Druhá věc bylo pronikání německé do balkánských států. Mohli jsme viděti, že právě v době, kdy bylo popuštěno Francií Rakousko Italii, začínaly se zachvívati základy Malé dohody. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) A proč? Poněvadž jestliže Rumunsko a Jugoslavie tehdy při tvoření Malé dohody se spjaly v tomto bloku, v prvé řadě byly k tomu vedeny hospodářskými zájmy. Domnívaly se, že budou moci po linii hospodářské, po linii vývozu navázati styky s Rakouskem, na které Francie až do únorových událostí měla nesporně veliký vliv. Ale jakmile vliv na Rakousko získala Italie, v tom okamžiku otřásaly se i základy Malé dohody, a to proto, poněvadž buržoasie srbská i buržoasie rumunská začala pokukovati na sever po Německu, zvláště po návštěvě Göringově, když on jim slíbil i určité hospodářské výhody. A takto vytvořená politická konstelace v Evropě a zvláště toto napětí ve střední Evropě donutilo Francii a celý versailleský blok k tomu, poněvadž věděly, že zde stojí Svaz sovětských republik, který má sice jiné sociální složení, jiný systém, ale přes to poněvadž jako Svaz sovětských republik je jediný z důsledných mírových činitelů, a poněvadž zde hrozila komplikace intervence že chtěj nechtěj byly nuceny jíti k tomuto nenáviděnému Svazu sovětských republik, aby tak vyrovnaly ztrátu vlivu, kterou zde ve střední Evropě zvláště utrpěly. Tedy v tomto případě je věc úplně jasná. Nikoli Sovětský svaz činil obrat ve své zahraniční politice, nýbrž byla to právě evropská konstelace politická, bylo to zvláště obrovské napětí ve střední Evropě, které přinutilo státy ve versailleském bloku, aby hledaly v tak mocném činiteli, jakým je Svaz sovětských republik, oporu k vyrovnání ztrát politického vlivu ve střední Evropě. Blok států byl si toho vědom, a kdyby pánové chtěli říci upřímně, jak ta věc je, jistě by musili přiznati a říci: "My jsme cítili pod nohama otřes, my jsme cítili, že se to s námi utváří všelijak. Proto jsme byli nuceni žádati Sovětský svaz o spojenectví, proto jsme byli také nuceni, my sami, kteří jsme byli největšími nepřáteli Sovětského svazu, působiti k tomu, aby státy sdružené ve Společnosti národů pozvaly Sovětský svaz do svého středu." Tak ty věci byly. Pracující lid v Československu musí vidět úplně jasně, jak bylo možné, že z nejhorších nepřátel, z největších škůdců a organisátorů sabotáže v Sovětském svazu - to nepřátelství šlo tak daleko, že ze sovětských dělníků dělali lidojedy - se za 24 hodiny stali největší přátelé, ovšem "přátelé" v uvozovkách.

Co bylo hlavním faktorem, který dohnal státy ve versailleském bloku učiniti tento krok, pozvati SSSR do Společnosti národů? Bylo to především obrovské napětí ve střední Evropě, agresivita revisionistických snah vedených Německem, podlomení vůdčí role francouzské zahraniční politiky ve střední Evropě. Byly to obavy před možnou válkou ve střední Evropě mezi blokem států revisionistických a blokem států versailleských. To jsou a byly hlavní příčiny, které vedly versailleský blok k tomu, že byl nucen svou politiku změniti a žádati - ne nabízeti - žádati o pomoc, o záštitu světového míru velikého, mocného činitele SSSR. Sovětský svaz přišel do této situace a byl vítán proto, poněvadž byl jediným - a to museli potvrdit sami měšťáčtí politikové - důsledným činitelem mírové politiky po celou dobu 17 let. Pracující třída ve všech státech je si tohoto zvláště velmi dobře vědoma. Při tom říkám na adresu všech těch, kteří se snaží toto bezprostřední uznání Sovětského svazu líčiti takovým způsobem, jako by Sovětský svaz schvaloval versailleské ujednání, jako by schvaloval to, co dělá skupina kapitalistických států pod vedením Francie v t. zv. versailleském bloku, že tomu není tak. Pravda je taková: SSSR stejně odsuzuje, co je obsaženo ve versailleském ujednání, poněvadž to považuje za veliké provinění na řadě národů. Ale Sovětský svaz je si vědom napětí, které zde dnes je, ví, že je zde snaha řešiti tyto problémy novou válkou, že by to znamenalo obrovské utrpení pro milionové masy dělnické třídy, a z toho důvodu není pro to, aby se v této situaci řešila otázka revise hranic válkou. Francouzská buržoasie byla si toho velmi dobře vědoma. Zavražděný zahraniční ministr Barthou viděl trochu dále. Když se zde kreslí jeho charakter, chtěl bych se několika slovy zmínit, kdo byl zahraniční ministr Barthou. Byl to jeden z velmi schopných a význačných diplomatů, který sloužil zájmům nejpravější buržoasie francouzské. Ale Barthou měl také historicky rozhled a věděl, že všechno to - kdybych to chtěl říci lidově - štěkání politiků kapitalistických států ve střední Evropě a na Západě, čekání, že Sovětský svaz se zhroutí, že v Sovětském svaze nastoupí to, o čem po celá léta snili kapitalisté západoevropských států, to že je utopie, že k tomu nikdy nedojde, že SSSR, zatím co kapitalistické státy se otřásají, jsou před katastrofami, sílí, že tam vláda bolševiků je opřena o milionové masy lidu a že není možno počítati a čekati na nějaké zhroucení Sovětského svazu. A proto on, maje historický rozhled, při této evropské konstelaci si řekl a musil říci: "Je třeba k vyrovnání našich sil vzíti v počet i toho, proti kterému my, jako kapitalističtí politikové a jako kapitalisté vůbec jevíme vnitřní nepřátelství, poněvadž v této době nám prospěje svou mohutností a svou silou." On si však byl vědom také toho, že základy Malé dohody se otřásají, on si byl velmi dobře vědom, že srbská buržoasie šilhá po Německu, uvědomoval si význam události, že by v Rumunsku musel odstoupiti jeden z ministrů, který seděl při poradách Malé dohody, Titulescu, že je tam agresivita k odmítnutí této politiky a k nastoupení cesty s orientací německou. To on všechno věděl a právě proto pozval jugoslávského krále Alexandra do Paříže, aby tam zpevnil otřesené posice Malé dohody.

Došlo k atentátu. Oba jsou již mrtvi. Ale to, co rozvinula žurnalistika české buržoasie bezprostředně po atentátu, že je to dílo několika šílených lidí, několika teroristických skupin, to není pravda. Za tím stojí někdo silnější, za tím stojí skupina států, žádajících revisi za každou cenu, i za cenu války, a proto z této situace je nutno si učiniti závěr, jak obrovské napětí je ve střední Evropě. Tím chci říci, že řekl-li pan ministr ve svém exposé, že situace je nejistá, že záleží na řadě měsíců, že to potvrzuje skutečnost, jak vážná situace zde skutečně je.

Druhým faktorem, o kterém se zmíním jen letmo, je nesporně značné prohloubení hospodářské krise v Československu. Již jsem řekl, že devalvační opatření nepřineslo to, co bylo pracujícímu lidu v Československu slibováno. Bylo říkáno: Když připustíme tyto operace, když přijmeme tento návrh, když vezmeme hodnotné krytí našemu platidlu, dosáhneme znovu, že roztočíme kola hospodářského života, že dáme nezaměstnaným práci. Takovým způsobem bylo zpracováváno veřejné mínění obyvatelstva v Československu a zvláště pracujícího lidu. Všecko to je pryč a perspektivy dnes ukazují neobyčejné zostření. Je to nesporně také jedna z příčin, která tu působí se strany Německa. Německo provádí silnou hospodářskou autarkii, to znamená: zamezuje dovoz. Celá řada dodavatelů má tam zamrzlé pohledávky za dodávky. V Německu má zamrzlé částky za dodávky samozřejmě i Československo. Další věc, která je takovým jasným znakem, je ta, kde se mluví o zhoršení hospodářských poměrů. Ministerstvo veř. prací podle zákona o zastavování výroby má hlášeno minulý měsíc 120 nových závodů, které se mají zavříti. I v prohlášení min. předsedy se mluví, že vláda připravuje zavření řady uhelných dolů. Tento fakt, myslím, ukazuje úplně konkretně, že se neobyčejně přiostřily hospodářské poměry.

Dalším faktorem, jejž nemůžeme neviděti, ale který ovšem se snaží vláda a různí činitelé omluviti a zakrýti jeho pravou podstatu, jest otázka nezaměstnanosti. Vždyť nezaměstnanost u nás rapidním způsobem roste, vždyť za pouhý měsíc vzrostl počet nezaměstnaných o celých 24.000. V tomto případě je viděti, že poměry v Československu se nelepší, naopak, že po stránce hospodářské neobyčejně se přiostřují. Je pochopitelná věc, že tyto dva faktory, o kterých jsem mluvil, mají neobyčejný vliv na vnitropolitické poměry. Vidíme dnes uvnitř skupiny finančního kapitálu obrovské boje, vidíme, že dochází k ostrým zápasům. Ale to již nejsou zápasy o nějaké volební věci, o nějaké parlamentní čachrování, nýbrž je to zápas, který se zde zahajuje se vší ostrostí, je to boj mezi skupinami finančního kapitálu, jímž se tato koncentrace připravuje na vážné politické akce. Vždyť musíme viděti, že zde na jedné straně stojí skupina finančního kapitálu, představovaná agrární stranou, ku které se přimyká část vůdců soc. demokracie pod vedením Bechyňovým. Vidíme, že z těch důvodů dochází k ostrým rozporům mezi politickými stranami, že zde nastává úplně nová formace ve vnitropolitických poměrech. Můžeme viděti, že zde je snaha koncentrovati reakční strany, svázati Hlinku se Šrámkem, že je zde snaha tento blok formovati tak, aby v eventuálním případě mohly státi proti tomu, co samozřejmě buržoasie zamýšlí. Na druhé straně musíme viděti, že se zde velmi agresivně koncentruje nacionálně fašistická fronta, že zde všechny síly, nejreakčnější elementy finanční buržoasie se seskupují a nastupují jednu cestu. Musíme úplně jasně viděti, že tato koncentrace nacionálně-fašistické fronty není již fašistické hnutí Gajdovo, to již nejsou puče, jako byly Židenice, nýbrž to je koncentrace sil k docela jiným věcem, než jak se to oficielně přijímá, k volbám atd. Nesmíme zapomínati, že za touto koncentrací stojí nejvyšší skupiny finančního kapitálu, že tam stojí Živnobanka, silný Svaz průmyslníků. Nesmíme zapomínati, že Živnobanka, tato skupina finančního kapitálu, ovládá sokolské jednoty, že má v rukou střelecké sbory, střelecké jednoty, že má nesmírně silné posice mezi fašistickými generály československé armády. A když si v tomto případě uvědomíme koncentraci nacionálně-fašistické fronty, pak to znamená, že pracující třída v Československu stojí před velmi vážnými událostmi a dokonce že stojí před nečekanými obraty. Za této situace zvyšuje se rozpočet na armádu Československa o 52 mil. Kč, nehledíc k tomu, že před několika málo měsíci byl zde odhlasován zákon, jímž se na 10 let prodlužuje t. zv. stálý ozbrojovací fond v částce kolem 4 miliard, a že se zplnomocňuje ministr nár. obrany, aby tento fond vyčerpal, kdy bude chtíti, třeba v několika měsících. Je nutno upozorniti, že tyto obrovské tisíce milionů, které pochopitelně jsou vyšroubovány a vydřeny z pracujícího obyvatelstva, se dávají v době, kdy pracující obyvatelstvo pociťuje největší útlak, kdy stojí před zimou, která pro tisíce a tisíce dělnických rodin bude znamenati hlad. A při tom, když se tohle provádí, neschází frází, které se vnášejí do řad pracujícího obyvatelstva a do řad dělníků, aby dělnictvo bylo zmateno. Říká se dnes: Je nebezpečí z Hitlerova vpádu, dnes je nebezpečí event. války se Sovětským svazem. Používají - já to zdůrazňuji - těchto frází zvláště socialisté mezi dělníky, kteří tímto argumentem chtějí omluviti svoje schvalování vojenského rozpočtu, určeného nesporně k imperialistickým cílům české buržoasie.

Chci říci toto: Pro pracující lid v Československu, pro proletariát, byl by to strašný omyl, kdyby podlehl tomuto vysvětlování zbrojení a zvýšení výdajů na československou armádu. Dnes říká vláda, že armáda je na obranu proti Hitlerovi a ochráncem Sovětského svazu. O tom mluvil již kol. Zápotocký, že při uznání Svazu sovětských socialistických republik projevila se v masách československého obyvatelstva obrovská sympatie k Sovětskému svazu. A těchto sympatií má býti tímto způsobem zneužito, aby pracující obyvatelstvo omluvilo obrovské, miliardové sumy výdajů na imperialistické cíle, aby bylo jaksi drženo v šachu tím, že je to zároveň děláno pro obranu Sovětského svazu. Chtěl bych se obrátiti na soc. demokratické vůdce německé i české, na národní socialisty, a chtěl bych říci: Což nevidíte, v jaké přímo historické době nachází se pracující lid? Je ještě čas, vzpamatujte se, vzpamatujte se, co děláte! Komu chcete odhlasovat ohromné sumy na zbraně, na válečný materiál? Nemáte zkušeností? Co jste dělali v Rakousku? V Rakousku soc. demokracie schvalovala vojenské rozpočty a dokonce se bila za jejich schválení. Únorový boj rakouských dělníků ukázal, proti komu bylo těchto zbraní a smrtících nástrojů použito. Byli to socialističtí dělníci, byl to rakouský proletariát. Nestačí vám ještě události, které jsou v živé paměti, které nejsou ještě zkoncovány, události ve Španělsku? Vůdce Caballero, který byl taktéž ministrem v jedné z vlád španělské republiky, také hlasoval pro výdaje pro armádu. Proti komu bylo těchto peněz použito? Myslím, že tisíce a tisíce mrtvých dělníků, tisíce a tisíce padlých dokazují, proti komu těch výhod, ke kterým jste dávali souhlas, které jste sankcionovali, bylo použito.

Zůstáváte hluší k celkové situaci, nevidíte, že je zde taková obrovská, agresivní snaha o koncentraci fašistických elementů a fašistických sil. Já se ptám docela otevřeně, kde máte záruku, že těchto zbraní nebude použito proti soc. demokratickým a nár. socialistickým dělníkům? My komunisté už jsme zkusili tyto zbraně na svých tělech, ale kde máte vy (obrácen k soc. demokratickým poslancům) záruku, že ani proti dělníkům vašim nebude těchto zbraní použito, ba dokonce - půjdu tak daleko - až buržoasie bude míti zkoncentrované síly, až vás vyhodí z vlády, že jich nepoužije ani proti vám? Tak to dnes stojí. Vy říkáte dělníkům zvláště na schůzích, že je to proti Hitlerovi, na obranu Sovětů. Já se ptám docela otevřeně a říkám na vaši adresu: Tato vláda, kterou vy tvoříte v souručenství s buržoasními skupinami finančního kapitálu, bude bojovati proti fašismu? Tato vláda postaví armádu na obranu sovětů? Pracující lid nesmí tomu věřiti. Byl by to hrozný dějinný omyl, kdyby pracující obyvatelstvo tomu uvěřilo. Tato vláda, která provádí fašistické metody, která užívá nejbrutálnějšího teroru proti pracujícímu obyvatelstvu, tato vláda, která rozpouští dělnické organisace, tato vláda, která omezuje svobodný projev dělnické třídy, tato vláda, která zastavuje dělníkům tisk, která dává neomezenou moc fašistickým generálům, četnickým a policejním velitelům, tato vláda že povede boj proti Hitlerovi? Tato vláda, která provádí strašlivý útok a útisk ve smíšených územích na národnostní menšiny, tato vláda, která přímo nahání německé pracující vrstvy v této republice pod vůdcovský prapor Henleina, který je řízen Hitlerem, tato vláda, která Poláky žene pod prapor Piłsudského, která Slováky a Maďary na Slovensku útlakem žene do náruče maďarských iredentistů, tato vláda že povede boj proti fašismu. Tato vláda, která na pokyn buržoasních skupin činí obraty v politice podle potřeby, podle zájmu finančního kapitálu, tato vláda že je přítelem Sovětského svazu? Kde je záruka, že zítra tato vláda nevstoupí se všemi úhlavními nepříteli Sovětského svazu do jedné fronty? Zde už bylo o tom mluveno, jak se zachovala vláda k sovětským sportovcům, že šla tak daleko, že je dala do rukou hitlerovské policie. Tato vláda není zárukou ochrany národa. Tato vláda žene národ k nové katastrofě, žene národ k nové Bílé hoře, tato vláda není s to udržeti celistvost tohoto národa, poněvadž jej dává v plen čachraření čsl. buržoasie. Této vládě nedáme my ani haléře, ani muže. Bylo by strašným omylem, na který by pracující lid krvavě doplatil, kdyby věřil všem těmto lživým nástrahám, které jsou v něj vrhány. Mezinárodní situace i vnitřní poměry v Československu mohou přinésti každou chvíli nečekané obraty. Komunistická strana pracuje po léta, aby sjednotila dělnickou třídu k bojovnému souručenství. V dnešní rozhodující době, kdy se hraje o osudy všeho pracujícího obyvatelstva, je nejvýš na čase, aby pracující lid pochopil výzvy revolučního hnutí a vytvořil na všech závodech, mezi nezaměstnanými, ve všech obcích a městech a v celé zemi akční bojovné souručenství, aby vytvořil bojovný svazek mezi proletariátem měst a obyvatelstvem venkova, bojovný svazek se středními vrstvami a byl připraven na odražení útoků na jeho existenci, na jeho práva a svobodu. Nacionální fašistická fronta, která koncentruje nejreakčnější síly finančního kapitálu, ukládá dělnictvu další úkol: bojovným tlakem pracujících mas zdola rozbíti souručenství socialistů s buržoasií ve vládě. Víme velmi dobře a nejsme naivní, že přes situaci tak vážnou pro pracující obyvatelstvo socialisté, vůdcové, nepůjdou dobrovolně z tohoto souručenství. Pracující lid v Československu má zářný vzor v postupu dělnictva Francie, ten musí státi před ním jako maják. Pracující třída v Československu musí vědět, že nepřinutí-li sama svým spojením dole na závodech, v obcích a městech tyto vůdce, aby přerušili souručenství s buržoasií, oni to sami neudělají. To musí býti dělnické třídě úplně jasné.

Je nutno říci ještě toto: Soudr. Zápotocký zde ukázal na určité historické zjevy z doby bojů Táboritů a Křižáků. Pracující lid nechť si uvědomí, jaká byla situace dělnické třídy po převratu, když dělnické a socialistické strany vzaly za svůj jasný program, obsažený ve washingtonské deklaraci, když zde slíbily: Budeme prováděti vyvlastňování velkostatků, fabrikantů; byly to nesčetné milionové masy dělníků, které zde stály jako hradba, které byly v takové situaci, že buržoasie couvala a vyhovovala dělnickým přáním v každém směru. Je nutno si uvědomiti, že v této situaci pronikavé koncentrace sil do nacionálně fašistického tábora proti agresivitě skupiny finančního kapitálu je nutno postaviti jednu věc, hráz, hráz souručenství dělnické třídy, souručenství socialistických stran, které by postavilo úplně jasně konkretní požadavky, za které by důsledně bojovalo. To by byl vážný rozhodující činitel, který by mohl změniti nesporně v krátké době bědnou situaci dělnické třídy v Československu, který by zarazil rázem postup fašistických elementů. Toto souručenství by získalo novou důvěru pracujících mas, která je pochopitelně velmi otřesena tím, že po celá léta socialistické strany čachrují ve vládě s buržoasií.

Socialistické souručenství, opírajíc se o bojovnou pohotovost pracujícího obyvatelstva, bylo by skutečným bojovníkem proti fašismu ať vnitřnímu nebo zahraničnímu a stalo by se také opravdovým přítelem Sovětského svazu. Takové vládě, která by eventuálně z tohoto souručenství vznikla, která by konfiskovala majetek bohatých, která by splnila požadavky chudých pracujících vrstev, takové vládě, která by opustila fašistické strany, která by opustila její bojovné formace, která by vyčistila státní aparát od fašistických úředníků a velitelů, která by vrátila jazykovou svobodu nacionálnímu obyvatelstvu, která by vyrovnala hospodářská práva a splnila jeho požadavky, takové vládě, která by ozbrojila dělnictvo, která by zajistila tak massovou základnu boje proti fašismu a zahraničnímu nepříteli, takové vládě dáme muže i haléř. Takováto vláda, která by vrátila vojákům všechna občanská práva, která by byla jedinou zárukou, že československý národ bude celistvým, byla by také zárukou, že i Československá republika bude zde státi jako pevný jednotný svazek socialistických republik. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Mlčoch.

Posl. Mlčoch: Vážená sněmovno! Slyšeli jsme tři řeči vedoucích vládních činitelů, a to předsedy vlády o vnitřní a zejména hospodářské politice, pana ministra zahraničí o zahraniční situaci a pana ministra financí o státních financích a předloženém státním rozpočtu. Dovolte, abych k nim jménem klubu zaujal stanovisko.

Pan ministr zahraničí označil mezinárodní situaci za velmi vážnou, dokonce prohlásil, že žijeme v krajní nejistotě, v níž každá významnější událost může snadno působiti jako bomba. Předpokládá, že příštích 12 až 18 měsíců rozhodne v mezinárodní politice o osudu Evropy a o míru. Takto vyjádřené mínění odpovědných činitelů naší zahraniční politiky vzbuzuje zajisté vážné úvahy a obavy, že může dojíti k těžkým zahraničním konfliktům. Vidíme, že předpoklady při zřízení Společnosti národů - že zde bude autoritativní sbor, který zajistí trvalý mír, že bude vybaven takovou autoritou, které se podřídí všecky státy - zklamaly. Sám pan ministr zahraničních věcí upozornil, že se budují nové bloky států, které namnoze mají jiné účely než podepříti a zajistiti trvalý mír. Isolace Německa, která ještě do nedávna byla jakousi zárukou, že zde nehrozí vážné nebezpečí, přestává spojenectvím Polska a eventuálním dalším jednáním s Maďarskem. Vytvořuje se nový blok ve střední Evropě, což může způsobit vážné nebezpečí. Další bloky, východní, balkánský, severský, zvláštní stanovisko a politika Italie, o které dnes dobře nevíme, kam vrhne na vážku svou sílu a rozhodující moc, způsobuje další obavy. Je sice pravda, že vstoupením sovětského Ruska do Společnosti národů posílily se tendence zjednati protiváhu oněm elementům, jež usilují o konflikt, ale myslím, že Rusko nečinilo to z důvodů, jak zde vyjádřil předešlý pan řečník, nýbrž že chtělo chránit také samo sebe. Majíc vážný konflikt na Dálném východě s Japonskem, chce si ovšem krýti záda v Evropě, poněvadž může býti ohroženo se strany Německa a Polska. Ale přesto vítáme přiznání se sovětského Ruska ke Společnosti národů, poněvadž doufáme, že se tím mírová politika zesílí. Je zřejmo, že ony vážné události, které vyvrcholily dokonce v politické vraždy, jsou dokumentem, že jsou určití činitelé, kteří soustavně připravují Evropu ke konfliktu. Jsou to činitelé, kteří chtějí za každou cenu vyvolati revisi mírových smluv a kteří i za cenu války jsou schopni své snahy uplatňovat. Tak, myslím, že na věc pohlížíme všichni, a je jasno mezi námi, ať jsme strany vládní, či oposiční, pokud stojíme na půdě tohoto státu a její demokracie, na tom principu, že za všech okolností jsme připraveni hájiti nedotknutelnost našeho státu a našich hranic, že schvalujeme a budeme podporovati politiku, která bude usilovati o to, aby mír byl zajištěn, aby byl zajištěn náš stát. Nemůžeme se spoléhati jen na cizí spojence. Jsme a zůstaneme věrnými spojenci Jugoslavie, Francie i Rumunska, vítáme také rozšíření vlivů těchto mocností, ale chápeme, že musíme se také opříti o svoji vlastní vnitřní sílu, že nemůžeme spoléhati jen na cizí pomoc spojenců. Proto i jako strana oposiční stojíme na stanovisku, že armádě jsme ochotni dáti vše, aby byla zdatná a připravená hájiti integritu a existenci Československé republiky. Kvitujeme prohlášení přátelství a nerozlučitelného bratrství s Jugoslavií, s níž jsme spojeni stejným osudem a zůstaneme spojeni tímto osudem i v budoucnosti.

Jako strana státotvorná chceme spolupracovati všestranně k zabezpečení našeho státu a jeho demokratických řádů. Zdá se nám však, že exposé p. ministra financí a p. min. předsedy, které jsou daleko růžovější nežli mínění p. ministra zahraničí, pokud se týče situace zahraniční, neodpovídají skutečnosti. Byl nám předložen rozpočet státní na příští rok. Tento vyznamenává se tím, že již není na úrovni jako byl rozpočet letošního roku, že již je zvýšen o 353 mil. Kč a že sám pan min. předseda s jakýmsi potěšením konstatoval, že měl pravdu, že letošní rozpočet byl posledním rozpočtem deflačním a že půjdeme nyní v hospodářství státním ve vydáních nahoru. Odůvodnil tuto snahu tím, že prý skutečné hospodářské poměry jsou na přelomu k lepšímu, že se podstatně zlepšují, že je možno počítati se značně zvýšenými státními příjmy. Proto také ministr financí odvážil se k tomu, že počítá v rozpočtu s větším příjmem na daních 510 mil. Kč, v čemž dokonce počítá, že vynesou mu 90 mil. Kč upomínky a úroky z nezaplacených daní. Tedy na těch největších chudácích se vydře nových 90 mil. Kč. Neuvažuje se však při tom, za jakou cenu bylo by možno vyždímati o půl miliardy více na poplatnictvu než letos. Musím konstatovati, že už dnešní berní prakse je tak bezohledná, že jí není v minulosti pamětníka. To, co se dnes dělá při vymáhání daní a při exekucích, vhání poplatníky a jejich rodiny přímo do zoufalství; naprosto se nepřihlíží k hospodářskému zřízení poplatníků, ožebračují se berními exekucemi o poslední svůj anebo cizí, jim svěřený majetek. Tyto methody u nás zavedeného daňového režimu nemohou býti trvalé, nemají-li se vůbec hospodářsky shroutiti výrobní a obchodní vrstvy. Státní hospodářství není tak růžové, jak nám zde bylo vylíčeno. Státní dluh za posledního půlčtvrta roku stoupl o 5 miliard Kč. Deficity státního hospodářství od r. 1930 až do konce r. 1933 vykazují schodek 6 1/2 miliardy Kč. Státní dluh stoupl skorem na 40 miliard Kč. K tomu je nutno přičísti dluhy samosprávy, které representují téměř 12 miliard. Je to tedy úžasná číslice, jejíž úrokování vyžaduje téměř 3 miliardy ročně. To je naprosto neproduktivní výdaj ve veřejném hospodářství. Veřejná břemena jsou tak obrovská, že způsobují hlavní příčinu drahoty našich výrobků a jsou nejvyšší kalkulační složkou v každém výrobku. Uvědomíme-li si, že tato břemena stále ještě obnášejí na 20 miliard Kč ročně, připočítáme-li k daním a k samosprávě také náklady na sociální potřeby, které representují 5 miliard, vidíme, že to znamená, že při celém důchodu občanstva v Československu representují tyto veřejné dávky téměř 40% jeho důchodů. To je naprosto neudržitelný a nemožný hospodářský poměr. Kdyby neměl býti napraven, spějeme zcela určitě k hospodářskému krachu.

Jaké jsou příčiny tohoto neblahého finančního stavu a veřejného hospodářství? V prvé řadě je to strašné břemeno podpor v nezaměstnání. Také v příštím rozpočtu se počítá s 650 mil. Kč na tento účel, letos přesáhne 800 mil. Kč, loni bylo přes miliardu, je to tedy trvalé strašné břemeno, které zaviňuje těžkou situaci veřejného hospodářství a vyvěrá z veliké hospodářské krise. Ještě se vrátím k tomu, jak se díváme my na tuto otázku, jakým způsobem by se měla vyřešiti.

Dále je to nehospodárnost ve státních podnicích. Pánové, není a nebude možno trvale, aby udržování státních podniků stálo nás ročně půl druhé miliardy Kč. Spočítám-li to za 16 roků naší státní samostatnosti, stálo nás vydržování státních podniků přes 20 miliard, které nám dnes scházejí. Je jisto, že byrokratický aparát prokázal svou neschopnost k vedení výrobních nebo obchodních podniků, že je to nejžalostnější a nejneúspornější forma hospodářského podnikání. A jest s podivem, že místo abychom se od této formy odpoutávali, tento vládní režim naopak vrhá se ještě dále do způsobu státního podnikání, ačkoliv ví, že jsou tam katastrofální ztráty. Myslím, že je naprosto odůvodněnou a správnou zásadou, postaviti tento stát na základy soukromého podnikání, což je nejzdravější systém hospodářství vůbec. (Výborně! - Potlesk.)

Pan ministr financí chlubil se rovnováhou rozpočtovou. O milion Kč má větší příjem nežli očekávaná vydání. Pánové, ještě nikdy jsme zde neodhlasovali pasivní rozpočet, ale již několik roků schvalujeme po odhlasování aktivního rozpočtu pasivní státní uzávěrku, která dokonce v několika letech přesáhla 2 miliardy Kč. Nechtěl bych býti špatným prorokem a nepřál bych si to, ale nemám důvěry k tomu, že se opravdu podaří tento státní rozpočet vyrovnati a že také r. 1935 neskončí státní hospodářství značným schodkem. Zdá se, že se u nás dělají rozpočty proto, aby se nedodržovaly. Další příčinou špatného hospodářství státního je příliš nákladný správní aparát.

Pánové, slyšeli jsme zde již vícekráte z odpovědných úst a také jsme zde měli předlohy určitých zákonů, které zřizovaly dokonce zvláštní sbor. Máme dokonce dva nebo tři sbory vybudované za tím účelem, aby se provedla reforma a zlevnění veřejné správy. Máme dvě nebo tři úsporné komise; ty se radí, předkládají celou spoustu návrhů, ale zůstává při těchto návrzích a v praxi se neprovádí po této stránce úsporná politika, naopak. Pánové dokonce slibují nezaměstnané inteligenci školské, že bude provedeno mimořádné opatření, aby byla zařaděna do státních služeb. Na jedné straně chtějí reformovati veřejnou správu a byrokratický aparát zjednodušiti, a nemají odvahy říci, že to vlastně znamená odbourání velikého počtu státních zaměstnanců a dokonce řady zbytečných úřadů, a na druhé straně dělají opatření opačného rázu.

Tedy kde vlastně tento režim přichází s otevřeným hledím a co chce vlastně prováděti?

Chce zlevniti byrokracii, anebo ji chce zdražiti? To bychom rádi věděli. Chce odbourávati veřejná břemena, anebo je chce zvyšovati? Na to jsme velmi zvědaví.

Pan ministerský předseda ke konci svého exposé učinil závazné prohlášení, že chce tato veřejná břemena odbourávati, a v rozpočtu je zvyšuje o půl miliardy a dokonce chystá další břemena, poněvadž se zabývá také otázkou jakéhosi oddlužení samosprávy, a tam se dokonce připravuje další zvyšování přirážek přímých daní, které by znamenalo okrouhle 300 i více milionů Kč. Tedy jsme v té situaci, že musíme počítati s tím, že na příští rok chce ministr financí a samospráva o miliardu Kč více na veřejných břemenech, a pan ministerský předsedy slibuje odbourávání veřejných břemen...