonomii v německé administrativě, pak se přepočítá. (Výborně! - Potlesk.) Musí býti, slavná sněmovno, jasno na všechny strany! Minority v našem státě musejí počítati s tím, že jde o stát československý, jehož ústava je národní, a že zdravý jeho vývoj bude možný jen tehdy, když se všichni postavíme na půdu tohoto státu beze všech výhrad a poneseme všichni společně odpovědnost za vývoj dalšího života. Dobře to řekl p. předseda vlády, když pravil: "Vítáme spolupráci našich národních menšin, ale neuznáváme žádnou loyalitu vázanou na zvláštní podmínky nebo výhrady." Nemám příčiny, proč bych toto prohlášení šéfa vlády doplňoval. (Posl. dr Peters: Ale pak nemůže nastati žádný vývoj!) Pane kolego, musí u nás býti konec každé protistátní činnosti, ať má charakter jakýkoliv. Musí tu býti respekt k zákonům republiky a k symbolům její moci a svrchovanosti. (Posl. dr Peters: To je!) Rád to, pane kolego, chápu u vás a u vašich spolupracovníků. Řeknu vám, že jako demokrat a Čechoslovák trpce nesu, že v době hospodářské a sociální bídy je u nás stále zaměstnáváno na 1/4 mil. cizinců, že se neuplatňuje zákon o ochraně domácí práce, že se příliš liberálně uděluje státní občanství cizincům tyto dny vyšla o tom statistika - že celá spousta státních zaměstnanců neovládá dosud státní jazyk, ačkoliv právě v těchto dnech rozhodl opětně nejvyšší správní soud, že k uspokojivé kvalifikaci ve státní službě je bezpodmínečně nutná znalost státního jazyka. (Posl. dr Peters: Připouštím to, ale jak se zkouší?) Čtu právě, pane kolego, v denních listech, že v Rumunsku a na Litvě zjišťuje zvláštní komise, ovládají-li státní zaměstnanci státní jazyk. Kdo nevyhoví, bývá pensionován nebo propuštěn. (Posl. dr Peters: Kdo o tom rozhoduje? Šovinisti!) Mám za to, že za 16 roků tohoto státu zejména mladší generace mohla si osvojiti znalost státního jazyka do té míry, aby každý občan u kteréhokoliv státního úřadu dovolal se práva ve své mateřštině. (Výkřiky posl. Vallo.)