Vzpomínám si, jak při této otázce stran posílení soukromého podnikání bylo kdysi mluveno o kardinální otázce posílení domácího trhu. Víme, že to nezávisí všechno jen na domácím trhu, nýbrž i na trhu zahraničním, a v té souvislosti bylo také mluveno o otázce tak zv. nadvýroby. Nevím, je-li to objektivně pravda, ale slyšel jsem, že se připisuje nebožtíku Tomáši Baťovi výrok, že v kterési debatě o nadvýrobě pravil, že prý v oboru obuvnického průmyslu není nadvýroby potud, dokud jediný člověk na světě chodí bos.

Slavná sněmovno! Zde je konkretně řečeno, co znamená, snažiti se o odbyt, snažiti se o rozvoj všelikého podnikání: pomoci nejprve trhu k tomu, aby byl s to konsumovati to, co mu výrobní odvětví předkládají. Slavná sněmovno! Nikdo dnes nepochybuje, že by ty různé sklady textilního zboží a sklady různého truhlářského nábytku nebo řada jiných výrobních odvětví nezaznamenala takové stagnace a retardování na hospodářském trhu odbytovém, kdyby všichni lidé, kteří mají zájem o tyto předměty konsumu, opravdu si je také mohli opatřiti. Řada lidí by si koupila o pár bot víc, o nějaký kus šatu víc, nakoupila by

mnohé různé věci do domácnosti, kdyby jejich hospodářská situace a kupní schopnost byla větší, jinými slovy, kdyby trh měl jednoduše větší schopnost nakupovací. A jestliže se činí různá opatření, aby se postupně jednotlivým vrstvám v národě tato větší schopnost na trhu opatřila, musí to každý člověk dobré vůle jenom radostně přivítati. A při tom je ovšem příznačné - a nemyslím jednostranně politicky příznačné - že tyto otázky se s určitým úspěchem - bude-li to trvalé či ne, je jiná otázka, o tom budeme mluviti zvláště - začínají projevovati tam, kde organisace byla poměrně nejsnazší. Vidíme to v oboru zemědělské výroby, na trhu zemědělskými plodinami, zatím co ostatní jenom takovým nesmělým způsobem je posuzováno a ponechává se to - někdy podvědomě - pozdější době, až jak se zkušenosti v těch věcech osvědčí a až se přijde snad teprve na to, jak by se v jiných oborech měla ta věc řešiti.

Dovoluji si upozorňovati, že není tak dávno, co na poli zemědělské výroby jsme měli úplnou vládu hospodářského liberalismu. Není tomu tak dávno, co produkující zemědělec dojížděl na domácí trhy do našich venkovských měst a čekal tu, zdali někdo přijde, zdali od něho koupí a zač od něho koupí. Byl tam vydán někdy hodně dravé konkurenci, byl tam také vydán někdy převaze kupujícího, který podle okolností trhu nabídl někdy poměrně velmi málo. A když si vzpomeneme, že ty doby nejsou tak dávné, a zahledíme se na dnešní úpravu této otázky, máme před sebou jasně dvojí věc:

Především, že ten zemědělský producent podle dnešního právního stavu má právo, aby v případě, když nabídne svůj produkt, bylo od něho odebráno. Je zde právní normou vytvořený subjekt, který po zákonu je povinen odebrati. A zemědělec na tom trhu není odkázán na to, aby teprve hledal někoho, kdo od něho jeho produkt odebere. To je jedna věc velmi dalekosáhlá.

Druhá věc je, že on není odkázán teprve čekati na to, kolik za to dostane, nýbrž že ví předem, že je zde autoritativně vymezená cena, která pro jednotlivé produkty jeho hospodářství je objektivně dána. Tedy prosím, to znamená něco naprosto nového, něco velmi dalekosáhlého, něco, co, jak jsme také slyšeli z různých těch řečí dnes a včera, začíná býti zcela odůvodněně předmětem, nechci říci závisti, to by bylo snad přílišné slovo, ale předmětem určité pochopitelné touhy také ostatních výrobních vrstev v národě, aby něco podobného, na kolik je možno, se dostalo také jim. Je viděti, že jsou to jen první kroky, které znamenají manifestování snah o přestavbu dosavadního hospodářského řádu a o zavedení něčeho, co bude podstatně odlišné a co ve všech svých složkách a v každém směru není pro nás ještě úplně jasné.

Při tom ovšem je jedna věc velmi důležitá a velmi dalekosáhlá. Cená úprava začínala v minulých letech v ten způsob, že jsme nejprve své zemědělství odpoutali od trhu zahraničního. Určitým způsobem, vybudováním ochranných cel, někdy pevných, někdy klouzavých, zavedením povolovacího řízení, odpoutali jsme obilní trh československý od trhu světového. Odstranili jsme zde tržní rozhodující moment a začali jsme do těch věcí účinným způsobem zasahovati a poslední úpravou, t. zv. obilním monopolem jsme zasáhli ještě dále a odpoutali jsme zemědělství od tržních vlivů vnitrozemských. (Posl. Mikuláš: Od burs a spekulací!) Tedy prosím, to je věc jistě velmi dalekosáhlá.

Je pochopitelné, že tato věc na sebe upozorňuje, zraky ostatních se také k tomu obracejí a je zde velká otázka, jakým způsobem, jak dlouho a s jakým výsledkem úspěchy zde dosažené bude možno udržeti v budoucnosti. A na tom také nesmírně záleží. Pan min. předseda mluvě o této věci použil zde takového elegantního obratu, když naznačil, že to všecko vyplývá ze snahy, aby na tomto velkém oboru výrobním byla vybudována výrobní a distribuční samospráva. (Posl. Sedláček: Počátek socialisace!) To je otázka, je-li to zrovna počátek socialisace, řekněme, že jsou to počátky anebo už velmi pokročilý vývoj regulovaného hospodářství, a je jenom nebezpečí, aby se z toho nevyvinul státní socialismus, což by jistě nebylo přáním, myslím, valné většiny českého státního národa.

Tedy při tom státním monopolu záleží na tom, co pod tím rozumíme a kolik chceme do toho vložiti pravého pojmu. Jedna věc je nesporná, že to chová v sobě určité nebezpečí, že by to mohla býti jenom pouhá pseudoautonomie a že by se to mohlo státi zakrytou formou nějakých podpor, které by měly vyrovnávati diference, jež by jinak svobodný trh vytvořil při zemědělských výrobcích, kdyby o těch věcech měl rozhodovati. A pak je ovšem otázkou, z jakých prostředků a kdo tyto diference bude vyrovnávati.

Slavná sněmovno! Už dneska je docela jasno, že na příští rok nebude tak docela jednoduchou otázkou udržeti na př. dnešní monopolní ceny ovsa. Není také tak jednoduchou otázkou říci si anebo beze všeho zodpověděti otázku, zda ceny pšenice a žita, jak byly stanoveny, budou moci býti také v příštích letech na té výši udrženy. Letos do jisté míry je to ulehčeno tím, že úroda po této stránce byla trošku podprůměrná, ale kdyby se zde dostavila určitá kvanta produkční v příznivějších letech, byly by tyto obtíže, které by společnost obilní měla, jistě velmi vysoké a nebylo by tak vzdálené nebezpečí nebo - nechceme-li mluviti o nebezpečí - otázka, která by zněla: "Kdo se postará o konečné zpeněžení těchto zemědělských produktů za cenu, která se vyplácí zemědělci, aniž by snad bylo potřebí nějakým způsobem dopláceti na to něco z prostředků státní pospolitosti?" Tak zní otázka, před kterou stojíme a před kterou budeme státi také v budoucích letech, ale, prosím, tím není potřebí žádným způsobem se uzavírati ani této myšlence, že skutečně může taková potřeba nastati a jaké prostředky se na to najdou, aby se to doplnilo, jakmile se uzná, že je potřebí tímto způsobem posíliti kupní sílu zemědělského obyvatelstva na tuzemském našem trhu. To jsou otázky, o kterých se dá velmi klidně a věcně mluviti.

Nesmíme zapomínati, co tyto otázky v sobě skutečně skrývají. Myslím, že nebude tak jednoduché, abychom se domnívali, že celý problém je vyřešen zřízením čsl. státní obilní společnosti. Slavná sněmovno! Nebylo vždycky dosti jasně poznáváno, někdy jen tak podvědomě, že je určitý rozdíl mezi výrobou zemědělskou a mezi ostatními odvětvími výroby, práce a pod. Srovnejte jen laskavě, co znamená na poli peněžního hospodářství zabývati se čistým obchodem, zabývati se výrobou průmyslovou - anebo zabývati se výrobou zemědělskou. Jestliže mám zařízený obchod, představme si to v dobách trochu normálnějších, nežli jsou doby dnešní, všechno u mne směřuje k tomu, abych za určitou cenu koupil a potom abych zase výhodně prodal. Když já v tom svůj kapitál obracím a snažím se, aby se to dálo co nejrychleji, aby se za rok kapitál obrátil 4, 5, 6kráte a možná ještě vícekráte, je pochopitelné, že takovéto hospodářství je především hospodářstvím peněžním a že tam nějaké pohotovosti peněžní k plnění veřejných dávek, přirážek, různých sociálních povinností, nějakých zvláštních obtíží působiti nemohou.

Račte laskavě uvážiti, jak vypadá tato otázka, když ji sledujeme v oboru výroby průmyslové. Čím je větší účast toho kapitálu provozního v neprospěch kapitálu oběžného, tím je situace takového průmyslového podniku těžší. Je-li výroba specielně zřízena v ten způsob, že má malé investice ve svém podniku a všechno jen záleží v rychlém nákupu surovin, v rychlém jejich zpracování a v rychlém obeslání trhu, je situace také o něco lehčí, ale jakmile zde kapitál, věnovaný trvalé výrobě, je větší poměrně kvotou a větším činitelem při celé výrobě, už to činí určité obtíže, mají-li se nějaké mimořádné prostředky opatřiti, ať k zaplacení větších daní nebo k nějakým mimořádným výdajům, které se také mohou vyskytnouti. Ale když v této myšlenkové úvaze postoupíme ještě o něco dál a podíváme se na podnik zemědělský, vidíme, vážení, že to je něco, čemu podnikání peněžní, hospodářství peněžní je opravdu hodně cizí. Račte laskavě uvážiti, kolikrát dochází do roka k obrácení peněz v takovém zemědělství. Mějme na mysli i docela moderní zemědělství. Zde víme, že žně jsou jednou do roka. To se ovšem netýká výroby masné, tam se mohou věci trochu rychleji obraceti, ale to ostatní zůstává odkázáno přece jenom na svůj specifický chod, a vidíme jasně a zřetelně, že to není snad nějaké nahodilé akcessorium, které by znamenalo nějaké obtížné opatřování hotových prostředků peněžních v zemědělství, nýbrž že to vyplývá ze skutečné vnitřní povahy zemědělství samého.

Zadíváte-li se do dějin, uvidíte, slavná sněmovno, že ty různé daňové revolty vyskytovaly se specielně mezi zemědělským lidem, poněvadž on obzvlášť těžce na svých vlastních bedrech nesl každou daň, kterou musil platiti v hotovosti. Nějaká naturální dávka, nějaké naturální plnění nikdy nebylo tak tíživé jako placení veřejnoprávních břemen v hotovostech. A, slavná sněmovno, nechoďme daleko, vezměme si to tak hodně konkretně. Kdybyste na př. v dnešních těžkých dobách, kdy se podnikají různé pomocné akce pro nezaměstnané, pro dítky našich nezaměstnaných spoluobčanů a pod., chtěli po venkově sbírkou opatřiti nějaké hotové peníze, dá vám to vždycky nepoměrně těžší práci a výsledky bývají nepoměrně menší, než kdybyste tam s apelem na dobrotu srdce bližního přišli s požadavkem, aby vám dal někdo 50 kg brambor nebo 50 kg pšenice či žita. To je pochopitelné, poněvadž tam to nečiní takových obtíží, jako když někdo chce ode mne hotové peníze. Daleko snáze dovede dáti zemědělec ze svého podniku určitou část naturalií, nežli aby dal peněžitou částku, která odpovídá jejich tržní ceně. To plyne z celé povahy jeho podnikání.

A teď se račte zadívati, jak se poměry po této stránce vyvíjely nejen u nás, nýbrž vůbec v pospolitosti evropské civilisace, což po př. zahrnuje v sobě řadu států amerických, případně i asijských i afrických. U nás i jinde začaly se normy, pravidla hospodářského života a všechno, co s tím souvisí, přenášeti ze svobodného průmyslu a obchodu trochu nekriticky také na poměry v zemědělství. Račte se laskavě podívati, že na př. pokud se týká sociálních opatření, šli jsme stejným způsobem do průmyslu jako do zemědělství, a je také fakt, že tam ty věci jsou daleko bolestněji a daleko hůře pociťovány, než je to v oboru podnikání průmyslového.

Slavná sněmovno, jsou zde ještě další věci, investice na dluh v zemědělství. Taková investice, třeba za vypůjčené peníze, ve velkém průmyslovém podniku, který má svůj odbyt, neznamená zpravidla zkázu podniku nebo ztížení jeho podnikání, naopak, to velmi často znamená zvýšení jeho rentability, poněvadž racionalisací takového podniku se výroba značně zvětší a náklady, které se věnují na výrobu dalších nových jednotek výrobních, jsou úměrně stále nižší při větší produkci, kdežto zemědělství, vážení pánové, velmi často dostává se k té mezi, kde už každá další zvýšená produkce musí býti vykupována náklady více než úměrnými. Tedy zde je zase takový podstatný rozdíl.

Podívejte se laskavě, jak vypadá věc na př. v industrii, kde takový stroj je zapřažen každého dne, po případě když je více práce a pracuje se ve dvou až třech směnách, pracuje takový stroj ve dne v noci. Potom ovšem jeho činnost je daleko rentabilnější, než když se díváme na rentabilitu hospodářských strojů, které v některých oborech docházejí praktického použití případně - řekněme - jen jednou do roka. To všechno jsou vnitřní příčiny, proč je to odlišné od podnikání průmyslového a obchodního.

Není to snad nic nového, že bychom teprve v nynějších dobách na tyto myšlenky zde přicházeli. Já jsem už uvedl, že to nebylo vždycky tak úplně jasné a zřetelné, a upozorňuji na př. na tuto zajímavou otázku z doby již poněkud vzdálenější, než jak takový stoupenec myšlenky státního socialismu, jako byl známý Rodbertus Jegedzow, instinktivně přímo vycítil. Ve svých spisech ukázal, jak zemědělské podnikání nesnižuje dobře kapitálového dluhu s jeho zúročením a úmorem. To viděl jasně a zřetelně a přišel na myšlenku za všech okolností bohužel ne dobře uskutečnitelnou, že zemědělství by spíše mohlo uzavírati jenom rentové dluhy, kde by nepřicházelo v úvahu zaplacení kapitálu samého, nýbrž jenom plnění po určitou dobu. Prakse zejména středověká a v raném novověku, kdy šlo o jednoduché meliorace zemědělské, používala této instituce, že přijala od někoho určitou částku kapitálovou, investovala ji do nějakého zušlechťování nebo meliorace a po dobu života příslušného poskytovatele kapitálu platila mu ze zvýšených výtěžků doživotní rentu, ale povinnost splatiti kapitál úplně odpadla. Úmrtím poskytovatele kapitálu odpadla i povinnost platiti mu rentu a jen tím způsobem bylo možno docíliti toho, že zadlužení nestává se nějakým zvláštním obtížením, když tato správná forma použití nového kapitálu byla obecná. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

V této souvislosti bych si dovolil upozorniti ještě také na otázku sociálních břemen, která zasahují podobným způsobem do zemědělství jako kapitálové dluhy. Račte si všimnouti, že zavedení jejich v produkci zemědělské působí v některých případech přímo antisociálně, a není proto tajemstvím, že v některých případech povinnost platiti příspěvky sociální znamenala, že ten onen majitel zemědělského hospodářství omezil počet čeledi, jenom aby byl vůbec s to příslušné břímě jemu tím uložené snésti. To je ovšem zase věc nevítaná, velmi nevítaná, a proto je pochopitelné, že tato otázka v souvislosti se zemědělskou produkcí zase by musila býti řešena svým speciálním způsobem. Někde by se mohlo státi, že to, co zde chci označiti, bylo by považováno za nepraktické vracení se ke starým dávným dobám; ale když si dáme trošinku práce s prostudováním dřívějších úprav, přijdeme k přesvědčení, že to byly někde věci vyplývající z poznání rozumového a z dlouholeté, velmi poučné prakse. Račte laskavě uvážiti, že doba dřívější, zejména ta, kdy ještě křesťanská myšlenka lásky k bližnímu byla živější, řešila tyto problémy v ten způsob, že lidem v zemědělství zestárlým poskytovala potom ve stáří naturální zaopatření. Zaopatření v nějakém takovém špitále, kde dostali ti lidé otop, jídlo a šaty. Dávky peněžní ovšem po té stránce bývaly velmi ubohé, což všechno souviselo s celým tehdejším způsobem hospodaření. Vážení, domnívám se, že všecky tyto otázky nebude možno jen tak přejíti v budoucnosti, že bude nutno i na tomto poli hledat určité speciální formy, jak řešiti tuto velmi bolestnou a velmi dalekosáhlou otázku. Je docela možno si představiti pro budoucnost, že by zemědělské komory, k jejichž zřízení z vůle většiny dříve nebo později také dojde, jako nezbytné stavovské organisace, nesoucí komplex těchto nejrozmanitějších otázek, měly ve svém zákonném statutu také zřízení zvláštních sociálních oborů, které by se musily starat, aby v distriktech větších nebo menších byly zřízeny zvláštní ústavy pro lidi v zemědělství zestárlé, kde by potom také na základě snazších, ale i dosažitelnějších naturálních dávek bylo lidem opatřeno, co potřebují.

Slavná sněmovno! To ovšem souvisí ještě s další praktickou otázkou, kdo by tyto věci měl dělat. Dávné doby také zase nalezly na to určité prostředky, kde v takovém dolním Porýní, v dnešní Belgii, v Nizozemsku a podobných končinách povolávaly se do takových institucí za vedoucí síly ženy, které zůstaly svobodné ve světě a které hledajíce uplatniti svou přirozenou touhu a snahu posloužiti bližnímu a obětovati se proň vykonávaly z křesťanské lásky, přirozeně také za to naturální opatření, které musí každý mít, všecky tyto práce, kterých je potřebí ve službě zestárlému bližnímu.

To jsou různé otázky, které jsem chtěl v této souvislosti zde naznačiti. Teď ukazuji jen tolik, že pro budoucnost bude nutno vzíti zřetel na zvláštní charakter zemědělské výroby, že bude nutno zvláště speciálně se zabývati problémem peněžitých dávek, řešiti otázku, jak by se tyto věci daly řešiti snáze, způsobem zemědělství bližším, abychom tak na tomto úseku dosáhli co nejlepší úpravy, odpovídající povaze tohoto podnikání, aby pak zase bylo možno upravovati obdobným způsobem, zatím ne dost jasným, v ostatních výrobních odvětvích obdobné otázky.

Slavná sněmovno! Já bych zde chtěl v souvislosti s tím, co jsem uvedl, a poukazem na komplikovanost všech těch otázek, které nemohou být tak jednoduše vyřešeny, upozorniti na některé vnitropolitické jevy a zaujmouti k nim stanovisko. Je zajímavé, jak minulá staletí, dejme tomu v době fysiokratů, řídila se známým heslem, že máme nechat svět běžet a že on sám se bude docela dobře řídit. Vycházelo se tenkrát z toho názoru, že člověk je pouhou součástí přírody jako všechno ostatní a poněvadž příroda má své zákony, má je také člověk, a nejlepší, co se může udělati, je, když ho necháme být. Kam se s tím přišlo, to nám ukazují sociální dějiny se všemi těmi velkými proudy sociálních zápasů, jimiž je vyplněno století devatenácté a počátky století dvacátého. Nyní zde je také další otázka s tím souvisící, zda ty různé snahy po takovém omezování individuální svobody jdou vždycky cestami správnými a zda to usměrnění, které se v tom nebo onom směru vykonává nebo kde se reglementuje, nezachází někdy trošinku příliš daleko, aby se po určitých trpkých zkušenostech nemusilo zase vracet k poměrům dřívějším. Já bych si dovolil jen malinko historicky ukázat na velké faktum, že doba středověku a raného novověku, která přijímala církevní nauku o povaze člověka za pravdivou, vycházela také ve svém státním hospodářském a sociálním zákonodárství prostě z toho poznání, že člověk je spíše nakloněn ke zlému nežli k dobrému a že v hospodářských stycích jest již jedenkráte takový, že spíše dbá svého vlastního prospěchu než prospěchu svého bližního. A odtud to systematické omezování lidské libovůle v podnikání hospodářském. Když takové statuty cechovní předpisovaly, jakým způsobem jest nutno zpracovati zboží, které soukenický cech, na př. jihlavský, dával na trh, když takový cech měl odvahu cechovního mistra, který do toho namíchal kozí chlupy, chytiti a v doprovodu kata a jeho pacholků dovésti k pranýři, tam tu látku z kozích chlupů před pranýřem spáliti a pak toho občana vystaviti na tom pranýři veřejnému posměchu na pospas, je viděti, že zde byla myšlenka: nesmíme nechat jen tak beze všeho rozbujeti lidské sklony, nýbrž musíme pomáhat státní mocí - tehdy to ovšem byla jakási stavovská policie, cechovní soudce - aby člověk nepoškozoval svého bližního, aby většími nebo menšími podvůdky nevzmáhalo se potlačování druhého, aby poctivý člověk se nedostával pod kola a nezačaly zde narůstati velké podniky, se kterými nemůže jiný jen tak snadno konkurovat. Konkurence není a nebyla dána vždy jen větší zdatností toho, kdo se dostává do popředí, nýbrž často jinou kvalifikací, která nemá býti v zájmu veřejném trpěna.

Myšlenkou středověku bylo také, že musí býti člověk chráněn před vlastním svým nebezpečím v tom směru, že by se mohlo státi, že nebude chápati vždy svůj vlastní prospěch. A tu ukazuji jako protiklad na příklad agrárního práva Franků ripuarských v dnešní Francii, kde při vší recepci římského práva a individualistického pojímání vlastnictví uzpůsobili si své normy tak, že omezovali svobodu disposiční starogermánského, jinak svobodného sedláka, poněvadž potřebovali, aby držitel takového statku znamenal jízdní jednotku v armádě, a proto museli držet selské nedíly nenarušené. A poněvadž záleželo na tom, aby při exekučních prodejích se nemohlo nic z toho statku odprodat, museli prohlásiti, že je to nezatížitelné a že se to nemůže zcizit. Proti jeho vlastním zlým sklonům, lehkomyslnosti, proti jeho různým nápadům, které mohly vésti k tomu, že by chtěl nějakým způsobem zúžiti svoji hospodářskou základnu, chránilo toto zákonodárství člověka v jeho vlastním zájmu i celé státní pospolitosti.

To jsou myšlenky, ze kterých tehdejší zákonodárství vycházelo, omezujíc člověka v jeho volných disposicích v jeho prospěch a ve prospěch celku. Račte laskavě uvážiti, co to znamenalo tenkráte pro zachování středního stavu, jak se tím bránilo narůstání latifundií a jak všechny tyto výhody společenské úpravy začínaly se ztráceti, když s pominutím starého křesťanského názoru vnáší se do prakse a do zákonodárství světského liberální názor, že to všecko není pravda o zlých sklonech, které člověka ovládají, že nejsou správné ty starodávné nauky o prvotním hříchu, že člověk prý je svojí povahou dokonalý a potřebuje, aby sám byl ponechán působení těch přírodních sil, kterými jest ovládán jako všechno ostatní.

Řekl jsem, že jsme viděli toho důsledky a dnes po všelijakých oklikách nejen u nás, nýbrž také jinde vracíme se v nových formách k základní myšlence omezení absolutní volnosti disposiční na pooli hospodářském. Je snad zbytečno uváděti, že nová doba nesnese žádným způsobem, aby se obnovily staré normy z těch časů, kdy jednotlivá, italská nebo také česká města, byla zavřenými hospodářskými celky, které s okolím 10, 15 až 20 km tvořily uzavřená městská hospodářství, kde města znamenala obchod a kde všechen venkov byl odkázán v tom úzkém kruhu na směnný obchod. To ne. V dnešní době je pochopitelno, že toto omezení, toto reglementování se strany státní moci bude míti a musí míti rozhodně moderní formu. To je jasné a zřetelné. Jen záleží na tom, aby se dodržovaly správné směrnice, a tu se mi zdá, pokud jde právě o úpravu monopolní v našem státě, která není docela originelní, poněvadž má některé příklady v zásahách, že jsou tam určitá přechodná nebezpečí, jak se v praksi ukazuje, snahy, reagovati proti tomu a dosíci ozdravění tak, aby, co jest v tom zdravé, pěkné a prospěšné, zůstalo a aby zbytečný balast od toho odpadl. Základní chybou při této konkurenci bylo, že se volila forma monopolu. Víme, že všechny monopolní formy hospodářství jsou povahou svou něco mimořádného. Můžeme míti monopol solní, sirkařský, můžeme míti monopol tabákový, to vše jde, ale chtíti zmonopolisovati v tom technickém slova smyslu celou výrobu zemědělskou, to je věc ošidná. Račte sledovati, jaké to mělo důsledky. Jakmile se někdo postaví na stanovisko monopolu výhradního disposičního práva nad tou produkcí obilní, zemědělskou, ať stát přímo nebo prostřednictvím společnosti obilní, to je per saldo všechno stejné, to znamená, že musí chtíti zásadně hlídati každý cent obilí, a je také známo, že není dovoleno, aby někdo mimo obilní společnost, resp. jinému orgánu své zboží obilní odprodával. Jakmile je zde takové hlídání každého centu, pak vyplývá z přirozené povahy věci, že při tom musí býti ohromný aparát, a ten aparát znamená určitou režii, která je nepříjemná, a musí se přirozeným způsobem dojíti ke snaze, aby počet těch, kdož nějak asistují při tomto monopolu, byl redukován na počet co nejmenší. To je pochopitelné právě tak, jako vidíme, že nákup tabáku děje se jen omezeným způsobem, že výroba tabákových produktů je koncentrována v několika velkých podnicích. Ovšem prováděti to zde důsledně také při tomto velikém odvětví výrobním, není tak snadno možno. Račte se laskavě podívati, jaké zlé důsledky na poli soukromého podnikání se zde ukázaly, proti tomu se nyní reaguje, a jaké stížnosti z povahy věci vyplývají. Především nářky v obchodním světě. Proč my, kteří jsme určitou dobu, mluvím zatím jen o soukromém obchodu, zabývali se jako živnostníci obchodem obilním, máme nyní bez jakýchkoli důvodů býti z toho vyloučeni? Snad jenom proto, že jsme měli svého času podniky menší? Ano, ty menší podniky je nepohodlné hlídati, proto to budou směti býti jenom podniky větší. Podívejte se, vážená sněmovno, jakým způsobem to zasáhlo do podnikání družstevního, o kterém je možno poctivě říci, že bylo průkopnickou formací, která upravovala lepší hospodářské poměry v zemědělské produkci. Řeklo se zde, že nutno míti nejprve prokázanou t. zv. ancienitu s těmi 50 vagony v průměru posledních tří let, jako by snad bylo snahou, aby toto odvětví podnikání, takovéto autonomní sdružování svépomocných kooperativ mělo býti ve svém vývoji pro budoucnost zastaveno. Odtud ty instinktivní snahy, aby tyto věci zase byly odčiněny, odtud snahy, které směřují k tomu, aby veliké množství písaření, které s tím souvisí, bylo odkázáno minulosti a aby se věc zjednodušila zase tak, jak by bylo žádoucno pro ně samé. Slavná sněmovno, nemůže záležeti při úpravě této otázky na tom, aby stát hlídal každý metrický cent, který se zde vyrobí, ano ani větší kvanta. Jak zde bylo upozorňováno dnes velmi pěkným způsobem na to, že když se zasáhne na př. na trhu cenných papírů silnou rukou a když ten ostatní trh to vidí, ani pak nepospíchá zoufale s nabídkou ostatního zboží, zcela stejným způsobem by se ta věc dala reglementovati tak, že z pověření státního taková silná společnost anebo syndikát by vykupoval právě nabídkové špičky na volném trhu a tím udržel určitou, předem stanovenou cenu, které se potom přizpůsobí všechen ostatní drobný obchod denního života, a tím způsobem jednoduše bez byrokratického nákladného aparátu se věc ke spokojenosti všech zájemců vyřeší. Jsem přesvědčen, že budou odpadati takové různé příměsky, které se k tomu dostaly, a že se z toho ukáže zdravé životní jádro, že slupka, která je kolem, pomalu odpadne a že na tomto poli budeme míti jednou pěknou organisaci, která bude odpovídati všem právě zmíněným požadavkům.

A dovolil bych si zde naznačiti ještě něco. Je pochopitelné, že při tom bude velmi mnoho záležeti na tom, jak svými některými přebytky dovedeme také proniknouti na světový trh. A myslím, že to jenom odpovídá moderním poměrům dorozumívacím a dopravním, když vyslovím myšlenku, že tato otázka ochrany zemědělské produkce se stane dříve nebo později předmětem velkých mezinárodních dohod a že v některém místě, ať v Evropě nebo v některém jiném státě, se zřídí centrální orgán, který by měl v evidenci a usměrňoval světovou produkci obilní, pečuje o stejnoměrné její rozšíření, o zabezpečení odběru a tím o zabezpečení trhu a stanovení cen. Vystačila-li ve středověkých dobách takováto reglementace v malých poměrech v městském hospodářství, je pochopitelné, že doba moderní, když zásadně uzná za nutné a potřebné prováděti také reglementaci, nebude ji omezovati nějakým způsobem snad jenom na hranice určitého distriktu, které ani nebudou hranicemi státu, nýbrž že za touto organisací dojde k reglementování a dříve nebo později k tomu, že se to bude muset státi ve všech ostatních odborech, aby anarchie, která zde je a dělá značné potíže, jednoduše pominula.

To, co jsem zde naznačil, je jenom malá ukázka, jak nejrozmanitější otázky je nutno řešiti vzájemnou dohodou. A když tedy vidíme, že v těchto dobách dosti obtížných vyskočí tu anebo jinde - mám na mysli takové Pečky anebo Písek - heslo nacionalismu, znamená to něco, co až dosud v našem státě zvláštním způsobem uplatňováno nebylo a co v řadě různých volebních šiboletů nyní zvláště důrazným způsobem bylo podškrtnuto. Rozhodně to není žádná absolutní kategorie, poněvadž nebylo by jinak možno, aby ti, kteří ještě před nedávnou dobou náleželi k nejkrajnějším internacionálním elementům, najednou se hlásili zase ke krajním elementům nacionálním. (Tak jest!) Vidíme, že některé skupiny pod žárem tohoto hesla nacionalismu se úplně roztavily a zmizely z tohoto nového útvaru, poněvadž jsou to živly velmi nestejnorodé. Záleží na větší nebo na menší míře trpělivosti většiny tohoto státu, aby tuto novou formaci přežila do té doby, až ona zase ztratí více své nevalné soudržnosti. Ale nutno tu upozorniti na jedno nebezpečí, že by toto heslo mohlo se šířiti snad dále, a já považuji za povinnost všech rozvážných elementů v tomto státě, aby varovali již předem před nebezpečím, které by z toho mohlo vzniknouti.