Pan ministr dr Beneš mluvil o rovnováze Evropy a řekl, že zde Německo a kolem něho jeho přátelé, a tam pak SSSR a kolem něho zase ti, kteří již nastoupili nebo nastupují na tutéž linii jako on. Otázka je, který z těchto velmocenských útvarů stojí na pevnějším základě, zda Německo, či SSSR. Řekl bych, že vždycky stále ještě Německo. (Hlasy: I potom, co se tam stalo?) I po tom, co se tam stalo, protože má vlastní vlády nedirigované žádnými internacionálami, nýbrž jsou to vlády vzniklé a povstalé z německého národa samého. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Říkalo-li se před válkou o ruském carství, že je to kolos na hliněných nohách, toto říkati a opakovati o SSSR by bylo málo. Kdo zná situaci, ví, že je tam několik sopek najednou, které teď pracují pod zemí, aby připravovaly veliké výbuchy v budoucnosti. Ta budoucnost může býti dosti blízká a pak všecko to, o čem dnes již třetí den debatujeme a co se tak přemnohým líbí a co dojde schválení zde, bude nahromadě. Toho je si vědom sám pan ministr. Několikráte ve svém exposé, jak ještě ke konci své řeči řeknu, připouštěl možnost, že se to všecko může zhatiti.

Ctění pánové, pro nás je evidentní, že znormalisování poměrů mezi Malou dohodou, resp. mezi Československem a Rumunskem a SSSR je toliko jednou přípravou SSSR pro budoucí válku jeho s Japonskem. Chce míti kryta záda na západě. My tedy již do zásoby opouštíme linii neutrality pro případ války rusko-japonské, abychom drželi palec sovětům. (Výkřiky posl. Zeminové.) Paní kolegyně, vím nač si myslíte, vy jste to řekla jednou minule a já jsem si to vryl ve svou paměť. Řekla jste, že musíme hájit civilisaci evropskou proti Japoncům. (Posl. Zeminová: Rusko ji hájí, jako ji hájilo proti Tatarům!) Paní kolegyně, je celá literatura o Japonsku, já vám doporučuji jen jedinou knihu, která jistě u vás najde bezpečné víry: jmenuje se Masarykův slovník. Tam o Japonsku najdete věci, kterými budete překvapena. Možná, že tomu pak neodoláte a zkorigujete si svůj výrok.

Paní a pánové, řekl jsem, že pan ministr už dvakráte opustil svou koncepci ve svém exposé tím, že byl najednou jat pochybností, zdali se věci budou opravdu vyvíjeti tak, jak on líčí, čili zdali vyhraje nebo nevyhraje. Opustil, řekl jsem, po dvakráte evropský svět - západní i východní Locarno, všecky pakty širší i užší a přispěchal do státečku se 14 miliony, do státečku malého, do Československa a nalezl v něm bezpečnou záchranu, garancii ve vnitřní práci, jejíž obsah, jak jej načrtl, měl i mohl býti ovšem již dávno proveden hned v prvních letech popřevratových. Ale lépe později než nikdy. Ať by tuto vnitřně zahraniční práci méně světovou i méně vznosnou prováděl jiný ministr anebo náš ministr dr Beneš, je třeba, aby to byla práce pro konečné pořízení opravdových předpokladů pro naši zahraniční politiku pevnou a nekolísavou. Aby to byly práce nikoli stranické nebo pro zabezpečení držav třídních nebo stavovských, nýbrž jen pro politiku národní a slovanskou, o to by se již starala veřejnost těžce poučená sama. Věřím po těchto těžkých zkušenostech, které jsme učinili, a po zkušenostech, které ještě přijdou, že energie a vliv oné veřejnosti, která tuto hlídku bude vykonávati, bude dostatečný, aby ta práce uvnitř našeho státu byla jen prací národní a slovanskou, nikoli třídní, nikoli stavovskou, nikoli pro zabezpečování državy a moci jednotlivých skupin, nýbrž pro zabezpečení národa a státu. V této víře mohu skončiti slovy: Této a takovéto práci budiž vzdána čest předem a budiž jí provolán také zdar. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. demokratické.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Chmelík. Uděluji mu slovo.

Posl. Chmelík: Slavná sněmovno! Řeč pana ministra zahraničních záležitostí v pondělí přednesená byla velmi obsáhlá, ale byla zároveň souhrnem všech zpráv, takže nic nového nepřinesla. (Výkřiky posl. Hatiny.) Nejde ovšem jen o řeč pana ministra zahran. záležitostí, jde o jeho politiku. (Výkřiky posl. Hatiny.) Pan ministr promlouvá jednou za rok a ovšem přichází s věcmi už post festum, takže slavná sněmovna má, vlastně nemá na vybranou, nýbrž musí vše schváliti tak, jak se jí to předloží, jako to evangelium některých programů politických stran: věřiti tomu, čemu se věřiti musí. Kritisovati a posuzovati zahraniční politiku není dovoleno, zejména to není dovoleno příslušníkům vládních stran. Ti musejí jen schvalovati a jenom pokyvovati a pochvalovati. (Veselost.)

Tak se dělo po 15 let. (Posl. Zeminová: Stříbrný dříve také schvaloval a kýval!) Brzy vystřízlivěl. (Výkřiky posl. Srby.) Nikde nebyl postaven požadavek, aby činnost zahraničního ministra byla zrekapitulována, aby tato politika byla přezkoumána a aby o ní byl pronesen otevřený posudek, na kolik a kde přináší užitek republice a na kolik jednotlivcům. (Výkřiky posl. Zeminové.) Je třeba si uvědomiti tyto věci. Budu mluviti s hlediska oposičního řečníka a vezměte na vědomí, státotvorného, státu věrného, který si stěžuje, že tato politika státu škodí a nic rozumného mu nepřináší. Nejde o osobní útoky, nemám důvodů k nim, a také nejde o žádné hakenkrajclerství, to je nesmysl. (Výkřiky posl. Zeminové.) Ale přesto musím prohlásiti, že pan min. dr Beneš jest osobně odpověděn za zahraniční politiku a volalo-li se ve včerejší debatě, aby do vnitřních poměrů více a více zasahoval, pak musím pěkně prositi, aby svým známým způsobem tak nečinil.

Mluvil mnoho o demokracii a je známo, že právě on nejvíce usiloval, aby ovlivnil poměry, aby on té moci ve státě dostal nejvíce do rukou. A když minulý týden pan posl. Stříbrný získal informace, [ ], bylo to popřeno a dokonce řeč posl. Stříbrného byla předsednictvem posl. sněmovny zcensurována. Rozumíte-li takhle demokracii, tož nevím. (Výkřiky posl. Slavíčka.)

Jiný případ: Kdyby dnes chtěl někdo mluviti o zahraniční politice na veřejných schůzích, kdyby chtěl volati po obchodních smlouvách, je to zakazováno a veřejné schůze jsou povolovány s podmínkou, že se na nich nebude mluviti o zahraniční politice. Mohu vám posloužiti dokladem, že na povolené veřejné schůzi prvním požadavkem intervenujícího úředníka vůči řečníku je, aby nemluvil o ministru zahraničních věcí a nekritisoval jeho politiku. (Výkřiky posl. Zeminové a posl. Hatiny.) Stalo se to mně v Berouně, kde intervenující úředník přišel ke mně a zakazoval mluviti o zahraniční politice, ba dokonce i o osobě pana min. dr Beneše. Vážení pánové, my čeští nacionálové známe přece podrobně tuto politiku a máme mnoho důvodů ji kritisovati. Tvrdíme, že jde o osobní politiku p. dr Beneše. Vypadá to tak, že se p. min. dr Beneš bojí, aby v té nebo oné věci neprorokoval špatně a neohrozil tím svou nepostradatelnost. To je právě největší chyba pana ministra dr Beneše, že při všem, co dělá, má především na mysli jen a jen svou osobu. (Výkřiky posl. Mikuláše.) Tato bezmezná ctižádostivost pana ministra Beneše přinesla nám řadu chyb i za hranicemi a mnoho škod nejen politických, nýbrž i hospodářských. Budeme-li probírati jeho minulost a jeho činnost, uvidíte, že nenajdete ani jeden positivní případ, který by znamenal úspěch - jen samé sliby. Já se jich dotknu a ukáži na optimismus, se kterým byla zde jeho řeč přednesena a kterým každá jeho předchozí řeč oplývala.

Vzpomeňme doby popřevratové, když přijela delegace Národního výboru do Ženevy. Nynější pan ministr, tehdy prof. dr Beneš dokazoval, co všechno od Čtyřdohody dostaneme, a mluvil o miliardovém kapitálu, o tom, že nás Čtyřdohoda zahrne miliardami. Dostali jsme řadu miliardových závazků a pan sen. Klofáč ve svých reklamních projevech nazval p. dr Beneše miliardovým kapitálem. A vy dnes vidíte, že republika má ne miliardový kapitál, nýbrž miliardové dluhy doma i za hranicemi, pod jichž tíhou se občanstvo a všechno poplatnictvo prohýbá. (Posl. Mikuláš: To všechno patrně zavinil Beneš!) Mnoho připadá na vrub jeho velikášství. Těchto všech věcí mohl býti nejen dr Beneš, nýbrž i celá republika ušetřena, nebýti jeho osobního založení a chyb, jichž se dopouštěl.

Ministr dr Beneš ani v poslední řeči, jako ostatně ve všech dřívějších, nezapomněl zdůrazniti, že v nynějších těžkých dobách jako ministr, jemuž je svěřen zahraniční resort, snaží se vykonati všechno ve prospěch státu a že konal své povinnosti jen a jen ve prospěch republiky. Výslovně řekl, že konal své povinnosti plně a svědomitě jen s ohledem na zájem státu. Ministr Beneš měl by si již jednou uvědomiti, že takovéto věty nepatří do výkladu o zahraniční politice. Ministr je úředník státu, je za svou práci dobře placen a vynášení své osoby, chválení své práce by měl ponechati jiným, zvláště když má v parlamentě řadu velmi ochotných lidí, kteří na kývnutí přijdou pěti o něm chvalozpěvy. (Výkřiky posl. Richtra.) Jaký bude asi vývoj naší zahraniční situace, netroufá si pan ministr ani prorokovati.

Vykládá široce a dlouze o různých kombinacích, ze všech těchto výkladů je však možno konstatovat, jak málo máme co mluvit do všech těchto událostí. I v Benešově řeči jsou již patrny rozpaky, s jakými se představitel naší zahraniční politiky dívá na světové události. Ty tam jsou doby, kdy Benešovi oddaný tisk dělal z našeho zahraničního ministra rozhodčího nad velmocemi, až celý svět se tomu smál, dílem se na to díval s určitými rozpaky.

Ministr Beneš ve své řeči dokonce musí přiznati, že všecky kombinace mohou selhat a že musíme býti sami doma na takový vývoj připraveni a že musíme pracovati na své vlastní obraně. Dr Beneš ohlašuje ve spojitosti s tímto prodloužení vojenské služby a náležitou přípravu vojenskou, administrativní, vnitřně politickou, hospodářskou a morální pro všecky eventuality. Vojenskou, to znamená prodloužení vojenské služby. Jak je to dlouho, co jsme zkracovali vojenskou službu? Já sám, a nejen sám, nýbrž i naše hnutí je pro nejpevnější obranu státu. Ale v tom jde o prozíravost státníků, že před týdnem se počítalo s odzbrojením a najednou se přichází se zbrojením, najednou se přichází s požadavkem zvýšení a prodloužení vojenské služby. O morální stránce, o požadavcích hospodářských budu ještě mluviti.

Vyzývá všecky politické strany, aby chápaly situaci, v níž se snad rozhoduje na dlouho o další naší budoucnosti. A na druhé straně se pan ministr Beneš prohlašuje za optimistu, pokud ovšem jde, dodal, o zachování míru. Kdybychom probírali jeho řeči z minulosti, viděli bychom, kolikrát se pan ministr Beneš mýlil.

K tomu musím říci také několik slov se stanoviska našeho hnutí. Je známo a bylo to s naší strany často zdůrazněno, že především máme spoléhati jen a jen na sebe a že máme svůj stát co nejlépe zabezpečiti proti každému útoku. A byla to právě naše strana, která varovala před oddáváním se snům o věčném míru, před hlásáním pacifismu, které hraničilo často až na defaitismus. Jsme přesvědčeni, že citovaný pasus z řeči p. dr Beneše vložila do projevu celá vláda a že zde mluví vláda a hlavně naše vojenská správa ústy ministra Beneše. Byl-li právě ministr Beneš určen k tomu, aby zdůraznil nutnost vojenské přípravy pro všechny eventuality, znamená to tím větší satisfakci stanovisku našeho hnutí, které jsme zastávali právě proti politice dr Beneše. Při této příležitosti musíme zdůrazniti také své známé stanovisko k otázce složení vlády. Právě ve vážných dobách, jaké nyní prožíváme, má stát náš býti řízen národní vládou, vládou Čechů a Slováků, nikoliv vládou česko-německou.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že podle § 44 jedn. ř. není dovoleno řeči čísti, vyjma projevy předsedy, předsedů nebo zpravodajů výborových, členů neb zástupců vlády, stručná prohlášení přednášená jménem klubu a citace s označením pramenů. (Různé výkřiky.)

Posl. Chmelík (pokračuje): Já myslím, že to snad patří do vašich řad, vy jiného nedovedete, nežli urážet a zesměšňovat. [ ]. (Posl. Hatina: Někdo vám to napsal!) Dokud jsem byl ve staré partaji, nikdo mně to nepsal. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Pokud jde o vnitřní naši politiku, jsou poměry jiné. Pan dr Beneš volal po sdružení všech českých stran a vítal i souručenství Němců. My naproti tomu voláme po vládě Čechů a Slováků, my trváme na tom, že němečtí ministři nejsou zárukou loyality německého obyvatelstva, že němečtí ministři nejsou zárukou zabezpečení státu a že jedině silná národní vláda Čechů a Slováků může tento stát zabezpečiti a může také do budoucna tento stát nejen hospodářsky, nýbrž i kulturně i jinak pozvednouti.

Mám ještě řadu jiných připomínek k řeči p. dr Beneše. Pan dr Beneš apeloval na všechny, aby v těžkých dobách hájili demokracii a svobodu. Ano, jsme pro demokracii, jsme pro svobodu, poněvadž víme, že jedině svobodný občan může přinésti oběti ve prospěch státu. Víme, že jedině národně cítící Čech a Slovák je odhodlán činiti tak svobodně ze své vůle a že také boj za svobodu státu musí býti vybojován jedině svobodnými občany. Jestliže však chcete různými doplňky zákona na ochranu republiky podvázati svobodu, chcete-li různými zákony, tiskovými novelami znemožniti skutečnou svobodu, okleštiti demokracii, pak nevím, na kolik Češi a Slováci budou ochotni obětovati život ve prospěch politiky p. dr Beneše.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji po druhé p. řečníka, že není dovoleno podle §u 44 jedn. řádu čísti řeči.

Posl. Chmelík (pokračuje): Promiňte, pane předsedo, nečtu. - Budu tedy citovati. K tomu optimismu: p. dr Beneš pravil (čte): "Byl jsem optimistou v minulých 15 letech a zůstávám jím i dnes." Tomu rádi věříme. Ten jeho optimismus v minulých letech i dnes je znám. Budu citovati ze sbírky dokumentů, kterou sám vydal, abych ukázal, jak ten jeho optimismus vypadal, že přesto, že dohoda jednala s Rakouskem o separátní mír, situaci pro nás zachránil jen domácí převrat. Abych tedy nečetl, budu citovati (čte): 11. září 1918 varoval dr Beneš: "Nedělejte revoluci, dokud nepřijde z Paříže pokyn." Výklad je prostý, podáváme jej z deníku dr Lva Borského z 15. října 1918. Dr. Lev Borský praví (čte): "Byla to trapná rozmluva. Bojí se" - dr Beneš - "aby věci v Čechách nevedly k prohlášení tamější vlády, aby tím oni zde nepřišli o prestiž; bojí se, aby doma se neosamostatnili, aby dr Kramář nedělal prý vlastní politiku bez nich zde. [ ]. Já už dvě noci nespím, očekávaje nedočkavě ranní noviny v naději, že tam už bude ustavení státu a vlády v Čechách, čímž by spojenci byli postaveni před hotový fakt a musili nechat svých hloupých pokusů s Habsburky. Benešovi jde naproti tomu především o jeho moc. Proto byl celý zoufalý, vyčítal si chybu, že neprohlásil ještě ustavení vlády zde a teď to rychle udělal."

Vidíte, že Benešův optimismus vyplýval jen a jen ze strachu, jestli, než on do Prahy přijde, zde již neustaví vládu, aby to bylo bez něho. To je konkrétní doklad o jeho optimismu. Jaký optimismus projevil pan dr Beneš....

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji po třetí pana řečníka, že podle §u 44 jedn. řádu není dovoleno čísti.

Posl. Chmelík (pokračuje): .... dopadlo to tak, že jsme při ratifikaci tohoto protokolu musili zůstati v naprosté osamocenosti a v nikoli skvělé situaci.

Vážená sněmovno! Co optimistických frází napovídal nám pan dr Beneš o Locarnu, o Podunajské federaci, ba dokonce o Panevropě a Spojených státech evropských, víte sami. Víte to zejména vy, kteří jste členy zahraničního výboru, co těch optimistických zpráv a věcí jsme se vždy dovídali. Jedna potom potírala druhou a žádná nedoplňovala. Budu zase citovati jednu věc. Jedná se o to, jaké máme vyhlídky na úspěch v nekonečných odzbrojovacích, hospodářských a jiných mezinárodních konferencích a pod. a jak 22. března 1932 namluvil zahraničním výborům sněmovny i senátu dr Beneš, jak prý na mezinárodní konferenci odzbrojovací zabráníme konfliktu japonsko-čínskému, jak se prý znemožní přepadení Číny Japonskem a pod. Byla to slova, ale bylo to tím cennější. Konkretně pravil: "skutečný jeho úspěch" - to je pana dr Beneše - "a rozhodnost, s jakou Společnost národů pro zachování míru zakročila. Bylo to tím cennější, že to je případ první a tím precedenční." Ve skutečnosti si Japonsko vzalo z Číny co chtělo. Víte, že napadlo bezbrannou Čínu právě v té době, kdy mezinárodní odzbrojovací konference se usnášela, radila atd. Dr Beneš přiznal, že mezinárodní instituce ženevské se ukázaly naprosto neúčinnými....

Místopředseda Špatný (zvoní): Poněvadž pan řečník nevyhověl předpisům jedn. řádu, používám práva předsedova a podle §u 50, odst. 2 jedn. řádu, odnímám mu slovo a prosím, aby se vzdálil s tribuny. (Řečník pokračuje v řeči, která nebyla podle §u 50, odst. 2 jedn. řádu dále těsnopisecky zaznamenávána.)

Dále má slovo pan posl. dr Luschka.

Posl. dr Luschka (německy): Dámy a pánové! Před ukončením zvýšeného tempa práce, která přes zmocňovací zákon nebo snad právě proto začala nyní v obou sněmovnách Národního shromáždění, podal pan ministr zahraničních věcí v plenu obou sněmoven Národního shromáždění výklad o zahraniční politice. Domnívám se, že rámec, který byl k tomu zvolen, má býti také výrazem, že chce tomuto výkladu přikládati význam urbi et orbi. Nemohu neprohlásiti, že tento výklad, pokud jako celek má býti projevem mírové politiky, vůle k míru vůči všem národům uvnitř a vně tohoto státu, může bez okolků dostati souhlas i křesťansko-sociální strany. Tato strana, která svým světovým názorem směřuje k míru a rovněž z nejvnitřnějšího vědomí své povinnosti se zasazuje pro demokracii, právě i ve službách národních zájmů nám svěřených, jest poctivě stranou, která chce mír a která považuje demokracii za základ zvláště k uspokojivému řešení často ještě nevyřešených otázek v tomto státě, která ji považuje za nejlepší základ a za nejbezpečnější podklad.

O výsledcích této mírové politiky ve světě, kterou nám zde vylíčil pan ministr dr Beneš, můžeme ovšem býti ještě velmi odlišného mínění. Senátor Stolberg uvedl pro to včera odpoledne jménem senátorského klubu naší strany četné příklady a prokázal, že zvláště po stránce hospodářské právě ve znamení světové krise, ve které stále ještě jsme, výsledky zdánlivé mírové politiky nemohou se ještě naprosto nazvati uspokojivými, ba naopak, že se za této politiky často až na zbrojní průmysl hospodářské poměry nejen nezlepšily, nýbrž dokonce zhoršily. Rovněž - a my jako poslanecký klub téže strany přirozeně s ním úplně souhlasíme - uvedl mnohé, co může vzbuditi vážné pochybnosti, je-li tato mírová politika ve světě pravá. K tomu všemu chci připojiti ještě několik ideálních pochybností, a to přes zásadní souhlas se základní čarou zamýšlené a ministrem dr Benešem přednesené politiky, která chce býti především politikou míru a demokracie.

Časopis "Prager Presse", který jest jistě velmi blízký panu ministrovi, nadepsal jeho obšírný výklad slovy: "Mírový systém Evropy ve výstavbě." Kdo pročítá obsah výkladu, domnívá se, že jeho jádrem má býti vlastně něco jiného, totiž obhajovací řeč pro východní pakt, pro nejnovější plán evropské nebo snad dokonce mezinárodní politiky. Všechno jiné jest více nebo méně opis a jen rámeček, aby tento problém, který přece dnes jistě není ničím více než problémem a nemůže ještě býti optimisticky posuzován, aby tento problém nemohl býti posuzován takřka jako naivnost nebo s velkým optimismem. Tento plán jest optimistický, jeho provedení bude těžší, než se zdá napoprvé, a to nejen podle znalostí, které má o tom pan ministr a kterých až do poslední písmenky slavné sněmovně neoznámí, nýbrž i podle jednotlivých pohnutek, které jsou rozhodující pro tento plán východního paktu. Podle států, které zde přicházejí v kombinaci a podle jejich ideologie uvedl na př. pan ministr, že sovětská vláda vidí, že události, které se nyní dějí na světě, jsou nebezpečné pro mír světa a Evropy, že vidí nebezpečí desorganisační politiky v Evropě vůbec a že se nyní blíží k těm, kdož přes všechny těžkosti chtějí za každou cenu zachrániti mír. Jest sporné, zdali to také skutečně mohou býti pohnutky Sovětského svazu. Nevěřím, že by se usilování pana Litvinova, aby se nyní v Evropě takřka vyšvihnul do sedla, kryla s myšlenkami, které pro to uvedl pan ministr. Vždyť by také mohlo býti, že Sovětský svaz vidí v tomto východním paktu velmi pohodlný prostředek naskytující se mu, aby ještě s menšími překážkami zavedl komunismus v Evropě. Konec konců přece Sovětský svaz podle mého mínění nemusí při tomto východním paktu nic riskovati. Jednak bude se své strany zajištěn na západní hranici, kdyby snad pro něj povstaly nějaké nesnáze na východě, a tamějšího protivníka jistě nelze příliš podceňovati, jednak když na konec z toho přece nevzejde nic jiného než nová válka, riskuje při tom Sovětský svaz co nejméně. Neboť on má pro sebe největší pravděpodobnost, že při strašném způsobu, kterým by se asi vedla příští válka a zvláště válka světová, konec konců bolševismus bude konečným vítězem této války. Sovětský svaz nemá tedy vůbec žádného risika s této strany, nýbrž kam jen pohlédne, pouze výhody. (Posl. Špaček: Societas leonina!) Proto pan ministr jistě nemůže nikomu zazlívati, když miliony lidí v Evropě dívají se skepticky na včlenění Sovětského svazu jako velmoci do evropské politiky a nemohou pochopiti, že najednou to, co do nedávna ještě bylo vykřičeno jako to nejhorší, co se lidstvu může státi, právě nyní má býti andělem míru v této krisi. (Posl. Špaček: Docela správně!) Nevýhody jsou podle našeho mínění na straně evropských států, které budou pojaty do tohoto východního paktu, nebo na straně všech evropských států, o které jde Pro ně jsou to jen nevýhody. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Neboť jest velmi nejisté, zdali touto konstelací bude zajištěn vnitrní kulturní a politický mír těchto evropských států. (Posl. Špaček: Timeo Danaos et dona ferentes!) Ano! To jest jistě jedna z nejhlavnějších pohnutek, které opravňují ke skepsi stran východního paktu, právě se zřetelem na mírovou politiku, kterou musí chtíti celý svět, jenž to poctivě myslí a nechce s politikou provozovati hazardní hru.

Ale podle našeho mínění ještě velice přichází v úvahu i pro východní plán druhá věc. Skoro se zdá, že, jak bylo jednou klasicky řečeno, všechno zde již bylo a že nyní stále slyšíme o názvosloví diplomacie z předválečné doby. Slyšíme méně o Společnosti národů, slyšíme méně o všech těch věcech, které mají venku přinésti mír, o uvolnění osobního napětí mezi státníky, při němž se v osobním styku sbližují. Slyšíme méně o smířlivosti ve světě. Slyšíme jen zase o všech těch věcech, které příliš dobře známe z předválečné doby a které přece konec konců, bohužel, vedly v poslední chvíli nikoliv k míru, nýbrž ke světové válce. Tehdy existovaly již také velké formule evropské rovnováhy. Velmoci musily býti přesně odváženy, aby byl zajištěn evropský mír. Všechno musilo býti podle toho zařízeno, jen aby nenastal přesun v této rovnováze, neboť to by pak znamenalo casus belli nebo by aspoň velice rozšířilo možnosti války. Proto bylo zapotřebí evropské rovnováhy, a to se, dámy a pánové, nyní zase vrací, ovšem poněkud zaklausulováno. Předkládá se to takřka v systému paktů a tu se ještě pakty střídají podle jmen a styků. První pakt, který se nyní označuje jako západní pakt, bylo Locarno. Když se s ním samým nedalo vystačiti, přišel právě na počátku letošního roku balkánský pakt. (Posl. Špaček [německy]: Kelloggův pakt!) Velmi správně! I Kelloggův pakt. Letos balkánský pakt, nyní východní pakt, prosím o prominutí, neuvádím-li všechny pakty. Ale co vlastně jsou všechny tyto pakty? Vždyť ony nejsou nic jiného, než systém spolků i se zahalenými vojenskými spolky. Vždyť z toho přece konec konců nic jiného nevyplývá, a pozorujeme-li při východním plánu nové včlenění Sovětského svazu jako velmoci do evropské politiky, pak pravím: Kdo ví, zdali to jednoho krásného dne nebude naprosto nic jiného než nové oživení francouzsko-ruského spolku před válkou.

To jsou fakta, o kterých se tak často skutečně již i řečnilo, která zasluhují přemýšlení, poněvadž jsme se podle mého mínění měli učiti z dějin a že se v praktické politice mělo také užívati toho, co dějiny učí. (Posl. dr Petersilka [německy]: Dějiny učí, že se z nich nikdo nic neučí!) Naprosto nehledě k tomu, považujeme vývoj, kterým se nyní ubírá evropská politika, zásadně za zkřížení myšlenky Společnosti národů. Nejsem s to, abych zkoumal otázku viny, ale musím konstatovati fakt, že se vzdalujeme od politiky Společnosti národů právě proto, že nová politika systému paktů jest - a to více nebo méně - přímým zkřížením myšlenky Společnosti národů.

Pan francouzský ministr pro zahraniční věci Barthou pronesl prý nedávno zajímavý výrok, neboť prohlásil, že ze svého slovníku škrtl slova "vítězové a poražení". My se domníváme - kdyby se snad ukázalo, že je to pravda - že by v této formě Společnost národů velmi snadno, a to zlepšená, mohla zase ožíti a že by všechna práce měla k tomu směřovati. Svět by si oddychl, nedůvěra by zmizela a nikoliv na posledním místě právě tím bylo by nebezpečí války i když nikoliv odstraněno, přece aspoň zase tak velice zatlačeno do pozadí, že by nemohlo vstoupiti do ožehavého stadia. To by také podstatně zjednodušilo mírovou politiku. Místo aby se novým druhem spolků, svazků všeho druhu, cestami diplomatů, náměty s tím spojenými, projevy, které se při těchto příležitostech úředně prohlašují a poznámkami, které se k tomu připojují, mírová práce zjednodušila, podle našeho nejvnitřnějšího přesvědčení se tím jen komplikuje. Neboť při této práci diplomatů nesejde jen na nich. V pozadí a ještě mnohem významnější jest práce generálních štábů a podle mého mínění není pochybnosti, že i to zase jest příčinou stupňovaného zbrojení místo odzbrojování. Člověk se skoro musí domnívati, že vůle k míru jest jen relativní, nikoliv absolutní, relativní potud, že se mají učiniti jen všechna opatření, aby v případě války byl daný stát určitě silnější, a proto že se válka dotud oddaluje, až nastane pravděpodobnost, že vypukne, snad i s tím v souvislosti i pravděpodobnost, že se všemi těmito kombinacemi chce daný stát již napřed zajistiti, aby otázka viny, o které by se snad zase uvažovalo, byla již napřed upravena v neprospěch protivníka nebo aby protivník již napřed byl manévrem zlákán k této úloze.

Nám nepřísluší, ani jako oposiční straně, vysvětlovati stanovisko, které jsem zde zaujal nejdříve zásadně. Považujeme to právě tak za projev demokratického vědomí povinnosti stejně jako to podle našeho cítění není nic jiného než demokratické plnění povinnosti, když se zde přednesou všechny pochybnosti, které se člověku naskytují a které zasluhují, aby se o nich promluvilo, aby všechno, nač se pomýšlí, mohlo býti se všech stran také posouzeno a promyšleno. Právě v kritickém období jest to podle našeho přesvědčení povinnost, aby se vyslovilo všechno, co leží na srdci těm, kdož zásadně dělají konstruktivní politiku, ať již souhlasí s úředními držiteli moci či nikoliv, forma musí pečovati o to, aby se to přiměřeným způsobem projevilo. Proto jsme v této pochybnosti svobodni a svobodně vystupujeme pro své mínění po této stránce, prosti i anachronismu, prosti mezinárodních předpojatostí, a konečně musím veřejně přiznati, že pro naše všeobecné a zásadní stanovisko k výkladu pana ministra dr Beneše není na posledním místě rozhodující, že tento výklad usiluje nanejvýš nestranně a taktně vystupovati i vůči Německé říši, a to tím spíše, že i my jako Němci cítíme bolestné dojmy těchto posledních událostí v Německé říši. Musí se uznati právě toto taktní chování, které zachovala i většina řečníků této sněmovny, neboť se vyhnuli, aby po těchto událostech ranili city německého národa. Považuji to za povinnost a jest to pro nás uspokojením, že vidíme, že pokud jde o takt, jeho úroveň stoupá. Ale není to jen to, jest to hlavní věc, základní směr, který nám dovoluje souhlasiti s mírovou politikou pana ministra. Chci ještě jednou zdůrazniti, že mír považujeme za nezbytnou nutnost, že přese všechno nebo snad právě nyní hnusíme si každou válku jako ničení lidstva, jako nebezpečí úplného zničení evropské kultury, jako zločin na lidstvu. Proto jsme i přes všechny tyto pochybnosti rozhodnuti, bez újmy našeho oposičního chování k nynější vládě, neodmítnouti svého souhlasu k základní otázce mírové politiky a ke stanovisku k demokracii. (Potlesk.)