2. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu (tisk 2572) zákona o zabezpečení nároků pojistníků v pojištění soukromém a o státním dozoru na soukromé pojišťovny (tisk 2711) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem je p. posl. dr Daněk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Soukromé pojišťovnictví již dávno přestalo býti v převážné většině států soukromou záležitostí pojistníků a pojišťoven a stalo se pro svůj význam hospodářský, národohospodářský a sociální předmětem záměrné péče států.

Po stránce hospodářské dodává pojištění soukromému hospodaření potřebného zabezpečení tím, že béře na sebe risiko případných škod, jež by jinak mohly hospodářské jednotky ohroziti, a tak svojí složkou pojištění škodového přispívá k zachování přítomného jmění: v oboru pojištění životního pak společným spořením pojistníků pomáhá vytvářeti nové jmění. Bez soukromého pojištění nelze si dnes soukromé podnikání vůbec představiti.

Pojištění, sdružujíc jednotlivce stejným nebezpečím ohrožené, usnadňuje společnou obranu proti následkům neštěstí, jimž jednotlivec sám by nebyl s to čeliti; tak posiluje pojištění společenské svazky mnohých, jinak i proti sobě stojících těles společenských, a má tak značný význam pro sociální složení lidstva.

Po stránce národohospodářské dlužno míti na paměti, že v soukromém pojištění, zejména v pojištění životním nahromaděny jsou značné kapitály, které odtud proudí do různých oborů hospodářského života a napomáhají ku tvoření nových statků; i pro stát jsou pojišťovny spolehlivým zdrojem úvěru tím, že značnou část svého jmění ukládají ve státních papírech.

Tento význam pojišťoven ukazují tyto cifry: R. 1932 bylo přes 2 miliony osob pojištěných v pojištění životním a úhrnná pojistná suma činila přes 16.370 milionů Kč. Byl tedy na pojištění životním účasten každý sedmý občan státu na průměrnou sumu 8.000 Kč.

V pojištění škodovém vyplatily pojišťovny r. 1932 přes 400 mil. Kč. Jmění, jež pojišťovny v roce tom spravovaly, činilo přes 5 miliard Kč a z toho bylo uloženo ve státních papírech za 1.638 milionů Kč.

Z tohoto stavu věcí je patrno, že stát nemůže ponechati úpravu soukromého pojištění pouhé úmluvě pojišťovny s pojistníkem, nýbrž že v zájmu veřejném zasahuje autoritativně do tohoto poměru zákonnými předpisy, a to vždy na ochranu pojistníka, a že podřizuje hospodaření pojišťoven svému dozoru.

Vývoj zákonodárství pojišťovacího dál se zpravidla rovnoměrně s rozvojem soukromého pojišťovnictví, a tak byly zejména za posledních 15 let v cizině vydány četné zákony na poli práva soukromého i správního, čelící k lepší ochraně zájmů pojistníkových.

Po této stránce zákonné úpravy poměrů pojišťovacích jsme se téměř za evropskými státy značně opozdili a ulpěli jsme v oboru správního práva na právním stavu, jak byl vytvořen téměř před 40 lety za zcela jiných podmínek právních, sociálních a hospodářských. Teprve nyní přikročujeme k vydatnější ochraně pojistníků.

Předložená vládní osnova zákona o zabezpečení pojistníků v pojištění soukromém a o státním dozoru na soukromé pojišťovny vyplynula z potřeby zabezpečiti premiové reservy pro účely, pro něž jsou především určeny, totiž pro ty osoby, které v důvěře v pojišťovny daly se pojistiti pojištěním životním nebo jiným.

Bezprostřední podnět k ní dalo usnesení senátu na resoluci v níž bylo vysloveno, aby cestou legislativní byla otázka tato vyřešena podobně, jak je tomu už ve státech jiných.

Poněvadž pak při projednávání usnesení senátu o pojistné smlouvě v ústavně právním výboru posl. sněmovny byla zdůrazňována potřeba dobrého dozoru na pojišťovny a uznávána v dosavadních předpisech zákonných mezera v nedostatku trestních sankcí, upravuje tato vládní osnova i tuto věc zvláštními ustanoveními trestními.

Základní myšlenkou celé osnovy jest povinné zřizování t. zv. zabezpečovacích fondů, které mají býti zřizovány k zabezpečení splnitelnosti závazků, které pojišťovny na sebe přijaly, a jen důsledkem, který ze zřizování zabezpečovacích fondů vychází, jest výkaz, do něhož zápisem se přikazují součástky jmění a jehož formulář předepisovati bude ministerstvo vnitra. Formulář vedle jiných rubrik musí obsahovati rubriku pro označení místa a jména ústavu, u něhož jsou příslušné hodnoty jmění fondu uloženy.

Důležitou je skutečnost, že zřizováním fondů a pořizováním výkazů se nebéře jmění fondu z dalšího hospodaření pojišťoven, které mohou za určitých předpokladů v zákoně vyznačených jměním fondu disponovati při zachování ovšem hlavní zásady bezpečnosti nároků pojistníků.

V této části osnovy jedná se také o pojišťovnách cizozemských, jimž byl povolen provoz obchodní na území republiky Československé. Předpisy osnovy ukládá se povinnost cizozemským pojišťovnám ustanovovati i a upravovati zastupitelstva (representace), jimž jedině má příslušeti právo nakládati jměním fondu takové pojišťovny (§ 13, odst. 1). Tímto ustanovením není nic měněno na platných ustanoveních zákonných, zejména o prokuristech i obchodních zmocněncích, a slovem "jedině" má býti vyznačen jen protiklad oproti orgánům zahraničním.

Oddíl II obsahuje ustanovení, jak naložiti jest se jměním fondů v případě uvalení konkursu na pojišťovny. Důležité jest ustanovení, že zřizováním fondů nejsou dotčeny v případě konkursu nároky z pohledávek zařazených podle §u 54 a §u 55 konkursního řádu do prvé a druhé třídy konkursních pohledávek. Osoby oprávněné podle §u 14, odst. 2, i č. 1 až 3 mají postavení oddělných věřitelů podle předpisů konkursního řádu. Těmito předpisy mají býti především chráněny zájmy zaměstnanců a zájmy eráru, pokud jde o dlužné daně.

V oddílu III jedná osnova o státním dozoru na pojišťovny. Jde tu o obměnu a zpřísnění dosavadních předpisů obsažených v pojistném regulativu. Dozor se dotýká rovněž nejen tuzemských, nýbrž i cizozemských pojišťoven, o nichž má platiti ustanovení, že v otázce dozoru nakládáno s nimi bude jako s pojišťovnami domácími, při čemž revise má býti podle možnosti rozšířena na veškeru činnost cizozemských pojišťoven.

O ustanoveních trestních obsahuje předpisy oddíl IV. Dosud jediným trestem na neplnění povinností pojišťovnou bylo odnětí koncese, což se ukázalo nepraktickým při menších deliktech, pro něž odnětí koncese bylo by příliš krutým trestem. Proto trestu toho ani nebylo užíváno. Oddílem IV má býti mezi dosavadní tresty vsunuta řada trestů pro přestoupení ustanovení zákona. Trestům budou podléhati členové správních orgánů, vedoucí úředníci, odpovědní pojistní technikové nebo likvidátoři pojišťoven, bude-li jim prokázána hrubá nedbalost, po příp. vědomost.

Do projednávané osnovy byla v oddíle V vsunuta ustanovení o možnosti zřizovati závodní výbory v pojišťovnách a vysílati těmito delegáty do schůzí správních rad tam, kde v pojišťovně činí akciový kapitál (základní fond) aspoň 1 milion Kč.

V ustanovení oddílu VI pro přechodnou dobu zasluhuje zvláštní připomínky toto: k §u 23 zjistil úst.-právní výbor, že min. vnitra bude povolovati 4letou lhůtu k prvému zjištění povinné výše fondu ve všech případech, v nichž by jinak nebylo dosazeno ihned nutné rovnováhy mezi závazky z fondu a jeho krytím. Takovéto přechodné ustanovení je nutné vzhledem k dosavadní úpravě, ale obzvláště též k nynějším hospodářským poměrům, právě aby bylo dosaženo cíle tohoto zákona, t. j. zabezpečení nároků pojištěnců a řádného provozu pojišťoven. Proto také vyskytuje se ve všech podobných zákonech i v cizině. Analogicky bude ministerstvo vnitra postupovati i při poskytování ostatních, v zákoně uvedených lhůt, pro něž stávají obdobné důležité hospodářské důvody. Mezistátní úmluvy nejsou samozřejmě tímto zákonem dotčeny. Ustanovení tohoto zákona o fondech se nevztahuje na menší vzájemné pojišťovací spolky, jež pojišťují proti požáru a škodám na dobytku.

Po stránce formálního projednávání nutno zdůrazniti, že v osnově se jedná o materii velmi důležitou, která vyžadovala řady porad a zřízení subkomitétu, jichž výsledkem je právě osnova, jak se na ní usnesl ústavněprávní výbor, který ve vládní osnově provedl také určité změny, jež při zabezpečení nároků pojistníků znamenají přece značné možnosti majetkových disposic pojišťoven.

Ze všech uvedených úvah usnesl se ústavně-právní výbor doporučiti posl. sněmovně, aby přijala návrh zákona ve znění, jak se na něm usnesl ústavně-právní výbor.

Dále doporučuje ústavně-právní výbor přijetí připojené resoluce. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto debatu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Lhůta je schválena.

Přihlášen je na straně "pro" p. posl. dr inž. Toušek. Uděluji mu slovo.

Posl. inž. dr Toušek: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, aby jen několika slovy tentokráte doufám, že naposledy - zabýval se touto osnovou, jejíž zdržení jsem vytýkal při projednávání zákona o pojištění soukromých zaměstnanců a jejíž projednání jsem urgoval nedávno při jednání o pojistné smlouvě. Z toho důvodu, poněvadž nebylo tehdy dodrženo junktim, hlasovala naše strana proti osnově o pojistné smlouvě. Dnes naopak bude naše strana hlasovati pro tuto osnovu, a to z toho důvodu, poněvadž osnova opravdu ve svém celku vyhovuje potřebám a účelům, jež sleduje, a mohu jenom říci, že s hlediska ukončení jednání o těchto věcech zde ve sněmovně sama důvodová zpráva vlastně doložila správnost našeho stanoviska. Říká, že k §u 23 zjistil ústavně-právní výbor, že min. vnitra bude povolovati čtyřletou lhůtu k prvému zjištění povinné výše fondu ve všech případech, v nichž by jinak nebylo dosaženo ihned nutné rovnováhy mezi závazky z fondu a jeho krytím. Tedy z toho, co říká důvodová zpráva, je nejlépe viděti, jak tento zákon byl nezbytně nutným, a každé urychlení, kterého bude možno dosáhnouti ještě také v senátě, bude na prospěch čsl. hospodářství a pojišťovnictví. (Potlesk čsl. nár. demokratických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): K slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji dr Daňkovi.

Zpravodaj posl. Daněk: Vážená sněmovno! Nemám, co bych dodával k tomu, co jsem již uvedl, poněvadž také slova pana inž. dr Touška potvrzují vše, co v důvodové zprávě bylo uvedeno a co také z projednávané osnovy je zjevno, a proto doporučuji, aby osnova podle usnesení ústavně-právního výboru byla přijata posl. sněmovnou. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 26 paragrafů v šesti oddílech, nadpis zákona, nadpisy oddílů a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 26 paragrafy, nadpisem zákona, nadpisy oddílů a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Předsednictvo usneslo se podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme ihned ke čtení druhému:

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o zabezpečení nároků pojistníků v pojištění soukromém a o státním dozoru na soukromé pojišťovny (tisk 2711).

Zpravodajem je p. posl. dr Daněk.

Jsou nějaké návrhy nebo opravy změn textových?

Zpravodaj posl. dr Daněk: Nemám návrhů.

Místopředseda Taub (zvoní): Kdo ve čtení druhém souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci, otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť pozdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato je přijata.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Nebude-li námitek, přistoupíme nyní k projednávání odst. 4 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tudíž projednávati odst. 4 pořadu, jímž jest:

4. Zpráva výborů živn.-obchodního, zdravotnického a soc.-politického o návrhu posl. Skopala Procházky, Kleina, Tučného, Sedláčka, Kirpalové, Zierhuta a druhů (tisk 2390) na změnu a doplnění zákona o zubním lékařství a zubní technice (tisk 2501).

Zpravodaji jsou: za výbor živn.-obchodní p. posl. Skopal Procházka, za výbor zdravotnický p. posl. Hatina, za výbor soc.-politický p. posl. Tučný.

Dávám slovo zpravodaji za výbor živn.-obchodní, p. posl. Skopalu Procházkovi.

Zpravodaj posl. Skopal Procházka: Slavná sněmovno! Osnova, jíž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n., o zubním lékařství a zubní technice, vyplynula během doby z nedostatku zákona čís. 303/1920.

V posl. sněmovně bylo podáno 5 iniciativních návrhů na novelisaci zmíněného zákona. Návrhy tyto směřují k tomu, aby se vyhovělo požadavkům koncesovaných zubních techniků, zubotechnických pomocníků a učňů. Koncesovaným zubním technikům šlo o to, aby dosáhli titulu "dentista" a aby mohli přiměřeným způsobem označovati svoji provozovnu.

Požadavky zubotechnických pomocníků a učňů jsou dvojího druhu. Zubotechnickým pomocníkům, kteří byli již před vydáním zákona č. 303/1920 Sb. z. a n., v učení živnosti zubotechnické, avšak do účinnosti zákona se ještě nevyučili, šlo o to, aby mohli dosáhnouti koncese zubotechnické a pak po vykonané praktické zkoušce rozšířeného oprávnění zkoušených zubních techniků. Zubotechnickým pomocníkům a učňům, kteří teprve po účinnosti zákona shora uvedeného vstoupili do učení, šlo o to, aby živnost zubní techniky byla natrvalo zachována, a to buď v dosavadní formě nebo s určitým omezením. Z řad universitních bylo žádáno, aby předepsaný výcvik lékařů na odborné zubní lékaře mohl se konati nejen na Státním ústavu pro zubní lékařství, nýbrž i na zubních klinikách universitních.

Výsledkem porad živnostenského podvýboru, do něhož byli přibráni zástupci výboru zdravotního a soc.-politického v dohodě s ministerstvy zdravotnictví, obchodu a školství, je návrh novely zákona, jímž obtížná látka má býti konečně vyřešena. Novým zákonem zásada, že umělá náhrada zubů a chrupů je součástí zubního lékařství, zůstává nedotčena. Výcvik na odborné zubní lékaře bude se díti nejen na Státním ústavu pro zubní lékařství, nýbrž i na zubních klinikách universitních. Nový je titul dentista, jehož užívání je povoleno bez jakýchkoli zkratek. Je aktem spravedlnosti, že i osoby, jež byly dne 6. května 1920 v učení zubní technice, mohou dosáhnouti koncese.

Právní poměry a eventuální dosažení koncese osob, které se vyučily zubní technice po účinnosti zákona č. 303/1920 a na které se nevztahuje nabytí práva koncese, budou upraveny vládním nařízením. Ustanovení §u 56, odst. 4 a 5 živn. řádu, §u 57, odst. 4 a 5 živn. zákona o právu vdov a právu nezletilých descendentů zůstávají nedotčena. Novela tohoto zákona zakazuje jak zubním lékařům, tak také zubním technikům přijímati učně, mohou míti jen pomocné síly laboratorní, čímž se stává živnost zubní techniky živností na vymření.

Výbor živn.-obchodní projednal v několika schůzích celou tuto materii a ve své poslední schůzi dne 20. února 1934 usnesl se doporučiti slavné sněmovně, aby předloženou osnovu zákona schválila. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor zdravotnický, jímž je pan posl. Hatina.

Zpravodaj posl. Hatina: Slavná sněmovno! Zákon ze dne 14. dubna 1920 určil, že zubní lékařství poskytující umělou náhradu chrupu je součástí umění lékařského. Pokrokoví lékaři připouštějí dnes, že jsou výkony, které svým charakterem převážně technickým spadají do oboru zubní techniky, tedy řemesla, a že tudíž s lékařským výkonem nemají tyto čistě manuální práce co činiti.

Citovaný zákon měl však některé nedostatky, které vyvolaly zejména nespokojenost v řadách koncesovaných zubních techniků, zkoušených zubních techniků a zubotechnických pomocníků. Koncesovaní a zkoušení zubní technikové usilovali, aby se jim dostalo titulu dentisty. Zubním technikům, kteří byli již před vydáním zákona č. 303/1920 v učení a citovaným zákonem cítili se poškozeni, šlo hlavně o to, aby mohli dosáhnouti jako řádně vyučení zubní technici koncese zubotechnické živnosti.

A konečně do třetí skupiny postižených náleží zubotechničtí pomocníci, kteří vstoupili do učení po účinnosti zmíněného zákona a jimž běželo hlavně o to, aby živnost zubotechnická zůstala zachována.

Novelisace zákona, kterou má sněmovna projednati, v zásadě na citovaném zákoně mnoho nemění. Nejde vlastně o žádný nový zákon, nebo o zákon s hlubokými a pronikavými změnami. Tato novelisace nezmenšuje nijak práva zubních lékařů, ale také nijak nerozšiřuje práva zubních techniků. Jde více méně o odstranění některých mezer zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb. z. a n. Novelisace neodstraňuje, nýbrž pouze částečně zmírňuje sociální křivdy, které pociťují zubní technici, kteří se nalézají v učení před platností zákona o zubním lékařství z r. 1920, a u zubotechnických pomocníků, kteří vstoupili do učení již po účinnosti zmíněného zákona. Poškození zubní technici podle novely - zubní technikové - budou moci podle novely docíliti zubotechnické koncese. Titulu dentisty mohou používati jenom ti koncesovaní zubní technici, kteří kromě zvláštní praktické zkoušky (nebo byli-li od této podle vládního nařízení osvobozeni) měli dne 6. května 1920 koncesi k samostatnému provozování živnosti zubotechnické. Konečně zákon připouští možnost, aby ve smyslu vládního nařízení mohlo býti uděleno oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky osobám, které vstoupily do učení živnosti zubotechnické po 6. květnu 1920. Důležité je, že podle §u 10 novely mohou býti upraveny závazně pracovní a platové podmínky všech sil laboratorních, které jsou závazny pro všechny členy sdružení účastných při sjednání této novely.

Netajím se tím, že i tato novela má veliké nedostatky, že neodstraňuje mezery ani sociální křivdy a že bude nutno přikročiti v době nejbližší k novelisaci.

Podle této novelisace totiž ani dentisté, tudíž koncesovaní zubní technici, kteří měli dne 6. května 1920 koncesi, ani zubní technikové nemohou přijímati učně, nýbrž toliko pomocníky laboratorní, na které se nebudou ani vztahovati předpisy živn. řádu.

Při velikém pokroku zubní techniky je nemyslitelno, aby napříště, až všichni uvedení koncesovaní zubní technikové vymřou, pracovali lékaři ve svých zubotechnických laboratořích pouze s nádenickými silami. Ač běží o práce v zubní technice umělecko-technické, přece jen lékaři je vykonávati, až na vzácné výjimky, nebudou, neboť v zubním lékařství jde o práce z 90% umělecko-řemeslnicko-technické, nikoli lékařsky vědecké, a nedovedu si představiti, jak to v budoucnosti bude možné, když nebude dorostu, který by se tomuto uměleckému řemeslu učil. Bylo by to totéž, jako kdybychom modelářům, řezbářům, rytcům zakázali přijmouti učně, kteří by se nemohli tomuto řemeslu naučiti.

Slavná sněmovno! Tento novelisační návrh vyvolal velký odpor v kruzích lékařských. Mám za to, že tento odpor, kterému se věnovala řada schůzí lékařských fakult, v tisku, pouličních manifestací byl docela zbytečný, poněvadž tato novela lékařská práva nijak neoklešťuje. Lékaři zejména vytýkali zubním technikům, že provádějí krvavé zákroky, které zákon jim zakazuje. Že na základě těchto nedovolených zákroků došlo velmi často k ublížení života anebo dokonce těžké otravě a smrti. To je pravda, ale není to žádný argument, poněvadž tyto případy se také velmi často staly i zubním lékařům, že v důsledku ošetření lékařského nebo po vytržení zubu anebo po jakémkoliv zákroku v dutině ústní došlo k otravě a tyto případy také skončily velmi často smrtí, ba statistika nám dokazuje, že těchto případů je mnoho právě na straně zubních lékařů, a to proto, že těchto lékařů samozřejmě je daleko větší počet než oprávněných koncesovaných zubních techniků.

A také okolnost, že zubní technikové jsou oznamováni úřadům proto, že nedovoleným způsobem provozují koncesi, je pravdivou. Avšak gremium zubních techniků, pokud jsem zjistil, velmi ostře postupuje proti takovým členům gremia a dbá, aby všichni členové gremia nedopouštěli se přestupků proti zákonu. Je však také pravda, že v řadách lékařských se vyskytují případy, které velmi zarážejí. Poskytuje se z řad pp. lékařů nekvalifikovaným zubním technikům t. zv. nedovolené krytí. Toto nedovolené krytí je v řadách lékařských tak rozšířené, jako snad je tomu ve stavebních živnostech, kde jde o beton a cihly, ale kde nejde o lidský život. Je velmi mnoho případů, že lékař poskytl krytí zubnímu technikovi, který ani nebyl vyučen u zubního technika, ani nebyl koncesovaným zubním technikem. Poskytl mu nedovolené krytí tím, že mu propůjčil svoji ordinaci, za kterou si dal platiti velké peníze, které jdou měsíčně do tisíců. Domnívám se, že je to velmi těžký poklesek ze strany zubních lékařů, jestliže poskytnutým krytím nechají pacienta u vědomí, že se mu dostane ošetření lékařského. Nedovolené krytí má však za následek, že poskytuje ošetření nikoliv zkoušený a vyučený zubní technik, nýbrž prostě nádeník, který se snad vyučil u lékaře, který však ani tu manuální zubní techniku neovládal.

Jak toto krytí je rozšířeno, nejlépe nás poučuje, slavná sněmovno, správa lékařské komory, která za minulý rok 1933 projednala asi 37 žalob proti pánům zubním lékařům a 23 žalob skončilo nepříznivě - pro pány lékaře. Lékařská komora musila uděliti těmto lékařům pro poskytování nezákonného krytí nevyučeným technikům pokutu v částce asi 195.000 Kč. Tedy je pravda, že lékařská komora stíhá tyto prohřešivší se lékaře, že také lékaři, kteří jsou si vědomi své odpovědnosti, velmi ostře vystupují proti takovým neodpovědným lékařům. Ale také musím zdůrazniti, že i koncesovaní zubní technikové vystupují proti těm zubním technikům, kteří překročili zákon a dělají takové výkony v dutině ústní, které nejsou zákonem zkoušeným zubním technikům dovoleny.

Žádám a apeluji na p. ministra zdravotnictví a p. ministra obchodu, aby v době nejbližší předložili vládní návrh zákona, kterým se prostě zakážou zubním technikům všech kategorií jakékoliv krvavé zákroky v ústech pacientových, ale aby také tímto zákonem byly pánům lékařům zakázány veškeré práce zubotechnické, čistě manuální, neboť argumenty, že manuální zubní technika je také součástí vědy lékařské, nemají příliš velké opory. Mohli bychom demonstrovat na případech, když běží o úplnou sanaci chrupu, co je při této úplné sanaci na ní lékařského a co je na ní čistě technického. Při úplné sanaci chrupu není lékařského nic než vyléčení dutiny ústní a ostatní práce jsou z 90% práce technicko-umělecké, práce skutečně čistě rázu technického a umělecký vkus.

Doporučuji slavné sněmovně, aby schválila osnovu tak, jak byla přijata zdravotnickým výborem. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo třetímu zpravodaji - za výbor soc.-politický - p. posl. Tučnému.

Zpravodaj posl. Tučný: Slavná sněmovno! Za soc.-politický výbor připojuji se k vývodům obou předcházejících pánů zpravodajů a chci k nim připojiti pouze jednu jedinou poznámku.

První iniciativní návrh, dožadující se novelisace zákona č. 303 z r. 1920, byl v této sněmovně podán r. 1925. Teprve po 9 letech dostáváme se k positivnímu jednání a již tato okolnost sama o sobě nasvědčuje, že myšlenka novelisace zákona č. 303, která nesledovala nic jiného, než aby byla napravena křivda způsobená nedorozuměním revolučního Národního shromáždění, musila si proklestiti opravdu křížovou cestu, aby alespoň k částečnému jejímu řešení došlo. Říkám k částečnému řešení, poněvadž ani po 9 letech, když rozhodujeme o osnově zákona, nemůžeme říci, že by již definitivně byla otázka živnosti zubotechnické vyřešena. Řeší ji i tato osnova, kterou má slavná sněmovna schváliti, pouze částečně a dořešení ponechává v rukou vlády, v rukou státní administrativy. Právě pod dojmem této skutečnosti, že státní administrativa má dořešiti celou otázku živnosti zubotechnické, cítím povinnost vznésti apel na tuto státní administrativu, aby si byla při dalším řešení otázky zubotechnické vědoma, že také zubní technici jsou státními občany (Tak jest!), zavázanými k tomuto státu povinnostmi, a že se také smějí dovolávati svých občanských práv, mezi nimi především základního práva, t. j. práva na život.

V naději, že vláda bude dbáti, aby další řešení otázky živnosti zubotechnické bylo v souhlase se zásadou demokracie, která musí respektovati všechny, doporučuji slavné sněmovně, aby tuto osnovu zákona schválila podle zprávy všech tří jmenovaných výborů. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 20 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "pro": pp. posl. Klein, Kirpalová, Netolický a Jiráček.

Uděluji slovo prvnímu řečníku p. posl. Kleinovi.

Posl. Klein: Slavná sněmovno! Osnova zákona o reformě zubotechnických opatření byla, jak již referenti 3 výborů sdělili, předmětem velkých diskusí a rozporů. Především je třeba vysvětliti, že tato osnova se velmi hluboce dotýká našeho živnostenského práva. Je třeba také vysvětliti, že lékařské organisace docílily velkého úspěchu ustanovením, že zubotechnická živnost do budoucna přestane existovati. Mohli jsme dáti souhlas k tomuto kompromisu jen za podmínky, že se dostane konečně plného práva třem ročníkům, t. zv. poškozencům, na které nepochopitelným způsobem zákon č. 303 z r. 1920 zapomněl. Podle mého mínění je porušení učební smlouvy zákonem č. 303 z r. 1920 hlubokým zásahem do práv zaměstnanců a proto se zaměstnanecké organisace plným právem dožadovaly, aby byla především reparována tato otázka. Ministerstva ovšem nechtěla připustiti rozdělené řešení a proto bylo třeba s ohledem na podané iniciativní návrhy propracovati celou materii, která se týká nejen těchto tří ročníků t. zv. poškozenců, nýbrž i těch mladších, vlastně už také poškozenců, a také už existujícího samostatného živnostnictva.