3. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení senátu (tisk 2491) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 413 a 1201), kterým se upravují některé služební poměry soudců (tisk 2717).

Zpravodajem jest p. posl. dr Daněk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno, účelem osnovy tisk 2717, o překládání soudců do výslužby podle věku, jak byla usnesena už senátem, jest stanoviti věkovou hranici pro pensionování soudců proti jejich vůli. Ústavní listina totiž v §u 99, odst. 1 má ustanovení, že soudcové mohou býti proti své vůli dáni do výslužby na základě právoplatného nálezu také tenkráte, když dosáhnou určitého zákonem stanoveného stáří. Osnova, která právě je předložena slavné sněmovně k projednání, uvádí jako důvod dání do výslužby skutečnost, že některý soudce dosáhl věku stanoveného právě zákonem. Tehdy musí odejíti do výslužby i proti své vlastní vůli. Neučiní-li tak, jest podle tohoto zákona právoplatné rozhodnutí kárného senátu příslušnou skutečností, pro kterou musí odejíti takový soudce do výslužby.

Jako hranice věku je stanoven napoprvé rok 67. a snižuje se tato hranice až na rok 65. roku 1940. Rok 65. pak zůstává konečnou hranicí věkovou. V tom případě, jestliže soudce sám neodejde do výslužby, dosáhl-li stanoveného věku, rozhodují dvojí senáty. Je to jednak senát u nejvyššího soudu, který je příslušný pro členy nejvyššího správního soudu a také pro presidenty obou zmíněných soudů, dále pro presidenty vrch. soudů, a je to senát vrch. soudu, který je příslušný pro soudce v obvodu vrchního soudu činné mimo presidenty těchto soudů. Proti nálezu takového senátu není opravného prostředku.

To je asi věcný obsah tohoto návrhu zákona a já bych si dovolil trochu statistiky, pokud se týká výsledků, které asi přinese tento zákon v uvolnění míst soudcovských. Mám statistika ze stavu 1. ledna 1934 a ze stavu 10. května 1934. Uvedu pouze úhrnná čísla. Jde-li o rok narození 1867 a dříve, znamená to celkem ve stavu 1. ledna 1934 28 osob, v případě osob narozených 1868 počet 18, r. 1869 20, 1870 a 1871 67, 1872 52, 1873 54, 1874 a 1875 celkem 102. Celkem tedy z tohoto stavu k 1. lednu 1934 341 osob. Při stavu z 10. května 1934 znamená to r. 1867 a dříve narozených 24, r. 1868 18, r. 1869 také 18, r. 1870 a 1871 55, r. 1872 41, r. 1873 46, r. 1874 a 1875 93, celkem 295.

Z toho je patrno, že uplatněním tohoto zákona uvolní se určitý počet míst, takže bude možno i nové soudcovské síly uplatniti a bude také možno, aby soudcové byli povyšováni podle toho, jak kterému bude povýšení příslušeti.

Ze všech těchto důvodů, které jsem si dovolil zde krátce přednésti, ústavně-právní výbor uváživ soudcovské poměry u nás a také jak jsou upraveny ve státech jiných, usnesl se doporučiti slavné sněmovně, aby schválila osnovu tak, jak se na ní usnesl senát. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 20 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášen jest řečník na straně "pro" p. posl. Bergmann. Dávám mu slovo.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Ve svém exposé o zahraniční situaci skončil p. ministr zahraničí apelem, že zajistíme bezpečnost našeho státu, jestliže mezi jiným také dovedeme si dáti do pořádku svou státní administrativu. Nejdůležitějším úsekem státní administrativy je jistě bezesporně justice. Používám této příležitosti projednávání vládní osnovy, abych poukázal na přímo neudržitelné poměry v naší justici.

Již řadu let nalézá se naše justice v hluboké krisi, původně tím, že byl nedostatečný počet soudcovstva, a také proto, že mladí právníci neměli k této službě po převratu žádné chuti, poněvadž následkem vzrůstu agendy našich soudů vzrostla přirozeně také práce soudců, vzrostly také nároky na ně činěné a služba soudcovská nebyla nijak příjemná, nehledě ani také ke hmotným poměrům soudcovského stavu. Podíváme-li se však na statistiku, jak rostla tato agenda a jak přes tento vzrůst agendy vlastně se ve skutečnosti snižoval skutečný stav našeho soudcovstva, nedivíme se, že došlo ke krisi v soudcovstvu, která má i hluboké následky národohospodářské. (Tak jest!)

Úhrn civilních sporů, projednávaných u krajských soudů, vzrostl r. 1929 v Čechách o 205% proti stavu z r. 1912, na Moravě pak o 116.3%. R. 1932 vzrostl již úhrn civilních sporů, projednávaných u krajských soudů, v Čechách o 236% a na Moravě o 185˙5%; úhrn pak civilních sporů u okr. soudů projednávaných vzrostl r. 1929 proti r. 1912 o plných 41%, na Moravě o 26.2%. R. 1932 vzrostl však tento úhrn v Čechách už o 97˙1%, na Moravě o 91.4%.

Agenda řízení upomínacího vzrostla r. 1929 v Čechách o 124% proti r. 1912, na Moravě o 87.9%, r. 1932 však v Čechách už o 242.5% a na Moravě o 200.9%.

Agenda exekuční vzrostla r. 1929 proti stav u z r. 1912 o 114% v Čechách a o 85˙2% na Moravě. R. 1932 však vzrostla tato agenda v Čechách o 230.5% a na Moravě 197%.

Trestní řízení u kraj. soudů vzrostlo proti r. 1912 r. 1929 v Čechách o 95.7%, na Moravě pak o 73.3%. R. 1932 však vzrostla tato agenda v Čechách o 98% a na Moravě o 77.3%.

Trestní řízení vedené u okr. soudů vzrostlo r. 1929 proti r. 1912 v Čechách o 17.01%, na Moravě o 9.2%; r. 1932 v Čechách už o 24.2% a na Moravě o 17%. Ovšem že se tento vzrůst přenesl také na agendu druhé a třetí soudní odvolací stolice.

Naproti tomu byl stav soudcovstva r. 1929 proti r. 1912 v Čechách o 141 soudců menší (Slyšte!), na Moravě o 19 soudců. Roku 1930 bylo v Čechách o 108 soudců méně než r. 1912, na Moravě o 14 méně. R. 1931 bylo v Čechách o 91 soudců méně než r. 1912 a na Moravě o 3 méně. Stav se poněkud zlepšil r. 1932, kdy chybí v Čechách proti r. 1912 už jen 82 soudců a na Moravě se dokonce zvýšil počet soudců o 9.

Z cifer, které jsem uvedl, vyplývá, že agenda soudců vzrostla nejméně o 300%, naproti tomu se však zmenšil stav soudců proti r. 1912. Různými zákony uložili jsme našim soudům také spoustu úkonů, o kterých jsme před válkou neměli ani ponětí. Kdybychom si vzali k ruce jenom program dnešní schůze, vidíme už z výčtu osnov, které jsme projednali, že téměř každá osnova zasáhne také do poměrů naší justice. Je přirozené, že agendy a stálý snížený počet soudců měl také vliv na kvalitu práce soudcovského stavu. Myslím, že občané, hledající spravedlnost a právo, mají veliký zájem, aby práce soudcova byla prvotřídní a kvalitní, poněvadž jenom kvalitní práce soudu zaručuje občanům, že dojdou brzy svého práva, spravedlnosti a rozhodnutí. (Tak jest!)

Tento stav umožnil přímo nebezpečné protahování sporů, jichž počet se také následkem nedostatku soudců a vzrůstající agendy značně zvětšil. A co je nejhorší po stránce mravní: pozorujeme, že se v této krisi našeho soudnictví našlo dostatek spekulantů a nepoctivců, které tato krise přímo svedla k nekalému řemeslu a kteří spekulují s krisí našeho soudnictví. Vedle toho ti, kteří jsou v nebezpečí přijíti do sporu, zvyšují si risikové prémie ve výrobě, obchodu a živnostech, aby se kryli proti nebezpečí, které by jim mohlo vzejíti z tohoto stavu našeho soudnictví. Tím se ovšem zvyšuje také kalkulační hladina cenová. Tento stav v našem soudnictví má nepřímý vliv i na cenovou hladinu našich výrobků.

Konečně to vedlo také k předčasnému opotřebování fysických i duševních schopností soudců, a my jsme pozorovali, že řada soudců, téměř většina jich umřela přímo u pracovního stolu. (Tak jest!)

Všechno, co jsem vypočetl, znamená jistě velké národohospodářské škody, které se sice dají těžko ohodnotiti, ale ti, kteří jsou odkázáni hledati spravedlnost a právo, velmi dobře pociťují tyto nedostatky i škody, které jim z toho vznikají.

Také po stránce mravní dostavily se velmi nebezpečné následky. Výkon spravedlnosti, který je založen na důvěře, autoritě, vážnost a úctě k soudnictví a soudcovskému stavu, změnil se v řemeslnou šablonu, což otřáslo mravními hodnotami, na nichž je vybudován výkon spravedlnosti. Myslím, že ten, kdo má příležitost častěji přijíti k soudu, není zrovna nadšen způsobem, jak se u našich soudů spory provádějí. (Tak jest!) Zejména bude ze svých ilusí vyléčen, kdo přijde po prvé k soudu a domnívá se, že k výkonu spravedlnosti je skutečně třeba určité autority, vážnosti atd. Když vidí, jak se to všechno přímo odflinkne, abych to řekl lidově, jak se to všechno šablonovitě vykonává, ztrácí důvěru v takovéto soudnictví, ve spravedlnost a právo. Myslím, že bychom se měli vážně zamysliti nad touto situací v našem soudnictví a že bychom měli hledati cesty, jak v dohledné nejbližší době zjednati nápravu, aby také tento nejdůležitější úsek státní agendy skutečně mohl svůj úkol správně vykonávati. Je na tom také vina nedostatečná systemisace soudcovského stavu, ale nejenom soudcovského, nýbrž také kancelářského personálu, a bylo by tedy potřebí podrobiti revisi systemisaci z r. 1928, poněvadž se poměry proti tomuto roku značně změnily Svědčí o tom zase cifry. Proti r. 1928 vzrostly jednotky, které byly podkladem systemisace, u krajských soudů o 17.599, u okresních soudů dokonce o 1,144.391. To mluví velmi jasnou mluvou, že je nedostatečný systemisovaný stav a že tedy tyto následky krise v naší justici jsou také lehko a logicky vysvětlitelné.

Bylo by také třeba účelnou organisací a dělbou práce zbaviti soudce veškeré přítěže která není také právního charakteru, aby soudce se mohl plně věnovati svému soudcovskému úkolu, t. j. rozhodovat o právu a nalézati spravedlnost.

Bylo by také třeba legislativního opatření proti svévoli a zneužívání soudní tísně některými nesolidními stranami.

Je nutno dále vybaviti soudní kanceláře dostatečným počtem schopných kancelářských sil přijetím sil nových. (Tak jest!) Konečně pro zlepšení kvalitního výkonu mělo by býti také umožněno sebevzdělání soudců. To znamená, aby byl jim poskytnut čas, aby přímo pod tíhou práce nepadali a nemusili pracovat v noci doma, aby se mohli sebevzdělávat a mohli studovati všechny zákony, jichž my zejména v poslední době jsme zde přijali značný počet, a je potřebí také hledati cestu ke zlepšení hmotného postavení našeho soudcovského stavu.

Vítám proto tuto osnovu, že aspoň má tendenci omladiti soudcovský sbor.

Druhá osnova, kterou budeme projednávati, nese se skutečně tendencí ulehčiti také našim soudům. Bylo by třeba řešiti tuto krisi, do níž se naše justice dostala vinou těch poměrů, na které jsem poukázal, a vyřešiti ji ze základu, abychom se také dočkali na tomto úseku státní administrativy naprosto pořádku, aby občan hledající právo a spravedlnost mohl míti také důvěru k našemu soudnictví a dočkal se také ještě za živa rozhodnutí o svých sporech a našel tak ještě za živa spravedlnost a právo. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. dr Daňkovi.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! O věcech naší justice bylo již s tohoto místa v naší sněmovně mnohokráte hovořeno, a to, co zde přednášel pan posl. Bergmann, jistě je výrazem toho přesvědčení, že je potřebí, aby se s otázkou naší justice hnulo, aby bylo zabezpečeno nalézání spravedlnosti a práva v našem státě co možná nejlépe. Projev p. posl. Bergmanna souvisel sice s osnovou, ale nenavrhoval nějakou opravu osnovy, a proto považuji slova jeho za takový projev, který vyžaduje úvahy, aby skutečně v justici udělalo se co možná nejvíce pořádku. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Hlasování odložím na dobu pozdější.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu schůze, jímž je:

4. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení senátu (tisk 2716) o vládním návrhu zákona (tisky sen. 1345 a 1350), kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném (tisk 2721).

Zpravodajem je p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Osnova zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném a která byla už projednána senátem, má za účel uleviti především nejvyššímu soudu, přetíženému stále vzrůstající agendou civilní i trestní. Vedle toho některá ustanovení osnovy znamenají úlevy i pro soudy nižší.

Ve čl. IV se upravují některé otázky souvisící s projednáváním sporů z pracovních poměrů u okres. soudů. Již kol. Bergmann ve svém projevu k předloze, která byla projednávána před tímto odstavcem pořadu schůze, se zmínil o stále vzrůstající agendě všech soudů u nás, agendě civilní, trestní i nesporné, a o opačném jevu klesání počtu kvalifikovaných soudců u našich soudů ve srovnání zejména s rokem 1912. Pokud se týče nejvyššího soudu, svědčí o nebezpečném stoupání jeho zatížení cifry, uvedené v motivaci vládní osnovy, jak byla předložena senátu Národního shromáždění. R. 1930 došlo na uvedený soud civilních případů 8915, r. 1933 už 10.307. Civilních nedodělků bylo koncem r. 1930 4521 koncem r. 1933 7065, a připočteme-li k tomu nedodělky agendy trestní, stoupnou tyto cifry na 7364, resp. 8529. Vedle tohoto rozmnožení agendy nejvyššího soudu stává se tato současně i obtížnější. Jednak má nejvyšší soud povinnost propracovávati a tak autenticky vykládati stále nové a nové normy, jak je přináší zvýšené tempo života a našeho zákonodárství, jednak látka procesů se stává komplikovanější v důsledku pokleslé procesní morálky. Opravných prostředků se využívá často jedině z těch důvodů, aby se spor stále a stále protahoval.

Pokud se týká personálu, zúčastnilo se na vyřizování agendy nejvyššího soudu r. 1931 66 soudců, r. 1932 63 soudců a r. 1933 64 soudců. Postup je tu tedy opačný. Agenda stoupá ale počet soudců třeba nepatrně, přece jen klesá.

Pro zpracování nedodělků u nejvyššího soudu bylo by potřebí podle vládní motivace buď 40 referentů, kteří by pracovali celý rok, nebo 13 referentů, kteří by pracovali 3 roky. Je jasné, že řešení této obtížné otázky by bylo nejlépe provedeno tím, že by se rozmnožil soudcovský personál. To by bylo řešení nejúspěšnější, avšak pro finanční nesnáze státu je tato cesta neschůdná. V osnově volena cesta jiná, která v podstatě spočívá v tom, že se v určitých kategoriích případů zamezuje cesta k nejvyššímu soudu, takže se nedopouští dovolání nebo revisní rekurs. Podle návrhu, který učinil justiční správě nejvyšší soud, ušetřilo by se 33% všech revisí, kdyby do hranice 10.000 Kč hodnoty sporu byla revise vyloučena na případy souhlasného rozhodnutí I. a II. stolice.

Ještě upozorňuji na to, že průměrně trvá spor u nejvyššího soudu 2 roky, počítáme-li k tomu dobu, po kterou trvá spor u nižších instancí, je to doba povážlivá a vychází z toho, v jakém nesouladu je vyřizování sporů s potřebami našeho života, zejména života hospodářského.

Pokud se týče podrobností, dovoluji si upozorniti v zákoně na čís. 1 článku I, který zvyšuje hranici pro posuzování věci sporné jako nepatrné a zvyšuje tu hranici z 300 Kč na 500 Kč. Není to ani valorisace dřívějších poměrů z doby předválečné, poněvadž hranice byla tenkráte 100 Kč. Má to ten důsledek, že se zjednoduší projednávání procesů u okresního soudu, poněvadž jednání je stručné a mimo to mimo případy zmatečné není možno odvolání k vyšší instanci. To jsou úlevy pro soud okresní a krajský.

Čís. 2 článku I má ustanovení o tak zv. revisní mezi pro případ, že první i druhá instance rozhodly souhlasně. Ve všech takových sporech, kde hodnota předmětu sporu nepřesahuje 7000 Kč, je dovolání, apel k nejvyšší instanci, k Nejvyššímu soudu vyloučen, leč by odvolací soud v rozsudku prohlásil dovolání za připuštěné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu. To je dodatek, který k tomuto ustanovení přičinil senát Národního shromáždění, a umožňuje se tak v zásadních otázkách konečné rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Totéž platí, jestliže obě nižší instance rozhodly souhlasně o výši výživného ze zákona, tedy alimentační proces v případě stejného rozhodnutí první a druhé instance o výši alimentu nemůže jíti ke třetí stolici. Je to odůvodněno tím, že zde vlastně rozhoduje posuzování věcných otázek, zejména hospodářských otázek a rodinných otázek. Je zbytečno z těchto důvodů jíti k Nejvyššímu soudu, který již nemá možnost tyto okolnosti zjišťovat.

V čís. 3 článku I jsou úlevy pro odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu. V tom případě, že byl potvrzen rozsudek instance druhé, tedy soudu odvolacího, stačí prohlášení Nejvyššího soudu, že neshledal zákonného důvodu, aby rozsudek odvolacího soudu byl změněn nebo zrušen.

Další číslo tohoto čl. I obsahuje omezení pro rekursy, buď je ztěžuje, nebo vůbec revisní rekurs k Nejvyššímu soudu zamezuje.

Podrobnosti jsou z textu zákona jasné, nebudu je dále více rozvádět.

V článku III jsme se vrátili v čís. 1 k ustanovení, které už bylo obsaženo v §u 16 dřívějšího řízení nesporného, v zákoně č. 208 z r. 1854, který mimořádný revisní rekurs omezoval pouze na případy zjevného a jasného rozporu se zákonem a s jeho zněním. To bylo v zákoně z roku 1931 zeslabeno. Nyní se to zase zavádí, čímž se ovšem zatížení Nejvyššího soudu rovněž zmírňuje.

Čís. 2 tohoto článku vylučuje revisní rekurs v případě rozhodování o alimentech v řízení nesporném a při rozhodování o tak zvané úpravě styků rodičů s dětmi.

Článek IV týká se pracovních soudů, zvláště okresních soudů, pokud rozhodují ve sporech z pracovních poměrů. Pro všecky tyto případy, pro tyto kategorie sporů hranice podle čl. I, čís. 1 a 2 neplatí.

V čís. 2 tohoto čl. IV se pro řízení před okresním soudem jako takovým ve věcech z poměrů pracovních zavádějí některé procesní předpisy platící pro pracovní soudy, platí zde tedy procesní předpisy zákona 100/1931.

Článek V měl za účel konformovati ustanovení řádu soudního platného pro Slovensko a Podkarpatskou Rus s ustanoveními, která máme již v bodě 2, čl. I této vládní osnovy. K tomuto čl. V byl předložen pozměňovací návrh posl. Richtra, dr Slávika, dr Markoviče, dr Daňka, Hackenberga, Zierhuta a druhů, který navrhuje, aby čl. V byl doporučen k usnesení v jiném znění. Stalo se zde určité opomenutí, které musí býti napraveno, aby nenastala diskrepance mezi ustanoveními civilního řádu soudního v zemích historických a na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Na toto upozornil kol. dr Markovič a dovoluji si hned při tomto referátu o vládní osnově přečísti návrh a také doporučiti čl. V k přijetí v tomto znění (čte):

První věta §u 521 zák. čl. I/1911 (občanského soudního řádu) ve znění čl. VII, č. 2, písm. e) zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., a čl. IV zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 Sb. z. a n., se mění a bude zníti:

"Není-li hodnota sporného předmětu, o němž rozhodoval odvolací soud, vyšší než 7.000 Kč, není z potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu přípustno dovolání, leč by odvolací soud v rozsudku prohlásil dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu."

To, co bylo uvedeno pro § 502 civilního řádu soudního v historických zemích, nebylo uvedeno při tomto ustanovení obč. soudního řádu platného na Slovensku a tím by nastal rozdíl řádu soudního.

Ustanovení čl. VII obsahují předpisy rázu přechodného, další potom článek, poslední má předpisy prováděcí a zejména je tam důležito, že všechna tato ustanovení se omezují časově na konec r. 1936. Tedy všechna tato ustanovení jsou rázu přechodného. Zájem na urychleném vyřizování agendy u Nejvyššího soudu, čehož má býti docíleno tím, že se zúží agenda, vystupuje tu do popředí proti zájmu na právní určitosti, dosažitelné rozhodnutím nejvyšší instance. Je to odůvodněno zejména také jasným prospěchem národohospodářským. Tu věc osvětlil již kol. Bergmann. Je nutno podle možnosti uvésti v soulad soudní rozhodnutí s potřebami hospodářského života, zameziti, aby soudní rozsudky, dávno již předstihnuté chodem hospodářského života, neustrnuly na významu pouze akademickém. Toto omezení agendy Nejvyššího soudu děje se v hranicích s hlediska právní jistoty dobře odůvodněných.

Poukazuji k tomu, co zde bylo řečeno kol. Bergmannem. Trvalé a bezpečné nápravy v soudnictví bude lze dosíci daleko spíše tehdy, když budou veškeré soudy u nás dobře a dostatečně dotovány personálem jak soudcovským, tak ovšem i kancelářským, dále tím, bude-li postaráno a bude-li věnována veškerá péče, aby náš soudcovský personál u všech instancí vynikal kvalitou. To je podle mého názoru podmíněno zejména tím, budou-li také platové poměry soudců slušně a promyšleně upraveny, jak ostatně také jeden článek ústavy žádá a naší veřejnosti připomíná.

Navrhuji slavné posl. sněmovně, aby návrh a osnovu zákona tohoto přijala ve znění, jak se na něm usnesl senát, ovšem s výjimkou čl. V, který doporučuji přijmouti ve znění návrhu pozměňovacího, který jsem si dovolil přečísti, dále s nadpisem a úvodní formulí, jak byl usnesen senátem Národního shromáždění. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 20 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášen je řečník na straně "proti" p. posl. Štourač. Uděluji mu slovo.

Posl. Štourač: Vážená sněmovno! Poslední dobou byla v této sněmovně odhlasována řada nových zákonů, které jsou novým útokem na pracující třídu. Odhlasované zákony, které touto sněmovnou proběhly, budou míti neblahé následky pro dělnickou třídu. Také tento zákon, který se právě projednává, je stejný jako zákony předchozí, neboť již z prvého článku je to zřejmé. Čís. 1 článku I zní (čte): "Jestliže peněžitá částka žádaná v žalobě, nebo hodnota předmětu sporu (§§ 54 až 59 j. n.) nepřesahuje 500 Kč..." To se má vztahovati k novému zákonu právě projednávanému, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném. Je všeobecně známo, že právě sociálně nejslabší, dovolávající se spravedlnosti u soudu, jsou tímto zákonem postiženi, neboť je v něm považováno 500 Kč za pakatel. Dále byla částka 300 Kč taktéž změněna na částku 500 Kč, neboť 300 Kč se také považuje za pakatel. Víme, že při soudních sporech do 500 Kč není od rozhodnutí první stolice soudní odvolání a rozhodnutí okresního soudu je konečné. Koho postihuje tento zákon? Přirozeně, že domkáře, malorolníky a všechny drobné živnostníky, kteří téměř nikdy se nesoudí o částky větší nežli 500 Kč. Právě tato částka je považována u prvé stolice za pakatel a není proti ní odvolání, takže stěžovatel nemá podle tohoto zákona možnost, aby jeho věc byla předána vyšší stolici, aby si mohl opatřiti příslušné doklady a se ospravedlniti. To brzdí první stolice a znemožňuje postiženému odvolání.

Podle čís. 2 čl. I zní odst. 3 §u 502 (čte): "Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné dovolání, nepřevyšuje-li předmět sporu, o němž by měl dovolací soud rozhodnouti, na penězích nebo peněžité hodnotě 7000 Kč..." Opět zde jde o útok na sociálně slabé, neboť v tomto státě má možnost dovolati se práva jenom ten, kdo z nadhodnoty pracující třídy zbohatl, neboť jenom majetek takových osob při soudních sporech převyšuje částky 7000 Kč a přichází tedy v úvahu. Do 7000 Kč opět není odvolání od rozsudku druhé stolice a není možno spor vésti dále až k nejvyššímu soudu, aby tento s konečnou platností rozhodl. Nejvyšší soud není zde na prospěch drobnému rolníku, živnostníku a dělníku, nýbrž jedině od případu k případu přichází v úvahu pro kapitalisty, pro buržoasii, pro daňové defraudanty a korupčníky, jejichž majetek dosahuje značné výše.

Máme řadu takových zákonů a jak se v praksi provádějí? Když se o těchto zákonech zde jedná, přichází každý řečník, jakoby se dovolával ochrany a pomoci pro sociálně slabé a jako by je hájil. Při projednávání známého zákona o zastavení exekucí, uvalených na zemědělce, který zde probíhal, byla zde pronesena řada stížností a nářků, že domkáři, malorolníci právě v této době jsou úplně v krachu, že jim živelní pohromy zničily jejich majetek a že se tudíž musí pro ně něco udělati. A jak se tyto věci pro ně dělají? Zákon o zastavení exekucí pro zemědělce v praksi znamená, že je zakázáno proti drobným zemědělcům vésti exekuce v případě živelních pohrom. Tento zákon vyhovuje jen velkostatkářům, zbytkařům, kapitalistům, kteří jsou považováni tímto systémem jedině za zemědělce, na ty zákon o zastavení exekucí se vztahuje, ale nevztahuje se v žádném případě na domkáře, nedovolá se ho domkář, který má najaty pozemky, nebo živnostník anebo dělník, nedovolá se ho takový zemědělec, který nemá rozsáhlých hospodářských budov, hospodářského inventáře, dobytek atd. Ten úplně z nároků vyplývajících z tohoto zákona vypadne a také soudy v praxi takto rozhodují. Takový zemědělec má se odvolati proti exekuci k okres. soudu. Dobře, zemědělci, skuteční zemědělci, kteří na půdě pracují, kteří nikoho nevykořisťují, na které nikdo nepracuje, kteří skutečně žijí ze své vlastní práce se svou manželkou a se svými dítkami, nejsou před okres. soudem považováni za zemědělce, poněvadž soud je právě ve vleku tohoto systému, musí sloužiti, jak systém na něm požaduje, poněvadž jinak by neobstál a nemohl by souditi, přesto že jsou zde důkazy, že na soudnictví se nic nedává.

Máme v praxi zjištěnu řadu takových případů, že pro drobné zemědělce zákon o zastavení exekucí neplatí. On je na př. zedník, třebas je nezaměstnaný. Zákon o zastavení exekuce se na něj nevztahuje, protože není úplný zemědělec, zrovna tak tesař, kolář nebo kovář a řada těch, kteří vedle svého zemědělství jsou ještě nějakými živnostníky, ačkoliv dnes už všechna ta domácká řemesla jsou úplně pochována racionalisační kapitalistickou politikou, která zde soustředila veškerou výrobu technickou. Tento náš drobný zemědělec je úplně odříznut od výhod tohoto zákona a je právě vaší vinou, vy jste to způsobili, že není nikde chráněn. Právě tak tento zákon, se kterým dnes přicházíte, není žádnou úlevou pro pracující třídu, která je znovu odmítnuta a která nikdy nějaké úlevy míti nebude. My se stavíme docela ostře proti každému útoku, který se zde projednává, poněvadž tyto zákony jsou zákony třídní, zákony pro vládnoucí třídu, která v této koalici vládne, to jest pro třídu kapitalistů a těch ostatních, kteří kapitalismu věrně slouží. Přibíjíme na pranýř každý takový návrh zákona a toto jednání, které se zde provádí. Víme, že ty útoky, které proti nám jsou vedeny, nejsou pro nic jiného, než aby vaši zamaskovanou tvář chránily. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Mluvíte stále o demokracii, máte stále plná ústa samé demokracie, samé humanity. Je to demokracie, je-li zde třída vykořisťovatelů a třída vykořisťovaných? Mají stejný zájem, mají stejná práva? Je také konfiskován tisk strany, která zde zastává finanční kapitál, je také konfiskován tisk stran vládní koalice, která je na straně vykořisťovatelů proti dělníkům? Ne. Právě je zastavován náš tisk a znemožňování jeho vydávání je namířeno jako všecky ostatní reakční fašistické útoky proti vůdci dělnické třídy, proti straně komunistické. Pánové se dnes smáli, kde prý je Štětka, kde je Kopecký a ostatní. Ano, oni jsou mezi dělníky, jsou tam, ke je jich potřeba i přes to, že vy jste je vydali, že jste na ně narafičili falešné argumenty, že jste proti nim udělali novou torgleriádu německou, že jste proti nim připravili novou provokaci, jako stále provádíte nové útoky proti komunistické straně. Úplně kopírujete fašistický německý řád, kopírujete fašistické Německo, řád, na němž dnes vidíte, že ani ten nemá žádného trvání a také že nezachrání systém kapitalistický.

Soudr. Štětku a ostatní jste vydali s velkým gestem a v domnění, že se zbavíte revolucionářů, odhodlaných bojovníků, kteří stojí v popředí dělnické třídy. Nemyslete si, že se jich zbavíte! I když tito soudruhové nebudou v parlamentě a nebudou na této tribuně mluviti, přijde za ně řada jiných, stovky příslušníků pracující třídy jdou s komunistickou stranou přes to, že znemožňujete její propagační a organisační postup. To vás nezachrání, neumlčíte sociální revoluci, nezastavíte postup dělnické třídy, kdybyste se jak chtěli snažili, kdybyste napekli ještě horší a reakčnější zákony. Přes zákony, které zde provádíte, přes fašistické zákony, které provádí buržoasní třída proti pracující třídě, udělá pracující třída veliký škrt společně s domkáři a malorolníky. (Potlesk komunistických poslanců.) Vaše zákony se stanou cárem papíru, jako se staly všechny ostatní, které byly nespravedlivé. Vaše maskování, že jde o chránění demokracie, není naprosto na místě, poněvadž zde se jedná o chránění vašich zákonů. K tomu vy potřebujete tento systém, k tomu potřebujete opatření, ale nikdy ne na ochranu demokracie a státu. Kdyby šlo o demokracii, musíte začíti s demokracií a právy na prvém místě sami u sebe. Musili byste především jíti příkladem a vzorem. Ale zde jde o veliký útok na dělnickou třídu, zde jde v celém vašem opatření o persekuci pracující třídy. My vidíme, že jsou v kriminále dělníci 8 měsíců, že jsou ve vyšetřovací vazbě, a dosud se nenašel paragraf, aby na ně byla podána žaloba. Je to případ Krále v Olomouci, Jana Kučery a řady jiných a j. Vy myslíte, že tím zastavíte vývoj pracující třídy, která je na postupu.

Proč dnes se ukazuje na Sovětské Rusko? A s vaší strany říkáte, jak zrovna zde křičela posl. Zeminová, že se Sovětským Ruskem počítáte, že Sovětské Rusko je váš přítel, ale s námi prý ne. My prý nehrajeme žádnou roli. Ale v Sovětském Rusku jsou komunisté, komunisté tam stojí na špici pracující třídy, oni to Sovětské Rusko udělali, oni ho postavili na toto místo, kde stojí. Právě ten systém Sovětského Ruska připadá v úvahu celého světa, komunistická strana stojí tam v čele a ukázali celému světu, že dovedou pracovati, že dovedou rozhodovati, že dovedou vládnouti, že neznají krisi, nezaměstnanost, že tam není žádných tříd. (Posl. Zeminová: Tak tam!) [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného pozměňovacího návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Pozměňovací návrh posl. Richtra, dr Slávika, dr Markoviče, dr Daňka, Hackenberga, Zierhuta a druhů:

Čl. V osnovy nechť zní:

První věta § 521 zák. čl. I/1911 (občanského soudního řádu) ve znění čl. VII, č. 2, písm. e) zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., a čl. IV zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., se mění a bude zníti:

"Není-li hodnota sporného předmětu, o němž rozhodoval odvolací soud, vyšší než 7000 Kč, není z potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu přípustno dovolání, leč by odvolací soud v rozsudku prohlásil dovolání za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu."

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. Richtrovi.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! K vývodům kol. Štourače si dovoluji upozorniti, že bod 1 čl. 1 zvyšuje sice hranici pro spory rázu bagatelního, ale že právě celá tendence zákona spočívá v tom, najíti východisko mezi jistotou právní a rychlým přisluhováním právu, a že právě v dnešních poměrech je nejdůležitější právě ta otázka, aby spor byl velmi brzy a rychle rozřešen, poněvadž se pravidelně stává, že dlouhým trváním sporu možnost hospodářského jeho vyřízení je vůbec mařena.

Upozorňuji dále na to, že pokud jde o spory, které zajímají naše dělnictvo, byl vsunut do této osnovy čl. IV, který pro rychlé spory, jež patří před pracovní soudy, tedy pro spory z poměrů pracovních a mzdových, zachovává dosavadní ustanovení a nepřipouští pro ně ani zvýšení hranice hodnoty sporu pro řízení bagatelní, ani dále nezvyšuje t. zv. revisní hranici pro spory vyšší, pro spory, které jsou jinak vymezeny hranicí 7.000 Kč.

Kromě toho má čl. IV další výhodné ustanovení pro tyto spory, patřící před pracovní soudy potud, že i pro případy, kdy spor má býti projednán před okresním soudem jako takový, ne tedy před pracovním soudem nebo zvláštním oddělením okresního soudu jako soudu pracovního, aplikuje ustanovení zákona o pracovních soudech. To tedy znamená podstatnou výhodu pro všechny spory, které se projednávají před pracovními soudy, a není to tedy zhoršení, nýbrž vlastně zlepšení ustanovení o procesním pořádku pro spory náležející před pracovní soudy a tedy v podstatě pro spory z poměrů pracovních.

Jinak opakuji svůj návrh, zejména aby čl. V byl přijat ve znění navrženém koaličními stranami, jak zde byl přečten, a aby osnova byla přijata v ostatku ve znění, jak se na něm usnesl senát Národního shromáždění. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Hlasování o tomto odstavci pořadu odložíme na dobu pozdější a přistoupíme nyní k projednání dalšího odstavce. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednání dalšího odstavce, jímž jest: